LATENTNÍ TUBERKULOZA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Tuberkulóza je infekční onemocnění vyvolané pomalu rostoucí bakterií, a to zejména v těch částech těla, které obsahují velké množství krve a kyslíku. Nejčastěji se objevuje na plicích (plicní tuberkulóza). Druh tuberkulózy šířící se i do dalších částí těla se nazývá mimoplicní tuberkulóza. Léčba je úspěšná, ale jedná se o dlouhodobý proces, který trvá 6 až 9 měsíců. Některé druhy infekcí tuberkulózy jsou léčeny až dva roky. Tuberkulóza je latentní nebo aktivní. Latentní (skrytá) tuberkulóza znamená, že máte bakterie tuberkulózy v těle, ale ty se nijak symptomaticky neprojevují, dokud se imunitní systém brání. Vlivem různých procesů v organismu se však může latentní tuberkulóza změnit na aktivní. Ta způsobuje růst bakterií a objevují se příznaky. Pokud dojde k nakažení plic aktivní tuberkulózou, dochází zároveň k šíření nákazy.
Léčba tuberkulózy
Léčba tuberkulózy se provádí kombinací čtyř antibiotik. Léčba aktivní tuberkulózy trvá po dobu 6 měsíců. Pokud testy prokážou aktivní tuberkulózu i po 6 měsících, pokračuje léčba po dobu dalších dvou až tří měsíců. Pro léčbu latentní tuberkulózy se užívá jen jeden lék (antibiotikum) po dobu devíti měsíců, tím se sníží riziko vzniku aktivní tuberkulózy.
Pokud jste zapomněli užít lék nebo jste léky přestali brát úplně, může léčba selhat. Kvůli vysazení bude nutná opětovná léčba. Vysazení léků způsobuje zhoršení infekce nebo vede k infekci, která je rezistentní vůči antibiotikům. Rezistentní léčba je pak mnohem náročnější.
Tuberkulóza může být vyléčena, pokud budou léky pravidelně a správně užívány. Lékař nebo zdravotní sestra kontrolují dávky léků a správný způsob dávkování. Je možné, že budete navštěvovat lékaře každý den nebo za vámi může přijít zdravotní sestra na kontrolu domů. Tento způsob se nazývá přímá pozorovací léčba. Přímá pozorovací léčba pomáhá lidem s dodržováním všech pokynů a kroků léčby, které mohou být složité a dlouhodobé.
Pokud není aktivní tuberkulóza léčena, dochází k poškození plic nebo jiných orgánů a nemoc může končit smrtí.
V naší poradně s názvem OPAKUJICI SE OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobry den, chtěla jsem se zeptat, jestli mohou chlamydie zpusobit opakujici se opar na rtu. Jiz mesic mam 36.9 behem dne i 37 stupnu teplotu, bylomi delane CT mozku a lumbalni punkce, vse v poradku, jen nikde se nedělali testy nač chlamydie, mam ted svedivy vytok a obcas bolest v podbrisku. Byla mi pouze diagnostikovana latentni tetanie. Nevim uz kudy kam. Vsichni si myslí, ze si jen vymyslim. Jen pro me je uz vse nerijemne. Prosim o odpověď dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Co se týče oparu, tak se zkuste zamyslet nad svým způsobem života. Výkyvy ve výživě, oslabená imunita z nevhodné stravy a stres mouhou být také příčinou oparu. Máte-li podezření, že byste mohla mít chlamydie, tak požádejte svého lékaře o laboratorní vyšetření krve, ze kterého se pozná, jestli je máte nebo ne. Úplně nejlepší bude, když navštívíte gynekologa a sdělíte mu své problémy, stejně jako jste je popsala tady v diskuzi. Zvýšená teplota svědčí o možném zánětu, který může mít různé příčiny a ty je třeba objevit a vyléčit. Gynekologická ordinace bude tím nejlepším místem, kde se to dá rychle vyřešit.
