Parodontitida je onemocnění dásní, ale může mít vliv i na další ústrojí včetně kostí. V některých případech může parodontitida skončit až ztrátou postižených zubů, které bývají často jinak zdravé. Parodontitida je většinou zánětlivého původu. Příčinou těchto zánětů je působení mikroorganismů, jejichž množení podporuje zubní plak a zubní kámen.
Co podporuje vznik parodontózy?
Situaci parodontózy zhoršuje moderní způsob stravování. Jídlo nám změklo a zcukernatělo, což nahrává tvorbě plaku. Dalším neblahým faktorem je kouření. Ústní dutina kuřáků trpí znatelně více. U kuřáků dochází k přímému poškozování zubů zplodinami z kouření, a dále u nich dochází k zhrubnutí povrchu zubů, díky čemuž se vytváří větší množství zubního kamene na zubech. Zajímavé je, že parodontóza u kuřáků nekrvácí. Fotografie, kde jsou vidět kuřáci a jejich zuby, jsou zde.
Svou roli při vzniku parodontózy hrají také infekce v dutině ústní, přičemž některé jsou přenosné z člověka na člověka a mohou ohrožovat akutně zdraví. Dále tu jsou nemoci neinfekčního původu, například projevy celkových chorob, které mají své odrazy také v ústech. Typicky krevní nebo metabolické nemoci, jako třeba cukrovka. Ústní dutina je s trochou nadsázky obrazem celkového zdraví člověka.
Ve svém příspěvku DOČASNÁ STERILIZACIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucia.
Dobrý deň.Docitala som sa v článku o dočasnej sterilizáciu.Mam na mysli tento úryvok ktorý som skopírovať:
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Prosím o kontakt alebo akúkoľvek informáciu,kde sa tento zákrok vykonáva.Moc moc ďakujem.Lucia
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Svetluše Vinšová.
Posílám informace k vašemu dotazu, mějte na paměti, že se jedná o nevratnou metodu.
MUDr. Martin Charvát je vedoucím lékařem zdravotnického zařízení Gynera (www.gynera.cz), které poskytuje komplexní prenatální a gynekologickou péči. Je specialistou na ambulantní hysteroskopii, na svém kontě má již více než 1500 úspěšných hysteroskopických výkonů. Od února 2013 začal jako první v Praze (a druhý v ČR) provádět sterilizaci ESSURE v ambulantním režimu.
Studoval a získával zkušenosti nejen v ČR, ale i v Nizozemí, Německu, Francii či Kanadě. Kromě lékařské praxe se již přes 20 let věnuje i publikační a přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Je rovněž členem České gynekologicko-porodnické společnosti, European Society for Gynecological Endoscopy a American Association of Gynecologic Laparoscopists.
Ve zdravotnickém zařízení Gynera nyní jako jeden z prvních v ČR začíná provádět sterilizaci, k níž žena nepotřebuje ani narkózu, ani nemocnici, a domů odchází po dvaceti minutách a po svých. Při tzv. hysteroskopické sterilizaci se nejprve prohlédne děložní dutina speciální optikou a poté na dlouhé cestě mezi pochvou a vaječníkem se zavedou v nejužším místě, do vejcovodu, speciální spirálky. Za tři měsíce tam zarostou a tím vejcovody uzavřou. Zůstanou a stanou se součástí vejcovodu. Je to cizorodá tkáň, z toho plyne, že den dva některé ženy mohou mít pocit cizího tělesa, ale všechny odejdou po svých. Sice je to cizorodá tkáň, ale je to vymyšleno tak, že se dokola obklopí vlastní tkání, čili tam už nic dalšího nepřibude, žádná abnormální reakce, je to tkáň vlastní pacientce a zaslepí vejcovody. Je to ambulantní výkon, bez narkózy, který bude naprosto spolehlivý a umožní ženám, aby antikoncepci užívaly bez častých návštěv lékaře. Zákrok stojí cca 25 000 Kč
Za touto metodou stojí firma Conceptus (autor metody Essure) pořádala školení. Získal ho i doktor Kovář v Havířově a několik nemocničních lékařů.
