ATHEROMATOZA V OOBLOUKU AORTY

Co je výduť na mozku

Výdutě mozkových cév jsou zrádné v tom, že většina pacientů o nich neví a do konce života se u nich onemocnění ani nemusí projevit. Vznik výdutí je podmíněn geneticky, podílí se na něm ale i ateroskleróza, vysoký krevní tlak nebo kouření. Výduť vzniká na zúženém místě cévy, a pokud praskne, krev se začne rozlévat kolem mozku. Aneurysma mozkových cév má přitom téměř každý dvacátý člověk, mnohdy aniž by o tom věděl a aniž by na tuto skutečnost upozorňovaly větší příznaky. Naštěstí se díky moderní diagnostice daří toto onemocnění včas odhalit a případně operativně zabránit prasknutí cévy.

Aneurysma

Pod slovem aneurysma rozumíme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneurysma se nejčastěji vyskytuje buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.

Aneurysma mozkových tepen – v případě mozkových tepen aneurysmata nemají tak velké rozměry, jsou menší a často vícečetná. Jejich velikost je kolem 5–20 mm a najdeme jich obvykle větší počet. Vznikají na podkladě vrozené slabosti cévní stěny, ale pozor, nejsou vrozená! Vrozená je jen dispozice k jejich vzniku. Většinou se projeví, až když dojde k jejich prasknutí (ruptuře), a to náhle vzniklou a velmi prudkou bolestí hlavy, nebo krátkodobou ztrátou vědomí. Úmrtnost při první ruptuře aneurysmatu mozkové tepny je přibližně 50% a jedinci, kteří přežijí, jsou v nejbližších dnech ohroženi vznikem stažení mozkových cév a následným mozkovým infarktem.

Disekce

Disekce se jiným názvem dá pojmenovat jako disekující aneurysma aorty. Cévní stěna se skládá ze tří těsně k sobě přiléhajících vrstev. V případě, že vlivem patologického procesu dojde k porušení této celistvosti, může se stát, že se krev vlivem tlaku dostane mezi tyto vrstvy.

Vrstvy dále podélně rozštěpuje a šíří se na různou vzdálenost od místa prvního poškození. Tím mohou vzniknout vedle sebe dvě paralelní lumen cévy, jimiž proudí krev. Což je nebezpečné v tom, že stěna je velmi ztenčena a při změně tlaku opět může prasknout. Na rozdíl od pravého aneurysmatu ale nedochází k provalení a vypouknutí cévní stěny. Vyskytuje se nejčastěji v oblasti oblouku aorty.

Zdroj: článek Výduť na mozku

Aneuryzma

Slovem aneuryzma míníme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneuryzmata se nejčastěji vyskytují buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.

Léčba

Terapie jak aneuryzmatu, tak disekujícího aneuryzmatu je chirurgická. Jinou cestou, například konzervativní léčbou pomocí léků, nelze dosáhnout pozitivních výsledků. Před chirurgickou léčbou je třeba potvrdit diagnózu a určit přesné místo, kde se aneuryzma nebo disekce vyskytují. To se provede buď CT vyšetřením zaměřeným na cévy (angio CT), nebo rentgenologickým vyšetřením s podáním kontrastní látky. Chirurgická léčba v obou případech spočívá v rekonstrukci cévy, která se provádí v případě aneuryzmatu na břišním úseku aorty našitím tak zvané aortobifemorální cévní protézy. Ta je tvořena většinou syntetickými materiály, které ale tělo dobře snáší, jsou pevné a zároveň pružné a svým tvarem přesně kopírují tvar i velikost úseku aorty, který je třeba nahradit. U disekce je možností chirurgických výkonů několik, všechny ale vedou k cíli obnovit původní lumen (vnitřek) cévy.

Zde je článek, který se více zaobírá problematikou výdutí na mozku.

Zdroj: článek Nemoci mozku

Ubytování

Zdravotní pojišťovna hradí ubytování ve dvoulůžkových pokojích kategorie standard. Nadstandardní ubytování a ubytování v jednolůžkovém pokoji je za příplatek.

