Obecně patří plísňová onemocnění kůže, povrchových sliznic i vnitřních orgánů k velmi častým nákazám, které postihují populaci. Plísňovými onemocněními může být postižena i kůže v oblasti vlasů. Onemocnění způsobují mikroskopické houby (v přírodě se nachází asi 100 000 druhů). Proces nákazy je v oblasti vlasů většinou kontaktní, což znamená, že se děje kontaktem s nemocným člověkem, ale i zvířetem nebo nakaženým materiálem – půda, nástroje, oblečení.
Významnou roli v rozvoji těchto onemocnění mají i některé nemoci, které oslabují imunitu organismu (ať již celkovou, nebo místní), respektive narušují rovnováhu osídlení organismu přirozenou mikroflórou. Týká se to například dlouhodobé celkové léčby antibiotiky, chemoterapeutiky, celkovými kortikosteroidy, cukrovky, transplantace orgánů nebo AIDS. Po kontaktu se přenášejí mikroskopické houby v podobě spor a vláken a přežívají v keratinu (tedy v rohovině), který je obsažen jak v kůži, tak i ve vlasech. Infekce kůže kštice a vlasů je nejčastěji způsobena druhy Trichophyton (Trichophyton rubrum, tonsurans, mentagrophytes), Microsporum (Microsporumcanis), jak už jsme si řekli, jedná se o onemocnění, která se mohou přenášet na člověka z nakažené osoby nebo často z nakaženého zvířete. Proto je třeba zkontrolovat i domácí zvířata, jestli netrpí kožním plísňovým onemocněním.
Plísně kůže hlavy a vlasů se většinou projevují jako povrchové plísňové onemocnění. Ložisko je okrouhlé, mírně vyvýšené, ostře ohraničené, jsou výrazné šupiny a většinou je výrazný i lem. Podle druhu plísně je různé i zbarvení ložiska od bílého přes růžovolososové až po červenohnědé. Lem je většinou barvy sytější než centrum. Vlasy v tomto místě ztrácejí lesk a lámou se v úrovni kůže nebo několik milimetrů nad povrchem kožním. Často svědí, jako komplikace se může přidat i zánět bakteriální. Hluboké plísně v oblasti kštice jsou závažnější a v dnešní době jsou již velmi vzácné. Většinou se projevují jako drobné skvrnky v ústí vlasů do kůže a později se rozšiřují a splývají v útvar z vláken houby. Ve finále nacházíme tuhý miskovitý útvar nad úrovní kůže (favus). I zde dochází k zánětlivým komplikacím. Vlasy se lámou, vypadávají a kůže atrofuje. Dlouhodobě může dojít i k místní ztrátě vlasů (alopecii – plešatosti v místě hluboké plísně).
Některé houby ze skupiny kvasinek se mohou podílet i na vzniku prosté lupovitosti vlasů – jedná se například o Pityrosporon. Zde je pak vhodné užívat speciální šampony s obsahem látek specificky (pirocton olamine, ketokonazol) či nespecificky (dehty, kyselina salicylová) antimykotických.
Mezi původce kožních infekcí patří 25 patogenních druhů dermatofytů. V celé Evropě, a tedy i v naší republice je nejčastější druh zvaný Trichphyton rubrum. Ten se přenáší z člověka na člověka a vyvolává především infekce na chodidlech, v meziprstích nohou a na nehtech. K takzvaným zoofilním dermatofytům patří například druh Microsporumcanis, který je častější u dětí a přenáší se z drobných zvířat.
Drobné ranky, rozpraskané paty a podobně, to jsou vstupní místa, kudy se infekce ochotně šíří. Vyvolavatel infekce se nejčastěji uchytí v meziprstích nohou a odtud se přenáší na nehty nohou, vzácněji na ruce nebo do třísel.
Vzhledem k tomu, že se plísním daří ve vlhkém prostředí, jsou více ohroženy osoby, které nosí většinu dne uzavřenou sportovní nebo pracovní obuv, ve které se nohy potí. Dále osoby, které navštěvují veřejná koupaliště, sauny a jiné rekreačně lázeňské provozy, tedy místa, kde lidé chodí bosi. Větší predispozici k mykózám nohou a nehtů mají rovněž starší lidé, kteří trpí poruchou periferního prokrvení nohou nebo diabetem.
Plísním se dobře daří v místech s vyšší vlhkostí. Je třeba si uvědomit, že odloučené kožní šupiny a části nehtů jsou infekční několik měsíců. Pokud se tato infekce přenese na kůži, přispívá k jejímu šíření nošení neprodyšné obuvi. Z koberců je lze odstranit běžným vysáváním, z podlah vytíráním.
