Téma: 

chybění příštitných tělísek


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SARKOIDÓZA

Hyperkalcémie

Hyperkalcémie je zjištěna laboratorním testováním, dochází k ní v důsledku uvolnění vitamínu D. Vitamín D zvyšuje absorpci vápníku do krevního řečiště. Bilanci vápníku a fosforu v těle mají na starost čtyři malé žlázy umístěné za štítnou žlázou v krku. Dvě převládající příčiny hyperkalcémie musí být vyloučeny jako první: hyperparatyreóza (hyperaktivita příštítných tělísek vedoucí k nadměrné produkci parathormonu) od benigních nádorů a rakoviny s kostní metastází. Mezi příznaky hyperkalcémie patří snížená chuť k jídlu, časté močení, nadměrná žízeň a ledvinové kameny.

Detail odstavce: Hyperkalcémie
Zdroj: Sarkoidóza
Zveřejněno: 28.11.2012


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: prokrvení žaluda

Žalud se prokrvuje prostřednictvím topořivých tělísek, pomocí kterých se také zvětšuje. Průtok krve topořivými tělísky a tedy i to jak bude žalud prokrven řídí mozek v závislosti namíře erotického vzrušení. Pokud nestačí erotické vrušení na pořádné napumpování krve do penisu a jeho úplné ztvrdnutí, tak je tu ještě možnost použít vakuovou pumpu. Vakuovou pumpu je třeba používat pomalu a postupně odčerpávat vzduch, jak se bude penis zvětšovat. Tato procedura trvá několik desítek minut. Pak, až je penis díky podtlaku naplněn krví, tak se zaškrtí u kořene erekčním kroužkem, aby z něho krev tak rychle neodtekla.
Hloh v této souvislosti je jen podpůrným prostředkem pro správnou funkci hlavní pumpy - tedy srdce a může takto nepřímo i podpořit prokrvení žaluda.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Prokrvení žaluda
Odesláno: 29.7.2012 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KAPKY VIGANTOL – VITAMÍN D

Použití léku

Vigantol kapky slouží k prevenci a léčbě stavů s náchylností ke křečím, způsobených sníženou hladinou vápníku v krvi (hypokalcémie), křivice (rachitis), měknutí kostí (osteomalácie), poruchy funkce příštítných tělísek (hypo- a pseudohypoparatyreózy). Lék je určen pro dospělé i pro děti.

Detail odstavce: Použití léku
Zdroj: Kapky Vigantol – vitamín D
Zveřejněno: 22.2.2016

PŘÍČINY DEPRESE

Časné dětství a výchova

Chybění či ztráta pečující osoby (obvykle rodiče a především matky) je závažným zásahem do raného vývoje dítěte a čím dříve k ní dojde, tím má větší dopad. Dalším jevem spojeným s vyšším výskytem deprese v dospělosti je zneužívání (fyzické a psychické týrání či sexuální zneužívání) a zanedbávání dítěte (chybění zájmu a péče o dítě). Méně závažným, ale u osob s depresí často zjišťovaným problémem v dětství je výchovný styl, který klade nadměrný důraz na výkon a úspěch, a nedostatek pozitivních emocí a otevřenosti v původní rodině.

Detail odstavce: Časné dětství a výchova
Zdroj: Příčiny deprese
Zveřejněno: 30.6.2013

KAPKY VIGANTOL – VITAMÍN D

Dávkování

Není-li doporučeno jinak, podávají se olejové kapky Vigantol kojencům k prevenci křivice (rachitidy) denně 1–2 kapky od druhého týdne života. Zdravým novorozencům se podává 1 kapka denně; ve zvláštních případech a dětem předčasně narozeným 2 kapky denně. Doporučená doba léčby je 1 rok. Ve druhém roce života je možné v podávání vitamínu D3 pokračovat zvláště v zimních měsících, kdy je nedostatečné biologicky aktivní sluneční záření. Dospělí užívají olejové kapky Vigantol k prevenci měknutí kostí (osteoporózy) 1–2 kapky denně. K léčbě měknutí kostí se užívá obvykle 3krát 5 kapek denně dle pokynů lékaře. K léčbě poruch funkce příštítných tělísek se doporučuje 15–30 kapek denně.

Detail odstavce: Dávkování
Zdroj: Kapky Vigantol – vitamín D
Zveřejněno: 22.2.2016

LÁZNĚ PO OPERACI ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Život bez štítné žlázy

Onemocnění štítné žlázy se projevuje buď poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy), nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá struma. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů. Důvodem k operaci jsou většinou rostoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy se doporučuje i v některých případech nadměrné tvorby hormonů. Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen) a růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastází včetně vrůstání do okolních orgánů.

Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek. Operace se provádí v celkové narkóze. Řez se vede na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.

Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštítných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury. Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.

Detail odstavce: Život bez štítné žlázy
Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy
Zveřejněno: 8.3.2017

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Kdy je nutná operace

Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.

U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.

Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervus vagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).

Detail odstavce: Kdy je nutná operace
Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno: 26.5.2017

SVĚDĚNÍ DLANÍ A BRNĚNÍ RUKOU

Příčiny

Tetanie je stav zvýšené dráždivosti (hyperiritability) nervosvalového ústrojí. Je způsobena buď nedostatkem vápníku, anebo nedostatkem hořčíku (Mg). Tato choroba se projevuje nejen sklonem ke křečím (tzv. latentní forma) a různými křečovými stavy (tzv. manifestní forma), ale i rozsáhlými křečovými záchvaty, stavy hluboké deprese, rozšířené agresivity a nervozity. Příznaky se mohou projevovat velmi dramaticky, sama o sobě ale tetanie není život ohrožující, může ovšem dojít k případům, kdy pacient díky křečím přestává dýchat či dýchá příliš. Silné křeče mohou způsobit také natržení nebo jinou deformaci svalu, což pak následně může vést k trvalému poškození. Tetanický záchvat často vypadá velmi dramaticky, ale není život ohrožující. Stimulem ke vzniku tetanie bývá například nízká hladina volného krevního vápníku (hypokalcemie), nedostatečnost příštítných tělísek (hypoparatyreóza), nedostatek vitaminu D nebo hluboké a déletrvající rychlé dýchání v klidu (tzv. hyperventilace, která vede následně k respirační alkalóze). Pro toto onemocnění je charakteristická takzvaná „porodnická ruka“. Jde o křečovité postavení ruky (někdo říká „špetkové postavení ruky“), prsty jsou křečovitě natažené, palec a malíček jsou pod prostředními třemi prsty (ruka tvoří „špetku“). Porodnická ruka se objevuje spontánně nebo ji lze vyvolat jako Trousseauův příznak.

Detail odstavce: Příčiny
Zdroj: Svědění dlaní a brnění rukou
Zveřejněno: 10.1.2016

CITALEC

Léková skupina

Indikační skupina: ANTIDEPRESIVA

Citalopram je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tímto účinkem podporuje průběh serotoninergní neurotransmise. Citalopram nemá žádnou nebo má jen nízkou afinitu k receptorům serotoninovým 5-HT1A, 5-HT2, dopaminovým D1, D2, adrenergním alfa1, alfa2, beta, histaminovým H1, cholinergním muskarinovým, benzodiazepinovým a opioidním. Chybění účinku na tyto receptory vysvětluje, proč se při léčbě citalopramem projevuje minimum nežádoucích účinků, obvyklých u méně selektivních antidepresiv. Citalopram neovlivňuje vigilitu, netlumí ani nestimuluje, nenarušuje kognitivní funkce ani psychomotoriku. Má velmi jednoduché dávkování, což je výhodné u depresivních nemocných, u nichž zpravidla nebývá dobrá compliance (ochota spolupracovat).

