Maniodepresivní psychóza, označovaná v současnosti rovněž názvem „psychoafektivní porucha“, nebo přesněji „bipolární afektivní porucha“, představuje velmi závažné duševní onemocnění, jehož průběh hrozí fatálními následky. Značnou zátěž přitom klade nejen na pacienta samého, ale bezprostředně ovlivňuje i jeho nejbližší okolí, rodinu a přátele. Maniodepresivní psychóza je závažné psychické onemocnění. Toto onemocnění se nevyhýbá nikomu, žádnému věku, povolání, rase či inteligenci, a může se objevit předcházena varovnými signály nebo bez nich. Současná moderní terapie vede k uzdravení celé řady nemocných, ovšem je zapotřebí, aby došli se svým problémem k lékaři!
Maniodepresivnípsychóza a dědičnost
Maniodepresivnípsychóza patří mezi psychické poruchy, u kterých je obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být dědičný, to znamená, že je vázaný na geny. Avšak je nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy k určitému onemocnění, nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje s bližším příbuzenským vztahem. Riziko také roste s vyšším počtem příbuzných, kteří trpí maniodepresivní poruchou nebo depresemi.
V naší poradně s názvem CIPRALEX A MARIUHANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den. Chtěl jsem se zeptat, jaké nežádoucí účinky by se mohly dostavit po kombinaci cipralexu a mariuhany.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při společném užívání THC a antidepresiv zejména hrozí prohloubení primární deprese a vznik bipolární poruchy - manio-depresívní psychózy. Pak také společné užívání marihuany a antidepresiv může vést k rozvoji schizofrenie a různých sociálních poruch osobnosti.
V některých případech se může stát ale i pravý opak, kdy užití marihuany má pozitivní vliv na psychický stav a může od deprese ulevit. THC vám dovolí lépe souznít s přírodou nebo s vaším bezprostředním okolím (s tělem, pokojem, bytem, meditační místností a podobně) a to může vést k odreagování a rozptýlení chmurných myšlenek.
Rozhodně je třeba při takovýchto hrátkách s trávou a antidepresivy požádat někoho z vašeho okolí, kdo je nezaujatý, aby vás mohl případně upozornit na to, že se v této souvislosti psychicky měníte k horšímu. A to by mělo být pro vás jasným signálem k ukončení používání této kombinace.
Buďte opatrný.
Jak se chovat při kontaktu s maniodepresivní psychózou
Lidé s maniodepresivní psychózou velmi často trpí pocity bezvýchodnosti a jsou přesvědčeni o tom, že nic v jejich životě nemá smysl. Únik z těchto trýznivých pocitů a psychické bolesti hledají pak, jak se dá. Právě tyto pocity jsou nejčastější motivací k sebevraždě a východiskem ze zdánlivě neřešitelné aktuální životní situace. Maniodepresivnípsychóza s sebou nese různá rizika. Mezi ně patří rizika sociální a společenská. Nepříjemnosti si postižený maniodepresivní psychózou může způsobit nevhodným chováním na veřejnosti, arogantním a sebevědomým vystupováním, nevhodným vtipkováním, žoviálností. Obvykle veřejnost není o nemoci člověka informována, a tak toto chování připisuje jeho charakterovým vlastnostem, což silně stěžuje jeho další společenský i osobní život. Až v polovině případů dochází ke zvýšené konzumaci alkoholu nebo léků. Ty mohou vést ke zhoršení zdravotního stavu, a navíc k dalším zdravotním komplikacím. Lehkovážné chování, které je typické pro manickou fázi, často způsobuje následné potíže a konflikty v partnerství nebo manželském vztahu, vede k finančním ztrátám, neuváženým investicím. U tohoto onemocnění výrazně pomáhá sportovní aktivita jedince, který však o ni musí projevovat zájem.
