Zajímáte se o téma HYPERGLYKEMIE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Vyšetření hladiny cukru v krvi se provádí především proto, aby byla odhalena nemoc jménem diabetes mellitus, tedy cukrovka. Touto chorobou totiž v současné době trpí stále vyšší procento populace a smutné také je, že cukrovkou trpí i stále více dětí, a to dokonce i dětí předškolního věku.
Hyperglykemie
Hyperglykemie (i hyperglykemie) je definována jako zvýšení glykemie nad normu. Za normální hodnoty u zdravých osob nalačno je považováno rozmezí 3,5–5,5 mmol/l. U diabetiků se za optimální hladinu glykemie (ke které směřuje terapeutická intervence) nalačno považuje rozmezí 4–6 mmol/l, rozmezí 6–7 mmol/l je hodnoceno jako uspokojivé a nad 7 mmol/l je neuspokojivá hladina glykemie. Hodnoty glykemie po jídle rostou u zdravých osob i u diabetiků a norma pro stavy po jídle je tedy vyšší. U diabetiků je většinou často zvýšená glykemie jak nalačno, tak po jídle a po jídle trvá zvýšení glykemie déle než u nediabetiků. Výrazná hyperglykemie může diabetika ohrozit porušením acidobazické rovnováhy organismu (ketoacidóza), mírnější, ale dlouhotrvající hyperglykemie zvyšuje riziko rozvoje pozdních komplikací diabetu.
Mezi klinické projevy hyperglykemie patří:
žízeň, sucho v ústech a s tím spojené nadměrné močení;
někteří lidé také cítí velký hlad nebo vidí rozostřeně;
močí tělo spolu s vodou ztrácí minerální látky;
dlouhotrvající hyperglykemie přispívá k narušení funkce tělesných struktur, které mají za příčinu vznik chronických pozdních komplikací diabetu – sem se řadí diabetická retinopatie (poškození cév vyživujících sítnici oka), diabetická nefropatie (poškození cév obalujících glomeruly ledvin), diabetická neuropatie (poškození funkce autonomní nebo senzorických nervů), diabetická makroangiopatie (poškození velkých cév) a syndrom diabetické nohy.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT CUKR V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslava.
Mohlo by zvýšení na lačno souviset s posledním jídlem....16.00...myslím s tím takový noční půst,,,jinak odběr na lačno 8,5,,,dlouhodobý cukr 44, což je prý dobré, užívám jednu tabletu glucophage 500 mg . Děkuji za radu Miloslava
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšená hodnota glykemie po ránu může souviset s tím, že nedostáváte správnou dávku léku na cukrovku předchozí noc nebo jíte před spaním svačinu se sacharidy. U některých lidí se také objevuje nevysvětlitelný ranní vzestup hladiny cukru v krvi, tak zvaný ranní fenomén. Tento fenomén vede k vysokým hladinám krevního cukru, což je stav nazývaný hyperglykémie. Obvykle se to děje mezi 4:00 a 8:00. Příčina fenoménu není jasná. Někteří vědci se domnívají, že za to může uvolňování určitých hormonů přes noc, ke kterému dochází přirozeně, což zvyšuje inzulínovou rezistenci. To způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi. Tyto hormony se nazývají kontraregulační hormony, protože mají účinek, který jde proti účinku inzulínu. Patří mezi ně růstový hormon, kortizol, glukagon a epinefrin.
Pokud je vaše hladina cukru v krvi trvale vyšší, než by ráno měla být, promluvte si se svým lékařem. Váš lékař vám může navrhnout, abyste si kontrolovala hladinu cukru v krvi jednou během časných ranních hodin několik dní po sobě. Nebo můžete použít kontinuální monitor glukózy ke sledování hladiny cukru v krvi během spánku. Tyto informace pomohou vašemu lékaři potvrdit, zda máte onen fenomén nebo zda může existovat jiný důvod pro vysokou ranní hladinu cukru v krvi.
Opakem hypoglykémie je hyperglykemie, během níž jsou hodnoty cukru v krvi zvýšené nad optimální hodnoty. Při neléčené cukrovce jsou tyto hodnoty vždy vysoké, což negativně ovlivňuje fungování lidského těla, vliv má hlavně na stav cév v organismu. Za hyperglykemii se považují hodnoty vyšší než 11 mmol/l. U hyperglykemie je také důležité znát hodnoty, kterých dosahuje, protože například do hodnoty 17 mmol/l je možné se snažit krevní cukr snížit pomocí fyzické aktivity, pokud jsou ale hodnoty vyšší, tak už se sport nedoporučuje.
