Onemocnění štítné žlázy se projevuje buď poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy), nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá struma. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů. Důvodem k operaci jsou většinou rostoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy se doporučuje i v některých případech nadměrné tvorby hormonů. Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen) a růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastází včetně vrůstání do okolních orgánů.
Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek. Operace se provádí v celkové narkóze. Řez se vede na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.
Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštítných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury. Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.
V naší poradně s názvem PROKRVENÍ ŽALUDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Funguje hloh i na prokrvení žaludu na penisu? Nebo mi prosím poraďte, jak bych ho mohl více prokrvit, aby byl větší. Díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žalud se prokrvuje prostřednictvím topořivých tělísek, pomocí kterých se také zvětšuje. Průtok krve topořivými tělísky a tedy i to jak bude žalud prokrven řídí mozek v závislosti namíře erotického vzrušení. Pokud nestačí erotické vrušení na pořádné napumpování krve do penisu a jeho úplné ztvrdnutí, tak je tu ještě možnost použít vakuovou pumpu. Vakuovou pumpu je třeba používat pomalu a postupně odčerpávat vzduch, jak se bude penis zvětšovat. Tato procedura trvá několik desítek minut. Pak, až je penis díky podtlaku naplněn krví, tak se zaškrtí u kořene erekčním kroužkem, aby z něho krev tak rychle neodtekla.
Hloh v této souvislosti je jen podpůrným prostředkem pro správnou funkci hlavní pumpy - tedy srdce a může takto nepřímo i podpořit prokrvení žaluda.
Ve 3–4 % operací při obtížnější preparaci zvratného nervu někdy dochází i při anatomické celistvosti k dočasnému omezení pohyblivosti hlasivek. Nález je většinou viditelný jen při pohledu zrcátkem na hlasivky a do několika měsíců se spontánně upraví. Při zhoršení hlasu se využívá i foniatrické rehabilitace. Trvalé poškození nervu nastává v 0,5–2 % případů, obvykle u větších nádorů (hlavně zhoubných), při výrazných zánětlivých změnách, při druhé a další operaci na žláze. Zde dochází k pevné fixaci nádoru k nervu, výraznému zjizvení a nepřehlednosti operačního terénu. Poškození nervu se projeví chrapotem. Intenzivní foniatrická rehabilitace však ve většině případů vede k normalizaci hlasu, při jejím neúspěchu je řešením plastická operace hlasivky. Naprosto vzácně a výjimečně (v jednom případě na několik tisíc operací) může dojít k oboustrannému poškození nervů s vážnými dechovými obtížemi až s nutností provedení tracheotomie (otvoru v průdušnici) a další léčby.
Při totální thyreoidektomii manipulací v okolí příštítných tělísek dochází cca ve 25–35 % případů ke snížení hodnoty vápníku v krvi. Tento stav se zjistí při pooperačních laboratorních testech, někdy se projeví brněním, „mravenčením“ těla a křečovým stavem. V tomto případě se podává vápník v šumivých tabletách, někdy i další preparáty. Ve většině případů tyto potíže odezní do několika měsíců a podávání vápníku je ukončeno. Ve 2–5 % případů se nepodaří ochránit příštítná tělíska před poraněním či odstraněním. V této situaci pak zůstává porucha funkce příštítných tělísek trvalá. Řešením je trvalé užívání preparátů, které funkci tělísek nahrazují.
Při sklonu ke keloidnímu hojení nelze vyloučit vznik výrazné a nápadné jizvy. Po dobu několika týdnů může přetrvávat bolestivost v oblasti rány. Určitou dobu někdy přetrvává pocit zhoršeného polykání, mírné změny hlasu, tlaky a podobně. Tyto potíže jsou dány tím, že je operace prováděna v těsné blízkosti hrtanu a jícnu. Do roka tyto potíže většinou odezní. Někdy lze doporučit rehabilitační cvičení.
