Mezi původce kožních infekcí patří 25 patogenních druhů dermatofytů. V celé Evropě, a tedy i v naší republice je nejčastější druh zvaný Trichphyton rubrum. Ten se přenáší z člověka na člověka a vyvolává především infekce na chodidlech, v meziprstích nohou a na nehtech. K takzvaným zoofilním dermatofytům patří například druh Microsporumcanis, který je častější u dětí a přenáší se z drobných zvířat.
Drobné ranky, rozpraskané paty a podobně, to jsou vstupní místa, kudy se infekce ochotně šíří. Vyvolavatel infekce se nejčastěji uchytí v meziprstích nohou a odtud se přenáší na nehty nohou, vzácněji na ruce nebo do třísel.
Vzhledem k tomu, že se plísním daří ve vlhkém prostředí, jsou více ohroženy osoby, které nosí většinu dne uzavřenou sportovní nebo pracovní obuv, ve které se nohy potí. Dále osoby, které navštěvují veřejná koupaliště, sauny a jiné rekreačně lázeňské provozy, tedy místa, kde lidé chodí bosi. Větší predispozici k mykózám nohou a nehtů mají rovněž starší lidé, kteří trpí poruchou periferního prokrvení nohou nebo diabetem.
Plísním se dobře daří v místech s vyšší vlhkostí. Je třeba si uvědomit, že odloučené kožní šupiny a části nehtů jsou infekční několik měsíců. Pokud se tato infekce přenese na kůži, přispívá k jejímu šíření nošení neprodyšné obuvi. Z koberců je lze odstranit běžným vysáváním, z podlah vytíráním.
Plísně jsou infekční nemoci, takže se obvykle nakazíme kontaktem se sporami plísní v místech, kde lidé chodí bosi. Nakazí se i lidé, kteří dbají na čistotu, významnou roli hraje stav obranyschopnosti daného pacienta. Špatné hygienické návyky také samozřejmě hrají roli, ale ne tu nejpodstatnější.
Šíření mykotických infekcí není obvykle tak rychlé jako u bakterií. Šíření z meziprstí nohou na nehty nohou trvá několik měsíců. Je důležité začít aplikovat antimykotika včas a používat je pravidelně.
Plísňová infekce nehtu je způsobena mikroskopickými organismy, které nevyžadují sluneční světlo ke svému přežití. Kandida patří do skupiny plísní zvané dermatofyty a je zodpovědná za mnoho mykotických infekcí nehtů. Ovšem mimo kandidu mohou způsobit plíseň nehtů i jiné druhy. Například trichophyton rubrum je další nejčastější dermatofyt, který způsobuje mykózu nehtů. Zde je seznam dalších druhů, které mohou způsobit plíseň nehtů Trichophyton interdigitale, Epidermophyton floccosum, Trichophyton violaceum, Microsporum gypseum, Trichophyton tonsurans, Trichophyton soudanense. Dále to jsou celé rody plísní Neoscytalidium (celý rod hub), scopulariopsis (rod anamorphních hub, který obsahuje 22 druhů), aspergillus (jedná se o rod plísní, který se skládá z několika stovek druhů a je v různých klimatických podmínkách po celém světě). Patogeny, které způsobují mykózu nehtů, se obvykle dostávají do kůže přes malé řezy či malé prasklinky mezi nehtem a nehtovým lůžkem. Plísně rostou, když je pod nehtem vlhké a teplé prostředí.
Mezi nejčastější příčiny kožní plísně patří kontakt s těmito dermatofyty: T. rubrum, Microsporumcanis, T. interdigitale a T. mentagrophytes. Jejich hlavní přenos probíhá při přímém kontaktu s nakaženými lidmi či zvířaty. Mezi vzácné příčiny nákazy patří, přenos prostřednictvím kontaktu s půdou.
Microsporumcanis je plísňové onemocnění kůže, chlupů a drápků.
Spory plísní, které jsou v prostředí i v srsti zvířat, u zdravých a imunitně silných jedinců nevyvolávají žádné příznaky onemocnění. Nemoc proto postihuje nejčastěji kočky mladší 12 měsíců a stará, silně stresovaná nebo imunitně oslabená zvířata. Klinické příznaky jsou rozmanité, od menších ohraničených ložisek v průměru do 2–3 cm až po celotělové vypadaní chlupů se svědivou a zánětlivou reakcí. Nejčastěji však pozorujeme šupinatění a zvýšenou lámavost chlupů na hlavě, krku a končetinách. Predisponovány jsou perské kočky.
