MENTÁLNÍ ANOREXIE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Diagnóza (z řeckého slova dia-gnósis, tedy rozpoznání, rozlišení, vyšetření) znamená v lékařství postup, jehož výsledkem je pojmenování nemoci pacienta. Jedině správná diagnóza umožňuje dobře zvolit vhodnou terapii. Často však tato diagnóza nemusí být úplná. Je ale eticky nepřípustné zatěžovat pacienta dalšími vyšetřeními pro zpřesnění diagnózy tam, kde je zřejmé, že to již nijak neovlivní ani terapii, ani informace o prognóze nemocného. Zbytečná diagnóza může dokonce pacienta spíše poškozovat.
Diagnóza N804
Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
F009 - Demence u Alzheimerovy nemoci NS
F01 - Vaskulární demence
F010 - Vaskulární demence s akutním začátkem
F011 - Multiinfarktová demence
F012 - Subkortikální vaskulární demence
F013 - Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence
V rámci mentálníanorexie se rozlišuje anorexie chronická a akutní. Akutní pubertální anorexie postihuje výhradně dívky v době dospívání, odtud také pochází její název. Mezi symptomy tohoto typu anorexie patří odmítání potravy a rychlý úbytek váhy. I přes viditelnou podváhu vnímají postižené dívky sebe sama stále nedokonale (prý mají tlustá stehna, velké pozadí, tučné břicho a podobně), což u nich vyvolává nutkání pořád snižovat svoji hmotnost. Proto také cca 10 % pacientů trpících akutní anorexií nakonec podvýživě podlehne.
Chronická anorexie je stav, kdy si tělo pacienta dokáže zvyknout i na nízký příjem energie v podobě stravy a nastartuje tzv. adaptační metabolismus, jenž dokáže fungovat i s oním málem, které má k dispozici. Někteří nemocní jsou schopni podávat dokonce lepší výkony než běžní jedinci, to však neznamená, že tento typ anorexie nezpůsobuje vážné zdravotní komplikace. Rozdílem oproti akutnímu typu je skutečnost, že si „chronické‟ anorektičky (či anorektici) ještě uvědomují potřebu jídla. Sice velice pečlivě odměřují porce jídla, které snědí, ale svoji váhu udržují na stejné úrovni. Jejich hmotnost i tak zůstává velmi nízká a ony nemají sílu (či chuť), aby to změnily.
Mezi akutní a chronickou anorexií bývá velmi tenká hranice a není neobvyklé, že dochází k přecházení z jedné do druhé. Zatímco jedinec s akutní formou anorexie je pyšný na svoji schopnost sebekontroly, v chronické fázi už tuší, že jeho jednání není v pořádku. To má za následek výčitky a deprese, jež mohou vést až k pokusu o sebevraždu.
Léčba mentálníanorexie bez psychoterapie není možná. Nezbytnou podmínkou je kvalitní terapeutický vztah, pracující s motivací pacienta. Navázat ho je ale často největší překážkou, zvláště u dívek, které jsou k léčbě donuceny okolím a samy stále zůstávají bez potřebného náhledu a motivace.
V průběhu terapie je proto třeba nemocnou dívku neustále motivovat, stavět před ni přiměřené dílčí cíle, pohybovat se na věcné, dívce srozumitelné rovině, na níž se pracuje s aktuálními problémy a pocity. Důležité je poskytovat ji přiměřenou zpětnou vazbu a citlivě pracovat i s takzvanými neúspěchy (využít jejich informační hodnotu, ozřejmit některé strategie anorektičky apod.). Příznakům anorexie pak nelze v dlouhodobé perspektivě odpírat logiku každodenního života, v němž měly a často stále ještě mají svoji adaptivní funkci. Opomíjet nelze ani otázku sekundárních zisků. Dívce je třeba průběžně poskytovat přiměřenou podporu. Spíše než pochopení jejího trápení (což může posilovat nepřiměřenou vazbu na terapeuta) je žádoucí porozumění jejím problémům a respekt k její osobě a autonomii. Terapeut by proto měl být trpělivý a informovaný. Neměl by se nechat zahnat do pasti náznaků, příslibů a nic neříkajících klišé. V této souvislosti přirozeně vyvstává otázka aspirací terapeuta. Jeho aspirace (bývá to především snaha vyhnout se konfliktu s nemocnou a některým „nudným“ problémům – například monitorování jídelního chování a tendence potvrdit si svoji teorii o problému) jsou často tou nejvýznamnější podmínkou úspěšné léčby. Proto je tak důležitý terapeutův koncept poruchy, který by neměl být založen na hypotézách o jejich obecných příčinách. Měl by naopak obsahovat jasné cíle, respekt ke zkušenosti a životnímu kontextu nemocné. Jinak hrozí nebezpečí, že si dívka, její rodina i terapeut nakonec jen potvrdí svůj negativní koncept.
