Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasmapneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Mycoplasmapneumoniae je akutní zánět plic infekčního původu, jehož vyvolavatelem je Mycoplasmapneumoniae, jednobuněčný mikrob, který nevytváří buněčnou stěnu. Mikrob Mycoplasmapneumoniae se přichycuje k buňkám řasinkové sliznice dýchacích cest a ničí je.
Azithromycin je semisyntetické makrolidové antibiotikum a léčí se s ním tyto stavy:
Prevence a léčba akutních bakteriálních exacerbací chronické obstrukční plicní nemoci způsobené H. influenzae , M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Přínos dlouhodobé profylaxe musí být u každého pacienta zvážen oproti riziku kardiovaskulárních a jiných nežádoucích účinků.
Komunitní pneumonie způsobená C. pneumoniae, H. influenzae, M. pneumoniae nebo S. pneumoniae.
Nekomplikované kožní infekce způsobené S. aureus, S. pyogenes nebo S. agalactiae.
Uretritida a cervicitida způsobená C. trachomatis nebo N. gonorrhoeae. V kombinaci s Ceftriaxonem je Azithromycin součástí doporučeného režimu pro léčbu kapavky. Azithromycin je ve většině případů účinný jako monoterapie, ale vzhledem k relativně nízké bariéře vzniku rezistence u gonokoků a časté koinfekci C. trachomatis a N. gonorrhoeae se doporučuje kombinace s Ceftriaxonem.
Trachom způsobený C. trachomatis.
Genitální vředová choroba (chancroid) u mužů způsobená H. ducrey.
Akutní bakteriální sinusitida způsobená H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Obecně jsou však preferovány jiné léky, jako je Amoxicilin / Klavulanát.
Akutní zánět středního ucha způsobený H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Azithromycin však není lékem první volby pro tento stav. Obecně je výhodný Amoxicilin nebo jiné beta-laktamové antibiotikum.
Faryngitida nebo tonzilitida způsobená S. pyogenes jako alternativa k terapii první volby u jedinců, kteří nemohou použít terapii první volby.
Azithromycin je dostupný v lékárně na lékařský předpis. V některých zemích světa se dá volně koupit v lékárně. Nám známá místa volného prodeje tohoto antibiotika bez receptu jsou Argentina, Peru a Kolumbie.
Ke snížení rozvoje bakterií rezistentních vůči lékům by měl být Azithromycin používán pouze k léčbě infekcí, u kterých je prokázáno nebo existuje silné podezření, že jsou způsobeny citlivými bakteriemi na toto antibiotikum.
Chlamydia pneumoniae je nejrozšířenější chlamydiová nákaza. Každý člověk se s ní v životě setká, ale u většiny lidí zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že potenciální nákaza spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. V důsledku toho se probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na stavu imunitního systému jedince.
Chlamydia pneumoniae se šíří vzduchem (stejně jako chřipka) jako kapénková infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle tedy napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže, od infekcí horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Chlamydia pneumoniae se nevyhýbá ani dětem.
Léčba závisí na původní příčině nemoci. Předpokládaný bakteriální zápal plic se léčí antibiotiky. Pokud má choroba závažný charakter, nemocný je obvykle převezen do nemocnice. Léčení komplikované pneumonie je obtížné a zdlouhavé. Pokud je původcem přechozeného zápalu plic Mycoplasmapneumoniae, což není typická bakterie, takže je odolná vůči mnoha druhům antibiotik (například peniciliny a cefalosporiny), používají se při léčbě makrolidy (erytromycin, azithromycin) nebo tetracykliny (doxycyklin). Antibiotika je vhodné doplnit probiotiky (na podporu střevní mikroflóry), musíme však dodržet dvouhodinový odstup. Při silném, suchém, dusivém kašli se užívají léky na jeho tlumení, a to ve formě sirupů, kapek nebo tablet. Důležitý je příjem tekutin, ideální je čistá voda a neslazený čaj, a adekvátní odpočinek. Očkování proti některým původcům zápalu plic má smysl v rizikových populacích, například očkování proti pneumokoku u rizikových dětí a starých lidí v domovech sociální péče.