V současnosti je v ČR registrovaný veterinární imunopreparát, vakcína, po jejíž aplikaci a revakcinaci vzniká do jednoho měsíce imunita přetrvávající nejméně jeden rok. Vakcinaci je možno použít i v rámci léčby dermatofytózy. Při léčbě je někdy nutné aplikovat i třetí vakcinační dávku za 10 až 21 dnů po revakcinaci. Léčba onemocnění trvá minimálně 4 až 6 týdnů.
Kočky s malými, dobře ohraničenými ložisky většinou nepotřebují ostříhání, ale při rozsáhlejším postižení musí být především dlouhosrsté kočky ostříhány po celém těle a chlupy by se měly spálit, čímž se výrazně snižuje kontaminace prostředí sporami plísní. Pro ošetření ložiskových změn jsou vhodná topická lokální antimykotika. Při rozsáhlejším postižení jsou preferovány koupele v enilconazolu nebo v síře (6 g/l). Doporučuje se i nasazení celkových antimykotik na bázi ketokonazolu, itrakonazolu nebo grizeofulvinu. V domácnosti je nutno denně vysávat postižené chlupy a plísňové spory. K ošetření prostředí je vhodný enilconazol ve spreji. Kotce a povrchy, které snáší ošetření dezinfekčními roztoky s chlórem, doporučujeme denně omývat.
Dermatofytní plísně jsou přenosné na člověka, je proto vhodné věnovat léčbě zvířete dostatečnou pozornost a dodržovat zásady hygieny.
Dermatofytózy neboli plísňová onemocnění kůže postihují nemalou část psů. Plísní se u psů vyskytuje více druhů, nejčastěji však Microsporumcanis či Trichophyton mentagrophytes.
Klinické příznaky zahrnují vypadávání srsti, šupinatění kůže, kožní léze mívají typický kruhový tvar. Nejčastěji se první místa objeví na hlavě, uších a končetinách. V první fázi onemocnění kůže nesvědí, až když se později přidá sekundární bakteriální infekce, začíná se postižené zvíře intenzivně drbat, čímž si potíže ještě zhorší. Při podezření na plísňové onemocnění je potřeba vyhledat neprodleně veterinárního lékaře.
Diagnostika se provádí odběrem vzorku srsti a jeho kultivací, při níž plíseň vyroste a dochází ke změně barvy média ze žluté na červenou. Pokud se dermatofytóza potvrdí, přistupuje se k léčbě, která je sice účinná, ale zdlouhavá. Léčba může být pouze lokální – aplikace antimykotik ve formě spreje nebo roztoku. Tato varianta předpokládá úplné ostříhání ucha psa, aby účinná látka mohla působit. Pokud to není možné, nebo je lokální terapie neúčinná, případně postižení příliš rozsáhlé, je zahájeno podávání antimykotik celkově, a to ve formě tablet nebo roztoku. Léčba trvá většinou 8 týdnů, po prvních 4 týdnech se stav zlepší, ale je nutné léčbu dokončit, jinak se onemocnění může vrátit. Vzhledem k náročnosti celkové léčby pro organismus je vhodné po skončení léčby provést odběr krve na jaterní a ledvinné testy.
Velmi důležitá je také důkladná sanace okolí – vyprat pelech a vydezinfikovat průběžně prostor, ve kterém zvíře žije. Všichni členové rodiny, kteří jsou v kontaktu s nemocným zvířetem, by měli dodržovat důkladnou osobní hygienu.
Při léčbě a prevenci druhu Microsporumcanis je možné v ČR použít vakcinaci pro psy.
Naše domácí mazlíčky napadá škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Dospělci parazitů měří od 6 cm do 18 cm, mají bílou až nažloutlou barvu a nacházejí se v tenkém střevě. Jejich vajíčka mají kulovitý tvar a silnou stěnu.
Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.