Indikace:

• II/1 SYMPTOMATICKÁ ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEČNÍ
• II/2 STAV PO INFARKTU MYOKARDU
• II/3 HYPERTENZNÍ NEMOC II. AŽ III. STUPNĚ HODNOCENÍ HYPERTENZNÍ NEMOCI
• II/4 ONEMOCNĚNÍ TEPEN KONČETIN NA PODKLADĚ ATEROSKLEROTICKÉM II B. NEBO ZÁNĚTLIVÉM
• II/5 FUNKNČÍ PORUCHY PERIFERNÍCH CÉV A STAVY PO TROMBÓZÁCH. CHRONICKÝ LYMFATICKÝ EDÉM
• II/6 STAVY PO KARDIOCHIRURGICKÝCH VÝKONECH TYPU: NÁHRADA CHLOPNĚ BIOPROTÉZOU NEBO METALICKOU PROTÉZOU, REKONSTRUKČNÍ VÝKONY NA CHLOPNÍCH, DEFEKTY SEPTA SÍNÍ NEBO KOMOR, CHIRURGICKÁ REVASKULARIZACE MYOKARDU – KORONÁRNÍ ARTERIÁLNÍ BYPASS (CABG), OPERACE VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD U DOSPĚLÝCH, OPERACE VÝDUTĚ LEVÉ KOMORY, OPERACE NÁDORŮ SRDCE, OPERACE OSRDEČNÍKU, OPERACE HRUDNÍ AORTY
• II/7 STAVY PO PERKUTÁNNÍ TRANSLUMINÁRNÍ KORONÁRNÍ ANGIOPLASTICE (PTCA)
• II/8 STAVY PO REKONSTRUKČNÍCH A REVASKULARIZAČNÍCH OPERACÍCH NA CÉVNÍM SYSTÉMU MIMO SRDCE A HRUDNÍ AORTY / STAVY PO PERKUTÁNNÍ TRANSLUMINÁRNÍ ANGIOPLASTICE
• II/9 STAVY PO TRANSPLANTACI SRDCE

Zdroj: článek Lázně na cévy

Prognóza

Prognóza tohoto onemocnění je závislá na včasném odhalení defektu aorty. Výsledky preventivních elektivních výkonů jsou příznivé. Včasná diagnóza může pacientovi zachránit život. Pokud dojde k prasknutí výdutě, 50 % postižených zemře před příjezdem do nemocnice, 25 % peroperačně, celková operační mortalita je 50 %, celková mortalita ruptury je 75–90 %. Jako diagnostika se používá RTG, počítačová tomografie (CT), respektive CT angiografie, digitální subtrakční angiografie (DSA) a magnetická rezonance (MRI).

Zdroj: článek Ateromatóza aorty

Příprava a průběh operace

Jednotlivé kroky:

1. Diagnostika

Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.

2. Předoperační příprava

V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.

3. Operační metody

Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).

Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.

Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).

Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.

Resekce: resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.

Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.

4. Možné komplikace výkonu

Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.

Peroperační komplikace (tedy během operace):

• masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
• poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
• srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
• srdeční arytmie;
• změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
• ledvinné selhání.

Pooperační komplikace:

• bolestivost v místě operace;
• pocit na zvracení;
• teplota;
• krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
• infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
• vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
• infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
• vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
• střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Operace ucpaných cév

Tréninková jednotka

Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.

Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.

Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.

Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.

K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.

Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.

Zdroj: článek Cévní gymnastika

Kdy mi vyprší nárok na lázně?

Jak již bylo řečeno, nárok na lázně je u některých stavů podmíněn dobou nástupu do lázní. Výčet těchto zdravotních stavů je uveden v Příloze č. 5 zákona č. 48/1997 Sb., Zákon o veřejném zdravotním pojištění. Znění tohoto zákona je často aktualizováno, proto využijte tento odkaz, abyste se podívali na aktuální podmínky pro jednotlivá onemocnění: Indikační seznam příloha číslo 5.