Deset tváří úzkosti – Hans Morschitzky a Sigrid Sator
V současné době onemocní nějakou formou úzkostné poruchy v průběhu svého života každý čtvrtý člověk z populace. U žen je toto onemocnění nejčastějším psychickým problémem, u mužů druhým nejčastějším po problémech s alkoholem. Zkušení autoři řady úspěšných knih popisují ve své knize „deset tváří“ úzkosti, tedy forem úzkostných poruch. U jednotlivých poruch vysvětlují názorně jejich vznik, dynamiku, specifické projevy a nabízejí osvědčené přístupy k jejich překonání. Ty vycházejí jak z mnohaletých odborných zkušeností autorů, tak z nejnovějších poznatků kognitivně-behaviorální terapie a mentálního tréninku. Autoři nabízejí přístup zahrnující konfrontační terapii, mentální trénink, kognitivní terapii, tělesný trénink, trénink emocí, posilování sebevědomí a trénink zvládání stresu.
Coaxil se používá k léčbě deprese (stav provázený nadměrným smutkem) různé závažnosti. Přípravek je určen dospělým nad 18 let. Jde o potahovanou tabletu, která obsahuje jako léčivou látku tianeptin. Tianeptin působí na centrální nervový systém. Po podání ústy se rychle a úplně vstřebává. Vylučuje se metabolizovaný (přeměněný) převážně ledvinami. Tianeptin se používá u poruch nálady, které jsou v naší populaci velmi časté. Mezi tyto choroby patří deprese, maniodepresivnípsychóza, některé fobie, panická porucha, obsedantně-kompulzivní choroba a další úzkostné poruchy. Velkou výhodou tohoto a jemu podobných léků je, že nepůsobí tlumivě (neuspávají) a nenarušují intelekt léčeného.
BITEPT test rozpozná nejčastější duševní poruchy: mánie, deprese, obsese, úzkostná porucha, bipolární afektivní porucha (maniodepresivnípsychóza), různé fobie, panické poruchy, hypochondrická porucha, neurastenie a další. Mnoho lidí si dělá starosti se svým duševním stavem, ale nepokusí se o žádné řešení. Tento test vám pomůže zjistit, jestli se obáváte právem nebo zbytečně. Zjišťuje možnost přítomnosti základních kategorií psychických onemocnění, jako jsou bipolární porucha, schizofrenie, panická porucha, hypochondrická porucha a jiné.
Plegomazin účinkuje na centrální nervový systém a pomocí ovlivnění některých receptorů má vliv na rovnováhu neurotransmiterů v mozku. Tyto neurotransmitery jsou různé chemické sloučeniny, které zprostředkovávají přenosy vzruchů mezi neurony. Chlorpromazin poměrně neselektivně blokuje dopaminové, noradrenalinové, acetylcholinové a serotoninové receptory. Plegomazin má silný antipsychotický účinek a užívá se u psychiatrických stavů, jako je schizofrenie, maniodepresivnípsychóza a různé poruchy chování.
Jak již bylo uvedeno, vedle klasických psychiatrických indikací je Plegomazin pro své tlumicí účinky využíván také v porodnictví. Podává se na celkové zklidnění a útlum reaktivní dělohy na konci těhotenství před porodem ve formě injekcí. Přestože lék není schválen k použití v této indikaci, je takto využíván již poměrně dlouho a bez zaznamenaných negativních důsledků. Pokud gynekolog na základě svých zkušeností uzná za vhodné Plegomazin nasadit před porodem nebo při porodu, tak je to zcela v jeho kompetenci. Lék existuje pouze ve formě injekcí určených k nitrosvalovému podání. Jedna ampule obsahuje 25 miligramů účinné látky.
Maniodepresivní pacient patří vždy do rukou lékaře specialisty – psychiatra. Alternativně a preventivně lze zmírnit projevy onemocnění, a to pomocí zdravého životního stylu, dostatkem fyzické aktivity, pravidelným a dostatečným spánkovým režimem, vyhýbáním se dlouhodobému stresu, stresovým a psychicky náročným situacím, vyhýbáním se konzumaci alkoholu, zamezením užívání psychoaktivních látek (marihuana, LSD, kokain, pervitin a tak dále).
Lexaurin se podává jako perorální tableta. Obvyklá dávka Lexaurinu je 6 až 18 mg denně podávaná v rovnoměrně rozdělených dávkách po dobu jednoho týdne. Maximální dávkování může být až 30 mg denně.
U oslabených nebo starších pacientů mohou být zapotřebí nižší dávky, jako jsou 3 mg/den v rozdělených dávkách.
Je zapotřebí pravidelného hodnocení lékařem, aby se rozhodlo, zda máte pokračovat s tímto lékem, protože delší léčba může vést k závislosti.
