Břišní dutina ukrývá orgány, bez nichž by nebylo možné trávení, látková výměna ani základní rovnováha organismu. Přesto je její anatomie pro mnoho lidí složitá a těžko představitelná, zejména pokud dojde k bolesti, zánětu nebo nutnosti lékařského zákroku.
Tento článek přehledně, ale do hloubky vysvětluje anatomii břišní dutiny, uložení jednotlivých orgánů i jejich funkční souvislosti. Pomůže lépe porozumět lékařským nálezům, vyšetřením i běžným zdravotním potížím spojeným s oblastí břicha.
Uložení orgánů v dutině břišní
Břišní dutina (peritoneální dutina) je anatomický prostor vystlaný pobřišnicí. Obsahuje orgány trávicí soustavy, část močového systému, cévy, nervy a mízní struktury. Fyziologicky se v ní nachází malé množství tekutiny (přibližně 50 ml), které umožňuje volný pohyb orgánů.
Podle vztahu k pobřišnici se orgány dělí na intraperitoneální a retroperitoneální.
Peritoneální orgány: žaludek, játra, slezina, tenké střevo, většina tlustého střeva, část jícnu, u žen děloha, vaječníky a vejcovody
Ve svém příspěvku DUTINA ÚSTNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Jezdik.
Dobrý den má přítelkyně má v dutině ústní něco jako bradavici a mám pocit že to mužebyt nakazlive jelikož něco podobného mi vyrostlo v oblasti penisu nyní jsem začal uzivat mast z propolisu. Děkuji za zprávu a radu.
Karpální tunel je úzký anatomický prostor v oblasti zápěstí, kterým procházejí šlachy ohýbačů prstů a středový nerv. Pokud dojde k jeho zúžení nebo otoku okolních tkání, vzniká útlak nervu a typické potíže známé jako syndrom karpálního tunelu.
Typické projevy karpálů
brnění a mravenčení prstů
bolest a otok ruky
snížená citlivost a slabost úchopu
zhoršení obtíží v noci
Často se objevují otázky na duchovní příčina potíží nebo mýty typu karpály na noze – ty anatomicky neexistují, syndrom se týká výhradně zápěstí ruky.
Ve svém příspěvku DOČASNÁ STERILIZACIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucia.
Dobrý deň.Docitala som sa v článku o dočasnej sterilizáciu.Mam na mysli tento úryvok ktorý som skopírovať:
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Prosím o kontakt alebo akúkoľvek informáciu,kde sa tento zákrok vykonáva.Moc moc ďakujem.Lucia
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Svetluše Vinšová.
Posílám informace k vašemu dotazu, mějte na paměti, že se jedná o nevratnou metodu.
MUDr. Martin Charvát je vedoucím lékařem zdravotnického zařízení Gynera (www.gynera.cz), které poskytuje komplexní prenatální a gynekologickou péči. Je specialistou na ambulantní hysteroskopii, na svém kontě má již více než 1500 úspěšných hysteroskopických výkonů. Od února 2013 začal jako první v Praze (a druhý v ČR) provádět sterilizaci ESSURE v ambulantním režimu.
Studoval a získával zkušenosti nejen v ČR, ale i v Nizozemí, Německu, Francii či Kanadě. Kromě lékařské praxe se již přes 20 let věnuje i publikační a přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Je rovněž členem České gynekologicko-porodnické společnosti, European Society for Gynecological Endoscopy a American Association of Gynecologic Laparoscopists.
Ve zdravotnickém zařízení Gynera nyní jako jeden z prvních v ČR začíná provádět sterilizaci, k níž žena nepotřebuje ani narkózu, ani nemocnici, a domů odchází po dvaceti minutách a po svých. Při tzv. hysteroskopické sterilizaci se nejprve prohlédne děložní dutina speciální optikou a poté na dlouhé cestě mezi pochvou a vaječníkem se zavedou v nejužším místě, do vejcovodu, speciální spirálky. Za tři měsíce tam zarostou a tím vejcovody uzavřou. Zůstanou a stanou se součástí vejcovodu. Je to cizorodá tkáň, z toho plyne, že den dva některé ženy mohou mít pocit cizího tělesa, ale všechny odejdou po svých. Sice je to cizorodá tkáň, ale je to vymyšleno tak, že se dokola obklopí vlastní tkání, čili tam už nic dalšího nepřibude, žádná abnormální reakce, je to tkáň vlastní pacientce a zaslepí vejcovody. Je to ambulantní výkon, bez narkózy, který bude naprosto spolehlivý a umožní ženám, aby antikoncepci užívaly bez častých návštěv lékaře. Zákrok stojí cca 25 000 Kč
Za touto metodou stojí firma Conceptus (autor metody Essure) pořádala školení. Získal ho i doktor Kovář v Havířově a několik nemocničních lékařů.