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špat
Ve svém příspěvku ÚSTNÍ DUTINA PO VYTRŽENÍ STOLIČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hedvika Malátová.
Dobrý den,
včera jsem byla na zubní pohotovostní službě, kde mi byla vytržena stolička v levé horní části čelisti /asi šestka/.
Po příchodu domů jsem zjistila, že mi z ranky po vytržené stoličce vykukuje kousíček-štráfeček přes ranku po vytržené stoličce asi zubu nebo nevím, zda to není kořen /asi 3-4 mm x 0,8-1 mm napříč rankou po vytržené stoličce/.
Místo po vytržení mi nebolí, je to normální, že v rance po vytržené stoličce se něco objeví, jak jsem shora napsala?
Děkuji za odpověď.
Hedvika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hedvika Malátová.
Dobrý den,
včera jsem byla na zubní pohotovostní službě, kde mi byla vytržena stolička v levé horní části čelisti vlevo/asi šestka/. Před 2 dny mi napřed vypadla z této stoličky plomba, včera při kousnutí do papriky se mi ona stolička bez plomby začala hýbat /ve zprávě od mudr.zubaře je uvedeno "....vertikální fraktura zubu, nepatrná perkuse-bolestivá....".
Např. při skousnutí a někdy následně i dotyku horní čelisti se spodní čelistí mi ona pohyblivá stolička velmi zabolela . Z toho důvodu jsem šla na zubní pohotovost, tam my stoličku mudr. zubař vytrhl.
Po příchodu domů jsem zjistila, že mi v rance - přímo dole v dírce na dásni po vytržené stoličce vykukuje kousíček-štráfeček přes ranku po vytržené stoličce asi zubu nebo nevím, zda to není kořen /délka asi 3-4 mm x šířka 0,8 -1 mm napříč rankou po vytržené stoličce/. I dnes je dírka po vytržené stoličce v tomto stavu.
Místo po vytržené stoličce mi nebolí, nekrvácí.
Je to normální, že v rance po vytržené stoličce se něco objeví, jak jsem shora napsala?
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Hedvika
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Novakova Jana.
dobrý den Jak se používá podběl na bolest v krku a v dutině ustní zevně děkuji
Nováková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podběl lékařský (Tussilago farfara) je léčivý, ale jako vše má i podběl své nežádoucí účinky a nejsou zanedbatelné. Podběl obsahuje látky nazývané pyrrolizidinové alkaloidy, které mohou být škodlivé pro játra, a bohužel to znamená, že jeho použití musí být jen na dobu nezbytnou a v žádném případě by se neměl používat preventivně nebo v rámci bylinného experimentování. Podběl používejte jen zřídka a pouze v případě, že selhala jiná bezpečnější opatření a za žádných okolností ho nepoužívejte pro děti. Podběl je nejlepší používat v čajové formě, což je nejlepší a nejrychlejší způsob jak využít jeho léčivé účinky. Pro přípravu čaje stačí lžička sušeného nebo dvě lžíce čerstvého podbělu na hrnek vařené vody, možná oslazený medem a usrkaný, zatímco je ještě horký. Při vnitřním užití má právě horký čaj ty nejlepší léčivé účinky a používá se především proti kašli. Co se týče dalších účinků, je čaj z podbělu široce používán pro léčbu bronchitidy, rakoviny plic, emfyzému, zánětu, revmatismu, otoku a zadržování vody a tuberkulózy. Pro výplach dutiny ústní a na kloktání je možné vývar posílit až na pětinásobnou dávku podbělu do jednoho hrnku horké vody, do které se po schladnutí přidá ještě půl hrnku pálenky 60%. Tato směs se pak uzavře do sklenice a postupně se kloktá a vyplachuje dutina ústní. V žádném případě se tato směs nesmí polknout nebo pít!
