Téma: 

dutina anatomicky


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ANATOMIE BŘIŠNÍ DUTINY

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:

  • peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
  • retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)

V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).

Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.

Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:

  • malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
  • velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy

Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.

Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva

Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha

Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.

Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.

Části žaludku:

  • česlo (kardie)
  • fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
  • tělo (corpus) a zakřivení
  • vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval

Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.

Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.

Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.

Anatomicky se dělí na 3 oddíly:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.

Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.

Části tlustého střeva:

  • slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
  • vzestupný tračník (colon ascendens)
  • příčný tračník (colon transversum)
  • sestupný tračník (colon descendens)
  • esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
  • konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.

Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.

Části jater:

  • pravý lalok (lobus dexter)
  • levý lalok (lobus sinister)
  • jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
  • tepny a vrátnicové žíly
  • místo výstupu žlučových vývodů

Cévní zásobení jater:

  • jaterní tepna (a. hepatica)
  • portální žíla (v. portae)

Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.

Části slinivky: hlava, tělo, ocas

Činnost slinivky:

  • vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
  • zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)

Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.

Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.

Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.

Velké cévy a jiné orgány v dutině břišní:

  • aorta a její odstupy (a. mesenterica)
  • dolní dutá žíla
  • pánevní tepny a žíly
  • mízní cévy a uzliny

Zdroj: Anatomie břišní dutiny
Zveřejněno: 12.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: dutina ústní

Dobrý den má přítelkyně má v dutině ústní něco jako bradavici a mám pocit že to mužebyt nakazlive jelikož něco podobného mi vyrostlo v oblasti penisu nyní jsem začal uzivat mast z propolisu. Děkuji za zprávu a radu.

Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Dutina ústní
Odesláno: 21.2.2016 uživatelem Petr Jezdik
Počet odpovědí: 0

DROLENÍ ZUBŮ

Příčiny

Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, což je žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které se nachází zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu. Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazována dentinem (zubovinou).

Zuby se mohou drolit například proto, že v sobě mají rozsáhlou plombu nebo jsou po ošetření kořenových kanálků – takové zuby je pak potřeba překrýt korunkou nebo polokorunkou, jinak může brzy dojít k jejich rozlomení.

Zdroj: Drolení zubů
Zveřejněno: 15.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Angiolipomatóza

Dobrý den.
okolo 5Oti let se mně začaly hlavně na pažích ve velké míře tvořit tukové bouličky. Po důkladném vyšetření vč. histologie byla určena diagnóza angiolipomatóza. Za dalších 20 let jich dost přibylo, nahmatám je i v prsou, břichu, stehnech atd. Naštěstí obličej a krk není zasažen - zatím. O rodinné dispozici nevím, jen otec měl jednou odstraněnou tukovou bouli ve vlasech. Další 2 sourozenci nemají problémy.
Vím, že se s tím nedá v podstatě nice dělat, zajímala by mě ale jedna věc. Jde-li o výrůstky z tukové tkáně vč. prorůstání krevních cévek, jak to pak vypadá z vnitřními orgány ? Žaludek, játra, ledviny, srdce, střeva atd. mají také okolo sebe tuk a cévy. Jsou i na nich tyto výrůstky a mohou je případně poškodit v jejich funkci? Nikdo z lékařů mě na to neodpověděl, možná budu jednou při pitvě zajímavý anatomický preparát :-)
Děkuji za odpověď na výše uvedený mail.

Zdroj: diskuze Angiolipomatóza
Odesláno: 1.3.2016 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 0

ZVĚTŠENÍ PRSOU

Umělé prsní implantáty

Plášť implantátu je téměř ve všech případech tvořen z měkkého silikonu, jen zřídka se používá takzvaný polyuretanový obal. Vyznačuje se skořepinovou texturou, takže je dokonale spojen s okolní tkání, čímž se zabraňuje jeho následnému posunutí. Tvar implantátu je buď symetrické kolo, nebo anatomický (asymetrický tvar), který simuluje přirozený tvar ženského prsa.

Novější silikonové implantáty již mají stabilnější povrch (pevnější obal), který snižuje riziko defektu. Existují rovněž křemíkové implantáty, kdy je náplň obvykle chemicky zesílena tak, aby byla v případě trhliny v plášti tekutina zadržena a nedošlo k úniku do okolní tkáně.

