ANTICHOLINERGIKA

Pot inhibují

• obě anticholinergika;
• methantheliumbromid (Vadantin), ale i nornaprinhydrochlorid (Sormodren) inhibují účinek acetylcholinu, který je důležitou látkou v nervovém systému;
• acetylcholine (látka přenášející vzruchy v nervové soustavě) normálně stimuluje produkci a sekreci potu.

Léčba pomocí léku Vadantin a Sormodren je možná zatím jen pod dohledem německého lékaře, protože do Čech se tyto léky dosud nedostaly a v německých lékárnách jsou k dostání jen na předpis.

Zdroj: Léky proti pocení

Strategie léčby CHOPN v České republice

Strategie léčby v České republice vychází z doporučení České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) ČLS JEP a zahrnuje čtyři postupné kroky. Doporučení více odrážejí individualizovaný komplexní přístup s využitím nefarmakologických i farmakologických postupů, než je tomu v doporučeních farmakoterapie dle GOLD, rozlišených pouze podle kategorií.

První krok – eliminace rizik

Hlavním klíčem k úspěchu je zejména nezačínat s kouřením cigaret, případně s kouřením přestat, jen tak může být ovlivněn nepříznivý vývoj CHOPN. Je prokázáno, že intervence mají význam u pacientů s jakýmkoliv stadiem nemoci. Léčba nikotinové závislosti je možná pomocí cílené a především opakované edukace. Účinnost se zvyšuje, je-li edukace opakovaná, častá, a čím delší, tím lépe pro pacienta. Používá se i nikotinová substituce (pastilky, žvýkačky, nikotinové ústní inhalátory a nosní spreje, náplasti a jiné) a psychofarmakoterapie s cílem ovlivnit abstinenční příznaky. Z farmak jsou k dispozici bupropion a vareniclin. Nejlepších výsledků dosahují specializované ambulance pro léčbu závislých na tabáku, které sídlí na pneumologických klinikách a na řadě pneumologických oddělení.

Druhý krok – paušální léčba pro všechny nemocné s CHOPN

Paušální léčba je léčba indikovaná pro všechny symptomatické pacienty bez rozdílu jejich klinického fenotypu. Zahrnuje postupy farmakologické (převážně inhalační medikace, očkování proti chřipce a pneumokoku) i nefarmakologické (pohybová aktivita, pulmonální rehabilitace, edukace a trénink inhalačních technik). Nedílnou součástí paušální léčby jsou farmakologické intervence zaměřené na klinicky důležité interní a psychické komorbidity. Základem léčby pro všechny pacienty s CHOPN jsou inhalační bronchodilatancia, která se dělí na inhalační β2‑agonisty (β‑agonist, BA) a inhalační anticholinergika (muscarine antagonist, MA). Podle délky účinku se dělí na látky s krátkodobým, dlouhodobým nebo ultradlouhodobým účinkem. Podle toho se také podávají. Nejmodernějším přístupem léčby je podávání bronchodilatancií s dlouhodobým či s ultradlouhodobým účinkem buď v monoterapii, nebo lépe ve vzájemné volné, či ještě lépe v duální bronchodilatační fixní kombinaci. Duální bronchodilatační fixní kombinace jsou k dispozici v různých inovativních inhalačních systémech.

Třetí krok – fenotypicky cílená farmakoterapie

Cílenou léčbu lze podávat v případě přesného určení fenotypu, což je možné hlavně u kategorií B a D. Zde se k paušální léčbě přidávají další léčiva, například roflumilast. Ten je indikován v případě bronchitického a bronchiektatického fenotypu.

Zdroj: Chopn

Dieta při refluxu

Léčba je založena na dodržování režimových a dietních zásad, které spočívají v zákazu kouření, redukci hmotnosti, vyloučení určitých potravin a nápojů.

Režimová opatření se zaměřují především na:

• Dietní omezení – spočívá v dodržování antirefluxní diety a vyloučení následujících potravin z jídelníčku: kofein, pivo, čokoláda, jídla obsahující mátu a mentol, sycené nápoje, příjem jídel se sníženým obsahem tuků. Dále v omezení potravin a nápojů snižujících tonus dolního jícnového svěrače, prodlužujících evakuaci žaludku a zvyšujících žaludeční sekreci (například čerstvé pečivo, tuky, čokoláda, cibule, česnek, máta, mák, alkohol, coca-cola, čaj, džusy, káva). A v neposlední řadě je důležité vyloučit potraviny vyvolávajících subjektivní potíže.
• Změny ve stravovacích zvyklostech – poslední jídlo konzumovat 3 hodiny před spaním, omezit cvičení bezprostředně po jídle (především zvedání, břišní cviky, běhání a jóga).
• Změny životního stylu – nekouřit, pravidelně užívat předepsané léky (například inhibitory protonové pumpy – omeprazol, lansoprazol, pantoprazol a podobně, blokátory H2 receptorů – ranitidin, famotidin, antacida), vyhýbat se stresu, velké námaze, nošení těsného oblečení (například korzet, těsné kalhoty, pásek), nelehat si bezprostředně po jídle, zvýšit si záhlaví lůžka o 15–20 cm (platí pro pacienty s příznaky chrapotu, bolesti v krku a ranního kašle).
• Dosažení optimální tělesné hmotnosti – udržovat normální tělesnou hmotnost, v případě nadváhy zařadit redukční dietu.