Například nárok na lázně po artroskopii kolene zanikne již po šesti měsících po úrazu nebo operaci. Do lázní je třeba nastoupit neprodleně, jakmile stav umožní zatížení léčebnou rehabilitací, nejpozději však do 6 měsíců po úrazu nebo operaci. V případě pooperačních komplikací se lhůta prodlužuje na 12 měsíců po operaci. Pokud pojišťovna návrh schválí, tak lázeňská léčba trvá 28 dní a je komplexní (pojišťovna hradí procedury, ubytování i stravu). V případě opakované lázeňské léčby je již na rozhodnutí pojišťovny zdali umožní komplexní nebo příspěvkovou péči, kdy uhradí pouze léčebné procedury po dobu 28 dní a pacient si hradí ubytování a stravu. Lázeňskou péči je v tomto případě možné prodloužit.

Stavy s krátkou lhůtou nástupu do lázní

• Stavy po perkutánní transluminární koronární angioplastice (PTCA). Příspěvková péče na 21 dnů s nástupem nejdéle do 3 měsíců po perkutánní transluminární koronární angioplastice (PTCA).
• Stavy po rekonstrukčních a revaskularizačních operacích na cévním systému mimo srdce a hrudní aorty a stavy po perkutánní transluminární angioplastice. Komplexní péče na 21 dnů s nástupem nejdéle do 4 měsíců po operaci. Pro příspěvkovou léčbu 21 dní je nástup možný v rozmezí 4 až 12 měsíců po perkutánní transluminární angioplastice.
• Stavy po komplikovaném zánětu plic. Komplexní péče na 21 dnů s nástupem nejpozději do 4 měsíců po ukončení hospitalizace.
  
• Chronický vertebrogenní algický syndrom funkčního původu v soustavné ambulantní rehabilitační péči. Komplexní péče na 21 dnů s nástupem do lázní do 3 měsíců po ukončení hospitalizace nebo případy nejevící známky zlepšení po 6 týdnech soustavné ambulantní rehabilitační péče. Po uplynutí této lhůty je pak k dispozici pouze příspěvková péče na 21 dní s možností prodloužení.
• Stavy po ortopedických operacích s použitím kloubní náhrady. Komplexní léčba na 28 dnů s nástupem neprodleně, jakmile stav umožní zatížení léčebnou rehabilitací, nejpozději do 3 měsíců po úrazu nebo operaci; v případě pooperačních komplikací do 6 měsíců po operaci.
• Stavy po popáleninách a po rekonstrukčních výkonech,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nárok na lázně

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Orcal Neo užívat

Neužívejte přípravek Orcal Neo:

• jestliže jste alergický(á) na amlodipin, na kterékoli jiné antagonisty vápníku nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku. Může se projevit jako svědění, zčervenání kůže nebo obtížné dýchání.
• jestliže máte velmi nízký krevní tlak (hypotenze);
• jestliže máte zúženou aortální chlopeň (stenózu aorty) nebo kardiogenní šok (stav, kdy vaše srdce není schopno dodávat do těla dostatek krve);
• jestliže trpíte srdečním selháním po srdečním záchvatu.

Upozornění a opatření

Informujte svého lékaře nebo lékárníka, pokud se Vás týká, nebo týkal některý z následujících stavů:

• nedávný infarkt myokardu;
• srdeční selhání;
• závažné zvýšení krevního tlaku (hypertenzní krizi);
• onemocnění jater;
• jste starší osoba a je nutno zvýšit dávku.

Děti a dospívající

Přípravek Orcal Neo nebyl studován u dětí mladších 6 let. Přípravek Orcal Neo se na hypertenzi smí používat pouze u dětí a dospívajících od 6 do 17 let věku.

Pro více informací kontaktujte svého lékaře.

Další léčivé přípravky a přípravek Orcal Neo

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Přípravek Orcal Neo může ovlivňovat nebo být ovlivněn jinými léky, jako jsou:

• ketokonazol, itrakonazol (protiplísňové léky);
• ritonavir, indinavir, nelfinavir (tzv. inhibitory proteázy k léčbě HIV);
• rifampicin, erythromycin, klarithromycin (antibiotika);
• Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná);
• verapamil, diltiazem (léky na srdce);
• dantrolen (infuze proti závažným abnormalitám tělesné teploty);
• simvastatin (používá se na snížení zvýšené hladiny cholesterolu v krvi);
• takrolimus, sirolismus, everolimus a cyklosporin (používají se k prevenci odmítnutí transplantátu a k léčbě rakoviny);
• temsirolimus (používá se k léčbě rakoviny).