Z výše uvedených bezpečnostních důvodů je rozumné podběl používat pouze tak dlouho, jak je to nutné. Pokud má léčba podbělem trvat déle než jen několik dní, pak je vhodné společně s podbělem používat i ostropestřec mariánský ve stejný čas, což pomůže redukovat možnost, že se během léčby poškodí játra. Lidé užívající léky na ředění krve (Warfarin, Aspirin) by neměli čaj z podbělu používat vůbec.
Břišní dutina (peritoneální dutina) je anatomický prostor vystlaný pobřišnicí. Obsahuje orgány trávicí soustavy, část močového systému, cévy, nervy a mízní struktury. Fyziologicky se v ní nachází malé množství tekutiny (přibližně 50 ml), které umožňuje volný pohyb orgánů.
Podle vztahu k pobřišnici se orgány dělí na intraperitoneální a retroperitoneální.
Peritoneální orgány: žaludek, játra, slezina, tenké střevo, většina tlustého střeva, část jícnu, u žen děloha, vaječníky a vejcovody
Afty jsou malé bělavé vřídky napadající sliznici dutiny ústní. Vyznačují se nepříjemným pálením a řezáním a vyskytují se jednotlivě nebo ve shlucích. Většinou se objevují nenadále a nejpozději do tří týdnů mizí. Problém nastává, jestliže jsou afty doprovázeny horečkami nebo se objevují opakovaně. Někdy mohou působit takovou bolest, že brání postiženému normálně jíst, pít a mluvit.
Dutina ústní je největším zdrojem bakterií. Pokud je organismus dlouhodobě vystaven stresu, reakce imunitního systému na tyto bakterie není dostatečná a výsledkem může být vznik aft, „koutků“ nebo oparů. Příčina vzniku aft ale může být i jiná: poranění ústní sliznice (okrajem ulomeného zubu, nechtěným kousnutím, ostrými štětinami zubního kartáčku a podobně, kdy bakterie snáze proniknou dovnitř); ostrá nebo příliš kořeněná jídla. Lékaři se domnívají, že na vině mohou být i viry. Léčitelé zase obviňují konzervační látky – afty by údajně mohly být alergickou reakcí na ně. Zvláštní je, že těmito malými, nepříjemnými vřídky mnohem častěji trpí ženy.
Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována častěji. Projevy, u kterých bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy často zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.
Na kůži se projevy kandidózy objevují především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorby puchýřků.
Nehty postižené kandidózou jsou typické pro cukrářky. Nehty získávají takovou barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.
Z trávicí soustavy bývají nejčastěji postiženy:
Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk má bílý povlak, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
Pohlavní orgány (pochva, děloha) – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté především u žen. Typické je svědění, tvarohovité výtoky, opakované záněty pochvy či dělohy jako následek kandidózy. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
Močové cesty – obzvlášť u žen jsou časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá, či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vlasů.
Dýchací soustava – kandidózou mohou být postiženy všechny její části.
Lymfatická soustava – kandida může v horších případech vycestovat ze střev pomocí GALT (se střevem sdruženou lymfatickou tkání) do lymfatického systému; může tedy zasáhnout i lymfatické uzliny, což se projeví jejich zduřením.
Psychika – kandida může proniknout i k nervové soustavě; následkem bývají deprese, únava, poruchy koncentrace, zmatenost, nespavost.
