Slunečnicová semínka obsahují důležité látky, díky nimž se zlepšuje činnost téměř každého orgánu v našem těle. Jsou to sice jen malá semínka, ale navzdory své velikosti mají vysokou nutriční hodnotu, a proto by neměla chybět jako pravidelná plnohodnotná strava v běžném jídelníčku. Slunečnicová semínka jsou neutrální potravina, kterou tak můžete přidat do slaných i sladkých jídel.
Nežádoucí účinky
Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečni
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Minocyklin je systémové antibiotikum ze skupiny tetracyklinů. Používá se k léčbě infekcí vyvolaných mikroorganismy citlivými na minocyklin. Jeho účinek spočívá v inhibici bakteriální proteosyntézy, čímž dochází k potlačení množení bakterií.
Složení – kvalitativní a kvantitativní
Jedna tobolka obsahuje Minocyclini hydrochloridum 54 mg, což odpovídá 50 mg účinné látky minocyklin.
Léková forma
Tobolky určené k perorálnímu podání.
Indikace
Minocyklin se používá k léčbě infekcí způsobených citlivými bakteriemi, zejména:
těžké infikované formy akné a růžovky,
infekce dýchacích cest (bronchitida, pneumonie, sinusitida),
urogenitální infekce včetně chlamydiových infekcí,
akutní prostatitida,
nekomplikovaná gonorea a syfilis u pacientů alergických na penicilin,
boreliové infekce včetně lymské boreliózy,
vzácnější infekce jako brucelóza, listerióza či rickettsiózy.
Dávkování a způsob podání
Dávkování je vždy individuální a stanovuje jej lékař:
Akné: obvykle 50 mg 2× denně po dobu 1–3 měsíců.
Dospělí a mladiství nad 50 kg: úvodní dávka 200 mg, poté 100 mg každých 12 hodin.
Děti nad 8 let: úvodně 4 mg/kg, poté 2 mg/kg každých 12 hodin.
Lék se užívá během jídla nebo po jídle, aby se snížilo riziko žaludečních obtíží.
Kontraindikace
přecitlivělost na minocyklin nebo jiné tetracykliny,
těžké poruchy funkce jater,
těhotenství a kojení,
děti do 8 let (riziko poškození zubů a kostí).
Interakce
Vstřebávání minocyklinu snižují přípravky obsahující vápník, hořčík, železo nebo hliník (mléko, antacida). Interval mezi užitím má být alespoň 2–3 hodiny. Minocyklin může ovlivnit účinek hormonální antikoncepce.
Připravte si kastrolek, u kterého jste si jisti, že není z hliníku. Hliník a lapačo se nemají rádi!!! Do kastrólku nalijte litr vody a přiveďte ji k varu. Do vařící vody nasypte 4 plné lžičky lapača a nechte 5 minut povařit, poté odstavte a nechte ještě 15 až 20 minut luhovat. Odvar se může použít jako čaj z lapacha. Nebo se odvar z lapacha může použít jako domácí koupel pro nohy, kdy je ochrání proti plísni na noze. Když se odvar z lapacha rozhodnete pít, tak pak by vaše denní dávka odvaru z lapacha neměla překročit 2 litry. Užívání lapacha může někomu přivodit alergickou reakci projevující se drážděním dýchacích cest nebo i různými ekzémy, či kožními záněty. Odvar z lapacha by se neměl pít při horečkách a ani při infekčních onemocněních.
Žádné hydrogenované oleje (ztužené transmastné tuky), žádné trans-tuky, (všechny za studena lisované oleje, jako jsou oleje slunečnicových semen, olivový olej, atd.)
Žádné živočišné tuky a žádné vepřové maso jako například šunka, slanina, párky atd.
Žádné mořské plody, protože humři, škeble, krevety a všechny živočichové s tvrdou skořápkou jsou čisticí prostředky v moři a jejich těla jsou zatíženy toxiny - jedy.
Žádná bílá mouka a těstoviny, ani bílý chléb, raději těstoviny a chléb, kde je špalda, jsou lepší volbou než pečivo z pšenice, celozrnné žito, oves a vícezrnný chléb jsou dobré. Kukuřice se nedoporučuje z důvodů častých plísní a kvůli genetické modifikaci.
Žádná zmrzlina nebo mléčné výrobky, kromě tvarohu a cottage sýru.
Žádný bílý cukr, melasa, javorový sirup nebo konzervační látky.
Žádné průmyslově zpracovávané potraviny.
Žádné sójové výrobky.
Žádné potraviny, kde mohou být pesticidy a chemikálie, včetně výrobků pro domácnost a kosmetiky. Starý dobrý ocet, stejně jako jedlá soda jsou vynikající domácí čisticí prostředky.
Žádná mikrovlnná trouba, žádný teflon nebo hliník na vaření nebo hliníková fólie (alobal). Používejte raději smaltované nádobí na vaření. Také nerezová ocel, keramika, litina, sklo jsou na vaření v pořádku.