Kořen je část uložená v kostěném alveolu čelisti, je připojen ozubicí (periodontium). Je jednoduchý nebo větvený, máme jedno- až tříkořenové zuby. Kořen je zakončený hrotem (apex radicis dentis).
Cavitas (cavum) dentis je dřeňová dutina, která je rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň (pulpa dentis) s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).
Funkce
Kořeny jsou velmi variabilní, počtem, tvarem i uspořádáním.
Ve svém příspěvku ÚSTNÍ DUTINA PO VYTRŽENÍ STOLIČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hedvika Malátová.
Dobrý den,
včera jsem byla na zubní pohotovostní službě, kde mi byla vytržena stolička v levé horní části čelisti /asi šestka/.
Po příchodu domů jsem zjistila, že mi z ranky po vytržené stoličce vykukuje kousíček-štráfeček přes ranku po vytržené stoličce asi zubu nebo nevím, zda to není kořen /asi 3-4 mm x 0,8-1 mm napříč rankou po vytržené stoličce/.
Místo po vytržení mi nebolí, je to normální, že v rance po vytržené stoličce se něco objeví, jak jsem shora napsala?
Děkuji za odpověď.
Hedvika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hedvika Malátová.
Dobrý den,
včera jsem byla na zubní pohotovostní službě, kde mi byla vytržena stolička v levé horní části čelisti vlevo/asi šestka/. Před 2 dny mi napřed vypadla z této stoličky plomba, včera při kousnutí do papriky se mi ona stolička bez plomby začala hýbat /ve zprávě od mudr.zubaře je uvedeno "....vertikální fraktura zubu, nepatrná perkuse-bolestivá....".
Např. při skousnutí a někdy následně i dotyku horní čelisti se spodní čelistí mi ona pohyblivá stolička velmi zabolela . Z toho důvodu jsem šla na zubní pohotovost, tam my stoličku mudr. zubař vytrhl.
Po příchodu domů jsem zjistila, že mi v rance - přímo dole v dírce na dásni po vytržené stoličce vykukuje kousíček-štráfeček přes ranku po vytržené stoličce asi zubu nebo nevím, zda to není kořen /délka asi 3-4 mm x šířka 0,8 -1 mm napříč rankou po vytržené stoličce/. I dnes je dírka po vytržené stoličce v tomto stavu.
Místo po vytržené stoličce mi nebolí, nekrvácí.
Je to normální, že v rance po vytržené stoličce se něco objeví, jak jsem shora napsala?
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Hedvika
Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn. alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstantní nn. alveolares superiores medii.
Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.
Funkce
Ze struktury zubu vyplývá, že dřeňová dutina je vyplněná zubní dření, tudíž vazivem, cévami a nervy, které zajišťují zásobení zubu všemi potřebnými látkami a zároveň nás informují prostřednictvím nervového systému o tom, co se se zubem děje – vnímáme teplo, chlad, tlak a další. Vazivové periodoncium je také napojeno na cévní a nervový systém a kontroluje sílu, jakou je zub zatěžován či páčen.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Při poškození zubní dřeně (nejčastěji mikroby) tato odumírá a zub bez dřeně je lidově označován jako „mrtvý zub“. Při správném ošetření kořenového kanálku hermetickou výplní a zdravém periodonciu může zub dále v ústech fungovat a být objektem estetického ošetření.
Závěr
Pro správný vývoj a zdraví jedince je důležitá optimální skladba potravy. K vyvážené stravě by měly být děti vedeny od útlého věku. Pokud si zafixují správné stravovací návyky v dětství, je velká pravděpodobnost, že se jimi budou řídit i v dospělosti.