Polovina případů rozštěpů obličeje, kdy je zasažen ret, je diagnostikována již prenatálně okolo 20. týdne těhotenství pomocí ultrazvuku při cíleném vyšetření obličeje, zbytek je diagnostikován až po narození. Hned po porodu, ale i v dalších dnech je novorozenec podroben několika vyšetřením, kdy je mu zkontrolováno patro a celá ústní dutina. Submukózní rozštěpy (naznačené rozštěpy patra) často nejsou diagnostikovány ani v porodnici, ale až později. Tento typ rozštěpů mnohdy diagnostikuje až foniatr po té, kdy dítě absolvuje neúspěšnou logopedickou terapii. I tento typ rozštěpů je nutné léčit operativně.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Boom bílých pryskyřičných výplní k nám dorazil přibližně před dvaceti lety. Na tradiční, praxí ověřený amalgám se vzápětí snesla vlna kritiky: Je neestetický a ještě i škodí organismu! Kamenem úrazu byla jedna ze složek amalgámů: rtuť. Přidávala se ke směsi stříbra, zinku a mědi a spolu vytvořily hmotu, kterou se vyplnila kazem způsobená dutina v zubu. O amalgámové výplni se říkalo, že je toxická a nebezpečná i pro dítě a kojící matky. Hypotéza se vědecky nepotvrdila, přesto se vyvinul nový druh: non gama 2 amalgám. Má vyšší tlakovou odolnost, je odolnější proti korozi a neuvolňuje rtuť. Výplně jsou pevnější a při jejich použití vzniká mnohem méně sekundárních kazů. Dříve používaný „konvenční“ amalgám se z praxe úplně vyloučil a už se nepoužívá. V období boje proti amalgámu byl citelný i tlak komerce. Firmy vyrábějící bílé plomby je chtěly dostat na trh a rozpoutala se profesionální válka. O problematice rtuti v amalgámu se však vedou diskuse i nadále. Zjistilo se, že rtuť, která se dostane do vody a do ovzduší, působí na rostlinné a živočišné produkty, které konzumujeme, a lidskému organismu škodí. V současnosti používaný amalgám, obsahující rtuť, neškodí.
Zub je úplně vyvinutý přibližně dva roky po prořezání do ústní dutiny. Do té doby je velmi citlivý na chemické dráždění, což způsobují právě bílé výplně. Jelikož kazivost chrupu, hlavně zadních zubů, třenových a stoliček, je u nás velmi vysoká, pro mladé lidi je amalgám ideální výplňová hmota. Pokud do blízkosti zánětu dá lékař bílou fotokompozitovou plombu, nebude držet i proto, že z dásně uniká tekutina, která nemusí být pouhým okem viditelná, ale může narušit kvalitu spojení mezi zubní tkání a výplní. Pryskyřičné výplně nebo bílé plomby jsou velký pokrok, ale amalgám ještě dlouho nebude vytlačen ze stomatologické praxe. Dosud se za něj nenašla plnohodnotná náhradní výplň pro zadní zuby a vyměňování funkčních amalgámových plomb za bílé není ze zdravotního hlediska opodstatněné.
Amalgámové výplně působí na bakterie v ústní dutině destruktivně, bílá plomba je naopak přímo přitahuje a zvýšené bakteriální osídlení zejména při slabé hygieně může způsobovat mnoho komplikací. Bílé plomby mají nezastupitelné místo v přední části chrupu, jsou vhodné zejména z estetického hlediska. V zadním úseku chrupu, kde je zvýšený žvýkací tlak, je jejich životnost asi tři roky, kdežto životnost amalgámu může být deset i více let. Srovnáme-li finanční náročnost amalgámu a bílých výplní, které jsou složeny z pryskyřice a granulek skla, amalgám je podstatně levnější. Žádný stomatolog nevytvoří dokonalé výplně z bílých plomb, pokud má člověk příliš velké kazy, zuby si nemyje, trpí záněty dásní a parodontitidou.
