Tito lidé trpí srdeční arytmií, trachykardií (zvyšuje se jim tepová frekvence), mají pocit, že právě prodělávají infarkt myokardu. Trápí je zažívací potíže – průjmy, meteorismus ve střevech, mají žaludeční neurózu. Někdy se jim nedostává dechu, dostávají „škytavku“. Mají příznaky nějakého orgánového onemocnění, ale při prohlídce nejsou žádné patologické změny shledány.
Může je dále trápit:
bolest hlavy,
pocení rukou,
v jistých situacích se objevuje ruměnec v obličeji, pálení uší,
sucho v ústech,
občasné poruchy vidění,
pálení žáhy, křeče kolem žaludku,
píchání v boku,
pocit horečky,
plačtivá nálada,
pocit, že jsou vážně nemocní a že nikdo jejich obtíže nechápe.
To vše mohou být příznaky neurovegetativní dystonie.
Neurovegetativní dystonie znamená poruchu dráždivosti parasympatických a sympatických nervových systémů. Parasympatické a sympatické nervy jsou v hladkých svalech a nemůžeme je vůlí nijak ovlivnit. Působí protichůdně – parasympatické vyvolávají klid a regeneraci orgánů, sympatické zvyšují jejich výkon.
Neurovegetativní dystonie vzniká při poruše rovnováhy působení těchto nervů. Neurovegetativní dystonie může být příčinou toho, že má postižený pocit, jako by trpěl onemocněním nebo poruchou orgánů. Příznaky bývají velmi podobné, skutečné onemocnění vyloučí až odborné vyšetření.
Protože se ale může jednat o skutečné onemocnění orgánu (srdce, trávicí trakt a podobně), je třeba lékaře vyhledat při opakování problémů.
V naší poradně s názvem ZELENÝ ZÁKAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
prosím o radu jak na zelený zákal.děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Glaukom může výrazně ovlivnit váš život. Jak hodně budete pociťovat omezení závisí na tom, jak velká je ztráta zraku, jaké aktivity děláte a jaký je váš životní styl. Abyste našla způsob, jak co nejlépe využít zbývající zrak, musíte spolupracovat se svým lékařem. Sama si můžete pomoci těmito radami:
- Používejte pomůcky pro lepší vidění, jako jsou systémy pro zvětšování videa, lupy a velké tiskové materiály.
- Osvětlení si vždy nastavte tak, aby bylo zaměřeno na to, co chcete vidět a nesvítilo do očí.
- Oblasti kolem schodů a ramp si označte barvou nebo výrazně barevnou páskou.
Neurovegetativní dystonie je porucha dráždivosti sympatických a parasympatických nervových systémů. Může vést k neovladatelné hyperaktivitě některého orgánu a k jeho funkčním poruchám. Jde o zcela odlišnou poruchu než spazmofilie (sklon ke křečím), přestože příznaky někdy bývají podobné.
tachykardie (bušení srdce), pocit tepání v krčních tepnách;
píchání v boku;
ojedinělý průjem;
zívání;
polakusurie (časté nucení močit, mnohdy bez skutečné potřeby);
pocit horečky, pocit horka na ušních boltcích;
náhlé snížení tlaku provázené nevolností (pocením, hučením v uších, poruchy vidění);
záchvaty pláče a citové nepohody.
Příčinou onemocnění mohou být některé nervové poruchy, nespokojenost nebo mírná úzkost mohou vyvolat psychosomatické onemocnění, které je fyzicky zjistitelné vyšetřovacími metodami, nebo vyvolat neurovegetativní dystonii, kdy se jedná spíše o funkční poruchy orgánů fyzicky nepostižených.
Ve svém příspěvku LEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zezulova.
Co je prosim tedy vhodne jist jake maso jak oleje na upravu masa banany lze? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Koudelková.