Jak už bylo mnohokrát uvedeno, celá léčba často ztroskotává na nezájmu pacienta léčit se a jediný, kdo má snahu, je rodina. Ta sama o sobě může být velkým motivačním faktorem. Anorektičky často trpí výčitkami svědomí vůči svým blízkým, cítí, kolik starostí rodině přináší jejich stav, ale zároveň není v jejich moci s tím něco udělat. Negativní myšlenky jim nedovolí vzdát se hubnutí, postavy, jíž sebekontrolou docílily. Aby se rodina mohla stát silným motivačním faktorem, je třeba, aby lékař rodině poskytl dostatek informací o nemoci, podpořil je a zbavil pocitů viny a bezmoci. Dívka, která se vrací z hospitalizace, nesmí upadnout do stejného rodinného stereotypu, v jakém anorexie mohla vypuknout. Stejně jako ona musí i rodina udělat kus práce na sobě i vztazích v rodině. Rodinná terapie a účast ve svépomocných skupinách mohou jen přispět k celkovému uzdravení a hlavně zabránit relapsu, jenž u poruch příjmu potravy hrozí.
Základem pro úspěšnou léčbu anorexie je dostat se včas do rukou odborníků. Nemocní, kteří se absolutně neizolovali od světa, mají mnohem větší šanci na vyléčení, neboť si většinou rodina nebo přátelé všimnou, že něco není v pořádku. Anorexie s 10% úmrtností „kraluje‟ žebříčku psychických chorob, což z ní dělá nebezpečnou nemoc, již není radno podceňovat.
U akutních pacientů, kteří jsou v ohrožení života kvůli zdravotnímu nebo psychickému stavu, dochází bez výjimek k hospitalizaci. Během ní se jim podávají infuze s výživou doplněné o léky na podporu srdeční činnosti. Následný postup pak závisí na následcích samotné nemoci. Podstatnou součástí léčby je spolupráce nemocného, protože pokud si dotyčný nepřizná závažnost anorexie, nedokáže se zbavit závislosti na ní. Proto se současně léčí tělo i duše (ta za pomoci psychoterapie). Při dlouhém hladovění se tělu nedostávají potřebné vitamíny, minerály a stopové prvky a často bývá kriticky nízká i hladina bílkovin, což je potřeba změnit, a to vhodnou úpravou stravovacích návyků. K ní musí docházet pomalu, jelikož oslabený metabolismus je navyklý na diety a razantní přechod na běžnou stravu by vyvolal šok, jenž by mohl zapříčinit i psychické trauma a to by mohlo opětovně podnítit závislost na hubnutí. Lékař kromě změn stravovacích návyků předepisuje také léky, které mají pomoci „nastartovat‟ metabolismus. Mimo ně existují samozřejmě i rostlinná léčiva a homeopatika.
U vážnějších případů anorexie se většinou již nepodaří obnovit některé funkce organismu a je tedy nutné doživotně dodržovat zvláštní režim stravování. U takových jedinců pak existuje mnohem větší riziko, že podlehnou přesvědčení, že jim normální strava nevyhovuje, a v důsledku toho se opět dostanou do začarovaného kruhu diet.
Jak již bylo výše řečeno, u lidí trpících mentální anorexií není neobvyklé používání různých diuretik (močopudné léky), laxativ (projímavé léky), léků na hubnutí či jiných psychofarmak. U těchto pacientů je potřeba provést detoxikaci organismu, při níž se uvedené látky vyplaví z krve a tkání. To je však teprve začátek.
Mnohem obtížnější a časově náročnější je „psychická‟ část léčby (tedy samotné odvyknutí si), během které se musí změnit chování člověka a jeho postoje k jídlu i vlastnímu tělu. V této souvislosti by měly být vyřešeny emocionální problémy, jež za vším často stojí. Terapie probíhá jak ambulantně, tak i během hospitalizace (záleží na stadiu poruchy). Obecně platí, že čím déle pacient anorexií trpí, tím bývá uzavřenější a odtažitější. Léčba trvá zpravidla několik let a jsou při ní využívána antidepresiva ve spojení s celou řadou terapií. Základem je individuální terapie doplněná terapií rodinnou. Dále se využívají například kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální terapie, aromaterapie nebo svépomocné skupiny (svépomocná skupina je skupina lidí, kteří trpí podobným problémem). Cílem terapií je dodat člověku sebedůvěru a pomoci mu si uvědomit, že nikdo není na své problémy sám.
