Doxyhexal je tetracyklinové antibiotikum s účinnou látkou doxycyklin. Inhibuje růst bakterií a předpokládá se, že má protizánětlivé účinky. Doxycyklin se používá k léčbě mnoha různých bakteriálních infekcí včetně akné. Léčí se s ním také infekce močových a dýchacích cest, oční infekce, onemocnění dásní, kapavka, chlamydie a syfilis. Může být také použit k prevenci malárie a k léčbě infekcí způsobených roztoči, klíšťaty nebo vši.
Doxycyklin byl patentován v roce 1957 a vstoupil do komerčního využití v roce 1967. Je na seznamu základních léků Světové zdravotnické organizace. Doxycyklin je dostupný jako generický lék například v přípravku Doxyhexal.
Doxyhexal 100 na co se používá
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasmapneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Ve svém příspěvku NORMÁLNÍ HLADINA ŽELEZA V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Procházková.
Dobrý den, dle bioch. vyšetření z imunologie mám hladinu Fe 39,5. V nálezu je to zvýrazněné. Je to v pořádku? a co by to mohlo znamenat?
dále mám v nálezu autoimunita-ANA titr 80-jemná zrnitá jaderná+cytoplasmatická fluores-nízký tritr.
A poslední EBV-VCA IgG 3,6 a EBNA-1 IgG 6,7-anamnest.tritr
a CMV IgG 160,3, CMV IgM 0,9, CMV IgG avidita 80-anamnest tritr
antigeny CMV IgG p22,p150 pozitivní v IgM p22 slabě pozitivní. Tak co mi je? děkujiProcházková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mycoplasmapneumoniae je akutní zánět plic infekčního původu, jehož vyvolavatelem je Mycoplasmapneumoniae, jednobuněčný mikrob, který nevytváří buněčnou stěnu. Mikrob Mycoplasmapneumoniae se přichycuje k buňkám řasinkové sliznice dýchacích cest a ničí je.
Ve svém příspěvku DROŽDÍ JAKO LÉK: UPOZORNĚNÍ V COVIDOVÉ DOBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pete Petan.
Upozornění: Užíval jsem mimo jiné přes 5 roků dlouhodobě kostku droždí denně. Přínosem bylo pro mne zajištění dostatku vitaminů B a snížení bolestivosti zad, mám diagnostikovánu 25 let polyneuropatii dolních končetin a jsem 20 let diabetikem 2 typu, dostávám mimo léků injekce Milgamma týdně přes 10 let, nyní jsem už 3 roky na inzulinu, 77 let, diabates v mém rodě je dědičná! Před 1,5 rokem jsem dostal přes okamžitou předběžnou ochranu antibiotikem a Isoprinosinem velmi těžký průběh covidu, 15 dní pobyt na JIP (nové antibiotikum, kortikoidy, kyslík až 7,5 l/min bez masky, a dalších 15 dní doma na kyslíku 2 l/min. Po následných dvou očkováních proti covidu jsem v červenci a srpnu byl testován v Brně na protilátky, 1.test výsledek 2.7.2021 protilátky 89,4% P, IgM 0 N, IgG 0 N, manželka rovněž po covidu a dvou očkováních ve stejné době jako já s lehčím průběhem covidu měla hodnoty IgM a IgG obě větší než 20, droždí neužívala, očkována a testována byla ve stejné době jako já. Týden jsem pátral a na internetu jsem zjistil, ze droždí je ve střevech velmi agresivní, střevní mikrofloru a mikrobiom silně mění, přestal jsem droždí hned užívat a hodnoty výsledeky 2.testu 16.8.2021 byl: protilátky 81,3% P, IgM 0,2 N, IgG 20,4 N.
Moje otázky mi nebyly nikde nikým zatím zodpovězeny:
1. Mohl být můj průběh covidu mnohem těžší díky droždí, u kterého jsem měl hodnoty IgG a IgM zřejmě v čase nákazy nulové?
2. Jaký význam pro odolnost na vznik nákazy nejen u covidu má test těchto protilátek zejména u lidí, kteří obecně nemají problémy s imunitou?
Droždí už proto nekonzumuji, považuji jeho účinek za sporný.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pete Petan.
IgG pozitivní chlamydie obvykle znamenají prodělanou infekci v minulosti. U velké části populace se s bakterií Chlamydia pneumoniae setkáváme alespoň jednou za život. Pozitivní IgG tedy samo o sobě neznamená, že je infekce aktivní. Mnoho pacientů je bez jakýchkoli příznaků. Výsledek musí být vždy hodnocen v souvislosti s klinickými obtížemi.