Barviva jsou pro výrobce potravin velmi důležitá. Jsou jedním z hlavních faktorů, díky kterým se buď výrobek prodá, nebo zůstane ležet na regále. Výrobci používají barviva, aby dodali svým výrobkům na pravosti a poctivosti. Samozřejmě že zákazník dá přednost jogurtu s jasně červeně zbarvenou jahodovou složkou než jogurtu s nevzhledně vypadajícími tmavě zbarvenými kousky jahod.
Barviva můžeme rozdělit do tří skupin:
První jsou barviva přírodního původu, která jsou většinou získávána i klasickými výrobními postupy, proto nepředstavují žádné obavy.
Dále jsou to barviva přírodně identická. S nimi se můžeme setkat velmi často, neboť jsou výrobci velmi oblíbená právě pro slovíčko „přírodně“. To znamená, že jsou po chemické stránce totožná s barvivy získávanými přírodní cestou, ale jejich výroba je jednodušší a levnější.
Třetí skupinou jsou barviva syntetická. Dříve se vyráběla z uhelného dehtu, nyní z ropy a ropných produktů. V USA se postupně jednotlivá syntetická barviva zakazují, podle toho, jak se u nich postupem času daří prokazovat karcinogenní účinky. V ČR se syntetickým barvivům bohužel „daří“. Jelikož je možné obecně označit syntetická barviva z podezření na karcinogenitu a způsobování dětské hyperaktivity, je rozhodně na místě se potravinám, které je obsahují, raději vyhýbat.
Deodoranty Lavera obecně získávají pozitivní uživatelské zkušenosti, zejména pro svou účinnost, přírodní složení a vhodnost pro citlivou pleť, ačkoli někteří uživatelé uvádějí problémy, jako je mírné štípání po holení nebo tekutá konzistence u některých roll-onů. Uživatelé často oceňují jemné a svěží vůně, absenci hliníku a celkovou účinnost při každodenním používání.
Pozitivní zkušenosti
Citlivá pleť
Mnoho uživatelů s citlivou pletí shledává deodoranty Lavera, zejména řadu Basis Sensitiv, nedráždivými a vhodnými pro jejich pleť.
Přírodní a bez hliníku
Klíčovou výhodou pro mnoho uživatelů je, že deodoranty Lavera neobsahují hliník ani další potenciálně škodlivé chemikálie, což z nich činí preferovanou volbu pro ty, kteří hledají přírodní alternativy.
Příjemné vůně
Uživatelé často popisují vůně jako příjemné, svěží a ne příliš sladké, takže jsou vhodné pro každodenní nošení.
Účinné pro každodenní použití
Mnoho uživatelů shledává deodorant dostatečnou ochranu proti zápachu při každodenních činnostech.
Časté kritiky a nevýhody
Citlivost po holení
Někteří uživatelé, zejména ti, kteří používají sprejové nebo roll-on přípravky, hlásili mírné štípání při aplikaci deodorantu na čerstvě oholené podpaží.
Řídká konzistence
Několik uživatelů poznamenalo, že některé roll-on produkty mohou být příliš řídké, což ztěžuje jejich kontrolu a může vést k použití většího množství produktu, než je zamýšleno.
Balení
Někteří dlouhodobí uživatelé vyjádřili zklamání nad tím, že Lavera u některých svých roll-on deodorantů přešla ze skleněných nádob na plastové.
Neúčinnost ve stresových situacích
Ačkoli jsou vhodné pro každodenní použití, někteří uživatelé poznamenávají, že deodoranty Lavera nemusí poskytovat dostatečně silnou ochranu při intenzivní fyzické aktivitě nebo nadměrném pocení.
Nikl při kontaktu s kůží může způsobit dermatitidu. Někdy může trvat delší dobu (několik dní), dokud se neobjeví příznaky. Příznaky mohou být zarudnutí, svědění, otok a tvorba puchýřů. Krátkodobý nebo náhodný kontakt by neměl představovat problém. Nikl (chemická značka je Ni) je jedním z nejběžnějších kovů v moderním prostředí, jak v práci, tak i v domácnosti, a způsobuje dermatitidu častěji než všechny ostatní kovy. Vystavení se kovovému niklu a solím niklu může zapříčinit senzibilizaci nebo vyvolání alergické odpovědi u dříve senzibilizovaného jedince. Vliv koroze lidského potu, slin a jiných tělesných tekutin na nikl a soli niklu má při alergii důležitý význam.
Alergie na šperky z niklu postihuje více ženy než muže a v první fázi se projeví zčervenáním pokožky v bodě, kde se dotýká s předmětem obsahujícím nikl. Pokud na podrážděné místo působí déle, flek zdrsní a připomíná popáleninu. V konečném důsledku zůstanou na pokožce ošklivé jizvy.
