HLINÍK a nejen to se dozvíte v tomto článku. Slunečnicová semínka obsahují důležité látky, díky nimž se zlepšuje činnost téměř každého orgánu v našem těle. Jsou to sice jen malá semínka, ale navzdory své velikosti mají vysokou nutriční hodnotu, a proto by neměla chybět jako pravidelná plnohodnotná strava v běžném jídelníčku. Slunečnicová semínka jsou neutrální potravina, kterou tak můžete přidat do slaných i sladkých jídel.
Nežádoucí účinky
Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečni
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Připravte si kastrolek, u kterého jste si jisti, že není z hliníku. Hliník a lapačo se nemají rádi!!! Do kastrólku nalijte litr vody a přiveďte ji k varu. Do vařící vody nasypte 4 plné lžičky lapača a nechte 5 minut povařit, poté odstavte a nechte ještě 15 až 20 minut luhovat. Odvar se může použít jako čaj z lapacha. Nebo se odvar z lapacha může použít jako domácí koupel pro nohy, kdy je ochrání proti plísni na noze. Když se odvar z lapacha rozhodnete pít, tak pak by vaše denní dávka odvaru z lapacha neměla překročit 2 litry. Užívání lapacha může někomu přivodit alergickou reakci projevující se drážděním dýchacích cest nebo i různými ekzémy, či kožními záněty. Odvar z lapacha by se neměl pít při horečkách a ani při infekčních onemocněních.
Žádné hydrogenované oleje (ztužené transmastné tuky), žádné trans-tuky, (všechny za studena lisované oleje, jako jsou oleje slunečnicových semen, olivový olej, atd.)
Žádné živočišné tuky a žádné vepřové maso jako například šunka, slanina, párky atd.
Žádné mořské plody, protože humři, škeble, krevety a všechny živočichové s tvrdou skořápkou jsou čisticí prostředky v moři a jejich těla jsou zatíženy toxiny - jedy.
Žádná bílá mouka a těstoviny, ani bílý chléb, raději těstoviny a chléb, kde je špalda, jsou lepší volbou než pečivo z pšenice, celozrnné žito, oves a vícezrnný chléb jsou dobré. Kukuřice se nedoporučuje z důvodů častých plísní a kvůli genetické modifikaci.
Žádná zmrzlina nebo mléčné výrobky, kromě tvarohu a cottage sýru.
Žádný bílý cukr, melasa, javorový sirup nebo konzervační látky.
Žádné průmyslově zpracovávané potraviny.
Žádné sójové výrobky.
Žádné potraviny, kde mohou být pesticidy a chemikálie, včetně výrobků pro domácnost a kosmetiky. Starý dobrý ocet, stejně jako jedlá soda jsou vynikající domácí čisticí prostředky.
Žádná mikrovlnná trouba, žádný teflon nebo hliník na vaření nebo hliníková fólie (alobal). Používejte raději smaltované nádobí na vaření. Také nerezová ocel, keramika, litina, sklo jsou na vaření v pořádku.
Barviva jsou pro výrobce potravin velmi důležitá. Jsou jedním z hlavních faktorů, díky kterým se buď výrobek prodá, nebo zůstane ležet na regále. Výrobci používají barviva, aby dodali svým výrobkům na pravosti a poctivosti. Samozřejmě že zákazník dá přednost jogurtu s jasně červeně zbarvenou jahodovou složkou než jogurtu s nevzhledně vypadajícími tmavě zbarvenými kousky jahod.
Barviva můžeme rozdělit do tří skupin:
První jsou barviva přírodního původu, která jsou většinou získávána i klasickými výrobními postupy, proto nepředstavují žádné obavy.
Dále jsou to barviva přírodně identická. S nimi se můžeme setkat velmi často, neboť jsou výrobci velmi oblíbená právě pro slovíčko „přírodně“. To znamená, že jsou po chemické stránce totožná s barvivy získávanými přírodní cestou, ale jejich výroba je jednodušší a levnější.
Třetí skupinou jsou barviva syntetická. Dříve se vyráběla z uhelného dehtu, nyní z ropy a ropných produktů. V USA se postupně jednotlivá syntetická barviva zakazují, podle toho, jak se u nich postupem času daří prokazovat karcinogenní účinky. V ČR se syntetickým barvivům bohužel „daří“. Jelikož je možné obecně označit syntetická barviva z podezření na karcinogenitu a způsobování dětské hyperaktivity, je rozhodně na místě se potravinám, které je obsahují, raději vyhýbat.