Latentní tuberkulóza je často diagnostikována pomocí kožních testů. Během kožního testu jsou pod kůži lékařem nebo zdravotní sestrou aplikovány tuberkulózní antigeny. Pokud máte v těle bakterii tuberkulózy, během dvou týdnů se vám objeví zarudlá bulka na místě, kde byl proveden vpich do kůže. Diagnóza plicní tuberkulózy se provádí pomocí vzorku plicního hlenu (sputum), aby bylo zjištěno, zda jsou obsaženy bakterie tuberkulózy v tomto hlenu. Někdy vám lékař může udělat i jiné testy na plicní hlen a krev, často i pomocí rentgenu. Diagnostika mimoplicní tuberkulózy se provádí ze vzorku tkáně (biopsie), tento vzorek je následně testován. Také se používá CT nebo magnetická rezonance.
Ve svém příspěvku RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den otče Pleskači,prosím o radu - atopický ekzém. Synovec /44 let/ od mala trpí atopickým ekzémem. V rodině otce se vyskytovala tuberkuloza. Pracuje jako stolař.Syn 9 let,atopický ekzém + astma. Už se obrátil i na lékaře-homeopatika. Má "zanesené ledviny a játra ". Dostal homeopatika,pokud nezaberou tak léčba světlem. Prosím o Vaši radu. Děkuji a s pozdravem Zuzana Zemanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Čechovská.
Dobrý den, otče Pleskači. Trápí mně ploché bradavice různé velikosti, které se mi v průběhu let rozesely po celém trupu a po rukou. Je to velká vada "na kráse" a vadí mi to, i když už mám svoje roky (63 let) Je jich mnoho a stále přibývají. Lékařka dermatoložka mi řekla, že se jedná o virus a v podstatě kromě seškrabávání, nebo odstranění laserem není léku. Při tom počtu bradavic bych se nedoplatila. Nemáte prosím jinou radu?
Děkuji Vám předem a přeji Vám hodně zdraví.
Eva Čechovská
V místě vstupu infekce se vytvoří po určité době vřed, následuje rozšíření infekce do celého těla projevující se celkovými příznaky, různými vyrážkami na sliznicích a kůži, vypadáváním vlasů. Časná fáze onemocnění je vystřídána obdobím bez příznaků, teprve po několika letech následuje postižení orgánů, nejčastěji kůže, srdce a velkých cév a centrální nervové soustavy. Charakteristická jsou i condylomata lata – tuhé, ploché, hladké a mokvavé zapáchající papuly (pupínky).
Syfilis má čtyři stadia: primární, sekundární, latentní a terciární.
Primární fáze: Primární fáze syfilis obvykle začíná bolestí na kůži, která byla vystavena infekci – většinou na genitáliích, konečníku nebo ústech. Nakažení jedinci se v primární fázi jinak necítí špatně, syfilis se ale nadále šíří po celém těle. Bolest spontánně mizí po 4–6 týdnech.
Sekundární fáze: Společné příznaky sekundární fáze se projevují bolestí hlavy, ztrátou chuti k jídlu a může se objevit vyrážka červenohnědé barvy. Jinými příznaky sekundární fáze jsou vředy v ústech, nose a krku, na přirození nebo v záhybech kůže. Časté jsou otoky lymfatických uzlin a může dojít k nerovnoměrnému vypadávání vlasů. Všechny příznaky druhé fáze syfilis mizí bez léčby do 3 týdnů až 9 měsíců, ale infekce nadále přetrvává v těle.
Latentní (tichá) fáze syfilis: Latentní (tichá) fáze syfilis nastane poté, co příznaky sekundární fáze zmizely, a může trvat od několika let až do 50 let.
Terciální fáze: V konečném stadiu se syfilis vyskytuje asi u třetiny z těch, kteří nejsou léčeni. Mohou již být postiženy mnohé orgány. Mezi časté příznaky patří horečka, bolestivé, špatně se hojící kožní vředy, bolesti kostí, onemocnění jater a anémie. Terciární syfilis může také ovlivnit nervový systém (což má za následek ztrátu mentálních funkcí) a aortu (v důsledku srdečního onemocnění).
Jak již bylo řečeno, syfilis se přenáší i z matky na plod v těhotenství. Pokud se těhotná matka nakazí během těhotenství, jsou následky mnohem horší, než když byla matka už nakažena. Čerstvá nákaza může zapříčinit potrat nebo předčasný porod mrtvého plodu. Dítě se rodí s orgánovými změnami. Kůže je ochablá, vrásčitá a je posetá načervenalou vyrážkou. V okolí úst, na čele a na dlaních se nacházejí lesklé červené infiltrace, které se mění na trhlinky a zhojí se jizvami. Z nosu vytéká krvavě hnisavý sekret. Často dochází k destrukci nosu a patra v důsledku napadení chrupavek. Postiženy jsou i kosti, lymfatické uzliny, játra, slezina a centrální nervová soustava.
