ATHEROMATOZA V OOBLOUKU AORTY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Pokud cévy v lidském těle budeme považovat za jakési „trubky“, kterými protéká krev, pak aorta je z nich tou největší. Vybíhá přímo ze srdce a malým obloukem zahýbá dolů. Následně prochází hrudníkem a břichem, kde se rozděluje, aby zásobila dolní končetiny. Aorta některých lidí bývá ohrožena takzvaným aneurysmatem.
Výduť na aortě
Ateromatóza aorty se laicky nazývá výduť. Výduť může vzniknout kdekoli v celém průběhu této velké tepny, která odvádí krev ze srdce do všech dalších částí těla. U poloviny všech nemocných probíhá onemocnění skrytě, objeví se až v akutní fázi, kdy je jen minimální šance na záchranu jedince. Z tohoto hlediska lze považovat toto onemocnění za velmi nebezpečné.
Výduť na aortě je lokalizované rozšíření aorty o více než 50 % ve srovnání s průměrem aorty u zdravé, věkem a pohlavím odpovídající populace – průměrná hodnota je závislá na věku a pohlaví. Při dilataci menší než 50 % hovoříme o ektazii. V praxi je za aneurysma aorty považováno její rozšíření nad 3 cm. V 95 % je výduť lokalizována pod odstupem ledvinných tepen, asi u 1/3 pacientů jsou současně postiženy pánevní tepny. Pouze 20 % aneurysmat nevykazuje progresi velikosti. Jednoznačná příčina není známa. Při vzniku onemocnění hrají svou úlohu zánětlivá reakce, metabolické procesy a interakce mezi buňkami, které vedou ke změnám kvality i poměrného zastoupení jednotlivých složek cévní stěny. Ve stěně aortální výdutě byly ve většině případů prokázány změny v poměru typů kolagenů, zvýšení obsahu fibronektinu a pokles elastinu a ztráta buněk hladkého svalstva.
V naší poradně s názvem ATEROMATÓZA AORTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liba Čihařová.
Dobrý den.Mám diagnozu -ateromatosa aorty.Paní doktorka mi jen řekla at držím dietu Někdy mě dost bolí u srdíčka špatně se mi dýchá a mám strach.Nevím kam mám jít a na koho se obrátit.Byla jsem jen na rentgenu a tam mi zjistili sklerotický plát. Prosím mužete mi poradit kam mám jít. Chodím do -Moje ordinace- a pokaždé jiný doktor. děkuji za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Požádejte svého praktického lékaře o doporučení k vyšetření na kardiologii. To je lékařský obor specializující se na nemoci srdce a cév. Existuje mnoho šetrných metod, jak vyšetřit a zpomalit tvorbu cholesterolových plátů.
Ateromatóza aorty znamená, že se do cévní stěny ukládá cholesterol, který kalcifikuje a je vidět na RTG hrudníku. Znamená to postižení cév cholesterolem – lidově: kornatění tepen.
Příčinou vzniku ateromatózy aorty je porucha látkové přeměny v tepenných stěnách s ukládáním neutrálních tukových látek do cévní stěny. Výduť břišní aorty se nazývá aneurysma a je to skutečně stav potenciálně velmi rizikový. Ateromatóza je jedním z rizikových faktorů pro vznik výdutě (aneurysmatu), ale rozhodně neplatí, že u každého pacienta s ateromatózou musí ke vzniku aneurysmatu dojít.
Léčba u ateromatózy aorty je vždy individuální. Doporučuje se vyšetření hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi, pokud by byly hodnoty zvýšené, je vhodné zahájit léčbu: dietní opatření, nasazení léku na snížení jejich hladiny. Dále je vhodné nekouřit a udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost.
V naší poradně s názvem ŘEDĚNÍ KRVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František K..
Beru Eliquis 5 mg.
Můžu používat gel Woltaren, nebo Olfen na bolest ruky - lokte ?
Můžu léčit oči injekcemi Eylea léčby ?
MOHU BRÁT GINKO BILOBA 40 MG.a LUTEIN 40MG ?
DĚKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Gely proti bolesti aplikované lokálně na bolavé místo s obsahem diklofenaku (Voltaren, Olfen) se mohou bezpečně použít, i když užíváte léky na ředění krve, jako je například Eliquis. Bylo zjištěno, že při lokální aplikaci na kůži se do krevního oběhu dostane pouze 6% diklofenaku, oproti 100%, když se užije ústy. Diklofenak zesiluje účinky léků na ředění krve a zvyšuje riziko krvácení.
Přípravek Eylea je určen pouze pro intravitreální injekci. Přípravek Eylea musí být podáván pouze kvalifikovaným lékařem, který má zkušenosti s aplikací a sám zhodnotí interakce s dalšími léky, které užíváte a zhodnotí rizika a přínosy lécby ve vašem konkrétnm případě. Podle zkušeností z praxe existují známé interakce u lidí nad 60 let, které se projevují zvýšeným krevním tlakem, bradykardií, benigní adenomem, anémií, dilatací aorty, afty, artralgií, astenií, bazaliomem a poruchou močového měchýře.
U produktů s ginkgo biloba bylo hlášeno, že v některých případech způsobují krvácení a jeho užívání s jinými léky, které mohou také způsobit krvácení, jako je Eliquis, může toto riziko vzrůst. Možná budete potřebovat úpravu dávky nebo častější sledování ze strany svého lékaře, abyste mohl bezpečně užívat oba léky. Proto tento doplněk stravy prodiskutujte s lékařem, který vede léčbu Eliquisem, aby po prvním týdnu společného užívání udělal kontrolní test srážlivosti krve.
Lutein s Eliquisem se nijak neovlivňují. Nebyly zjištěny žádné interakce mezi luteinem a Eliquisem. To však nutně neznamená, že neexistují žádné interakce. Vždy se poraďte se svým lékařem na kontrolním testu srážlivosti krve.
Většina lidí s výdutí na aortě nemá žádné příznaky. Pokud dojde k prasknutí, pocítí člověk obvykle okamžitě šokující bolest, která bývá lokalizována na hrudníku, často vystřeluje do krku, mezi lopatky eventuálně do břicha. Bývá projevem roztržení cévní stěny a je prakticky nerozeznatelná od akutního srdečního infarktu. K prasknutí jsou náchylná aneurysmata s průměrem větším než 6 cm. Z toho vyplývají i kritéria, kdy je již vhodné provést operaci. Operační výkon spočívá v odstranění výdutě a v náhradě aorty syntetickou protézou.
Velká část výdutí aorty se objeví při běžné preventivní prohlídce, kdy ji lékař nahmatá na břichu jako pulzující bouli, kterou nechá dál vyšetřit pomocí ultrazvuku či CT. Zdaleka ne všechny břišní výdutě však vyžadují operaci. Pokud je útvar malý, může lékař doporučit pouhé pozorování, zdravý životní styl či změnu léků na vysoký krevní tlak.
Výdutě mozkových cév jsou zrádné v tom, že většina pacientů o nich neví a do konce života se u nich onemocnění ani nemusí projevit. Vznik výdutí je podmíněn geneticky, podílí se na něm ale i ateroskleróza, vysoký krevní tlak nebo kouření. Výduť vzniká na zúženém místě cévy, a pokud praskne, krev se začne rozlévat kolem mozku. Aneurysma mozkových cév má přitom téměř každý dvacátý člověk, mnohdy aniž by o tom věděl a aniž by na tuto skutečnost upozorňovaly větší příznaky. Naštěstí se díky moderní diagnostice daří toto onemocnění včas odhalit a případně operativně zabránit prasknutí cévy.
Aneurysma
Pod slovem aneurysma rozumíme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneurysma se nejčastěji vyskytuje buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.
Aneurysma mozkových tepen – v případě mozkových tepen aneurysmata nemají tak velké rozměry, jsou menší a často vícečetná. Jejich velikost je kolem 5–20 mm a najdeme jich obvykle větší počet. Vznikají na podkladě vrozené slabosti cévní stěny, ale pozor, nejsou vrozená! Vrozená je jen dispozice k jejich vzniku. Většinou se projeví, až když dojde k jejich prasknutí (ruptuře), a to náhle vzniklou a velmi prudkou bolestí hlavy, nebo krátkodobou ztrátou vědomí. Úmrtnost při první ruptuře aneurysmatu mozkové tepny je přibližně 50% a jedinci, kteří přežijí, jsou v nejbližších dnech ohroženi vznikem stažení mozkových cév a následným mozkovým infarktem.
