Naposledy upraveno
Revizi provedl praktický lékař
Lázně na léčbu polyneuropatie lidé nejčastěji hledají ve chvíli, kdy už nestačí jen tabletka na bolest. Typický pacient říká: „Pálí mě chodidla, jako bych stál na horkém písku, večer se to zhorší a ráno mám nohy nejisté.“ Jiný popisuje, že necítí koberec pod nohama, zakopává o práh a ve sprše se bojí zavřít oči. Z praxe domácí péče vím, že právě tento strach je často větší problém než samotné brnění. Člověk přestane chodit ven, omezí nákup, bojí se schodů, ztratí kondici a nohy slábnou ještě víc. Lázně mohou v takové situaci pomoci, ale jen pokud je jasné, co má být cílem léčby: bezpečnější chůze, lepší stabilita, menší bolest, nácvik kompenzačních pomůcek, posílení oslabených svalů a prevence pádů.
Polyneuropatie znamená, že je poškozeno větší množství periferních nervů, nejčastěji na dolních končetinách. Nerv není jen „kabel na bolest“. Vede citlivost, informaci o poloze kloubů, teplotu, dotyk, bolest i povel ke svalovému stahu. Když se poškodí drobná senzitivní vlákna, člověk cítí pálení, řezání, elektrické výboje nebo má pocit těsných ponožek. Když jsou postižena větší vlákna, zhorší se vnímání vibrací a polohy nohy, takže pacient neví přesně, kam došlápl. Když je přítomna motorická složka, objeví se slabost, padání špičky, zakopávání nebo viditelná padání špičky při chůzi – fotografie. Prakticky to znamená, že léčba musí být širší než jen „procedury na nohy“.
V lázních se u polyneuropatie obvykle kombinuje individuální rehabilitace, senzomotorické cvičení, nácvik chůze, cvičení v bazénu, elektroléčba, koupele, masáže a edukace. Dobrý fyzioterapeut pacienta neučí jen cviky, ale sleduje, jestli při vstávání přenáší váhu na paty, jestli zvedá špičku, zda používá hůl správnou rukou a jestli má boty, ve kterých se noha neviklá. Jeden pán po diabetické polyneuropatii mi opakoval, že „lázním nevěřil“, protože čekal jen koupel a masáž. Po třech týdnech ale říkal, že největší změna byla v tom, že se naučil znovu chodit pomaleji, s vědomým došlapem a bez panického napětí v ramenou.
Prakticky důležité: lázeňská péče je nejúčinnější, když navazuje na neurologickou diagnostiku. Pokud člověk neví, zda má diabetickou, toxickou, zánětlivou, útlakovou nebo deficitní neuropatii, lázně mohou pomoci s funkcí, ale nesmí nahradit hledání příčiny.
V diskusích pacientů se opakuje několik vzorců. První skupina píše, že má „jen brnění“, ale objektivně už zakopává a chodí naširoko. To bývá nebezpečné, protože mozek ztrácí přesnou informaci z plosek a pacient si riziko pádu dlouho nepřipouští. Druhá skupina řeší hlavně bolest: „V noci mi hoří nohy a deka je nesnesitelná.“ Tady lázně mohou uvolnit svalové napětí a zlepšit režim, ale často je nutná i cílená léčba neuropatické bolesti. Třetí skupina má po chemoterapii necitlivé prsty a bojí se, že cvičením si ublíží. U těchto lidí bývá důležitý pozvolný nácvik stability, péče o kůži a kontrola drobných poranění, protože necitlivá noha nemusí včas bolet.
Klinický scénář z praxe: žena po šedesátce s diabetem druhého typu měla pálení chodidel, ale nejvíc ji omezovalo, že nevěděla, jestli stojí pevně. V lázních se učila balanční cvičení, chůzi po rovině i po schodech a kontrolu chodidel před zrcadlem. Jiný pacient po alkoholem zhoršené neuropatii očekával, že mu minerální koupele „vrátí nervy“. Pomohly mu hlavně pravidelný režim, posílení lýtek, úprava obuvi a abstinence. Třetí pacient po chemoterapii měl necitlivé prsty a drobné otlaky; u něj byl praktický dopad v prevenci neuropatických defektů na noze – fotografie. Čtvrtá pacientka s rychle postupující slabostí nakonec do lázní hned nešla, protože neurolog doplnil vyšetření na zánětlivou neuropatii.