Příznaky syfilis se u dětí mohou objevit i později, a to až po 4. roce života. Charakteristickým projevem je takzv
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Zdravím,
co když uzlina pod čelistí není nateklá, ale bolí? Cítím ji i když otočím hlavu na druhou stranu. Je to jen tato jedna, přitom necítím že bych byl nemocný a nedokážu si vybavit žádnou situaci která by toto způsobila.
Normálně když jsem nemocný tak je tato uzlina nateklá, ale nebolí tak moc jako teď.
Děkuji za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Proč vás bolí lymfatické uzliny na krku?
Příčin může být mnoho. Bolestivé lymfatické uzliny jsou obvykle známkou akutní nebo chronické infekce a někdy mohou mít i neinfekčních příčiny, jako je rakovina nebo autoimunitní onemocnění. Lymfatické uzliny fungují tak, že filtrují a zachycují viry, bakterie a další patogeny dříve, než se mohou rozšířit a infikovat další části těla. Hrají důležitou roli ve schopnosti vašeho těla bojovat s infekcí a často natékají při zánětlivých stavech.
Krk má mnoho lymfatických uzlin (cervikálních lymfatických uzlin), které mohou být bolestivé v důsledku různých stavů. Bolest krku podél lymfatických uzlin je obvykle známkou nějakého základního onemocnění, takže je důležité navštívit co nejdříve svého praktického lékaře. Proč? Protože je třeba vyloučit vážné příčiny, které mohou přicházet v úvahu. Zde je soupis všech příčin, které to mohou být.
Bolest krku podél lymfatických uzlin může být způsobena zánětem lymfatických uzlin (lymfadenitida). Tradičně jsou hlavní příčinou lymfadenitidy infekční příčiny. Akutní příčiny lymfadenitidy se vyvinou během několika dní a mohou být velmi nápadné. Tyto stavy se obvykle vyvíjí rychleji než chronické stavy, jejichž vývoj trvá déle. Je však důležité si všímat všech příznaků bolesti a souvisejících příznaků v průběhu času, abyste získal náležitou péči.
Infekční příčiny
Infekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin mohou být akutní (rozvíjející se během několika dní) nebo chronické (rozvíjející se týdny nebo měsíce) a mohou se vyskytovat na obou stranách krku (oboustranně) nebo na jedné straně (jednostranné).
- Akutní: Akutní infekční příčiny jsou často ty, které souvisejí s virovými nebo bakteriálními patogeny.
- Chronické: Chronické infekční příčiny nejčastěji souvisí s virovými infekcemi, jako je virus Epstein-Barrové (EBV) a závažnějšími virovými infekcemi, jako je HIV. Existují také méně časté bakteriální patogeny, které mohou způsobit lymfadenitidu, jako je tuberkulóza.
Neinfekční příčiny
Neinfekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin se mohou vyskytovat podobně jako výše, akutně nebo chronicky a bilaterálně nebo jednostranně.
- Akutní: Akutní neinfekční příčiny lymfadenitidy jsou zánětlivé stavy, které nejsou spojeny s infekcí.
Chronické: Mnoho neinfekčních chronických příčin bolesti krku podél lymfatických uzlin je spojeno s rakovinnými procesy. Například rakovina lymfatického systému, nazývaná lymfom, se může vyskytovat v mnoha různých typech. Lymfomy se často vyskytují v lymfatických uzlinách na krku a mohou růst velmi rychle, později způsobují masivní otoky a jsou spojeny s příznaky únavy, nočního pocení a neúmyslného úbytku hmotnosti.
Jak dlouho bude trvat bolest podél lymfatických uzlin?
Trvání bolesti bude záviset na hlavní příčině. Například bolestivé a oteklé lymfatické uzliny způsobené infekčními příčinami často vymizí, jakmile se nemoc vyřeší. U příčin, které souvisejí s rakovinnými nebo chronickými procesy, je řešení ča
Syfilis je pohlavně přenosná infekce způsobená bakterií Treponema pallidum. Syfilis se přenáší hlavně sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Onemocnění se však může přenášet také krevními produkty nebo z nemocné matky na plod. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany. Inkubační doba nemoci je 9 až 90 dnů. Syfilis není přenosný třeba prostřednictvím toaletních prkének, při sdílení nádobí, příborů a oblečení nebo v horké koupeli.