Dalším druhem jsou implantáty vyplněné fyziologickým roztokem. Tento roztok je však zdraví škodlivý, a jde o kapalinu, takže tvar implantátu není estetický. Tyto implantáty vyžadují speciální postup – implantát je v průběhu operace naplněn až po zavedení do prsu.

Zdroj: Zvětšení prsou
Zveřejněno: 21.2.2013


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Dočasná sterilizacia

Posílám informace k vašemu dotazu, mějte na paměti, že se jedná o nevratnou metodu.

MUDr. Martin Charvát je vedoucím lékařem zdravotnického zařízení Gynera (www.gynera.cz), které poskytuje komplexní prenatální a gynekologickou péči. Je specialistou na ambulantní hysteroskopii, na svém kontě má již více než 1500 úspěšných hysteroskopických výkonů. Od února 2013 začal jako první v Praze (a druhý v ČR) provádět sterilizaci ESSURE v ambulantním režimu.

Studoval a získával zkušenosti nejen v ČR, ale i v Nizozemí, Německu, Francii či Kanadě. Kromě lékařské praxe se již přes 20 let věnuje i publikační a přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Je rovněž členem České gynekologicko-porodnické společnosti, European Society for Gynecological Endoscopy a American Association of Gynecologic Laparoscopists.

Ve zdravotnickém zařízení Gynera nyní jako jeden z prvních v ČR začíná provádět sterilizaci, k níž žena nepotřebuje ani narkózu, ani nemocnici, a domů odchází po dvaceti minutách a po svých. Při tzv. hysteroskopické sterilizaci se nejprve prohlédne děložní dutina speciální optikou a poté na dlouhé cestě mezi pochvou a vaječníkem se zavedou v nejužším místě, do vejcovodu, speciální spirálky. Za tři měsíce tam zarostou a tím vejcovody uzavřou. Zůstanou a stanou se součástí vejcovodu. Je to cizorodá tkáň, z toho plyne, že den dva některé ženy mohou mít pocit cizího tělesa, ale všechny odejdou po svých. Sice je to cizorodá tkáň, ale je to vymyšleno tak, že se dokola obklopí vlastní tkání, čili tam už nic dalšího nepřibude, žádná abnormální reakce, je to tkáň vlastní pacientce a zaslepí vejcovody. Je to ambulantní výkon, bez narkózy, který bude naprosto spolehlivý a umožní ženám, aby antikoncepci užívaly bez častých návštěv lékaře. Zákrok stojí cca 25 000 Kč

Za touto metodou stojí firma Conceptus (autor metody Essure) pořádala školení. Získal ho i doktor Kovář v Havířově a několik nemocničních lékařů.

Zdroj: diskuze Dočasná sterilizacia
Odesláno: 16.3.2018 uživatelem Svetluše Vinšová
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZUB ANATOMICKY

B – kořen

Kořen je část uložená v kostěném alveolu čelisti, je připojen ozubicí (periodontium). Je jednoduchý nebo větvený, máme jedno- až tříkořenové zuby. Kořen je zakončený hrotem (apex radicis dentis).

Cavitas (cavum) dentis je dřeňová dutina, která je rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň (pulpa dentis) s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).

Funkce

Kořeny jsou velmi variabilní, počtem, tvarem i uspořádáním.

Nejčastější problémy a jejich řešení

Nejčastějším problémem je zánět.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

ZUB ANATOMICKY

B – krček

Krček je část zubu obklopená dásní. Krček je v podstatě malý úsek mezi korunkou a kořenem, který je pokryt měkkými tkáněmi dásně – gingivodentální uzávěr mezi epitelem dásně a zubem.

Funkce

Dentogingivální uzávěr brání pronikání bakterií a zbytků jídla do periodencia.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

ZUB ANATOMICKY

3 – zubní dřeň

Vnitřek zubu je vyplněn zubní dření (pulpa dentis), která obsahuje drobné cévy a nervy. Je také tvořena buňkami (fibroblasty, histiocyty, granulocyty, lymfocyty) a mezibuněčným prostorem (kolagenní a retikulární vlákna, mukopolysacharidy a mukoproteiny). Obsahuje málo kolagenních vláken a více retikulárních vláken, což jsou velmi tenká, bohatě se větvící vlákna tvořená kolagenem typu III s vysokým obsahem sacharidů. U starších jedinců přibývá kolagenních vláken, ubývá amorfní hmoty a celkově se vazivo zubní dřeně stává hustším. To je způsobeno i tím, že se s přibývajícím věkem zmenšuje dřeňová dutina zubu důsledkem tvorby sekundárního dentinu.