Kdy může IgG naznačovat přetrvávající infekci
Ve vzácnějších případech může vysoká nebo dlouhodobě přetrvávající hladina IgG chlamydie pneumoniae naznačovat chronickou nebo opakovanou infekci. To se zvažuje zejména tehdy, pokud má pacient dlouhodobý kašel, únavu nebo opakované respirační potíže. Lékař v takovém případě často sleduje dynamiku hodnot nebo doplní další vyšetření. Samotné IgG však k potvrzení aktivní infekce nestačí.
Chlamydie pneumoniae – hodnoty IgG se liší podle použité laboratorní metody. Laboratoře obvykle uvádějí referenční rozmezí a hranici pozitivity. Nízké pozitivní hodnoty často odpovídají starší infekci. Vyšší hodnoty mohou vzbuzovat podezření na nedávnější nebo opakovaný kontakt s bakterií. Rozhodující je porovnání s předchozími výsledky. Jednorázový test má omezenou výpovědní hodnotu.
Význam opakovaného odběru
Opakované vyšetření IgG protilátek na plicní chlamydie může pomoci sledovat vývoj hladin v čase. Pokud hodnoty stoupají, může to naznačovat aktivitu infekce. Stabilní nebo klesající hladiny spíše svědčí pro prodělané onemocnění. Lékaři často kombinují IgG s vyšetřením IgA nebo IgM. Komplexní přístup zvyšuje přesnost diagnózy.
Ve svém příspěvku CHLAMYDIE - PŘÍZNAKY A PROJEVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Několik let 2-3 mám neustálé problémy s krkem, bolí mě, pálí mě,jsou tlaky, škrábání,na mandli mám výrůstek. Brali mi stěry a bakterie byly negativní. Až paní doktorka z revmatologie mi udělala krevní testy,kde se potvrdily pozitivní chlam. pneumonie IgG. Trpím bolestmi kloubů, mám artritidu, neustále mě bolí hlava a jsem vyčerpaná. Údajně můžu mít tyto problémy právě z pozitivního výsledku. V pondělí jdu na ORL, a ukážu jim výsledky laboratorních odběrů, nevím, jak budou postupovat, ale chtěla bych zkusit nějakou přírodní cestu k uzdravení. Nevím, jak dlouho jsem mohla být infekčně pozitivní, ale nejméně dva roky mi doktoři říkali, že je vše v pořádku. Poradí mi někdo, prosím ?
Děkuji
Dana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mykoplazmovou infekci je možné prokázat mikrobiologickým vyšetřením – kultivací sputa nebo výtěru z krku na živné půdě (vyšetření trvá 7 až 10 dní), popřípadě mikroskopickým vyšetřením sputa. V praxi nejdůležitější pro časnou diagnózu je kromě příznaků a fyzikálního nálezu rentgenové vyšetření plic, kde nalézáme skvrnité zastínění v dolních plicních lalocích. Diagnózu mykoplazmové infekce potvrdí takzvané sérologické vyšetření, prokazující protilátky proti mikrobu v krevním séru, prováděné nejlépe za 2 až 4 týdny po začátku onemocnění.
IgM protilátky – jsou detekovatelné v krvi 10. až 14. den od začátku infekce, jejich pozitivita (IP > 1,1), zejména bez současné pozitivity IgA a/nebo IgG protilátek, je často považována za obraz primoinfekce. U dospělých může přetrvávat opakovaná dlouhodobá IgM pozitivita u rodově i druhově specifických testů, nejčastěji se současnou pozitivitou IgA a IgG protilátek.
Protilátky IgA – se vytvářejí později, mohou vymizet během několika měsíců a lze je v souvislosti s klinikou použít jako ukazatel aktivní infekce. U některých jedinců zůstávají dlouhodobě pozitivní, i když nejde o aktivní infekci či reinfekci.
Protilátky IgG – samotná přítomnost IgG protilátek bez známek onemocnění je považována za sérologický obraz prodělané infekce. Za známky infekce lze považovat buď čtyřnásobný vzestup protilátek IgG po 3 týdnech ve druhém odběru od začátku infekce anebo v samostatném odběru vysoký index pozitivity IgG protilátek (IP > 3,8).
Plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae) jsou bakterie, které způsobují infekce dýchacích cest. Nejčastěji vyvolávají záněty průdušek, dlouhodobý kašel nebo atypický zápal plic. Infekce může probíhat mírně, ale i velmi nenápadně, a proto si ji mnoho lidí ani neuvědomí. Přesto může zanechat stopu v imunitním systému. Právě proto se vyšetřují protilátky v krvi. Krevní test umožňuje zjistit kontakt organismu s touto bakterií.