Kromě stravy je samozřejmě důležitá i ústní hygiena a pravidelné preventivní prohlídky u stomatologa.
Uměli byste odpovědět správně na tyto otázky:
Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zubů?
Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu?
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Novakova Jana.
dobrý den Jak se používá podběl na bolest v krku a v dutině ustní zevně děkuji
Nováková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podběl lékařský (Tussilago farfara) je léčivý, ale jako vše má i podběl své nežádoucí účinky a nejsou zanedbatelné. Podběl obsahuje látky nazývané pyrrolizidinové alkaloidy, které mohou být škodlivé pro játra, a bohužel to znamená, že jeho použití musí být jen na dobu nezbytnou a v žádném případě by se neměl používat preventivně nebo v rámci bylinného experimentování. Podběl používejte jen zřídka a pouze v případě, že selhala jiná bezpečnější opatření a za žádných okolností ho nepoužívejte pro děti. Podběl je nejlepší používat v čajové formě, což je nejlepší a nejrychlejší způsob jak využít jeho léčivé účinky. Pro přípravu čaje stačí lžička sušeného nebo dvě lžíce čerstvého podbělu na hrnek vařené vody, možná oslazený medem a usrkaný, zatímco je ještě horký. Při vnitřním užití má právě horký čaj ty nejlepší léčivé účinky a používá se především proti kašli. Co se týče dalších účinků, je čaj z podbělu široce používán pro léčbu bronchitidy, rakoviny plic, emfyzému, zánětu, revmatismu, otoku a zadržování vody a tuberkulózy. Pro výplach dutiny ústní a na kloktání je možné vývar posílit až na pětinásobnou dávku podbělu do jednoho hrnku horké vody, do které se po schladnutí přidá ještě půl hrnku pálenky 60%. Tato směs se pak uzavře do sklenice a postupně se kloktá a vyplachuje dutina ústní. V žádném případě se tato směs nesmí polknout nebo pít!
Z výše uvedených bezpečnostních důvodů je rozumné podběl používat pouze tak dlouho, jak je to nutné. Pokud má léčba podbělem trvat déle než jen několik dní, pak je vhodné společně s podbělem používat i ostropestřec mariánský ve stejný čas, což pomůže redukovat možnost, že se během léčby poškodí játra. Lidé užívající léky na ředění krve (Warfarin, Aspirin) by neměli čaj z podbělu používat vůbec.
Vnitřek zubu je vyplněn zubní dření (pulpa dentis), která obsahuje drobné cévy a nervy. Je také tvořena buňkami (fibroblasty, histiocyty, granulocyty, lymfocyty) a mezibuněčným prostorem (kolagenní a retikulární vlákna, mukopolysacharidy a mukoproteiny). Obsahuje málo kolagenních vláken a více retikulárních vláken, což jsou velmi tenká, bohatě se větvící vlákna tvořená kolagenem typu III s vysokým obsahem sacharidů. U starších jedinců přibývá kolagenních vláken, ubývá amorfní hmoty a celkově se vazivo zubní dřeně stává hustším. To je způsobeno i tím, že se s přibývajícím věkem zmenšuje dřeňová dutina zubu důsledkem tvorby sekundárního dentinu.
Funkce
Ve dřeni se nachází velké množství krevních cév a nervových vláken. Krevní cévy vyživují zubní dřeň. Po jejím odstranění není zub vyživován a křehne. Přítomnost zubní dřeně má pro zub velký význam. Má čtyři základní funkce, a to funkci formativní, nutritivní, senzorickou a obrannou. Formativní funkce se projevuje tvorbou primárního a sekundárního dentinu. Nutritivní funkce zajišťuje výživu dentinu z cévního řečiště. Senzorickou funkci mají nervová vlákna, která zprostředkovávají vnímání bolesti. Obranná funkce se projevuje tvorbou terciárního dentinu, který se tvoří při bakteriálním, chemickém, mechanickém či termickém dráždění zubu. Cévy a nervy v zubní dřeni jsou zodpovědné za citlivost zubů
Nejčastější problémy a jejich řešení
Otevřením dřeňové dutiny nebo penetrací kazu do dutiny dojde k zanesení infekce do zubní dřeně, následně dochází k infekci pulpy a nakonec k její nekróze a bakteriální kontaminaci celého kořenového systému a následné gangréně. Odumření dřeně probíhá nepravidelně a projevem je citlivost zubní dřeně.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
Situaci parodontózy zhoršuje moderní způsob stravování. Jídlo nám změklo a zcukernatělo, což nahrává tvorbě plaku. Dalším neblahým faktorem je kouření. Ústní dutina kuřáků trpí znatelně více. U kuřáků dochází k přímému poškozování zubů zplodinami z kouření, a dále u nich dochází k zhrubnutí povrchu zubů, díky čemuž se vytváří větší množství zubního kamene na zubech. Zajímavé je, že parodontóza u kuřáků nekrvácí. Fotografie, kde jsou vidět kuřáci a jejich zuby, jsou zde.
