JE RUZOVKA VNITRNI ONEMOCNENI je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Uhry, pupínky, nebo beďary, mohli bychom je pojmenovat spoustou dalších názvů. Jedná se nejčastěji o problém mladistvých, který působí svému nositeli velmi vážné zdravotní, sociální a psychické problémy, které mohou v některých případech končit až tragicky, popřípadě zanechávat trvalé následky nejen na těle, ale i na duši. Proto nelze toto onemocnění považovat jen za kosmetický defekt kůže, ale musí se na něj pohlížet jako na kožní chorobu, kterou je nutno začít včas léčit.
Uhry na nose
Uhry na nose lze snadno zaměnit s onemocněním, kterému se říká růžovka. Růžovka je velmi častá dermatóza, příbuzná akné. Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže. Příčiny vzniku tohoto kožního onemocnění jsou však zatím nejasné. Růžovka postihuje obě pohlaví, přičemž ženy bývají postiženy častěji. Nemoc začíná většinou po 30. roce života. Pokud trpíte častým akné na nose, pozor na srdce a vysoký cholesterol a onemocnění gastrointestinálního traktu!
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Perorální dermatitida je kožní onemocnění, jehož projevy se objevují kolem úst a nosu, někdy v celém obličeji. Postihuje hlavně ženy kolem 30. roku věku.
Ve většině případů souvisí perorální dermatitida s předchozí aplikací lokálních kortikosteroidů v této oblasti, ev. jiných lokálních mastí či krémů, které daná pleť přestane snášet. Často se uplatňuje i hormonální vliv (poruchy cyklu, hormonální antikoncepce). Více se objevuje u osob s kůží mastnou, nebo naopak velmi suchou.
Léčebně je třeba vynechat veškerou stávající kosmetiku, hygienické a čistící přípravky na obličej, vyvarovat se v blízkém okolí obličeje parfémů, sprejů na vlasy, pěnových fluorovaných zubních past a všech látek potenciálně dráždivých. Lékař pak dle rozsahu, intenzity a dosavadního průběhu volí protizánětlivou léčbu zevními či celkovými léky. Domácí léčba může nemoc jen zhoršit.
Další možnou příčinou vzniku červených fleků na obličeji je onemocnění růžovka (rosacea). Růžovka je poměrně časté kožní onemocnění, postihující hlavně nos, tváře a bradu. Zpočátku vzniká jen přechodné, později trvalé začervenání, objevují se rozšířené žilky – což je fáze zvýšené cévní reaktivity, která postupně přechází ve fázi zánětlivou s tužším otokem, pupínky a drobnými puchýřky se žlutavým obsahem. Na vývoji onemocnění se podílejí mnohočetné faktory od slunečního záření, horka a obecně vlivů způsobujících zvýšené prokrvení až po některá vnitřní onemocnění – např. žaludku, žlučníku, slinivky. Asi u 15 % pacientů pozorujeme dědičnou dispozici.
Léčba je individuální – podle citlivosti pleti a převažující formy onemocnění. U mírných forem k léčbě postačí lokální preparáty s protizánětlivými a protibakteriálními účinky, u těžších forem přistupujeme ke kombinaci lokálních a celkových léčiv. Správně zvolená léčba s dodržováním preventivních opatření (eliminace dráždivých faktorů, pravidelné používání léčebné kosmetiky) výrazně zlepšuje průběh, může minimalizovat zánětlivou složku a brzdit vývoj do těžších stadií.
V naší poradně s názvem JE TO VNITRNI PÁSOVÝ OPAR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Sedláčková.
Jsem na nemocenské pro bolest zad na prave strane, nejdrive me mirne tlacilo pod zebry pri pohybu, behem tydne se zhorsilo v krece pod zebra vzdy jen pri pohybu. Lekar mi dal rehabilitace kvuli jednostrannne namozenym svalum, ale sestricce se to nezda moc normalni. Pred 20 lety jsem mela pasovy opar na strane leve a bolesti byly podobne, ale mela jsem asi 10 malych puchyrku, takze sedala dobre stanovit diagnoza. Jinak bolesti velke vnitřní. Chtela bych se zeptat, jestli se muze pasovy opar opakovat a jestli se da zjistit treba z vysetreni krve?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar se může opakovat neomezeně krát po zbytek života. Virus způsobující pásový opar zůstává trvale v těle od prvního onemocnění neštovicemi až do smrti. Probudit ho můžou různé impulsy nejčastěji stres nebo jiné onemocnění. Nelze vyléčit. Lze tlumit pouze jeho projevy v době manifestace pomocí antivirotik.
Vlastní diagnostika kožních onemocnění není nikdy snadným úkolem. Je to obtížnější, protože různá onemocnění mívají podobné příznaky. Kopřivka sama o sobě je rozdělena na dva typy, na akutní a chronickou. Kopřivka je způsobena uvolněním histaminu v reakci na alergeny. Histamin je organická sloučenina, která v těle způsobuje zánětlivý proces. Prvními příznaky kopřivky jsou malé pupínky na povrchu kůže, které však mohou být zaměněny za jiné onemocnění. Dalším problémem je diagnostika pupínků, protože příznaky jsou příliš obecné. Mezi symptomy kopřivky patří zarudnutí, svědění, tvorba podlitin. Ale tyto příznaky jsou známy i u jiných kožních onemocnění. Kopřivka může být způsobena alergeny, stresem, teplem, slunečním světlem nebo vodou. Neléčené příznaky mohou trvat od několika hodin až po několik týdnů. Pro diagnostiku jsou důležité krevní testy a pro léčbu antihistaminika.