Strava má být vyvážená. Musí obsahovat dostatek živin (sacharidů, tuků, bílkovin), vitamínů, minerálů a vlákniny. Vhodná strava by měla obsahovat 30 % tuků, z toho 2/3 tuků rostlinného původu, 50–55 % sacharidů a 15–20 % bílkovin. Pokud se aktivně věnujete sportu, ale máte sedavé zaměstnání, je doporučováno 20 % bílkovin z celkového denního příjmu energie. Na rozdíl od racionální stravy si můžete dopřát více energie. Tu lze získat z ořechů a semínek (rostlinné tuky a rostlinné bílkoviny, minerály), ryb, zejména tučných. Kromě rybího tuku, který má na organismus stejně pozitivní vliv jako rostlinné tuky, získáte rovněž kvalitní bílkoviny, některé minerály a vitamíny. Nezapomínejte na hojnou konzumaci ovoce a zeleniny (obsahuje vlákninu, vitamíny a minerály, některé druhy sacharidy, avokádo tuky). Maso je vhodné konzumovat libové. Tučné sice není zakázáno, ale nemělo by tvořit hlavní část stravy (obsahuje velké množství živočišných tuků, jejichž nadbytečná konzumace vede ke zvýšení hladiny celkového cholesterolu v krvi, LDL cholesterolu a ke snížení HDL cholesterolu). Vejce jsou výborným zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů i minerálů, vaječný žloutek sice obsahuje velké množství cholesterolu, ale kromě něj i jiné látky, které dle moderního výzkumu brzdí vstřebávání cholesterolu a tím i jeho využití v těle. Koření a bylinky jsou vhodným doplňkem jídelníčku. Snídaně má být vydatná, například pražené ovesné vločky s medem, oříšky a ovocem plus sklenice pomerančového džusu, dva kusy celozrnného pečiva nebo dva krajíce chleba s máslem či Ramou, případně jiným roztíratelným rostlinným tukem, plus sýr typu žervé, pomazánky (například sýrová, vaječná, tvarohová, tuňáková, čočková), uvařené vejce, dušená šunka a zelenina (rajče, okurka, paprika aj.). K dopolední svačině se hodí ovoce. Vstáváte-li ráno brzy a nemáte chuť na snídani, stačí sníst něco malého jako banán nebo müsli tyčinku s ovocem a čaj. Na svačinu kolem 9–10 hod jsou vhodné sendviče nebo bagety s pečeným libovým nebo rybím masem, dresinkem z bílého jogurtu a majonézy nebo ze zakysané smetany a koření a zeleninou (například ledový salát, různé druhy hlávkového salátu, rajče, paprika). Oběd by měla tvořit polévka a hlavní jídlo, příznačným doplňkem jsou kompoty nebo zelenina či zeleninové saláty. Občas si ho lze zpestřit moučníkem a kávou. Po léčbě anorexie je doporučováno sníst ke svačině před sportovním výkonem malé množství jídla jako zdroj energie, potraviny by neměly být nadýmavé (luštěniny) ani by neměly mít vysoký glykemický index, tj. sacharidovou potravinu je vhodné kombinovat s tukem a vlákninou, jelikož snižují glykemický index. Vhodný je například tvaroh s ovocem a jeden kus celozrnného
Anorexie je nemoc lidí, kteří chtějí být štíhlí i za cenu sebepoškození, zejména adolescentů. Může vyústit smrtí vyhladověním. Kořeny poruchy přijímání potravy sahají často do útlého dětství. V pubertě ovlivňují anorexii bouřlivé fyzické a psychické změny v souvislosti s nastupující funkcí pohlavních žláz v hormonální oblasti a v tvorbě pohlavních buněk. To vyvolává zvláště u dívek zaoblování tělesných partií. Je-li dodržován zdravý životní styl, postava se do asi 20 let znormalizuje. Je třeba si uvědomit, že pokud se hmotnost člověka pohybuje v rozmezí přibližně 10 % nad či pod hodnotou dosažené výšky vzrůstu, od níž odečteme 100 cm, jedná se o normální váhu. To, jak vypadáme, významně ovlivňují také genetické vlohy. Jestliže se v rodu častěji vyskytují předci otylého nebo vyhublého konstitučního typu, projevují se rodové dispozice i u potomků.