Příčiny
Vysoké hodnoty krevního cukru mohou značit nejen cukrovku, ale i různá endokrinní onemocnění, onemocnění slinivky břišní, onemocnění jater. Vyšší hodnoty mohou být také důsledkem příjmu některých léků (například hormonální antikoncepce) a případně reakce na některé zdravotní problémy (například popáleniny)
U diabetika může být příčinou hyperglykemie nedostatečné množství píchnutého inzulínu, stejně tak jako přejedení, nedodržování diety, případně vliv stresových hormonů. Přejedení a stresové hormony mohou vyvolat hyperglykemii i u zdravých jedinců společně s horečnatými onemocnění.
Příznaky
Hyperglykemie se může projevit pocity žízně, hladu a sucha v ústech, také častým močením a problémy se zrakem, problémy se soustředěním, žaludeční problémy, suchou a svědivou kůží, přibíráním na váze, nervovými poruchami, a pomalu se léčícími zraněními/infekcemi. Pokud by hyperglykemie byla dlouhodobá, může u člověka vyvolat poškození cév v očích, poškození cév v ledvinách i poškození některých nervů a velkých cév a syndrom diabetické nohy (= zvředovatění nohy u diabetiků).
Léčba
Hyperglykemii je rozhodně potřeba začít včas léčit, a aby léčba byla úspěšná je třeba nejen zvolit vhodné léky, ale i snížit co nejvíce rizikových faktorů, které by ji mohly znovu vyvolat, je také potřeba dodržovat dietu a další opatření, nekouřit, omezit alkohol, předepsané léky pravidelně užívat a hodnoty glykemie pravidelně kontrolovat a konzultovat s diabetologem.
Člověk by se měl snažit vyvarovat výkyvům v množství krevního cukru v organismu a uvědomit si, že jednoduché cukry sice mohou hypoglykemii i hyperglykemii na chvíli vyřešit, ale řešení je to dočasné a přinese více škody než užitku.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT CUKR V KRVI CO NEJRYCHLEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna polgárová.
Mám ráno nalačno glykémiu 16. V noci som nič nejedla.
Môže to súvisieť s mierne stukovatenou pečeňou ?
Poraďte prosím prírodné produkty na zlepšenie stavu.
Ďakujem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje tak zvaný fenomén úsvitu, což je ranní vzestup hladiny cukru v krvi, u lidí s cukrovkou. Fenomén úsvitu vede k vysokým hladinám krevního cukru, což je stav nazývaný hyperglykémie. Obvykle se to děje mezi 4:00 a 8:00. Příčina tohoto fenoménu není jasná. Někteří vědci se domnívají, že uvolňování určitých hormonů přes noc, ke kterému dochází přirozeně, zvyšuje inzulínovou rezistenci. To způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi. Hormony se nazývají kontraregulační hormony, protože mají účinek, který jde proti účinku inzulínu. Patří mezi ně růstový hormon, kortizol, glukagon a epinefrin.
Vysoká hladina ranního cukru v krvi může být způsobena:
- Nedostatkem inzulínu předchozí noc.
- Neužila jste správnou dávku léku na cukrovku předchozí noc.
- Jedla jste před spaním jídlo se sacharidy.
Pokud je vaše hladina cukru v krvi trvale vyšší, než by ráno měla být, promluvte si se svým diabetologem. Váš lékař může navrhnout, abyste si průběžně kontrolovala hladinu cukru v krvi během časných ranních hodin několik dní po sobě. Nebo můžete použít kontinuální monitor glukózy ke sledování hladiny cukru v krvi během spánku. Tyto informace pomohou lékaři potvrdit, zda máte pouhý fenomén úsvitu nebo zda může existovat jiný důvod vysoké ranní hladiny cukru v krvi.
Co můžete udělat pro snížení ranního cukru v krvi?
- Vyhněte se sacharidům před spaním.
- Přejděte na jiný lék na cukrovku.
- Změňte čas, kdy užíváte léky nebo inzulin, z večeře až na večer před spaním.
- Použijte inzulinovou pumpu, abyste dostala další inzulin během časných ranních hodin.
Hyperglykemie je stav, který způsobuje nežádoucí cévní změny v organismu. Zvýšená glukóza v krvi způsobuje změny buď mikroangiopatické (dochází k poškození drobných cév s následkem postižení očí, nervů nebo ledvin) nebo makroangiopatické (poškozeny jsou větší cévy a postupně dochází k narušení krevního zásobení různých orgánů). Následkem poškození větších cév vznikají takzvané kardiovaskulární (srdečněcévní) choroby, jako je mozková mrtvice (neboli cévní mozková příhoda, nověji pak nazývaná jako ischemická choroba centrálního nervového systému), ischemická choroba srdeční (často se srdečním infarktem) a ischemická choroba dolních končetin.