Absolutní úspěch léčby a zcela bezrizikový průběh nemůže zaručit žádný lékař. Obecná rizika chirurgického výkonu, jako například infekce v ráně, pooperační krvácení z rány, poruchy srdce a oběhu, plicní komplikace, se nedají i přes největší pečlivost a všechny pokroky moderní medicíny vždy bezpečně vyloučit. Výhodou operací v oblasti hlavy a krku je to, že trombóza žil dolních končetin a plicní embole jsou u výkonů v této oblasti podstatně vzácnější nežli v jiných oblastech.
Chybění či ztráta pečující osoby (obvykle rodiče a především matky) je závažným zásahem do raného vývoje dítěte a čím dříve k ní dojde, tím má větší dopad. Dalším jevem spojeným s vyšším výskytem deprese v dospělosti je zneužívání (fyzické a psychické týrání či sexuální zneužívání) a zanedbávání dítěte (chybění zájmu a péče o dítě). Méně závažným, ale u osob s depresí často zjišťovaným problémem v dětství je výchovný styl, který klade nadměrný důraz na výkon a úspěch, a nedostatek pozitivních emocí a otevřenosti v původní rodině.
Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí.
Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku se nazývá lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se nazývá subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluví se o reoperaci. Jestliže se lékaři přikloní k úplnému odstranění štítné žlázy, je třeba dodávat pacientovi hormony prostřednictvím medikamentů. Pacient pak musí tyto léky užívat doživotně.
Strategie samotného zákroku bude mít vliv na prognózu pacienta a rovněž také na případné komplikace, které mohou nastat.
Před samotnou operací štítné žlázy je nutné pacienta velmi pečlivě vyšetřit a stanovit správnou diagnózu. Lékaři se budou zajímat rovněž o rodinnou anamnézu a možném provázání rodových nemocí. Následně budou provedeny další testy – klinické, laboratorní, zobrazovací, cytologie a imunohistochemické.
Sonografie krku je velmi důležitým vyšetřením, které bývá prováděno u všech nemocných. Ultrazvuk umožňuje lékařům získat informace o struktuře a uspořádání parenchymu štítné žlázy a rovněž odhalí stav lymfatických uzlin. V některých případech je nutné provádět také CT vyšetření a biopsii.
Struma si velmi často žádá operativní zákrok. Lidově se strumě říká vole. Jestliže struma nezpůsobuje pacientovi žádné zdravotní potíže, pak operace není nutná. Operace je však nutná vždy, když dojde k takzvanému útlakovému syndromu, kdy štítná žláza naroste do takové velikosti, že začíná utlačovat okolí, především tracheu. Pacient pak má pocity dušení a tlaku.
U nadbytečné produkce hormonu štítné žlázy je nutné tento stav srovnat za pomocí medikamentů. Léčba je poměrně úspěšná a může operativní řešení odložit na dlouhá léta. V případě, že taková léčba neprokazuje žádné zlepšení zdravotního stavu a štítná žláza i nadále produkuje nadbytek hormonu, je třeba přemýšlet nad dalším postupem. V takovém případě se lékaři rozmýšlí mezi samotnou operací nebo takzvaným vypálením štítné žlázy pomocí radiojodu. Radiojod však nelze aplikovat u všech pacientů. U pacientů je třeba zvážit zdravotní stav. U pacientů – žen je třeba přihlédnout k tomu, zda si žena nepřeje mít v blízké budoucnosti dítě. Podle dávky radiojodu by žena neměla až dva roky otěhotnět. Aby toho nebylo málo, tak by ženy po aplikaci radiojodu přibližně 5 týdnů po radioterapii neměly pobývat v blízkosti malých dětí. Tato opatření se týkají především vůči dětem, u dospělých jedinců je vše v pořádku, tam k žádnému omezení nedochází.