Všenky měří okolo 2 mm, jsou ploché, mají žlutohnědou barvu, krátké silné hákovité drápky na konci každé končetiny, které parazit užívá k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psi napadení druhem Trichodectes canis mohou být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Psi sloužili jako ochránci majetku a sídla, přičemž jejich práce trvala 24 hodin denně. A tak není divu, že i rostliny, které chránily zdi panství před povětrnostními podmínkami, byly označovány jako psí. Patří mezi ně například psí víno, psí víno tříprsté, šípková růže neboli Rosa canina (canis = pes). Loubinec a přísavník jsou synonyma pro psí víno.
Obecně patří plísňová onemocnění kůže, povrchových sliznic i vnitřních orgánů k velmi častým nákazám, které postihují populaci. Plísňovými onemocněními může být postižena i kůže v oblasti vlasů. Onemocnění způsobují mikroskopické houby (v přírodě se nachází asi 100 000 druhů). Proces nákazy je v oblasti vlasů většinou kontaktní, což znamená, že se děje kontaktem s nemocným člověkem, ale i zvířetem nebo nakaženým materiálem – půda, nástroje, oblečení.
Významnou roli v rozvoji těchto onemocnění mají i některé nemoci, které oslabují imunitu organismu (ať již celkovou, nebo místní), respektive narušují rovnováhu osídlení organismu přirozenou mikroflórou. Týká se to například dlouhodobé celkové léčby antibiotiky, chemoterapeutiky, celkovými kortikosteroidy, cukrovky, transplantace orgánů nebo AIDS. Po kontaktu se přenášejí mikroskopické houby v podobě spor a vláken a přežívají v keratinu (tedy v rohovině), který je obsažen jak v kůži, tak i ve vlasech. Infekce kůže kštice a vlasů je nejčastěji způsobena druhy Trichophyton (Trichophyton rubrum, tonsurans, mentagrophytes), Microsporum (Microsporumcanis), jak už jsme si řekli, jedná se o onemocnění, která se mohou přenášet na člověka z nakažené osoby nebo často z nakaženého zvířete. Proto je třeba zkontrolovat i domácí zvířata, jestli netrpí kožním plísňovým onemocněním.
Plísně kůže hlavy a vlasů se většinou projevují jako povrchové plísňové onemocnění. Ložisko je okrouhlé, mírně vyvýšené, ostře ohraničené, jsou výrazné šupiny a většinou je výrazný i lem. Podle druhu plísně je různé i zbarvení ložiska od bílého přes růžovolososové až po červenohnědé. Lem je většinou barvy sytější než centrum. Vlasy v tomto místě ztrácejí lesk a lámou se v úrovni kůže nebo několik milimetrů nad povrchem kožním. Často svědí, jako komplikace se může přidat i zánět bakteriální. Hluboké plísně v oblasti kštice jsou závažnější a v dnešní době jsou již velmi vzácné. Většinou se projevují jako drobné skvrnky v ústí vlasů do kůže a později se rozšiřují a splývají v útvar z vláken houby. Ve finále nacházíme tuhý miskovitý útvar nad úrovní kůže (favus). I zde dochází k zánětlivým komplikacím. Vlasy se lámou, vypadávají a kůže atrofuje. Dlouhodobě může dojít i k místní ztrátě vlasů (alopecii – plešatosti v místě hluboké plísně).
Některé houby ze skupiny kvasinek se mohou podílet i na vzniku prosté lupovitosti vlasů – jedná se například o Pityrosporon. Zde je pak vhodné užívat speciální šampony s obsahem látek specificky (pirocton olamine, ketokonazol) či nespecificky (dehty, kyselina salicylová) antimykotických.
Jedná se o plísňovou infekci nehtů, způsobenou obvykle dermatofyty rodu Trichophyton rubrum a méně často Epidermophyton a Microsporum. Vzácně může být plíseň nehtů způsobena kvasinkami Candida a velmi zřídka jinou plísní. Důvod, proč převažují dermatofyty nad kvasinkami, je zřejmě v důsledku růstu nehtů. Nehty za jeden měsíc narostou o jeden až dva milimetry. Nehty na rukou rostou rychleji, nežli nehty na nohou. Proto je také léčba plísně u nehtů na nohou často dlouhodobá. Plíseň nehtů si můžete přinést ze školy, od někoho z rodiny, z manikúry nebo z bazénu či sauny. V bazénech se nachází nejčastěji, ale může být efektivně odstraněna dezinfekcí.