Potničky
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, spíše o nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Rosacea
Rosacea (růžovka) je velmi častá dermatóza, která je příbuzná akné. Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže, příčiny vzniku růžovky jsou zatím nejasné. Rosacea postihuje obě pohlaví, přičemž u žen se vyskytuje častěji. Nemoc začíná většinou po 30. roce života. Nejvíce nemocných detekujeme ve věkové skupině 40–60 let.
Onemocnění se projevuje velmi typickými příznaky, které specializovaného lékaře-dermatologa, snadno dovedou k diagnóze. Lokalizace projevů je téměř výhradně na hlavě, a to v obličeji. Nemoc postihuje typicky kůži nosu, tváře, střed čela a bradu. Méně často se vyskytuje za ušima, na krku a ve výstřihu. Kůže okolo úst a očí bývá nepostižená. Rosacea je na začátku svého průběhu velmi nenápadná, projevuje se především vznikem přechod
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv onemocnění této části oka může mít velký vliv na jeho fungování. Při návštěvě očního lékaře tedy l
V naší poradně s názvem DIAGNOSTIKA VNITRNIHO PASOVEHO OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Blahová.
Jak poznam,ze mam vnitrni pasovy opar.Jsem na neschopence z duvodu neurologickych.Mam pochroumanou krcni i bederni pater,tak rehabilituji a tak.Pred par dny se mi udelal pasovy opar na cele,dostala jsem antivirotika.Mam ale strach protoze me stale boli krk,v krku,hlava,brni ruce ,abych jeste nemela vnitrni opar.Proto bych chtela vedet,jak ho diagnostikovat.Dekuji Iveta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Antivirotika vyléčí i vnitřní pásový opar. Pokračujte v lékařem stanovené léčbě a při příští kontrole se zmiňte o vnitřním pásovém oparu.
Rosacea neboli růžovka je poměrně častá kožní choroba. Rosacea se projevuje zčervenáním kůže obličeje, pupínky a v těžších případech může dojít k výraznému zbytnění kůže nosu. Jde o onemocnění, které lze díky své lokalizaci jen obtížně zakrýt. Lidé s rosaceou se mnohdy obávají společenského kontaktu, což nezřídka přináší problémy v osobním i pracovním životě. Pro podobnost s akné se někdy rosacea nazývá „akné dospělých”. Na rozdíl od akné nemá ucpané černé póry (komedony) a je omezena pouze na obličej.
Ve svém příspěvku NOVÉ LÉKY NA PARKINSONOVU NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Danková.
Dobrý den já užívám na parkinsonovu nemoc tyto léky medipexol izikom a vyregit k velice by mě zajímalo zda jsou nějaké nové léky aby se nemoc nezhoršovala děkui
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Špor.
Současné léky na Parkinsona pomáhají zvládat příznaky, ale nedokáží zabránit tomu, aby mozkové buňky umíraly. Studie provedená na 62 pacientech, která byla publikována v magazínu Lancetu, naznačuje, že lék na diabetes dokáže zastavit vývoj onemocnění.
Tým vědců z University College London (UCL) netají své „vzrušení", ale zároveň nabádá k opatrnosti, protože jakýkoli dlouhodobý přínos je prozatím nejistý a lék potřebuje další testování.
„Není absolutně pochyb o tom, že nejdůležitější v případě Parkinsonovy nemoci je objevit lék, který by vedl ke zpomalení progrese onemocnění. To je nezpochybnitelné," řekl jeden z výzkumníků, profesor Tom Foltynie.
Parkinsonova nemoc je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk. Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je přenašeč, který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami. Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb. To vede k třesu, potížím s pohybem a eventuálním problémům s pamětí.
Privátní gastroenterologické centrum bylo založeno v 1993 a hned od počátku se zaměřilo na rychlou a přesnou diagnostiku a léčbu onemocnění zažívacího systému. Jeho náplní je také léčba hemoroidů. Neustále je doplňována nejmodernější endoskopická a sonografická technika, a tak centrum patří k nejlépe vybaveným privátním pracovištím srovnatelným i s nemocničními centry.
Pracovní tým je složen z vysoce kvalifikovaných pracovníků s dlouholetými zkušenostmi v oblasti gastroenterologie, hepatologie a proktologie. Každoročně centrum ošetří okolo 3 500 pacientů a provede 2 500 endoskopických vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie) a 2 000 sonografických vyšetření.
Metody – endoskopická vyšetření
Gastroskopie klasická
Gastroskopie je endoskopické vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku. Provádí se při podezření na onemocnění těchto orgánů, například při podezření na dvanáctníkové nebo žaludeční vředy. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením. Vyšetření se provádí na lačno po podání přípravku zamezujícího zpěnění spolykaných slin. Pacientovi, který leží při vyšetření na levém boku, je ústy zaváděn zcela ohebný přístroj. Vyšetření není bolestivé, je jen nepříjemné.
Hlubokým a pomalým dýcháním překonáte pocit dávení. Zavřete při vyšetření oči a myslete na něco příjemného. Během vyšetření budete zuby, rty nebo dásněmi držet ochranný kroužek. Vyšetření netrvá dlouho.
S prováděním tohoto vyšetření zde mají velké zkušenosti, nehrozí prakticky žádné komplikace.
Gastroskopie transnasální
Jedná se o vyšetření jícnu, žaludku a duodena s vysokou výpovědní hodnotou u onemocnění této oblasti. Vyšetření se provádí tenkým ohebným videoendoskopem, který se zavádí nosem.
