LIKVIDACE ŠKŮDCU V TRÁMECH, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Aby se z vašeho mazlíčka nestal „bleší autobus“, snažte se ho ochránit preventivně. Budete chránit i sebe. A nebojte, pomoc naštěstí existuje, i když už jste nevítané hosty v srsti našli. Blechy na zvířatech nežijí. Mají své kolonie, které si dělají v pelíšku domácího mazlíčka, v polstrovaném nábytku nebo třeba v koberci či matracích. Psí blechy na zvířatech najdeme jenom v tu dobu, kdy sají krev.
Babské rady
Správná diagnostika blech: V domácím prostředí vám postačí hustý hřeben, bílý ubrousek a trocha vody. Srst zvířete pečlivě vyčešte a to, co vám ulpí na hřebeni, přeneste na mokrý bílý ubrousek a rozetřete prstem. Takto hledáme bleší trus. Ten vypadá jako malá zrnka máku, a jelikož se většina nasáté krve vyskytuje v trusu blechy, tak okolo zrnek na mokrém ubrousku vznikne hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve.
Existují i babské rady na odstranění blech, ale ty moc nefungují, a tak je lepší přiklonit se ke komerčním přípravkům.
Odstranění blech na zvířeti: Existuje spousta přípravků, které se dají pořídit u veterinárního lékaře a někdy dokonce přímo v lékárně. Vždy je důležité respektovat druh zvířete (pro kočky mohou být některé psí přípravky toxické), věk zvířete (u štěňat, koťat musíme používat určitou účinnou látku, množství přípravku), hmotnost (abychom zvíře nepředávkovali) a zdravotní stav (u zvířat nemocných musíme postupovat obezřetněji, stejně tak i u březích či kojících). Musíme si v příbalovém letáku k výrobku bedlivě prostudovat omezení pro jeho použitelnost. Nevíte-li si rady a máte pochybnosti, neváhejte se zeptat veterináře. Na trhu je nepřeberné množství přípravků a způsobů aplikace. Velmi oblíbenou se stala takzvaná forma spot-on. Jsou to malé pipetky naplněné tekutinou, které se kápnou na kůži v oblasti lopatek. Z těch velmi účinných látek jmenujme především fipronil, permethrin, selamectin či imidacloprid. U štěňat se doporučuje použít přípravky ve spreji, vzhledem k snadnému dávkování. V dlouhodobé strategii ochrany proti blechám jednoznačně vedou kvalitní „antibleší“ obojky s obsahem imidaclopridu, flumetrinu, propoxuru, deltametrinu a jejich kombinace. U většiny platí, že čím vyšší kvalita přípravku, tím vyšší cena. Nově přišly na trh také léčiva ve formě tablet. Jsou velmi účinná a vzhledem k tomu, že spousta jiných účinných látek v dnešní době přestává na blechy fungovat, staly se velkým hitem.
Asanace: Je nutné si pamatovat, že 95 % blech žije ve vnějším prostředí, proto je likvidace dospělých blech, kukel a vajíček vyskytujících se v okolí vašich mazlíčků naprosto nezbytnou součástí. Lze ji provést chemicky, tedy cestou přímé likvidace parazitů a jejich vývojových stadií postřikem nebo vytřením prostředí vhodným preparátem. Používají se přípravky s účinnou látkou permethrin, tetramethrin a cypermethrin. K úspěšnému ozdravění prostředí a prevenci patří i časté luxování, praní a mechanická očista povlaků, psích pelíšků a koberců.
Málokdo ví, že ve skutečnosti lze manganistan draselný použít také k prevenci a kontrole škůdců a chorob plodin. V 80. letech minulého století se v některých regionech používalo namáčení semen rýže manganistanem draselným, který byl velmi účinný při prevenci plísně na rýži. Později popularita chemických hnojiv a pesticidů postupně hypermangan téměř vytlačila ze zemědělského využití.