Nikl při kontaktu s kůží může způsobit dermatitidu. Někdy může trvat delší dobu (několik dní), dokud se neobjeví příznaky. Příznaky mohou být zarudnutí, svědění, otok a tvorba puchýřů. Krátkodobý nebo náhodný kontakt by neměl představovat problém. Nikl (chemická značka je Ni) je jedním z nejběžnějších kovů v moderním prostředí, jak v práci, tak i v domácnosti, a způsobuje dermatitidu častěji než všechny ostatní kovy. Vystavení se kovovému niklu a solím niklu může zapříčinit senzibilizaci nebo vyvolání alergické odpovědi u dříve senzibilizovaného jedince. Vliv koroze lidského potu, slin a jiných tělesných tekutin na nikl a soli niklu má při alergii důležitý význam.
Alergie na šperky z niklu postihuje více ženy než muže a v první fázi se projeví zčervenáním pokožky v bodě, kde se dotýká s předmětem obsahujícím nikl. Pokud na podrážděné místo působí déle, flek zdrsní a připomíná popáleninu. V konečném důsledku zůstanou na pokožce ošklivé jizvy.
Léčba
Nepoužívejte výrobky, které obsahují nikl. Hliník, stříbro, bílé zlato a platina jsou dobrými náhradami tohoto kovu. Nenoste šperky, které obsahují nikl. Používejte oblečení bez zipů a cvoků. Používejte nůžky, kuchyňské nářadí, hřebeny a jiné kovové předměty s plastovou nebo dřevěnou rukojetí. Nenoste náušnice, u nichž nemáte jistotu, že neobsahují nikl. Vybírejte si hodinky se zadním krytem s nerezavějící oceli, tak zvané stainless steel. Předměty, s nimiž přicházíte často do styku, jako jsou klíče a kliky, by měly být pokryty několika vrstvami laku. Nepracujte příliš ve vlhkém prostředí bez ochranného oděvu, protože vlhké prostředí zvyšuje pronikání niklu do kůže. Při práci s mincemi, kovovým nářadím a jinými kovovými předměty používejte ochranné rukavice. Rukavice vyrobené z vinylu, přírodní nebo syntetické gumy jsou vhodné pro práci s kovovými předměty.
Jako zázračná přírodní chemoterapie působí podle kanadských odborníků kombinace javorového sirupu a jedlé sody. Celý princip spočívá v tom, že rakovinové buňky milují cukr, proto se lidé s rakovinou musí sladkým věcem vyhýbat. Při kombinaci sody a javorového sirupu dojde k navázání jejich molekul. Kombinace při zahřátí způsobí štěpení cukru a následné pohlcení sody a poté dojde k zásadité reakci a ke zničení rakovinové buňky. Pomocí javorového sirupu se „léčivo“ dostane rychle a všude tam, kam by se jinak třeba ani nedostalo. Tato přírodní medicína je vhodná pro léčbu jakéhokoliv stadia rakoviny, ať už u lidí, nebo u zvířat.
Postup: 3 díly javorového sirupu smíchejte s 1 dílem sody a zahřívejte na mírném plameni po dobu 15 minut. Teplota při zahřívání nesmí přesáhnout 40 °C. Pokud člověk již rakovinu léčí, je dobré užívat každodenně 3 kávové lžičky této směsi. Jako prevence rakoviny postačí 1 kávová lžička denně.
Lék snězte samostatně nebo si směs namažte na chleba místo medu. Při léčbě si dejte pozor na to, abyste nepřijímali v potravě už jiný cukr, maximálně ve formě ovoce, ale i toho si dopřávejte s mírou. Dále je vzhledem k sodě potřeba hlídat pH moči nebo krve. Poslední, co si musíte hlídat, je to, aby v sodě nebyl obsažen hliník, to zjistíte důkladným prostudováním obalu.
DMSO je typická sirná sloučenina. Jedná se o účinný lék proti bolesti, který funguje tak, že blokuje vedení nervových vláken, která produkují bolest. DMSO rovněž snižuje zánět a otok snížením zánětlivých chemických látek, dále zlepšuje prokrvení oblasti zranění rozšířením krevních cév, zvýšením dodávky kyslíku a omezením lepivosti krevních destiček. Stimuluje i hojení, které je klíčem k jeho užitečnosti v jakémkoliv případě, a v neposlední řadě je jedním z nejúčinnějších požíračů volných radikálů známých lidstvu, jestli ne nejúčinnější.
DMSO je tedy účinný proti bolesti, na popáleniny, akné, artritidu, mentální retardace, mrtvice, amyloidózy, poranění hlavy, sklerodermie, zklidňuje bolest zubů, zmírňuje bolesti hlavy, léčí hemoroidy, svalové napětí, zabraňuje ochrnutí z poranění míchy, změkčuje zjizvené tkáně. Ve skutečnosti je užitečné snad pro více než 300 onemocnění a je bezpečné.