Příznaky
Syfilis se projevuje pestrou škálou příznaků. Má schopnosti napodobit celou řadu dalších onemocnění. Pokud pacient včas nezahájí léčbu, v pozdním stadiu může nemoc způsobit smrt nebo invaliditu pacienta. Příznaky syfilidy se liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém stadiu se infekce zrovna nachází.
Primární fáze: Syfilis se nejprve projeví vznikem šankru, což je tvrdý červený vřed, který nebolí ani nesvědí. Postižená osoba ho obvykle objeví v oblasti genitálií a konečníku, v ojedinělých případech se ale může vyskytovat také na rtech, v krku nebo na mandlích.
Sekundární fáze: Zhruba po týdnu od prvních projevů dochází ke zduření mízních uzlin. Vřed postupně mizí a nemoc po 4‒10 týdnech přechází do druhé fáze, kdy se infekce šíří do celého těla. Sekundární stadium je typické rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa. Pokud se vyrážka objeví ve vlasech, mohou vám začít i vypadávat.
Časté doprovodné projevy:
malátnost;
zvýšená teplota;
bolest v krku;
bolest kloubů;
úbytek váhy.
Latentní fáze: V případě, že se syfilis v prvních dvou stadiích neléčí, do dvou let zmizí viditelné příznaky a nemoc postoupí do latentní fáze. Ta je charakteristická pouze mírnými projevy, případně je zcela bez symptomů. Nakažlivost nemocného je pro okolí mnohem nižší než v ostatních stadiích onemocnění, syfilis však poškozuje jeho organismus. Latentní období končí zhruba po 10‒20 letech.
Terciární fáze: Pokud nemoc postoupí až do terciárního stadia, dochází opět k aktivním projevům. Ty zahrnují zvláště neurologické a kardiovaskulární symptomy. Typicky se objevují také gummata (červenofialová ložiska na postižených místech), způsobená zvláštním typem chronického zánětu. Mohou vředovatět, vylučovat hnis a jejich výskyt ve spojení s poškozením nervových tkání a orgánů často vyústí v psychologické problémy (poruchy řeči nebo demence).
Primární infekce virem je obvykle asymptomatická nebo se projevuje nespecifickými příznaky, jako je faryngitida, specifická gingivostomatitida, nebo orálními či genitálními lézemi. Po infekci virem je navozena latentní infekce, která může být kdykoliv reaktivována, obvykle po nějaké spouštěcí události. Reaktivace latentní infekce je spojena s periodickým výskytem herpetických lézí v místě vstupu viru do organismu. Infekce genitálním oparem je rizikovým faktorem pro infekci HIV. Detekce IgG protilátek slouží k určení imunitního stavu organismu při vyšetření jednoho vzorku séra nebo jako diagnostická metoda pro stanovení primoinfekce. Podobně jako opar na rtu nejde zcela stoprocentně vyléčit. Většinou se musí pacient smířit s tím, že se mu bude pravidelně vracet.
Lék romidepsin (Istodax) může také inhibovat aktivitu HDAC, což je enzym, který může přispět k udržení HIV infekce v latentní formě. Regulační orgány v USA schválily použití romidepsinu jako nitrožilní léčby v dávce 15 mg na metr čtvereční povrchu kůže, a to k léčbě některých druhů rakoviny. Studie prokázaly, že mohou být při léčbě HIV podávány mnohem nižší dávky, aby došlo k její latentní formě. Tyto nižší dávky se pohybují mezi 2 a 5 mg na metr čtvereční povrchu kůže.
Lidé nakažení tuberkulózou často nevědí, že ji mají. Lidé s latentní tuberkulózou totiž do doby, než se nemoc stane aktivní, nemají žádné příznaky. Příznaky aktivní tuberkulózy zahrnují:
kašel, který je hutný, nebo kašel s výskytem krvavého hlenu po dobu delší než 2 týdny;
únava a ztráta hmotnosti;
noční pocení a horečka;
rychlý srdeční tep;
otok v krku, když jsou infikovány lymfatické uzliny;
dušnost a bolest na hrudi (ve vzácných případech).