Plísně jsou infekční nemoci, takže se obvykle nakazíme kontaktem se sporami plísní v místech, kde lidé chodí bosi. Nakazí se i lidé, kteří dbají na čistotu, významnou roli hraje stav obranyschopnosti daného pacienta. Špatné hygienické návyky také samozřejmě hrají roli, ale ne tu nejpodstatnější.
Šíření mykotických infekcí není obvykle tak rychlé jako u bakterií. Šíření z meziprstí nohou na nehty nohou trvá několik měsíců. Je důležité začít aplikovat antimykotika včas a používat je pravidelně.
Mezi nejčastější příčiny kožní plísně patří kontakt s těmito dermatofyty: T. rubrum, Microsporumcanis, T. interdigitale a T. mentagrophytes. Jejich hlavní přenos probíhá při přímém kontaktu s nakaženými lidmi či zvířaty. Mezi vzácné příčiny nákazy patří, přenos prostřednictvím kontaktu s půdou.
Jsou to velmi neobvyklé a vzácné případy, a dermatologové jsou schopni je rozpoznat. Správná diagnostika je zde velmi důležitá. Může být zaměněna se stavy, jako je ekzém, svrab nebo alergická reakce na léky. Jakmile je známa správná diagnóza, pak se lépe volí vhodná léčebná strategie.
Lidé se mohou nakazit psím svrabem u psů z přímého kontaktu se zvířaty, jako jsou kočky, psi, lišky, krávy, prasata a další savci.
U zvířat je tento stav známý jako sarkoptický svrab. Původcem je roztoč, zvaný Sarcoptes scabiei var canis, což v překladu znamená sarcoptes = rod bělavých roztočů, scabiei = svrab, var = druh, canis = psí.
Lidé nejsou pro tyto roztoče přirozeným hostitelem a po přenosu roztoči mohou přežít maximálně 21 dní. Naštěstí se psí svrab mezi lidmi nepřenáší a organismus se na člověku nemnoží.
Příznaky u psů
Vývoj zákožky od vajíčka až po pohlavně zralého jedince trvá u samečků dva týdny a u samiček tři týdny. K přenosu dochází většinou tělesným kontaktem, při němž se přenášejí larvy pohybující se po pokožce napadeného jedince. Zákožky přednostně osídlují řídce ochlupená místa na spodní straně těla, ale také ušní boltce, okolí loketního a hlezenního kloubu a oháňku. Při generalizovaném průběhu onemocnění se zákožkami vyvolané změny mohou vyskytovat po celém povrchu těla nemocného zvířete. V pokročilém stadiu dochází k plošnému prořídnutí až vypadávání srsti. Objevují se oděrky a dochází k povrchovému krvácení. Postupně dochází ke ztluštění kůže, zvýšení sekrece lymfy, vznikají zánětlivá ložiska (papuly) s následnou tvorbou strupů. Průvodním znakem onemocnění je vysoká svědivost, zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. Nemocní psi hubnou a po několika měsících hynou. Často bývá vidět, jak si pes vykusuje srst. Zde jsou vidět psi postižení psím svrabem.
Namočte citron v petroleji na jeden týden a pak přeceďte. Toto petrolejové tonikum lze použít na masáže kloubů postižených artritidou. Obvykle se masíruje dvakrát denně do ustoupení bolestí. Další recept jak použít lékařský petrolej na artritidu mluví o tom, že se má smíchat petrolej se solí a takto pak nanášet na bolestivé klouby, na revmatoidní bolesti v kloubech a na namožené nebo bolestivé svaly. Říká se tomu petrolejová mast na rány a bolesti a hojně se používá v Indii, v Číně a na Dálném východě.
Petrolej na plíseň i ve vlasech i na lupy
Petrolej zlikviduje atletickou nohu a trichofycie. Atletická noha není nic jiného, než namožený nehet na palci nohy od častého běhání nebo chůze, pod kterým se utvořila plíseň. Trichofycie je plísňová infekce kůže, která se může vyskytnout jak u lidí, tak i u domácích zvířat, jako ovce, různý domácí dobytek, psi a kočky. Trichofycie je plísňové onemocnění vyvolané houbami rodu Trichophyton a Microsporum. Tyto plísně mohou vyvolávat charakteristické olupování kůže známé jako lupy ve vlasech, které petrolej dokáže léčit. Pravidelné používání petroleje na takto postižená místa dokáže zcela uzdravit od těchto typů povrchových plísní. Trichofycie postihují nejčastěji vlasaté a vousaté nebo chlupaté části pokožky, kde tvoří typické červeně ohraničené růžové olupující se fleky, někdy mokvající.