Příprava pacienta: pacientovi jsou podány nosní kapky a gel usnadňující průchod endoskopu. Jelikož je tato metoda velice šetrná, nejsou podávány žádné uklidňující léky. Pacient je po zákroku schopen ihned se zapojit do své denní aktivity, může tedy po vyšetření odjet vlastním autem bez doprovodu.
Vlastní vyšetření: přístroj se při průchodu nosem nedotýká jazyka, nedochází tedy k vyvolání dávivého reflexu. Také bolestivost vyšetření je výrazně snížena.
Kolonoskopie totální
Kolonoskopie totální je vyšetření prováděné při jakémkoliv podezření na onemocnění tlustého střeva. Je náhradou za vyšetření rentgenové. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením.
Vyšetření předchází příprava s cílem dokonale vyčistit střevo od stolice. Obvykle se před výkonem pacientovi podává uklidňující nitrožilní inj
V naší poradně s názvem KRČNÍ PÁTEŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.
Dobrý den,
Prrosím o překlad lékařské zprávy. Mockrát děkuji za vás čas. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle zprávy to vypadá, že si lékaři nevědí rady s bolestí vaší krční páteře, která se u vás z nějakého důvodu napřímila a znemožňuje vám pohyb hlavy a nejen jí. V roce 1996 jste prodělala operaci na krční páteři. Nyní znovu pociťujete bolest na krku a zátylku hlavy. Lékař se vám snaží pomoct a rád by lépe pochopil příčinu vašich obtíží, ale nemůže u vás provést důležité vyšetření EMG, protože máte zaveden kardiostimulátor. EMG neboli elektromyografie patří mezi vyšetřovací metody, které napomáhají hodnotit funkční stav pohybového systému a jeho zásobování nervovými vlákny. Je založena na snímání povrchové nebo nitrosvalové aktivity. Vyšetření by pomohlo lékaři rozlišit druh nervosvalového onemocnění, které vás trápí. Podle zprávy je třeba toto vyšetření provést za speciálních podmínek ve spolupráci s kardiologem. Zkuste s lékařem pracovat na nalezení vhodného zařízení a podstupte toto vyšetření. Dále váš lékař doporučuje provedení počítačové tomografie mozku. Taky je třeba toto vyšetření podstoupit.
Ze zprávy dále vyplívá, že vás trápí také bolesti nohou, které patrně pochází z onemocnění cukrovkou, kterou si kompenzujete inzulínem. Také máte ischemickou chorobu srdeční, což je onemocnění věnčitých tepen. Jedná se o tepny, které nedostatečně zásobují srdeční sval krví, tudíž ani kyslíkem a živinami a to vám způsobuje mírné selhávání srdce, kvůli čemuž vám byl implantován kadioverter defibrilátor. Mimo to dále trpíte kožním onemocněním lichen a žijete bez slepého střeva.
Co teď s tím vším? Od posledního vyšetření uvedeného v lékařské zprávě uběhlo již 5 let a poslední doporučení je rehabilitace pod vedením rehabilitačního lékaře a vyšetření počítačovou tomografií. Absolvovala jste něco z toho od té doby?
V praxi je velmi důležité a současně těžké rozlišit Raynaudovu chorobu a Raynaudův syndrom. Obě onemocnění jsou si totiž velmi podobná. Raynaudova choroba je onemocnění samo o sobě, Raynaudův syndrom představuje projev jiného onemocnění. U každého pacienta (především u mužů) by se mělo v případě podezření provést podrobné imunologické vyšetření. Raynaudův syndrom a Raynaudovu chorobu doprovází přechodné zbarvení pokožky: v důsledku slabého prokrvení se prsty na nohou a na rukou zbarví nejprve do bíla, postupně zmodrají a po opětovném prokrvení zčervenají. Ve vážnějších případech se mohou na konečcích prstů vytvářet drobné trhlinky. Raynaudova choroba ojediněle postihuje srdce, plíce nebo ledviny. Raynaudova choroba není nebezpečná, léčí se zejména kvůli nepříjemným pocitům (chlad nebo brnění končetin). U Raynaudova syndromu se musí najít příčina jeho vzniku, jež se následně léčí. V mnoha případech lékaři diagnostikují závažnější onemocnění.
Raynaudovou chorobou bývají postiženi lidé, kteří jsou velmi citliví na chlad. Nemocnému náhle zblednou a zkřehnou prsty, ruce, někdy i nohy. Ve vážných případech prsty zmodrají a objeví se palčivá bolest. V určitém životním období trpí touto poruchou asi 5 % lidí (převážně žen). Když se choroba neléčí, trvají ataky většinou 15 až 30 minut. Jedná se o systémové revmatické onemocnění, které postihuje pojivové vazivo cévní stěny nebo orgánu. Nemoc většinou způsobují kontrakce malých tepen, jež přivádějí krev do povrchových vrstev kůže. Tyto kontrakce vznikají většinou následkem chladu. Někdy jsou kontrakce vyvolány vibracemi elektrických nástrojů, léky užívanými kvůli jiným nemocem, tlakem (když něco svíráme) nebo kouřením. Syndrom se však vyskytuje i při imunologických a hematologických chorobách. Jsou-li příznaky Raynaudovy choroby výrazné a neustupují po normálním zahřátí, lékař většinou předepíše léky na podporu krevního oběhu. Dle mínění terapeutů množství krve, která přitéká do končetin (hlavně do prstů na rukou i nohou), snižují starosti a nervozita. Předpokládá se, že to platí zejména pro lidi náchylné k Raynaudově chorobě.
