Doxyhexal je tetracyklinové antibiotikum s účinnou látkou doxycyklin. Inhibuje růst bakterií a předpokládá se, že má protizánětlivé účinky. Doxycyklin se používá k léčbě mnoha různých bakteriálních infekcí včetně akné. Léčí se s ním také infekce močových a dýchacích cest, oční infekce, onemocnění dásní, kapavka, chlamydie a syfilis. Může být také použit k prevenci malárie a k léčbě infekcí způsobených roztoči, klíšťaty nebo vši.
Doxycyklin byl patentován v roce 1957 a vstoupil do komerčního využití v roce 1967. Je na seznamu základních léků Světové zdravotnické organizace. Doxycyklin je dostupný jako generický lék například v přípravku Doxyhexal.
Doxyhexal 100 na co se používá
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasmapneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Mycoplasmapneumoniae je akutní zánět plic infekčního původu, jehož vyvolavatelem je Mycoplasmapneumoniae, jednobuněčný mikrob, který nevytváří buněčnou stěnu. Mikrob Mycoplasmapneumoniae se přichycuje k buňkám řasinkové sliznice dýchacích cest a ničí je.
Chlamydia pneumoniae je nejrozšířenější chlamydiová nákaza. Každý člověk se s ní v životě setká, ale u většiny lidí zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že potenciální nákaza spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. V důsledku toho se probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na stavu imunitního systému jedince.
Chlamydia pneumoniae se šíří vzduchem (stejně jako chřipka) jako kapénková infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle tedy napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže, od infekcí horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Chlamydia pneumoniae se nevyhýbá ani dětem.
Léčba závisí na původní příčině nemoci. Předpokládaný bakteriální zápal plic se léčí antibiotiky. Pokud má choroba závažný charakter, nemocný je obvykle převezen do nemocnice. Léčení komplikované pneumonie je obtížné a zdlouhavé. Pokud je původcem přechozeného zápalu plic Mycoplasmapneumoniae, což není typická bakterie, takže je odolná vůči mnoha druhům antibiotik (například peniciliny a cefalosporiny), používají se při léčbě makrolidy (erytromycin, azithromycin) nebo tetracykliny (doxycyklin). Antibiotika je vhodné doplnit probiotiky (na podporu střevní mikroflóry), musíme však dodržet dvouhodinový odstup. Při silném, suchém, dusivém kašli se užívají léky na jeho tlumení, a to ve formě sirupů, kapek nebo tablet. Důležitý je příjem tekutin, ideální je čistá voda a neslazený čaj, a adekvátní odpočinek. Očkování proti některým původcům zápalu plic má smysl v rizikových populacích, například očkování proti pneumokoku u rizikových dětí a starých lidí v domovech sociální péče.
Chlamydia pneumoniae, je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Každý člověk se s ní v životě setká a u většiny z nás zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. Poté se opět probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na individuálním stavu imunitního systému.
Plicní chlamydie se dají prokázat laboratorní testem vzorků z dýchacích cest, jako je vzorek sputa, výtěr z nosu nebo krku. Testy zahrnují kultivaci, sérologii (testování protilátek) a molekulární metody, jako je PCR, k detekci bakterií. Může být proveden i rentgen hrudníku, aby se hledaly příznaky pneumonie, i když výsledky mohou být nespecifické.
Odběr vzorku
Sputum: Vzorek hlenu se odebere vykašláním z plic.
Výtěr z nosohltanu: Výtěr se provede ze zadní části nosu.
Výtěr z krku: Výtěr se provede ze zadní části krku.
Laboratorní testy
PCR (polymerázová řetězová reakce)
Technika amplifikace nukleových kyselin, která detekuje genetický materiál C. pneumoniae.
Serologie
Krevní testy, které detekují protilátky (jako IgM a IgG), které tělo produkuje v reakci na infekci C. pneumoniae.
Vypěstování bakteriální kultury
Tradiční metoda, kdy se vzorek kultivuje v laboratoři k identifikaci bakterií, i když to může trvat dlouho.
Další diagnostické kroky
Rentgen hrudníku
Toto zobrazovací vyšetření může pomoci identifikovat příznaky pneumonie, jako jsou zakalené oblasti nebo ztluštělé části plic.
Fyzikální vyšetření
Lékař posoudí příznaky, jako je přetrvávající kašel, bolest v krku, bolest hlavy a mírná horečka.