Plísňová infekce nehtu je způsobena mikroskopickými organismy, které nevyžadují sluneční světlo ke svému přežití. Kandida patří do skupiny plísní zvané dermatofyty a je zodpovědná za mnoho mykotických infekcí nehtů. Ovšem mimo kandidu mohou způsobit plíseň nehtů i jiné druhy. Například trichophyton rubrum je další nejčastější dermatofyt, který způsobuje mykózu nehtů. Zde je seznam dalších druhů, které mohou způsobit plíseň nehtů Trichophyton interdigitale, Epidermophyton floccosum, Trichophyton violaceum, Microsporum gypseum, Trichophyton tonsurans, Trichophyton soudanense. Dále to jsou celé rody plísní Neoscytalidium (celý rod hub), scopulariopsis (rod anamorphních hub, který obsahuje 22 druhů), aspergillus (jedná se o rod plísní, který se skládá z několika stovek druhů a je v různých klimatických podmínkách po celém světě). Patogeny, které způsobují mykózu nehtů, se obvykle dostávají do kůže přes malé řezy či malé prasklinky mezi nehtem a nehtovým lůžkem. Plísně rostou, když je pod nehtem vlhké a teplé prostředí.
Polinail je léčivý lak na nehty, který obsahuje léčivou látku ciklopirox. Antimykotické spektrum ciklopiroxu je široké a zahrnuje dermatofyty, kvasinky, plísně a jiné houby. Minimální inhibiční koncentrace se u většiny dermatofytů (rody Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton) a kvasinek (Candida albicans a Candida sp.) pohybuje mezi 0,9 až 3,9 µg/ml.
Po aplikaci na povrch nehtu vytvoří Polinail bezbarvý film propustný pro vlhkost a vzduch, který přilne ke keratinové vrstvě nehtu a umožní snadný a rychlý průnik léčivé látky do substrátu.
Dosud nebyl hlášen žádný případ rezistence k ciklopiroxu.
Polinail 80 mg/g prokazuje dobrou prostupnost keratinem díky ONY-TEC technologii. Po aplikaci léčivého laku na zrohovatělou tkáň se léčivá látka ihned uvolňuje a proniká nehtem. Po dosažení fungicidní koncentrace v místě aplikace se léčivá látka ireverzibilně váže na buněčné stěny mykotických buněk a inhibuje tak látky potřebné k buněčné syntéze a respiračnímu řetězci. Velmi malé množství ciklopiroxu je absorbováno systémově (<2 % aplikované dávky, hladiny v krvi sledované v dlouhodobé studii dosahovaly 0,904 ng/ml (n = 163) a 1,144 ng/ml (n = 149) po 6 a 12 měsících léčby). Léčivo je tedy aktivní zejména na lokální úrovni a riziko možných interakcí s normálními tělesnými funkcemi je zanedbatelné.
Léčba onychomykóz je vždy dlouhodobá, trvá cca 9–12 měsíců, u těžších postižení, starších a nemocných osob je často nutná i terapie kombinovaná. Léčbu pomocí perorálních antimykotik je nutné doplnit antimykotiky externími, ve formě krémů, roztoků, sprejů či laků, případně je vhodné doplnit i nekrvavou ablací postižené nehtové ploténky mastmi s čtyřicetiprocentním obsahem močoviny. V posledních letech prokazují studie vyšší efektivitu lokální terapie onychomykóz po předchozí úspěšné ablaci nehtové ploténky externy obsahujícími 40 % močoviny pod okluzivním obvazem. Léčebné laky jsou velmi oblíbené lokální antimykotické léky s jednoduchou aplikací. Nicméně terapie nehtů na rukou stále trvá 6 měsíců a nohou 9–12 měsíců.
Loceryl
Loceryl je 5% léčivý lak na nehty, který je vázán na recept. Účinnou látkou je amorolfin, což je derivát morfolinu s antimykotickou a fungistatickou aktivitou, který byl zaveden v roce 1981. Inhibuje syntézu ergosterolu na dvou úrovních: inhibicí delta 14 reduktázy a delta 7–8 izomerázy, která ovlivňuje syntézu patogenní membrány, vyčerpává ergosterol a zamezuje netypickým sférickým sterolům hromadit se v houbových cytoplazmatických membránách.