Kontraindikací u masti Dexametazon je přecitlivělost na účinnou látku a další složky použité v masti, nepoužívat na bakteriální (zejména tuberkulóza), virové, mykotické a parazitární infekce kůže, periorální dermatitidu, acne vulgaris, acne rosacea, dekubity, bércové vředy. Při aplikaci lokálních kortikosteroidů zejména u dětí je nutná zvýšená opatrnost.
Přípravek se nesmí dostat do kontaktu s očima, neboť hrozí vznik glaukomu nebo katarakty, a nesmí se ani nanášet na kůži v blízkosti oka (s výjimkou očních přípravků). Nedoporučuje se dlouhodobá aplikace na kůži obličeje. Neměl by se používat ani v oblasti pohlavních orgánů a konečníku. Ošetřování větších oblastí kůže (zvláště u dětí), dlouhodobá aplikace, okluze, použití v oblastech kožních záhybů či aplikace na porušenou kůži zvyšují nebezpečí vstřebání, a tím i vyvolání systémových účinků. Při dlouhodobém používání také hrozí ireverzibilní kožní atrofie.
Pokud se vyskytne sekundární infekce, musí být co nejdříve zahájena odpovídající protiinfekční léčba. I přes notoricky známé nežádoucí účinky jsou bohužel kortikosteroidy nadužívány, a vinu na tom má i nekázeň pacientů.
Plicní tuberkulóza je nakažlivá. Nejčastěji šíří tuberkulózu pacienti s aktivním druhem, kteří vydechují vzduch obsahující bakterie tuberkulózy, čímž tedy dojde k šíření bakterií do okolí. Nakažená osoba uvolňuje nejvíce bakterií při kašli nebo smíchu. Pokud je osoba nakažena mimoplicní tuberkulózou, nedochází k šíření na ostatní.
Zánět dýchacích cest: Nejméně závažnou příčinou vykašlávání krve je probíhající zánět, většinou dlouhodobý zánět v dolních dýchacích cestách (například zánět průdušek nebo chronická bronchitida). Kašlem, který onemocnění provází, mohou popraskat cévky postižených tkání. Krev je potom příměsí vykašlávaného hlenu.
Tuberkulóza: Vykašlávání krve může způsobit i rozvinutá tuberkulóza (TBC) – jedno z nejčastějších a nejvážnějších infekčních onemocnění. Postihuje více orgánů – ledviny, močový měchýř, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby, ale daleko nejčastěji plíce, což vede vesměs k jejich postupnému rozpadu, spojenému právě s krvácením a vykašláváním krve. Průběh nemoci je ovlivněn obranyschopností organismu. Pokud člověka trápí déle než čtrnáct dnů kašel neznámého původu, jestliže chraptí déle než dva týdny a přitom značně a rychle ubývá na váze, měl by lékař vyloučit podezření na tuberkulózu. K dramatičtějším příznakům TBC patří vykašlávání krve, bolesti na hrudi a dušnost.
Rakovina plic: Lidé s rakovinou plic často trpí přetrvávajícími nebo nově vzniklými dýchacími obtížemi. K nejběžnějším příznakům patří kašel, dušnost, bolesti na prsou a vykašlávání krve. Téměř 50 procent pacientů má kromě vykašlávání krve další příznaky, které postihují celý organismus, jako je anorexie, úbytek tělesné hmotnosti a ztráta životní energie. Typickým příkladem pacientů s karcinomem plic jsou současní nebo bývalí kuřáci přes 50 let věku.
Rakovina hrtanu: Nejběžnější forma zasahující oblast hlasivek se projevuje chrapotem, později dušností, bolestmi v krku a vykašláváním krve. Každý chraptící by měl být do tří týdnů vyšetřen odborným lékařem. Ve všech lokalizacích nádoru se často objevuje vykašlávání krve a zápach z úst.
Otrava plyny: Vykašlávání krve může být způsobeno i otravou, při níž se člověk nadýchal jedovatých plynů.
Poruchy srážlivosti krve: Masivní vykašlávání krve způsobují krvácející sliznice dýchacího ústrojí. Příčiny krvácení mohou být různé a zjistí je pouze odborné vyšetření. Těžké krvácivé stavy, ať už je jejich příčina jakákoliv, mohou způsobit krvácení ze sliznic dýchacího systému stejně jako ze sliznic systému trávicího.