Syntéza zkušeností je poměrně jasná: odborné zdroje podporují význam diagnostiky, léčby bolesti a rehabilitace, zatímco pacienti v diskusích nejvíce oceňují jistější chůzi, menší strach z pádu, lepší spánek a pocit, že jim někdo konečně vysvětlil, co se v nohách děje. Jako sestra bych lázně u polyneuropatie popsala takto: nejsou kouzelná oprava nervů, ale mohou být velmi dobrý rehabilitační rámec, pokud člověk přijede správně vyšetřený, motivovaný a s realistickým očekáváním.
Čtěte dále a dozvíte se:
Proč polyneuropatie vzniká a kdy jsou lázně vhodné
Polyneuropatie má mnoho příčin, a právě proto není dobré vybírat lázně jen podle hezkého hotelu nebo procedur. Nervové vlákno může trpět dlouhodobě zvýšenou glykemií, toxickým působením alkoholu, chemoterapií, nedostatkem vitaminu B12, poruchou štítné žlázy, selháváním ledvin, autoimunitním zánětem nebo tlakem na nervové kořeny. V praxi se často setkávám s tím, že pacient řekne „mám neuropatii“, ale nikdo mu srozumitelně nevysvětlil, zda jde hlavně o bolest, necitlivost, slabost nebo kombinaci. Pro lázně je to zásadní: člověk s pálením chodidel potřebuje jiný plán než pacient s padáním špičky a oslabením svalů.
- Relativně méně nebezpečné situace: dlouhodobě stabilní brnění, mírné pálení, únava nohou, zhoršená citlivost bez rychlého zhoršování, stabilní stav po chemoterapii nebo diabetická neuropatie bez aktivního defektu. I zde je nutná kontrola nohou, protože necitlivá kůže nemusí včas varovat před otlakem.
- Vážnější situace: nově vzniklá nebo rychle se horšící slabost, časté pády, porucha chůze, asymetrické postižení, úbytek svalů, porucha močení, výrazná bolest s hubnutím, horečkami nebo po onkologické léčbě. Tady má přednost neurologické vyšetření před samostatným objednáním pobytu.
Český indikační seznam používá u polyneuropatie formulaci polyneuropatie s paretickými projevy. Slovo paretické znamená oslabení svalové síly. Nejde tedy jen o nepříjemné mravenčení, ale o stav, kdy nervové poškození už zhoršuje hybnost, chůzi nebo funkci končetin. Klinicky to poznáme například tak, že pacient hůře zvedá špičku, nezvládne chůzi po patách, při vstávání se musí odrážet rukama nebo má viditelnou atrofii svalů nohy při neuropatii – fotografie. Praktický dopad je velký: takový pacient se v lázních neučí jen relaxovat, ale potřebuje cílenou rehabilitaci, prevenci pádů a někdy ortézu.
| Typ potíží | Co to obvykle znamená | Praktický cíl lázní |
|---|---|---|
| Pálení a řezání nohou | Neuropatická bolest | Režim, uvolnění, spánek, sladění s léčbou bolesti |
| Necitlivost chodidel | Ztráta ochranné citlivosti | Bezpečná chůze, kontrola kůže, prevence otlaků |
| Slabost a zakopávání | Motorické postižení nervů | Posílení, nácvik chůze, kompenzační pomůcky |
Rozhodovací věta: pokud má člověk jen pálení, řeší se hlavně neurologická a bolestová léčba; pokud má slabost, nejistou chůzi nebo pády, lázeňská rehabilitace může mít výrazně větší funkční význam.
Doporučuji také podívat se na článek Polyneuropatie dolní končetiny.
Kdy s polyneuropatií nejdřív k lékaři a kdy nečekat na lázně
U polyneuropatie platí jedna sesterská zkušenost: pacient si často zvykne na brnění, ale okolí si dřív všimne změny chůze. Když dcera řekne, že maminka začala chodit naširoko, drží se nábytku a odmítá sprchu bez opory, je to stejně důležitá informace jako výsledek EMG. Lázně mají smysl až tehdy, když je stav dostatečně objasněný a stabilní. Pokud se slabost zhoršuje týden od týdne, přibývají pády nebo se mění citlivost jen na jedné straně, nejde o situaci, kterou by měl pacient řešit objednávkou pobytu.