Léčba mentálníanorexie je obtížná, vyžaduje hospitalizaci a zavedení umělé výživy. Následuje dlouholetá léčba spořívající v kontrole přijímání stravy za asistence lékařů specialistů. Je nutné dbát na její prevenci, která spočívá v pravidelném přísunu pestré stravy, v dostatečném pohybu, vytvořením laskavého přístupu sám k sobě. Zakořenění správných stravovacích návyků je třeba vytvářet od útlého dětství. A hlavně – nepodléhat klamavým reklamám, že jen štíhlý člověk je krásný a že hodnota jedince spočívá pouze v jeho vzhledu.
Strava při léčbě mentálníanorexie má být vyvážená. Musí obsahovat dostatek živin (sacharidů, tuků, bílkovin), vitamínů, minerálů a vlákniny. Konkrétně by vyvážená strava měla obsahovat 30 % tuků (z toho 2/3 tuků rostlinného původu), 50–55 % sacharidů a 15–20 % bílkovin. Energii lze získat z ořechů a semínek (rostlinné tuky a rostlinné bílkoviny, minerály) a z ryb (zejména tučných; z ryb se získávají též kvalitní bílkoviny, některé minerály a vitamíny). Dále se doporučuje častá konzumace ovoce a zeleniny (obsahují vlákninu, vitamíny a minerály; ovoce a některá zelenina obsahují též sacharidy, avokádo i tuky). Co se týče masa, mělo by se konzumovat převážně maso libové. Tučné maso sice zakázáno není, ale nemělo by tvořit hlavní část stravy, protože obsahuje velké množství živočišných tuků a nadměrná konzumace těchto tuků způsobuje zvýšení hladiny celkového cholesterolu v krvi. Vejce jsou výborným zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů i minerálů (vaječný žloutek sice obsahuje velké množství cholesterolu, avšak kromě něj obsahuje i jiné látky, jež dle moderního výzkumu brzdí vstřebávání cholesterolu a tím i jeho využití v těle). Koření a bylinky pak představují vhodný doplněk jídelníčku.
Snídaně má být vydatná, jelikož je to start do nového dne. Ke snídani jsou vhodné například pražené ovesné vločky s medem, oříšky a ovocem a k tomu 1 sklenice pomerančového džusu. Nebo 2 kusy celozrnného pečiva či 2 krajíce chleba potřené máslem nebo roztíratelným rostlinným tukem a doplněné sýrem typu žervé nebo pomazánkou (například sýrovou, vaječnou, tvarohovou, tuňákovou, čočkovou) nebo uvařenými vejci či dušenou šunkou a zeleninou (rajče, okurka, paprika a podobně). K dopolední svačině je vhodné samotné ovoce, případně ovocný salát. Vstáváte-li ráno brzy a nemáte-li chuť na vydatnou snídani, měli byste sníst alespoň něco malého, například banán nebo müsli tyčinku s ovocem a vypít čaj. Ke svačině kolem 9. či 10. hodiny jsou potom vhodné různé sendviče nebo bagety s pečeným libovým masem nebo rybím masem, dresinkem z bílého jogurtu a majonézy nebo ze zakysané smetany a koření a se zeleninou (ledový salát, různé druhy hlávkového salátu, rajče, paprika). Oběd by měla tvořit polévka a hlavní jídlo, vhodný doplněk představují ovocné kompoty nebo zelenina či zeleninové saláty. Občas si lze oběd zpestřit moučníkem a kávou. Po léčbě anorexie je dobré sníst ke svačině před sportovním výkonem malé množství jídla jako zdroj energie, jídlo by však nemělo být nadýmavé (ne luštěniny a podobně) ani by nemělo mít vysoký glykemický index (sacharidovou potravinu je vhodné kombinovat s tukem a vlákninou, jelikož vláknina a tuk snižují glykemic
Kvalitativní a kvantitativní složení: 1ml roztoku (40 kapek) obsahuje 0,5 mg colecalciferolum, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3).