Počínající nádor slinivky břišní je většinou asymptomatický (= bez příznaků), v čemž spočívá jeho zhoubnost a zrádnost. O něco později se může projevovat zažloutnutím sliznic a kůže (tzv. ikterem čili žloutenkou, která nemá infekční původ), po němž se s odstupem asi tří měsíců dostavuje bolest břicha, stavy nevolnosti a další neurčité obtíže. Tyto příznaky svědčí o lokálním šíření nádoru do okolí, ale nemusí být ještě založeny metastázy. Pacienti výrazně hubnou v důsledku špatného vstřebávání živin a tím dochází k poklesu energetického příjmu. Až 80 % karcinomů je diagnostikováno již v pokročilém stadiu, kdy mají pacienti metastázy v jiných orgánech, především v játrech, plicích, peritoneu a retroperitoneu (břišní stěna a dutina). Vzácné jsou metastázy do nadledvinek. Při prorůstání nádoru do okolí mohou vznikat další obtíže závislé na dané lokalizaci. Například pokud se karcinom v retroperitoneální dutině (prostor vzadu před páteří) progresivně zvětšuje, vede ke vzniku viscerální bolesti, jež je trvalá a velice špatně ovlivnitelná. Nebo může působit tlak na nervové pleteně v okolí páteře, což se projevuje bolestí, která ustoupí v úlevové poloze v předklonu nebo při schoulení se na břicho. Nádor zpravidla utlačuje i žlučové cesty, projevem je pak již výše zmíněná žloutenka.
Lidově se mu říká díra v plicích a jde o stav, při kterém pronikne vzduch z plic do pohrudniční dutiny, což je dutina obalující plíce. Při tomto stavu vzduch v plicích uniká a dochází ke kolapsu plic nebo jejich částí. Nejčastěji pneumotorax vzniká při poranění hrudníku či plic, případně při některých lékařských zákrocích. Pneumotorax se dělí zpravidla na uzavřený, otevřený a záklopkový. Většinou se objevuje pneumotorax pouze jedné plíce, je tedy ztíženo dýchání, ale životní funkce je zachována.
Při takzvaném uzavřeném pneumotoraxu se místo, kterým vzduch z plic unikl do pohrudniční dutiny, ihned uzavře. Někdy tento případ také nazýváme jako jednorázový pneumotorax.
Otevřený pneumotorax se objevuje hlavně při poranění hrudní stěny, jícnu či průdušek a při zlomeninách žeber. Jak název napovídá, místo průniku vzduchu do pohrudniční dutiny zůstává otevřené.
V případě záklopkového nebo ventilového pneumotoraxu se místo poranění při nádechu otevírá a při výdechu zavírá – vzduch se tedy hromadí v pleurální dutině a nemůže ven. Přibývající vzduch postupně tlačí i na druhou plíci a ostatní orgány, čímž narušuje i jejich funkci.
Pneumotorax vzniká i jako důsledek jiných plicních chorob (cystická fibróza, plicní obstrukční nemoc), objevuje se častěji u chlapců či mužů, zejména pokud se v rodině opakovaně vyskytují pneumotoraxy. K onemocnění jsou také náchylnější jedinci s takzvaným Marfanovým syndromem.
Mezi hlavní příznaky pneumotoraxu patří bolest na hrudi, pocity dušnosti a dráždivý těžký kašel. V případě, že se jedná o otevřený pneumotorax, objevuje se v ráně při výdechu zpěněná krev. Typický je také zvuk unikajícího vzduchu.
Při podezření na pneumotorax je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.
Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, což je žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které se nachází zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu. Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazována dentinem (zubovinou).
Zuby se mohou drolit například proto, že v sobě mají rozsáhlou plombu nebo jsou po ošetření kořenových kanálků – takové zuby je pak potřeba překrýt korunkou nebo polokorunkou, jinak může brzy dojít k jejich rozlomení.
Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).
Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:
Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
Tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Zánět dutin, odborně sinusitida, je zánět vedlejších nosních dutin, které se nacházejí v kostech lebky. Při akutním zánětu dochází k otoku sliznice těchto dutin. Řasinky, kterými je sliznice pokryta, nedokážou odstraňovat hlen a ten se v dutinách hromadí. To je živnou půdou pro bakterie, které se zde pomnoží. Mezi příznaky patří hnisavý výtok z nosu zelenožluté barvy, horečka, otok tváří, bolesti hlavy, pocit tíhy a bolesti nad dutinami, bolesti zubů, uší, očí, tlak v lebce, potíže s dýcháním, ztráta čichu, celková únava a nevolnost. Chronické záněty dutin jsou takové, které trvají déle než 12 týdnů. Vznikají především z důvodu špatně vyléčeného či neléčeného akutního zánětu dutin. Projevují se trvalou sekrecí z nosu, horší průchodností nosních průduchů, což může vést ke chrápání a vleklým a častým zánětům horních cest dýchacích.
Při léčbě se provádí nejprve rentgen dutin a provede se výtěr pro mikrobiologické vyšetření, kdy se pomocí kultivace odhalí původce onemocnění. V domácím prostředí se používají kapky do nosu, které zprůchodní dýchací cesty, je nutný dostatečný příjem tekutin a zvýšený příjem vitaminu C. V případě zvýšené teploty se doporučuje například Panadol, který účinkuje i proti bolesti. Je-li u pacienta diagnostikována virová infekce, bude muset nemoc vyležet, tedy klid na lůžku, přikládání teplých obkladů a proplachování dutin slanou vodou. Lékař může předepsat inhalační kortikoidy na potlačení zánětu a nosní kapky na snížení otoku sliznice. Při bakteriální infekci budou nasazena antibiotika. Průměrná doba léčby je kolem sedmi dnů. Pokud by léčba nezabrala, je na místě antibiotika změnit nebo přistoupit k výplachu dutiny takzvanou punkcí. Ačkoliv je tato metoda širokou veřejností špatně přijímána, není se čeho bát. Při správném provedení je zákrok nepříjemný, ale nebolestivý. Punkce dutin spočívá v otevření vedlejší dutiny jejím propíchnutím v místním znecitlivění. Dutina se propláchne, vyčistí a vypustí se hnis. Někdy je potřeba zákrok zopakovat.
HERPESIN 200 či HERPESIN 400 jsou určeny pro léčbu kožních a slizničních forem infekcí vyvolaných virem Herpes simplex I a II, pro potlačování nebo jako prevence opakovaných infekcí u pacientů s normálním stavem imunity, jako prevence infekcí virem Herpes simplex u pacientů se změnou imunitní odpovědi, k léčbě infekcí virem Varicella zoster, léčbě pacientů s výrazným snížením imunitní reakce, zvláště s pokročilým AIDS onemocněním nebo u pacientů po transplantaci kostní dřeně. Přípravek je určen pro použití u dospělých i u dětí. HERPESIN 200, HERPESIN 400 nesmí užívat nemocní přecitlivělí na aciklovir. HERPESIN 200, HERPESIN 400 je nutné zapíjet dostatečným množstvím tekutiny. Těhotné a kojící ženy mohou užívat aciklovir jen tehdy, kdy potenciální prospěch převáží možnost rizika. Zejména nesmí být překročeny maximální i jednotlivé denní dávky. Při předávkování nebo náhodném požití přípravku dítětem se poraďte s lékařem.
Krém
Přípravek Herpesin krém je určen k zevnímu použití při léčbě oparu rtů nebo jiných částí obličeje s výjimkou oka a spojivkového vaku. V případě neúmyslného nanesení masti do oka proveďte výplach oční vodou nebo vlažnou vodou. Při dalších potížích požádejte o lékařské ošetření. Krém není určen k léčbě v ústní dutině. Při vniknutí krému do úst může dojít k podráždění ústní sliznice, avšak v tomto případě není třeba dalších opatření. Nepřekračujte stanovenou dávku. Jestliže je postižení oparem rozsáhlejší, lékař doporučí nejvhodnější léčbu. Přípravek nesmí být nanášen na sliznice (například dutina ústní, oko, pochva), protože by mohlo dojít k místnímu podráždění. Herpesin krém je volně prodejný lék.