U pacientů s diabetem 2. typu vzrůstá riziko kardiovaskulárních chorob dvoj- až čtyřnásobně oproti nediabetické populaci. Na vině jsou změny na větších cévách způsobené právě hyperglykemií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stoupá tedy úmrtnost i onemocnění ischemickou chorobou srdeční u mužů i žen s cukrovkou. Výše uvedené změny postihují muže i ženy s diabetem stejnou měrou, vznikají už v mladším věku, a to rychleji než u nediabetiků. Postihují nejen velké cévy, ale i menší cévy po celém těle. Hyperglykemie je jednoznačně nezávislým rizikovým faktorem úmrtnosti na srdečněcévní onemocnění.
Hlavními příznaky hyperglykémie jsou:
žízeň
nauzea až zvracení
bolesti břicha
časté močení
dehydratace
nejasné vidění
hluboké rychlé (Kussmaulovo) dýchání
acetonový zápach z úst
nízký krevní tlak (hypotenze)
podrážděnost
únava, spavost až letargie
Rychlá pomoc je nutná v případě, že po změření glykemie zjistíte hyperglykemii. Je nutné podat krátkodobý inzulin (dle instrukcí lékaře) a pak opět změřit glykemii. Pokud neklesá, obraťte se na odbornou pomoc lékaře.
Účinná léčba hyperglykemie:
musí být komplexní a rozumně vedená
musí zachovávat individuální přístup k pacientovi (každý člověk je jedinečný)
musí dosáhnout cílových hodnot glykemie (cukru v krvi) a udržet je trvale
musí odstranit nebo alespoň snížit všechny ovlivnitelné rizikové faktory
musí dosáhnout cílových hodnot glykemie nalačno, po jídle, takzvaného glykovaného hemoglobinu, a to při minimalizování nebo chybění hypoglykemií (příliš nízká hladina krevního cukru)
musí dojít ke snížení nadváhy nebo obezity
pacient musí dodržovat dietní opatření a pravidelnou vhodnou pohybovou aktivitu
pacient musí přestat kouřit
musí být dosaženo cílových hodnot krevního tlaku a hodnot všech krevních tuků – celkového cholesterolu, triglyceridů, HDL a LDL cholesterolu
pacient musí pravidelně užívat doporučované léky
musí být navozena aktivní plnohodnotná spolupráce pacienta a jeho odborného lékaře, která zahrnuje pravidelné kontroly (dosažení cílových hodnot glykemie a glykovaného hemoglobinu, krevního tlaku, tělesné hmotnosti, laboratorních ukazatelů, správné využití možnosti selfmonitoringu – sebesledování pacienta)
Cílem dietní léčby diabetika I. typu je především ovlivnění hladiny krevního cukru (glukózy), a to jak nalačno, tak po jídle, dosažení či udržení hodnot krevních tuků, zajištění potřebné dávky energie a oddálení vzniku diabetických komplikací. U diabetika I. typu je kladen velký důraz na pravidelnost ve stravování a dávkování inzulinu podle aktuálních glykémií. Energetická hodnota stavy by měla být přiměřená skutečné potřebě, aby se udržovala ideální tělesná hmotnost. Složení jídelníčku by mělo vycházet ze zásad stravy v rámci zdravé životosprávy, to znamená, že by v něm neměly kromě přiměřeného množství sacharidových potravin (pečiva, rýže, těstovin – lépe v celozrnné variantě – a brambor) chybět mléčné výrobky (nejlépe zakysané), maso s preferencí libových částí, drůbeže a ryb (včetně tučných pro obsah nezbytných nenasycených mastných kyselin), kvalitní tuky rostlinného původu (rostlinné oleje a produkty z nich vyrobené, například margaríny). Nezanedbatelnou roli má samozřejmě pitný režim, který je také potřeba do jídelníčku započítávat.
Normální hladina cukru (glykémie) je 3,6–5,6 mmol/l. Diagnóza diabetu mellitu je založena na průkazu zvýšené hladiny cukru (hyperglykémie) v krvi.
Diagnóza diabetu je jednoznačně stanovena při nálezu:
hladiny glukózy během dne ≥ 11,1 mmol/l;
hladiny glukózy nalačno ≥ 7,0 mmol/l (ve 2 odběrech).
Pokud je glykémie v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l, je vhodné doplnit zátěžový test s cukrem, takzvané oGTT.
Cílem péče o diabetika je, aby se dožil stejné délky a kvality života jako pacient bez diabetu, a to bez závažnějších příznaků vlastní nemoci či komplikací léčby (hypoglykémie).