Detail odstavce: Léková skupina
Zdroj: Citalec
Zveřejněno: 22.3.2018

BRNĚNÍ JAZYKA

Brnění jazyka v těhotenství

Nedostatek vitamínu B: Jazyk brní, jestliže se tělu nedostává vitamínů řady B. Vitamíny řady B jsou organickou složku potravy, která je nezbytná pro život, zdraví a růst. Tělo je neumí vyrábět, a proto se musí dodávat v potravě. Vyrovnaná dieta zahrnující různorodé potraviny obsahuje i dostatečné množství všech vitamínů. Malý příjem vitamínů vyvolává charakteristické příznaky jeho nedostatku. Je-li příčinou brnění jazyka nedostatek vitamínu B, obtíže zmizí po zvýšeném přísunu.

Tetanie: Brnění jazyka může být rovněž příznakem tetanie. Onemocnění vzniká při poklesu stavu vápníku, hořčíku a vodíku v mimobuněčné tekutině nebo také při vzestupu iontů sodíku, draslíku a fosforu v mezibuněčné tekutině. K tetanii může docházet při poklesu obsahu vápníku v krevním séru se snížením jeho ionizace. To se stává například tehdy, když se sníží činnost příštítných tělísek, anebo také při ztrátě vápníku prostřednictvím střeva nebo ledvin. První příznaky tetanie začínají tuhnutím kolem úst, brněním končetin, pocitem dřevěnění či brnění jazyka. Někdy se může objevit i křeč obličejového svalstva nebo ruky.

Další možné příčiny:

  • Jazyk může brnět jako příznak nějaké infekční choroby.
  • Brnění jazyka se občas dostaví jako doprovodný jev onemocnění krční páteře.
  • Někdy jazyk brní v důsledku alergické reakce: na hmyzí štípnutí, žihadlo, neznámé nebo neznámou látkou ošetřené ovoce. Jestliže se k brnění jazyka přidá i otok, je nejvyšší čas na návštěvu pohotovostní služby (mohlo by hrozit až udušení) a později alergologické ordinace.
  • Odborné vyšetření může prokázat i jiná onemocnění.

Fyzikální příčiny brnění jazyka:

  • Brnění jazyka je běžný jev při pojídání příliš studené zmrzliny.
  • Z vnějších příčin brnění jazyka může přicházet v úvahu ještě následek popálení, například horkým pokrmem nebo horkým tukem.

Detail odstavce: Brnění jazyka v těhotenství
Zdroj: Brnění jazyka
Zveřejněno: 17.10.2016

LÁZNĚ PO OPERACI ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Rekonvalescence po operaci štítné žlázy

Ve 3–4 % operací při obtížnější preparaci zvratného nervu někdy dochází i při anatomické celistvosti k dočasnému omezení pohyblivosti hlasivek. Nález je většinou viditelný jen při pohledu zrcátkem na hlasivky a do několika měsíců se spontánně upraví. Při zhoršení hlasu se využívá i foniatrické rehabilitace. Trvalé poškození nervu nastává v 0,5–2 % případů, obvykle u větších nádorů (hlavně zhoubných), při výrazných zánětlivých změnách, při druhé a další operaci na žláze. Zde dochází k pevné fixaci nádoru k nervu, výraznému zjizvení a nepřehlednosti operačního terénu. Poškození nervu se projeví chrapotem. Intenzivní foniatrická rehabilitace však ve většině případů vede k normalizaci hlasu, při jejím neúspěchu je řešením plastická operace hlasivky. Naprosto vzácně a výjimečně (v jednom případě na několik tisíc operací) může dojít k oboustrannému poškození nervů s vážnými dechovými obtížemi až s nutností provedení tracheotomie (otvoru v průdušnici) a další léčby.

Při totální thyreoidektomii manipulací v okolí příštítných tělísek dochází cca ve 25–35 % případů ke snížení hodnoty vápníku v krvi. Tento stav se zjistí při pooperačních laboratorních testech, někdy se projeví brněním, „mravenčením“ těla a křečovým stavem. V tomto případě se podává vápník v šumivých tabletách, někdy i další preparáty. Ve většině případů tyto potíže odezní do několika měsíců a podávání vápníku je ukončeno. Ve 2–5 % případů se nepodaří ochránit příštítná tělíska před poraněním či odstraněním. V této situaci pak zůstává porucha funkce příštítných tělísek trvalá. Řešením je trvalé užívání preparátů, které funkci tělísek nahrazují.

Při sklonu ke keloidnímu hojení nelze vyloučit vznik výrazné a nápadné jizvy. Po dobu několika týdnů může přetrvávat bolestivost v oblasti rány. Určitou dobu někdy přetrvává pocit zhoršeného polykání, mírné změny hlasu, tlaky a podobně. Tyto potíže jsou dány tím, že je operace prováděna v těsné blízkosti hrtanu a jícnu. Do roka tyto potíže většinou odezní. Někdy lze doporučit rehabilitační cvičení.

Absolutní úspěch léčby a zcela bezrizikový průběh nemůže zaručit žádný lékař. Obecná rizika chirurgického výkonu, jako například infekce v ráně, pooperační krvácení z rány, poruchy srdce a oběhu, plicní komplikace, se nedají i přes největší pečlivost a všechny pokroky moderní medicíny vždy bezpečně vyloučit. Výhodou operací v oblasti hlavy a krku je to, že trombóza žil dolních končetin a plicní embole jsou u výkonů v této oblasti podstatně vzácnější nežli v jiných oblastech.

Rekonvalescence obecně probíhá tak, že 1. a 3. pooperační den je odebírána krev ke kontrole hladiny vápníku. Drenážní trubička je odstraněna z rány 2. pooperační den. Steh je odstraněn 6. až 7. den. Po týdnu jsou již k dispozici výsledky histologického vyšetření žlázy. Při nečekaném výsledku (nález zhoubného nádoru) je někdy zvažována vhodnost rozšíření rozsahu výkonu. Po 5–6 dnech je již možné si umýt vlasy (osprchovat se mimo operovanou oblast je možné i po několika dnech). Pobyt v nemocnici trvá asi 4–7 dnů. Při propuštění pacient obdrží zprávu pro ošetřujícího lékaře a odesílajícího endokrinologa nebo interního lékaře, který se o pacienta bude nadále starat. Propuštění z nemocnice je jim nutné nahlásit. Operatér nebo ošetřující lékař oddělení objedná pacienta ke kontrole a vydá recepty na léky, které doporučil k užívání po operaci. Od sestry oddělení obdrží pacient při propuštění „Poukaz o trvání pracovní neschopnosti“, doklad na peníze a potvrzení pracovní neschopnosti – neschopenku. Pracovní neschopnost trvá po propuštění kolem 4 týdnů, po tutéž dobu by se měly vyloučit sportovní aktivity. Udávané časové údaje jsou obecné a mohou se lišit v závislosti na pooperačním průběhu.

Detail odstavce: Rekonvalescence po operaci štítné žlázy
Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy
Zveřejněno: 8.3.2017

CALTRATE

Srovnání Caltrate a Vigantol

Vitamínové kapičky Vigantol slouží jako prevence před křečemi, které jsou zapříčiněny nízkou hladinou vápníku v krvi. Nedostatek vápníku v krvi člověka může způsobit křivici, měknutí nebo řídnutí kostí, případně může dojít k poruše funkce příštitných tělísek. Vigantol lze zakoupit v lékárně pouze na lékařský předpis.

