Obsahují především fenoly, krezoly, terpeny, naftalen, kyseliny fenolkarbonové a homology kyseliny octové. Jsou tekuté a mají slabě kyselé Ph. Častěji jsou užívané ve skandinávských zemích pro své účinky antipruriginózní (protisvědivé), antimykotické (protiplísňové) a antimikrobiální (působící proti mikrobům). V Česku jsou dřevěné dehty odbornou veřejností považovány spíše za zastaralý a z překonaný lék. Po vstřebání pokožkou se z těla dostávají ven prostřednictvím moče a při této cestě často poškozují ledviny, proto je nezbytné při jejich podávání jednou týdně kontrolovat moč. Pro všechny dřevné dehty platí, že jsou velmi špatně rozpustné ve vodě. Dřevěné dehty se dále dělí podle druhů dřevin, ze kterých se získávají.
březový dehet
jalovcový dehet
bukový dehet
tekutý dehet
Březový dehet
Latinský název pix betulae. Vzniká suchou destilací dřeva různých druhů bříz. Je to hustá, červenohnědá tekutina, špatně rozpustná ve vodě, ale dobře v chloroformu a v 95 % lihu. Někdy se užívá v 10 % koncentraci do mastí na seboroický ekzém. Vyšší koncentrace březového dehtu je pak vhodná na chronickou psoriázu.
Jalovcový dehet
Latinský název pix juniperi. Jalovcový dehet je hustá hnědočervená až černá tekutina typického zápachu. Dobře se rozpouští v 95 % lihu, v éteru, v chloroformu a v benzenu. Při použití v 5% koncentraci léčí atopický a seboroický ekzém, a pomáhá proti lupénce ve vlasech. při Například nejlepších účinků při léčbě psoriázy a seboroické dermatitidy ve vlasech dosáhnete, když jalovcový dehet smícháte s kamenouhelným dehtem. Takový dehtový koktejl je dnes dostupný v přípravku Polytar liquid a Polytar AF od výrobce Steifel.
Bukový dehet
Latinský název pix fagi. Získává se suchou destilací bukového dřeva. Je to hnědočerná tekutina charakteristického zápachu, dobře rozpustná v etanolu, v éteru, v chloroformu. Bukový dehet se dříve užíval k léčbě lupénky.
Tekutý dehet
Latinský název pix liquida. Získává se z různých druhů dřev jehličnatých stromů pomocí suché destilace. Je to viskózní, tmavě hnědá látka s vysokým obsahem pryskyřic.
Lidská kůže se skládá ze tří částí: z pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožku (latinskyepidermis) tvoří vrstvy buněk dlaždicového epitelu. Buňky ve spodních vrstvách se neustále dělí a vytlačují starší buňky blíže k povrchu. Buňky v horních vrstvách se tak postupně vzdalují od zdroje krve a živin, degenerují, naplňují se keratinem, rohovatí a postupně odumírají a odlupují se. Díky tomuto neustálému procesu se celá pokožka obmění zhruba za tři týdny. Člověku se za celý život odloupe asi 18 – 22 kg mrtvých buněk kůže. Pigmentové barvivo a melanin (chrání před ÚV zářením) jsou obsaženy ve spodních vrstvách.
Škára (latinskydermis) je druhou vrstvou kůže, jedná se o pevnou a pružnou vazivovou vrstvu kůže, kterou tvoří síť kolagenových a elastických vláken. Na hranici škáry s pokožkou se nachází škárové papily, ve kterých jsou nervová zakončení a kapilární sítě. Právě papily tvoří otisky prstů. Čím je člověk starší, tím se pomalu ztrácí pružnost škáry, protože se kůže uvolňuje a skládá se do záhybů a vrásek. Škára také obsahuje nervová tělíska, která jsou receptory dotyku (Meissnerova), chladu (Krauseova), tepla (Ruffiniho). Kromě tělísek jsou tam i kožní a mazové žlázy a vlasové cibulky.
Třetí část podkožní vazivo (latinskyhypodermis) se nachází pod škárou. Obsahuje tukové buňky, které jsou zásobárnou energie a rozpouštějí vitamíny A, D, E a K. Nachází se zde také tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu (Vater-Paciniho). Podkožní vazivo izoluje a chrání svaly a nervy, také tato podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost těla.