Další onemocnění štítné žlázy jsou její nádory. Ty mohou být benigní (nezhoubné) či maligní (z
Mirena je plastová trubička ve tvaru písmene T, která se zavádí do dělohy. Jedná se tedy o takzvané nitroděložní tělísko. Tento nitroděložní hormonální systém obsahuje účinnou látku levonorgestrel. Mirena má vysokou antikoncepční spolehlivost a je vhodná také pro kojící ženy. Maximální doba použití je pět let, může se ale odstranit i dříve. Mirenu vkládá do dělohy lékař. Před vložením je nutné absolvovat interní vyšetření ke zjištění polohy a velikosti dělohy. Je potřeba vyloučit těhotenství, pohlavní choroby či infekci. Pokud žena trpí akutní nemocí jater, nádorem jater nebo je přecitlivělá na levonorgestrel nebo jinou složku Mireny, má rakovinu děložního krčku nebo dělohy, není možné Mirenu zavést. Mirena může být zavedena v průběhu 7 dní od začátku menstruace. Po porodu se může zavést, až když se děloha zmenší do své původní velikosti.
Akné, jeho zhoršení či zlepšení, je jednou z otázek, která zajímá pacientky před zavedením Mireny. Na rozdíl od příznivého vlivu na pleť vlivem antikoncepčních pilulek může dojít po zavedení Mireny spíše ke zhoršení stavu pleti. Je to ale velmi individuální a předem vám to s jistotou neřekne nikdo. Některá žena zhoršení nezaznamená, jiná ano.
Většinou se ženy obávají bolesti při zavádění či odstranění Mireny. Jde však o relativně krátký výkon, v řádu několika minut. Vnímání bolesti je velmi individuální záležitost. Samotné zavedení může žena pociťovat spíš jako krátké štípnutí, jako velmi nepříjemná bývá spíš popisována předcházející dezinfekce. O něco bolestivější může být zavádění u žen starších, které jsou navíc už mnoho let po porodu posledního dítěte. Ve výjimečných případech je nutno zavádění či vyjmutí provádět v celkové anestézii. Mírná bolest v podbřišku se může objevit v prvních dnech po zavedení a také ve dnech, kdy by žena za normálních okolností menstruovala. Při nečekaně krutých bolestech však okamžitě vyhledejte lékaře!
Cena Mireny se liší podle toho, zda si ji necháte předepsat a vyzvednete v lékárně, anebo chcete zůstat bez starosti a využijete nabídku gynekologa.
Bolestivá menstruace, kterou žena trpěla před porodem, se může touto formou antikoncepce zcela odstranit. Díky hormonu obsaženému v Mireně dojde u většiny žen ke zmírnění či úplnému vymizení menstruačního krvácení. Přesto v prvním a posledním roce v době obvyklé pro menstruaci může žena pociťovat mírné pobolívání v podbřišku, zdaleka se to ale nedá srovnávat s jejími původními menstruačními bolestmi.
Finanční stránka je při volbě antikoncepce pro mnohé ženy otázkou číslo jedna. Záleží na každé ženě, jaké formě antikoncepce dává přednost a jaká cena je pro ni akcepto
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, anémie, z
Hyperkalcémie je zjištěna laboratorním testováním, dochází k ní v důsledku uvolnění vitamínu D. Vitamín D zvyšuje absorpci vápníku do krevního řečiště. Bilanci vápníku a fosforu v těle mají na starost čtyři malé žlázy umístěné za štítnou žlázou v krku. Dvě převládající příčiny hyperkalcémie musí být vyloučeny jako první: hyperparatyreóza (hyperaktivita příštítných tělísek vedoucí k nadměrné produkci parathormonu) od benigních nádorů a rakoviny s kostní metastází. Mezi příznaky hyperkalcémie patří snížená chuť k jídlu, časté močení, nadměrná žízeň a ledvinové kameny.
Nedostatek vitamínu B: Jazyk brní, jestliže se tělu nedostává vitamínů řady B. Vitamíny řady B jsou organickou složku potravy, která je nezbytná pro život, zdraví a růst. Tělo je neumí vyrábět, a proto se musí dodávat v potravě. Vyrovnaná dieta zahrnující různorodé potraviny obsahuje i dostatečné množství všech vitamínů. Malý příjem vitamínů vyvolává charakteristické příznaky jeho nedostatku. Je-li příčinou brnění jazyka nedostatek vitamínu B, obtíže zmizí po zvýšeném přísunu.