Vigantol nesmí užívat lidé se zvýšenou hladinou vápníku v krvi či moči. Nevhodné je podávání Vigantolu také u lidí, kteří užívají močopudné léky, trpí aterosklerózou, poruchami srdečních nebo ledvinových funkcí. Užívání olejových kapek Vigantolu nebývá doprovázeno vedlejšími účinky. Nežádoucí účinky může uživatel Vigantolu pocítit při zvýšené hladině vápníku v krvi nebo moči, kdy se může objevit porucha srdečního rytmu, bolest hlavy, pocity na zvracení nebo samotné zvracení. Je-li hladina vápníku v krvi zvýšená dlouhodobě, může se u pacienta objevit snížení hmotnosti, problémy s ledvinovými kameny, nechutenství, pocit žízně a časté močení. Před užíváním Vigantolu by měl být lékař informován o užívání ostatních léků, aby nedošlo ke snižování účinků již užívaných léků. Vigantol snižuje účinky léků, které na sebe vážou například fosfor nebo jsou močopudné.

Vigantol je na rozdíl od Caltrate podáván dětem již od 2. týdne věku novorozence, kdy slouží jako prevence proti křivici. Dávkování je 1 kapka denně, u předčasně narozených dětí jde o 2 kapky denně. Doporučené užívání je po dobu 1 roku, poté by se měl ve 2. roce života dítěte Vigantol užívat pouze v zimních měsících, kdy je snížen příjem vitamínu D ze slunečního záření.

Žena by se před užíváním Vigantolu měla ujistit, že není těhotná, neměla by plánovat těhotenství, neměla by kojit, o tom všem by měl vědět lékař, než ženě Vigantol předepíše. Užívání vitamínu D v těhotenství může poškodit plod, neboť se vitamín D dostane k dítěti přes placentu.

Vigantol obsahuje léčivou látku colecalciferolum (vitamín D3), a to v 1 ml roztoku (40 kapek) 0,5 mg, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D3 (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3). Další složkou jsou střední nasycené triacylglyceroly. Caltrate pak obsahuje v jedné tabletě 600 mg kalcia (vápníku) ve formě calcii carbonas a 10 mg léčivé látky colecalciferolum (vitamín D3).

Detail odstavce: Srovnání Caltrate a Vigantol
Zdroj: Caltrate
Zveřejněno: 15.3.2016

BOLEST KLOUBŮ

Bolest kloubů a kostí

Bolesti kloubů neboli artralgie mohou vznikat z velkého množství příčin. Při intenzivní nebo trvalejší bolesti kloubů je proto vhodné navštívit lékaře, který se vás bude ptát hlavně na charakter bolesti, jestli je tupá, bodavá, ostrá, zda vznikla náhle, či postupně, zda je závislá na pohybu, zda vzniku bolesti předcházel úraz, nebo jestli máte i jiné problémy, například zvýšenou teplotu, pocení, změny na kůži a podobně. Dále bude možná potřebovat i jiná vyšetření jako rentgen, krevní testy nebo i punkci kloubu.

Z příčin, které se typicky projevují bolestí kloubů, je nejčastější asi dna. Jedná se o metabolické onemocnění, které se dá léčit tabletami. Většinou se bolesti objevují v kloubu mezi palcem u nohy a zánártní kůstkou. Kloub je oteklý, teplý, rudý a velmi bolestivý. Potíže se nejčastěji objevují ráno. Důvodem potíží je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, její sůl se ukládá v kloubech, což vyvolává zánět.

Dalším důvodem bolesti kloubů může být revmatoidní artritida, jinak také revma. Jde o jakési neinfekční záněty, které způsobuje naše vlastní imunita, přičemž imunitní systém ničí vlastní tkáně. Nevíme přesně, jak a proč se to stává, někteří uvažují o genetice, jiní o předešlé infekci. Vyskytuje se hlavně u žen středního věku, nejčastěji jsou postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub. Onemocnění začíná velmi nenápadně, většinou ranní ztuhlostí kloubů.

Možným důvodem je i artritida. Ta se dělí na infekční a neinfekční. Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty, ale existují i záněty virové. Infekce se do kloubu dostane s krví z jiného zaníceného ložiska v těle nebo přestupem z okolí, například pokud se vedle kloubu nachází zanícený sval. Může se sem ale dostat i otevřeným poraněním, méně často lékařským zákrokem, při punkcích nebo operacích kloubu.

Osteoartróza je další onemocnění pohybového aparátu, které postihuje klouby. Může vést až k invaliditě. Vyskytuje se hlavně u lidí v pokročilém věku. Nejvíce se objevuje na velkých nosných kloubech (kolenní, kyčelní), na drobnějších kloubech ruky nebo na meziobratlových ploténkách páteře.

Dalšími diagnózami s bolestmi kloubů je například psoritická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky, dále erozivní artritida při zvýšené činnosti příštítných tělísek nebo takzvaný tenisový loket.

Léčba je vždy individuální dle stanovené diagnózy.

Detail odstavce: Bolest kloubů a kostí
Zdroj: Bolest kloubů
Zveřejněno: 16.4.2016

OPERACE ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Jizva po operaci

Řez se provádí na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.

Při sklonu ke keloidnímu hojení nelze vyloučit vznik výrazné a nápadné jizvy. Ve většině případů je jizva velmi tenká a neznatelná. Po dobu několika týdnů může přetrvávat bolestivost v oblasti rány.

Detail odstavce: Jizva po operaci
Zdroj: Operace štítné žlázy
Zveřejněno: 5.5.2017

ROZPOUŠTĚNÍ LEDVINOVÝCH KAMENŮ

Proč mám ledvinové kameny

Ledvinové kameny neboli konkrementy jsou pevné shluky připomínající krystaly, které se mohou tvořit kdekoliv v močových cestách, tedy v ledvinách, močovodech i močovém měchýři. Kameny vznikají vysrážením některých odpadních látek (soli, minerály), které jsou normálně v moči zcela rozpustné. Za některých okolností však krystalizují a vytváří již nerozpustné útvary, které jsou příčinou nepříjemných bolestí.

Nejčastějším původcem vzniku ledvinových kamenů je vápník, dále fosfor, uráty a oxaláty. Ke zvýšení koncentrace těchto látek v moči dochází nejčastěji při nedostatečném příjmu tekutin, kdy ledviny filtrují nižší objem sekundární moči, nebo při fyzické zátěži, či při pobytu v horku, kdy dochází ke zvýšenému vylučování vody pocením. Podle převládající složky kamenů se rozlišuje několik typů kamenů, které mohou mít i odlišné příčiny svého vzniku.

Nejčastější jsou ledvinové kameny vápenaté, jejichž příčinou je vysoká hladina vápníku v krvi, potažmo v moči. Důvodů pro tento stav může být několik: dehydratace, nadměrná konzumace některých minerálních vod, dědičná predispozice ke zvýšené absorpci vápníku ve střevech, porucha funkce příštítných tělísek či nadměrná konzumace některých surovin, které výrazně zvyšují vstřebávání vápníku do krve a jeho nadměrné vylučování močí (rafinované cukry, živočišné bílkoviny, šťavelany).

Další skupinou jsou kameny urátové, jejichž hlavní složkou je kyselina močová. Její vysoká koncentrace může být spojena s dehydratací organismu nebo dnou, nemocí vyznačující se vysokou hladinou kyseliny močové v krvi.

Běžným typem močových kamenů jsou kameny struvitové, které vznikají vysrážením fosforečnanu hořečnato-amonného při chronickém infekčním postižení urogenitálního traktu, a to hlavně u žen. Vzácné jsou kameny cystinové, které se tvoří při cystinurii, což je dědičná porucha metabolismu, při níž dochází k vylučování cystinu v krystalické podobě právě ledvinami.

Roli při vzniku močových kamenů hraje i pH moči, které nesmí být ani příliš vysoké, ani příliš nízké (zcela normální je pH 5,0–6,0). Rizikový je i nedostatek látek, které kamenotvorné látky rozpouštějí, jako například magnezium či kyselina citronová. Značný vliv na tvorbu vápenatých konkrementů mají také pohybové návyky; nedostatek pohybu (například sedavé zaměstnání) zvyšuje uvolňování vápníku z kostí a jeho následné vylučování ledvinami. Z tohoto důvodu je vysoké riziko vzniku ledvinových kamenů i u dlouhodobě imobilních pacientů.