Léčba
Nepoužívejte výrobky, které obsahují nikl. Hliník, stříbro, bílé zlato a platina jsou dobrými náhradami tohoto kovu. Nenoste šperky, které obsahují nikl. Používejte oblečení bez zipů a cvoků. Používejte nůžky, kuchyňské nářadí, hřebeny a jiné kovové předměty s plastovou nebo dřevěnou rukojetí. Nenoste náušnice, u nichž nemáte jistotu, že neobsahují nikl. Vybírejte si hodinky se zadním krytem s nerezavějící oceli, tak zvané stainless steel. Předměty, s nimiž přicházíte často do styku, jako jsou klíče a kliky, by měly být pokryty několika vrstvami laku. Nepracujte příliš ve vlhkém prostředí bez ochranného oděvu, protože vlhké prostředí zvyšuje pronikání niklu do kůže. Při práci s mincemi, kovovým nářadím a jinými kovovými předměty používejte ochranné rukavice. Rukavice vyrobené z vinylu, přírodní nebo syntetické gumy jsou vhodné pro práci s kovovými předměty.
Jako zázračná přírodní chemoterapie působí podle kanadských odborníků kombinace javorového sirupu a jedlé sody. Celý princip spočívá v tom, že rakovinové buňky milují cukr, proto se lidé s rakovinou musí sladkým věcem vyhýbat. Při kombinaci sody a javorového sirupu dojde k navázání jejich molekul. Kombinace při zahřátí způsobí štěpení cukru a následné pohlcení sody a poté dojde k zásadité reakci a ke zničení rakovinové buňky. Pomocí javorového sirupu se „léčivo“ dostane rychle a všude tam, kam by se jinak třeba ani nedostalo. Tato přírodní medicína je vhodná pro léčbu jakéhokoliv stadia rakoviny, ať už u lidí, nebo u zvířat.
Postup: 3 díly javorového sirupu smíchejte s 1 dílem sody a zahřívejte na mírném plameni po dobu 15 minut. Teplota při zahřívání nesmí přesáhnout 40 °C. Pokud člověk již rakovinu léčí, je dobré užívat každodenně 3 kávové lžičky této směsi. Jako prevence rakoviny postačí 1 kávová lžička denně.
Lék snězte samostatně nebo si směs namažte na chleba místo medu. Při léčbě si dejte pozor na to, abyste nepřijímali v potravě už jiný cukr, maximálně ve formě ovoce, ale i toho si dopřávejte s mírou. Dále je vzhledem k sodě potřeba hlídat pH moči nebo krve. Poslední, co si musíte hlídat, je to, aby v sodě nebyl obsažen hliník, to zjistíte důkladným prostudováním obalu.
Alobal neboli hliníková fólie je hliník upravený do kovových plátků o tloušťce od 6 do 200 mikrometrů. V domácnostech se používá fólie o síle kolem 15 mikronů. České označení vzniklo spojením chemické značky hliníku „Al“ a slova „obal“.
Bioproudy vysílané naším tělem na biologicky aktivní body se odrazí od přiložené fólie a vrátí se zpět do meridiánu, odkud vyšly, tok energie je regulován a zmírní se bolest. Jede o příznivý vliv na postižený orgán, se kterým je spojen meridián. Při uzavření alobalem u postiženého místa dojde k prokrvení a k pocení, kam nemá přístup vzduch. Takovým snadným způsobem lze odstranit bolesti, které se vám objevily, ale také keloidní jizvy, které zůstanou po operacích v místě chirurgického řezu.
Tato metoda byla praktikována čínskými a ruskými léčiteli a je také popsána v odborné literatuře psychoterapeuta Wilhelma Reicha, člena druhé generace psychoanalýzy po Sigmundu Freudovi.
Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.
Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.
Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.
Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.
minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.
Soda jedlá je chemicky NaHCO3 (hydrogenuhličitan sodný), jde o bílý krystalický prášek bez zápachu, pH je lehce alkalické. Neobsahuje jako antispékavou úpravu hliník a jeho soli.
Bikarbona, anebo bicarbona? Oba názvy jsou správné, bikarbona je počeštěný název pro jedlou sodu.
Soda podle Wikipedie
Hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) neboli jedlá soda je bílý prášek se zásaditým pH. Hydrogenuhličitan sodný se používá jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Využívá se také k neutralizaci poleptání kyselinou, jako náplň do hasicích přístrojů. Dá se rovněž použít k bělení zubů, pro změkčení potravin vařených ve vodě, na čištění v domácnosti i na pohlcení nežádoucích pachů.
Tělo hydrogenuhličitan sodný vylučuje v žaludku jako součást slizničního hlenu. Pokud je ho málo, žaludek se překyselí a dostaví se "pálení žáhy". Neutralizaci žaludečních šťáv je pak možno napomoci právě konzumací jedlé sody. Ze stejného důvodu bývá součástí krmných směsí pro zvířata. Zlepšuje u nich bachorovou výkonnost a stabilizuje pH bachoru snížením kyselosti prostředí.