Hypoglykémie je stav, při kterém klesá hladina krevního cukru pod normu, obvykle pod 3,6 mmol/l. Poznat příznaky hypoglykémie a umět ji řešit musí ovládat každý diabetik! Je třeba, aby o možných komplikacích a způsobech jejich řešení vědělo také nejbližší okolí pacienta (rodinní příslušníci a podobně). Prožívání hypoglykémie je individuální. Projevy jsou způsobeny nedostatečným zásobením orgánů cukrem a reakcí těla na tento stav. K obvyklým příznakům hypoglykémie patří: únava, hlad, pocení, bolest hlavy, třes rukou, zrychlený pulz, poruchy chování (apatie, agresivita) a nálady (euforie, deprese), poruchy soustředění a uvažování.
Při lehčí či středně těžké hypoglykémii požijte menší množství, to znamená 10–40 gramů rychle působících cukrů (1–2 hrnky čaje se 2–4 kostkami cukru, či 1–4 dl ovocného džusu, nebo Coca-Coly). Po požití rychle působících cukrů by měl následovat příjem pomalu působících sacharidů (kousek housky, chleba a podobně).
Dlouhodobě zvýšená hladina cukru v krvi neboli hyperglykemie může poškozovat nejen cévy, ale i další tkáně.
Příznaky se začínají objevovat, až když je hladina krevního cukru vyšší než 15 mmol/l.
Patří sem: neuhasitelná žízeň, sucho v ústech, nadměrné močení, hlad, rozostřené vidění, acetonový (sladký) zápach z úst, hluboké rychlé dýchání, zarudnutí kůže, pocení.
Chronická hyperglykemie vede k degenerativním změnám:
poškození cév (oko, ledviny, dolní končetiny)
poškození nervů (senzorických i autonomních funkcí)
První pomoc: U diabetika, který má zvýšenou hladinu krevního cukru, je zapotřebí aplikace inzulinu. Jestliže nevíte, zda diabetik trpí hypo- nebo hyperglykemií, je nejúčinnější dát mu čokoládu nebo něco sladkého. Hyperglykemii tím určitě nezvýšíte a při hypoglykemii naopak člověku zachráníte život. Tyto dva stavy nejsou někdy od sebe dost dobře rozpoznatelné. Samozřejmostí je následné zavolání ZZS.
Diagnostika je v tomto případě jasná, přičemž vyšetření krve je hlavní a klíčové vyšetření, které se u onemocnění diabetes mellitus provádí.
Hyperglykemie není akutní stav a pacient na sobě může pozorovat změny i několik měsíců. Pravidelné návštěvy obvodního lékaře a odběry krve by měly abnormality zjistit.
Při špatné diagnostice vysoké hladiny krevního cukru může pacient spadnout do hyperglykemického kómatu, který jej ohrožuje na životě. Léčba spočívá v pravidelném užívání inzulinu, který je ordinován podle aktuálního krevního vyšetření. Změna životního stylu, omezení sladkostí a pravidelný pohyb jsou nezbytností.
Zajímavost:Hyperglykemie je základním projevem diabetu mellitu. Můžeme se však setkat i s přechodnou nediabetickou hyperglykemií, například při stresových situacích, při akutním infarktu myokardu nebo náhlé cévní mozkové příhodě, při operacích nebo traumatu. Obvykle tato cukrovka ustupuje během jednoho týdne.
Z hlediska diagnostického je hodnota 9 mmol/l diagnostická pro porušenou glukózovou toleranci. Toxicita glykémie neroste s koncentrací lineárně, ale exponenciálně. To znamená, že způsobuje-li zvýšení glykémie z hodnoty 7,0 mmol/l na 8,0 mmol/l nárůst rizika o x%, pak zvýšení glykémie z hodnoty 10,0 mmol/l na 11,0 mmol/l zvýší riziko o násobek x%. Druhé vysvětlení přináší představa glykémie jako znamení selhávajících regulačních funkcí organismu kompenzujících inzulínorezistenci. Podle této představy není tedy primárním a jediným nositelem rizika pouze postprandiální glykémie, ale je zejména příznakem rizikového metabolismu.
Hladina cukru v krvi 15
Hladina cukru v krvi 15 mmol je diagnostická pro diabetes mellitus. Aktuální hodnota potprandiální glykémie u pacienta s diabetem však závisí na léčbě a ostatních okolnostech. U zdravých osob je zachována plnohodnotná regulace krevního cukru, která brání patologickému vzestupu glykémie po jídle. U pacientů s postupně se rozvíjející poruchou glukózové tolerance se glykémie po zátěži sacharidy (postprandiální glykémie) v průběhu času zvyšuje absolutně více než glykémie nalačno. Důvodem je zejména inzulínorezistence jaterních buněk a ztráta první fáze uvolňování inzulínu. Jsou-li jaterní buňky inzulínorezistentní (necitlivé na inzulín), pak je posprandiální glykémie významně vysoká.