V naší poradně s názvem BILE SKRVNY NA ZADECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Bílé skvrny na zádech, mezi lopatkama a mírně svědící nebo bílé fleky na kůži, nebo také i ztráta pigmentu bílé flíčky, způsobuje onemocnění zvané pityriáza (latinsky Pityriasis versicolor). Právě to versicolor v latinském názvu ozančuje specifickou vlastnost této mykózy, která v místě ložiska zbavuje pokožku melaninu - hnědého pigmentu a vznikají tak ony světlé skvrny a bílé flíčky. Nejšastěji se bílé flíčky vyskytují na zádech mezi lopatkama a také na prsní kosti. Toto jsou místa, kde se stékají krůpěje potu a vzniká zde vlhké prostředí, které pityriáza potřebuje ke svému životu. Onemocnění je nakažlivé!. Velice snadno se roznáší olupujícími se šupinkami z bílých flíčků, na kterých jsou infekční spóry. Typickým místem pro nákazu jsou veřejné parní sauny. Léčba probíhá nejdříve lokální aplikací masti Pevaryl, která se po dobu asi 3 týdnů nanáší na ložiska bílých flíčků. Po třech týdnech již nebývají flíčky patrné a nemocný bývá vyléčen. V případě, že není úspěšná léčba lokálním antimykotikem, použije se perorálně podaný lék Lamisil tablety. Tablety se berou po dobu jednoho měsíce, kdy po této době onemocnění velmi dobře vymizí. Ovšem orálně podávaná léčba zatěžuje játra, proto se nejdříve volí lokální nanášení masti, které nemá žádné nežádoucí účinky. Pevaryl mast i Lamisil tablety jsou k dostání v lékárnách pouze na lékařský předpis.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Varle (latinsky: testis; množné číslo varlata, latinsky: testes; hovorově: koule) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (například testosteron). Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.
Nadvarle (řecky: epididymis) je část lidského těla, která se podobá velmi těsně stočenému kanálku. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na horní a zadní ploše varlete. Kdyby se natáhlo, dosáhlo by délky 6 metrů. Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během toho spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy. Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatatelné na zadní straně varlete. Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.
Šourek (latinsky: scrotum) je kožovitý vak, vychlípenina břišní stěny, kde jsou uložena varlata. Většinou je umístěn mezi řitním otvorem a penisem. Spermie, které se tvoří ve varlatech, potřebují ke svému vývinu teplotu nižší, než je teplota zbytku těla. Zdá se, že u člověka je ideální teplota pro spermatogenezi asi 34,4 °C; 36,7 °C už může snižovat počet spermií v ejakulátu. Teplota uvnitř šourku je ovladatelná, v chladu se stěna šourku stáhne a přitáhne varlata k břišní stěně, kde se ohřejí, v teple se naopak šourek povolí.
Penis (neboli pyj či falus) je kopulační orgán samců a součást samčí rozmnožovací soustavy.
V naší poradně s názvem PRASKY NEBO KREM PROTI POCENI CERVENA V OBLICEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Angelika.
Dobrý den,mám velký problém.Při mirné sportovni aktivitě se potit pod paží,a v obličeji.Prosím porad tě mi existujou ňaké tablety,nebo krém.Prosím za info.Pouznarová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšené pocení, nebo-li hyperhidróza, je v populaci hojně rozšířené. Ve vašem případě zmiňujete, že se pocení objevuje po mírné sportovní zátěži, takže není třeba se zde obávat nějakých varovných signálů. Vaše tělo se tak jen přirozeně chladí. Zmírnit pocení jde jen omezeně a spíše je třeba si na tento tělesný nedostatek zvyknout. Existuje čaj se šalvějí (lidově: babské ucho, latinsky: Salvia officinalis Linné), který působí proti nadměrnému pocení. U některých lidí se výrazně omezuje pocení, když si vykouří trochu usušené marihuany.