Raynaudův syndrom je bolestivější a může způsobit závažné zdravotní komplikace, neboť se jedná o dlouhodobé snížení, někdy až o zastavení průtoku krve. V nejhorších případech dochází k takzvané gangréně prstů. Léčba Raynaudova syndromu spočívá převážně v tlumení projevů onemocnění, nezaměřuje se na příčinu jeho vzniku. Až u 20 % pacientů, kteří trpí syndromem studených rukou a nohou, jde o průvodní onemocnění vážnější choroby. Nejčastěji jsou diagnostikovány tyto choroby: revmatické onemocnění, arteriální onemocnění, neurologi
Ve svém příspěvku DOTAZ OHLEDNĚ FUNKČNOSTI POHLAVNÍCH ORGÁNŮ PŘI ONEMOCNĚNÍ LYMFATICKÝCH UZLIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Blažejová.
Mám dotaz ohledně onemocnění lymfatických uzlin zda je možné že po chemoterapiích jsou pohlavní orgány nefunkční ?Přítel prodělal poprvé v roce 2009 rakovinu lymftických uzlin IV.B stupně a nyní se mu toto onemocnění vrátilo ve stádiu IV.A .Nyní podstupuje třetí cyklus chemoterapie a hledá se pro něj vhodný dárce kostní dřeně ,jelikož si sám nebyl schopen již při minulé léčbě nasbírat svoje kmenové buňky a ani jeden ze tří bratrů není shodný aby mu mohli kostní dřeň darovat .Je vůbec možné že chemoterapie zničí opravdu všechny zdravé buňky v těle a funkci pohlavních orgánů , dále pak že naruší i to že špatně stráví jídlo (vařím domácí stravu ),nikde v závodní jídelně ani v restauraci se nestravujeme .Je možné že by se mu mohli někdy v budoucnu tyto základní životní funkce obnovit a on fungoval jako chlap a mohl vést plnohodnotný život se vším všudy jako v době před onemocněním ?Myslím tím úplně všechno -bez omezení pohybu(jízda na kole, zadýchávání se při jakémkoliv pohybu a pěšky na (chůze do schodů, výlet do hor třeba-bydlíme v Krkonoších ,tak mám na mysli třeba jednu jízdu lanovkou na Sněžku a druhou cestu pěšky nebo na skály do Českého ráje-máme vnoučata,tak by chtěl s nimi na výlet) ,plavání ,sekání zahrady a s tím další spojené činnosti, doma vymalovat a tak podobně (strašně se tím trápí že není schopen toto vykonávat jako když byl zdravý .Je mu 54 let .
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se
V naší poradně s názvem ALGIFEN NEO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Píchová Anna.
má algifen neo vedlejší účinky? je návykový ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Algifen Neo obsahuje dvě účinné látky:
- metamizolum natricum monohydricum;
- pitofenoni hydrochloridum.
Obě látky jsou účinné při tlumení bolesti v oblasti břicha.
Algifen není návykový, ale má řadu nežádoucích účinků a některé z nich jsou vážné.
Metamizol může způsobit otravu krve, tak zvanou krevní dyskrasii (onemocnění krve zaviněné přítomností neobvyklého materiálu v krvi). Metamizol je také toxický pro ledviny, kardiovaskulární a gastrointestinální systém, ale méně než nesteroidní protizánětlivá léčiva (NSAID), kam patří třeba Ibuprofen. Stejně jako NSAID může i Metamizol vyvolat, zejména u pacientů s astmatem, bronchospasmus (zúžení průdušek bronchů) nebo anafylaxi (alergická reakce).
Mezi další závažné nežádoucí účinky Metamizolu patří:
- agranulocytóza (onemocnění krve, které je důsledkem kritického poklesu granulocytů, což je druh bílých krvinek);
- aplastická anémie (autoimunitní onemocnění, při kterém tělo nedokáže produkovat krvinky všech typů v dostatečném počtu);
- toxická epidermální nekrolýza (typ těžké kožní reakce);
- ataky porfyrie (skupina nemocí, při nichž se hromadí látky zvané porfyriny, které negativně ovlivňují kůži nebo nervový systém);
- krvácení do horní části gastrointestinálního traktu.
Pitofenon (druhá účinná látka Algifenu Neo) již tak zásadní nežádoucí účinky nemá. Může způsobit závratě a bolesti hlavy, vyrážky na kůži a svědění a také může vyvolat sucho v ústech.
Algifen Neo je skvělý jako rychlý pomocník proti náhlé bolesti, ale nehodí se pro dlouhodobé soustavné používání.
Vnitřní tvář může otéct v důsledku přímého traumatu (otevřeného zranění), tedy fyzického traumatu způsobeného buď nárazem, nebo fyzickým napadením. Zranění způsobí poškození tkání a oblast se může zanítit. Symptomem je pak nateklá tvář s formací hematomu (zbarvení zraněné oblasti), a to v důsledku nesprávného prokrvení této oblasti.
Infekce může způsobit otok vnitřní tváře a je považována za hlavní příčinu zánětu a otoku. Může být způsobena přemnožením běžné mikroflóry uvnitř poškozené oblasti. Tělo se pak brání a reaguje na daný problém prostřednictvím zánětu a otoku. Imunitní systém tak signalizuje, že něco bylo narušeno.
Mohou se tvořit abscesy, pokud nejsou ihned léčeny, může infekce dásní rovněž způsobit otok a zánět vnitřní tváře.