Klinické údaje: Terapeutické indikace – prevence křivice u dětí – prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D, prevence příznaků nedostatku vitamínu D při malabsorpci, například při chronickém střevním onemocnění, biliární cirhóze, rozsáhlých střevních resekcích, léčbě křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D, podpůrná léčba osteoporózy, léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy
Dávkování a způsob podání: Při denních dávkách nad 1 000 IU nebo v případě dlouhodobého užívání vitamínu D by měly být monitorovány sérové hladiny kalcia.
Preventivní podávání
Děti: Prevence křivice u dětí a zdravých novorozenců – u zdravých novorozenců se podává 1 kapka denně (500 IU vitamínu D3), u předčasně narozených dětí 2 kapky denně (1 000 IU vitamínu D3). Děti mohou užívat Vigantol (olej) od druhého týdne do konce prvního roku života. Ve druhém roce je další preventivní léčba Vigantolem doporučována obzvláště během zimních měsíců. Kojencům a malým dětem se kapky podávají na lžíci s mlékem nebo kaší. Nedoporučuje se přidávat kapky do dětské lahve nebo do většího množství kaše, neboť tak není zaručeno podání plné dávky. Starší děti a dospělí užívají Vigantol (olej) pomocí polévkové lžíce s tekutinou. Při kapání je nutno držet lahvičku ve svislé poloze.
Dospělí: Jako prevence při předpokládané malabsorpci je doporučována dávka 6–10 kapek denně (3 000–5 000 IU vitamínu D3).
Léčebné podávání
Děti: Léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy. Dětem se podává maximálně 2 000 IU/kg/den. U dětí by měly být na začátku léčby každých 4–6 týdnů kontrolovány hladiny kalcia v moči a séru, později každých 3–6 měsíců a podle zjištěných hodnot by mělo být dávkování přizpůsobeno. Dospělí: Léčba křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D. Denně 2–10 kapek (1 000–5 000 IU vitaminu D3). Léčba by měla trvat alespoň rok. Při podpůrné léčbě osteoporózy podávejte 2–6 kapek denně (1 000–3 000 IU). Jako prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D1 užívejte 2 kapky denně (500–1 000 IU). Při léčbě hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy je doporučená denní dávka v rozmezí 10 000–200 000 IU vitamínu D. V závislosti na sérových hladinách kalcia se podává 20–40 kapek denně (10 000 – 20 00
Doporučenou denní dávku vlákniny pro dítě zjistíme tak, že počet gramů je číselně věk dítěte plus 5 (například čtyřleté dítě má sníst alespoň 9 g vlákniny denně).
Tato problematika se tedy týká i dětí. Celozrnná strava, spotřeba otrub, vegetariánství a s tím spojená spotřeba sóji a používání takových alternativních náhražek, jako je například sójové mléko, které je plné kyseliny fytinové, vede samozřejmě k silnému nedostatku některých minerálů. Nedostatek zinku vede ke špatnému vývoji, nebo dokonce i poškození mozku u dětí. Nedostatek železa způsobuje anémii. S nedostatkem těchto dvou minerálů je spojená i nízká porodní hmotnost, pomalý růst, mentální retardace, mentálníanorexie a deprese. S bezhlavým spotřebováváním vlákniny je u dívek spojováno dokonce i zpomalení růstu dělohy a problémy s menstruací. Kdysi byla dost běžnou vadou u dětí i křivice. Zvýšená spotřeba masa, skutečného mléka a mléčných produktů dokázala tento problém solidně potlačit. Jenomže křivice se díky zaměření na jednostrannou stravu zase vrací. Ve Velké Británii zaznamenali dokonce takový nárůst křivice i jiných problémů, že se tamní lékaři snaží prosadit, aby bylo vegetariánství posuzováno jako týrání dětí. Tyto problémy se samozřejmě ale netýkají pouze vegetariánů. A právě tyto hrozící následky jsou důvodem, proč někteří lékaři před vysokým užíváním vlákniny z celozrnných potravin a před užíváním vlákninových doplňků stravy varují především těhotné ženy. Vláknina totiž není pro zdraví organismu přímo nezbytná, naopak její nadbytek je prokazatelně nebezpečný.
Odmítání potravy, jako základní životní potřeby, se vymyká kontrole, končí vychrtlostí, paradoxně spojené s vysokou tělesnou aktivitou a poté metabolickým rozvratem. Při mentální anorexii bývá výrazně snížena sexuální aktivita, u dívek mizí menstruační krvácení, může dojít k celkovému rozvrácení hormonální rovnováhy. Postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, atrofují především svaly. Projevuje se i na kvalitě vlasů, nehtů a kůže. Změny v těle ovlivňují složení krve, a to naopak působí na fyzickou a psychickou stránku. Dostavují se depresivní, neurotické a hysterické stavy, anorektici se izolují a demonstrativně popírají život ve své podstatě. Tím jsou ohroženy nezbytné životní funkce organismu jako celku.