Proč se sledují protilátky IgG
IgG protilátky na plicní chlamydie jsou součástí dlouhodobé imunitní odpovědi. Objevují se obvykle několik týdnů po infekci a mohou v krvi přetrvávat měsíce až roky. Jejich přítomnost ukazuje, že organismus se s chlamydiemi v minulosti setkal. Na rozdíl od IgM protilátek nesvědčí automaticky o akutní infekci. Proto je správná interpretace výsledku velmi důležitá.
Zkušenosti pacientů s IgG protilátkami na plicní chlamydie
Co pacienty nejčastěji znepokojuje
Zkušenosti pacientů ukazují, že pozitivní IgG chlamydie často vyvolají obavy z vážného onemocnění. Mnozí se obávají, že infekce stále probíhá. Po vysvětlení lékařem však většina zjistí, že jde o běžný nález. Pacienti často uvádějí úlevu, když pochopí rozdíl mezi IgG a akutní infekcí. Důležitá je komunikace a správná interpretace výsledků.
Chlamydia pneumoniae je nejrozšířenější chlamydiová nákaza. Každý člověk se s ní v životě setká, ale u většiny lidí zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že potenciální nákaza spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. V důsledku toho se probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na stavu imunitního systému jedince.
Chlamydia pneumoniae se šíří vzduchem (stejně jako chřipka) jako kapénková infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle tedy napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže, od infekcí horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Chlamydia pneumoniae se nevyhýbá ani dětem.
Krevní test na plicní chlamydie – protilátky IgG se indikuje především při dlouhodobých respiračních obtížích. Typické jsou vleklý kašel, opakované záněty průdušek nebo nevysvětlitelná únava. Vyšetření se využívá i při podezření na atypický zápal plic. U některých pacientů je test součástí širšího imunologického nebo infekčního vyšetření. Cílem je objasnit příčinu obtíží.
Plicní chlamydie se dají prokázat laboratorní testem vzorků z dýchacích cest, jako je vzorek sputa, výtěr z nosu nebo krku. Testy zahrnují kultivaci, sérologii (testování protilátek) a molekulární metody, jako je PCR, k detekci bakterií. Může být proveden i rentgen hrudníku, aby se hledaly příznaky pneumonie, i když výsledky mohou být nespecifické.
Odběr vzorku
Sputum: Vzorek hlenu se odebere vykašláním z plic.
Výtěr z nosohltanu: Výtěr se provede ze zadní části nosu.
Výtěr z krku: Výtěr se provede ze zadní části krku.
Laboratorní testy
PCR (polymerázová řetězová reakce)
Technika amplifikace nukleových kyselin, která detekuje genetický materiál C. pneumoniae.
Serologie
Krevní testy, které detekují protilátky (jako IgM a IgG), které tělo produkuje v reakci na infekci C. pneumoniae.
Vypěstování bakteriální kultury
Tradiční metoda, kdy se vzorek kultivuje v laboratoři k identifikaci bakterií, i když to může trvat dlouho.
Další diagnostické kroky
Rentgen hrudníku
Toto zobrazovací vyšetření může pomoci identifikovat příznaky pneumonie, jako jsou zakalené oblasti nebo ztluštělé části plic.
Fyzikální vyšetření
Lékař posoudí příznaky, jako je přetrvávající kašel, bolest v krku, bolest hlavy a mírná horečka.
Léčba závisí na původní příčině nemoci. Předpokládaný bakteriální zápal plic se léčí antibiotiky. Pokud má choroba závažný charakter, nemocný je obvykle převezen do nemocnice. Léčení komplikované pneumonie je obtížné a zdlouhavé. Pokud je původcem přechozeného zápalu plic Mycoplasmapneumoniae, což není typická bakterie, takže je odolná vůči mnoha druhům antibiotik (například peniciliny a cefalosporiny), používají se při léčbě makrolidy (erytromycin, azithromycin) nebo tetracykliny (doxycyklin). Antibiotika je vhodné doplnit probiotiky (na podporu střevní mikroflóry), musíme však dodržet dvouhodinový odstup. Při silném, suchém, dusivém kašli se užívají léky na jeho tlumení, a to ve formě sirupů, kapek nebo tablet. Důležitý je příjem tekutin, ideální je čistá voda a neslazený čaj, a adekvátní odpočinek. Očkování proti některým původcům zápalu plic má smysl v rizikových populacích, například očkování proti pneumokoku u rizikových dětí a starých lidí v domovech sociální péče.