Také malignita (zhoubné onemocnění) vede k otoku vnitřní strany tváře. Rakovina úst je obvykle spojena se spolupůsobením alkoholu a tabáku, které mají při společném užívání synergické karcinogenní účinky.
Otok v lícní oblasti může vyvolat i onemocnění lymfatických uzlin.
Rovněž onemocnění jako příušnice a lymfadenitida mohou způsobit otok lícní oblasti.
V naší poradně s názvem ZVĚTŠENÁ PROSTATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
karel: dobrý den ,měl bych na Vás DOTAZ ,...Trpím ,problém zvětšené prostaty ,ted bych Vám Napsal moje onemocnění ,mám bolesti v podbříšku ,bolesti nejsou tvalé ,ale narazové ,časté močení ve dne i v noci ,chodím již několok let na vyšetření na urologické vyšetření ,problémy přetrvavaji již 5 let ,posledí dobou se onemocnění zhoršilo ,podrobil jsem se vyšetřeni systematické biopsie prostaty vysledky budou známi ve čtvrtek ,chtěl bych vědet ,jak se takové onemocnění léčí ,v připadě ,čeho je nutno se vyvarovat ,aby nedocházelo ,k těmto problémum ,můj věk je 56 Let,v připadě doporučení k provedení operace ,jako by měla tato operace být provedena metodou ,děkuji za informaci ,pacient Karel.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejprve je potřeba počkat na výsledky vyšetření z biopsie. Podle nich se prokáže důvod zbytnění prostaty. Pokud bude nutné provést odstranění prostaty, tak nejšetrnější provedení je laparoskopicky nejlépe pomocí robota. Někdy je ale odstranění komplikované a je třeba ho provést klasickým řezem v podbřišku, což ovšem neznamená významně horší podmínky. Lepší provedení této operace můžete dostat ve velkých - krajských městech.
Pokud by biopsie nepřinesla jasné příčiny Vašich komplikací, tak je vhodné provést levnější sono močového měchýře, ale lépe magnetickou rezonanci, která přesně ukáže tvar vyústění močového a dokáže odhalit důvody bolestí.
Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
Ve svém příspěvku CELLULITIS - ZÁVAŽNÉ ONEMOCNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vacla kozel.
Při dovolené na Srí Lance jsem byl posižen cellutits . V den onemocnění bylo velké horko, byl jsem na slunci a málo jsem pil.
Začalo to velkou zimnicí, která trvala téměř dvě hodiny. Následně jsem měl horečky mezi 39-40 C.V počátečním stádiu jsem vůbec nevnímal a ztrácel jsem vědomí.
Byl jsem sanitnou na lůžku převezen do nemocnice, kde mi dávali nepřetržitě 6 dní infuse.Ošetřovali vzniklé hnisané rány, prováděli odběry krve, rentgeny atd. První čtyři dny jsem nejedl. Po 6 dnech v nemocnici, jsem byl sanitnou dopraven na letiště a odletěl jsem do ĆR.
Po celou dobu léčení jsem musel mít postiženou nohu nahoře, zvýšenou (podloženou) Můj názor je, že bez převozu do nemnocnice bych již nežil.
Dnes jsem v Čechách a 4. den v nemocnici. Onemocnění ustupuje.
Léčba v "banánové zemi" byla perfektní. Vybavení pokoju a lůžka (samostatná koupelná, lednička, mikrovlná trouba, kávovar, televize, skříň na ošacení atd.) je zcela nesrovnatelné s tím, na kterém ležím v ČR.
Rovněž vstupní prostory nemocnice, počet ošetřujícího personálu, jejich ošacení, nepřetržitá přítomnost u pacienta, ochota a stálý úsměv - nejde srovnávat s naším "vyspělým" zdravotnictvím. Abychom se na úroveň nemocnice a léčby ve Sri Lance, dostali bude trvat jistě ještě velmi dlouho (až se "nasytí" u nás všichni "potřební")
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.
taky mám právě za sebou tuhletu strašnou zkušenost...přišlo to náhle zničeho nic..ruka zohavena Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Obřízka částečná a nízká: Zde se odstraní celá vnitřní předkožka a vnější je ponechána v takové délce, že v normálním stavu překrývá přibližně půl žaludu. Odstraněním vnitřní předkožky odpadají barevné přechody kůže. Zbytek předkožky cestuje po žaludu, a to může vyvolávat nepříjemné pocity. Dále je dobré vědět, že jedna polovina žaludu oschne a zkrabatí a druhá polovina zůstane přirozeně vlhká. Pokud byla tato obřízka provedena z důvodu fimózy, hrozí její navrácení. Tento způsob obřízky je v České republice dosti častý, jenže je s ní většina majitelů nespokojená. Ani vlastně neplní účel obřízky, takže je vhodná pro ty, co na obřízku musejí, ale nechtějí ji. Vzhledem k tomu, že bývá hojící se jizva často ve vlhku, je hojení pomalejší a nastává více pooperačních komplikací. Uzdička je v drtivé většině případů odstraněna.