V posledních letech začali zemědělci opět vracet k použití manganistanu draselného k prevenci škůdců a chorob, zejména proto, že ošetření hypermanganem je vnímáno jako organic friendly, tedy v souladu s organickým zemědělstvím.
Co je velmi podstatné na účincích hypermanganu, že může zabránit onemocnění náhlého vadnutí a onemocnění Verticillium wilt na lilku a ovoci. Nejčastěji se vyskytuje na plodinách, jako je lilek, paprika a rajčata.
Vezměme si jako příklad rajčata, semena rajčat lze před výsevem namočit na 3-4 hodiny do teplé vody a poté vložit na 15 minut do roztoku manganistanu draselného a vody v poměru 1:500, opláchnout vodou, umístit do stínu, aby přirozeně oschla a poté zasít. Po zasetí se substrát ošetřuje roztokem 1:800 hypermanganu a vody. Zálivka se provádí 3krát každých 7 až 10 dní po vzejití semenáčků. Výskyt onemocnění lze tímto omezit až na pouhá 2 %.
Kromě toho může roztok manganistanu draselného také zabránit padlí melounu a plísni melounu, preventivní účinek je také velmi dobrý. Například plíseň vodního melounu, což je ničivé houbové onemocnění přenášené půdou. Mnoho melounářů mu říká „rakovina“ melounu. Příznaky plísně vodního melounu spočívají v tom, že jsou postižena mladé pupeny melounu, která můžou hnít a odumírat již v půdě a nemůžou vylézt ze sazenic. Poté, co se vyvinou i sazenice, listy se objeví zvadlé, stonková pokožka má podélné praskliny, často doprovázené přetečením pryskyřice, které po zaschnutí na vzduchu se jeví červenočerně. Když je vlhké počasí, je na nemocných částech běžně vidět červená plíseň.
Podle testu na pozemcích s náhlým vadnutím, respektive ve třech fázích setí melounu, semenáčků a vinné révy, s postřikem roztokem manganistanu draselného a zavlažováním kořenů hypermanganem, lze obecně omezit výskyt náhlého vadnutí vodního melounu na méně než 0,5 %. Když rostlina vadne na začátku období růstu, můžete také použít manganistan draselný 1:500 k zavlažování kořenů, rychlost vyléčení může dosáhnout 80% až 90%.
Při prevenci škůdců a chorob může manganistan draselný také doplnit zeleninu o dvě živiny potřebné pro její růst, a to mangan a draslík, čímž účinně zlepšuje výnosy zeleniny s dvojí rolí hnojiva a pesticidu. Kromě těchto zeleninových plodin může manganistan draselný také pomoci odstranit škůdce v květinách, které se běžně pěstují v domácnostech.
Protonová terapie je druh radioterapie vyvíjený pro léčbu onkologických onemocnění. Hlavní výhodou protonové terapie by mělo být lepší zacílení předávané energie na nádor, menší poškození okolní tkáně a tím i menší vedlejší účinky než u běžné radioterapie. Korpuskulární charakter protonů na rozdíl od fotonů způsobuje, že protony předávají tkáním před nádorem relativně málo energie a po předání maxima své energie na zaměřené místo (Braggův vrchol) se prakticky zastavují. To dovoluje používat větší dávky záření a zvýšit pravděpodobnost likvidace nádoru. Uvedené výhody by měly být největší při ozařování nádorů v blízkosti citlivých struktur, jako jsou nádory mozku, krku, očí, slinivky břišní, jater, nebo prostaty.