Při dlouhodobé léčbě nikdy svévolně nepřestávejte tento lék užívat náhle, pokud vám to neřekne váš lékař. Abyste předešli abstinenčním příznakům a návratu vašich původních příznaků, je nejlepší Lexaurin vysazovat pomalu během osmi týdnů, kdy postupně snižujete dávku o 25 % každý druhý týden. Váš lékař vám řekne, jak to přesně udělat.
Okamžitě informujte svého lékaře, pokud po změně nebo ukončení léčby zaznamenáte jakékoli příznaky z vysazení. Vaše riziko abstinenčního syndromu je vyšší, pokud Lexaurin užíváte po dlouhou dobu nebo ve vysokých dávkách.
Abstinenční příznaky mohou být mírné, vážné nebo smrtelné a mohou zahrnovat:
pocit, že se nemůžete hýbat nebo reagovat (katonie);
těžká zmatenost, třes, nepravidelný srdeční tep a nadměrné pocení (delirium tremens);
pocit deprese;
pocit odpojení od reality (disociace);
vidět nebo slyšet věci, které ve skutečnosti nejsou (halucinace);
hyperaktivní chování a myšlenky (mánie);
věřit ve věci, které nejsou pravdivé (psychóza);
křeče (záchvaty), včetně těch, které neustávají;
sebevražedné myšlenky nebo činy.
Nejčastějšími nežádoucími účinky tohoto léku jsou: pocit ospalosti nebo únavy, zejména na začátku léčby, ztráta určité svalové koordinace a závratě.
Někdy mohou depresi podnítit hormonální změny, a to zejména ve středním věku. Například vyhasínání tvorby ženských pohlavních hormonů v menopauze může být mimo jiné doprovázeno i stavy sklíčenosti, úzkostmi a depresemi. Termín laktační psychóza u matek po porodu také souvisí se změnami hormonů. Rovněž u mužů dochází ve středním a starším věku k hormonálním změnám, které mohou negativně ovlivňovat psychiku. Existují však určité faktory, které mohou snížit příznaky menopauzy či hormonálních změn. Níže uvedené tipy zahrnují rady, jak se vypořádat s výkyvy nálad, strachu nebo depresí a udržet si tak své zdraví.
Konzumujte zdravé potraviny a pravidelně cvičte.
Najděte si kreativního koníčka, který u vás zvýší pocit úspěchu.
Vyzkoušejte alternativní způsoby uklidnění, jako je jóga, meditace, pomalé nebo hluboké dýchání.
Udržujte pořádek v ložnici, abyste se vyvarovala nočnímu pocení, a tak i poruchám spánku.
Vyhledejte emocionální podporu od přátel, rodinných příslušníku, v případě potřeby i profesionálního poradce.
Zůstaňte v kontaktu s rodinou, komunitou a rozvíjejte své přátelství.
Užívejte léky, vitamíny a minerály, které vám předepsal lékař.
Noste volné oblečení, které v nepříznivých situacích omezí nepříjemné pocení.
Poporodní deprese se vyskytuje u žen po porodu. Žena se obává, zda se dokáže o dítě správně postarat. Existují tři hlavní typy:
poporodní blues – objevuje se 2.–4. den po porodu. Mezi příznaky patří podrážděnost, úzkost, kolísání nálady, větší přecitlivělost, neschopnost cítit lásku k novorozenci s následným sebeobviňováním;
poporodní deprese – většinou se objevuje 6.–12. týden po porodu, výjimečně až po roce. Příznaky: přílišná únava až vyčerpanost, úzkost, podrážděnost, sebevýčitky. Postižená se vyhýbá kontaktu s lidmi, ztrácí chuť k jídlu, trpí nespavostí a ztrácí potěšení z oblíbených aktivit. Může se vyskytnout obava z toho, že dítěti cíleně a smrtelně ublíží (například vyhozením z okna). To může vést k myšlenkám na odložení dítěte, protože žena sama má pocit, že je pro něj nebezpečná;
poporodní psychóza – jedná se o vzácnou formu poporodní deprese. Vyskytuje se u 1 nebo 2 žen z 1 000. Může se objevit v prvních 2 až 3 dnech po porodu, ale také až po několika týdnech. Projevuje se neklidem, problémy se spaním a podrážděností. Dále se vyskytují bludy a halucinace, žena je přesvědčena, že dítě je špatné. V tomto případě jsou jak dítě, tak jeho matka v ohrožení života.
