Typickými příznaky bodnutí hmyzem jsou svědění a izolované pupínky. Kousavý hmyz, jako jsou blechy, štěnice, klíšťata, komáři, černé mouchy, pakomáry, nebo koňské mouchy, zanechávají kožní poranění, kolem kterých se pak tvoří svědivé puchýře.
Například kousnutí od černé mouchy. Někteří lidé jsou alergičtí na kousnutí černé mouchy. U lidí bez alergií bude kousnutí mouchou vypadat jako velké kousnutí komárem s malými pupínky a pustuly - puchýře podlité vodou, respektive hnisem. Charakteristickým znakem pro kousnutí mouchou je, že místo ještě chvíli krvácí. Moucha totiž vstříkne do rány protisrážecí činidlo, což má za následek, že se krev nesrazí v muším sosáku a neucpe ho. Ráně po kousnutí mouchou pak ještě chvíli trvá, než ta její blitinka přestane působit a krev tedy ještě chvilku z rány vytéká.
Dalším příkladem může být zanícené kousnutí komárem. Příznaky zahrnují svědění a otok. V Česku jsou nejčastější pouze mírné lokální reakce na kousnutí komárem (Culicidae). Tato komáří štípnutí vyvolají asi u tří čtvrtin populace okamžitou alergickou reakci, která se v místě štípnutí projeví kopřivkou. Příčiny reakcí v místě kousnutí nepocházejí ze speciálních jedovatých žláz, ale kůže reaguje na komáří sliny, které se kousnutím dostanou do tkáně, a to silným svěděním, zarudnutím a otokem. Přibližně polovina všech lidí také reaguje na kousnutí komárem takzvanou alergií pozdního typu v podobě malých puchýřků, které mohou být podlité vodou. Jiné reakce na kousnutí hmyzem jsou velmi vzácné. Kousnutí od komárů nebo jiného hmyzu sajícího krev vede k dalším potížím nebo onemocněním na našem území jen výjimečně.
I když je sporné, zda kukuřice, rýže, nebo pšeničný protein v pivu může skutečně proniknout do vlasů a vytvořit zde zpevňující film, tak není pochyb o tom, že po pivu vlasy vypadají hustší. Právě tento volumizující účinek může být přičítán proteinům zanechaných na vlasovém vláknu, ale patrně také bude souviset, že vlasy mírně nabobtnají po nanesení piva. Díky bobtnání vlasů po pivní masce, je proto pivo ideální právě pro jemné vlasy. Pivo jako péče na vlasy je i levná alternativa domácí péče, ve srovnání s komerčně prodávanými volumizéry – zahušťovací tonika, která jsou dostupná na trhu za pěti násobné ceny, než je lahev piva. Použijete li pivo na vlasy, tak zabije dvě mouchy jednou ranou. Jednak pivem přidáte svým vlasům na objemu a k tomu ještě současně potáhnete kutikuly se zářivým leskem. Je to díky tomu, že pivo dodá vlasům kromě vitamínů B i proteiny pocházející ze sladu a chmele, které opraví poškozené vlasy a posílí celkovou strukturu vlasu. Mezitím, maltóza a sacharóza, což jsou cukry v pivě, utáhnou vlasové kutikuly pro zvýšení lesku vlasů.
Zápach z česneku nebývá zrovna příjemný, navzdory tomu se česnek stále více využívá v přírodním lékařství. Vyzkoušejte ho, a možná vám ani silné aroma nebude už tolik vadit. Z očištěného stroužku česneku odkrojte silnější plátek a asi na 5 minut ho přiložte na bradavici. Pálí to sice jako čert, jeden až dva dny se nic neděje, ale nakonec bradavice sama odpadne. Pokud nemáte citlivou kůži, tak si můžete plátek česneku na bradavici přilepit náplastí a nechat ho působit déle, ne ale více než 4–5 hodin, po delší době byste mohli mít popálenou kůži. Nakonec bandáž odstraňte a místo opláchněte vlažnou vodou. Jestliže bude bradavice po třech dnech stále odolávat, pokus můžete klidně opakovat. Není česnek jako česnek, a tak je potřeba dát mu čas, aby se projevily jeho léčebné schopnosti.