Amorolfin je účinný proti dermatofytům (Trichophyton spp. , Microsporum spp., Epidermophyton spp.), Kvasinkám (Candida spp., Cryptococcus spp., Malassezia spp.), některým plísním (Alternaria spp., Hendersonula spp., Scopulariopsis spp.) a jiným patogenním houbám (Cladosporium, Coccidioides, Histioplasma, Sporothrix), ale ne proti bakteriím s výjimkou Actinomyces.
Koncentrace amorolfinu se při odpaření rozpouštědla zvyšuje z 5 % na 27 %. Farmakokinetické vlastnosti umožňují dobrý průnik nehtem do nehtového lůžka a absorpce účinné látky do oběhu je velmi nízká. Amorolfin lze detekovat v nehtu po dobu asi 2 týdnů; přičemž většina druhů hub je citlivá na svou nízkou koncentraci. Léčba amorolfinem by měla pokračovat, dokud není dosaženo klinické a mykologické léčby. Doba léčby závisí na závažnosti a místě infekce a růstu nehtové ploténky, obvykle však trvá 6–12 měsíců. Hodnocení účinnosti léčby se doporučuje každé 3 měsíce.
Amorolfinový lak se nanáší jednou nebo dvakrát týdně na vyčištěnou nehtovou ploténku a nechá se 3–5 minut zaschnout. K odstranění přípravku by neměla být používána organická rozpouštědla. Mohou být pozorovány nežádoucí účinky, jako je erytém, pálení, změna barvy nehtů a onycholýza.
Jedná se o plísňovou infekci nehtů, způsobenou obvykle dermatofyty rodu Trichophyton rubrum a méně často Epidermophyton a Microsporum. Vzácně může být plíseň nehtů způsobena kvasinkami Candida a velmi zřídka jinou plísní. Důvod, proč převažují dermatofyty nad kvasinkami, je zřejmě v důsledku růstu nehtů. Nehty za jeden měsíc narostou o jeden až dva milimetry. Nehty na rukou rostou rychleji, nežli nehty na nohou. Proto je také léčba plísně u nehtů na nohou často dlouhodobá. Plíseň nehtů si můžete přinést ze školy, od někoho z rodiny, z manikúry nebo z bazénu či sauny. V bazénech se nachází nejčastěji, ale může být efektivně odstraněna dezinfekcí.
K plísňové infekci kůže dochází, když je růst kolonií hub nekontrolovaný a naruší přirozenou rovnováhu mikroflóry kůže. Plíseň (mykóza) na obličeji bývá různými variantami plísní, které postihují hladkou kůži. Ve většině případů je onemocnění způsobené houbami rodu T. mentagrophytes a T. rubrum, zřídka spustí vývoj mykózy plísně M. audouinii, T. concentricum, M. canis.
Onemocnět plísňovou infekcí může jakákoli osoba, protože spory plísní se šíří po celém světě. Nicméně pro většinu lidí je kontakt s výtrusy plísní bezpečný, nemoc se totiž obvykle objevuje pouze při snížené imunitě. Faktory, které mohou mít vliv na fungování imunitního systému a v důsledku toho vyvolají mykózu, mohou být:
chronická onemocnění;
špatné životní prostředí;
endokrinní poruchy;
dlouhodobé užívání léků, zejména antibiotik a imunosupresivních látek;
léto
nízký věk;
zvýšené pocení;
jakékoliv další faktory, které mají vliv na stav lidského imunitního systému.
Demodikóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je Demodex canis – trudník psí. Tento parazit se v mnoha věcech odlišuje od jiných vyskytujících se u psů. Je poměrně běžný především u krátkosrstých plemen psů, predisponovaní jsou například boxeři, buldoci, výmarští ohaři, dalmatini, šarpejové a další plemena. Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu: je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá například v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Demodikózu odhalí veterinární lékař takzvaným kožním seškrabem, přičemž odebere z více míst vzorek vrchní vrstvy kůže a provede mikroskopické vyšetření. I v případě negativního výsledku může navrhnout terapii, pokud klinické příznaky odpovídají demodikóze. Dříve se onemocnění léčilo koupelemi v roztoku amitrazu, který je však vysoce jedovatý a značně zapáchající, takže při aplikaci bylo zapotřebí velké opatrnosti. U lokální demodikózy, tedy u ztráty srsti na malých plochách, se amitraz aplikuje v koncentrované formě. Při postižení větších ploch je kromě výše zmíněných koupelí další možností léčby preparát Stronghold, který je určen k léčbě jiných parazitárních onemocnění. Účinnost při léčbě tohoto roztoče byla známa, ale jeho použití k tomuto účelu nebylo v ČR schváleno. Stronghold se aplikuje jednou za dva týdny (dvakrát až třikrát za sebou) na kůži jako takzvaný spot-on (účinná látka vstřebávající se do krve). Vzhledem k jednoduchosti aplikace tedy můžeme raději Stronghold nasadit při léčbě i při podezření na onemocnění trudníkem. Nemocné zvíře nemůže nakazit jiného psa a choroba není přenosná ani na člověka nebo jiný druh zvířete.