Plod v děloze matky nemá plně vyvinutý imunitní systém, protože ho za normálních okolností ani nepotřebuje. Patogenní mikroorganismy se k plodu většinou ani nedostanou, a pokud ano, je plod vybaven pouze bazální hladinou protilátek třídy IgG, které se k němu dostávají transplacentární cestou (prochází z matčina organismu přes placentu). V okamžiku porodu je novorozenec vybaven stejným množstvím protilátek IgG jako jeho matka, pokud se v krvi dítěte nalézají protilátky třídy IgM, jedná se nejspíše o reakci na infekci během těhotenství, tedy o takzvanou intrauterinní infekci (což je pravděpodobně nejčastější příčina předčasných porodů). Buněčná imunita rovněž vykazuje určité zvláštnosti vzhledem k poměrům u dospělých. Množství a v některých případech i aktivita buněk imunitního systému (jedná se o různé typy bílých krvinek) jsou snížené. Z tohoto faktu vyplývá, že imunitní systém vykazuje sníženou schopnost usmrcovat některé bakterie, například Escherichia coli. Novorozenec je tedy ohrožen nákazou i za normálních okolností poměrně neškodnými bakteriemi (míněno pro zdravého dospělého). Pro novorozence představují nebezpečí zejména ty mikroby, které osídlují porodní cesty a při porodu se drobnými oděrkami či sliznicí dostávají do organismu dítěte. Zde narazí pouze na slabý odpor málo vyvinutého imunitního systému, a tak mohou způsobovat těžká onemocnění typu sepse, zánětu mozkových blan a další. Problémem však nejsou jen bakterie, hrozí i nákaza herpetickými viry, virem žloutenky typu B nebo dokonce virem HIV.
Diagnostika chlamydiových infekcí zaznamenala v posledních letech značný rozvoj. Nejprve jde o přímý průkaz chlamydií ze sliznice, kde se přítomnost bakterie předpokládá. Například odběr z močové trubice se provádí tamponkem na drátku nebo tenkou tyčinkou z plastu pomalým šroubovitým vsunutím do hloubky asi 3–4 cm od ústí. Podobně probíhá i odběr z gynekologických cest. Odběr materiálu ze spojivkového vaku se provádí suchými sterilními tampony. Lze také vyšetřovat moč, eventuálně ejakulát. Odebraný vzorek se přenese na transportní medium a přepraví se do laboratoře. Pokud se chtějí prokazovat nukleové kyseliny, pak se materiál přenáší na speciální medium se stabilizátory, což zaručuje možnost skladování, posílání poštou do vzdálené laboratoře a podobně. K průkazu specifických antigenů povrchu elementárních tělísek metodou přímé imunofluorescence je nejlépe otisknout materiál z tamponu na podložní sklíčko.
Ke kultivačnímu průkazu chlamydií se využívají kultury buněk, například linie McCoy. K vyšetření protilátek se používají ELISA testy, kdy se detekují protilátky ve třídě IgA, IgM,IgG a cHSP 60, IgG. Lze také použít enzymatickou imunoanalýzu (ELIZA). Takzvaná hybridizační technika se využívá pro detekci ribozomální RNA ch. trachomatis a poměrně často pak testy Amplicor, které jsou založeny na detekci plazmidové DNA ch. trachomatis. Sem patří i test TMA založený na detekci RNA ch. trachomatis.
Diagnostika je velmi obtížná a ani při několika návštěvách lékaře vám nemusí být plicní chlamydie prokázány, zejména kvůli asymptomatickým a atypickým příznakům. Pokud se lékař rozhodne kultivovat vaše sputum, musí být proveden odborný stěr a kultivace se musí opakovat nebo provádět na dvou různých testech. Dále se provádí RTG plic.
Ke kultivačnímu průkazu chlamydií se využívají kultury buněk, například linie McCoy. K vyšetření protilátek se používají ELISA testy, kdy se detekují protilátky ve třídě IgA, IgM,IgG a cHSP 60, IgG. Lze také použít enzymatickou imunoanalýzu (ELIZA). Takzvaná hybridizační technika se využívá pro detekci ribozomální RNA ch. trachomatis a testy Amplicor pak k detekci plazmidové DNA ch. trachomatis. Sem patří i test TMA založený na detekci RNA ch. trachomatis.
Samotná pozitivita IgG protilátek na plicní chlamydie není důvodem k léčbě antibiotiky. Léčba se zvažuje pouze při klinických příznacích a podezření na aktivní infekci. Lékař bere v úvahu celkový stav pacienta, další laboratorní nálezy a délku obtíží. Zbytečné podávání antibiotik není vhodné. Cílem je cílená a odůvodněná léčba.
