Zajímá vás téma BORŮVKA ODRŮDA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Šedý zákal neboli katarakta znamená zákal oční čočky. Šedý zákal se obvykle vyvíjí pomalu, v důsledku věku. Zakalení čočky je způsobeno působením bílkovin a vznikem tkání. Přesná příčina, proč jsou tyto proteiny vázány dohromady, není známa, ale může to mít něco společného s chemickými změnami v čočce. Na šedý zákal existují léky anebo chirurgické zákroky, které dokážou zpomalit či odstranit katarakta. Jako komplementární terapie šedého zákalu se používá působení bylinek, které mohou přispět k podpoře zdraví očí. Samotné bylinky bohužel nedokáží katarakta odstranit. Zde je uvedeno několik tipů, jak lze šedému zákalu předejít anebo jak ho zpomalit. Před použitím bylin se poraďte se svým lékařem o tom, zda je pro vás bezpečné je konzumovat.
Brusnice borůvka
Vaccinium myrtillus L. aneb borůvka je známá léčivá rostlina z čeledi vřesovcovitých, rodu brusnice. Borůvky v našich lesích tvoří typický souvislý zelený porost známý jako borůvčí. Borůvka má modrý plody – bobule, které se jmenují stejně jako sama rostlina. Borůvky nejenže mají výraznou chuť a schopnost barvit do modra, ale jsou také významným zdrojem antioxidantů, které působí pozitivně proti rakovině. Mimo to ještě plod borůvky v sobě obsahuje cenné bioflavonoidy, které příznivě působí na zdraví očí. Právě tato schopnost pečovat o oči se významně uplatňuje, jako prevence před vznikem a rozvojem šedého zákalu. Univerzita Maryland Medical Center doporučuje 80 – 480 mg prášku ze suchých plodů borůvek denně, které jsou rozděleny do tří dávek. Nejlepší kapsle nebo tobolky s borůvkami by měly obsahovat 25% extraktu anthocyanidinu. Anthocyanidin je tmavě modré barvivo a je nejúčinnější z bioflavonoidů, které obsahuje plod borůvky.
Při správném skladování a šetrné úpravě lze přijmout dostatečné množství vitamínu C z ovoce, to znamená stravou bez suplementace. Vynikajícími zásobárnami vitamínu C jsou například následující druhy ovoce: angrešt – vitamín C, B1, pektin, vápník, železo, sodík, draslík a fosfor; borůvka – vitamín C, B, draslík, vápník, fosfor a hořčík – borůvka zlepšuje krevní oběh, pomáhá na potíže se zrakem, podporuje imunitu, působí proti infekcím močových cest, proti průjmům; broskev a nektarinka – vitamín C; jablko –vitamín C, B – povzbudivě působí na nervovou soustavu, posiluje a pročišťuje organismus; meruňka – vitamín C, B, provitamín A, draslík, fosfor, bór, vápník a železo; malina – vitamín C, E, fosfor, vláknina; meloun – vitamín C, železo a mangan – čerstvý je nejlepší zásobárnou vitamínu A; ostružina – vitamín C, B, K a další; rybíz černý – vitamín C, E, vláknina – je nejlepším zdrojem vitamínu C z ovoce a zeleniny vůbec; třešeň – vitamín C, draslík, který pomáhá správné činnosti srdce.
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Kaki je zářivé, lesklé oranžové ovoce, které se svým tvarem podobá broskvi či rajčeti a sklízí se ručně ze stromů. Ve španělské Valencii se pěstuje odrůda Persimon Bouquet, která se nejvíce podobá kombinaci broskve a melounu s lehkou vůní vanilky.
Pěstování ovoce je známé od 7. století v Asii, především v Číně, Koreji a Japonsku. Do Evropy a dalších částí světa se kaki rozšířilo mezi 17. a 19. stoletím. Strom, na kterém toto ovoce roste, je hojně rozšířen na Pyrenejském poloostrově a za nejlepší odrůdu je považována takzvaná Rojo Brillante. Právě tato odrůda vynikajících vlastností se stala základem kaki Persimon Bouquet, které se pěstuje především ve Valencii, a to v oblasti nazvané Ribera del Xúquer, která tomuto ovoci propůjčila i ochrannou známku původu. Odtud putuje kaki Persimon Bouquet do celého světa. Můžete si ho vychutnat během podzimu - od poloviny října až do Vánoc.
Jeho velkou výhodou je pohodlná konzumace. Kaki Persimon Bouquet se snadno loupe a krájí. Díky sladké, pevné oranžové dužině bez peciček a jadérek je to skutečný poklad pro kuchyni. Můžete jej využít na mnoho způsobů: při přípravě salátů, omáček, hlavních jídel, dezertů i do zavařenin.
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmína
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.