Chlamydia pneumoniae, je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Každý člověk se s ní v životě setká a u většiny z nás zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. Poté se opět probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na individuálním stavu imunitního systému.
Tobrex oční kapky/roztok obsahují léčivou látku tobramycinum 3 mg/ml. Pomocnými látkami jsou benzalkoniumchlorid (0,1 mg/ml), kyselina boritá, síran sodný, chlorid sodný, tyloxapol, hydroxid sodný a/nebo kyselina sírová (pro úpravu pH), čištěná voda. Jedná se o čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok, dodávaný v balení obsahujícím bílou HDPE lahvičku o objemu 5 ml s kapacím zařízením a šroubovacím uzávěrem (takzvaný drop-tainer). 1 ml přípravku obsahuje průměrně 32 kapek.
Tobrex oční kapky se používají při léčbě zevních infekcí oka a jeho adnex, způsobených bakteriemi citlivými na tobramycin, u dospělých a u dětí od 1 roku. Tobramycin působí na citlivé kmeny následujících mikrobů: stafylokoky, včetně S. aureus a S. epidermidis, a to i na kmeny rezistentní vůči penicilinu, streptokoky, včetně některých ze skupiny A beta-hemolytických kmenů, některé z nehemolytických kmenů a na některé kmeny Streptococcus pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter aerogenes, Proteus mirabilis, Morganella morganii, většinu kmenů Proteus vulgaris, Haemophilus influenzae a Haemophilus aegyptius, Moraxella lacunata, Acinetobacter calcoaceticus a některé Neisseria species.
Dávkování dospívající a dospělí:
U mírného až středně těžkého onemocnění vkápněte jednu nebo dvě kapky do oka (očí) každé čtyři hodiny.
U závažného onemocnění vám může lékař dát pokyn vkapávat jednu nebo dvě kapky do oka (očí) každou hodinu až do zlepšení a pak snížit frekvenci podávání až do přerušení.
Léčba zánětu spojivek u dětí (včetně novorozenců):
• Vkápněte jednu kapku do oka (očí) 5krát denně po dobu sedmi dnů.
Tobrex oční kapky/roztok mohou být podávány dětem od 1 roku ve stejné dávce jako dospělým. Bezpečnost a účinnost u dětí ve věku do 1 roku nebyla stanovena a nejsou dostupné žádné údaje.
Obvyklá doba léčby přípravkem Tobrex oční kapky, roztok je 7 až 10 dnů.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Průměrná aktuální cena přípravku Tobrex OPH GTT SOL 1X5MLX3MG/ML v lékárně činí 62,59 Kč, maximální doplatek pak 0,62 Kč.
Tobrex LA OPH GTT SOL 1X5MLX3MG/ML stojí v lékárně průměrně 128,73 Kč, maximální doplatek je 66,76 Kč.
Prevenar 13 je pneumokoková polysacharidová konjugovaná vakcína určená k očkování proti invazivním pneumokokovým infekcím u dětí ve věku od 6 týdnů do 17 let a dospělých osob starších 18 let. Prevenar pomáhá chránit proti takovým onemocněním, jako jsou meningitida (zánět mozkových blan), sepse nebo bakterie (bakterie v krevním oběhu), u dětí pak i pneumonie (zánět plic) a infekce ucha, způsobené 13 typy bakterie Streptococcus pneumoniae.
Vakcína obsahuje části z 13 různých typů (polysacharidových obalů) bakterií pneumokoka Streptococcus pneumoniae: 7 typů, které obsahoval původní Prevenar, a navíc šest dalších typů bakterie. Význam Prevenaru 13 tkví tedy v tom, že oproti původnímu Prevenaru sedmivalentnímu chrání proti dalším šesti typům pneumokoků. Prevenar 13 byl vyvinut na vědeckém základě vakcíny Prevenar. I proto mohou děti, které byly očkovány původním Prevenarem, být přeočkovány Prevenarem 13.