V naší poradně s názvem DEHET PSORIÁZA EKZÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Nevíte někdo jestli se dá léčit psoriáza a atopický ekzém dehtem?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na to by mohl být dobrý tak zvaný jalovcový dehet. Jeho latinský název je pix juniperi. Jalovcový dehet je hustá hnědočervená až černá tekutina s typickým dehtovým zápachem. Jalovcový dehet se dobře rozpouští v 95 % lihu. Rozředěný jalovcový dehet v 5% koncentraci léčí právě atopický a seboroický ekzém, a pomáhá také proti lupénce ve vlasech. Nejlepších účinků při léčbě psoriázy a také seboroické dermatitidy ve vlasech dosáhnete, když jalovcový dehet smícháte s kamenouhelným dehtem. Směs těchto léčivých dehtů je pohodlně dostupná v přípravku zvaném Polytar liquid a Polytar AF od výrobce Steifel. Aktuální cena Polytar AF je zde: http://www.zbozi.cz/?q=poly…
Nežit je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které je nejčastěji způsobeno stafylokoky nebo streptokoky. Napadena může být kůže kdekoliv na těle, kde jsou vlasové váčky. Ohroženi jsou především jedinci s nedostatečnou hygienou kůže nebo poruchami imunity. Při splynutí několika furunklů dojde ke vzniku většího ložiska – karbunklu. Furunkly v oblasti obličeje mohou způsobit hnisavý zánět mozkových blan. Bakterie se při neodborné léčbě mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci (sepsi).
Furunkl nejčastěji vzniká tak, že mikrob pronikne do vlasového (chlupového) míšku, odborně folikulu, nebo mazové žlázky, svou přítomností zde způsobí zánět, který se začne projevovat tak, že se na kůži v okolí chloupku (vlasu) vytvoří malý, červený boláček, který zpravidla bolí. Na dotek je postižené místo teplé. Jak se zánět šíří do okolí žlázky nebo vlasového míšku, začne se v centru tohoto původně tuhého červeného místa tvořit hnis. Na kůži můžeme toto pozorovat jako zbělení, popřípadě zežloutnutí obsahu. Zvětšování boláčku je způsobeno další tvorbou hnisu, který se postupně dostává k povrchu kůže. Udělá se hnisavá čepička, která praskne, takže hnis může volně odtékat. Někdy se stane, že furunkl postupně odezní i bez provalení hnisu. Furunkly se mohou vytvořit kdekoliv na kůži, ale často je najdeme na hýždích, stehnech, v podpaží a na šíji. K mnohočetnému výskytu furunklů po těle, takzvané furunkulóze, může dojít v případě, že je imunitní systém jedince oslabený a bakterie mají snadnější průnik do těla. To se může stát například při cukrovce nebo dalších chronických chorobách, které mají za následek snížení imunity. Pokud se v okolí furunklu zanítí další žlázky, mohou takovéto furunkly splynout do jednoho velkého bolestivého „uzlu“ – karbunklu. Karbunkly se vyskytují především na šíji.
Furunkl a karbunkl patří do skupiny onemocnění, jimž se společně říká pyodermie. Pyodermie jsou hnisavá onemocnění kůže nebo taky žlázek, které se v kůži nacházejí (například vlasový, chlupový míšek, potní žlázky, mazové žlázky). Jsou způsobena infekcí mikroby, a to nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky, latinsky Streptococcus. Bakterie se na lidské kůži normálně vyskytují. Protože lidská kůže, pokud je zdravá, představuje velmi dobrou ochranu/bariéru, tyto mikroby nás v podstatě neohrožují. Jestliže se jim ale podaří přes tuto přirozenou bariéru dostat, můžou pak způsobit infekci, která se projeví třeba jako hnisavý vřídek, nebo v horším případě mohou zapříčinit i celkové onemocnění organismu. Proto není radno i tak zdánlivě banální onemocnění přehlížet.
Ve svém příspěvku BABSKÉ RADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Sedlak.
Kvasinky ve vlasech jak se jich zbavit
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marek.
Já zase používám olej z nimby. Nimba je druh stromu, který může být označován rovněž jako neem, nimtree nebo latinsky Azadirachta indica. Tady se můžete podívat kolik olej z nimby stojí a jak vypadá: https://www.prozdravi.cz/ni…
K přípravě léku bude potřeba:
1. Smíchejte neemový a kokosový olej.
2. Aplikujte směs na pokožku hlavy a také na vlasy. Pak přikryjte igelitovým sáčkem a zabalte do ručníku.
3. Nechte ji působit přes noc.
4. Ráno si vlasy a pokožku hlavy umyjte oblíbeným šampónem.
Jak často byste to měli dělat
- tento postup opakujte jednou za tři dny.