Detail odstavce: Proč mám ledvinové kameny
Zdroj: Rozpouštění ledvinových kamenů
Zveřejněno: 29.3.2017

PANKREAS

Příznaky onemocnění

Nemoci slinivky můžeme rozdělit na zánětlivá onemocnění, takzvané pankreatitidy, dále na nádorová, úrazová a vrozená onemocnění.

Záněty slinivky – pankreatitidy

Patří mezi nejčastější onemocnění slinivky. Rozlišujeme akutní a chronickou pankreatitidu. Akutní pankreatitida vzniká náhle zablokováním vývodu, kterým odtékají trávicí enzymy do dvanáctníku. Trávicí šťávy vtékají zpět do slinivky a poškozují ji. Záchvat provází intenzivní bolest. Je často vyvolána snědením velkého množství mastné stravy – obvykle současně s alkoholem.

Dalšími nejčastějšími příčinami zánětu slinivky mohou být choroby žlučových cest, zanedbané kamínky ve žlučových cestách, pití alkoholu. Vzácnějšími příčinami zánětu slinivky mohou být poruchy metabolismu tuků, jejich vysoká hladina v krvi. Pankreatitidu mohou způsobit i léky, mezi nimi kortikoidy, hormonální antikoncepce, ale i paracetamol. Vyvolávajícím faktorem zánětu bývá v některých případech zvýšená činnost příštítných tělísek, infekční nemoci, těhotenství, či dokonce nezdařená operace (například žlučníku), nebo viry.

Rakovina

Nejčastějším zhoubným nádorem slinivky dle histologie je karcinom. Četnost této choroby stoupá od 45 let věku, nejčastěji onemocní věková skupina od 65 do 75 let. Zároveň se za posledních 20 let zvýšila incidence nádoru pankreatu o polovinu. Karcinom pankreatu je příčinou 5 % všech úmrtí v důsledku zhoubných nádorů.

Zhoubný nádor pankreatu je nazýván „tichá“ nemoc, protože počáteční stadia karcinomu pankreatu obvykle nepůsobí žádné potíže. Pokud nádor proroste do žlučovodu a žluč nemůže odtékat do zažívacího traktu, kůže a oční bělma zežloutnou, moč ztmavne. Tento stav se nazývá žloutenka.

Jak rakovina roste a šíří se, bolest se často rozvíjí v horní části břicha a někdy se šíří do zad. Bolest se může zhoršovat po jídle nebo po ulehnutí. Rakovina slinivky břišní může způsobovat nevolnost, nechutenství, hubnutí a slabost. Pokud zhoubné bujení napadne Langerhainovy ostrůvky, začnou produkovat nadbytek inzulínu, což způsobí slabost, závratě, zimnici, svalové křeče a průjem.

Prvním vyšetřením bývá ultrazvuk, který však neodhalí časná malá ložiska. Dále se používá CT (počítačová tomografie) a ERCP (endoskopická retrográdní cholangio-pankreatografie – prostřednictvím sondy zavedené přes hrtan, jícen a žaludek je do oblasti pankreatu aplikována kontrastní látka, která umožní následné rentgenování oblasti).

Při laboratorním vyšetření mohou na rakovinu pankreatu poukazovat zvýšené markery CEA (karcinoembryonální antige), CA (carbohydrate antigen – nádorový marker) 19-9, CA 50, které však neslouží jako samostatná diagnostická metoda. S ohledem na dlouhodobý průběh nemoci a netypické příznaky je včasná diagnóza rakoviny slinivky výjimečná.

Prognóza rakoviny slinivky břišní je velmi špatná, většina postižených umírá do dvou let od stanovení diagnózy.

Detail odstavce: Příznaky onemocnění
Zdroj: Pankreas
Zveřejněno: 27.6.2018

DIAGNOSTIKA NEMOCÍ PODLE NEHTŮ

Nenádorové onemocnění nehtů

Anonychie je vrozené či získané chybění nehtové ploténky. Doprovází např. lichen planus, epidermolysis bullosa, traumata.

Zde se můžete podívat, jak vypadá anonychie.

Pterygium unguis je onemocnění, kdy dochází při ztrátě nehtové ploténky k přerůstání laterálního nehtového valu do oblasti nehtového lůžka.

Zde se můžete podívat, jak vypadá pterygium unguis.

Beauovy linie jsou transversální rýhy v nehtové ploténce, které jsou známkou dočasné zástavy růstu (při infekci, traumatu).

Zde se můžete podívat, jak vypadají Beauovy linie.

Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).

Zde se můžete podívat, jak vypadá leukonychie.

Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.

Zde se můžete podívat, jak vypadají Paličkové prsty.

Psoriatické nehty jsou charakteristické typickým dolíčkováním nehtové ploténky a tzv. olejovými skvrnami nehtového lůžka.

Zde se můžete podívat, jak vypadají psoriatické nehty.

Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.

Zde se můžete podívat, jak vypadá half and half nail.

Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.

Zde se můžete podívat, jak vypadá koilonychie.

Onychogryphosis je výrazná deformita s bizarními tvary nehtové ploténky, zahnutými dolů či do stran.

Zde se můžete podívat, jak vypadá onychogryphosis.

Onychoschisis je lamelární roztřepení volného okraje nehtové ploténky.

Zde se můžete podívat, jak vypadá onychoschisis.

Detail odstavce: Nenádorové onemocnění nehtů
Zdroj: Diagnostika nemocí podle nehtů
Zveřejněno: 28.4.2015

ARTRÓZA PRSTŮ NA RUCE

Léčba

Základní léčba se zaměřuje se na snížení obtíží pacienta a na zlepšení jeho pohyblivosti. Léčba se dělí na léčbu farmakologickou, tedy medikační, kdy lékař předepisuje léky proti bolesti, ať už ve formě tablet nebo mastí/gelů, a na léčbu nefarmakologickou. Ta sestává z doporučení do rehabilitačního zařízení, případně předepsání ortézy. Doporučuje se léčba magnetoterapií, elektroterapií nebo ultrazvukem. Dále se doporučuje užívat takzvaná chondroprotektiva – léky, které podporují obnovení chrupavek.

Konzervativní léčba: Je většinou symptomatická, ale může být i kauzální, kdy je pacient donucen změnit svou životosprávu, doporučuje se mu snížení váhy a lékař se snaží zmírnit příčinu onemocnění. Počáteční fáze artrózy se léčí farmaceuticky protizánětlivými léky, které artrózu snižují, nebo léky dlouho působícími (SYSADOA).

Fyzioterapie a cvičení: Doporučuje se cvičení kloubů bez zátěže, protahovací cviky ke zvětšení rozsahu pohybů a uvolnění a protažení zkrácených svalů.

Fyzikální léčba: Probíhá na rehabilitačním oddělení (magnetoterapie, elektroterapie, ultrazvuk, laser, a podobně).

Ortopedické pomůcky: Jsou předepsány bandáže či ortézy.

Medikamentózní léčba: Lékař může předepsat analgetika (léky tlumící bolesti), antirevmatika/antiflogistika (léky tlumící zánětlivé projevy), chondroprotektiva (látky zlepšující stav chrupavek, zabraňující opotřebení), enzymoterapii.

V případech, kdy konzervativní terapie nestačí a kloub je ve vyšším stadiu poškození, používá se operační metoda léčby.

Chirurgický zákrok – artroskopie: Je ošetření odlučující se chrupavky, odstranění volných tělísek, ošetření zánětem změněné kloubní výstelky a podobně.

Osteotomie: Je operační úprava osy zatížení kloubu, náhrada kloubu – částečná anebo úplná endoprotéza.