- Objednejte se k praktickému lékaři nebo neurologovi, pokud brnění trvá déle než několik týdnů, šíří se od prstů výše, ruší spánek, přidává se slabost nebo máte diabetes, onkologickou léčbu, nemoc ledvin, nadměrné užívání alkoholu či podezření na deficit vitaminů.
- Vyhledejte rychlejší vyšetření, pokud zakopáváte, padá vám špička, máte potíže vyjít schody, nejste si jistí ve stoji, opakovaně padáte nebo se objevuje viditelný úbytek svalů.
- Neodkládejte akutní pomoc, pokud se slabost rozvíjí rychle, stoupá od nohou vzhůru, přidá se dušnost, porucha polykání, nová porucha močení nebo ztráta kontroly nad stolicí. To není lázeňský problém, ale neurologická urgence.
Velmi opatrná bych byla u pacientů s diabetem a necitlivými chodidly. Člověk může mít v botě kamínek, puchýř nebo otlak a bolest ho nevaruje. Z takové drobnosti se může stát rána, která se hojí dlouho. Pokud je přítomen otevřený defekt, hnisání, zarudnutí, zápach, horečka nebo černání prstu, lázně se neplánují jako první krok. Nejdříve musí lékař vyloučit infekci, cévní problém nebo syndrom diabetické nohy. Vizuálně podobné stavy je možné orientačně vidět na odkazu infikovaný defekt diabetické nohy – fotografie, ale fotografie nikdy nenahradí vyšetření.
V domácí péči jsem opakovaně viděla situaci, kdy pacient odkládal neurologa, protože „už má schválené lázně“. Jenže lázně nejsou diagnostické oddělení. Lázeňský lékař může upravit procedury, ale nemá nahrazovat kompletní vyšetření příčiny. Například rychle horšící se slabost může ukazovat na zánětlivou neuropatii, která se léčí úplně jinak než běžná diabetická polyneuropatie. Další příklad je nedostatek vitaminu B12: když se zachytí včas, léčba může zabránit dalšímu zhoršení. Když se jen cvičí a příčina běží dál, pacient ztrácí čas.
Bezpečnostní pravidlo: do lázní patří pacient stabilizovaný, vyšetřený a schopný aktivní rehabilitace. Rychle se horšící neurologický stav, otevřená rána na noze nebo nevysvětlená slabost patří nejdříve k lékaři.
Za přečtení také stojí článek Lázně na léčbu polyneuropatie.
Jak se polyneuropatie vyšetřuje před lázeňským návrhem
Diagnostika polyneuropatie začíná rozhovorem, ale dobrý rozhovor není formalita. Neurolog nebo praktický lékař se ptá, kdy potíže začaly, zda postupují symetricky od prstů, jestli bolí víc v noci, zda pacient zakopává, jaké má léky, alkohol, diabetes, chemoterapii, autoimunitní nemoci a zda se v rodině nevyskytují podobné potíže. Klinický dopad je praktický: podle odpovědí se rozhoduje, zda jde o typickou dlouhodobou polyneuropatii, nebo o stav, který vyžaduje rychlejší dovyšetření. Příklad: pálivá bolest obou chodidel u diabetika deset let po zjištění cukrovky má jiný význam než náhlá slabost jedné nohy u člověka bez diabetu.
Při vyšetření se hodnotí citlivost na dotyk, vibrace, bolest, teplotu, šlachové reflexy, svalová síla, postavení nohy, chůze, stabilita a někdy i kůže chodidel. U diabetiků má velký význam kontrola ochranné citlivosti, protože pacient nemusí poznat drobné poranění. Sestra nebo lékař sleduje také obuv, otlaky, deformity prstů a stav nehtů. Pokud jsou přítomny deformity nohy při neuropatii – fotografie, může jít o závažnější stav s rizikem přetížení a defektů. Prakticky to mění výběr procedur, zátěže i doporučení vhodné obuvi.
Klíčovým vyšetřením bývá EMG a nervové vedení. Pacienti se ho někdy bojí, protože slyšeli, že je nepříjemné. Vysvětluji to jednoduše: vyšetření měří, jak rychle a silně nerv vede signál a zda sval dostává správný povel. Není to trest, ale mapa poškození. EMG pomáhá rozlišit, jestli jde o poškození nervu, kořene, svalu nebo nervosvalového přenosu. U lázeňské indikace je důležité i proto, že dokládá postižení a pomáhá posoudit závažnost. Praktický příklad: pacient s necitlivostí a normální silou může mít jiný nárok a jiný plán než pacient s chabou parézou a prokazatelným postižením na EMG.