Hodnoty nad 20
Hyperglykémii dosahující hodnot nad 20 mmol/l je nutno řešit neodkladně. Hyperglykémie je stav, který způsobuje nežádoucí cévní změny v organismu. Tyto změny jsou buď mikroangiopatické (dochází k poškození drobných cév s následkem postižení očí, nervů nebo ledvin), nebo makroangiopatické (poškozeny jsou větší cévy a postupně dochází k narušení krevního zásobení různých orgánů). Následkem poškození větších cév vznikají takzvané kardiovaskulární (srdečně-cévní) choroby, jako je mozková mrtvice (neboli cévní mozková příhoda, nověji pak nazývaná jako ischemická choroba centrálního nervového systému), ischemická choroba srdeční (často se srdečním infarktem) a ischemická choroba dolních končetin.
Je prokázáno, že u pacientů s diabetem 2. typu vzrůstá riziko kardiovaskulárních chorob dvou- až čtyřnásobně oproti nediabetické populaci. Na vině jsou změny na větších cévách způsobené právě hyperglykémií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stoupá tedy úmrtnost i onemocnění ischemickou chorobou srdeční u mužů i žen s cukrovkou. Výše uvedené změny postihují muže i ženy s diabetem stejnou měrou, vznikají už v mladším věku, a to rychleji než u nediabetiků. Postihují nejen velké cévy, ale i menší cévy po celém těle. Bylo prokázáno, že hyperglykémie je jednoznačně nezávislým rizikovým faktorem úmrtnosti na srdečně-cévní onemocnění.
Hodnoty při cukrovce – tabulka
Hodnoty při cukrovce můžete kontrolovat i pomocí tabulek týkajících se glykémie a cukrovky, které naleznete zde.
I zdravý člověk má po jídle zvýšenou hladinu krevního cukru. Rozdíl mezi ním a diabetikem je v tom, jak se jeho tělo s touto situací dokáže vypořádat. U zdravého člověka dojde velmi rychle k úpravě hodnot krevního cukru do normálu, zatímco tělo pacienta s cukrovkou to nedokáže.
Pokud diabetik nesníží zvýšenou hladinu glykemie, ohrožuje sám sebe, celé tělo, všechny svoje orgány. Kvůli cévním komplikacím si navíc zbytečně zkracuje život. Proto se všichni diabetici musí léčit. Každý diabetik má svůj léčebný plán a režim, sestavený individuálně na základě svého zdravotního stavu a závažnosti onemocnění. Všichni diabetici mají ale společné to, že musí udržovat hladiny své glykemie co nejblíže normálním hodnotám.
Hladina cukru v krvi 6: jedná se o lehce zvýšenou hladinu cukru.
Hladina cukru v krvi 8: tato hodnota již signalizuje onemocnění cukrovkou. Vyskytuje se, když slinivka břišní tvoří málo inzulinu nebo když netvoří žádný inzulin, případně když inzulin je produkován, ale tělo na něj nereaguje. Potom se cukr v krvi nedovede spálit.
Hladina cukru v krvi 10: může se jednat o přechodnou nediabetickou hyperglykemii, například při stresových situacích, při akutním infarktu myokardu nebo náhlé cévní mozkové příhodě, při operacích nebo traumatu. Obvykle ustupuje během jednoho týdne.
Hladina cukru v krvi 12: glykemie zvýšená nad referenční rozmezí se označuje jako hyperglykemie. Je základním projevem diabetu mellitu.
Hladina cukru v krvi 15: může se jednat o počáteční stav hyperglykemie.
Hladina cukru v krvi 20: tato hodnota značí hyperglykemii.
Hladina cukru v krvi 30: tato hodnota vyžaduje hospitalizaci.
Chrom je stopový prvek, pro organismus je potřebný pouze v nepatrném množství, ale v těle má nezastupitelnou roli, protože podporuje funkci inzulinu, má vliv na metabolismus sacharidů, bílkovin a lipidů. Pomáhá stabilizovat hladinu krevního tuku a hlavně snižuje chuť na sladké. Používá se jako doplněk stravy při snižování hmotnosti a pro úpravu hladiny cukru v krvi diabetiků.
Nedostatek chromu – u zdravých lidí je dostatečný přísun chromu zajištěn normální stravou. U nemocných jedinců se chrom ztrácí převážně močí. Stejné je to u osob s nadměrnou konzumací cukru či osob ve stresu nebo v těhotenství. Důsledkem je zhoršení schopnosti organismu využívat cukr, což vede ke zvýšení jeho množství v krvi. Slinivka břišní se snaží tvořit a vyloučit do krve další inzulin, aby se snížená citlivost vyrovnala. To však vede k poruchám metabolismu tuků a ke zvýšení tělesné hmotnosti. Trvá-li nedostatek chromu dlouho, mohou se objevit příznaky diabetu.