Tobrex oční kapky/roztok obsahují léčivou látku tobramycinum 3 mg/ml. Pomocnými látkami jsou benzalkoniumchlorid (0,1 mg/ml), kyselina boritá, síran sodný, chlorid sodný, tyloxapol, hydroxid sodný a/nebo kyselina sírová (pro úpravu pH), čištěná voda. Jedná se o čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok, dodávaný v balení obsahujícím bílou HDPE lahvičku o objemu 5 ml s kapacím zařízením a šroubovacím uzávěrem (takzvaný drop-tainer). 1 ml přípravku obsahuje průměrně 32 kapek.
Tobrex oční kapky se používají při léčbě zevních infekcí oka a jeho adnex, způsobených bakteriemi citlivými na tobramycin, u dospělých a u dětí od 1 roku. Tobramycin působí na citlivé kmeny následujících mikrobů: stafylokoky, včetně S. aureus a S. epidermidis, a to i na kmeny rezistentní vůči penicilinu, streptokoky, včetně některých ze skupiny A beta-hemolytických kmenů, některé z nehemolytických kmenů a na některé kmeny Streptococcus pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter aerogenes, Proteus mirabilis, Morganella morganii, většinu kmenů Proteus vulgaris, Haemophilus influenzae a Haemophilus aegyptius, Moraxella lacunata, Acinetobacter calcoaceticus a některé Neisseria species.
Dávkování dospívající a dospělí:
U mírného až středně těžkého onemocnění vkápněte jednu nebo dvě kapky do oka (očí) každé čtyři hodiny.
U závažného onemocnění vám může lékař dát pokyn vkapávat jednu nebo dvě kapky do oka (očí) každou hodinu až do zlepšení a pak snížit frekvenci podávání až do přerušení.
Léčba zánětu spojivek u dětí (včetně novorozenců):
• Vkápněte jednu kapku do oka (očí) 5krát denně po dobu sedmi dnů.
Tobrex oční kapky/roztok mohou být podávány dětem od 1 roku ve stejné dávce jako dospělým. Bezpečnost a účinnost u dětí ve věku do 1 roku nebyla stanovena a nejsou dostupné žádné údaje.
Obvyklá doba léčby přípravkem Tobrex oční kapky, roztok je 7 až 10 dnů.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Průměrná aktuální cena přípravku Tobrex OPH GTT SOL 1X5MLX3MG/ML v lékárně činí 62,59 Kč, maximální doplatek pak 0,62 Kč.
Tobrex LA OPH GTT SOL 1X5MLX3MG/ML stojí v lékárně průměrně 128,73 Kč, maximální doplatek je 66,76 Kč.
Prevenar 13 je pneumokoková polysacharidová konjugovaná vakcína určená k očkování proti invazivním pneumokokovým infekcím u dětí ve věku od 6 týdnů do 17 let a dospělých osob starších 18 let. Prevenar pomáhá chránit proti takovým onemocněním, jako jsou meningitida (zánět mozkových blan), sepse nebo bakterie (bakterie v krevním oběhu), u dětí pak i pneumonie (zánět plic) a infekce ucha, způsobené 13 typy bakterie Streptococcus pneumoniae.
Vakcína obsahuje části z 13 různých typů (polysacharidových obalů) bakterií pneumokoka Streptococcus pneumoniae: 7 typů, které obsahoval původní Prevenar, a navíc šest dalších typů bakterie. Význam Prevenaru 13 tkví tedy v tom, že oproti původnímu Prevenaru sedmivalentnímu chrání proti dalším šesti typům pneumokoků. Prevenar 13 byl vyvinut na vědeckém základě vakcíny Prevenar. I proto mohou děti, které byly očkovány původním Prevenarem, být přeočkovány Prevenarem 13.
Podle výzkumů provedených v Evropě před zahájením očkování Prevenarem se ukazuje, že 13 různých typů bakterie obsažených v Prevenaru 13 (tedy typy 1, 3, 4, 5, 6A, 6B, 7F, 9V, 14, 18C, 19A, 23F) vyvolává v závislosti na konkrétní zemi 73–100 % případů závažných onemocnění u dětí mladších 5 let. I když se díky očkování výskyt pneumokokových infekcí v mnoha zemích snížil, objevily se závažné infekce způsobené novými typy pneumokoků. Jde především o typ 19A, který je oproti původnímu Prevenaru v Prevenaru 13 novinkou.