Disekce
Disekce se jiným názvem dá pojmenovat jako disekující aneurysma aorty. Cévní stěna se skládá ze tří těsně k sobě přiléhajících vrstev. V případě, že vlivem patologického procesu dojde k porušení této celistvosti, může se stát, že se krev vlivem tlaku dostane mezi tyto vrstvy.
Vrstvy dále podélně rozštěpuje a šíří se na různou vzdálenost od místa prvního poškození. Tím mohou vzniknout vedle sebe dvě paralelní lumen cévy, jimiž proudí krev. Což je nebezpečné v tom, že stěna je velmi ztenčena a při změně tlaku opět může prasknout. Na rozdíl od pravého aneurysmatu ale nedochází k provalení a vypouknutí cévní stěny. Vyskytuje se nejčastěji v oblasti oblouku aorty.
Slovem aneuryzma míníme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneuryzmata se nejčastěji vyskytují buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.
Léčba
Terapie jak aneuryzmatu, tak disekujícího aneuryzmatu je chirurgická. Jinou cestou, například konzervativní léčbou pomocí léků, nelze dosáhnout pozitivních výsledků. Před chirurgickou léčbou je třeba potvrdit diagnózu a určit přesné místo, kde se aneuryzma nebo disekce vyskytují. To se provede buď CT vyšetřením zaměřeným na cévy (angio CT), nebo rentgenologickým vyšetřením s podáním kontrastní látky. Chirurgická léčba v obou případech spočívá v rekonstrukci cévy, která se provádí v případě aneuryzmatu na břišním úseku aorty našitím tak zvané aortobifemorální cévní protézy. Ta je tvořena většinou syntetickými materiály, které ale tělo dobře snáší, jsou pevné a zároveň pružné a svým tvarem přesně kopírují tvar i velikost úseku aorty, který je třeba nahradit. U disekce je možností chirurgických výkonů několik, všechny ale vedou k cíli obnovit původní lumen (vnitřek) cévy.
Prognóza tohoto onemocnění je závislá na včasném odhalení defektu aorty. Výsledky preventivních elektivních výkonů jsou příznivé. Včasná diagnóza může pacientovi zachránit život. Pokud dojde k prasknutí výdutě, 50 % postižených zemře před příjezdem do nemocnice, 25 % peroperačně, celková operační mortalita je 50 %, celková mortalita ruptury je 75–90 %. Jako diagnostika se používá RTG, počítačová tomografie (CT), respektive CT angiografie, digitální subtrakční angiografie (DSA) a magnetická rezonance (MRI).
Zdravotní pojišťovna hradí ubytování ve dvoulůžkových pokojích kategorie standard. Nadstandardní ubytování a ubytování v jednolůžkovém pokoji je za příplatek.
Indikace:
II/1 SYMPTOMATICKÁ ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEČNÍ
II/2 STAV PO INFARKTU MYOKARDU
II/3 HYPERTENZNÍ NEMOC II. AŽ III. STUPNĚ HODNOCENÍ HYPERTENZNÍ NEMOCI
II/4 ONEMOCNĚNÍ TEPEN KONČETIN NA PODKLADĚ ATEROSKLEROTICKÉM II B. NEBO ZÁNĚTLIVÉM
II/5 FUNKNČÍ PORUCHY PERIFERNÍCH CÉV A STAVY PO TROMBÓZÁCH. CHRONICKÝ LYMFATICKÝ EDÉM
II/6 STAVY PO KARDIOCHIRURGICKÝCH VÝKONECH TYPU: NÁHRADA CHLOPNĚ BIOPROTÉZOU NEBO METALICKOU PROTÉZOU, REKONSTRUKČNÍ VÝKONY NA CHLOPNÍCH, DEFEKTY SEPTA SÍNÍ NEBO KOMOR, CHIRURGICKÁ REVASKULARIZACE MYOKARDU – KORONÁRNÍ ARTERIÁLNÍ BYPASS (CABG), OPERACE VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD U DOSPĚLÝCH, OPERACE VÝDUTĚ LEVÉ KOMORY, OPERACE NÁDORŮ SRDCE, OPERACE OSRDEČNÍKU, OPERACE HRUDNÍ AORTY
II/7 STAVY PO PERKUTÁNNÍ TRANSLUMINÁRNÍ KORONÁRNÍ ANGIOPLASTICE (PTCA)
II/8 STAVY PO REKONSTRUKČNÍCH A REVASKULARIZAČNÍCH OPERACÍCH NA CÉVNÍM SYSTÉMU MIMO SRDCE A HRUDNÍ AORTY / STAVY PO PERKUTÁNNÍ TRANSLUMINÁRNÍ ANGIOPLASTICE
Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.