Napadá psy jakéhokoliv plemena a věku. Může se přenést i na člověka. Tento parazit proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Parazit se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupný olysáním.
S léčbou je nutné začít včas, aby se nákaza nemohla přenést na člověka a aby si pes nákazu nerozšířil olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do kterých se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.
U psů se projevuje parazit Sarcoptes canis, který je u nás znám pod názvem zákožka svrabová.
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis) je původcem sarkaptového svrabu. Parazituje především u psů. Napadení se ale může vyskytnout i u lidí.
Zákožka je roztoč o velikosti 0,2 až 0,3 mm. Samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem. Kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem. Psi se kvůli intenzivnímu svědění škrábou, čímž si zraňují kůži. U takto poraněné kůže dochází následně k zánětu. Nejčastěji se zákožka u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích. Pokud nedojde k zahájení léčby, příznaky se rozšíří na celé tělo.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Polinail je léčivý lak na nehty, který obsahuje léčivou látku ciklopirox. Antimykotické spektrum ciklopiroxu je široké a zahrnuje dermatofyty, kvasinky, plísně a jiné houby. Minimální inhibiční koncentrace se u většiny dermatofytů (rody Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton) a kvasinek (Candida albicans a Candida sp.) pohybuje mezi 0,9 až 3,9 µg/ml.
Po aplikaci na povrch nehtu vytvoří Polinail bezbarvý film propustný pro vlhkost a vzduch, který přilne ke keratinové vrstvě nehtu a umožní snadný a rychlý průnik léčivé látky do substrátu.
Dosud nebyl hlášen žádný případ rezistence k ciklopiroxu.
Polinail 80 mg/g prokazuje dobrou prostupnost keratinem díky ONY-TEC technologii. Po aplikaci léčivého laku na zrohovatělou tkáň se léčivá látka ihned uvolňuje a proniká nehtem. Po dosažení fungicidní koncentrace v místě aplikace se léčivá látka ireverzibilně váže na buněčné stěny mykotických buněk a inhibuje tak látky potřebné k buněčné syntéze a respiračnímu řetězci. Velmi malé množství ciklopiroxu je absorbováno systémově (<2 % aplikované dávky, hladiny v krvi sledované v dlouhodobé studii dosahovaly 0,904 ng/ml (n = 163) a 1,144 ng/ml (n = 149) po 6 a 12 měsících léčby). Léčivo je tedy aktivní zejména na lokální úrovni a riziko možných interakcí s normálními tělesnými funkcemi je zanedbatelné.
Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.
Všenky měří okolo 2 mm, mají žlutohnědou barvu, jsou ploché s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které používají k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.
Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o chycení se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá všenka. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Přítomnost parazita vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Namočte citron v petroleji na jeden týden a pak přeceďte. Toto petrolejové tonikum lze použít na masáže kloubů postižených artritidou. Obvykle se masíruje dvakrát denně do ustoupení bolestí. Další recept jak použít lékařský petrolej na artritidu mluví o tom, že se má smíchat petrolej se solí a takto pak nanášet na bolestivé klouby, na revmatoidní bolesti v kloubech a na namožené nebo bolestivé svaly. Říká se tomu petrolejová mast na rány a bolesti a hojně se používá v Indii, v Číně a na Dálném východě.
Petrolej na plíseň i ve vlasech i na lupy
Petrolej zlikviduje atletickou nohu a trichofycie. Atletická noha není nic jiného, než namožený nehet na palci nohy od častého běhání nebo chůze, pod kterým se utvořila plíseň. Trichofycie je plísňová infekce kůže, která se může vyskytnout jak u lidí, tak i u domácích zvířat, jako ovce, různý domácí dobytek, psi a kočky. Trichofycie je plísňové onemocnění vyvolané houbami rodu Trichophyton a Microsporum. Tyto plísně mohou vyvolávat charakteristické olupování kůže známé jako lupy ve vlasech, které petrolej dokáže léčit. Pravidelné používání petroleje na takto postižená místa dokáže zcela uzdravit od těchto typů povrchových plísní. Trichofycie postihují nejčastěji vlasaté a vousaté nebo chlupaté části pokožky, kde tvoří typické červeně ohraničené růžové olupující se fleky, někdy mokvající.