Součástí vyšetření bývají laboratorní testy. Obvykle se kontroluje glykémie a dlouhodobý cukr, vitamin B12, kyselina listová, štítná žláza, jaterní a ledvinné parametry, zánětlivé ukazatele, krevní obraz a podle situace další testy. Proč je to důležité? Protože některé příčiny jsou léčitelné. Když má pacient deficit B12, nestačí cvičit rovnováhu; je potřeba doplnit vitamin. Když je neuropatie spojená s alkoholem, rehabilitace bez abstinence přinese omezený efekt. Když se ukáže podezření na zánětlivou neuropatii, léčba může být imunologická a lázně přicházejí až jako podpůrná rehabilitace.
Před lázeňským návrhem se řeší také celková schopnost pacienta pobyt zvládnout. Lékař hodnotí srdce, tlak, infekce, otevřené rány, onkologickou aktivitu, psychický stav, inkontinenci, soběstačnost a schopnost spolupracovat. To není byrokracie, ale ochrana pacienta. Člověk, který sotva přejde pokoj, může potřebovat nejprve ambulantní nebo lůžkovou rehabilitaci. Naopak motivovaný pacient s nejistou chůzí, stabilním interním stavem a jasným neurologickým nálezem bývá dobrý kandidát na intenzivní lázeňský program.
Článek Lázně Poděbrady hrazené pojišťovnou by rovněž mohl pomoci pochopit téma v širších souvislostech.
Jak probíhá léčba v lázních a co dělat doma po návratu
Léčba polyneuropatie v lázních má být aktivní. Pasivní procedury, jako koupele nebo masáže, mohou ulevit od svalového napětí a zlepšit prokrvení kůže, ale samy o sobě obvykle nezmění stabilitu chůze. Nejdůležitější je cílená rehabilitace: nácvik rovnováhy, posilování oslabených svalů, senzomotorika, chůze po různém povrchu, bezpečné vstávání, trénink schodů, práce s holí nebo chodítkem a výběr vhodné obuvi. Praktický dopad je jasný: pacient se má po lázních méně bát pohybu a vědět, jak cvičit doma.
U polyneuropatie dolních končetin se často využívá cvičení v bazénu, protože voda nadlehčuje tělo a pacient si dovolí pohyb, na který si na suchu netroufne. To je výborné například u člověka s bolestí kolen a nejistotou zároveň. Senzomotorická cvičení zase učí mozek využívat zbytky informací z chodidel, zrak a vestibulární systém. Pacient někdy říká: „Když se dívám před sebe a nejdu rychle, jsem jistější.“ Přesně to je praktický cíl: ne slibovat návrat nervů do původního stavu, ale zlepšit kompenzaci a bezpečnost.
Fyzikální procedury mohou zahrnovat elektroléčbu, galvanické koupele, uhličité koupele, tepelné procedury nebo masáže podle konkrétních lázní a stavu pacienta. U citlivostních poruch se však musí dávat pozor na teplotu. Necitlivá noha se může spálit, aniž by pacient včas ucítil bolest. Proto je důležité hlásit sníženou citlivost personálu a doma nikdy nepoužívat horké termofory přímo na chodidla. Praktický příklad z péče: pacient s necitlivými ploskami si ohříval nohy u topení a všiml si zarudnutí až večer. U neuropatie je prevence drobných poranění stejně důležitá jako samotné cvičení.
- Domácí režim: denní kontrola chodidel, pohodlná obuv, pravidelné krátké cvičení, bezpečné osvětlení v noci, odstranění volných koberců, madlo ve sprše a opatrnost při chůzi naboso.
- Lékařská léčba: kompenzace diabetu, řešení deficitu vitaminů, úprava alkoholu, léčba bolesti, kontrola léků a u podezření na zánětlivou neuropatii specializovaná neurologická léčba.
- Lázeňský cíl: zlepšit funkci, snížit riziko pádů, naučit pacienta bezpečný pohyb a nastavit dlouhodobý plán.