Ananas
Ananas je jedním z nadčasových přírodních prostředků proti bradavicím. Samozřejmě se myslí čerstvý ananas, ne kompot. Bradavici potírejte každý den po dobu 5 dní šťávou z ananasu a nechte ji působit asi 4–5 hodin, pak můžete pokožku normálně umýt. Ananasová šťáva dělá s bradavicí hotová kouzla a během několika dní zmizí. Nebudete-li úspěšní, klidně můžete pokus po týdnu opakovat.
Ricinový olej
Jediné, co musíte udělat, je nalít pár kapek do malé misky, pak do oleje namočte prst a vmasírujte olej do bradavice. Celý rituál opakujte alespoň dvakrát denně, abyste plně využili zázračný účinek oleje. Kůže kolem bradavice bude stále jemnější a bradavice se bude postupně ztrácet. Za jak dlouho zmizí úplně, to záleží na její velikosti a stáří. Ale obyčejně to trvá asi 4–5 dní.
Banánová slupka
Banán je velice účinný prostředek v boji proti všelijakým kožním problémům. Tentokrát budete mít možnost zabít dvě mouchy jednou ranou, použitím banánové slupky zlepšíte stav své pokožky a ještě se zbavíte bradavic. Uřízněte malý kousek banánové slupky a přiložte ho na bradavici tak, abyste viděli navrchu žlutou vnější stranu slupky. Slupku připevněte leukoplastí a nechte působit přes noc. Každých 12 až 24 hodin vyměňte slupku za čerstvou. To opakujte tak dlouho, dokud se bradavice nezbavíte.
Tea tree olej
Je výborný nejen na léčení akné, ale rovněž i na odstranění bradavic. Olejíček nakapejte na vatový tampon, přiložte na bradavici a připevněte leukoplastí. Tampon po 6–12 hodinách vyměňte za čerstvý a takto postupujte, dokud bradavice nezmizí. Nemělo by to trvat déle než 7 dní.
Vlaštovičník
Tuto zázračnou rostlinku se žlutými kvítky najdete všude na mezích, roste totiž jako planá bylina. V přírodní léčbě se na bradavice používá výrazně žlutá šťáva z jejího stonku.
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Sladkou javorovou šťávu objevili původní obyvatelé Kanady již před staletími a zpracovávali ji na sirup nebo na pevný cukr. Postup výroby je na pohled velmi jednoduchý. Stačí navrtat otvor do kůry javorového stromu, nasbírat šťávu, svařit ji a plnit do nádob. Pokud ale chcete získat skutečně kvalitní výrobek, je třeba přísně dodržovat osvědčené postupy a recepty. Ty se dědí jako součást rodinné tradice z generace na generaci. Přírodní javorová šťáva je řídká a mírně nasládlá. Typickou barvu a chuť dostane až po svaření. Její objem se přitom sníží na čtyřicetinu původně zachyceného množství. Prvním problémem je stanovit správnou dobu pro začátek sběru. Obvykle ji avizují první houfy vracejících se havranů. Dalším znamením jsou mouchy nazývané „cukrové“.
Nejvýznamnějším centrem sběru javorového sirupu je oblast La Beauce na quebeckém jihovýchodě. Tam jsou údajně nejvhodnější klimatické podmínky pro pěstování javoru cukrového (Acer saccharum). Právě tento druh s typickými ostře vykrajovanými listy, jak je známe z kanadské státní vlajky, je zdrojem žádané cukrové šťávy. Téměř v každém javorovém lesíku zde nalezneme cabane a sucre neboli cukrovou chýši zbudovanou k výrobě javorového sirupu. Většina výrobců dnes svádí šťávu od stromů přímo do „cukrové chýše“, takže se během transportu vůbec nedostane do kontaktu se vzduchem a zůstává čirá. Pouze někteří tradicionalisté zůstávají u staršího systému menších sběrných nádobek. Dvakrát denně pak vyjíždějí na saních s koňským potahem, aby sebrali výtěžek do větší bečky. Obsah se pak odpařuje na pánvích nad ohněm z dřevěných polen. Na odpařovací pánvi se sirup musí často míchat, jinak se přichytává. Vzniklá pěna se během odpařování odebírá, aby výsledný produkt byl co nejčistší. Výroba javorového sirupu přitahuje turisty, kteří se do La Beauce sjíždějí hlavně v březnu během pětidenních sirupových slavností. Stromům se odebírá pět až deset procent šťávy, to je v průměru čtyřicet litrů z každého stromu za jednu sezonu. Tak se stromy mohou dožít v plné svěžesti i dvou set padesáti let. Samotná výroba spojuje tradiční vědomosti s moderními přístroji.