Funkce

Ve dřeni se nachází velké množství krevních cév a nervových vláken. Krevní cévy vyživují zubní dřeň. Po jejím odstranění není zub vyživován a křehne. Přítomnost zubní dřeně má pro zub velký význam. Má čtyři základní funkce, a to funkci formativní, nutritivní, senzorickou a obrannou. Formativní funkce se projevuje tvorbou primárního a sekundárního dentinu. Nutritivní funkce zajišťuje výživu dentinu z cévního řečiště. Senzorickou funkci mají nervová vlákna, která zprostředkovávají vnímání bolesti. Obranná funkce se projevuje tvorbou terciárního dentinu, který se tvoří při bakteriálním, chemickém, mechanickém či termickém dráždění zubu. Cévy a nervy v zubní dřeni jsou zodpovědné za citlivost zubů

Nejčastější problémy a jejich řešení

Otevřením dřeňové dutiny nebo penetrací kazu do dutiny dojde k zanesení infekce do zubní dřeně, následně dochází k infekci pulpy a nakonec k její nekróze a bakteriální kontaminaci celého kořenového systému a následné gangréně. Odumření dřeně probíhá nepravidelně a projevem je citlivost zubní dřeně.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

PARODONTÓZA - SKRYTÝ STRAŠÁK V ÚSTECH

Co podporuje vznik parodontózy?

Situaci parodontózy zhoršuje moderní způsob stravování. Jídlo nám změklo a zcukernatělo, což nahrává tvorbě plaku. Dalším neblahým faktorem je kouření. Ústní dutina kuřáků trpí znatelně více. U kuřáků dochází k přímému poškozování zubů zplodinami z kouření, a dále u nich dochází k zhrubnutí povrchu zubů, díky čemuž se vytváří větší množství zubního kamene na zubech. Zajímavé je, že parodontóza u kuřáků nekrvácí. Fotografie, kde jsou vidět kuřáci a jejich zuby, jsou zde.

Svou roli při vzniku parodontózy hrají také infekce v dutině ústní, přičemž některé jsou přenosné z člověka na člověka a mohou ohrožovat akutně zdraví. Dále tu jsou nemoci neinfekčního původu, například projevy celkových chorob, které mají své odrazy také v ústech. Typicky krevní nebo metabolické nemoci, jako třeba cukrovka. Ústní dutina je s trochou nadsázky obrazem celkového zdraví člověka.

Zdroj: Parodontóza - skrytý strašák v ústech
Zveřejněno: 19.4.2012

ZUB ANATOMICKY

8 – nervy

Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn. alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstantní nn. alveolares superiores medii.

Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.

Funkce

Ze struktury zubu vyplývá, že dřeňová dutina je vyplněná zubní dření, tudíž vazivem, cévami a nervy, které zajišťují zásobení zubu všemi potřebnými látkami a zároveň nás informují prostřednictvím nervového systému o tom, co se se zubem děje – vnímáme teplo, chlad, tlak a další. Vazivové periodoncium je také napojeno na cévní a nervový systém a kontroluje sílu, jakou je zub zatěžován či páčen.

Nejčastější problémy a jejich řešení

Při poškození zubní dřeně (nejčastěji mikroby) tato odumírá a zub bez dřeně je lidově označován jako „mrtvý zub“. Při správném ošetření kořenového kanálku hermetickou výplní a zdravém periodonciu může zub dále v ústech fungovat a být objektem estetického ošetření.

Závěr

Pro správný vývoj a zdraví jedince je důležitá optimální skladba potravy. K vyvážené stravě by měly být děti vedeny od útlého věku. Pokud si zafixují správné stravovací návyky v dětství, je velká pravděpodobnost, že se jimi budou řídit i v dospělosti.

Kromě stravy je samozřejmě důležitá i ústní hygiena a pravidelné preventivní prohlídky u stomatologa.