Na stůl bílé barvy jsou namířeny dva laserové paprsky, jejichž protnutí ukazuje, na které místo pacientova těla bude směřovat proud okem neviditelných protonů. Na těle pacienta se nakreslí značky, laserový křížek ukazuje místo, kde se bude ozařovat. Poloha pacientova těla je při léčbě protony klíčová, jelikož jejich svazek směřuje jen na nádor. Ozařovat se může z různých směrů. Aby se pacient nehýbal, používají lékaři fixátory. Jedná se o dezinfikovatelné matrace naplněné vzduchem, které pomáhají udržet pacienta nehybného při léčbě nádoru, který se nachází třeba v hrudníku nebo pánvi. V případě, že se ozařuje nádor v hlavě či krku, musí mít pacient kvůli znehybnění masku z plastu tvarovatelného teplem, která se vyrábí na míru. V extrémních případech využívají lékaři při fixaci otisky čelisti. Ovšem ani tyto pomůcky neudrží malé děti v klidu, a proto se dětští pacienti do pěti let uspávají.
U protonové léčby hrají roli milimetry. Proto je na celém procesu nejdelší polohování těla pacienta na ozařovacím stole. Pobyt v místnosti může trvat i déle než půl hodiny, přičemž samotné ozařování protony zabere přibližně 3 minuty. Robotický stůl o nosnosti 250 kilogramů si automaticky upraví polohu ozařovaného místa nakláněním tak, aby byla přesná. To, aby se následně pacient nepohnul, hlídá dvojice stereoskopických kamer na stropě. Pokud pacient například zakašle, záření se přeruší a nastavení se znovu opakuje. Poté se ozařování dokončí. Samotný proud protonů není pouhým okem vidět. Záření předá do tkáně energii, která poškozuje nádorové buňky, a to tak, že vnese chybu do jejich DNA. Tyto nádorové buňky postupně odumírají a nádor je nahrazen jizvením ve formě vaziva.
Léčba protony obvykle trvá 20 minut při jedné návštěvě. Ozařování má ve většině případů několik cyklů, pacienti proto musí do zařízení docházet opakovaně. Až na děti, u kterých to vyžaduje jejich zdravotní stav,
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Infrasauna pomáhá při níže uvedených potížích a onemocněních.
Roztažnost kolagenových tkání: Jestliže zahřejeme lidskou tkáň na teplotu 45 °C a posléze protáhneme, vystavíme ji neelastickému reziduálnímu prodloužení o 0,5-0,9 %, které trvá i po ukončení protahování. 20 protahovacích sezení může vést k prodloužení délky tkáně až o 18 %. Tento efekt je velmi důležitý právě při práci s klouby, s ligamenty, šlachami, fasciemi a synoviálními tkáněmi, které byly jakýmkoli způsobem poškozeny. K tomuto jevu však nedochází za klasické tělesné teploty, důležité je zde prohřátí tkáně, jelikož celý proces protahování je při teplotě 45 °C pro protahovanou tkáň méně namáhavý než podobné protahování při klasické teplotě. Aplikace infračerveného záření zajišťuje společně s protahováním či pohybovým cvičením daleko větší reziduální prodloužení tkáně, než by tomu bylo za klasické tělesné teploty. Toto bezpečné protahování je velmi důležité zejména pro profesionální sportovce, jelikož minimalizuje dobu jejich rekonvalescence po úrazech na minimum.
Tuhost kloubů: Lékařské výzkumy ukazují snížení tuhosti kloubů při prohřátí tkáně na 45 °C až o 20 %, týká se to především revmatoidních kloubů prstů.
Svalový spasmus: Používáním infračerveného tepla dochází ke snižování svalového spasmu, pokud vznikl na základě kosterního, kloubního či neuropatologického poškození. Tohoto účinku je zřejmě dosaženo působením na primární i sekundární aferentní nervy a na Golgiho tělíska ze strany míšních buněk. Výsledky obou těchto mechanismů ukazují, že jejich maximální výkon je možný právě v rozmezí terapeutické teploty, které lze dosáhnout infračerveným zářením.
Bolesti: Výzkumy dokazují, že teplo snižuje senzitivní práh bolesti přímo na volných nervových zakončeních nebo na periferních nervech. Jedna dentální studie uvádí příklady opakované aplikace tepla, která nakonec vedla až k celkové ztrátě nervové odpovědi na bolest způsobenou zubní dření. Je to zřejmě způsobeno tím, že teplo může vést ke zvýšení produkce endorfinů a k uzavření takzvaných Melzack a Wall spinálních vrátek - je známo, že oba tyto efekty zmírňují bolest.