Svou roli při vzniku parodontózy hrají také infekce v dutině ústní, přičemž některé jsou přenosné z člověka na člověka a mohou ohrožovat akutně zdraví. Dále tu jsou nemoci neinfekčního původu, například projevy celkových chorob, které mají své odrazy také v ústech. Typicky krevní nebo metabolické nemoci, jako třeba cukrovka. Ústní dutina je s trochou nadsázky obrazem celkového zdraví člověka.
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špat
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Plášť implantátu je téměř ve všech případech tvořen z měkkého silikonu, jen zřídka se používá takzvaný polyuretanový obal. Vyznačuje se skořepinovou texturou, takže je dokonale spojen s okolní tkání, čímž se zabraňuje jeho následnému posunutí. Tvar implantátu je buď symetrické kolo, nebo anatomický (asymetrický tvar), který simuluje přirozený tvar ženského prsa.
Novější silikonové implantáty již mají stabilnější povrch (pevnější obal), který snižuje riziko defektu. Existují rovněž křemíkové implantáty, kdy je náplň obvykle chemicky zesílena tak, aby byla v případě trhliny v plášti tekutina zadržena a nedošlo k úniku do okolní tkáně.
Dalším druhem jsou implantáty vyplněné fyziologickým roztokem. Tento roztok je však zdraví škodlivý, a jde o kapalinu, takže tvar implantátu není estetický. Tyto implantáty vyžadují speciální postup – implantát je v průběhu operace naplněn až po zavedení do prsu.
Tkáň jater je červenohnědé barvy a poddajné konzistence vyznačující se relativní křehkostí. Anatomicky jsou játra členěna na čtyři laloky. Při pohledu zepředu je dělíme na pravý a levý lalok, přičemž ten pravý je citelně větší. Funkci dělicí čáry zde plní jaterní brána, jíž do jater vstupuje vrátnicová žíla a jaterní tepna. Na viscerální ploše dále rozlišujeme ocasatý lalok a čtyřhranný lalok. Vnitřní uspořádání neodpovídá tomu povrchovému, je děleno do segmentů podle větvení jaterní tepny, vrátnicové žíly a žlučovodů. Každý z těchto segmentů je tvořen nesčetným množstvím jaterních lalůčků, které jsou propleteny drobnými cévkami a navzájem odděleny žlučovým kanálkem. Uspořádání segmentů je tvořeno navzájem nezávislými větvemi, takže může dojít k jejich vyjmutí bez toho, aby byla narušena funkčnost celých jater. Játra mají své nezastupitelné místo, jsou centrem metabolické výměny, působí jako filtr i úložiště řady důležitých látek. O jejich důležitosti sice nikdo nepochybuje, ale přesto jsou podceňovaná. Játra sehrávají důležitou úlohu již během těhotenství. V této době však neprovádí filtraci, ani se nepodílí na trávení, nýbrž uvolňují krevní kmenové buňky. Tuto funkci zastávají přibližně do 32. týdne těhotenství, než se o krvetvorbu začne plnohodnotně starat kostní dřeň. O tuto schopnost po porodu nepřijdou a v případě poškození kostní dřeně jsou schopny částečně zaujmout její místo i v dospělosti. Přesto je jejich hlavním cílem zajišťování metabolismu sacharidů, lipidů a aminokyselin.