Uměli byste odpovědět správně na tyto otázky:

  • Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zubů?
  • Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu?
  • Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?
  • Co podle vás způsobuje zubní kaz?

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

ZUB ANATOMICKY

A – korunka

Korunka je část vyčnívající z dásně, pokrytá hladkou sklovinou (enamelum). U korunky se rozlišují plochy (facies) podle zubu a polohy na něm. Kousací plocha (facies occlusalis) má u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků (cuspides dentales), podle jejich počtu se zuby dělí na zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou- a vícehrbolkové.

Funkce

Korunka je nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořena mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Jedná se o kousací plochu. Je různě tvarovaná a má různý počet kousacích hrbolů.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

ZUB ANATOMICKY

7 – céva

Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).

Funkce

Cévy vyživují jednotlivé zuby.

Nejčastější problémy a jejich řešení

Špatné zuby a dásně nezpůsobují jen problémy v ústech, ale mají vliv na zdraví celého těla. Přispívají totiž také k rozvoji nemocí srdce a cév či zvyšují na náchylnost k infekcím dýchacích cest. Lidé, kteří měli více specifických bakterií způsobujících onemocnění dásní, měli také více zkornatělou krční tepnu. S aterosklerózou podle mínění vědců souvisejí jen bakterie, o nichž se ví, že způsobují onemocnění dásní, ne jiné bakterie nacházející se v ústech. Odborníci to vysvětlují tak, že tyto bakterie zřejmě putují v těle krevním řečištěm, dráždí imunitní systém a způsobují zánět, který pak končí ucpáváním tepen.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

ZUB ANATOMICKY

2 – zubovina

Většinu část zubu tvoří zubovina (dentin, substantia eburnea), což je žlutobílá hmota podobající se kosti. Skládá se ze 70 % z anorganických solí (především hydroxylapatit), z 20 % z organických látek (kolagen, glykosaminoglykany) a 10 % tvoří voda. Obsahuje také živé buňky. Nachází se jak v oblasti korunkové, kde je kryt sklovinou, tak v oblasti kořenové, kde je kryt cementem. Svými fyzikálními i chemickými vlastnostmi je podobný kostní tkáni. Na rozdíl od kosti neobsahuje kostní lamely a cévní zásobení.

Funkce

Každá dentinová buňka vysílá směrem k povrchu zubu dlouhý výběžek, který se označuje jako vlákno, probíhající dentinovým tubulem. V blízkosti skloviny se tato vlákna bohatě větví, což má velký význam pro šíření zubního kazu. Bohaté větvení zvyšuje pravděpodobnost průniku infekce z hlubokého kazu podél vláken až do dřeně.

Nejčastější problémy a jejich řešení

Zubovina, je citlivá na teplotu a chemické podněty. Její podráždění se projeví bolestí.

Kaz dentinu

Dentin má jiné složení i strukturu než sklovina. Dentinové tubuly usnadňují průnik kyselin do hlubších vrstev dentinu a následný únik minerálních látek. Proto se zubní kaz šíří v dentinu rychleji než ve sklovině. Obvykle mívá tvar písmene V.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

NEJČASTĚJŠÍ NEMOCI ÚST

Afty

Afty jsou malé bělavé vřídky napadající sliznici dutiny ústní. Vyznačují se nepříjemným pálením a řezáním a vyskytují se jednotlivě nebo ve shlucích. Většinou se objevují nenadále a nejpozději do tří týdnů mizí. Problém nastává, jestliže jsou afty doprovázeny horečkami nebo se objevují opakovaně. Někdy mohou působit takovou bolest, že brání postiženému normálně jíst, pít a mluvit.

Dutina ústní je největším zdrojem bakterií. Pokud je organismus dlouhodobě vystaven stresu, reakce imunitního systému na tyto bakterie není dostatečná a výsledkem může být vznik aft, „koutků“ nebo oparů. Příčina vzniku aft ale může být i jiná: poranění ústní sliznice (okrajem ulomeného zubu, nechtěným kousnutím, ostrými štětinami zubního kartáčku a podobně, kdy bakterie snáze proniknou dovnitř); ostrá nebo příliš kořeněná jídla. Lékaři se domnívají, že na vině mohou být i viry. Léčitelé zase obviňují konzervační látky – afty by údajně mohly být alergickou reakcí na ně. Zvláštní je, že těmito malými, nepříjemnými vřídky mnohem častěji trpí ženy.

