Mnoho lidí o svoji kůži pečuje prostřednictvím nejrůznějších kosmetických přípravků, protože kůži vnímají jako něco, co je viditelné a nechtějí působit zanedbaně, pro spoustu lidí se starost o vlastní pokožku stala samozřejmostí. Málo z nich ale ví, jak kůže ve skutečnosti funguje, jaké má funkce a které nemoci ji ohrožují.
Vrstvy kůže
Lidská kůže se skládá ze tří částí: z pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožku (latinskyepidermis) tvoří vrstvy buněk dlaždicového epitelu. Buňky ve spodních vrstvách se neustále dělí a vytlačují starší buňky blíže k povrchu. Buňky v horních vrstvách se tak postupně vzdalují od zdroje krve a živin, degenerují, naplňují se keratinem, rohovatí a postupně odumírají a odlupují se. Díky tomuto neustálému procesu se celá pokožka obmění zhruba za tři týdny. Člověku se za celý život odloupe asi 18 – 22 kg mrtvých buněk kůže. Pigmentové barvivo a melanin (chrání před ÚV zářením) jsou obsaženy ve spodních vrstvách.
Škára (latinskydermis) je druhou vrstvou kůže, jedná se o pevnou a pružnou vazivovou vrstvu kůže, kterou tvoří síť kolagenových a elastických vláken. Na hranici škáry s pokožkou se nachází škárové papily, ve kterých jsou nervová zakončení a kapilární sítě. Právě papily tvoří otisky prstů. Čím je člověk starší, tím se pomalu ztrácí pružnost škáry, protože se kůže uvolňuje a skládá se do záhybů a vrásek. Škára také obsahuje nervová tělíska, která jsou receptory dotyku (Meissnerova), chladu (Krauseova), tepla (Ruffiniho). Kromě tělísek jsou tam i kožní a mazové žlázy a vlasové cibulky.
Třetí část podkožní vazivo (latinskyhypodermis) se nachází pod škárou. Obsahuje tukové buňky, které jsou zásobárnou energie a rozpouštějí vitamíny A, D, E a K. Nachází se zde také tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu (Vater-Paciniho). Podkožní vazivo izoluje a chrání svaly a nervy, také tato podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost těla.
Varle (latinsky: testis; množné číslo varlata, latinsky: testes; hovorově: koule) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (například testosteron). Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.
Nadvarle (řecky: epididymis) je část lidského těla, která se podobá velmi těsně stočenému kanálku. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na horní a zadní ploše varlete. Kdyby se natáhlo, dosáhlo by délky 6 metrů. Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během toho spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy. Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatatelné na zadní straně varlete. Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.
Šourek (latinsky: scrotum) je kožovitý vak, vychlípenina břišní stěny, kde jsou uložena varlata. Většinou je umístěn mezi řitním otvorem a penisem. Spermie, které se tvoří ve varlatech, potřebují ke svému vývinu teplotu nižší, než je teplota zbytku těla. Zdá se, že u člověka je ideální teplota pro spermatogenezi asi 34,4 °C; 36,7 °C už může snižovat počet spermií v ejakulátu. Teplota uvnitř šourku je ovladatelná, v chladu se stěna šourku stáhne a přitáhne varlata k břišní stěně, kde se ohřejí, v teple se naopak šourek povolí.
Penis (neboli pyj či falus) je kopulační orgán samců a součást samčí rozmnožovací soustavy.