Jedná se o bipolární afektivní poruchu, která se projevuje extrémními změnami nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezující celkovou neschopností „fungovat“. Pacienti s bipolární poruchou mohou trpět sebepoškozováním (sebevražda). Nemoc se projevuje buďto alespoň jednou manickou epizodou (manická psychóza), spíše však střídáním manických a depresivních epizod (bipolární afektivní porucha). Dalšími projevy poruchy může být i rychlý cyklus střídání nálad (více než 4 fáze v jednom roce) či ultrarapidní cyklování (fáze se mnohokrát střídají během dne) a fáze smíšená, kdy pacient zažívá symptomy obou protipólů (mánie i deprese).
Kontraindikací u masti Dexametazon je přecitlivělost na účinnou látku a další složky použité v masti, nepoužívat na bakteriální (zejména tuberkulóza), virové, mykotické a parazitární infekce kůže, periorální dermatitidu, acne vulgaris, acne rosacea, dekubity, bércové vředy. Při aplikaci lokálních kortikosteroidů zejména u dětí je nutná zvýšená opatrnost.
Přípravek se nesmí dostat do kontaktu s očima, neboť hrozí vznik glaukomu nebo katarakty, a nesmí se ani nanášet na kůži v blízkosti oka (s výjimkou očních přípravků). Nedoporučuje se dlouhodobá aplikace na kůži obličeje. Neměl by se používat ani v oblasti pohlavních orgánů a konečníku. Ošetřování větších oblastí kůže (zvláště u dětí), dlouhodobá aplikace, okluze, použití v oblastech kožních záhybů či aplikace na porušenou kůži zvyšují nebezpečí vstřebání, a tím i vyvolání systémových účinků. Při dlouhodobém používání také hrozí ireverzibilní kožní atrofie.
Pokud se vyskytne sekundární infekce, musí být co nejdříve zahájena odpovídající protiinfekční léčba. I přes notoricky známé nežádoucí účinky jsou bohužel kortikosteroidy nadužívány, a vinu na tom má i nekázeň pacientů.
V současnosti lze syfilis pomocí antibiotik dobře léčit. Nutnou podmínkou úspěchu je ale včasná diagnóza a zahájení odpovídající terapie. Neléčená infekce může způsobit nevratné poškození mozku, nervů, kostí, kloubů a tělesných orgánů. V nejtěžších případech způsobuje úmrtí nemocného. K postižení nervového systému dochází pomalu. Po několika letech se objeví porucha citlivosti a nervových reflexů. Současně se mění osobnost nemocného. Je možné u něj pozorovat maniodepresivní chování s postupným rozvojem syfilitické demence. Konečným stadiem syfilitického poškození nervového systému je takzvaný tabes dorsalis. Nemocný ztrácí citlivost na bolest, má těkavé pohyby, trpí poruchou chůze a samovolným unikáním stolice a moči. Postižení kardiovaskulárního systému se projeví zánětem srdce, vznikem výdutí aorty a nedomykavostí aortální chlopně. Nemocný je tak ohrožen na životě vykrvácením při prasknutí výduti nebo rozvojem infarktu přetěžovaného srdce.
Příčinu vzniku bipolární afektivní poruchy nelze, jako ostatně u řady dalších psychických poruch, jednoznačně určit. Vzniká pravděpodobně kombinací biologických a psychologických faktorů. Svou roli zde sehrávají jak dědičné dispozice, tak faktory vnější. Ačkoliv v poměrně nedávné době se pozornost některých vědců zaměřila na možnou souvislost rozvoje některých případů tohoto onemocnění a též schizofrenie.
Na internetu si sami můžete vyzkoušet on-line test – DEPRETEST. Tento psychologický test vede ke zhodnocení závažnosti příznaků deprese. Pozorně si přečtěte každou položku a rozhodněte, do jaké míry pro vás platí. Odklikejte všechny položky testu. Za psychotest je nutno zaplatit a prozradit tak svou identitu, teprve po té vám budou sděleny výsledky.