DMSO také proniká kůží, snadno se dostane přes takzvanou hematoencefalitickou bariéru, pronikne tkáněmi a vstoupí do krevního řečiště. Kromě toho DMSO chrání buňky před mechanickým poškozením, má tišící účinek na centrální nervový systém, což se týká všech částí těla, neboť je absorbován skrze kůži (viz výše). To znamená, že DMSO aplikované na jednu oblast vede často k úlevě od bolesti v nějakém jiném místě – mluvíme o takzvaném systémovém účinku.
DMSO podporuje vylučování moči a svalové uvolnění. Posiluje imunitní systém, zvyšuje tvorbu bílých krvinek a makrofágů, které ničí cizí materiál a patogeny v těle. Má také antibakteriální, antivirotické a protiplísňové vlastnosti. DMSO rovněž zvyšuje propustnost buněčných membrán, což umožňuje vyplavování toxinů z buňky. Jako zdroj síry pomáhá při detoxifikaci těžkými kovy, síra se totiž váže s jedovatými toxickými kovy (rtuť, olovo, hliník, kadmium, arzen, nikl) a je z těla následně vyloučena močením, defekací a pocením.
Obecně se DMSO aplikuje na kůži jako gel, krém nebo tekutina. Přípravek může být užíván ústy, intravenózní injekcí, v mnoha případech společně s dalšími léky. Také jej lze podávat subkutánně (podkožně), intramuskulárně (do svalu), intraperitoneálně (do břišní dutiny), intratekálně (do mozkových plen), inhalací, kapáním do očí, na sliznice a do močového měchýře. Intenzita a dávkování se dle způsobu podání velmi liší.
Obvyklá dávka je jedna čajová lžička denně 70% DMSO. Pokud užíváte tekutou formu DMSO na kůži, nechte jej zaschnout po dobu 20 až 30 minut před setřením zbytku. Kůže musí být čistá, suchá a neporušená. Obličej a krk jsou citlivější, takže byste neměli použít koncentraci vyšší než 50 %. Lokální koncentrace by pak měly být méně než 70% v oblastech, kde dochází ke snížení krevního
Alobal neboli hliníková fólie je hliník upravený do kovových plátků o tloušťce od 6 do 200 mikrometrů. V domácnostech se používá fólie o síle kolem 15 mikronů. České označení vzniklo spojením chemické značky hliníku „Al“ a slova „obal“.
Bioproudy vysílané naším tělem na biologicky aktivní body se odrazí od přiložené fólie a vrátí se zpět do meridiánu, odkud vyšly, tok energie je regulován a zmírní se bolest. Jede o příznivý vliv na postižený orgán, se kterým je spojen meridián. Při uzavření alobalem u postiženého místa dojde k prokrvení a k pocení, kam nemá přístup vzduch. Takovým snadným způsobem lze odstranit bolesti, které se vám objevily, ale také keloidní jizvy, které zůstanou po operacích v místě chirurgického řezu.
Tato metoda byla praktikována čínskými a ruskými léčiteli a je také popsána v odborné literatuře psychoterapeuta Wilhelma Reicha, člena druhé generace psychoanalýzy po Sigmundu Freudovi.
Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.
Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.
Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.
Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.
minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.
Jedlá soda je široce zkoumanou látkou a používá se již mnoho let, dokonce i samotnými onkology. Toxicita chemoterapie a radioterapie je vysoká, jejich aplikace často ničí důležité životní orgány jako játra či ledviny. Proto se těmto pacientům běžně podává jedlá soda, aby se předešlo selhání těchto orgánů.
Rakovinové buňky milují cukr, proto je vhodné se během nemoci vyhýbat cukrům, ať už v jídle, či nápojích, vyjma trošky ovoce. Při ohřátí směsi z javorového sirupu a sody se na sebe navážou molekuly sody a javorového sirupu. Glukóza vzniklá tímto způsobem je pohlcena buňkami a viry, které se v ní ukrývají. Jenže v tomto případě je na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sloučenina a rakovinové buňky pohltí spolu s cukrem rovněž sodu, čímž dojde k zásadité reakci a ke zničení buněk přímo v centru nádoru. Soda bikarbona způsobí změnu pH v buňkách. Ty pro své přežití potřebují kyselé prostředí, ale tímto způsobem se do nich dostává více kyslíku, než jsou schopné unést. A právě díky javorovému sirupu se soda dostává do takových míst v těle, kam by se normálně nedostala. To vše během velmi krátké doby. Je tedy vhodná pro léčbu jakéhokoli stadia rakoviny, ať už u lidí, nebo u zvířat.
Postup: Smícháme tři díly javorového sirupu a jeden díl jedlé sody a promícháme. Zahříváme pět minut, a to tak, aby teplota sirupu nepřesáhla 40 °C, dokud směs nezhoustne.
Zpočátku by se měla směs užívat častěji (to zejména u rakovinou nemocných), například třikrát denně jedna čajová lžička. Menší změna pH může totiž růst rakoviny povzbudit. Obyčejně pak stačí brát jednu čajovou lžičku denně, a to i dlouhodobě jako prevenci.