Rázová vlna: V poslední době se stále více osvědčuje léčba rázovou vlnou, která má podle studií skutečně rychlý efekt.

Detail odstavce: Léčba
Zdroj: Artróza prstů na ruce
Zveřejněno: 6.6.2017

OPERACE ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Průběh operace štítné žlázy

Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí.

Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku se nazývá lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se nazývá subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluví se o reoperaci. Jestliže se lékaři přikloní k úplnému odstranění štítné žlázy, je třeba dodávat pacientovi hormony prostřednictvím medikamentů. Pacient pak musí tyto léky užívat doživotně.

Strategie samotného zákroku bude mít vliv na prognózu pacienta a rovněž také na případné komplikace, které mohou nastat.

Před samotnou operací štítné žlázy je nutné pacienta velmi pečlivě vyšetřit a stanovit správnou diagnózu. Lékaři se budou zajímat rovněž o rodinnou anamnézu a možném provázání rodových nemocí. Následně budou provedeny další testy – klinické, laboratorní, zobrazovací, cytologie a imunohistochemické.

Sonografie krku je velmi důležitým vyšetřením, které bývá prováděno u všech nemocných. Ultrazvuk umožňuje lékařům získat informace o struktuře a uspořádání parenchymu štítné žlázy a rovněž odhalí stav lymfatických uzlin. V některých případech je nutné provádět také CT vyšetření a biopsii.

Struma si velmi často žádá operativní zákrok. Lidově se strumě říká vole. Jestliže struma nezpůsobuje pacientovi žádné zdravotní potíže, pak operace není nutná. Operace je však nutná vždy, když dojde k takzvanému útlakovému syndromu, kdy štítná žláza naroste do takové velikosti, že začíná utlačovat okolí, především tracheu. Pacient pak má pocity dušení a tlaku.

U nadbytečné produkce hormonu štítné žlázy je nutné tento stav srovnat za pomocí medikamentů. Léčba je poměrně úspěšná a může operativní řešení odložit na dlouhá léta. V případě, že taková léčba neprokazuje žádné zlepšení zdravotního stavu a štítná žláza i nadále produkuje nadbytek hormonu, je třeba přemýšlet nad dalším postupem. V takovém případě se lékaři rozmýšlí mezi samotnou operací nebo takzvaným vypálením štítné žlázy pomocí radiojodu. Radiojod však nelze aplikovat u všech pacientů. U pacientů je třeba zvážit zdravotní stav. U pacientů – žen je třeba přihlédnout k tomu, zda si žena nepřeje mít v blízké budoucnosti dítě. Podle dávky radiojodu by žena neměla až dva roky otěhotnět. Aby toho nebylo málo, tak by ženy po aplikaci radiojodu přibližně 5 týdnů po radioterapii neměly pobývat v blízkosti malých dětí. Tato opatření se týkají především vůči dětem, u dospělých jedinců je vše v pořádku, tam k žádnému omezení nedochází.

Další onemocnění štítné žlázy jsou její nádory. Ty mohou být benigní (nezhoubné) či maligní (zhoubné). Léčba maligních nádorů štítné žlázy je podobná jako u nádorů na jiných místech na těle. Nejprve proběhne chirurgický zákrok, při kterém dochází k co možná nejpřesnějšímu odstranění veškeré postižené tkáně. Následuje léčba radiojodem, pak ozařování a léčba léky.

Samotná chirurgická operace štítné žlázy není pro pacienta příliš velkou zátěží a nepřináší s sebou výrazná rizika. Provádí se v celkové anestezii, doba hospitalizace je průměrně 5 dní. Operace probíhá tak, že na krku je proveden řez dlouhý asi 10 cm a žláza je vyjmuta. Poté je rána zašita. V prvních dvou dnech po operaci je z rány vyveden drén, který je poté odstraněn.

Operace štítné žlázy nemívá časté komplikace. První možnou komplikací je pooperační hypokalcémie. Jedná se o pokles vápníku a vzestup hladiny kalcitoninu v důsledku „otřesu“ příštítných tělísek. Tento stav bývá naštěstí pouze přechodný a pacienti, kteří touto komplikací trpí, si stěžují na mravenčení těla a křeče. V takovém případě se podává pacientům šumivý vápník. Zhruba do dvou měsíců dochází k regeneraci tělísek a pacientův stav se vrátí do normálu. V některých případech se však může stát, že dojde k totálnímu poškození nebo k naprostému odstranění. Tím dojde ke snížení až k ukončení produkce parathormonu a pacient tak musí po zbytek svého života užívat léky, které budou udržovat správnou hladinu kalcia. Další možnou komplikací může být poškození zvratného nervu během operačního zákroku. Při operaci může dojít k jeho přetětí, což pro pacienta znamená ztrátu hlasu. Dnešní moderní medicína je však natolik pokročilá, že k této komplikaci dochází velmi výjimečně. Jestliže dojde pouze k poškození tohoto nervu, po určité době se vše znovu obnoví. V horším případě může dojít k poškození obou nervů, které se projevuje dechovými potížemi, někdy je potom nutná tracheostomie (otvor do průdušnice) k obnově dýchání. Občas se dostaví i zhoršené polykání, které také odezní. Komplikace se mohou dostavit i v oblasti rány. Rána může svrbět, bolet, špatně se hojit, zřídka se vytváří keloidní jizva (nápadná vystouplá jizva).

Detail odstavce: Průběh operace štítné žlázy
Zdroj: Operace štítné žlázy
Zveřejněno: 5.5.2017

PŘIROZENÍ U DĚTÍ

Vady ve vývoji dětského přirození

Během prenatálního vývoje může dojít ke vzniku mnoha odlišností. Například se může stát, že se dítě narodí jako intersexuální jedinec, který má pohlavní orgány jak muže, tak i ženy.

Androgenův syndrom necitlivosti

U těchto syndromů nejsou cílové tkáně pro androgeny schopny reakce na hormonální stimulus buď zcela, nebo jen částečně. Teoreticky existuje řada možností receptorových poruch. Popsáno bylo doposud asi přes šest set mutací genu pro androgenní receptor. Prakticky se periferní necitlivost na androgeny projevuje několika klinickými syndromy, které se označují jako úplná, neúplná a minimální androgenní necitlivost. Vedle těchto syndromů se může snížená citlivost na androgeny uplatňovat u různých forem mužské neplodnosti spojené s poruchami spermiogeneze.

Syndrom testikulární feminizace či Morrisův syndrom (anglicky Androgen Insensitivity Syndrome – AIS) je dědičná genetická receptorová porucha charakterizovaná výhradně ženským fenotypem. Příčinou je necitlivost či úplné chybění receptorů pro androgeny – mužské hormony. V důsledku této necitlivosti tkání na mužský pohlavní hormon se plod, ač geneticky mužského pohlaví (XY), vyvíjí jako plod ženský se vznikem ženských zevních pohlavních orgánů a posléze i sekundárních pohlavních znaků.

Takový jedinec se i psychicky identifikuje jako žena. Tento syndrom je nejčastější příčinou mužského pseudohermafroditismu a jeho incidence je asi 1 : 20 000 narozených chlapců.

Jak se projevuje syndrom testikulární feminizace – příznaky, projevy, symptomy

  • typický ženský vzhled
  • velká prsa
  • ženská postava
  • nemocní se psychicky cítí ženami
  • pubické ochlupení chybí
  • ochlupení v podpaží chybí
  • nejsou vyvinuty ženské vnitřní pohlavní orgány (nedochází tedy k menstruaci a není možné oplodnění)
  • přítomna rudimentární nesestouplá varlata
  • dysgenetická varlata (nejsou správně vyvinutá a funkční)
  • často malignizace varlat

Vrozená adrenální hyperplazie

Kongenitální adrenální hyperplazie je postižení u žen, které mají hyperaktivní nadledviny. Ty vytvářejí další hormony, jako je kortizol, který je strukturálně a funkčně podobný testosteronu. Tyto recesivní geny lze nalézt také u mužů, ale nemají velký vliv. Ženám se rozvíjejí maskulinizované genitále v různé míře, například rozšíření klitorisu nebo případně řitní fúze. Pokud se zjistí tento problém brzy a je léčen, ženám nic nehrozí, takže jejich tělo a pohlavní orgány rostou normálně, chování zůstává ženské, nemají tudíž žádné problémy se sexuální identitou.