2. Předoperační příprava
V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.
3. Operační metody
Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).
Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.
Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).
Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.
Resekce: resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.
Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.
4. Možné komplikace výkonu
Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.
Peroperační komplikace (tedy během operace):
masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
srdeční arytmie;
změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
ledvinné selhání.
Pooperační komplikace:
bolestivost v místě operace;
pocit na zvracení;
teplota;
krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností
Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.
Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.
Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.
Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.
K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.
Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Orcal Neo užívat
Neužívejte přípravek Orcal Neo:
jestliže jste alergický(á) na amlodipin, na kterékoli jiné antagonisty vápníku nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku. Může se projevit jako svědění, zčervenání kůže nebo obtížné dýchání.
jestliže máte velmi nízký krevní tlak (hypotenze);
jestliže máte zúženou aortální chlopeň (stenózu aorty) nebo kardiogenní šok (stav, kdy vaše srdce není schopno dodávat do těla dostatek krve);
jestliže trpíte srdečním selháním po srdečním záchvatu.
Upozornění a opatření
Informujte svého lékaře nebo lékárníka, pokud se Vás týká, nebo týkal některý z následujících stavů:
nedávný infarkt myokardu;
srdeční selhání;
závažné zvýšení krevního tlaku (hypertenzní krizi);
onemocnění jater;
jste starší osoba a je nutno zvýšit dávku.
Děti a dospívající
Přípravek Orcal Neo nebyl studován u dětí mladších 6 let. Přípravek Orcal Neo se na hypertenzi smí používat pouze u dětí a dospívajících od 6 do 17 let věku.
Pro více informací kontaktujte svého lékaře.
Další léčivé přípravky a přípravek Orcal Neo
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.
Přípravek Orcal Neo může ovlivňovat nebo být ovlivněn jinými léky, jako jsou:
ketokonazol, itrakonazol (protiplísňové léky);
ritonavir, indinavir, nelfinavir (tzv. inhibitory proteázy k léčbě HIV);
dantrolen (infuze proti závažným abnormalitám tělesné teploty);
simvastatin (používá se na snížení zvýšené hladiny cholesterolu v krvi);
takrolimus, sirolismus, everolimus a cyklosporin (používají se k prevenci odmítnutí transplantátu a k léčbě rakoviny);
temsirolimus (používá se k léčbě rakoviny).
Přípravek Orcal Neo může ještě více snižovat krevní tlak, pokud již užíváte jiné léky na vysoký krevní tlak.
Přípravek Orcal Neo s jídlem a pitím
Lidé užívající přípravek Orcal Neo by neměli konzumovat grapefruitovou šťávu ani grapefruity. To proto, že grapefruit a grapefruitová šťáva mohou vést ke zvýšení hladin léčivé látky amlodipinu v krvi, což může způsobit nepředvídatelné zesílení účinku přípravku Orcal Neo snižujícího krevní tlak.
Těhotenství a kojení
Bezpečnost užívání přípravku Orcal Neo v těhotenství nebyla stanovena. Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem nebo lékárn
Mozek je bohatě prokrvený orgán, ve kterém se nachází hustá síť drobných tepének. Celkově je však krev k mozku přiváděna pouze dvěma páry tepen – dvěma relativně povrchově uloženými vnitřními krčními tepnami (karotické tepny či karotidy) a dvěma hluboko uloženými vertebrálními tepnami, které vstupují k mozku podél páteře.