Tetanie: Brnění jazyka může být rovněž příznakem tetanie. Onemocnění vzniká při poklesu stavu vápníku, hořčíku a vodíku v mimobuněčné tekutině nebo také při vzestupu iontů sodíku, draslíku a fosforu v mezibuněčné tekutině. K tetanii může docházet při poklesu obsahu vápníku v krevním séru se snížením jeho ionizace. To se stává například tehdy, když se sníží činnost příštítných tělísek, anebo také při ztrátě vápníku prostřednictvím střeva nebo ledvin. První příznaky tetanie začínají tuhnutím kolem úst, brněním končetin, pocitem dřevěnění či brnění jazyka. Někdy se může objevit i křeč obličejového svalstva nebo ruky.
Další možné příčiny:
Jazyk může brnět jako příznak nějaké infekční choroby.
Brnění jazyka se občas dostaví jako doprovodný jev onemocnění krční páteře.
Někdy jazyk brní v důsledku alergické reakce: na hmyzí štípnutí, žihadlo, neznámé nebo neznámou látkou ošetřené ovoce. Jestliže se k brnění jazyka přidá i otok, je nejvyšší čas na návštěvu pohotovostní služby (mohlo by hrozit až udušení) a později alergologické ordinace.
Odborné vyšetření může prokázat i jiná onemocnění.
Fyzikální příčiny brnění jazyka:
Brnění jazyka je běžný jev při pojídání příliš studené zmrzliny.
Z vnějších příčin brnění jazyka může přicházet v úvahu ještě následek popálení, například horkým pokrmem nebo horkým tukem.
Bolesti kloubů neboli artralgie mohou vznikat z velkého množství příčin. Při intenzivní nebo trvalejší bolesti kloubů je proto vhodné navštívit lékaře, který se vás bude ptát hlavně na charakter bolesti, jestli je tupá, bodavá, ostrá, zda vznikla náhle, či postupně, zda je závislá na pohybu, zda vzniku bolesti předcházel úraz, nebo jestli máte i jiné problémy, například zvýšenou teplotu, pocení, změny na kůži a podobně. Dále bude možná potřebovat i jiná vyšetření jako rentgen, krevní testy nebo i punkci kloubu.
Z příčin, které se typicky projevují bolestí kloubů, je nejčastější asi dna. Jedná se o metabolické onemocnění, které se dá léčit tabletami. Většinou se bolesti objevují v kloubu mezi palcem u nohy a zánártní kůstkou. Kloub je oteklý, teplý, rudý a velmi bolestivý. Potíže se nejčastěji objevují ráno. Důvodem potíží je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, její sůl se ukládá v kloubech, což vyvolává zánět.
Dalším důvodem bolesti kloubů může být revmatoidní artritida, jinak také revma. Jde o jakési neinfekční záněty, které způsobuje naše vlastní imunita, přičemž imunitní systém ničí vlastní tkáně. Nevíme přesně, jak a proč se to stává, někteří uvažují o genetice, jiní o předešlé infekci. Vyskytuje se hlavně u žen středního věku, nejčastěji jsou postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub. Onemocnění začíná velmi nenápadně, většinou ranní ztuhlostí kloubů.
Možným důvodem je i artritida. Ta se dělí na infekční a neinfekční. Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty, ale existují i záněty virové. Infekce se do kloubu dostane s krví z jiného zaníceného ložiska v těle nebo přestupem z okolí, například pokud se vedle kloubu nachází zanícený sval. Může se sem ale dostat i otevřeným poraněním, méně často lékařským zákrokem, při punkcích nebo operacích kloubu.