Zde je odkaz na článek, kde se dozvíte mnohem více o aftách v ústní dutině.

Foto aft

Tady jsou fotografie zachycující afty.

Zdroj: Nejčastější nemoci úst
Zveřejněno: 28.12.2013

TINELŮV TEST

Co prokazuje Tinelův test

Tinelovým testem se prokazuje zúžení prostor pro procházející nerv v karpálním tunelu. Karpální tunel je úžina, proto anatomicky predisponuje k postižení nervu. Jakákoliv abnormita nervu či jeho okolí, která má za následek zmenšení okolního prostoru, vede následně ke kompresi nervu. Nejprve dochází k útlaku vasa nervorum a tím k ischemizaci nervu a jeho edému, čímž se dále zvyšuje tlak na nerv v místě průchodu karpálním tunelem. Přetrvávající chronická komprese nervu pak může indukovat strukturální změny v nervu (zpočátku dochází k lézi myelinové pochvy, později se objevuje postižení jednotlivých axonů) s postupnou ztrátou funkce senzitivních a motorických vláken. Někdy může dojít až ke vzniku intraneurální fibrózy. Slabě myelinizovaná vlákna vedoucí percepci bolesti jsou odolnější.

Za normálních anatomických podmínek prochází kanálem pouze 9 šlach flexorů prstů a nerv medianus. Tento nerv zajišťuje senzitivní inervaci dlaňové strany 1. až 3. prstu a částečně i 4. prstu. V karpálním tunelu z něj odstupuje i drobná motorická větvička, která zásobuje krátké svaly palce. Karpální tunel tedy slouží jako ochranný obal pro tyto vnitřní struktury a poskytuje jim i prostor pro správnou funkci. K poruchám funkce nervu medianu pak dochází při omezení tohoto vnitřního prostoru, vedoucímu k útlaku nervových struktur a projevujícímu se specifickými klinickými příznaky.

Zdroj: Tinelův test
Zveřejněno: 16.7.2016

BAREFOOT BOTY

Co je barefoot

Barefoot boty věrně napodobují pocit chůze či běhu naboso, což jsou činnosti pro člověka nejpřirozenější. Boty jsou navrženy tak, aby poskytovaly dokonalý kontakt s terénem a maximálně přirozený pohyb – to zajišťuje tenká podrážka. Zároveň však chrání chodidla před možným zraněním ostrými předměty a proti vlivům počasí. Barefoot boty jsou vyráběny za pomoci nejmodernějších technologií a prvotřídních materiálů, takže ochrana chodidel je více než dostatečná.

Barefoot boty mají tloušťku podrážky od pouhých 3 do 6 mm. Boty s tenkou podrážkou tak nabízejí nejlepší možný kontakt s terénem, ve kterém se pohybujete. Podrážka bot je oděru vzdorná a s ochranou proti propíchnutí. Podrážka je stejně široká po celé své délce, takže boty mají nulový sklon mezi špičkou a patou. Pata tedy není nepřirozeně výš než špička, jak se to běžně děje u ostatních druhů obuvi, ať už jde o minimalistické boty či klasické běžecké boty. Podrážka barefoot bot je v jedné rovině s přední částí chodidla. Barefoot obuv nemá také žádnou podporu nožní klenby. Bota není vystlána žádnou pěnou, a tak může vaše chodidlo plně vnímat informace o terénu, v němž se pohybuje. Barefoot boty jsou neskutečně pohodlné. Špička boty je anatomicky tvarovaná, což zaručuje prstům přirozený pohyb nezávisle na sobě – jedná se o boty simulující chůzi naboso. Noha se v barefoot botě nachází bezprostředně nad tenkou podrážkou. Prakticky vzniká pocit, že nemáte boty na noze.