5 α-reduktázy deficit

Muži s deficitem 5 α-reduktázy neprocházejí stejným prenatálním vývojem jako ostatní muži. Tento enzym pomáhá kontrolovat poměr mužských pohlavních hormonů v těle. Když se objeví nedostatek tohoto enzymu, nedochází k normálnímu vývoji mužských pohlavních orgánů. Muži s tímto „onemocněním“ připomínají spíše ženy, zejména do období puberty. Poté se jim zvýší hladiny testosteronu a opět se z nich stávají muži.

Detail odstavce: Vady ve vývoji dětského přirození
Zdroj: Přirození u dětí
Zveřejněno: 27.3.2014

MODŘINY BEZ PŘÍČINY

Příčiny

Příčinou vniku modřiny je prasknutí povrchové krevní cévy, která se nachází blízko pod kůží, to je obvykle způsobeno tupým násilím (úderem). Krev z prasklé cévy se vylévá do tkání uložených pod kůží a krev prosvítá skrz kůži a projevuje se modrofialovým zbarvením. Modřiny tvořící se zdánlivě bez příčiny mohou signalizovat vážnější problém, a to poruchy srážlivosti krve, onemocnění krve (nedostatek krevních destiček), poruchy ve stavbě cévní stěny. Modřiny se také mohou vyskytovat u osob užívajících léky, které zabraňují srážení krve (například při jejich předávkování), či u osob s jaterním onemocněním. Snadná tvorba modřin může být způsobena rovněž nedostatkem některých vitamínů (vitamíny C a K).

Ženy jsou k tvorbě modřin náchylnější než muži, a to především v souvislosti s hormonálními změnami po čtyřicítce. Pozvolna se snižuje tvorba hormonů estrogenů chránících cévní stěny a ty se stávají křehčími.

V produkci srážlivých faktorů se významně uplatňují bílkoviny a vitamín K. O syntézu a vstřebávání bílkovin a vitamínu K se starají játra a střeva. Narušit produkci srážlivých faktorů proto mohou vážná onemocnění jater (infekční žloutenka, cirhóza) nebo malabsorpční syndrom (trvale zhoršené vstřebávání živin, vitamínů a minerálů z potravy, zpravidla ve střevech). Stejný dopad mají drastické diety s radikálním omezením příjmu bílkovin a celková podvýživa. Ohroženi krvácením a následnou tvorbou modřin jsou proto anorektici, vegetariáni a podobně. Vrozené chybění některého ze třinácti koagulačních (srážlivých) faktorů je podstatou hemofilie, dědičného onemocnění, při kterém postižení trpí nejen krvácením do kůže, ale – což je mnohem závažnější – také do kloubů a vnitřních orgánů. Hemofilie zasahuje téměř výhradně muže, ženy ji pouze přenášejí.

Další příčinou může být břišní a skvrnitý tyfus nebo krvácivé horečky typu eboly. Ovšem ty se v českých podmínkách v současné době nevyskytují.

Také kortikoidy při dlouhodobém užívání oslabují cévní stěnu. Warfarin potlačuje jaterní syntézu koagulačních (srážlivých) faktorů krve, jejichž tvorba je závislá na přítomnosti vitamínu K, a způsobuje tak výskyt modřin.

Zvýšený výskyt modřin se může objevit i v důsledku předávkování heparinem. U přednostně používaných nízkomolekulárních heparinů je však při správném dávkování riziko nežádoucího krvácení nižší. Kyselina acetylsalicylová (Acylpyrin, Aspirin, Anopyrin) brání shlukování krevních destiček a tím snižuje jejich přilnavost, lepivost. Tak se sice předchází vytvoření krevní sraženiny, což opět může mít význam v prevenci trombóz, ale rovněž to může vést k nechtěnému vzniku modřin, ovšem vždy záleží na dávce.

Také ibuprofen, naproxen, diklofenak nebo indometacin mohou oslabit cévní stěnu a podpořit tak tvorbu modřin. Jsou zde i jedy z prostředí či potravy (benzen, arzen, radioaktivita), které rovněž mohou způsobit tvorbu modřin. A v neposlední řadě jsou to autoimunitní onemocnění, kdy organismus dokonce sám vytváří protilátky vůči vlastním tkáním, cévám, destičkám, což se mimo jiné projevuje také modřinami.

Detail odstavce: Příčiny
Zdroj: Modřiny bez příčiny
Zveřejněno: 3.8.2017

OMEPRAZOL-RATIOPHARM 20 MG

PŘÍBALOVÁ INFORMACE:INFORMACE PRO UŽIVATELE

Omeprazol-ratiopharm 20 mg
enterosolventní tvrdé tobolky
(Omeprazolum)

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.

  • Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
  • Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se, prosím, svého lékaře nebo lékárníka.
  • Tento přípravek byl předepsán Vám, a proto jej nedávejte žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.
  • Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne vzávažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny vtéto příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.



V příbalové informaci naleznete:

  • Co je Omeprazol-ratiopharm 20 mg a kčemu se používá.
  • Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Omeprazol-ratiopharm 20 mg užívat.
  • Jak se Omeprazol-ratiopharm 20 mg užívá.
  • Možné nežádoucí účinky.
  • Uchovávání přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg.
  • Další informace.

CO JE Omeprazol-ratiopharm 20 mg A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Omeprazol-ratiopharm tobolky obsahuje léčivou látku omeprazol. Omeprazol patří do skupiny léčiv nazývaných inhibitory protonové pumpy. Účinkují tak, že snižují množství kyseliny, která se tvoří ve Vašem žaludku.

Omeprazol-ratiopharm 20 mg se používá kléčbě následujících stavů:
U dospělých:

  • refluxní choroby jícnu. Žaludeční kyselina se v tomto případě vrací do jícnu (trubice, která spojuje ústa a žaludek) a vyvolává bolest, zánět a pálení žáhy.
  • u vředů horní části tenkého střeva (duodenální vředy) nebo žaludku (žaludeční vředy).
  • u vředů, které jsou infikovány bakterií nazývanou Helicobacter pylori. Pokud máte toto onemocnění, lékař Vám může též předepsat antibiotika k léčbě infekce a hojení vředu.
  • u vředů, které jsou způsobeny užíváním léčiv označovaných jako nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs). Omeprazol-ratiopharm lze podávat, aby se zabránilo tvorbě vředů, když užíváte NSAIDs.
  • při nadměrné tvorbě žaludeční kyseliny způsobené růstem slinivky břišní (syndrom Zollinger-Ellison).

U dětí:
Děti od 2 let a hmotnosti 20 kg

  • refluxní choroba jícnu. Žaludeční kyselina se v tomto případě vrací do jícnu (trubice, která spojuje ústa a žaludek) a vyvolává bolest, zánět a pálení žáhy. U dětí mohou příznaky zahrnovat i návrat žaludečního obsahu do úst (regurgitace), nucení na zvracení (zvracení) a pomalé přibývání na váze.