Osteoartróza je další onemocnění pohybového aparátu, které postihuje klouby. Může vést až k invaliditě. Vyskytuje se hlavně u lidí v pokročilém věku. Nejvíce se objevuje na velkých nosných kloubech (kolenní, kyčelní), na drobnějších kloubech ruky nebo na meziobratlových ploténkách páteře.
Dalšími diagnózami s bolestmi kloubů je například psoritická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky, dále erozivní artritida při zvýšené činnosti příštítných tělísek nebo takzvaný tenisový loket.
Léčba je vždy individuální dle stanovené diagnózy.
Tetanie je stav zvýšené dráždivosti (hyperiritability) nervosvalového ústrojí. Je způsobena buď nedostatkem vápníku, anebo nedostatkem hořčíku (Mg). Tato choroba se projevuje nejen sklonem ke křečím (tzv. latentní forma) a různými křečovými stavy (tzv. manifestní forma), ale i rozsáhlými křečovými záchvaty, stavy hluboké deprese, rozšířené agresivity a nervozity. Příznaky se mohou projevovat velmi dramaticky, sama o sobě ale tetanie není život ohrožující, může ovšem dojít k případům, kdy pacient díky křečím přestává dýchat či dýchá příliš. Silné křeče mohou způsobit také natržení nebo jinou deformaci svalu, což pak následně může vést k trvalému poškození. Tetanický záchvat často vypadá velmi dramaticky, ale není život ohrožující. Stimulem ke vzniku tetanie bývá například nízká hladina volného krevního vápníku (hypokalcemie), nedostatečnost příštítných tělísek (hypoparatyreóza), nedostatek vitaminu D nebo hluboké a déletrvající rychlé dýchání v klidu (tzv. hyperventilace, která vede následně k respirační alkalóze). Pro toto onemocnění je charakteristická takzvaná „porodnická ruka“. Jde o křečovité postavení ruky (někdo říká „špetkové postavení ruky“), prsty jsou křečovitě natažené, palec a malíček jsou pod prostředními třemi prsty (ruka tvoří „špetku“). Porodnická ruka se objevuje spontánně nebo ji lze vyvolat jako Trousseauův příznak.
Není-li doporučeno jinak, podávají se olejové kapky Vigantol kojencům k prevenci křivice (rachitidy) denně 1–2 kapky od druhého týdne života. Zdravým novorozencům se podává 1 kapka denně; ve zvláštních případech a dětem předčasně narozeným 2 kapky denně. Doporučená doba léčby je 1 rok. Ve druhém roce života je možné v podávání vitamínu D3 pokračovat zvláště v zimních měsících, kdy je nedostatečné biologicky aktivní sluneční záření. Dospělí užívají olejové kapky Vigantol k prevenci měknutí kostí (osteoporózy) 1–2 kapky denně. K léčbě měknutí kostí se užívá obvykle 3krát 5 kapek denně dle pokynů lékaře. K léčbě poruch funkce příštítných tělísek se doporučuje 15–30 kapek denně.
Vigantol kapky slouží k prevenci a léčbě stavů s náchylností ke křečím, způsobených sníženou hladinou vápníku v krvi (hypokalcémie), křivice (rachitis), měknutí kostí (osteomalácie), poruchy funkce příštítných tělísek (hypo- a pseudohypoparatyreózy). Lék je určen pro dospělé i pro děti.
Vitamínové kapičky Vigantol slouží jako prevence před křečemi, které jsou zapříčiněny nízkou hladinou vápníku v krvi. Nedostatek vápníku v krvi člověka může způsobit křivici, měknutí nebo řídnutí kostí, případně může dojít k poruše funkce příštitnýchtělísek. Vigantol lze zakoupit v lékárně pouze na lékařský předpis.