Zdroj: Barefoot boty
Zveřejněno: 11.7.2017

ZUBY MOUDROSTI

Odstranění zubů moudrosti

Pokud se zub hůře prořezává, ale jinak je jeho postavení mezi ostatními zuby anatomicky správné, může se zubař rozhodnout, že odstraní sliznici, která překrývá prořezávající se zub. Obvykle to učiní pomocí skalpelu nebo vysokofrekvenčního nože. Často ale ani tento zákrok nepomůže, zub musí být vytržen. Pokud je zub silný a správně rostlý, odstraní se stejně jako ostatní zuby pomocí kleští. Pokud je ale zub slabý, nebo se objeví jiná komplikace, tak se zub musí rozřezat a vytahovat po částech. Takový zákrok může trvat i dvě hodiny a obvykle se u něj využívá buď lokální umrtvení, nebo celková anestézie. Lokální umrtvení obvykle stačí, navíc přitom nemusí asistovat anesteziolog. Takového zákroku se není třeba bát, pacient sice zákrok vnímá, ale necítí bolest. Vnímá jen tlačení a tahání. U neprořezaného zubu je zákrok velmi jednoduchý, jedná se o řez do dásně, kde se odstraní část čelistní kosti nad zubem a pak se rána zašije. Stehy se vyjmou zhruba po týdnu. Po vytržení zubů může dojít k několika komplikacím, například k zpožděnému krvácení, zanesení infekce do rány, zánětu. Hojení zubů ovlivňuje jak průběh zákroku, tak i věk, srážlivost krve a stres. Po zákroku je obvyklá bolest, která je způsobená tím, že kost zůstala holá, až když se zakryje dásní, tak bolest ustane. To trvá zhruba týden. Po tu dobu se doporučuje užívat analgetika proti bolesti, raná aspoň první dny chladit a nevyplachovat a vyvarovat se veškerému drobivému jídlu. Od druhého dne by se měla ústa vyplachovat odvarem z heřmánku.

Zdroj: Zuby moudrosti
Zveřejněno: 17.2.2016

ZUB ANATOMICKY

5 – zubní cement

Povrch kořene a krčku je kryt tenkou vrstvou zubního cementu (substantia ossea). Zubní cement je nažloutlý materiál tvořený z 62 % anorganickými solemi (hydroxylapatit), z 28 % organickými látkami a 12 % vody. Rozlišujeme primární a sekundární cement. Primární se nachází podél celého kořene, sekundární hlavně v nejspodnější oblasti kořene. Zubní cement je tvrdý a drsný.

Funkce

Zubní cement chrání krček a povrch kořene. Na krčku je tenká vrstva, na kořenech je tlustá vrstva. Cement patří mezi tvrdé zubní tkáně. Má podobnou stavbu jako kost, ale na rozdíl od kosti není prostoupen cévami. Není tak tvrdý jako dentin, ale je tvrdší než kost. Patří k závěsnému aparátu zubu, protože se do něj upínají vlákna, která spojují zub s kostí a pružně jej uchycují v zubním lůžku. Závěsný aparát zubu je tkáň, která obklopuje zub a upevňuje ho v kosti. Bývá označován také jako parodont. Je tvořen dásní, zubním cementem, kostěným zubním lůžkem, ozubicí a dásňovým žlábkem.

Nejčastější problémy a jejich řešení

S věkem zuby přirozeně tmavnou, zubní dřeň je nahrazována zubovinou.

Kaz cementu

Kaz cementu vzniká v případě, že dojde k ustoupení dásně a tím k odhalení kořene zubu. Kaz se tvoří podobně jako u skloviny. Nejdříve dojde k místní demineralizaci, poté cement reaguje na vznikající zubní kaz tvorbou tenké, na minerální látky bohaté vrstvičky, pod kterou leží oslabená demineralizovaná vrstva, ze které se uvolnilo až 50 % minerálních látek. Kaz se v cementu šíří spíše do plochy než do hloubky. Poměrně často se šíří cirkulárně kolem zubu. Pokud je vznikající zubní kaz objeven včas, může být vyléčen remineralizací, stejně jako zubní kaz vznikající ve sklovině.

Zdroj: Zub anatomicky
Zveřejněno: 17.5.2017

PNEUMOTORAX

Co je pneumotorax

Pneumotorax je stav, při kterém pronikne vzduch z plic do pohrudniční dutiny, což je dutina obalující plíce. Při tomto stavu vzduch v plicích uniká a dochází ke kolapsu plic nebo jejich částí. Nejčastěji pneumotorax vzniká při poranění hrudníku či plic, případně při některých lékařských zákrocích. Pneumotorax se dělí zpravidla na uzavřený, otevřený a záklopkový. Většinou se objevuje pneumotorax pouze jedné plíce, je tedy ztíženo dýchání, ale životní funkce je zachována.