Rýmovník purpurový pěstujeme jako rostlinu vhodnou k inhalování. Obsahuje totiž vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů.
Rýmovník purpurový je potřeba pěstovat jako přenosnou rostlinu, kterou v říjnu odneseme do světlých prostor s teplotou 8–12 °C. Přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat.
Rostlina stále rychle dorůstá, můžete tak pravidelně stříhat její vonné lístky, které nastříháte/natrháte a umístíte tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Samotná rostlina je vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě a prokazatelně se díky ní lépe dýchá ve vytápěných místnostech.
Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozemnutých v dlani. Pomáhá i astmatikům.
Jedná se o domácí masáž na bázi Vacupressu, ovšem podstatně lacinější a v domácím prostředí.
Stačí k tomu malá silikonová baňka, která stojí asi 80 Kč, a jakýkoliv klouzavý prostředek: olej, mýdlo s vodou, pokud ale chcete investovat, můžete si pořídit například skořicový masážní gel a zabít tak dvě mouchy jednou ranou.
Pozor: Pokud máte slabou žilní stěnu, křečové žíly, je pro vás Vacupress naprosto zapovězen.
Nejprve si vysvlékněte všechno spodní prádlo.
Jemným tlakem a tahem prstů jeďte podél třísel jednu nohu a poté druhou nohu – dojde k uvolnění mízních uzlin.
Nyní přijde na řadu baňka. Baňku namažte a uvidíte, jak ožije, bude vám chtít padat z ruky, ale nedopusťte to, chce to cvik, ale to brzy zvládnete.
Nyní baňku mírně zmáčkněte. Tímto tlakem se reguluje nasátí kožní řasy. Zmáčknete-li baňku moc, nasaje se více podkoží a bude to bolet! Nedělejte nic, co by bylo pro vás nepříjemné. Zvolte takový tlak, který nebude tahat.
Když máte nasátou kůži s podkožím, táhněte odspodu k tříslům. Baňku nasaďte v oblasti kolenou a táhněte nahoru k tříslům. Postup opakujte: nasát a táhnout. Tahy můžete střídat vertikálně i horizontálně. Pokračujte tak, abyste nevynechala ani místečko.
Pozor: Na poprvé si možná touto masáží uděláte modřiny, chce to vydržet. Pro krásu se přeci musí trochu trpět.
Když již máte stehna prohřátá a červená, vrhněte se na rozbourávání tukových zatvrdlin. Jedná se o ty samé tahy, jenom jsou v rytmu raz–dva, raz–dva, tudíž v rychlejším tempu. Nyní se ošetřují menší úseky, a to cca 10centimetrové. Postup: Nasajte kožní řasu a v rychlém tempu pohybujte baňkou 10 cm dolů a 10 cm nahoru. Postupujte systematicky po celé ploše nohy a hýždí.
Takto masírujete hýždě, stehna z boku a zezadu, no prostě jak vás tahy napadnou, ale vždy platí odspodu nahoru!
Pokud to bolí tak, že se to nedá vydržet, máte příliš silně stisknutou baňku, povolte ji tedy a přisajte znovu.
Toto je maximálně účinný způsob, lepší než štětinové kartáče. Pokožka i podkoží se velmi brzy stanou pevnějšími, a navíc posílíte i horní končetiny.
A jak poznáte, že baňkování stačí? Jednoduše, nohy nebo masírovaná partie musí být krásně prokrvené, to znamená červené.