Podle výzkumů provedených v Evropě před zahájením očkování Prevenarem se ukazuje, že 13 různých typů bakterie obsažených v Prevenaru 13 (tedy typy 1, 3, 4, 5, 6A, 6B, 7F, 9V, 14, 18C, 19A, 23F) vyvolává v závislosti na konkrétní zemi 73–100 % případů závažných onemocnění u dětí mladších 5 let. I když se díky očkování výskyt pneumokokových infekcí v mnoha zemích snížil, objevily se závažné infekce způsobené novými typy pneumokoků. Jde především o typ 19A, který je oproti původnímu Prevenaru v Prevenaru 13 novinkou.
Prevenar 13 se doporučuje očkovat společně hexavakcínou podle následujícího schématu, někdo preferuje každé zvlášť:
Očkovací schéma
2 měsíce (od 9. týdne) věku dítěte: hexavakcína 1. dávka a Prevenar 13 1. dávka
3 měsíce věku dítěte: hexavakcína 2. dávka a Prevenar 13 2. dávka
4 měsíce věku dítěte: hexavakcína 3. dávka a Prevenar 13 3. dávka
Chlamydia pneumoniae, ve zkratce CPN, je hojně se vyskytující a zároveň nejnebezpečnější infekcí. Tento druh chlamydií napadá dýchací cesty a přenáší se kapénkami pomocí kýchání, kašlání, kýchání a podobně. Diagnostikování CPN není jednoduché, protože se dá zaměnit s jinými infekcemi, je svými příznaky například velice podobná běžné chřipce, angíně nebo zánětu průdušek. Vyšetření na chlamydie je nákladné a zdlouhavé, proto se odkládá na dobu, kdy běžná léčba není úspěšná. Může ale dojít k přeléčení akutního stadia a z CPN se stane složité chronické onemocnění. Člověk trpící CPN je nebezpečný pro své okolí, které může kdykoliv nakazit.
Projevy plicní chlamydie:
škrábání v krku
kýchání
dráždivý kašel
zimnici střídá pocení
bolest hlavy
celková slabost a únava
bolest v blízkosti průdušek a v plicích
Při neléčení plicní chlamydie se příznaky zhoršují a dochází k nesnesitelným bolestem a vyčerpanosti lidského organismu. Postupně infekce napadá vnitřní orgány a svaly.
Spektrum účinku minocyklinu zahrnuje grampozitivní a gramnegativní bakterie včetně anaerobních a sporulujících. Minocyklin je také účinný proti mykoplazmám, ricketsiím, chlamydiím, treponemám, letospirám a aktinomycetám. Minocyklin je zpravidla účinný proti následujícím druhům bakterií: Aeromonas spp., Branhamella catarrhalis a Branhamella pertussis, Brucella spp., Campylobacter spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Enterobacter spp (mimo E. aerogenes), Francisella tularensis, Haemophilus influenzae a Haemophilus ducreyi, Klebsiella spp., Neisseria gonorrhoeae a Neisseria meningitis, Listeria monocytogenes, Salmonella spp. Shigella spp., Staphylococcus aureus a koagulázové negativní stafylokoky, streptokoky skupiny A, B, C, G, Streptococcus pneumoniae, viridující streptokoky, Yersinia spp.
Výraznou, zčásti získanou rezistenci, vykazují: Bacteroides fragilis, Haemophilus ifluenzae enterokoky, Streptococcus pneumoniae serologických skupin B a S. To samé platí pro stafylokoky. Minocyklin je účinný na Bacteroides spp., Clostridium perfringens a Clostridium tetani, fuzobakterie, Morganella morganii, peptokoky, peptostreptokoky a propionbakterie.
Minocyklin působí také na aktinomycety, spirochety, leptospiry, mykoplazmy, rickettsie a bedsonie. Citlivá je i část kmenů Stenotrphomonas maltophilia a Stenotrphomonas sepacea. Enterobacter aerogenes, Proteus spp., Providencia spp., Pseudomonas aeruginosa a Serratia spp. je nutno považovat za primárně rezistentní.