Vigantol nesmí užívat lidé se zvýšenou hladinou vápníku v krvi či moči. Nevhodné je podávání Vigantolu také u lidí, kteří užívají močopudné léky, trpí aterosklerózou, poruchami srdečních nebo ledvinových funkcí. Užívání olejových kapek Vigantolu nebývá doprovázeno vedlejšími účinky. Nežádoucí účinky může uživatel Vigantolu pocítit při zvýšené hladině vápníku v krvi nebo moči, kdy se může objevit porucha srdečního rytmu, bolest hlavy, pocity na zvracení nebo samotné zvracení. Je-li hladina vápníku v krvi zvýšená dlouhodobě, může se u pacienta objevit snížení hmotnosti, problémy s ledvinovými kameny, nechutenství, pocit žízně a časté močení. Před užíváním Vigantolu by měl být lékař informován o užívání ostatních léků, aby nedošlo ke snižování účinků již užívaných léků. Vigantol snižuje účinky léků, které na sebe vážou například fosfor nebo jsou močopudné.
Vigantol je na rozdíl od Caltrate podáván dětem již od 2. týdne věku novorozence, kdy slouží jako prevence proti křivici. Dávkování je 1 kapka denně, u předčasně narozených dětí jde o 2 kapky denně. Doporučené užívání je po dobu 1 roku, poté by se měl ve 2. roce života dítěte Vigantol užívat pouze v zimních měsících, kdy je snížen příjem vitamínu D ze slunečního záření.
Žena by se před užíváním Vigantolu měla ujistit, že není těhotná, neměla by plánovat těhotenství, neměla by kojit, o tom všem by měl vědět lékař, než ženě Vigantol předepíše. Užívání vitamínu D v těhotenství může poškodit plod, neboť se vitamín D dostane k dítěti přes placentu.
Vigantol obsahuje léčivou látku colecalciferolum (vitamín D3), a to v 1 ml roztoku (40 kapek) 0,5 mg, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D3 (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3). Další složkou jsou střední nasycené triacylglyceroly. Caltrate pak obsahuje v jedné tabletě 600 mg kalcia (vápníku) ve formě calcii carbonas a 10 mg léčivé látky colecalciferolum (vitamín D3).
Jde o potravinový doplněk, který se používá bez doporučení lékaře ke krytí zvýšené potřeby vápníku v období růstu, těhotenství a době kojení. Na doporučení lékaře se používá jako součást léčby u řídnutí kostí (osteoporózy) a měknutí kostí (osteomalácie), dále u patologicky zvýšené propustnosti kapilár při alergických reakcích, jako podpůrná léčba spazmofilie (zvýšená nervová dráždivost se sklonem ke křečím svalstva) a tetanického syndromu, urychluje rovněž hojení zlomenin. Přípravek mohou užívat dospělí i děti. Maxi-Kalz je vhodný i pro diabetiky.
Kontraindikace: Přípravek se nesmí užívat při zvýšené hladině vápníku v krvi, například při zvýšené činnosti příštítných tělísek, hypervitaminóze D, při nádorech s odvápňováním kostí, při ledvinných a močových kamenech (nefrolitiáza, urolitiáza), abnormálním ukládání vápníku do tkání (například ukládání vápníku do ledvin), při těžkém selhávání ledvin a při přecitlivělosti na některou ze složek přípravku.
Dávkování:
Neurčí-li lékař jinak, užívejte přípravek Maxi-Kalz podle předepsaného dávkování:
Děti užívají jednu šumivou tabletu (jednorázová dávka) jednou nebo dvakrát denně (odpovídá 500–1 000 mg vápníku).
Dospělí užívají jednu šumivou tabletu (jednorázová dávka) jednou, dvakrát nebo třikrát denně (odpovídá 500–1 500 mg vápníku).
Maxi-Kalz 1000:
Děti i dospělí užívají jednu šumivou tabletu (jednorázová dávka) za den.
Dávkování u chronické poruchy funkce ledvin určí lékař.
Způsob použití:
Šumivé tablety se těsně před užitím musí rozpustit ve sklenici (asi 1/4 litru) vody. Rozpuštěním 1 šumivé tablety přípravku Maxi-Kalz 500 (Maxi-Kalz 1000) ve vodě vznikne roztok obsahující 500 mg (1 000 mg) vápníku ve formě solí s kyselinou citronovou. Takto připravený roztok se vypije při jídle nebo těsně po něm. Délka léčby přípravkem Maxi-Kalz závisí na důvodu, pro který je přípravek užíván. Dlouhodobou léčbu řídí vždy lékař.