Zdroje chromu– důležitá je konzumace pestré a vyrovnané potravy, ta zajistí dostatek potřebného chromu. Přirozeným zdrojem jsou rostlinné potraviny, jako například obiloviny, ovoce, zelenina, mléko. Chrom je obsažen v mnoha potravinách. Preparáty s obsahem chromu se doporučují užívat diabetikům a osobám s poruchou glukózové tolerance. Zde se může projevit příznivý účinek a především zlepšení účinku inzulinu.
Glukóza – tak se označuje dextróza, krevní cukr nebo hroznový cukr. Je nepostradatelná pro všechny životní funkce a je základním energetickým zdrojem pro všechny buňky organismu. Bez glukózy se absolutně neobejde mozek, sítnice a červené krvinky, je to jejich jediný zdroj energie. Funguje tak, že se vstřebává v horní polovině tenkého střeva přenosem do krve a dále je odváděna do jater. Pokud v těle přebývá, ukládá se ve formě glykogenu, a pokud nastane potřeba, tělo ho přemění zpět na glukózu a využije ji jako primární zdroj energie. Pokud ale tato energie není využita, přemění ji tělo na tuk a uloží si ji do zásob. Po jídle bohatém na energii hladina krevního cukru vzroste, při hladovění naopak poklesne.
Zdroje glukózy – glukóza se hromadí především v plodech rostlin.
Změny hodnot glukózy – na základě naměřených hodnot glukózy v těle rozlišujeme glykemii, hypoglykemii a hyperglykemii. Hypoglykemie a hyperglykemie jsou nebezpečné stavy, které mohou vést k nevratnému postižení různých orgánů.
Glykemie – tak se nazývá hladina glukózy u zdravého člověka.
Hypoglykemie– je snížená hladinu krevního cukru, vzniká při hladovění, při onemocnění slinivky, kdy je postižena produkce hormonů, při hypotyreóze, nemocech hypofý
Vysoká hladina cukru v krvi (hyperglykemie) vede k poškozování velkých cév, urychluje proces aterosklerózy a způsobuje zužování tepen. Postižené jsou i tepny na dolních končetinách, což vede ke zhoršování zásobení tkání dolních končetin krví a kyslíkem.
Hyperglykemie vede i k poškozování nervů, což se označuje jako diabetická polyneuropatie. Postižení nervů dolních končetin se projeví občasnými pocity brnění nohou a poruchami citlivosti. Nemocný kvůli těmto poruchám začne chybně našlapovat a postupně se mu zbortí nožní klenba. A co je horší, pokud dojde ke zranění plosky nebo prstů, diabetik to nemusí cítit a rány si nemusí všimnout, nebo její rozsah podcení.
Jakákoliv poranění kožního krytu se u diabetika snadno infikují, protože pro bakterie je cukr vítanou živinou, a tak se v těle diabetika rády množí. U diabetiků je nejen hojení ran celkově pomalejší, ale zhoršená je i funkce imunitního systému. Jejich tělo proto není schopno se s infekcemi tak dobře vypořádat.
U diabetické nohy se uvedené faktory kombinují. Tkáně dolní končetiny diabetika jsou hůře zásobené krví a kyslíkem. Diabetik má zhroucenou nožní klenbu a chybí mu správná citlivost – zvyšuje se riziko, že se někde na noze poraní a nevšimne si toho, nebo že pro nepřítomnost bolesti zanedbá péči o své zranění. Tato rána se pak u něj snadno infikuje bakteriemi. Hojení takové rány je svízelné a někdy prakticky nemožné. Infekce se může šířit do okolí a pak hrozí vážné riziko vzniku gangrény.
S-glukóza je glukóza zjištěná v séru. Hyperglykemie je stav, který způsobuje nežádoucí cévní změny v organismu. Tyto změny jsou buď mikroangiopatické (dochází k poškození drobných cév s následkem postižení očí, nervů nebo ledvin), nebo makroangiopatické (poškozeny jsou větší cévy a postupně dochází k narušení krevního zásobení různých orgánů). Následkem poškození větších cév vznikají kardiovaskulární (srdečněcévní) choroby, jako je mozková mrtvice (neboli cévní mozková příhoda, nověji pak nazývaná jako ischemická choroba centrálního nervového systému), ischemická choroba srdeční (často se srdečním infarktem) a ischemická choroba dolních končetin.
Je prokázáno, že u pacientů s diabetem 2. typu vzrůstá riziko kardiovaskulárních chorob dvou- až čtyřnásobně oproti nediabetické populaci. Na vině jsou změny na větších cévách způsobené právě hyperglykemií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stoupá tedy úmrtnost i onemocnění ischemickou chorobou srdeční u mužů i žen s cukrovkou. Výše uvedené změny postihují muže i ženy s diabetem stejnou měrou, vznikají už v mladším věku, a to rychleji než u nediabetiků. Postihují nejen velké cévy, ale i menší cévy po celém těle. Bylo prokázáno, že hyperglykemie je jednoznačně nezávislým rizikovým faktorem úmrtnosti na srdečněcévní onemocnění.