Obřízka částečná a vysoká: U tohoto typu obřízky se odstraňuje zčásti vnitřní a zčásti vnější předkožka. Poměr zakrácení jednotlivých částí předkožky je zcela individuální případ od případu. Záleží, kdo obřízku zrovna provádí a jak si to pacient přeje. Ponecháním vnitřní předkožky vzniká na penisu pestrá škála odstínů kůže. Když předkožka zrovna necestuje po žaludu, tak se hrbí jako harmonika za korunkou, a to může vyvolávat nepříjemný pocit, že do ní tlačí. Tento způsob obřízky není vhodný pro řešení fimózy většího rozsahu. Jizva často ztvrdne a pak je nutné provést úplnou obřízku. Při ztopoření je zbývající předkožka napnutá, ale jde jí hýbat klidně až do půlky žaludu. Ani to nebrání tomu, aby byl sex jiný než před provedením obřízky. Uzdička se většinou prodlužuje, méně časté je nedotčení. Tato obřízka je vhodná pro ty, kdo se bojí, že budou mít při erekci málo pokožky nebo předkožky (což je nesmysl). Ovšem je možné cestování zbývající předkožky. Navíc je tento způsob provedení obřízky velmi nevzhledný (což potvrdila i anketa). Toto provedení se hojí lépe než nízká varianta, ale pořád hůř než obřízky úplné.
Obřízka úplná a nízká: V tomto případě se odstraní celá vnitřní předkožka a vnější v různém rozsahu. Podle toho, kolik jí zůstane, je na neztopořeném penisu mírně zkrabacená (nic se nesmí hromadit za žaludem) nebo je zkrácená natolik, že je hladká neustále, bez záhybů a vrásek. Ženy zpravidla takto obřezaný penis označují jako sexy, protože vypadá stejně jako při milování – jen je menší. Při erekci se kůže na penisu celá napne a nelze s ní výrazně hýbat. Vzhledem k tomu, že před obřízkou byla uzdička svým druhým koncem přichycena k vnitřní předkožce, tak po obřízce ji již není kam uchytit, a proto je také běžně odstraněna (ponechání je velmi vzácné a trochu nevzhledné). S příchodem tét
V naší poradně s názvem BILE SKRVNY NA ZADECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Bílé skvrny na zádech, mezi lopatkama a mírně svědící nebo bílé fleky na kůži, nebo také i ztráta pigmentu bílé flíčky, způsobuje onemocnění zvané pityriáza (latinsky Pityriasis versicolor). Právě to versicolor v latinském názvu ozančuje specifickou vlastnost této mykózy, která v místě ložiska zbavuje pokožku melaninu - hnědého pigmentu a vznikají tak ony světlé skvrny a bílé flíčky. Nejšastěji se bílé flíčky vyskytují na zádech mezi lopatkama a také na prsní kosti. Toto jsou místa, kde se stékají krůpěje potu a vzniká zde vlhké prostředí, které pityriáza potřebuje ke svému životu. Onemocnění je nakažlivé!. Velice snadno se roznáší olupujícími se šupinkami z bílých flíčků, na kterých jsou infekční spóry. Typickým místem pro nákazu jsou veřejné parní sauny. Léčba probíhá nejdříve lokální aplikací masti Pevaryl, která se po dobu asi 3 týdnů nanáší na ložiska bílých flíčků. Po třech týdnech již nebývají flíčky patrné a nemocný bývá vyléčen. V případě, že není úspěšná léčba lokálním antimykotikem, použije se perorálně podaný lék Lamisil tablety. Tablety se berou po dobu jednoho měsíce, kdy po této době onemocnění velmi dobře vymizí. Ovšem orálně podávaná léčba zatěžuje játra, proto se nejdříve volí lokální nanášení masti, které nemá žádné nežádoucí účinky. Pevaryl mast i Lamisil tablety jsou k dostání v lékárnách pouze na lékařský předpis.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Známý typ degenerace sítnice je makulární degenerace. Toto onemocnění postihuje starší osoby obvykle nad 55 let. Nejedná se o žádné výjimečné onemocnění, naopak je tato choroba celkem běžná a může vést až k tomu, že způsobí ztrátu zraku (ale obvykle ne úplnou slepotu). Problémem tohoto onemocnění je, že sice postupuje velmi pomalu, ale zároveň si ho nemusí pacient hned všimnout a k lékaři pak přichází, až když má velkou část zraku poškozenou.
Toto onemocnění způsobuje poškození centrálního vidění. Ve středu sítnice se nachází část zvaná makula (= žlutá skvrna), kam se promítají obrazy, na něž zrovna člověk zaostřuje. V této části sítnice je vnímání obrazů nejostřejší. Makula je velká zhruba 5,5 mm. Makulární degenerace pak právě tuto část sítnice postihuje a tím způsobuje, že předmět, který je v centru zorného pole, tedy předmět na něhož se zaostřuje, tak se pacientovi „ztrácí“, rozostřuje se. Pokud má tedy člověk pocit, že má se zaostřováním na určité předměty problémy, může se sám otestovat již zmíněnou Amslerovou mřížkou.
Testovat by se měli hlavně jedinci, u nichž je výskyt této nemoci pravděpodobnější. Do této skupiny spadají hlavně přímí příbuzní těch, kteří touto chorobu již onemocněli, lidé starší padesáti let, lidé, jejichž duhovky mají světlou barvu (tmavá barva totiž lépe chrání sítnici před světlem), lidé kteří nepoužívají sluneční brýle a další ochranné pomůcky před sluncem, aktivní kuřáci, lidé se špatným stravováním a obézní lidé. Podle statistik toto onemocnění hrozí pravděpodobněji ženám než mužů a dokonce statistiky ukazují, že makulární degenerací onemocní obvykle lidé bílé pleti, lidé tmavé pleti makulární degenerace postihuje opravdu jen výjimečně.