Krvácení z nosu: Krátkodobé vykašlávání krve může být způsobeno i předchozím krvácením z nosu.
Krvácení do trávicího traktu: Při některých krvácivých stavech (vřed na dvanáctníku, žaludeční vředy) do zažívacího ústrojí může část krve proniknout i do dýchacího ústrojí. Tato krev je pak vykašlávána.
Jestliže pacient vykašlává krev, může lékař přistoupit k vyšetření fibrobronchoskopem. Výsledek slouží také k posouzení stavu průdušnice a průdušek, ke zjištění příčiny vykašlávání krve. Pomocí této metody lze provést i odběr tkáně (biopsii) podezřelé z nějakého onemocnění či pořídit fotografie nebo i orgány zachytit na film.
Zánět dýchacích cest: Nejméně závažnou příčinou vykašlávání krve je probíhající zánět, většinou dlouhodobý zánět v dolních dýchacích cestách (například zánět průdušek nebo chronická bronchitida). Kašlem, který onemocnění provází, mohou popraskat cévky postižených tkání. Krev je potom příměsí vykašlávaného hlenu.
Tuberkulóza: Vykašlávání krve může způsobit i rozvinutá tuberkulóza (TBC) – jedno z nejčastějších a nejvážnějších infekčních onemocnění. Postihuje více orgánů – ledviny, močový měchýř, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby, ale daleko nejčastěji plíce, což vede vesměs k jejich postupnému rozpadu, spojenému s krvácením a vykašláváním krve. Průběh nemoci je ovlivněn obranyschopností organismu. Pokud člověka trápí déle než čtrnáct dnů kašel neznámého původu, jestliže chraptí déle než dva týdny a značně a rychle ubývá na váze, měl by lékař vyloučit podezření na tuberkulózu. K dramatičtějším příznakům TBC patří vykašlávání krve, bolesti na hrudi a dušnost.
Rakovina plic: Lidé s rakovinou plic často trpí přetrvávajícími nebo nově vzniklými dýchacími obtížemi. K nejběžnějším příznakům patří kašel, dušnost, bolesti na prsou a vykašlávání krve. Téměř 50 procent pacientů má kromě vykašlávání krve další příznaky, které postihují celý organismus, jako je anorexie, úbytek tělesné hmotnosti a ztráta životní energie. Typickým příkladem pacientů s karcinomem plic jsou současní nebo bývalí kuřáci přes 50 let věku.
Rakovina hrtanu: Nejběžnější forma zasahující oblast hlasivek se projevuje chrapotem, později dušností, bolestmi v krku a vykašláváním krve. Každý chraptící by měl být do tří týdnů vyšetřen odborným lékařem. Ve všech lokalizacích nádoru se často objevuje vykašlávání krve a zápach z úst.
Otrava plyny: Vykašlávání krve může být způsobeno i otravou, při níž se člověk nadýchal jedovatých plynů.
Poruchy srážlivost krve: Masivní vykašlávání krve způsobují krvácející sliznice dýchacího ústrojí. Příčiny krvácení mohou být různé a zjistí je pouze odborné vyšetření. Těžké krvácivé stavy, ať už je jejich příčina jakákoliv, mohou způsobit krvácení ze sliznic dýchacího systému stejně jako ze sliznic systému trávicího.
Krvácení z nosu: Krátkodobé vykašlávání krve může být způsobeno i předchozím krvácením z nosu.
Krvácení do trávicího traktu: Při některých krvácivých stavech (vřed na dvanáctníku, žaludeční vředy) do zažívacího ústrojí může část krve proniknout i do dýchacího ústrojí. Tato krev je pak vykašlávána.
Léčba je vždy individuální, dle příčiny onemocnění.
Tuberkulóza je infekční nemoc, která se přenáší stykem s nakaženým člověkem. Je to onemocnění zasahující nejčastěji plíce, ledviny nebo také mozkové obaly, a dokonce i kosti. V podstatě ale může napadnout kteroukoliv část lidského těla. Průvodním znakem v počátečním stavu je pocení ve zvýšené míře bez zjevné příčiny, které se projevuje obzvláště v noci.
U koho je největší riziko onemocnění tuberkulózou?