V naší poradně s názvem BILE SKRVNY NA ZADECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Bílé skvrny na zádech, mezi lopatkama a mírně svědící nebo bílé fleky na kůži, nebo také i ztráta pigmentu bílé flíčky, způsobuje onemocnění zvané pityriáza (latinsky Pityriasis versicolor). Právě to versicolor v latinském názvu ozančuje specifickou vlastnost této mykózy, která v místě ložiska zbavuje pokožku melaninu - hnědého pigmentu a vznikají tak ony světlé skvrny a bílé flíčky. Nejšastěji se bílé flíčky vyskytují na zádech mezi lopatkama a také na prsní kosti. Toto jsou místa, kde se stékají krůpěje potu a vzniká zde vlhké prostředí, které pityriáza potřebuje ke svému životu. Onemocnění je nakažlivé!. Velice snadno se roznáší olupujícími se šupinkami z bílých flíčků, na kterých jsou infekční spóry. Typickým místem pro nákazu jsou veřejné parní sauny. Léčba probíhá nejdříve lokální aplikací masti Pevaryl, která se po dobu asi 3 týdnů nanáší na ložiska bílých flíčků. Po třech týdnech již nebývají flíčky patrné a nemocný bývá vyléčen. V případě, že není úspěšná léčba lokálním antimykotikem, použije se perorálně podaný lék Lamisil tablety. Tablety se berou po dobu jednoho měsíce, kdy po této době onemocnění velmi dobře vymizí. Ovšem orálně podávaná léčba zatěžuje játra, proto se nejdříve volí lokální nanášení masti, které nemá žádné nežádoucí účinky. Pevaryl mast i Lamisil tablety jsou k dostání v lékárnách pouze na lékařský předpis.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem PRASKY NEBO KREM PROTI POCENI CERVENA V OBLICEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Angelika.
Dobrý den,mám velký problém.Při mirné sportovni aktivitě se potit pod paží,a v obličeji.Prosím porad tě mi existujou ňaké tablety,nebo krém.Prosím za info.Pouznarová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšené pocení, nebo-li hyperhidróza, je v populaci hojně rozšířené. Ve vašem případě zmiňujete, že se pocení objevuje po mírné sportovní zátěži, takže není třeba se zde obávat nějakých varovných signálů. Vaše tělo se tak jen přirozeně chladí. Zmírnit pocení jde jen omezeně a spíše je třeba si na tento tělesný nedostatek zvyknout. Existuje čaj se šalvějí (lidově: babské ucho, latinsky: Salvia officinalis Linné), který působí proti nadměrnému pocení. U některých lidí se výrazně omezuje pocení, když si vykouří trochu usušené marihuany.
Nežit je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které je nejčastěji způsobeno stafylokoky nebo streptokoky. Napadena může být kůže kdekoliv na těle, kde jsou vlasové váčky. Ohroženi jsou především jedinci s nedostatečnou hygienou kůže nebo poruchami imunity. Při splynutí několika furunklů dojde ke vzniku většího ložiska – karbunklu. Furunkly v oblasti obličeje mohou způsobit hnisavý zánět mozkových blan. Bakterie se při neodborné léčbě mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci (sepsi).
Furunkl nejčastěji vzniká tak, že mikrob pronikne do vlasového (chlupového) míšku, odborně folikulu, nebo mazové žlázky, svou přítomností zde způsobí zánět, který se začne projevovat tak, že se na kůži v okolí chloupku (vlasu) vytvoří malý, červený boláček, který zpravidla bolí. Na dotek je postižené místo teplé. Jak se zánět šíří do okolí žlázky nebo vlasového míšku, začne se v centru tohoto původně tuhého červeného místa tvořit hnis. Na kůži můžeme toto pozorovat jako zbělení, popřípadě zežloutnutí obsahu. Zvětšování boláčku je způsobeno další tvorbou hnisu, který se postupně dostává k povrchu kůže. Udělá se hnisavá čepička, která praskne, takže hnis může volně odtékat. Někdy se stane, že furunkl postupně odezní i bez provalení hnisu. Furunkly se mohou vytvořit kdekoliv na kůži, ale často je najdeme na hýždích, stehnech, v podpaží a na šíji. K mnohočetnému výskytu furunklů po těle, takzvané furunkulóze, může dojít v případě, že je imunitní systém jedince oslabený a bakterie mají snadnější průnik do těla. To se může stát například při cukrovce nebo dalších chronických chorobách, které mají za následek snížení imunity. Pokud se v okolí furunklu zanítí další žlázky, mohou takovéto furunkly splynout do jednoho velkého bolestivého „uzlu“ – karbunklu. Karbunkly se vyskytují především na šíji.