V Česku se v indikačních seznamech u neurologických onemocnění uvádí řada lázeňských míst, například Bechyně, Buchlovice, Dubí, Františkovy Lázně, Hodonín, Jáchymov, Janské Lázně, Karlova Studánka, Karlovy Vary, Karviná, Klimkovice, Konstantinovy Lázně, Lázně Bělohrad, Lázně Bohdaneč, Lázně Kundratice, Lázně Kynžvart, Lázně Libverda, Luhačovice, Mariánské Lázně, Poděbrady, Slatinice, Teplice, Třeboň, Velké Losiny nebo Vráž. Výběr ale nemá stát jen na názvu místa. Důležitější je, zda dané zařízení reálně pracuje s neurologickou rehabilitací, má zkušenost s chůzí, rovnováhou, paretickými projevy a edukací rizikové nohy.
Největší chyba po návratu: pacient doma přestane cvičit, vrátí se k nevhodným botám a čeká, že efekt lázní vydrží sám. U polyneuropatie vyhrává pravidelnost, ne jednorázová intenzita.
Jako sestra bych doporučila před odjezdem do lázní připravit seznam léků, zprávu od neurologa, výsledek EMG, diabetologické údaje, informaci o pádech, popis bolesti a fotografie nebo popis případných otlaků. V lázních pak otevřeně říct, čeho se bojíte: schodů, sprchy, noci, chůze venku nebo bolesti. Dobrý terapeut podle toho upraví plán. Lázně nejsou soutěž ve výdrži; jsou to tři nebo čtyři týdny, kdy se má pacient naučit fungovat bezpečněji.
Podívejte se také na článek Františkovy Lázně hrazené pojišťovnou, který může pomoci lépe porozumět této problematice v širších souvislostech.
Odborné zdroje k tomu, kdy mají lázně u polyneuropatie smysl
U dotazu lázně na léčbu polyneuropatie je potřeba oddělit dvě věci: co je v České republice administrativně uznatelná lázeňská indikace a co je medicínsky reálný přínos rehabilitace. Polyneuropatie často vzniká při diabetu, po chemoterapii, při nedostatku vitaminu B12, u toxického poškození, při onemocnění ledvin, u alkoholového poškození nebo u zánětlivých neuropatií. Lázně samy o sobě neopraví odumřelé nervové vlákno, ale mohou výrazně pomoci s chůzí, stabilitou, bolestí, svalovou slabostí, bezpečností a sebeobsluhou.
- Ministerstvo zdravotnictví: platný indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči. Tento zdroj je pro českého pacienta nejdůležitější, protože ukazuje, že polyneuropatie patří mezi neurologické lázeňské indikace jako VI/2 polyneuropatie s paretickými projevy. Prakticky to znamená, že pojišťovna obvykle nehodnotí jen mravenčení nebo pálení nohou, ale hlavně prokazatelné oslabení, poruchu funkce a nález doložený neurologem, často včetně EMG. Pro běžného člověka je přínos zdroje v tom, že vysvětluje rozdíl mezi komplexní péčí, příspěvkovou péčí, opakovaným pobytem a nutností odborného doporučení.
- Americká akademie neurologie: doporučení k léčbě bolestivé diabetické polyneuropatie. Tento guideline jsem vybrala proto, že pacienti s polyneuropatií často hledají lázně hlavně kvůli pálení, řezání a noční bolesti nohou. Doporučení zdůrazňuje, že bolest se má řešit podle lékových skupin, například duloxetinem, gabapentinoidy, tricyklickými antidepresivy nebo blokátory sodíkových kanálů, a že opioidy nejsou vhodnou rutinní léčbou. Pro pacienta je to důležité: lázně mohou snížit ztuhlost a zlepšit pohyb, ale silnou neuropatickou bolest často musí současně řešit neurolog nebo diabetolog.
- NICE: doporučení k léčbě neuropatické bolesti u dospělých. Tento zdroj přináší praktický klinický rámec: bolest se hodnotí podle dopadu na spánek, denní aktivity, psychiku a pohyb. To přesně odpovídá tomu, co vídám u pacientů v domácí péči. Někdo má stejný nález na EMG, ale jeden člověk ještě chodí ven a druhý se bojí koupelny, schodů a noci. NICE je užitečné také proto, že doporučuje pravidelné kontroly účinku a snášenlivosti léčby.
- Evropská doporučení EAN/PNS pro chronickou zánětlivou demyelinizační polyneuropatii. Tento zdroj je zásadní pro bezpečnost článku. Některé polyneuropatie jsou pomalu postupující, jiné jsou léčitelné imunologicky. Když má pacient zhoršující se slabost, padání špiček, rychlý úbytek síly nebo asymetrii, nesmí se vše svést na věk a poslat jen do lázní. Guideline ukazuje význam neurologické diagnostiky, EMG a léčby, jako jsou imunoglobuliny, kortikoidy nebo plazmaferéza u vybraných stavů.