Průtok krve: Zahřívání jednotlivých částí těla má za následek reflexně modulovanou vazodilataci ve vzdálených partiích, přesto ale nedochází ke změně centrální teploty těla. Zahříváme-li svaly, zvýší se průtok krve tak, jak jsme tomu zvyklí při cvičení. Zvýšení teploty způsobuje i zvýšení průtoku krve a dilataci přímo v kapilárách, arteriolách a venulách, dochází k tomu zřejmě působením přímo na jejich hladkou svalovinu. Celotělní hypertermie a následující vyšší teplota tělního jádra ještě více zvyšují vazodilataci, a&nbs
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jso
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i
Přípravky na vši jsou k dostání bez lékařského předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc. V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně i několik stovek tisíc přípravků. Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně užívaným léčivům (insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu). Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo, pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po 10–15 letech. Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na jiném principu než insekticidy.
Léčba se zahajuje pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupuje se takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností.
První z nich je koupě šamponu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti.
Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy.
Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále se léčba podpoří vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme spláchnutím.
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka
Hned na začátku si musíme uvědomit, že stejně jako vši se i blechy vyskytují nejen na těle živočichů, ale i v jejich okolí. Pokud má náš domácí mazlíček blechy, je vysoce pravděpodobné, že zablešené budou i všechny textilie, s nimiž přišel do přímého i nepřímého kontaktu (pelíšek, deky, postele, oblečení, koberce, gauč, křeslo atd.).
Jakmile blechy objevíme nejen u zvířete ale i v jeho okolí, je potřeba uvážit, jestli se nevyplatí spíše odborná dezinsekce, protože zbavit se blech může být běh na dlouhou trať, obzvlášť jestli je zablešení již v pokročilém stádiu. Při prohledávání prostoru a hledání blech, je důležité likvidovat nalezené dospělé jedince (rozmáčknutím). Blechy se doporučuje počítat, jejich množství nám totiž napoví, jestli zvládneme zbavit se blech sami, nebo je třeba obrátit se na odborníka. Pokud jich je více než padesát, rozhodně situaci sami nezvládneme. Situace je těžko zvládnutelná, i pokud se blechy najdou ve více místnostech, v takovém případě se opět doporučuje vyhledat odborníka.
Pokud je ale zablešení v počátečním stádiu, je možné se pokusit o vlastní dezinsekci. V takovém případě je nejprve potřeba zbavit se dospělých blech. To ale nestačí, pak přicházejí na řadu i jejich vajíčka a trus. Kromě likvidace dospělých blech je nutné vyhledat nejen na zvířatech, ale i v bytě veškerá jejich vajíčka a trus. Doporučuje se začít na místech, kde bylo nejvíce blech a postupovat pak dál. Je nutné vyhledat veškerá vajíčka a trus, protože jinak se blechy znovu objeví a člověk se dostane do nekončícího kolotoče odblešování. Vajíčka blech mají bílou barvu, jsou velmi malá (asi půl centimetru) a oválná. Trusu a vajíček na zvířeti se zbavíme pomocí zmiňované koupele s preparátem na likvidaci blech, pokud jsou ale vajíčka a trus v pelíšku nebo na textiliích a čalouněném nábytku, je potřeba veškeré oděvy vyprat na co nejvyšší teplotu. Pelíšek je lepší rovnou vyhodit, protože tam bude blech nejvíce. I koberce a čalouněný nábytek je potřeba vyčistit, existují nato různé přípravky anebo odborníci.
Stejně jako u vší, je potřeba pořádně vyprat veškeré textilie a vyčisti čalouněný nábytek. Vyčistit je potřeba veškeré prostory, kde se blechy objeví. V neposlední řadě je potřeba také nechat odčervit domácího mazlíčka. Kromě bytu je potřeba i odblešit domácího mazlíčka pomocí koupele, případně různých postřiků a preparátů proti blechám.