Proč to funguje
Antimikrobiální vlastnosti neemu byly po staletí používány v Ayurvedě k léčbě různých infekcí. Pokud jde o kvasinky ve vlasech, tak neemový olej je dokáže účinně zabít a zmírní svědění pokožky hlavy a vypadání vlasů. Kokosový olej v tomto prostředku se postará o výživu pokožky hlavy i vlasů.
Klasická metoda měření spočívá v tom, že sám vyšetřující odečítá hodnoty krevního tlaku pomocí fonendoskopu. Tlak v manžetě je třeba zvýšit tak, aby na počátku měření převyšoval tlak v tepně. Manžeta tak představuje uměle vytvořenou překážku krevnímu průtoku. Postupným pomalým snižováním tlaku v manžetě dojde v určitém okamžiku k obnovení průtoku krve za místo obstrukce. Tlak v manžetě však způsobí deformaci tepny, díky níž je proudění pronikající krve turbulentní. Hodnota tlaku, při níž začínají být ve fonendoskopu slyšitelné srdeční ozvy a především šelesty způsobené turbulentním prouděním (Korotkovův fenomén), odpovídá hodnotě systolického krevního tlaku. Ozvy jsou slyšitelné do té doby, dokud tlak v manžetě postačuje k deformaci tepny a tím k udržení turbulentního proudění. Jakmile tlak v manžetě poklesne natolik, že již nestačí tepnu deformovat, obnoví se původní laminární proudění a Korotkovovy fenomény přestanou být slyšitelné. Tento okamžik odpovídá hodnotě diastolického krevního tlaku. Není přitom důležité, zda je používán rtuťový, aneroidní anebo digitální tonometr. Tato metoda měření tlaku se nazývá auskultační (latinsky auscultare = poslouchat). Auskultační metoda je považována za nejpřesnější způsob měření krevního tlaku. Třebaže zvládnutí auskultační techniky měření není samo o sobě složité, je třeba počítat s možnou chybou ze strany vyšetřujícího.
Digitální automatické a poloautomatické tonometry pracují většinou na takzvaném oscilometrickém principu (latinsky oscillare = kmitat). Metoda měření spočívá v určení takové hodnoty tlaku, při níž jsou největší tlakové změny v tepně. Tonometr tedy nestanovuje hodnoty systolického a diastolického tlaku, nýbrž hodnotu takzvaného středního arteriálního tlaku a obě meze dopočítává programové vybavení přístroje. Právě z toho důvodu, že se při oscilometrické metodě měří střední tlak a systolický i diastolický tlak se odhadují, nebylo takové přesnosti srovnatelné s auskultační metodou. Digitální přístroje se používají především pro měření krevního tlaku v domácích podmínkách a při 24hodinovém sledování krevního tlaku.
Diastolický krevní tlak mezi 80 a 89 může být spojován se zvýšeným zdravotním rizikem. Například riziko srdečního záchvatu je na této úrovni dvojnásobné oproti hodnotám nižším než 80. Tato nová definice vysokého krevního tlaku znamená, že více než polovina z nás žije se zvýšeným rizikem srdečního záchvatu, mozkové mrtvice, selhání ledvin a nakonec i smrti.
Má-li být hodnota normálního krevního tlaku spojována s dlouhým životem a nízkým rizikem onemocnění koronárních i jiných cév, pak by tato hodnota měla činit v dospělosti asi 110/70 nebo být nižší. Každé trvalé zvýšení nad tuto hodnotu vede ke snížení očekávané doby života a ke zvýšenému riziku postižení nemocemi, jako jsou srdeční záchvaty a mozkové mrtvice. Pokud je diastolický tlak příliš nízký, čili se nachází pod hodnotou 60 mm Hg, jedná se o takzvanou hypotenzi – tento tlak není schopen přinést dostatek kyslíku a živin do buněk celého těla a také odstraňovat odpadní látky. To vše pak může mít za následek odumírání buněk.
V naší poradně s názvem PANGAMIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Máčel Petr.