Trvale těsná kompenzace (udržení nemoci ve správných mezích) má kladný vliv na riziko kardiovaskulárních komplikací, je jednoznačná. V našem těle pravděpodobně existuje takzvaná glykemická paměť. Znamená to, že se v organismu projeví trvale těsná kompenzace nebo naopak negativní vliv vysoké glykemie, a to s určitým časovým odstupem (tělo si pamatuje svou historii hodnot cukru v krvi a podle toho se chová – ke komplikacím buď dojde, nebo nedojde). Z tohoto faktu tedy vyplývá výhoda pro pacienty, kteří mají cukrovku krátce a kteří byli intenzivně léčeni od začátku zjištění choroby. Moderní medicína si už dnes na podkladě řady klinických studií uvědomuje, že důsledná léčba cukrovky v jejích začátcích (tedy když pacient ještě nemá žádné komplikace a cítí se dobře) zásadním způsobem ovlivňuje budoucí vyhlídky nemocného.
Pokud trpíte nějakou chronickou nemocí, nebo užíváte léky na lékařský předpis, musíte se předtím, než začnete užívat nějaký výživový doplněk, poradit se svým lékařem. Cukrovka je zdravotní stav vyznačující se abnormálně vysokými koncentracemi glukózy (cukru) v krvi. Všechna sladká nebo škrobová jídla se po požití mění na glukózu. Organismus využívá glukózu na tvorbu energie. Za normálních okolností jsou hladiny glukózy v krvi kontrolovány inzulínem. Inzulín je hormon a je tvořen beta-buňkami slinivky břišní. Když se zvýší množství glukózy v krvi, například po jídle, inzulín normalizuje hladiny glukózy. Bohužel u lidí s cukrovkou se zvýšené hladiny glukózy nedají normalizovat. To způsobuje abnormálně vysoké hladiny krevní glukózy - hyperglykémie. Studie naznačily, že reaktivní druhy kyslíku (reactive oxygen species - ROS) vyvolané hyperglykémií přispívají k rozvinutí cukrovky a jejích dalších komplikací, jako jsou slepota, selhání ledvin anebo i amputace končetin. Pankreatické buňky jsou zvláště zranitelné těmito reaktivními druhy kyslíku. Astaxantin chrání buňky slinivky před oxidativním poškozením. Studie ukazují, že astaxanthin zpomaluje progres cukrovky zpomalením toxicity glukózy a poškození ledvin.
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:
Velmi časté (1/10),
Časté (1/100 až <1/10),
Méně časté (1/1 000 až <1/100),
Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Amlodipin Perindopril
Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
Hyperglykemie velmi vzácné.
Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
Anginózní bolest je vzácná.
Angina pectoris velmi vzácná.
Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
Vaskulitida velmi vzácné.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
Všechny typy onemocnění mají společnou část léčby, kterou představuje dieta a pohyb.
Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti paže, stehna nebo břicha 3–6x denně. V případě, že hodnoty cukru v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy. Tato zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní. Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu rovněž přístroj glukometr, jimž je možné změřit z kapky krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykémii). Dietní opatření zahrnuje častý přísun potravy v malém množství (min. 5–6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat denní dávka 30g cukru a nedoporučují se výrobky slazené sacharózou. Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Z toho důvodu nesmí diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou dlouhodobou činnost. Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky břišní nebo jejich buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy ostrůvky).
Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutný úbytek tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu. Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než 1 800 kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu vlákniny. Vhodné je maso z ryb a drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být množství bílkovin, jež by nemělo dosahovat příliš vysokých hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin. Doporučuje se 0,9–1,0 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den. Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti, snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků. Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu 1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).
Komplikace – mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi.
Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, například hladovění, přespříliš cvičení, prodleva v jídle, alkohol apod. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti. První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů (snadno
Diabetes mellitus se ve svých raných stadiích výrazně somaticky neprojevuje. U DM I. typu probíhá ničení B buněk latentně po mnoho měsíců až let do chvíle, kdy je jich zničeno více než 80 % a slinivka není schopna zabezpečit spotřebu inzulinu v těle. Glykemie přestává nabývat fyziologických hodnot a nyní již lze jednoznačně prokázat diabetes. K tomu se používá glukometr, který by naměřil budoucímu diabetikovi hodnotu glykemie, jež by neodpovídala referenčním hodnotám. Protože inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk, tělo neléčeného diabetika trpí nedostatkem energie v buňkách, a tu se snaží nahradit jiným způsobem. Jako její sekundární zdroj je energeticky nejvýhodnější rozklad tuků. Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jako odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (například aceton) okyselující vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v organismu a rovněž i jeho metabolismus. Současně tělo ztrácí velké množství vody. Ledviny nedovedou molekuly glukózy při velké koncentraci v krvi udržet v těle a propouští ji do moči. Její přebytky s sebou strhávají molekuly vody. Čím vyšší glykemie, tím větší množství moči. Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B buněk, čímž se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu. Tomuto období se říká remise, není v něm nutné pokrývat celou spotřebu inzulinu. Remise má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu.