Upozornění:
O vhodnosti současného užívání přípravku Maxi-Kalz 500 a Maxi-Kalz 1000 s jinými léky se poraďte s lékařem. Při předpisu jiných léků oznamte lékaři, že užíváte nebo podáváte dítěti Maxi-Kalz. Bez porady s lékařem lze přípravek užívat nejdéle po dobu 14 dní. Při dlouhodobém užívání musí lékař laboratorně sledovat sérovou hladinu vápníku a vylučování vápníku močí. U onemocnění, kde přípravek užíváte na doporučení lékaře, určí dávku i délku léčby lékař. Bez porady s lékařem neužívejte současně žádné další přípravky s obsahem vápníku nebo vitamínem D.
Kalcium ve formě šumivých tablet je indikováno k prevenci, adjuvantní léčbě a
Ledvinové kameny neboli konkrementy jsou pevné shluky připomínající krystaly, které se mohou tvořit kdekoliv v močových cestách, tedy v ledvinách, močovodech i močovém měchýři. Kameny vznikají vysrážením některých odpadních látek (soli, minerály), které jsou normálně v moči zcela rozpustné. Za některých okolností však krystalizují a vytváří již nerozpustné útvary, které jsou příčinou nepříjemných bolestí.
Nejčastějším původcem vzniku ledvinových kamenů je vápník, dále fosfor, uráty a oxaláty. Ke zvýšení koncentrace těchto látek v moči dochází nejčastěji při nedostatečném příjmu tekutin, kdy ledviny filtrují nižší objem sekundární moči, nebo při fyzické zátěži, či při pobytu v horku, kdy dochází ke zvýšenému vylučování vody pocením. Podle převládající složky kamenů se rozlišuje několik typů kamenů, které mohou mít i odlišné příčiny svého vzniku.
Nejčastější jsou ledvinové kameny vápenaté, jejichž příčinou je vysoká hladina vápníku v krvi, potažmo v moči. Důvodů pro tento stav může být několik: dehydratace, nadměrná konzumace některých minerálních vod, dědičná predispozice ke zvýšené absorpci vápníku ve střevech, porucha funkce příštítných tělísek či nadměrná konzumace některých surovin, které výrazně zvyšují vstřebávání vápníku do krve a jeho nadměrné vylučování močí (rafinované cukry, živočišné bílkoviny, šťavelany).
Další skupinou jsou kameny urátové, jejichž hlavní složkou je kyselina močová. Její vysoká koncentrace může být spojena s dehydratací organismu nebo dnou, nemocí vyznačující se vysokou hladinou kyseliny močové v krvi.
Běžným typem močových kamenů jsou kameny struvitové, které vznikají vysrážením fosforečnanu hořečnato-amonného při chronickém infekčním postižení urogenitálního traktu, a to hlavně u žen. Vzácné jsou kameny cystinové, které se tvoří při cystinurii, což je dědičná porucha metabolismu, při níž dochází k vylučování cystinu v krystalické podobě právě ledvinami.
Roli při vzniku močových kamenů hraje i pH moči, které nesmí být ani příliš vysoké, ani příliš nízké (zcela normální je pH 5,0–6,0). Rizikový je i nedostatek látek, které kamenotvorné látky rozpouštějí, jako například magnezium či kyselina citronová. Značný vliv na tvorbu vápenatých konkrementů mají také pohybové návyky; nedostatek pohybu (například sedavé zaměstnání) zvyšuje uvolňování vápníku z kostí a jeho následné vylučování ledvinami. Z tohoto důvodu je vysoké riziko vzniku ledvinových kamenů i u dlouhodobě imobilních pacientů.
Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.
U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.
Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervus vagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).