Ve skupině tetracyklinů existuje rozsáhlá zkřížená rezistence, výjimkou jsou některé kmeny Staphylococcus aureus, na které je minocyklin ještě účinný.
Farmakokinetické vlastnosti
Po orální aplikaci se minocyklin téměř zcela absorbuje z gastrointestinálního traktu. Existuje lineární vztah mezi dávkou a hladinou v séru. Relevantní plazmatická hladina je dosažena již za 30 minut.
Maximální plazmatická hladina při orální aplikaci je dosažena za 1–2 hodiny. Poločas v plazmě je 12–17 hodin, při omezené funkci ledvin (až do clearance kreatininu 20 ml/min) není podstatně prodloužen.
Vazba minocyklinu na plazmatické proteiny je asi 75%.
Distribuce do celého organismu probíhá rychle, přičemž zvlášť vysoké hladiny je dosaženo v játrech a žlučníku. Penetrace látky meningy je v porovnání s jinými tetracykliny dobrá: u zanícených meningů dosahuje koncentrace v likvoru asi 25–30% hodnot plazmatické hladiny.
Asi 50 % minocyklinu se metabolizuje na mikrobiologicky aktivní metabolity. Asi 10 % nezměněné látky se vylučuje ledvinami a zbytek nezměněné látky střevem.
Relativní biologická dostupnost minocyklinu je 99,32 %.
Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Toxikologické studie na zvířatech neprokázaly žádnou zvláštní senzitivitu. Mutagenní a kancerogenní účinek dosud nebyl prokázán. Teratologické studie prováděné na řadě zvířat neprokázaly výskyt kongenitálních malformací. U plodu starších než čtyři měsíce může ukládání minocyklinu způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění v růstu kostí.
Chlamydophila je infekční bakterie, která hraje významnou roli v mnoha závažných a těžkých onemocněních, jako je například astma, RS (roztroušená skleróza), CFS (chronický únavový syndrom), artritida, prostatitida, Crohnova choroba. Nejznámější druhy jsou Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae, Chlamydia psittaci, Chlamydia pecorum. Postiženého mohou bolet klouby či oči.
Chlamydia trachomatis napadá pohlavní orgány a většinou se řadí mezi pohlavně přenosné choroby.
Chlamydia pneumoniae (CPN) napadá respirační (dýchací) cesty. Je to jedna z nejčastějších a zároveň nejnebezpečnějších infekcí. Uvádí se, že promořenost populace je asi osmdesátiprocentní. Setká se s ní tedy téměř každý člověk, u většiny ale zůstává v takzvané latentní (skryté) formě. Její nebezpečí tkví v tom, že je lehce zaměnitelná s jinými infekcemi.
Chlamydia psittaci (CPS) patří mezi zvířecí patogeny s možností přenosu na člověka. Primárně jde o infekční onemocnění zvířat, napadá především dýchací cesty, u nás se vyskytuje pouze vzácně a vzácný je i přenos z ptáků na člověka. Je příčinou onemocnění zvaného psitakóza.
Chlamydia pecorum (CPC) se řadí mezi zvířecí nemoci, hostitelé patří do širšího spektra savců a ptáků.
Léčba infekcí močových cest vyvolaných citlivými kmeny E. coli, Klebsiella sp., Enterobacter sp., Morganella morganii, Proteus mirabilis a Proteus vulgaris.
Léčba otitis media acuta vyvolané citlivými kmeny Streptococcus pneumoniae a H. influenzae.
Léčba exacerbace chronické bronchitidy vyvolané citlivými kmeny Streptococcus pneumoniae a H. influenzae.
Léčba pneumonie vyvolané Pneumocystis jiroveci (mikrobiologicky potvrzeno) a profylaxe infekce touto bakterií u pacientů s rizikovými faktory (např. s AIDS).