Varovné signály cukrovky: hyperglykemie, žízeň, časté a vydatné močení, hubnutí, únava, poruchy vědomí, diabetická ketoacidóza.
Cukrovka vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití inzulinu. Ten je produkován B buňkami slinivky břišní a umožňuje krevnímu cukru – glukóze (který se do krve dostává zpracováním přijímané potravy) – přesun z krve do buněk, pro něž je hlavním zdrojem energie. Přítomnost glukózy v krvi je označována jako glykemie. Její hodnoty se měří a uvádějí v jednotkách zvaných milimol na litr (mmol/l). Je-li v organismu nedostatek inzulinu nebo není-li dostatečně využíván, dochází ke zvýšenému hromadění glukózy v krvi (hyperglykemie). Naopak, není-li přijato dostatečné množství potravy nebo je-li vyvíjena intenzivní tělesná aktivita nevykompenzovaná potravou, dochází ke snížení hladiny glukózy v krvi (hypoglykemie). Standardní hodnoty glykemie se u zdravého člověka pohybují mezi 4–6 mmol/l.
Odborně je tedy diabetes mellitus poruchou metabolismu. Zjednodušeně řečeno – jedná se o onemocnění, kdy dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen nebo nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Příčina jeho vzniku není známa, ale je známo několik možných spouštěcích faktorů jako například genetické vlohy a působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita atd.) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk apod.).
Kortikoidy vzhledem ke svému vlivu na imunitu (mají takzvaný imunosupresivní účinek, tedy snižují imunitu) jsou nevhodné u akutních i chronických infekcí a jejich lokální nebo celkové podání je v takových případech možné pouze na základě rozhodnutí lékaře. Po jejich aplikaci se mohou vzácně objevit projevy přecitlivělosti na přípravek (pálení v místě aplikace, podráždění nosní sliznice, kýchání, sucho v ústech). Dalšími možnými nežádoucími účinky jsou zarudnutí tváří, kožní vyrážka, vzácně pak může dojít ke zhoršení nitroočního tlaku (u pacientů se zeleným zákalem), výjimečně může dojít (po dlouhodobé aplikaci) k proděravění nosní přepážky.
Nebezpečí u kortikoidů
Mezi nežádoucí účinky patří euforie, buvolí hrb (buffalo hump), měsíčkovitý tvar obličeje, červené tváře, hypertenze, břišní tuk, ztenčení kůže, tenké ruce a nohy, špatné hojení ran, lehčí pohmožděniny. K dalším příznakům se řadí řídnutí kostí, hyperglykémie, negativní dusíková bilance, infekce, zvýšená chuť k jídlu a s tím spojený přírůstek na váze. Pacient léčený kortikosteroidy opakovaně či dlouhodobě patří do trvalé (dispenzární) péče odborného lékaře.
Dávky by v principu měly být vždy na začátku léčby vysoké, až razantní, aby vedly rychle ke srovnání vadné regulace imunitního systému a dostaly chorobu pod kontrolu. Poté by se mělo postupně klesat až na nejnižší možné dávky, které nemají téměř žádné vedlejší účinky, ale ještě udrží onemocnění pod kontrolou. K těmto dávkám se lze nejlépe propracovat přidáním dalšího léčiva s podobným (synergistickým) účinkem, ale se zcela odlišným spektrem vedlejších účinků. To je obecná praxe vedení léčby pro autoimunitní onemocnění. Je chybou, zůstává-li pacient na léčbě steroidy ve vysokých dávkách, přestože není vidět klinický účinek. Pak jeho choroba není pod kontrolou a pacient může mít vážné vedlejší účinky.
Dlouhodobé užívání kortikoidů
Podávání kortikoidů opakovaně či dlouhodobě není při správné strategii a dobré spolupráci pacienta a lékaře tak nebezpečné, jak se dosud v laických i lékařských kruzích mnohde traduje. Domníváme se, že pacient by měl být o této léčbě zevrubně informován, aby mohl s lékařem dobře spolupracovat, a lékař by měl dobře znát taktiku léčby. Dávky steroidů mohou být často po stabilizaci stavu velmi nízké, většině vedlejších účinků lze včas předcházet.