Furunkl a karbunkl patří do skupiny onemocnění, jimž se společně říká pyodermie. Pyodermie jsou hnisavá onemocnění kůže nebo taky žlázek, které se v kůži nacházejí (například vlasový, chlupový míšek, potní žlázky, mazové žlázky). Jsou způsobena infekcí mikroby, a to nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky, latinsky Streptococcus. Bakterie se na lidské kůži normálně vyskytují. Protože lidská kůže, pokud je zdravá, představuje velmi dobrou ochranu/bariéru, tyto mikroby nás v podstatě neohrožují. Jestliže se jim ale podaří přes tuto přirozenou bariéru dostat, můžou pak způsobit infekci, která se projeví třeba jako hnisavý vřídek, nebo v horším případě mohou zapříčinit i celkové onemocnění organismu. Proto není radno i tak zdánlivě banální onemocnění přehlížet.
V naší poradně s názvem DEHET PSORIÁZA EKZÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Nevíte někdo jestli se dá léčit psoriáza a atopický ekzém dehtem?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na to by mohl být dobrý tak zvaný jalovcový dehet. Jeho latinský název je pix juniperi. Jalovcový dehet je hustá hnědočervená až černá tekutina s typickým dehtovým zápachem. Jalovcový dehet se dobře rozpouští v 95 % lihu. Rozředěný jalovcový dehet v 5% koncentraci léčí právě atopický a seboroický ekzém, a pomáhá také proti lupénce ve vlasech. Nejlepších účinků při léčbě psoriázy a také seboroické dermatitidy ve vlasech dosáhnete, když jalovcový dehet smícháte s kamenouhelným dehtem. Směs těchto léčivých dehtů je pohodlně dostupná v přípravku zvaném Polytar liquid a Polytar AF od výrobce Steifel. Aktuální cena Polytar AF je zde: https://www.zbozi.cz/?q=pol…
Ve svém příspěvku BABSKÉ RADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Sedlak.
Kvasinky ve vlasech jak se jich zbavit
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marek.
Já zase používám olej z nimby. Nimba je druh stromu, který může být označován rovněž jako neem, nimtree nebo latinsky Azadirachta indica. Tady se můžete podívat kolik olej z nimby stojí a jak vypadá: https://www.prozdravi.cz/ni…
K přípravě léku bude potřeba:
1. Smíchejte neemový a kokosový olej.
2. Aplikujte směs na pokožku hlavy a také na vlasy. Pak přikryjte igelitovým sáčkem a zabalte do ručníku.
3. Nechte ji působit přes noc.
4. Ráno si vlasy a pokožku hlavy umyjte oblíbeným šampónem.
Jak často byste to měli dělat
- tento postup opakujte jednou za tři dny.
Proč to funguje
Antimikrobiální vlastnosti neemu byly po staletí používány v Ayurvedě k léčbě různých infekcí. Pokud jde o kvasinky ve vlasech, tak neemový olej je dokáže účinně zabít a zmírní svědění pokožky hlavy a vypadání vlasů. Kokosový olej v tomto prostředku se postará o výživu pokožky hlavy i vlasů.
Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza. Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.
Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx) je úzká ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka. Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky. Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.
V naší poradně s názvem PANGAMIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Máčel Petr.
Prosím, chtěl bych se jenom zeptat jestli má pangamin nějaký vliv na krevní destičky. Věřím, že mi dáte vědět. S úctou Petr Máčel.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pangamin jsou pivovarské kvasnice, latinsky Saccharomyces cerevisiae. Právě tyto kvasinky byly podrobeny studii, která zkoumala jejich vliv na krevní destičky (trombocyty). Studie je vidět zde: https://pubmed.ncbi.nlm.nih…
Získané výsledky in vitro ukazují, že antiagregační aktivita beta-glukanu ze Saccharomyces cerevisiae je založena na jeho antioxidačních vlastnostech, a proto může být suplementace beta-glukanu prospěšná v prevenci onemocnění souvisejících s aktivací krevních destiček, jako jsou kardiovaskulární nebo zánětlivá onemocnění.
Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.
Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.
Přeslička: je bohatá na oxid křemičitý, o kterém se předpokládá, že pomáhá léčit a obnovovat poškozené tkáně způsobené zánětem od pankreatitidy. Kromě toho jedna studie analyzující účinky extraktu z přesličky na diabetických krysách zjistila po 5 týdnech léčby významné antidiabetické vlastnosti a regeneraci slinivky a jater.
Oregano: V tradiční medicíně je oregano používané k léčbě nemocí spojených s oxidací, jako je například cukrovka. Oregano je bohaté na přírodní fenolické antioxidanty. V roce 2004 vědci z Massachusettské univerzity studovali antidiabetické mechanismy extraktu z oregana a zjistili, že může vázat pankreatickou amylázu u prasat. Tyto výsledky podporují názor, že oregano by mohlo být antihyperglykemické činidlo pro dlouhodobou kontrolu hyperglykémie a diabetických komplikací.
Haritaki: Tato bylina, latinsky Terminalia chebula, má vlastnosti potlačující rakovinné bujení a může zabránit nebo zpomalit růst rakovinných nádorů slinivky. Lékaři se domnívají, že je to dáno tím, že pankreatické nádorové buňky odumírají přirozeně v procesu známém jako apoptóza, aniž by docházelo k vedlejším toxickým účinkům. Bylo prokázáno, že perorální příjem extraktu z haritaki snižuje zvýšenou hladinu glukózy v krvi o 43,2 % a obsah jaterního a svalového glykogenu o 75 % a 62,9 % (v uvedeném pořadí), což naznačuje, že může mít jistou hodnotu při léčbě diabetes.
Měsíček lékařský: Má protizánětlivé, antivirové a antigenotoxické terapeutické vlastnosti. Extrakt z měsíčku má účinky, které by mohly potenciálně zabraňovat šíření nádorových buněk v rozpětí od 70–100 % při testování na celé řadě lidských a myších nádorových buněčných linií, včetně pankreatických nádorových buněk. To znamená, že tato bylina má cytotoxické vlastnosti nádorových buněk, a že měsíček může vyvolat aktivaci lymfocytů. Pokud je pankreatitida způsobena vysokým příjmem alkoholu, aplikace masti z měsíčku může pomoci zabránit dehydrataci.
Pampeliška: Pampeliška je považována za účinnou při léčbě proti agresivním a odolným pankreatickým nádorovým buňkám. Čaj vyrobený z pampelišky je také známý při čištění střev a jater. A pomůže zotavit a léčit poškozené pankreatické tkáně.
Hořec: Tato bylinka se osvědčila jako jedna z nejlepších v podpoře zdraví slinivky. Kořeny hořce mohou stimulovat slinivku, žlučník a sliznici žaludku ke zvýšené sekreci pankreatických enzymů, žluči, žaludečních kyselin a trávicích šťáv.
Vodilka kanadská: Latinsky Hydrastis canadensis, je dnes pro své léčivé a terapeutické účinky jednou z vysoce uznávaných bylin. Více než její schopnost snižovat hladinu cukru v krvi a napomáhání celkové
Wikipedie uvádí, že svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.
U člověka je původcem zákožka Sarcoptes scabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptes scabiei). To, že je příčinou svrabu parazit, objevil vídeňský lékař moravského původu (rodák z Brna) Ferdinand von Hebra (1816–1880).
Přítomnost parazita se projevuje nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak přehnaná hygiena může způsobit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab. V České republice je onemocnění v současné době (po roce 2000, statistika ÚZIS) dost rozšířené. Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.
Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samička klade denně jedno až tři 0,3–0,4 mm dlouhá vajíčka ve slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, a poté při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.