Při pravidelném denním baňkování jsou účinky viditelné již po dvou týdnech. Když ještě odlehčíte stravu, tak vám poděkuje celý organismus. Je to naše schránka, tak co bychom pro ni neudělali.
A co je důležité, nezapomeňte hodně, ale opravdu hodně pít! Všechny tukové hrboly, které byly touto skvělou masáží rozbity, musíme vyplavit a pomoct játrům je odbourat.
Pozor: V důsledku baňkování a rozproudění lymfy se může dočasně zhoršit stav pokožky tím, jak se vyplavují toxiny, a proto pijte a pijte. Vhodný je kopřivový čaj, cca 400 ml denně po dobu 14 dní. Kopřivy si kupte nebo nasbírejte čerstvé, ne hluchavky, a ne na místech kam chodí mazlíčci, to by nebylo to pravé ořechové!
Léčivé účinky má dužnatý list. Pouhým jemným dotykem se z listů uvolňuje vonná silice, která léčí projevy rýmy a astmatu. To ale není zdaleka vše. Odvar připravený v poměru jednoho lístku na jeden šálek se používá vnitřně při bolestech hlavy, horečce, kašli, rýmě, nachlazení, zánětu průdušek, malárii, ale také vysokém krevním tlaku, vysoké hladině cholesterolu, žaludečních křečích, jaterních poruchách, ledvinových a žlučníkových kamenech, střevních kolice, průjmu, odčervení střev a dezinfekcích zažívacího traktu. Je významným pomocníkem při otocích končetin a odvodňování organismu. Skvěle také uvolní zduřelou nosní sliznici.
Možná to ani netušíte a raději byste použili lístky aloe, ale rýmovník pomáhá hojit rány. Stačí omýt půl hrnku lístků a zalít převařenou, mírně vychladlou vodu. Zcela zchladlým nálevem pak můžete potírat rány, včetně ekzému. Větší rány můžete na noc zabalit. Vylouhované lístky položte na ránu a jemně ovažte obvazem. Zbytek odvaru můžete dát do aromalampy a nechat jím provonět celý byt. Zevně lze výluhem ošetřit lehké popáleniny, drobné oděrky, pohmožděniny, poranění kůže.
V kuchyni se dají nasekané listy přidávat jako koření zejména k jehněčímu a zvěřině, ale také hovězímu nebo drůbežímu masu.
Velmi příjemné a účinné je i běžné oťukávání a očichávání rostliny, rovněž je možné rozemnout lístek mezi prsty a inhalovat.
Rýmovník lze využít jako přírodní repelent. Jeho pronikavá vůně totiž odpuzuje mouchy i komáry. Není nic jednoduššího než ho zasadit mezi kvetoucí letničky a dát za okno, kterým nejčastěji větráte. Zkuste jej ale i jako klasický repelent, který příjemně voní a nedráždí jako chemií nabité spreje. Budete potřebovat: 1 hrnek lístků rýmovníku, 1/2 litru vody, 1 lžíci bílého vinného octa. Postup je velmi jednoduchý. V rendlíku svařte vodu, odstavte a přisypte rýmovník. Ten nechte louhovat až do vychladnutí odvaru, nejlépe však do druhého dne. Následně odvar sceďte a přidejte ocet. Repelent uskladněte v ledničce a použijte před každým výletem do přírody. Stříkejte zejména na nohy.
Rýmovník můžete samozřejmě využít i k přípravě domácího sirupu, který uleví od rýmy a kašle, chutná v čaji, vodě i sifonu, ale i namazaný na pečivu s máslem nebo třeba v ovesné kaši.
Rýmovník jako léčivou rostlinu lze pěstovat jako běžnou pokojovou a v létě jako balkónovou rostlinu. Její vzhled je poněkud nekompaktní, takže se musí často zastřihovat. To však vůbec nevadí, protože její nadzemní část, tedy stonky i lístky, využijeme pro naše zdraví, a to hned několika způsoby! Bylina je hojně využívána pro své protizánětlivé a protiplísňové vlastnosti. Navíc báječně chutná.