Při přemnožení roztočů Demodex ve vlasových váčcích (odkud vyrůstají chlupy) dochází k vylysání okrsků kůže. Na nich se často objevuje zarudnutí kůže (erytém) a tvorba šupin. Postižená místa jsou ostře ohraničená, okraje ale mohou být i neostré. V mnoha případech dochází k sekundární bakteriální infekci s tvorbou pustul (puchýřků) a krust (strupů) a také k různě silnému svědění. Onemocnění se projevuje svěděním a zarudnutím kůže, vyrážkou, akné v dospělosti, zhruběním kůže, zvětšenými póry, rozšířenými žilkami, podrážděním oka, svěděním víčka, opakovanými záněty okraje víčka, vypadáváním řas, záněty spojivky, poruchou mazových žlázek víčka, zhoršeným viděním a syndromem suchého oka.
Také akné a růžovka jsou způsobeny přemnožením drobných roztočů z rodu Demodex. Na člověku většinou parazitují dva druhy, jeden přebývá v mazových a druhý v potních žlázách v kůži. Pouhým okem nejsou vidět, jsou průsvitní, viditelní pouze při zvětšení velmi silným zvětšovacím sklem (10x a více). Při denním světle se obvykle nepohybují. Důsledkem jejich pohybu může být hemžení, šimrání, někdy i drobné píchání až pocit provrtávání kůže. Mohou způsobovat vypadávání obočí, řas a vlasů a různé kožní nemoci, zdaleka nemusí jít výhradně o akné či růžovku (rosaceu).
Diagnóza demodikózy způsobené roztočem Demodex canis se podle pravidel stanoví mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů. Tyto seškraby se provádějí pomocí čepele skalpelu, na kterou se pro lepší přilnutí získaného materiálu nanese kapka parafínového oleje. Bezprostředně po odběru se materiál přenese na podložní sklíčko, přikryje se krycím sklíčkem a vyšetří při 100násobném zvětšení.
Tito roztoči se u člověka vyskytují ve vlasových/mazových folikulech, hlavně v oblasti brady, nosu, čela a zad, často je nalézáme i v oblasti řas. Velmi nízký stupeň patogenity trudníků způsobuje, že převážná většina případů výskytu u lidí probíhá bez klinického projevu.
Při léčbě se doporučuje lokálně aplikovat různé olejové přípravky (například tea tree oil) a zinkovou mast s boraxem. V těžších případech i lokální insekticidy, antibiotika nebo antiparazitika. Účinný lék na demodex je Soolantra s obsahem ivermektinu. Soolantra je k dostání v lékárně jako 15 gramový krém a je na lékařský předpis s doplatk
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití v
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Původcem onemocnění jsou škrkavky psů a koček, například škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostávají společně s trusem. Ve vajíčku se postupně vyvíjí infekční larva, která se do hostitele (pes, kočka, člověk) dostává pozřením. Larvy se dostávají do střeva, kde opět dochází k produkci vajíček. Larvy škrkavek mohou prostupovat přes placentu do plodu. Štěňata se tak mohou narodit již infikovaná. Nakazit se mohou i z mateřského mléka. Člověk se může nakazit polknutím vajíček. Nákaza nejčastěji postihuje děti, které přicházejí do kontaktu s infikovaným substrátem (písek, půda). Larvy škrkavek migrují v těle lidí a poškozují různé orgány, například plíce, ale mohou se dostat také do oka. U většiny infekcí se neprojeví žádné příznaky nebo jen mírné (bolesti břicha, nechutenství, malátnost). Vzácněji se objevuje kašel, horečka nebo alergické vyrážky. Příznaky obvykle samy odezní. Závažnější důsledky má oční forma toxokarózy, která může vést až k oslepnutí. V České republice má asi 25 % lidí protilátky proti škrkavkám. V rámci prevence je vhodné zamezit znečištění pískovišť psími výkaly a řádně odčervovat psy (hlavně štěňata) a kočky. Nemoc mohou přenášet i fretky.