Hezký den,
byla jsem na ultrazvuku břicha,nic mě neřekli a napsala p.dr.:obě ledviny přiměřené velikosti s přiměřenou parenchymovou vrstvou,ZVLNĚNÝCH KULTUR./to mě zajímá co to je./Vpravo drobné hyperecho lithyasy.Vlevo drobné hypoechogenní ložisko šíře 8 mm s drobnou kalcifikací,dif.dg.atypická cysta-ke sledování.Duté systémy bez dilatace.nerozumím tomu.Mám jít na kolonoskopii,proto mě tam p.dr.poslal.Bojím se,abych něco s ledvinami nezameškala.Bolí mě v bedrech,ale to mám od plotýnek.Přes den málo močím,asi půl litru a v noci 1,5 až 1,8 l.V noci se nevyspím,kvůli močení se často budím.Rozbor moci v pořádku.Děkui za odpověď. Vlasta
K péči o kolostomii jsou vám k dispozici tyto zdravotní pomůcky:
Jednodílné systémy – kolostomický sáček: U jednodílných systémů jsou lepicí ochranná podložka a uzavřený sáček navzájem pevně spojeny. Sáček je vybaven filtrem s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů. Kolostomické sáčky jsou k dostání buď s plochou, nebo vyklenutou (konvexní) ochrannou podložkou. Při dosažení odpovídajícího naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) je nutné tyto sáčky kompletně vyměnit.
Dvoudílné systémy – ochranná podložka s kolostomickým sáčkem: Dvoudílné systémy se skládají z ochranné podložky s mechanickým nebo lepicím uzávěrem a z příslušného kolostomického sáčku, který se připevňuje k podložce. Ochranné lepicí podložky jsou k dostání buď v plochém, nebo v konvexním provedení. Kolostomické sáčky obsahují filtr s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů a jsou vybaveny odpovídajícím spojovacím systémem k upevnění na základní podložku. Sáčky je nutné při odpovídajícím naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) vyměnit, zatímco ochrannou podložku lze používat několik dnů. K fixaci podložky lze použít pásek.
Ploché systémy se používají u stomií, u kterých leží vývod střeva nad úrovní kůže (prominence).
Konvexní systémy se používají vždy, když se vývod střeva nachází pod úrovní kůže (retrakce, vtažená stomie).
Co potřebujete pro výměnu kolostomického sáčku: gázu, v případě potřeby jednorázové holítko, mírně zahnuté nůžky (stomické, nůžky na nehty), šablonu, v případě potřeby ochrannou pastu, odstraňovač zbytků lepicí plochy a ochranný sprej, odpovídající kolostomické pomůcky (jednodílné nebo dvoudílné, sběrný sáček s plochou nebo konvexní podložkou), vyprazdňovací sáček.
Všechny zdravotnické pomůcky byste měli mít předem připraveny. Pro ochranu pokožky kolem stomie je důležité, aby ochranná podložka byla přizpůsobena velikosti vaší stomie. Každá založená stomie má individuální tvar. Z toho důvodu byste si měli před první výměnou kolostomických pomůcek zhotovit šablonu (například z průhledné umělohmotné fólie), kterou použijete jako předlohu k vystřižení ochranné podložky. Odpovídající šablony naleznete ve stomické taštičce. K vystřižení použijte mírně zahnuté nůžky. Abyste předešli podráždění kůže, musí být vystřižený otvor tak přesný, aby mezi stomií a ochrannou podložkou nezůstala nechráněná kůže, která by mohla přijít do kontaktu s výměšky.
Způsob léčby určí odborný lékař na základě individuálního vyšetření. Existují i různé podpůrné terapie, které směřují ke zlepšení celkového psychického stavu. Jsou to například:
pobyty v některých lázeňských zařízeních, která mají neurovegetativní dystonii v seznamu léčených diagnóz,
Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.
Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.
Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:
mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Inhalační kortikosteroidy jsou hlavním lékem u většiny případů nekontrolovaného astmatu pro svůj silný protizánětlivý účinek. Doporučenou alternativou jsou dnes již jen antileukotrieny (Singulaire), možné je i užití kromanů (Tilade) a teofylinů (Eufyllin). U správně léčených astmatiků kortikoidy dobře zajišťují hlavní cíl léčby, kterým je dosažení a udržení kontroly projevů této dříve svízelné nemoci. Astma však neléčí ve smyslu ovlivnění jeho dlouhodobého přirozeného vývoje.
Na účinnou kortikoidní léčbu má značný vliv inhalační systém. Některé oblíbené inhalační systémy jsou dnes již zastaralé. Jde zejména o systém Diskus u preparátů Seretide či Flixotide, který generuje částice velkých rozměrů s nežádoucím dopadem zejména na osud léku v dýchacích cestách. Optimální velikost částic, klíčovou pro správnou distribuci léku v dýchacích cestách a uložení léku v plicích, prokazují sprejové systémy, například systém Modulite (Combair).