Rýmovník je pokojová rostlina čeledi hluchavkovitých (rod Plectranthus). Má vzhled podobný listům kopřivy. Zázrak jménem rýmovník se vyznačuje velmi silnými a dužnatými listy, které smyslně voní po meduňce a mátě (i kafru), a má blahodárné účinky při rýmě a nachlazení. Aroma, které vylučuje, rovněž odpuzuje nežádoucí hmyz, jako jsou mouchy, komáry, mšice nebo moli. Funguje i jako přírodní repelent. Existuje nespočet odrůd této zázračné rostliny. Ty se mohou lehce lišit tvarem listů, jejich strukturou a barvou. Nejrozšířenější jsou šedozeleno- a zelenolisté druhy, vyskytuje se ale i panašovaný list. Setkat se můžete také s různými názvy této rostliny, od mexického a řeckého eukalyptu, přes moud, kubánské oregano až po molici – okrasný druh a velmi známá převislá balkónová rostlina s lesklými nebo bíle lemovanými listy. Rod Plectranthus má svůj původ v teplejších částech Afriky, Madagaskaru, Asii, Austrálii a na tichomořských ostrovech. V našich zeměpisných šířkách nejčastěji narazíme na rýmovník Plectranthus argentatus, takzvaný citrónový rýmovník Plectranthus species „Carveza-n Lime“ neboli kubánské oregano „Skeeter Scatter“, a také na druh vhodný k inhalování – moud purpurový (Plectranthus purpuratus) nebo na mexický eukalypt Plectranthus amboinicus.
Čaj z rýmovníku tlumí bolest hlavy, uvolňuje ucpané nosní dutiny při rýmě a účinkuje při kašli. Čaj je vhodné připravovat z čerstvých listů.
Čaj z rýmovníku
Postup: Natrhejte a omyjte čerstvé lístky. Na přípravu čaje do jednoho hrnku postačí jeden list rostliny, listy jsou totiž vcelku velké a jejich aroma i obsah látek jsou dostatečné. Zalijte horkou vodou a nechte několik minut louhovat, poté může okamžitě popíjet. Čaj krásně voní. Trápí-li vás chrapot nebo kašel, oslaďte si jej medem a brzy se vám uleví.
Užívání
Rýmovník má schopnost zlepšovat zdraví pokožky, detoxikovat tělo, ochránit nás před nachlazením, ulehčit od bolesti spojené s artritidou, zmírnit stresové napětí a úzkosti, navíc působí jako prevence některých druhů rakovin a optimalizuje zažívání. Nejvyhledávanější částí této rostliny jsou listy. Ty se dají používat k ochucení masa a zeleninových pokrmů. Sušené listy jsou vhodné do polévek či dušeného masa, sušení je ale velkým problémem. Éterické oleje extrahované z listů se dají použít k ošetření kůže. V místnosti, kde se rostlina nachází, se prokazatelně lépe dýchá. Silice, které se z rýmovníku odpařují, odpuzují mouchy, komáry, moly, mšice a jiný hmyz.
Pro děti
Pokud děti trápí nachlazení, bolesti v krku, ucpaný nos nebo zánět vedlejších nosních dutin, můžete jim z listů uvařit čaj. Sloučeniny obsažené v bylince silně podporují vykašlávání a vylučování hlenu z dýchacích cest. Čaj také stimuluje pocení, což pomáhá odstranit toxiny přes kůži a urychlit proces obnovy. Rýmovník může pomoci zlepšit imunitní systém tím, že zabrání bakteriím a jiným patogenům v jejich rozvoji v trávicím traktu. Rýmovník lze využít i zevně na štípance. Bylinka obsahuje protizánětlivé sloučeniny, které mají schopnost snížit zarudnutí a otok, a zároveň eliminují svědění a podráždění.
Pro dospělé
Dospělí mohou rýmovník využít na rýmu, na bolesti krku, stačí jen rozžvýkat jeho listy. Dalším využitím rýmovníku je použít bylinky k ošetření pleti. Rýmovník dokáže vyléčit ekzém či psoriázu.