Prosím, chtěl bych se jenom zeptat jestli má pangamin nějaký vliv na krevní destičky. Věřím, že mi dáte vědět. S úctou Petr Máčel.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pangamin jsou pivovarské kvasnice, latinsky Saccharomyces cerevisiae. Právě tyto kvasinky byly podrobeny studii, která zkoumala jejich vliv na krevní destičky (trombocyty). Studie je vidět zde: https://pubmed.ncbi.nlm.nih…
Získané výsledky in vitro ukazují, že antiagregační aktivita beta-glukanu ze Saccharomyces cerevisiae je založena na jeho antioxidačních vlastnostech, a proto může být suplementace beta-glukanu prospěšná v prevenci onemocnění souvisejících s aktivací krevních destiček, jako jsou kardiovaskulární nebo zánětlivá onemocnění.
Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza. Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.
Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx) je úzká ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka. Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky. Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.
Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.
Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.
Přeslička: je bohatá na oxid křemičitý, o kterém se předpokládá, že pomáhá léčit a obnovovat poškozené tkáně způsobené zánětem od pankreatitidy. Kromě toho jedna studie analyzující účinky extraktu z přesličky na diabetických krysách zjistila po 5 týdnech léčby významné antidiabetické vlastnosti a regeneraci slinivky a jater.
Oregano: V tradiční medicíně je oregano používané k léčbě nemocí spojených s oxidací, jako je například cukrovka. Oregano je bohaté na přírodní fenolické antioxidanty. V roce 2004 vědci z Massachusettské univerzity studovali antidiabetické mechanismy extraktu z oregana a zjistili, že může vázat pankreatickou amylázu u prasat. Tyto výsledky podporují názor, že oregano by mohlo být antihyperglykemické činidlo pro dlouhodobou kontrolu hyperglykémie a diabetických komplikací.
Haritaki: Tato bylina, latinsky Terminalia chebula, má vlastnosti potlačující rakovinné bujení a může zabránit nebo zpomalit růst rakovinných nádorů slinivky. Lékaři se domnívají, že je to dáno tím, že pankreatické nádorové buňky odumírají přirozeně v procesu známém jako apoptóza, aniž by docházelo k vedlejším toxickým účinkům. Bylo prokázáno, že perorální příjem extraktu z haritaki snižuje zvýšenou hladinu glukózy v krvi o 43,2 % a obsah jaterního a svalového glykogenu o 75 % a 62,9 % (v uvedeném pořadí), což naznačuje, že může mít jistou hodnotu při léčbě diabetes.
Měsíček lékařský: Má protizánětlivé, antivirové a antigenotoxické terapeutické vlastnosti. Extrakt z měsíčku má účinky, které by mohly potenciálně zabraňovat šíření nádorových buněk v rozpětí od 70–100 % při testování na celé řadě lidských a myších nádorových buněčných linií, včetně pankreatických nádorových buněk. To znamená, že tato bylina má cytotoxické vlastnosti nádorových buněk, a že měsíček může vyvolat aktivaci lymfocytů. Pokud je pankreatitida způsobena vysokým příjmem alkoholu, aplikace masti z měsíčku může pomoci zabránit dehydrataci.
Pampeliška: Pampeliška je považována za účinnou při léčbě proti agresivním a odolným pankreatickým nádorovým buňkám. Čaj vyrobený z pampelišky je také známý při čištění střev a jater. A pomůže zotavit a léčit poškozené pankreatické tkáně.
Hořec: Tato bylinka se osvědčila jako jedna z nejlepších v podpoře zdraví slinivky. Kořeny hořce mohou stimulovat slinivku, žlučník a sliznici žaludku ke zvýšené sekreci pankreatických enzymů, žluči, žaludečních kyselin a trávicích šťáv.
Vodilka kanadská: Latinsky Hydrastis canadensis, je dnes pro své léčivé a terapeutické účinky jednou z vysoce uznávaných bylin. Více než její schopnost snižovat hladinu cukru v krvi a napomáhání celkového fungování slinivky, pomáhá stimulovat beta-buňky slinivky, což je přínosem pro lidi trpící cukrovkou. Vodilka kanadská má také diuretické, antibakteriální, antiseptické, čisticí vlastnosti, slouží jako projímadlo, tonikum, žaludeční a svalový stimulant, působí protizánětlivě, má zvláčňující a protikřečové vlastnosti. Podle výzkumu je vodilka schopná podporovat zdravé fungování tlustého střeva, sleziny a slinivky. Zvyšuje rovněž tvorbu žluči.