Nechutenství (lat. anorexia) je symptom, při kterém člověk nebo zvíře odmítá přijímat potravu. Většinou úzce souvisí s nevolností. Jedná se o nespecifický symptom běžný pro řadu nemocí. U lidí, vzácněji u zvířat, může mít psychickou příčinu. V této souvislosti je známa takzvaná mentálníanorexie u žen.
Snížená chuť k jídlu a nechutenství mohou být průvodním jevem řady různých onemocnění. Nechutenství může signalizovat onemocnění trávicího traktu, ale i jiných orgánů. Často provází onemocnění mozku, časté je u úrazů hlavy, celiakie, cystické fibrózy a nádorových onemocnění. Nechutenství také nezřídka doprovází anemii, chudokrevnost z nedostatku železa. Ztráta chuti k jídlu může být vedlejším příznakem užívání některých léků a při déletrvajících potížích je třeba obrátit se na lékaře, který vyloučí závažnější příčinu.
Pocity chladu jsou způsobeny nedostatkem některých minerálů ve výživě. Tento problém je trvale řešitelný úpravou výživy. V podstatě se nejedná o nemoc, jen je vaše tělo podvyživené (ne kaloricky, ale minerálně) a pak již nedokáže dostatečně přizpůsobovat svou teplotu okolí.
Vědci nyní zjistili, že i zdravý člověk se pozná podle studeného nosu, alespoň co se týče senné rýmy. Skutečnost, že se čichový orgán při všech alergiích měřitelným způsobem zahřívá, nyní němečtí vědci využívají při testování léků proti nepříjemnému kýchání.
Studený nos samozřejmě může signalizovat i onemocnění, a to například štítné žlázy. Zde nezbývá nic jiného než návštěva lékaře, který zjistí příčiny.
Rýma, dýchací potíže, nepříjemné kýchání – rýma zuří v plném proudu, a jak bylo nedávno zjištěno, zodpovědné jsou za to viry, které mají obzvlášť rády studené nosy! Přišli na to výzkumníci z americké univerzity v Yal. Na studených nosech se viry údajně množí rychleji než na těch teplých.
Jak se bránit:
Teple se oblékejte
Dopřejte si koupel nohou – pokud jsou nohy teplé, teplo bude i nosu
Pijte horký čaj, především zázvor pomáhá zahřát tělo zevnitř
Pravidelně si myjte ruce
Sportujte, pravidelným pohybem posílíte srdce, rozproudíte krev, okysličíte buňky
Nepoužívejte jiné než jednorázové papírové kapesníky; neskladujte je, ale po každém použití vyhoďte!
Sáhněte v chladných dnech po pikantních jídlech
Velkým pomocníkem je i med; zamíchejte si ho do čaje a čekejte zlepšení
Další příčinou studeného nosu je takzvaný Raynaudův jev. Jedná se o poruchu krevního oběhu. Cévy se dostávají do křeče, zúží se a krev nemůže proudit do okrajových částí těla. V některých případech může dojít ze zbělání, nebo dokonce zmodrání. Takový stav trvá obvykle kolem patnácti minut a zmizí po zahřátí. Pro jistotu řekněte o svých potížích praktickému lékaři, který vás doporučí na vyšetření k odborníkovi, může jít totiž o jeden z projevů vážnějších potíží. V naprosté většině se tento syndrom týká žen. Pokud jste kuřačka, užíváte hormonální antikoncepci, trpíte poruchou štítné žlázy, tak je pravděpodobnost, že se vám nebudou dokrvovat okrajové části těla, jako je nos, přímo závratná.
Studený nos mají často lidé ve stresu, či pokud jim chybí pohyb a většinu dne prosedí. Stejně tak může být tento jev jedním z projevů mentálníanorexie. Snažte se zvládat stresové situace v klidu nebo se jim vyhněte úplně, doplňte si energii správnou kombinací pohybu, odpočinku a vitamínů a upravte svůj jídelníček. Pomáhá i pravidelná masáž nebo akupunktura. Příčinou tohoto jevu bývá i abnormální stah drobných