Děti od 4 roků a dospívající

  • vředy, které jsou infikovány bakterií nazývanou Helicobacter pylori. Pokud má Vaše dítě tuto infekci, lékař mu může předepsat antibiotika k léčbě infekce a hojení vředu.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE Omeprazol-ratiopharm 20 mg UŽÍVAT

Neužívejte Omeprazol-ratiopharm 20 mg:

  • jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na omeprazol nebo na kteroukoli další složku přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg.
  • jestliže jste alergický/á na léky obsahující jiné inhibitory protonové pumpy (například pantoprazol, lansoprazol, rabeprazol, esomeprazol).
  • jestliže užíváte léky, které obsahují nelfinavir (k léčbě infekce HIV).

Při nejistotě se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka předtím, než začnete užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Vzhledem k množství léčivé látky není přípravek vhodný pro podávání dětem s tělesnou hmotností nižší než 20 kg. Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg je zapotřebí, Omeprazol-ratiopharm 20 mg může zakrývat příznaky jiných onemocnění.

Pokud se následující problémy týkají také Vás, informujte o tom lékaře ještě předtím, než začnete užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg a nebo v průběhu léčby:

  • jestliže jste bez známých příčin více zhubnul/a a máte potíže s polykáním.
  • máte bolesti břicha nebo nechuť k jídlu.
  • začal/a jste zvracet potravu nebo krev.
  • máte černou stolici (stolici s příměsí krve).
  • máte silný a trvalý průjem, neboť bylo zjištěno, že podávání omeprazolu je spojeno s malým zvýšením rizika infekčního průjmu.
  • máte závažné problémy s játry.

Jestliže užíváte Omeprazol-ratiopharm 20 mg dlouhodobě (déle než 1 rok), lékař Vás pravděpodobně bude pravidelně sledovat. Měl(a) byste lékaři říci o jakémkoli zvláštním příznaku a pozorování, kdykoliv lékaře navštívíte.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Omeprazol-ratiopharm 20 mg může ovlivnit účinek jiných léků a jiné léky mohou ovlivnit účinek přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Neužívejte Omeprazol-ratiopharm, pokud užíváte léky obsahující nelfinavir (k léčbě infekce HIV).

Informujte lékaře nebo lékárníka, pokud užíváte některé z následujících léčiv:

  • ketokonazol, itrakonazol nebo vorikonazol (k léčbě plísňových onemocnění).
  • digoxin (k léčbě problémů se srdcem).
  • diazepam (k léčbě úzkosti, uvolnění svalů nebo epilepsie).
  • fenytoin (k léčbě epilepsie). Pokud užíváte fenytoin, lékař bude provádět sledování, když začnete užívat nebo přestanete užívat Omeprazol-ratiopharm.
  • warfarin a jiné blokátory vitaminu K (ke snížení srážlivosti krve). Lékař může provádět
    sledování, když začnete užívat nebo přestanete užívat Omeprazol-ratiopharm.
  • rifampicin (k léčbě tuberkulózy).
  • atazanavir (k léčbě infekce HIV).
  • tacrolimus (v případech transplantace orgánů).
  • Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) (k léčbě mírné deprese).
  • cilostazol (k léčbě přerušované klaudikace, to je bolesti vznikající při chůzi, kdy dochází k nedokrvení svalů při porušeném průtoku krve v dolních končetinách).
  • saquinavir (k léčbě infekce HIV).
  • klopidogrel (k předcházení tvorbě krevních sraženin (trombů)).

Pokud Vám lékař předepsal antibiotika amoxicilin a klarithromycin a současně Omeprazol-ratiopharm k léčbě vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori, je velmi důležité, abyste lékaře informoval/a o všech lécích, které užíváte.

Užívání přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg s jídlem a pitím
Přípravek můžete užívat v průběhu jídla nebo nalačno.

Těhotenství a kojení
Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.
Předtím než začnete užívat Omeprazol-ratiopharm , informujte lékaře, pokud jste těhotná nebo se snažíte otěhotnět. Lékař rozhodne, zda můžete v této době užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Lékař rozhodne, zda můžete užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg v průběhu kojení.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Omeprazol-ratiopharm 20 mg pravděpodobně neovlivní Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat nástroje a stroje. Mohou se objevit některé nežádoucí účinky jako závratě a poruchy vidění (viz bod 4). Pokud se u Vás objeví, neměl(a) byste řídit a obsluhovat stroje.

Důležité informace o některých složkách přípravku
Omeprazol-ratiopharm 20 mg obsahuje laktosu. Pokud Vám lékař řekl, že nesnášíte některé cukry, obraťte se na lékaře předtím, než začnete užívat tento přípravek.

JAK SE Omeprazol-ratiopharm 20 mg UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Lékař Vám řekne, kolik tobolek a jak dlouho je budete užívat. Závisí to na onemocnění a Vašem věku.

Obvyklé dávky jsou uvedeny níže:
Dospělí:
Léčba příznaků refluxní choroby jícnu, například pálení žáhy a kyselé regurgitace:
Pokud lékař zjistil, že Váš jícen je mírně poškozen, obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4-8 týdnů. Pokud se jícen nezhojí, může Vám lékař doporučit užívání dávky 40 mg po dobu dalších 8 týdnů. Pokud se jícen již zhojil, tak obvyklá pokračovací dávka je 10 mg jednou denně.
Pokud jícen není poškozen, tak obvyklá dávka je 10 mg jednou denně.

Léčba vředů v horní části tenkého střeva (dvanáctníkový vřed):
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 2 týdnů. Pokud se vřed nezhojí, může Vám lékař doporučit užívání stejné dávky po dobu dalších 2 týdnů.
Pokud se vřed zcela nezhojí, dávku lze zvýšit na 40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů.

Léčba žaludečních vředů:
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4 týdnů. Pokud nedojde ke zhojení, lékař Vám může doporučit užívání stejné dávky po dobu dalších 4 týdnů. Pokud se vřed zcela nezhojil, lze dávku zvýšit na 40 mg jednou denně po dobu 8 týdnů.

Prevence návratu dvanáctníkových a žaludečních vředů:
Obvyklá dávka je 10 mg nebo 20 mg jednou denně. Lékař může dávku zvýšit na 40 mg jednou denně.

Léčba dvanáctníkových a žaludečních vředů způsobených užíváním NSAIDs (nesteroidní protizánětlivé léky):
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4 až 8 týdnů.

Prevence vzniku dvanáctníkových a žaludečních vředů, pokud užíváte NSAIDs:
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně.

Léčba vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori a prevence jejich návratu:
Obvyklá dávka je Omeprazol-ratiopharm 20 mg dvakrát denně po dobu 1 týdne. Lékař Vám předepíše dvě z následujících antibiotik: amoxicilin, klarithromycin nebo metronidazol.

Léčba nadměrné tvorby kyseliny v žaludku způsobené růstem slinivky břišní (syndron Zollinger-Ellison):
Obvyklá dávka je 60 mg denně. Lékař může dávku podle potřeby zvýšit a rozhodne o tom, jak dlouho budete přípravek užívat.

Děti:
Léčba příznaků refluxní choroby jícnu, například pálení žáhy a kyselé regurgitace:
Děti starší než 2 roky a s tělesnou hmotností větší než 20 kg mohou užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Dávka pro děti se určí na základě tělesné hmotnosti a lékař rozhodne o správné dávce.

Léčba vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori a prevence jejich návratu:
Děti starší než 4 roky mohou užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Dávka pro děti se určí na základě tělesné hmotnosti a lékař rozhodne o správné dávce. Lékař Vašemu dítěti předepíše také dvě antibiotika nazývaná amoxicilin a klarithromycin.

Způsob užívání tohoto přípravku
Doporučuje se užívat tobolky ráno. Tobolky můžete užívat v průběhu jídla nebo nalačno.
Tobolky spolkněte celé a zapijte polovinou sklenice vody. Tobolky nekousejte ani nedrťte.
Tobolky obsahují potahované pelety, které zabraňují tomu, aby se léčivá látka rozkládala v kyselém prostředí žaludku. Je důležité, aby se pelety nepoškodily.