Wikipedie uvádí, že krkavice (latinsky: arteria carotis), též karotida či přesněji společná karotida (arteria carotis communis), je největší krční tepna. Levá společná karotida (carotis communis sinistra) vychází přímo z oblouku aorty, pravá společná karotida (carotis communis dextra) ústí z hlavopažního kmene. Proto je pravá karotida kratší, a to právě o délku hlavopažního kmene.[1] Krkavice zásobuje krví velkou část mozku, hlavy a krku.
Obě společné krkavice stoupají podél boků průdušnice a jícnu a za štítnou žlázou. V oblasti za horním okrajem štítné chrupavky se dělí na karotidu zevní (arteria carotis externa) a na karotidu vnitřní (arteria carotis interna). Zevní karotida zásobuje především oblast krku a hlavy vyjma mozku. Vnitřní karotida vstupuje do lebeční dutiny a zásobuje velkou část mozku a oko.
Krkavice slouží velmi často k měření pulzu, lze jej nahmatat po stranách hrtanu, zjišťuje se obvykle u lidí v hlubším bezvědomí nebo u lidí v kritickém stavu, kde je pulz na zápěstní tepně slabý nebo nehmatný.
V medicíně se může dále používat pro zjištění proudění krve v tepně pomocí Dopplerova ultrazvukového průtokoměru (doppleru) – tento přístroj využívá ultrazvuku k měření krevního tlaku a průtoku. Používá se na tepnách krku a dolních končetin většinou k zjištění průchodnosti tepny.[1]
Velké množství špatného tuku není ideální pro vaše zdraví a váš pas. Velmi užitečná je strava bohatá na nenasycené tuky. Nasycené tuky se objevují například ve zpracovaném mase a sušenkách. Dobré tuky neboli mononenasycené mastné kyseliny jsou obsaženy v olivovém oleji, ořechách, avokádu a jsou účinné na redukci břišního tuku. Dalšími vhodnými tuky jsou polynenasycené mastné kyseliny, které se nalézají v rybách a oříškách a semenech. Spotřeba polynenasycených mastných kyselin vede k vyšší klidové rychlosti metabolismu. Jedná se o něco podobného, jako je dietou indukované spalování kalorií. Polynenasycené mastné kyseliny jsou pak v těle spáleny rychleji než nasycené tuky.
Čokoláda k zeštíhlení pasu
Chcete-li se zbavit tuku, je zde jeden ideální trik, jak na to. Pijte kakao, protože obsahuje více antioxidantů než většina potravin. Zároveň je dobré pro hubnutí. Kakao snižuje degeneraci aorty a oslabuje ukládání tuků. Pokud chcete přidat kakao do svého jídelníčku, postačí vám pouze to neslazené, které můžete přidat do koktejlů nebo jiných receptů.
Mléko
Lidé s nedostatkem vápníku mají větší množství tuku. Mléčné výrobky, jak již každý ví, jsou zdrojem vápníku, proto je vhodné konzumovat právě potraviny s obsahem mléka. Zejména se jedná o jogurty, nízkotučné sýry a mléko. Tyto potraviny účinně urychlují spalování tuků. Podle jedné studie je velmi účinné konzumovat mléko a mléčné výrobky alespoň třikrát denně, protože tak dochází ke snížení tělesného tuku, a to zejména u obézních jedinců. Pokud dojde k omezení kalorií a zůstane zachován stejný příjem mléka a mléčných výrobků, dochází ke zrychlenému spalování tuků.
Rychlé hubnutí
Rychlé hubnutí má svůj přínos zejména po psychologické stránce. Podle některých je pozitivní i v tom, že nedochází k rychlému nabývání na váze. Naopak dochází k minimálnímu přibývání a dlouhodobému udržování stabilní váhy, ke které jste se dopracovali.
Cvičení a vhodná dieta
Cvičení vede pouze k mírnému snížení celkové tělesné hmotnosti, proto je velmi důležitá i zdravá výživa. Cvičení způsobuje rychlé spalování tuků, ale nevýhodou je pak zvýšené množství přijímané stravy, která navrátí tuky zpět. Proto je velmi důležitá zdravá strava, která dodává tělu potřebné látky a zdravé tuky, aby si člověk mohl udržet krásnou a ideální tělesnou hmotnost.