Léčba nokardiózy.
Přípravek se podává dospělým, dospívajícím a dětem od 3 let věku.
Je třeba vzít v úvahu oficiální doporučení, týkající se správného použití antibakteriálních látek.
Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.
Gonokoková uretritida
Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.
Negonokoková uretritida
Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.
Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.
Pálení v uchu je často přičítáno zánětu středního ucha (otitis media) s výpotkem, při němž se Eustachova trubice středního ucha zablokuje s tekutinou z výpotku. Eustachova trubice propojuje ucho ke krku a umožňuje odtok tekutiny ze středního ucha. Pokud tato tekutina neodtéká a hromadí se, tak může nastat právě zánět středního ucha způsobený infekcí bakteriemi nebo viry, a to způsobuje velice silnou bolest a otok ucha a pocit pálení uší. Nejčastějšími původci infekce zánětu středního ucha jsou Steptococcus pneumoniae, Moraxela catarhalis, Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus a Staphylococcus pyogenes.
Zánět zvukovodu
Dalším zdrojem pálení je zánět zvukovodu (otitis externa), běžně známý jako ucho plavce. Tato přezdívka zánětu zvukovodu, vyplývá právě z častých zánětů z vody, která se při plavání dostane do vnějšího zvukovodu. Zánět zevního zvukovodu je obvykle doprovázen právě pálením uší, jejich otoky a také svěděním ucha. Zbytek vody v uchu vytváří teplé a vlhké prostředí, které podporuje růst bakterií Pseudomonas. Další příčiny, které mohou způsobit zánět zevního zvukovodu, jsou infekce kosti na spodině lebeční, také cizí objekty v uchu, podráždění povrchu ucha od svědění nebo podráždění od čištění ucha. Zánět zevního zvukovodu můžou dále také způsobit různé alergie na kov v náušnicích nebo různé kožní choroby, jako je ekzém kolem ucha.
Další příčiny pálení uší
Pálící zarudnutí kolem vnějšího ucha a kůže kolem ucha mohou být náznaky vážné infekce, a v této situaci by se měl tento stav konzultovat s praktickým lékařem nebo lékařem ORL. Taktéž pokud narazíte na bolestivost kosti za uchem, spolu s bolestí a otokem ucha, tak by mohlo jít o infekci výběžku bradavkového (procesus mastoideus), (infekce bradavkového kosti) nebo to může být i infekce uzliny.
V systematických studiích zabývajících se různými tropickými rostlinami bylo zjištěno, že se lapacho chová jako antibiotikum. Efektivní koncentrace izoluje a čistí některé složky proti Helicobacter pylori (zodpovědná za žaludeční vředy). Také byl tento účinek srovnán s laboratorně ověřenými a komerčně dostupnými antibiotiky. Některé izolované složky byly účinné proti celé řadě bakterií (Staphylococcus aureus, Staphylococcus pneumoniae, Klebsiella) a hub (Candida albicans, Cryptococcus neoformans, Aspergillus fumigatus).
Existuje mnoho příčin vzniku petechií u dětí, patří mezi ně: virové infekce, včetně enterovirů a chřipky, meningokoková onemocnění, bakteriální onemocnění, například Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae, a jiná onemocnění jako Henoch Schonleinova purpura, ITP a leukémie. Dále nemoci vyznačující se zvracením nebo kašlem, které mohou následně způsobit petechie kolem hlavy a krku.
Všechny děti s horečkou a petechiemi by měly být vyšetřeny u lékaře.
Petechie u dětí vzniklé na základě mechanické příčiny nemusí být vyšetřeny. Petechie z mechanické příčiny mohou vzniknout na základě kašle nebo zvracení, a to převážně kolem hlavy a krku. Dále na základě lokálního fyzikálního tlaku, jako je například těsné škrtidlo nebo těsné oblečení. Pokud existuje sebemenší pochybnost o etiologii petechií, měly by být děti okamžitě vyšetřeny.
Zde je několik fotografií, na kterých jsou vidět petechie u dětí.