Přípravek Orcal Neo může ještě více snižovat krevní tlak, pokud již užíváte jiné léky na vysoký krevní tlak.

Přípravek Orcal Neo s jídlem a pitím

Lidé užívající přípravek Orcal Neo by neměli konzumovat grapefruitovou šťávu ani grapefruity. To proto, že grapefruit a grapefruitová šťáva mohou vést ke zvýšení hladin léčivé látky amlodipinu v krvi, což může způsobit nepředvídatelné zesílení účinku přípravku Orcal Neo snižujícího krevní tlak.

Těhotenství a kojení

Bezpečnost užívání přípravku Orcal Neo v těhotenství nebyla stanovena. Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem nebo lékárn

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Orcal Neo zkušenosti

Krční tepny

Mozek je bohatě prokrvený orgán, ve kterém se nachází hustá síť drobných tepének. Celkově je však krev k mozku přiváděna pouze dvěma páry tepen – dvěma relativně povrchově uloženými vnitřními krčními tepnami (karotické tepny či karotidy) a dvěma hluboko uloženými vertebrálními tepnami, které vstupují k mozku podél páteře.

Wikipedie uvádí, že krkavice (latinsky: arteria carotis), též karotida či přesněji společná karotida (arteria carotis communis), je největší krční tepna. Levá společná karotida (carotis communis sinistra) vychází přímo z oblouku aorty, pravá společná karotida (carotis communis dextra) ústí z hlavopažního kmene. Proto je pravá karotida kratší, a to právě o délku hlavopažního kmene.[1] Krkavice zásobuje krví velkou část mozku, hlavy a krku.

Obě společné krkavice stoupají podél boků průdušnice a jícnu a za štítnou žlázou. V oblasti za horním okrajem štítné chrupavky se dělí na karotidu zevní (arteria carotis externa) a na karotidu vnitřní (arteria carotis interna). Zevní karotida zásobuje především oblast krku a hlavy vyjma mozku. Vnitřní karotida vstupuje do lebeční dutiny a zásobuje velkou část mozku a oko.

Krkavice slouží velmi často k měření pulzu, lze jej nahmatat po stranách hrtanu, zjišťuje se obvykle u lidí v hlubším bezvědomí nebo u lidí v kritickém stavu, kde je pulz na zápěstní tepně slabý nebo nehmatný.

V medicíně se může dále používat pro zjištění proudění krve v tepně pomocí Dopplerova ultrazvukového průtokoměru (doppleru) – tento přístroj využívá ultrazvuku k měření krevního tlaku a průtoku. Používá se na tepnách krku a dolních končetin většinou k zjištění průchodnosti tepny.[1]

Zde můžete vidět obrázek krkavice.

Zde můžete zhlédnout videozáznam operace krkavice.

Zdroj: článek Ucpávání krčních tepen

Rady na odbourání tuku

Konzumace tuku

Velké množství špatného tuku není ideální pro vaše zdraví a váš pas. Velmi užitečná je strava bohatá na nenasycené tuky. Nasycené tuky se objevují například ve zpracovaném mase a sušenkách. Dobré tuky neboli mononenasycené mastné kyseliny jsou obsaženy v olivovém oleji, ořechách, avokádu a jsou účinné na redukci břišního tuku. Dalšími vhodnými tuky jsou polynenasycené mastné kyseliny, které se nalézají v rybách a oříškách a semenech. Spotřeba polynenasycených mastných kyselin vede k vyšší klidové rychlosti metabolismu. Jedná se o něco podobného, jako je dietou indukované spalování kalorií. Polynenasycené mastné kyseliny jsou pak v těle spáleny rychleji než nasycené tuky.

Čokoláda k zeštíhlení pasu

Chcete-li se zbavit tuku, je zde jeden ideální trik, jak na to. Pijte kakao, protože obsahuje více antioxidantů než většina potravin. Zároveň je dobré pro hubnutí. Kakao snižuje degeneraci aorty a oslabuje ukládání tuků. Pokud chcete přidat kakao do svého jídelníčku, postačí vám pouze to neslazené, které můžete přidat do koktejlů nebo jiných receptů.