Po zbavení se dospělých blech, jejich trusu a vajíček se doporučuje udělat ještě preventivní dezinsekci napadených prostor, aby se zamezilo jejich návratu. K tomu může sloužit třeba přípravek Bio Kill, jehož výhodou je, že nezanechává fleky ani nijak nesmrdí. Tento přípravek se ale nedává na zvířata! A je určen jen do domácností se psy, pro kočky je jedovatý. V kočičích domácnostech se může použít třeba Menforsan.
Prevence před blechami
Před blechami je lepší se chránit ještě dříve než zvíře opravdu napadnout, proto se psům i kočkám pořizují třeba obojky proti blechám
Hubení blech není jen tak, protože není domácí mazlíček jako domácí mazlíček. Jiné přípravky se používají na psí blechy a jiné na ty kočičí. Pro psy i kočky ale platí, že základem odblešení je koupel se speciálními přípravky (třeba šampony proti blechám). Nikdy se nesmí také stříkat postřiky na hubení blech (určené třeba na pelíšky, domácnost) přímo na zvířata. Přípravky totiž obvykle obsahují látky pyretroidy, která je toxická pro kočky. Často využívaným přípravkem je třeba Bio kill, ten se dá aplikovat znovu zhruba po čtyřech týdnech.
Nejlépe se blechy hubí, když jsou ještě v podobě vajíček nebo larev. Zlikvidovat je potřeba vajíčka co nejdříve, protože larva může žít bez krve hostitele i několik měsíců.
K vyhubení larev může sloužit směs botanického prášku (přirozený insekticid) a borátů (minerály vhodné ke konzervování dřeva i jako insekticid). Při aplikaci této směsi je potřeba mít roušku, abychom směs nevdechli. Směsí je potřeba poprášit nejen koberce, pelíšek, ale i nábytek. Směs se musí nechat působit, a tak by majitel měl byt alespoň na 24 hodin byt opustit. Po návratu se musí vysát koberce, vyčistit nábytek a vyprat povlečení i pelíšek.
K zbavení blech se může použít i citrónový roztok, citron se nakrájí na plátky a dají do půl litru vody. Citron s vodou se přivede k varu, a pak se nechá přes noc odležet. Ráno se roztok nalije do rozprašovače a postříkají se jím postižená místa.
Další možností je využití cedrových pilin, jejich vůně totiž odpuzuje blechy (pozor ale některá zvířata mohou mít alergii na cedr). Cedrové piliny se umístí do rohu místnosti, nebo třeba do pelíšku (ideálně blízko dveří a oken, aby se blechy nedostaly do místnosti).
Použít se i dá sůl (sůl vytahuje vlhkost a vysouší je). Solí se posype koberec, ta se pak přilepí na blechu. Po 10 dnech se posolený koberec musí pořádně vyluxovat a pak se pytlík z vysavače musí pro jistotu nahradit novým. Tento způsob může být pro řadu lidí „nehumánní“, protože blecha v podstatě vykrvácí k smrti.
K hubení blech se využívá také past na blechy = jedovatý bazén, je to jednoduchá past, ke které stačí miska, voda, saponát a lampička. Misku naplníme směsí vody a saponátu a umístíme ji blízko lampičky, blechy totiž milují světlo a teplo, takže se na takové místo jistě vydají a spadnou do pasti. Voda v „bazénku“ je otráví.
Dýmovnice na blechy: Dýmovnice na hubení blech je pro lidi i domácí zvířata stoprocentně bezpečná. Takováto dýmovnice se aktivuje vodou, pak postupně generuje mikroskopické částečky suchého kouře s&nbs
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností: První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty.
V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme).
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu. Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, škodili byste nemocnému, ne vším. K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností. První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu. Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuelně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid. Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo bývá přibalen k přípravku proti vším. Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme). Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu. Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, tak byste škodili nemocnému, ne vším. K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.