Lékaři navíc u tohoto onemocnění rozlišují dvě formy, a to suchou (= atrofická, neexsudativní), která je pomalejší a vlhkou (= exsudativní), která je rychlejší a následuje vždy po suché formě. Během suché formy dochází k zániku epitelu sítnice, tyčinek a čípků, jejich zánik je ale pomalý. U vlhké formy dochází k tomu, že krev se dostává do sítnice, případně k jejím otokům, anebo i k odloučení, všechny tyto příznaky způsobuje prorůstání nových cév do sítnice. Vlhká forma onemocnění dokonce může pacienta přivést prakticky i k slepotě.
- příznaky
První příznaky této choroby bývají velmi nenápadné a velmi často je pacient vůbec nepostřehne. Odborný lékař by je ale měl při příslušných vyšetření postřehnout, protože od začátku tohoto onemocnění dochází ke změnám v Bruchově membráně, kterou se k buňkám v sítnici dostávají živiny a kyslík, což způsobuje sníženou schopnost centrálního vidění a zároveň vytvoření nových cév, kterou pak způsobují vlhkou formu tohoto onemocnění. Zároveň také toto onemocnění nejprve postihuje jen jedno oko, ale
Ve svém příspěvku HOLÁ MÍSTA VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den je mi 20let a chtěl jsem se zeptat začali se mi ve vlasech dělat málá holá místěčka kde mi nerostou vlasy takový jsou to mála místa a dělají se mi na přední časti hlavy nevíte čím by to mohlo být vlivem stresu nebo nedostatku vitamínu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JK za Krasojizda.cz.
Dobrý den, Tomáši, jsou-li místa bez vlasů zhruba o velikosti pětikoruny, pak se pravděpodobně jedná o druh onemocnění alopecia. Ve skutečnosti jde o autoimunitní onemocnění, kdy z času na čas dojde ke zlepšení stavu, ale vlivem stresu (vnitřního nebo vnějšího) se stav opět zhoršuje. Tento cyklus se během života může několikrát opakovat. Onemocnění je z lékařského hlediska neléčitelné. Pro bližší informace se obraťte na portál https://www.vlasy.cz/
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
V naší poradně s názvem ROZTROUŠENÁ SKLEROZA A VĚK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda roztroušenou sklerozu může mít 12-ti letý syn. Roztroušenou sklerozu má sestra a syn má podobné příznaky: rozmazané vidění, bolesti hlavy, bolest hlavy za očima, bolesti nohou. Děkuji za odpověď. S pozdravem Lenka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ačkoliv je roztroušená skleróza onemocnění spíše dospělých lidí, není vyloučen její výskyt ani u dětí. V předpubertálním věku se ale velmi těžko diagnostikuje, neboť příznaky mohou souviset s růstem nebo jinými onemocněními. Pokud máte v rodině již výskyt tohoto onemocnění, tak by bylo vhodné provést preventivní vyšetření u dětského neurologa, aby se předešlo zanedbání a případnému rozvoji onemocnění.
Jako rhinophyma (čti rinofyma) se označuje „květákovité“ zduření nosu, které je součástí kožní choroby zvané rosacea nebo také růžovka. Je to poměrně časté onemocnění, postihuje totiž až 10 % populace. Projevuje se na kůži obličeje začervenáním, tvorbou žilek a pupínků, které občas zmizí, ale po určité době se znovu objeví. Trápí tak postižené pacienty svým kolísavým průběhem, a jelikož je to onemocnění chronické (dlouhotrvající), často dokáže velmi znepříjemnit život. Rhinophyma vzniká v pokročilých stadiích tohoto onemocnění, nos může narůstat do větších rozměrů a bývá značně deformovaný.
Onemocnění se objevuje u mužů i žen (ty jsou postiženy častěji), a to nejčastěji okolo 30. roku věku. Začíná jako zčervenání kůže nosu, tváří, brady nebo i čela, které je způsobeno rozšířením cév a drobných žilek. Jelikož jde o onemocnění chronické, barva se postupem času mění ze světle červené na čím dál tmavší. V kůži dochází k zánětům, které se mohou projevovat i hnisáním. Nejspíše v důsledku těchto dlouhodobých zánětů a jiných kožních změn dochází ke strukturálním změnám kůže. Zbytňuje vazivo a také mazové žlázky nosu. Vznikají malé ďolíčky, které se postupně zvětšují, a obličej se stává nepravidelným, zhrubělým. Z tohoto důvodu se někdy nemoci říká „akné dospělých“, ale na rozdíl od akné zde nejsou ucpané černé póry (komedony), název je tedy nesprávný. V pokročilém stadiu onemocnění se zvýrazňuje dolíčkovatění a zduření nosu, který získává mohutný, květákovitý tvar, což se nazývá rhinophyma.
Nepříjemnou součástí růžovky je v 60 % případů oční postižení, kdy dochází k zánětu spojivek (konjunktivitida), který se projevuje zčervenáním očního bělma – takto červené oči byly možná také dalším důvodem, proč lidé přisuzovali tuto nemoc konzumaci alkoholu. Dochází ale i k vážnějším očním komplikacím, jako je poškození rohovky, záněty duhovky a sítnice, které mohou ohrozit nemocného i zhoršením vidění nebo ztrátou zraku.