Dejte pozor na sodu, do které byl přidán hliník! I v případě, že není uveden na obalu, bývá přidáván. Jestliže vám po zahřátí na dně směsi zůstane bílý prášek, nejedná se o bikarbonát sodný! Nejlepší je koupit si sodu přímo v lékárně, budete tak mít jistotu, o co se skutečně jedná.
Soda jedlá je chemicky NaHCO3 (hydrogenuhličitan sodný), jde o bílý krystalický prášek bez zápachu, pH je lehce alkalické. Neobsahuje jako antispékavou úpravu hliník a jeho soli.
Bikarbona, anebo bicarbona? Oba názvy jsou správné, bikarbona je počeštěný název pro jedlou sodu.
Soda podle Wikipedie
Hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) neboli jedlá soda je bílý prášek se zásaditým pH. Hydrogenuhličitan sodný se používá jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Využívá se také k neutralizaci poleptání kyselinou, jako náplň do hasicích přístrojů. Dá se rovněž použít k bělení zubů, pro změkčení potravin vařených ve vodě, na čištění v domácnosti i na pohlcení nežádoucích pachů.
Tělo hydrogenuhličitan sodný vylučuje v žaludku jako součást slizničního hlenu. Pokud je ho málo, žaludek se překyselí a dostaví se "pálení žáhy". Neutralizaci žaludečních šťáv je pak možno napomoci právě konzumací jedlé sody. Ze stejného důvodu bývá součástí krmných směsí pro zvířata. Zlepšuje u nich bachorovou výkonnost a stabilizuje pH bachoru snížením kyselosti prostředí.
Dieta jako taková není pacientovi nařízena. Pacientovi je doporučeno, aby měl vyvážený příjem vitaminu K a aby nedocházelo k výkyvům v jeho příjmu. Pacient musí vědět o potravinách, které obsahují vysoké dávky vitaminu K, nebo o těch, které mají interakce s lékem Warfarin. Minerální látky jako železo, hořčík a zinek mohou tvořit vazby s warfarinem a redukovat tak jeho absorpci a aktivitu. Aby se zamezilo těmto nežádoucím interferencím, je vhodné užívat tyto minerály minimálně 2 hodiny před anebo po užití léku Warfarin.
Relativně vysoký obsah vitaminu K mají především rostliny z čeledi brukvovitých, zejména hlávkové zelí (Brassica oleracea v. capita), růžičková kapusta (Brassica oleracea v. gemmifera), brokolice (Brassica oleracea v. italica), čínské zelí (Brassica campestris v. pekinensis), vodnice (Brassica rapa), locika setá neboli salát (Lactuca sativa), tolice vojtěška (Medicago sativa), řepa obecná (Beta vulgaris), krmná kapusta (Brassica oleracea v. acephala), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), petržel zahradní (Petroselinum crispum), jitrocel větší (Plantago major), rdesno peprník (Polygonum hydropiper), rdesno (Polygonum punctatum), špenát setý (Spinacea oleracea), kopřiva (Urtica spp.), kukuřice setá (Zea mays).
Vysoké množství vitaminu K obsahuje i zelený čaj (Camellia sinnsis). Pití velkého množství zeleného čaje proto také může snižovat účinek warfarinu.
Probiotika (Lactobacilus, Bifidobacterium a podobně) mohou zvyšovat přirozenou syntézu vitaminu K ve střevech a druhotně tak snižovat terapeutický účinek warfarinu.
Hliník (aluminium) obsahující antacida snižuje využitelnost warfarinu.
Koenzym Q10 je chemicky podobný vitaminu K, který ovlivňuje působení warfarinu. Pacienti, kteří užívají tento lék, by proto neměli užívat koenzym Q10 bez porady s lékařem.
Konzumace alkoholu ve větším množství a po delší periodu může snížit terapeutický účinek warfarinu.
Proteinové koncentráty užívané sportovci s cílem zmnožit svalovou hmotu mohou významně snížit účinek warfarinu, neboť dojde ke zvýšené tvorbě albuminu, na který se warfarin váže.
Nesteroidní antirevmatika (například ibuprofen, piroxikam, nimesulid, lornoxikam, meloxikam): Zvyšují účinek warfarinu a narušují sliznici (u disponovaných jedinců to vede až ke vzniku dvanácterníkových nebo žaludečních vředů), což u pacientů léčených warfarinem může zvyšovat riziko krvácení do zažívacího traktu. Pokud je užívání nesteroidních antirevmatik indikováno, je ověřené jako bezpečné užívání diklofenaku, který neovlivňuje účinek warfarinu, spolu s protivředovým lékem ze skupiny inhibitorů protonové pumpy (například omeprazolem).