Histologie určí, o jaký typ bujení se jedná. Varlata mohou být postižena celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem (z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním a podobně. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků. Velkou skupinu nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečných buněk – takzvané germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.
Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupinou jsou už zmíněné germinální nádory, dále jsou to gonadostromální nádory, různé nádory (karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete.
Germinální nádory tvoří 90 % všech nádorů varlat. Většina germinálních nádorů jsou nádory maligní. Nejčastějším typem germinálního nádoru je takzvaný seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50 % všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor (tedy buňky, ze kterých vycházejí).
Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty: seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40 let. Další faktem je to, že jeho výskyt neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.
Spermatocytární seminom je samostatnou kapitolou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55 let).
Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku (yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou takzvaných teratomů.
Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním má chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete (orchiektomie), a to ingvinálním (tříselným) přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stadiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu. Odstraňování (disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časných neseminomových nádorů. Problémem je, že tato léčba je zatížena vznikem takových komplikací, jako jsou poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování. Radioterapie (ozařování) se používá u&nbs
Aterotrombembolismus v aortě je označení procesu, kde se na ateromu v aortě zachycují části fibrinu a trombocytů, které vytvářejí takzvaný bílý trombus a vzniká aterotrombóza. Aterom i trombus se postupně zvětšují a může dojít k jejich uvolnění. Trombus může být různé velikosti. Následně je vmeten do cévního řečiště. Jako embolus může vniknout do mozkového cévního řečiště a způsobit tak embolii.
Ledviny (latinsky: ren, nefros) jsou párový orgán fazolovitého tvaru o velikosti 12 x 6 x 3 cm. Jsou uloženy v tukovém obalu v bederní krajině. Zásobují je renální tepny, což jsou přímé větve břišní aorty s mohutnými renálními žílami připojenými na dolní dutou žílu. Filtrací krevní plazmy vylučují nadbytečnou vodu, soli a další odpadní látky z organismu. Denně vyloučí 1–1,5 l definitivní moči.
Vývodné cesty močové
Ledvinové kalichy mají nálevkovitý tvar, upínají se na vrcholcích dřeňových pyramid, kde ústí sběrací kanálky.
Ledvinové pánvičky vznikají spojením ledvinových kalichů, dosáhne-li náplň 2 ml, dochází k peristaltickým stahům stěny, tvořené jsou z hladké svaloviny, frekvence 1–5 stahů za minutu.
Močovody (uretery) jsou párové trubice cca 30 cm dlouhé, probíhající retroperitoneálním prostorem do pánve, kde šikmo prorážejí stěnu močového měchýře.
Močový měchýř (vesica urinaria) je dutý svalový orgán měnící tvar podle náplně. U obou pohlaví je uložen za sponou stydkou, plní se postupně, moč se zde hromadí před vyprázdněním. Zpětnému přetékání moči do močovodů brání svalovina stěny močového měchýře, která obaluje koncové úseky ureterů a svým stahem brání návratu moči. Náplň močového měchýře je cca 150 ml a toto množství vyvolává nucení na močení. 200 ml značí vyklenutí močového měchýře nad sponu, které je možno palpačně vyšetřit. Při 350–400 ml dochází k vyprázdnění, obvykle nepřesahuje objem 500 ml, ale i za normálních podmínek může dosáhnout až 700 ml.
Močová trubice (uretra) – začíná ve dnu močového měchýře, část svaloviny dna močového měchýře přechází i na uretru a vytváří zde vnitřní svěrač močové trubice. Vyprazdňování močového měchýře je reflexní děj, který řídí mozková kůra, centrum je uloženo v bederní míše. Zevní svěrač uretry je ovládán vůlí – odlišná u ženy a muže:
ženy: délka 3–4 cm, rovná, vyšší náchylnost na záněty močových cest;
muži: délka 18–22 cm, esovitě prohnutá; kromě odvodu moči slouží i jako pohlavní vývodní cesta, která odvádí sperma.