Esenciální olej z rýmovníku zlepší průběh artritidy, což může být důležité pro sportovce nebo osoby s osteoporózou, kteří podstupují pravidelnou zátěž kloubů a kostí.
Rýmovník obsahuje kyselinu askorbovou, která posiluje imunitní systém, zatímco kartenoidy a vitamín A zlepšují zdraví očí. Snižují oxidační stres v očích a zabraňují makulární degeneraci.
Rýmovník má rovněž pozitivní vliv na léčbu rakoviny prsu. I když jsou studie ještě na samém počátku, nejnovější zprávy ukazují, že antioxidační schopnosti této bylinky, stejně jako obsah omega-6 gama-linolenové kyseliny, jsou účinné při zpomalení šíření rakov
Giardia intestinalis je pohyblivý prvok způsobující onemocnění zvané giardióza. Tento parazit představuje komplex několika druhů parazitujících na savcích, včetně člověka. Je rozšířený v zemích s nízkým hygienickým standardem. Kritická bývají také místa s velkou koncentrací osob (mateřské školy a podobně). V České republice je giardióza nejčastějším střevním onemocněním způsobeným prvoky. Přenáší se stolicí infikovaných osob či zvířat, a to při nedostatečné hygieně. Lidé se mohou nakazit znečištěnou vodou nebo potravinami, obzvláště v oblastech s nedostatečnými hygienickými podmínkami. Rizikové může být i koupání ve vodě ve volné přírodě. Jídlo mohou kontaminovat mouchy, které přenášejí infekci na povrchu svého těla. Mnohem častěji se giardióza vyskytuje u dětí, což souvisí s možností přenosu fekálně-orální cestou. Zdrojem nákazy mohou být i zvířata (pes, kočka, kůň). Proces nákazy začíná pozřením cyst – odolných stadií, která mohou ve vodě přežívat měsíce. V tenkém střevě se z cyst uvolní vývojová stadia zvaná trofozoiti. Dochází k jejich pomnožení a následné tvorbě cyst, které se společně se stolicí dostávají opět ven z těla. Cyklus se může opakovat. K vylučování cyst může docházet nepravidelně, proto je vhodné vyšetření opakovat (třikrát s odstupem 24–48 hodin). Inkubační doba je od jednoho do tří týdnů. Příznaky onemocnění mohou být rozmanité, nejčastěji však nákaza probíhá bezpříznakově. Infekce se může projevit nechutenstvím, bolestmi břicha, nadýmáním, vodnatým průjmem bez příměsi krve a úbytkem hmotnosti. Nemoc omezuje také vstřebávání tuků a v nich rozpustných vitamínů, které jsou důležité pro správnou funkci imunitního systému, což vede ke snížení odolnosti organismu vůči infekcím. Giardie je možné zničit povařením vody po dobu 10 minut. V potravinách dochází k jejich likvidaci během několika minut při teplotě 85–95 °C.
Jedná se o skupinu parazitických prvoků vyvolávající celé spektrum parazitárních nákaz. Zdrojem nákazy bývají psovité šelmy nebo hlodavci. U nákaz vyvolaných Leishmania donovani a Leishmania tropica je zdrojem člověk. Přenos na člověka probíhá přes štípnutí bodavého hmyzu rodu Phlebotomus (Eurasie, Afrika) nebo Lutzomiya (Amerika). Leishmaniózy přenášené rodem Phlebotomus se vyskytují spíše v suchých oblastech polopouští, stepí a savan, zatímco americké mouchy jsou vázány na zalesněné oblasti. Problém představují rozvojové a chudé oblasti, ve kterých je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí vedoucí až k epidemiím. Podle lokalizace klinických projevů se rozlišují dvě základní formy leishmanióz: viscerální (postihuje vnitřní orgány) a kožní. Prevenci představuje vhodné oblečení a používání moskytiér a repelentů. Tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení. Životní cyklus leishmanióz probíhá mezi lidským hostitelem a komárem. Leishmanie se u člověka vyskytují ve formě bez bičíku, napadají buňky, ve kterých dochází k jejich neustálému dělení, dokud napadená buňka nepraskne. Uvolněním parazitů dochází k šíření nákazy přes napadání dalších zdravých buněk. Pokud