- Systematický přehled fyzické rehabilitace u diabetické periferní neuropatie a rizika pádů. Tento zdroj jsem zařadila, protože lázeňský pobyt stojí na cvičení, nácviku chůze, rovnováze a práci s jistotou v prostoru. Přehled ukazuje, že fyzická rehabilitace může zlepšit rovnováhu, ale výsledky nejsou zázračné a záleží na typu cvičení, pravidelnosti a vstupním stavu. Pro pacienta je hlavní ponaučení jednoduché: lázně jsou start nebo intenzivní blok, nikoli konec léčby.
Z těchto zdrojů vyplývá praktické pravidlo: nejlepší kandidát na lázně není člověk, který čeká pasivní procedury, ale pacient, který má neurologicky doloženou polyneuropatii, funkční potíže s chůzí nebo slabostí, zvládne aktivně cvičit a po návratu pokračuje doma. Lázeňská léčba má největší smysl, když je správně určená příčina neuropatie, nastavená léčba bolesti a současně se systematicky pracuje na prevenci pádů, poranění nohou a ztráty soběstačnosti.
FAQ: lázně na léčbu polyneuropatie a praktické nároky pacienta
Má každý pacient s polyneuropatií nárok na lázně hrazené pojišťovnou?
Ne každý. U polyneuropatie se v českém indikačním systému posuzuje hlavně funkční postižení, paretické projevy a odborné neurologické doložení. Samotné brnění nebo pálení nohou obvykle nemusí stačit.
Prakticky to znamená, že návrh většinou připravuje praktický lékař na základě doporučení neurologa nebo rehabilitačního lékaře. Důležitý bývá nález síly, chůze, reflexů, citlivosti a EMG. Pojišťovna pak posuzuje typ péče, délku pobytu a splnění indikačních podmínek. Pokud pacient nesplní kritéria pro hrazený pobyt, může někdy využít samoplátecký rehabilitační program, ale ten nenahrazuje neurologickou léčbu.
Které lázně jsou na polyneuropatii nejlepší?
Nejlepší nejsou automaticky nejznámější lázně, ale zařízení, které má neurologickou rehabilitaci, zkušenost s poruchou chůze, balančním cvičením a rizikovou nohou. Důležitý je program, ne pouze procedury.
Při výběru se ptejte, zda je součástí pobytu individuální fyzioterapie, senzomotorika, nácvik chůze, cvičení v bazénu, práce s kompenzační pomůckou a lékařské zhodnocení. U pacientů s diabetem je důležitá i edukace kontroly chodidel. Pokud někdo slibuje „vyléčení nervů“ jen koupelí nebo přístrojem, brala bych to velmi opatrně. Reálný cíl je zlepšení funkce, stability a bezpečnosti.
Pomohou lázně i na pálení a bolest chodidel?
Mohou pomoci nepřímo, hlavně uvolněním, režimem, pohybem, lepším spánkem a snížením strachu z chůze. Silná neuropatická bolest ale často potřebuje cílenou léčbu od neurologa.
Neuropatická bolest vzniká tím, že poškozený nerv vysílá chybné signály, i když kůže není poraněná. Proto běžné léky na bolest nemusí fungovat tak dobře jako u bolesti kloubů. Lékař může volit léky ze skupin používaných na neuropatickou bolest a pravidelně hodnotit účinek i nežádoucí účinky. Lázně dávají největší smysl, když se léčba bolesti kombinuje s rehabilitací a úpravou režimu.
Co si připravit před nástupem do lázní s polyneuropatií?
Připravte si zprávu od neurologa, výsledek EMG, seznam léků, informace o diabetu, pádech, bolesti, citlivosti a případných ranách na nohou. Vezměte si pevnou pohodlnou obuv.
Užitečné je napsat si předem tři hlavní cíle: například ujít bezpečně delší vzdálenost, zvládnout schody, snížit noční bolest nebo naučit se cvičit doma. Lázeňskému lékaři řekněte i to, co se zdá obyčejné: že se bojíte sprchy, že v noci nedojdete bezpečně na toaletu nebo že často zakopáváte o špičku. Právě tyto informace pomohou nastavit procedury prakticky.