Mléko

Lidé s nedostatkem vápníku mají větší množství tuku. Mléčné výrobky, jak již každý ví, jsou zdrojem vápníku, proto je vhodné konzumovat právě potraviny s obsahem mléka. Zejména se jedná o jogurty, nízkotučné sýry a mléko. Tyto potraviny účinně urychlují spalování tuků. Podle jedné studie je velmi účinné konzumovat mléko a mléčné výrobky alespoň třikrát denně, protože tak dochází ke snížení tělesného tuku, a to zejména u obézních jedinců. Pokud dojde k omezení kalorií a zůstane zachován stejný příjem mléka a mléčných výrobků, dochází ke zrychlenému spalování tuků.

Rychlé hubnutí

Rychlé hubnutí má svůj přínos zejména po psychologické stránce. Podle některých je pozitivní i v tom, že nedochází k rychlému nabývání na váze. Naopak dochází k minimálnímu přibývání a dlouhodobému udržování stabilní váhy, ke které jste se dopracovali.

Cvičení a vhodná dieta

Cvičení vede pouze k mírnému snížení celkové tělesné hmotnosti, proto je velmi důležitá i zdravá výživa. Cvičení způsobuje rychlé spalování tuků, ale nevýhodou je pak zvýšené množství přijímané stravy, která navrátí tuky zpět. Proto je velmi důležitá zdravá strava, která dodává tělu potřebné látky a zdravé tuky, aby si člověk mohl udržet krásnou a ideální tělesnou hmotnost.

Zdroj: článek Jak na špatné spalování tuků

Příznaky a projevy aneurysmatu a disekce

Bohužel příznaky nejsou natolik výrazné, že by při jejich vyslovení, bylo všem jasné, že se jedná o aneurysma nebo o disekci. Obecně se aneurysma může projevovat bolestí v oblasti beder a zad, špatným dýcháním, zvláště při námaze (dušnost) je hmatná pulzace aorty v oblasti břicha (což je normálně možné jen u hubených jedinců – ale u nich se rozhodně nejedná o aneurysma, hmatná pulzace je proto, že jejich drobná tělesná konstrukce umožňuje nahmatat aortu i přes břišní stěnu). V případě, že dojde k prasknutí výdutě na břišní aortě, projeví se to jako náhlá příhoda břišní – spojená s prudkou bolestí. V takovém případě je třeba jednat velmi rychle, zvláště tehdy, když jsme informováni o tom, že pacient již měl diagnostikováno aneurysma. Řešení je jedině chirurgickou cestou. Pokud praskne aneurysma na mozkové tepně, vzniká náhlá prudká bolest hlavy bez předchozích příznaků a může dojít i ke krátké ztrátě vědomí. Často k prasknutí na mozkové tepně dojde vlivem prudkého zvýšení krevního tlaku – náhlá fyzická námaha spojená navíc se změnou polohy hlavy nebo těla, nebo velký emotivní zážitek.

Mozková aneurysmata se nemusí projevovat klinickými příznaky, pokud nedojde k jejich prasknutí. Klinický obraz neprasklého aneurysmatu závisí na jeho lokalizaci. Při prasknutí se objevují prudké bolesti hlavy, zvracení, ztuhlost šíje, různý stupeň poruchy vědomí.

Zdroj: článek Výduť na mozku

Tonarssa a kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku.

V souvislosti s perindoprilem

• Hypersenzitivita na perindopril nebo na kterýkoli jiný inhibitor ACE.
• Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou inhibitory ACE.
• Dědičný nebo idiopatický angioedém.
• Druhý a třetí trimestr těhotenství.

V souvislosti s amlodipinem

• Závažná hypotenze,
• Hypersenzitivita na amlodipin nebo na kterékoli jiné dihydropyridiny,
• Šok včetně kardiogenního šoku,
• Obstrukce výtokového traktu levé komory (například vysoký stupeň stenózy aorty),
• Srdeční selhání po akutním infarktu myokardu (během prvních 28 dnů).

V souvislosti s přípravkem Tonarssa

Veškeré výše uvedené kontraindikace vztahující se ke každé jednotlivé složce platí rovněž pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.

Zdroj: článek Lék Tonarssa tablety