Prevenar 13 se doporučuje očkovat společně hexavakcínou podle následujícího schématu, někdo preferuje každé zvlášť:
Očkovací schéma
2 měsíce (od 9. týdne) věku dítěte: hexavakcína 1. dávka a Prevenar 13 1. dávka
3 měsíce věku dítěte: hexavakcína 2. dávka a Prevenar 13 2. dávka
4 měsíce věku dítěte: hexavakcína 3. dávka a Prevenar 13 3. dávka
Chlamydia pneumoniae, ve zkratce CPN, je hojně se vyskytující a zároveň nejnebezpečnější infekcí. Tento druh chlamydií napadá dýchací cesty a přenáší se kapénkami pomocí kýchání, kašlání, kýchání a podobně. Diagnostikování CPN není jednoduché, protože se dá zaměnit s jinými infekcemi, je svými příznaky například velice podobná běžné chřipce, angíně nebo zánětu průdušek. Vyšetření na chlamydie je nákladné a zdlouhavé, proto se odkládá na dobu, kdy běžná léčba není úspěšná. Může ale dojít k přeléčení akutního stadia a z CPN se stane složité chronické onemocnění. Člověk trpící CPN je nebezpečný pro své okolí, které může kdykoliv nakazit.
Projevy plicní chlamydie:
škrábání v krku
kýchání
dráždivý kašel
zimnici střídá pocení
bolest hlavy
celková slabost a únava
bolest v blízkosti průdušek a v plicích
Při neléčení plicní chlamydie se příznaky zhoršují a dochází k nesnesitelným bolestem a vyčerpanosti lidského organismu. Postupně infekce napadá vnitřní orgány a svaly.
Chlamydophila je infekční bakterie, která hraje významnou roli v mnoha závažných a těžkých onemocněních, jako je například astma, RS (roztroušená skleróza), CFS (chronický únavový syndrom), artritida, prostatitida, Crohnova choroba. Nejznámější druhy jsou Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae, Chlamydia psittaci, Chlamydia pecorum. Postiženého mohou bolet klouby či oči.
Chlamydia trachomatis napadá pohlavní orgány a většinou se řadí mezi pohlavně přenosné choroby.
Chlamydia pneumoniae (CPN) napadá respirační (dýchací) cesty. Je to jedna z nejčastějších a zároveň nejnebezpečnějších infekcí. Uvádí se, že promořenost populace je asi osmdesátiprocentní. Setká se s ní tedy téměř každý člověk, u většiny ale zůstává v takzvané latentní (skryté) formě. Její nebezpečí tkví v tom, že je lehce zaměnitelná s jinými infekcemi.
Chlamydia psittaci (CPS) patří mezi zvířecí patogeny s možností přenosu na člověka. Primárně jde o infekční onemocnění zvířat, napadá především dýchací cesty, u nás se vyskytuje pouze vzácně a vzácný je i přenos z ptáků na člověka. Je příčinou onemocnění zvaného psitakóza.
Chlamydia pecorum (CPC) se řadí mezi zvířecí nemoci, hostitelé patří do širšího spektra savců a ptáků.
Chlamydie pneumoniae – hodnoty IgG se liší podle použité laboratorní metody. Laboratoře obvykle uvádějí referenční rozmezí a hranici pozitivity. Nízké pozitivní hodnoty často odpovídají starší infekci. Vyšší hodnoty mohou vzbuzovat podezření na nedávnější nebo opakovaný kontakt s bakterií. Rozhodující je porovnání s předchozími výsledky. Jednorázový test má omezenou výpovědní hodnotu.
Význam opakovaného odběru
Opakované vyšetření IgG protilátek na plicní chlamydie může pomoci sledovat vývoj hladin v čase. Pokud hodnoty stoupají, může to naznačovat aktivitu infekce. Stabilní nebo klesající hladiny spíše svědčí pro prodělané onemocnění. Lékaři často kombinují IgG s vyšetřením IgA nebo IgM. Komplexní přístup zvyšuje přesnost diagnózy.
IgG pozitivní chlamydie obvykle znamenají prodělanou infekci v minulosti. U velké části populace se s bakterií Chlamydia pneumoniae setkáváme alespoň jednou za život. Pozitivní IgG tedy samo o sobě neznamená, že je infekce aktivní. Mnoho pacientů je bez jakýchkoli příznaků. Výsledek musí být vždy hodnocen v souvislosti s klinickými obtížemi.