Počet jídel a jeho množství může mít vliv na spánek pacienta a jeho kvalitu. Když je pacient v noci vzbuzen kašlem, jedná se nejčastěji o dvě příčiny: reflux nebo syndrom spánkového apnoe. Syndrom spánkového apnoe bývá spojený s chrápáním, ale chrápání může být způsobeno refluxem a také jinými příčinami (nadváha, chronické ucpání nosového průchodu). Spánek ovlivňuje soustředěnost pacienta, náladu, pracovní návyky a celkovou kvalitu života, a tak je pro pacienty velmi důležité dodržovat zásady správné spánkové hygieny. Před spaním je dobré si dopřát teplou koupel, uklidňující hudbu, heřmánkový čaj (ne mátový!).

Reflux mohou zhoršovat i některé léky, například aspirin a další nesteroidní antirevmatika, anestetika, anticholinergika, betablokátory, benzodiazepiny, blokátory kalciového kanálu, dopamin, fentolamin, isoprenalin, meperidin, nitráty, opiáty, progesteron, prostaglandiny, teofylin, blokátory alfa adrenergních receptorů, alendronát, sildenafil, amoxicillin/klavulanát, clindamycin, pseudoefedrin, guaifenezin. Jejich užívání je proto potřeba pečlivě přehodnotit ve spolupráci s lékařem.

Zdroj: Reflux jícnu a silné zahlenění

Dystonie

Dystonie je syndrom, který může mít řadu příčin. Podle etiologie se dystonie dělí na primární (idiopatické) se sporadickým nebo familiárním výskytem, u nichž se kromě dystonie ještě může objevit třes, ale ostatní klinický nález je normální. Do skupiny primárních dystonií patří i takzvané dystonie plus syndromy nejčastěji v kombinaci s parkinsonismem nebo myoklonem. Heredodegenerativní dystonické syndromy jsou podmíněny geneticky, obvykle u nich dominuje dystonie a jsou spojeny s výskytem dalších neurologických (další extrapyramidové, pyramidové, cerebelární léze periferního motoneuronu a myopatie) i jiných příznaků (poruchy chování, kognitivní deficit, hepatopatie, splenomegalie) podobně jako sekundární dystonie, které ale nejsou podmíněny geneticky.

U primárních dystonií se zpočátku abnormní svalová aktivita objevuje jen při určitém pohybu (task specific) a teprve později se vyskytuje i v klidu. Naopak u sekundárních dystonických syndromů se dystonie v klidu vyskytuje již od počátku. Hemidystonie má téměř vždy sekundární původ. Pro dystonii je při elektromyografii typická trvalá mimovolní svalová aktivita, obvykle nepravidelného charakteru. U fokálních a segmentálních dystonií je nutno elektroencefalograficky vyloučit epileptický původ.

V diferenciální diagnostice dystonií postihujících cervikokraniální oblast je třeba odlišit faciální hemispasmus, který není přiřazován k dystonickým syndromům, dále choreu, tiky a psychogenní původ. Hemispasmus se klinicky projevuje záškuby periorbitálního a často i periorálního svalstva včetně m. platysma. Záškuby mohou být nepravidelné a i v salvách. Velmi vzácně se vyskytuje bilaterálně. Hemispasmus se objevuje při fokálním postižení n. facialis (například kontaktem s a. cerebellaris posterior inferior) nebo po jeho periferní paréze.

Etiologie dystonických syndromů

Primární sporadické dystonie:

• cervikální dystonie (torticollis)
• blefarospasmus
• grafospasmus
• oromandibulární dystonie
• laryngeální dystonie

Primární hereditární dystonie (dystonie plus syndrom):

• progresivní torzní dystonie (Oppenheim)
• doparesponzivní dystonie (Segawa)
• myoklonická dystonie

Dystonie v rámci herododegenerativních onemocnění:

• Wilsonova nemoc
• Parkinsonova nemoc
• Huntingtonova nemoc
• progresivní supranukleární obrna
• mnohotná systémová atrofie
• kortikobazilární ganglionická degenerace
• deficit pantoteinát kinázy
• spinocerebelární ataxie
• juvenilní parkinsonismus
• mitochondriální poruchy

Sekundární dystonie:

• perinatální trauma
• poléková (dopaminergní medikace, antipsychotika, antikonvulziva)
• encefalitida
• kranicerebrální trauma
• hypoxie
• fokální léze míchy a mozku
• periferní léze
• úraz elektrickým proudem
• intoxikace (methanolem, oxidem uhelnatým, manganem)
• hypoparatyreóza
• psychogenní

Léčba

V léčbě fokálních dystonií je lékem první volby botulotoxin. U generalizovaných a torpidních dystonických syndromů lze perorálně podle snášenlivosti vyzkoušet benzodiazepiny (klonazepam, diazepam, tetrazepam), anticholinergika (procyklidin od 3x 2,5 mg až do 60 mg denně, biperiden od 2x 1 mg až do 16 mg denně ve třech dávkách), karbamazepin a tetrabenazin (od 2x 12,5 mg až do 200 mg denně ve 3 dávkách), který není toho času v ČR registrován. Baklofen lze podávat perorálně (40–180 mg denně) i kontinálně intrathekálně. Efektní může být hluboká mozková stimulace nebo selektivní léze (rizotomie, pallidotomie, thalamotomie). U dystonií s počátkem v dětském věku, adolescenci, ale i před 45. rokem je nutno vyzkoušet odpovídavost na L-DOPA (150–500 mg alespoň měsíc) a vyloučit Wilsonovu nemoc.

Zdroj: Co způsobuje třes hlavy