V naší poradně s názvem ČERVENÉ FLEKY NA DLANI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobry den pred tremi dny se mi udelali cervene fleky na prave ruce mam to jen na jedne muzete mi sdelit z ceho bych to mohla mit dekuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zarudnutí dlaní odborně palmární erytém může mít několik různých příčin. Někdy to může způsobit nějaké podráždění, ale často to bývá příznakem nějakého interního onemocnění, jako je onemocnění jater, štítné žlázy nebo revmatoidní artritída. Léčba spočívá v kompenzaci interního onemocnění. Pro zjištění přesné příčiny bude zapotřebí udělat několik vyšetření, zejména zjistit
počet krevních buněk, změřit krevní cukr, vyšetřit funkce jater a funkce štítné žlázy, zjistit krevní močovinový dusík, změřit hladiny kreatininu a hladiny železa a také se podívat na hladiny revmatoidních faktorů a změřit množství mědi v těle. Na to vše bude potřeba odebrat krev a nechat ji laboratorně vyšetřit. Normálně se obraťte na kožního lékaře, který vás podle zjištěno stavu pošle ke specialistovi k dalšímu doléčení.
Virová hepatitida je zánět způsobený různými viry v játrech. Rozlišuje se virový zánět jater typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.
Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
Virová hepatitida B je závažnějším onemocněním, které může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou zvláště ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž základě často vzniká zhoubný nádor jater.
Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.
Mezi časté příznaky patří stále narůstající únavnost, tlak v pravém podžebří, bolesti kloubů a svalů, chřipkové příznaky. Není ale vzácností, že onemocnění probíhá bezpříznakově. Často nebývá vyjádřena ani žloutenka, tedy žluté zbarvení kůže a očních bělim. Proto pacienti často navštíví lékaře s potížemi, které jsou již důsledkem vazivové přestavby jater, tedy cirhózy, která byla způsobena chronickou bezpříznakovou infekcí hepatitidou B nebo C. Pacienti s chronickou hepatitidou jsou tedy vystaveni několikanásobně vyššímu riziku rozvoje jaterní cirhózy, často až řadu let od prvotní nákazy virem hepatitidy. Na poli cirhózy se poté ještě navíc často rozvíjí zhoubný nádor jater, talzvaný hepatocelulární karcinom. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit, zda nemocný trpí infekcí hepatitidou B nebo C, je pak přímé zjištění viru v krvi.
Jak poznat onemocnění jater u dětí. U dětí je situace komplikovanější, zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí. Dítě trpí nechutenstvím, může ho pobolívat bříško, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky infekčního zánětu jater jsou ale lehké, takže rodiče stav zvládnou doma sami, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí spolužáci nebo rodina. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si dítě nebo rodiče všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A&nb
Harmonizační sestava cviků k aktivaci jednotlivých drah vychází z Makko-Ho cviků. Procvičování celé sestavy je nejvhodnější, protože přispívá k celkové harmonizaci. Tato cvičení se provádějí tak, že zaujmeme popsanou polohu a protáhnete se v ní, jak nejvíc můžete. Setrváte v protažení a pokusíte se v něm uvolnit. Čím více se uvolníte, tím více se protáhnete. Prodýchejte a pomalu se vracejte do výchozí polohy.
Meridián Plíce: Tento cvik se může cvičit i ve stoje. Za zády zaklesněte palce do sebe, co nejvíce se snažte zapažit s nataženýma rukama. V tomto protažení setrvejte a uvolněte se v něm. Soustřeďte se na nádech do hrudníku, prociťte naplnění plic i celého těla. Prodýchejte dráhu z hrudníku po vnitřní straně paže k palci.
Meridián Tlusté střevo: Za zády propleťte prsty a propněte ukazováky, v předklonu zapažte ruce co nejvýše. Soustřeďte se na výdech a uvolnění v horních i dolních končetinách. Kdo nemůže zpočátku provádět předklon, protahuje paže co nejvíce do zapažení, zvedá je nahoru a současně se protahuje do hrudního záklonu. Důležité je propnutí paží v loktech.
Meridián Žlučník: Posaďte se s nataženýma nohama co nejvíce rozkročmo, a proveďte úklon se zapažením. Horní rameno tlačte dozadu. Prociťujte tah po straně těla.
Meridián Játra: Sedněte si roznožmo s nataženýma nohama co nejdále od sebe, záda rovně. Dle možností rovný předklon, prociťujte tah na vnitřní straně končetin.
Meridián Žaludek: Pro začátek je důležité procítit tah na přední straně těla i dolních končetinách. K protažení pro pokročilé slouží sed mezi paty, chodidla vytočit ven a položit se na předloktí.
Meridián Slezina: Kolena od sebe, ruce za záda, zakloňte se dle svých možností, vytrénovaní jedinci se položí až na záda, bedra i kolena na zemi.
Meridián Močový měchýř: V sedu natáhneme nohy, předkloníme se a chytíme rukama shora za chodidla, kolena zůstávají natažená. Zůstaneme v krajní poloze a prodýcháme. Prociťujeme svaly (dráhu) podél páteře a na zadní straně dolních končetin.
Meridián Ledviny: Záda srovnáme, hlava je rovně v prodloužení páteře, ruce na vnitřní straně chodidel, malíky směřují vzhůru (pokud to jde, je malík v bodě L1). Prociťujeme vnitřní stranu nohou a přední stranu trupu.
Meridián Srdce: V sedu, plosky nohou k sobě a paty přitáhneme co nejblíže k tělu. Prsty rukou obejmeme chodidla. Propneme paže a narovnáme páteř, prociťujeme vnitřní stranu paží k malíku.
Meridián Tenké střevo: Chodidla dáme dále od těla, hluboce se předkloníme. Prociťujeme a prodýcháme oblast lopatek a vnější stranu paží až k