Kdy může IgG naznačovat přetrvávající infekci
Ve vzácnějších případech může vysoká nebo dlouhodobě přetrvávající hladina IgG chlamydie pneumoniae naznačovat chronickou nebo opakovanou infekci. To se zvažuje zejména tehdy, pokud má pacient dlouhodobý kašel, únavu nebo opakované respirační potíže. Lékař v takovém případě často sleduje dynamiku hodnot nebo doplní další vyšetření. Samotné IgG však k potvrzení aktivní infekce nestačí.
Plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae) jsou bakterie, které způsobují infekce dýchacích cest. Nejčastěji vyvolávají záněty průdušek, dlouhodobý kašel nebo atypický zápal plic. Infekce může probíhat mírně, ale i velmi nenápadně, a proto si ji mnoho lidí ani neuvědomí. Přesto může zanechat stopu v imunitním systému. Právě proto se vyšetřují protilátky v krvi. Krevní test umožňuje zjistit kontakt organismu s touto bakterií.
Proč se sledují protilátky IgG
IgG protilátky na plicní chlamydie jsou součástí dlouhodobé imunitní odpovědi. Objevují se obvykle několik týdnů po infekci a mohou v krvi přetrvávat měsíce až roky. Jejich přítomnost ukazuje, že organismus se s chlamydiemi v minulosti setkal. Na rozdíl od IgM protilátek nesvědčí automaticky o akutní infekci. Proto je správná interpretace výsledku velmi důležitá.
Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.
Gonokoková uretritida
Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.
Negonokoková uretritida
Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.
Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.
Pálení v uchu je často přičítáno zánětu středního ucha (otitis media) s výpotkem, při němž se Eustachova trubice středního ucha zablokuje s tekutinou z výpotku. Eustachova trubice propojuje ucho ke krku a umožňuje odtok tekutiny ze středního ucha. Pokud tato tekutina neodtéká a hromadí se, tak může nastat právě zánět středního ucha způsobený infekcí bakteriemi nebo viry, a to způsobuje velice silnou bolest a otok ucha a pocit pálení uší. Nejčastějšími původci infekce zánětu středního ucha jsou Steptococcus pneumoniae, Moraxela catarhalis, Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus a Staphylococcus pyogenes.
Zánět zvukovodu
Dalším zdrojem pálení je zánět zvukovodu (otitis externa), běžně známý jako ucho plavce. Tato přezdívka zánětu zvukovodu, vyplývá právě z častých zánětů z vody, která se při plavání dostane do vnějšího zvukovodu. Zánět zevního zvukovodu je obvykle doprovázen právě pálením uší, jejich otoky a také svěděním ucha. Zbytek vody v uchu vytváří teplé a vlhké prostředí, které podporuje růst bakterií Pseudomonas. Další příčiny, které mohou způsobit zánět zevního zvukovodu, jsou infekce kosti na spodině lebeční, také cizí objekty v uchu, podráždění povrchu ucha od svědění nebo podráždění od čištění ucha. Zánět zevního zvukovodu můžou dále také způsobit různé alergie na kov v náušnicích nebo různé kožní choroby, jako je ekzém kolem ucha.
Další příčiny pálení uší
Pálící zarudnutí kolem vnějšího ucha a kůže kolem ucha mohou být náznaky vážné infekce, a v této situaci by se měl tento stav konzultovat s praktickým lékařem nebo lékařem ORL. Taktéž pokud narazíte na bolestivost kosti za uchem, spolu s bolestí a otokem ucha, tak by mohlo jít o infekci výběžku bradavkového (procesus mastoideus), (infekce bradavkového kosti) nebo to může být i infekce uzliny.
V systematických studiích zabývajících se různými tropickými rostlinami bylo zjištěno, že se lapacho chová jako antibiotikum. Efektivní koncentrace izoluje a čistí některé složky proti Helicobacter pylori (zodpovědná za žaludeční vředy). Také byl tento účinek srovnán s laboratorně ověřenými a komerčně dostupnými antibiotiky. Některé izolované složky byly účinné proti celé řadě bakterií (Staphylococcus aureus, Staphylococcus pneumoniae, Klebsiella) a hub (Candida albicans, Cryptococcus neoformans, Aspergillus fumigatus).