Jalovec: Nabízí velké množství zdraví prospěšných živin potřebných pro lidské tělo. Semena a lusky jalovce jsou efektivní při zlepšování funkce trávicího systému a slinivky. Regulací normálního fungování slinivky břišní se dosáhne stabilní hladiny cukru. To může být velmi užitečné pro ty, kteří trpí cukrovkou.
Olivové listy: Pomáhají zlepšovat oběhový systém, detoxikovat krev, odstranit volné radikály a snížit krevní tlak. V dlouhodobém horizontu tyto výhody pomáhají k posílení štítné žlázy, jater a funkce slinivky. Olivové listy obsahují oleuropein. Tato chemická sloučenina slouží jako protizánětlivý prostředek ve slinivce břišní. To přispívá ke snížení otoků a bolesti spojené s pankreatitidou. Dále obsahuje kyselinu olejovou, která je užitečná pro zbavení se volných radikálů způsobujících významné buněčné poškození orgánu. O olivových listech se zjistilo, že mají také potenciál zpomalovat šíření nádorových buněk. Výzkum dále ukazuje, že použití olivových listů je prospěšné pro snížení rizika rakoviny prsu a slinivky.
Lékořice: Je považována za vynikající při léčbě mnoha poruch slinivky, a to zejména v tradiční čínské medicíně. Podle výzkumů obsahuje lékořice protizánětlivé sloučeniny, které pracují na snížení bolestí a otoků spojených se slinivkou a játry, jako je například pankreatitida.
Wikipedie uvádí, že svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.
U člověka je původcem zákožka Sarcoptes scabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptes scabiei). To, že je příčinou svrabu parazit, objevil vídeňský lékař moravského původu (rodák z Brna) Ferdinand von Hebra (1816–1880).
Přítomnost parazita se projevuje nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak přehnaná hygiena může způsobit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab. V České republice je onemocnění v současné době (po roce 2000, statistika ÚZIS) dost rozšířené. Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.
Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samička klade denně jedno až tři 0,3–0,4 mm dlouhá vajíčka ve slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, a poté při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.
Lupénka neboli psoriáza je chronické kožní onemocnění. Probíhá s velkým sklonem k recidivám. Latinský název psoriáza se odvozuje od slova „psora“ neboli odlupování, škrábání. Částečně se dědí, určitě se dá u některých jedinců vystopovat rodinná dispozice k chorobě. Je to viditelná porucha kůže, která se bohužel nedá úplně vyléčit. Psoriáza je tedy přesněji řečeno časté neinfekční zánětlivé autoimunitní onemocnění. Toto slovo zná v dnešní době mnoho lidí, neboť lupénka se stává civilizační chorobou. Odlupování pokožky, které je 7krát rychlejší než u zdravé pokožky, je častou součástí lupénky. Psoriáza (lupénka) se objevuje většinou mezi desátým až třicátým rokem života, ale může v podstatě začít kdykoli.
Psoriáza
Zde je článek, který se podrobně zaobírá lupénkou.
Kůže je nejrozsáhlejším orgánem na lidském těle. Latinský název tohoto orgánu je cutis, derma. Kůže má u některých zvířat podobu kožichu. Úkolem kůže je oddělovat vnitřní prostředí těla od vnějšího prostředí. Většina savců (včetně lidí) je pokryta ochlupením (zvířata srstí). U dospělého člověka plocha kůže dosahuje 1,6 až 1,8 m2, její hmotnost se pohybuje kolem 7 % z celkové hmotnosti jedince. Nejvíce kůže na lidském těle je na dolních končetinách (36 %), na trupu (30 %), horních končetinách (23 %) a nejméně kůže je na hlavě a krku (11 %). Přestože kůže některých lidí působí, že je silná zhruba jako papír, tak její tloušťka se pohybuje od 0,4 mm do 4 mm. Kůže je nejsilnější na zádech, naopak nejslabší je na očních víčkách, na části hlavy, kde rostou vlasy a u mužů na penisu.