Další podstatnou roli sehrávají v detoxikaci organismu. Některé nebezpečné látky nejsou rozpustné ve vodě a nemohou být vyloučeny z těla močí. Játra je tedy vychytávají a konjugují na látky, které jsou vyloučeny do žluče nebo zpět do krevního řečiště, kde je následně odstraní ledviny. Obdobný mechanismus je uplatňován i na přebytečný cholesterol a odpadní barvivo bilirubin, jenž vzniká rozpadem červených krvinek. Játra se také podílí na tvorbě proteinů krevní plazmy, jež jsou zodpovědné za srážlivost krve a osmotický tlak v cévách. Tvorbou hormonů ovlivňují produkci krevních destiček v kostní dřeni, metabolismus vody a solí a funkci růstového hormonu. Kromě tvorby hormonů některé další, například inzulin, steroidní hormon, vychytává a neutralizuje. Játra zastávají v našem organismu více než 20 životně důležitých úkonů a zároveň ve velkém ukládají zásoby důležitých látek. Ve formě glykogenu jsou zde uloženy rezervy glukózy, jež jsou uvolňovány do krevního oběhu po vyčerpání zásob energie během zvýšeného fyzického nároku, například při posilování. Dále ukládají měď, železo, vitamíny A (rezervy na 1–2 roky), D (rezerva na 1–4&n
Vlas a chlup jsou označení pro dva anatomicky téměř totožné útvary tvořené keratinem. Až na několik výjimek jsou přítomny (hlavně ve formě srsti) u všech savců a jejich nejdůležitější funkcí je termoregulace (ať už v teplém, nebo chladném prostředí).
Vychlípnutí pobřišnice, tak by se dala laicky nazvat kýla jakožto následek oslabené břišní stěny, je nepřímo spojeno s dědičnými faktory. Zvýšený nitrobřišní tlak při působení na oslabenou stěnu začne tvořit výduť. Místu, kde se vytvoří otvor, se poté říká kýlní branka, neboť tvoří spojnici mezi dutinou a kýlním vakem. Vak se poté naplní kýlním obsahem, tedy tenkým střevem, omentem (předstěrou) a tukem. Tlusté střevo je do vaku vytlačeno jen výjimečně. Tyto vaky se zpravidla vytvářejí na anatomicky specifických místech. Ve dvou třetinách případů se kýla tvoří kolem tříselného kanálu. Ten se nachází v dolní části břišní stěny a je 4 až 5 cm dlouhý. Prochází jím ilioinguinální nerv, u mužů dále chámovody a v období nitroděložního vývoje jím sestupují varlata. U žen se v tříselném kanálku nachází Ligamentum latum uteri, což je jeden z děložních vazů. Dále se můžeme setkat s kýlou stehenní, pupeční či v místě po předchozí operaci. Celkově se dá konstatovat, že mnohem náchylnější na její tvorbu jsou muži, vyjádřeno procentuálně: objevuje se u 3 % mužů a 0,5 % žen. Mezi druhy hernií patří tříselná hernie (lat. hernie inguinalis), pupeční hernie (lat. hernie umbilicalis) a kýla v jizvě (lat. hernie incicatrika). Kýla není akutní onemocnění a povětšinou není nutné její okamžité odstranění. U menších rozměrů lze stav řešit nošením kýlního pásu, jedná se však pouze o dočasné řešení. Jedinou trvalou metodou jejího odstranění je chirurgický zákrok. K němu by mělo dojít v nejbližším možném termínu, aby se zamezilo případné komplikaci v podobě uskřinutí. Při něm je narušeno prokrvení obsahu vaku či vzniká neprůchodnost střeva. Oba tyto stavy přímo ohrožují životní funce. Léčba hernií může tedy být konzervativní (kýlní pás, suspenzory) nebo chirurgická (repozice kýlního vaku, amputace kýlního vaku). U žen, které nerodily (lat. nulipara), je nutná lázeňská péče.
Anatomicky tvarovaná ortéza na tenisový loket odstraňuje napětí podrážděného úponu šlachy, ulevuje od bolesti. Poskytuje hřejivý efekt postižené oblasti loketního kloubu a umožňuje pohyb navzdory zánětu a bolesti.