Co dělat v případě, že máte, nebo Vaše dítě má, potíže s polykáním tobolek.
Jestliže máte nebo Vaše dítě má potíže s polykáním tobolek, tak tobolku otevřete a obsah spolkněte a zapijte polovinou sklenice vody nebo vysypte obsah tobolky do sklenice s vodou prostou oxidu uhličitého (neperlivá voda), kyselým ovocným džusem (například
jablečný, pomerančový nebo ananasový) nebo jablečnou šťávou. Před vypitím vždy zamíchejte (směs nebude zcela čirá). Směs hned vypijte nebo nejpozději do 30 minut. Abyste vypili veškerý lék, vypláchněte dobře sklenici ještě jednou vodou a obsah vypijte. Tuhé částečky obsahují léčivou látku nekousejte ani je nedrťte.

Jestliže jste užil(a) více tobolek přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg, než jste měl(a), nebo při náhodném požití tobolek dítětem, se poraďte s lékařem.
Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Omeprazol-ratiopharm 20 mg, užijte dávku, jakmile si vzpomenete. Pokud se však blíží doba pro další pravidelnou dávku, vyčkejte do této doby a pak pokračujte podle dávkovacího režimu. Nezdvojujte následující dávku, abyste doplnil(a) vynechanou dávku.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i Omeprazol-ratiopharm 20 mg nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

Pokud zaznamenáte některý z následujících vzácných, ale závažných nežádoucích účinků, přestaňte Omeprazol-ratiopharm 20 mg užívat a ihned kontaktujte lékaře:

  • náhlá dušnost, otok rtů, jazyka a hrdla nebo těla, vyrážka, slabost nebo potíže s polykáním (těžká alergická reakce)
  • zrudnutí kůže s puchýři nebo olupováním kůže. Může být přítomno puchýřovatění a krvácení ze rtů, očí, úst, nosu a pohlavních orgánů. Může jít o Stevens-Johnson syndrom nebo toxickou epidermální nekrolýzu.
  • žlutá kůže, tmavá moč a únava, které mohou být projevem poškození jater

Nežádoucí účinky se mohou vyskytovat s určitou četností, které jsou definovány takto:
Velmi časté: Vyskytuje se u více než 1 pacienta z 10 
Časté: Vyskytuje se u 1 až 10 pacientů ze 100 
Méně časté: Vyskytuje se u 1 až 10 pacientů z 1000 
Vzácné: Vyskytuje se u 1 až 10 pacientů z 10000 
Velmi vzácné: Vyskytuje se u méně než 1 pacienta z 10000 
Neznámá frekvence: Není známo (z dostupných dat nelze určit)

Další nežádoucí účinky zahrnují:

Časté nežádoucí účinky

  • Bolest hlavy.
  • Vlivy na Váš žaludek a střevo: průjem, bolest břicha, zácpa, plynatost.
  • Pocit na zvracení (nausea) nebo zvracení.
  • Zvyšuje riziko předčasného úmrtí, především na infarkt a srdeční selhání. Riziko výrazně roste po třech letech pravidelného užívání vyšších dávek.

Méně časté nežádoucí účinky

  • Otoky chodidel a kotníků.
  • Poruchy spánku (nespavost).
  • Závratě, slabost, pocit pálení kůže (píchání, bodání), ospalost.
  • Pocit závratě (vertigo).
  • Změny krevních testů při kontrole funkce jater.
  • Kožní vyrážka (rash), kopřivka a svědění kůže.
  • Celková nepohoda a ztráta energie.

Vzácné nežádoucí účinky

  • Problémy s krví, například snížený počet bílých krvinek nebo krevních destiček. To může způsobovat slabost, tvorbu modřin nebo snadné onemocnění infekcemi.
  • Alergické reakce, někdy velmi závažné, včetně otoku rtů, jazyka a hrdla, horečky a dušnosti.
  • Nízké hladiny sodíku v krvi. To může způsobovat slabost, nucení na zvracení (nausea) a křeče.
  • Pocit nabuzenosti, zmatenosti nebo deprese.
  • Poruchy chuti.
  • Problémy s viděním, například neostré vidění.
  • Náhlý pocit dušnosti nebo neschopnosti se nadechnout (bronchospasmus).
  • Sucho v ústech.
  • Zánět dutiny ústní.
  • Houbová infekce označovaná jako moučnivka postihující střevo.
  • Problémy s játry včetně žloutenky, která způsobuje zežloutnutí kůže, ztmavnutí moči a únavu.
  • Ztráta vlasů (plešatost).
  • Kožní vyrážka po oslunění.
  • Bolesti kloubů nebo svalů.
  • Závažné problémy s ledvinami (intersticiální nefritida).
  • Zvýšená potivost.

Velmi vzácné nežádoucí účinky

  • Změny krevních testů zahrnující agranulocytózu (chybění bílých krvinek).
  • Agresivita.
  • Vidiny, sluchové vjemy, které nemají reálný základ, nebo pocity, které neexistují (halucinace).
  • Závažné jaterní problémy vedoucí k selhání jater a zánětu mozku.
  • Náhlý nástup těžké vyrážky nebo puchýřovatění nebo olupování kůže. Může být doprovázeno horečkou a bolestí kloubů (Erythema multiforme, Stevens-Johnson syndrom, toxická epidermální nekrolýza).
  • Svalová slabost.
  • Zvětšení prsů u mužů.
  • Snížená hladina hořčíku v krvi.
  • Omeprazol může ve velmi vzácných případech ovlivnit bílé krvinky vedoucí až k imunodeficitu.

Pokud máte infekční onemocnění s příznaky horečky a celkově značně zhoršeného stavu s příznaky místní infekce, například bolest šíje, v krku nebo ústech nebo potíže s močením, poraďte se co nejdříve s lékařem, aby bylo možno krevním testem vyloučit chybění bílých krvinek (agranulocytózu). Je třeba, abyste v tuto chvíli informoval(a) lékaře o lécích, které užíváte.
Nebuďte znepokojeni tímto seznamem možných nežádoucích účinků. U Vás se nemusí objevit žádný z nich. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

JAK PŘÍPRAVEK Omeprazol-ratiopharm 20 mg UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.
Uchovávejte při teplotě do 25C.
Přípravek nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Omeprazol-ratiopharm 20 mg obsahuje
Léčivá látka: Omeprazolum 20 mg v 1 tobolce.
Pomocné látky: Hypromelosa 2910/3, mastek, oxid titaničitý, kopolymer MA/EA 1:1, triethyl-citrát, monohydrát laktosy, krospovidon, glycerol-tribehenát, koloidní bezvodý oxid křemičitý, želatina, natrium-lauryl-sulfát, čištěná voda, černý inkoust (potisk tobolky).

Potisk tobolky: černý inkoust obsahuje šelak, černý oxid železitý ( E172), propylenglykol, roztok amoniaku 30%, hydroxid draselný.


Jak přípravek Omeprazol-ratiopharm 20 mg vypadá a co obsahuje toto balení.
Popis přípravku: Omeprazol-ratiopharm 20 mg je tvrdá želatinová tobolka bílé barvy s potiskem OM na vrchní části tobolky a 20 na spodní části, obsahující bílé až téměř bílé kulaté bikonvexní enterosolventní pelety.
Velikost balení: 15, 30, 50, 60,100 a 100 (2x50) ent. tobolek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce
Držitel rozhodnutí o registraci
Ratiopharm GmbH, Ulm, Německo

Výrobce
Merckle GmbH, Blaubeuren, Německo

Detail odstavce: PŘÍBALOVÁ INFORMACE:INFORMACE PRO UŽIVATELE
Zdroj: Omeprazol-ratiopharm 20 mg
Zveřejněno: 24.1.2012