Někteří lidé mají větší pravděpodobnost, že získají tuberkulózu:
lidé s HIV nebo jinou nemocí oslabující imunitní systém;
jedinci v úzkém kontaktu s nakaženým aktivní tuberkulózou;
pečující o pacienta s aktivní tuberkulózou (lékaři, zdravotní sestry);
lidé, kteří žijí či pracují v přeplněných místech jako věznice, domy s pečovatelskou službou nebo bezdomovci, kde se mohou nacházet nemocní aktivní tuberkulózou;
jedinci se špatným přístupem ke zdravotní péči (bezdomovci, migranti);
závislí na drogách či alkoholu;
lidé cestující nebo narození v místech, kde se neléčí tuberkulóza, zejména oblasti Latinské Ameriky, Afriky, Asie, východní Evropy a Ruska.
U rizikových skupin se doporučuje vyšetření jednou nebo dvakrát do roka.
Každý, kdo prodělal plané neštovice, může dostat pásový opar. Především jsou ohroženi lidé se sníženou imunitou, lidé, kteří právě prodělali či prodělávají jiné závažné onemocnění (například rakovinu, těžkou chřipku, zápal plic nebo HIV pozitivní). K propuknutí této nemoci může přispět i stres a těžká fyzická námaha. Každopádně k nakažení touto nemocí může dojít pouze v případě setkání s infekcí (od infikované osoby) a při přítomnosti příslušného viru v latentní formě v těle. Rizikovou skupinou jsou rovněž lidé starší 50 let. Pro ně jsou k dispozici vakcíny, které snižují riziko onemocnění, případně zabraňují dlouhodobé bolesti.
Především jsou ohroženi lidé se sníženou imunitou, lidé, kteří právě prodělali či prodělávají jiné závažné onemocnění (například rakovinu, těžkou chřipku, zápal plic nebo HIV pozitivní). K propuknutí této nemoci může přispět i stres a těžká fyzická námaha.
Každopádně k propuknutí nemoci může dojít pouze v případě setkání s infekcí (od infikované osoby) nebo při přítomnosti příslušného viru v latentní formě v těle. Znamená to, že člověk, u kterého došlo k onemocnění, se právě od někoho nakazil nebo v minulosti prodělal plané neštovice.
Virus Varicella zoster po prodělání neštovic zůstává nadále v těle, podobně jako je tomu i u ostatních herpetických virů. Po vyléčení akutní nemoci se schovává nejčastěji v nervových uzlících podél páteře a čeká na možnost, kdy by se mohl reaktivovat. Pokud je dotyčný člověk silně oslaben, má virus jedinečnou příležitost propuknout v onemocnění, které se nazývá pásový opar. Stane se to tak, že se virus pomnoží v uzlině na úrovni určitého obratle páteře a způsobí tak zánět nervového vlákna, které z této uzliny vychází a přenáší vzruchy do periferních oblastí. Podrážděním určitých nervů, a zvláště jejich zánětem, vzniká obrovská bolest, která signalizuje, že v těle propukla nemoc.
Inkubační doba tohoto oparu závisí na množství času mezi kontaktem s virem a výskytem symptomů. Dalo by se říci, že inkubační doba je asi 12 dní. Příznaky se objevují v posledních dvou až třech týdnech. Mezi příznaky patří horečka, únava, bolesti svalů a podráždění.
Bolest, pálení, brnění nebo svědění se vyskytuje v místě infekce dřív, než se objeví vředy. Také jsou často hlášeny příznaky, které zahrnují vředy, léze či puchýře. Tyto puchýřky se rozmnožují rychle. Vředy v ústech jsou velmi bolestivé, způsobují tedy i potíže s jedením či pitím.
Vývoj příznaků závisí na imunologickém stavu infikované osoby. Někteří jedinci zůstávají bez příznaků i po získání viru. Po výskytu infekce cestuje virus z infikované tkáně prostřednictvím senzorických nervů na senzorické nervové ganglie a přetrvává v latentní formě. Reaktivace nebo epidemie je spuštěna kvůli únavě, traumatu, emočnímu stresu, chřipce nebo z jakékoli jiné příčiny, která vede k oslabení imunitního systému. Mezi příznaky, které se vyskytují v průběhu tohoto onemocnění, patří mravenčení, svědění a mírná bolest v místě primární infekce.