Při takzvaném uzavřeném pneumotoraxu se místo, kterým vzduch z plic unikl do pohrudniční dutiny, ihned uzavře. Někdy tento případ také nazýváme jako jednorázový pneumotorax.

Otevřený pneumotorax se objevuje hlavně při poranění hrudní stěny, jícnu či průdušek a při zlomeninách žeber. Jak název napovídá, místo průniku vzduchu do pohrudniční dutiny zůstává otevřené.

V případě záklopkového nebo ventilového pneumotoraxu se místo poranění při nádechu otevírá a při výdechu zavírá – vzduch se tedy hromadí v pleurální dutině a nemůže ven. Přibývající vzduch postupně tlačí i na druhou plíci a ostatní orgány, čímž narušuje i jejich funkci.

Pneumotorax vzniká i jako důsledek jiných plicních chorob (cystická fibróza, plicní obstrukční nemoc), objevuje se častěji u chlapců či mužů, zejména pokud se v rodině opakovaně vyskytují pneumotoraxy. K onemocnění jsou také náchylnější jedinci s takzvaným Marfanovým syndromem.

Mezi hlavní příznaky pneumotoraxu patří bolest na hrudi, pocity dušnosti a dráždivý těžký kašel. V případě, že se jedná o otevřený pneumotorax, objevuje se v ráně při výdechu zpěněná krev. Typický je také zvuk unikajícího vzduchu.

Při podezření na pneumotorax je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.

Zdroj: Pneumotorax
Zveřejněno: 2.4.2016

MÍZNÍ UZLINY V BŘIŠE

Příčiny

Infekční onemocnění - je zcela jistě nejčastější příčinou zvětšení uzlin. Je to způsobeno zmnožením bílých krvinek v uzlinách při setkání s infekčními mikroorganismy. Poměrně rozsáhlé zvětšení uzlin je spojeno s virovými chorobami (mononukleóza, zarděnky, HIV a podobně), může však být přítomno prakticky u jakékoliv infekce - bakteriální (velmi výrazně například u tularémie), plísňové, parazitární. Uzliny jsou spíše bolestivé, ale není to rozhodně pravidlem.

Nádory - prakticky jakékoliv nádory mohou být spojeny se zvětšením uzlin, které je v tomto případě vyvoláno zmnožením nádorových buněk v uzlinách. Do blízkých uzlin metastazuje většina klasických nádorů, vzácněji můžeme najít metastáze i ve vzdálených uzlinách. Typické je zvětšení uzlin pro nádorové choroby vycházející z krevních buněk - lymfomy a některé leukémie (často CLL a ALL). Právě u těchto chorob mohou být přítomny příznaky, jako je noční pocení, nechtěný úbytek na váze či opakující se (a dočasně mizící) horečnaté stavy. Z tohoto hlediska se mluví o sentinelové uzlině, u níž předpokládáme, že se zde konkrétní nádor rozšířil jako první. Jde obvykle o některou anatomicky blízkou uzlinu, do které odchází míza z orgánu postiženého nádorem.

Autoimunitní choroby - zvětšené uzliny mohou být přítomny prakticky u jakékoliv choroby způsobené poruchou imunitního systému. Zvětšení uzlin z těchto příčin je nejméně časté a je to opravdový diagnostický problém. Nejznámějšími chorobami je například revmatoidní artritida a lupus erythematosus, ale lymfadenomegálii nelze vyloučit u žádné z autoimunitních poruch. Jako zcela zvláštní jednotku řadící se k imunopatologickým chorobám lze zmínit také zvětšení uzlin při sarkoidóze.

Akutní zvětšení uzlin signalizuje dle lokalizace:

  • hrudní - Hodgkinův lymfom, bakteriální infekce;
  • břišní - leukemie.
Subakutní/chronické zvětšení uzlin signalizuje:
  • hrudní - malignity průdušek/jícnu, Hodgkinův lymfom, TBC, Boeckova nemoc, silikóza;
  • břišní - Hodgkinův lymfom, Bangova nemoc (brucelóza - brucela abortus, profesionální nákaza, ATB či CTX), Burkittův sarkom, TBC, Boeckova nemoc (sarkoidóza, benigní lymfogranulomatóza).