dojde k nasátí krve, dostávají se do trávicího traktu komára, kde se mění v bičíkatou formu. Zde dochází k dalšímu dělení, z jeho střev putují do hltanu a odtud při sání na člověku pronikají do nového hostitele a cyklus se opakuje. Původcem kožní formy jsou Leishmania tropica, L. major, L. infantum, L. ethiopica a americké druhy L. braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, odkud bylo importováno do Evropy. Inkubační doba je od několika týdnů do několika měsíců, ale ke kožním projevům může docházet i po několika měsících po návratu. Projevuje se vznikem papuly v místě, kde došlo k napadení hmyzem. Ta se postupně rozpadá na nebolestivý a špatně se hojící vřed se zduřeným okrajem. Může ale dojít k sekundární infekci, která mívá závažnější průběh. Kromě vzniku papul na kůži dochází i k postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce. Vyvolavateli kožně-slizniční formy jsou jihoamerické druhy Leishmania braziliensis a L. guyanensis, které se z místa vstupu infekce mohou pomocí lymfatických cest šířit do slizničního epitelu a dále do horních cest dýchacích. Ke klinickým projevům může dojít i po několika měsících či letech, kdy se již kožní projevy zhojily, ale nově se objevují vředy v ústech, nose nebo hltanu. Nebezpečí představuje skutečnost, že se šíří hluboko, čímž dochází k destrukci tkání a chrupavky. Viscerální forma je nejz
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Pro přenos salmonely je riziková konzumace syrových či nedostatečně vařených vajec (volské oko, vejce naměkko, na hniličku) či masa (salámy, sekaná, uzené). Dále se může bakterie uchytit například i na noži, kterým bylo maso krájeno, a je-li později tímto nožem krájena potravina, která neprojde tepelnou úpravou (například zelenina na salát), může se salmonela dostat do těla i touto cestou. Stejně tak může posloužit jiné nádobí (prkénko, obracečka).
Rizikovým obdobím pro onemocnění salmonelózou jsou letní měsíce. Jednak kvůli zvýšené kazivosti potravin v teplém počasí, jednak kvůli grilování, kterému lidé holdují především v teplých obdobích, a v neposlední řadě kvůli turistice, která souvisí s ochutnáváním jiných (často právě rizikových) pokrmů a také s nižší hygienou při přípravě stravy (tábory, kempování). Uchycení bakterie v těle nahrávají také stavy, při nichž na přijímanou potravu působí málo kyselých žaludečních šťáv – chronický zánět žaludku (gastritida), stav po odstranění žaludku (gastrektomii) nebo při užívání antacid (prostředků pro neutralizaci kyselých žaludečních šťáv).
K přenosu někdy mohou posloužit mouchy či hlodavci. Jelikož se salmonely vyskytují ve stolici nemocného, stačí, aby moucha usedla na takovýto exkrement a pak na jídlo, které již nebude tepelně upravováno. Bakterie se mohou ukrývat ve žlučníku jedince, který se tak stává trvalým přenašečem choroby.
Pokud stále trpíte občasnými pupínky nebo akné, měli byste svou stravu obohatit o kvasnice a vitamín B. Výborné je spojit konzumaci kvasnic s pojídáním vajíček, ta totiž dodávají pleti zase elasticitu a pružnost. A protože ideální kombinací droždí a vajíček jsou drožďové pomazánky, zkuste se ve svém jídelníčku zaměřit právě na ně. Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou, jak se říká. Pleť dostane potřebný vitamín B z droždí, a navíc získá bílkoviny z vajíčka. Receptů na takovou pomazánku je celá řada. Například stačí na oleji jemně osmahnout jednu cibulku nakrájenou na kostičky, pak přidat zhruba 60 gramů nadrobeného droždí a surovinu zpěnit. Nakonec se přidávají dvě vajíčka, mléko a trochu strouhanky na zahuštění. A léčivý zázrak je na světě. Účinky se dostavují již po dvou třech dnech pravidelné konzumace většího množství droždí.