Zdroj: Mízní uzliny v břiše
Zveřejněno: 8.2.2018

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Žlučník

Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.

Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

HERNIE

Co to jsou hernie

Vychlípnutí pobřišnice, tak by se dala laicky nazvat kýla jakožto následek oslabené břišní stěny, je nepřímo spojeno s dědičnými faktory. Zvýšený nitrobřišní tlak při působení na oslabenou stěnu začne tvořit výduť. Místu, kde se vytvoří otvor, se poté říká kýlní branka, neboť tvoří spojnici mezi dutinou a kýlním vakem. Vak se poté naplní kýlním obsahem, tedy tenkým střevem, omentem (předstěrou) a tukem. Tlusté střevo je do vaku vytlačeno jen výjimečně. Tyto vaky se zpravidla vytvářejí na anatomicky specifických místech. Ve dvou třetinách případů se kýla tvoří kolem tříselného kanálu. Ten se nachází v dolní části břišní stěny a je 4 až 5 cm dlouhý. Prochází jím ilioinguinální nerv, u mužů dále chámovody a v období nitroděložního vývoje jím sestupují varlata. U žen se v tříselném kanálku nachází Ligamentum latum uteri, což je jeden z děložních vazů. Dále se můžeme setkat s kýlou stehenní, pupeční či v místě po předchozí operaci. Celkově se dá konstatovat, že mnohem náchylnější na její tvorbu jsou muži, vyjádřeno procentuálně: objevuje se u 3 % mužů a 0,5 % žen. Mezi druhy hernií patří tříselná hernie (lat. hernie inguinalis), pupeční hernie (lat. hernie umbilicalis) a kýla v jizvě (lat. hernie incicatrika). Kýla není akutní onemocnění a povětšinou není nutné její okamžité odstranění. U menších rozměrů lze stav řešit nošením kýlního pásu, jedná se však pouze o dočasné řešení. Jedinou trvalou metodou jejího odstranění je chirurgický zákrok. K němu by mělo dojít v nejbližším možném termínu, aby se zamezilo případné komplikaci v podobě uskřinutí. Při něm je narušeno prokrvení obsahu vaku či vzniká neprůchodnost střeva. Oba tyto stavy přímo ohrožují životní funce. Léčba hernií může tedy být konzervativní (kýlní pás, suspenzory) nebo chirurgická (repozice kýlního vaku, amputace kýlního vaku). U žen, které nerodily (lat. nulipara), je nutná lázeňská péče.

Zdroj: Hernie
Zveřejněno: 26.2.2014

VÁČEK NA DÁSNI

Bulka na dásni

Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.

Příčiny

Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).

Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.

Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.

Příznaky

Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.

Bulka na dásni začíná zarudnutím dásně, sliznice je bolestivá na tlak, objevují se spontánní bodavé bolesti, zvětšené a palpačně bolestivé jsou regionální lymfatické uzliny. Během několika dnů přibývá hnis pod periostem, který se napíná, nadzvedává a odlučuje se od kosti, bolesti se stupňují, dostavují se teploty 38–39 °C, pohmatem se dá zjistit fluktuace při vyzrálém abscesu. Při lokalizaci abscesu na dásňovém výběžku horní čelisti v krajině předních zubů je otok rtu, je-li absces nad postranními zuby, je otok tváře, dolního víčka a zúžení mezivíčkové štěrbiny. Při abscesu v oblasti alveolárního výběžku dolní čelisti sahá otok k jejímu dolnímu okraji, ale ten zůstává dobře hmatný.

Bulka na dásni se může projevit i různě velkým ostře ohraničeným zduřením na patře nebo na dásni, které nepřesahuje střední čáru; zduření nasedá kopulovitě na patro, podtlakově je značně bolestivé, patrový mucoperiost nad ním je zánětlivě prosáklý, někdy má lividní (namodralou) barvu a je patrná fluktuace. Vždy záleží na typu a lokalizaci bulky.

Zdroj: Váček na dásni
Zveřejněno: 4.8.2017