Všechny potraviny, nápoje a byliny byly taoisty před tisíci lety rozřazeny podle termických účinků na organismus (jin/jang). Kategorie „studené“, „osvěžující“, „neutrální“, „zahřívající“, „horké“ nesouvisí tolik s tím, zda jíme jídlo teplé nebo studené. V první řadě se posuzuje, jak potravina působí na rovnováhu jin/jang v nás. Rajčata, cuketa nebo brokolice vnitřní prostředí organismu zchladí, i když je jíme tepelně upravené. Maso umocní jangový účinek vývaru. Proto uvnitř prohřeje i vlažná polévka. Mátový čaj (jin) nás ochladí a osvěží, i když je vlažný. Zázvorový (jang) nás zahřeje i studený.
Dlouhodobě nevyvážená konzumace potravin má na organismus negativní vliv. Nevhodně nastavený jídelníček vede ke stagnaci čchi („přehřívání motoru“) nebo jejímu nedostatku („postupné vybíjení baterek“). To se podepíše na našem vzhledu i na tom, jak se cítíme. Jin/jang se nabízí jako výborný pomocník k vytvoření harmonizujícího pokrmu. Hlavní tajemství čínské tradiční nauky o výživě tkví v umu připravit na základě znalostí o jin a jang termicky vyvážené jídlo. Kdo se seznámí s termickým účinkem potravin, vyhne se nejběžnějším chybám ve výživě a získá návod k trvalému udržení zdraví.
Pro běžného smrtelníka neasijského původu je tento způsob uvažování příliš složitý, je rozumné se snažit najít výrazy, které jsou co nejbližší indoevropskému jazyku, nejlépe v jednoslovném podání. Protože je naším záměrem na tomto místě objasnit vztah ke stravě, můžeme ve zjednodušeném pojetí výrazu jin přisoudit význam uvolňující a k jang zpevňující.
Smysl obou pojmů ve vztahu vlivu potravin na trávení a současně dopadu na metabolismus je tak velmi jednoduchý. Potraviny, které mají uvolňující tendenci (například luštěniny, ovoce, zelenina, houby, mléko, káva, alkohol, sladkosti), způsobují dilataci (rozšíření, roztažení) některých tkání a orgánů. Typickými příklady jsou alkohol, který roztahuje cévy, tuky uvolňující produkci žluči či vláknina uvolňující střevní pochody. Současně tím dochází k uvolňování energie z těla, což v extrému vede k únavě a apatii, tedy pomalosti. V kontextu s tím má uvolňující tendence vliv na termické pochody v těle (takové potraviny obecně ochlazují).
Naopak potraviny se zpevňujícím vlivem (maso, vejce, některé mléčné výrobky, sůl) vedou metabolické pochody k dějům, kdy dochází například ke zvyšování svalového napětí (
Tělo pacienta využívá všechny své regulační a obranné systémy, aby komunikovalo se svým nejbližším prostředím (nejčastěji v rodině, na pracovišti) o svých vnitřních psychických stavech (myšlenkách, emocích, pocitech, přáních, zraněních), čímž spoluvytváří sociální realitu, ve které žije. Některé z tělesných projevů organismu mají charakter příznaků, znamení nemoci, a tak se mohou podílet na rozvoji maladaptivního začarovaného kruhu. V těchto případech již nejde o to, jak tělo vytváří příznak, ale proč ho vytváří, tedy co chce signalizovat svému okolí.
Projevy psychosomatických onemocnění jsou velmi pestré. Proto je třeba pacienta vždy dobře vyšetřit podle převažujících příznaků, ale současně se nenechat vtáhnout do nekonečného kolotoče vyšetřování. Při vzniku psychosomatických onemocnění hrají významnou roli emoce. Mají totiž svůj tělesný projev a ten se omylem stává signálem choroby. Nejen zlost a smutek, ale především úzkost jsou velmi častým zdrojem somatizací. Emoce jako řídicí systém mají významný vliv na regulaci tělesných pochodů. Podle toho, kde nejvíce působí, pak lze rozlišovat kardiopulmonální, gastrointestinální, svalově-pohybový nebo obecný soubor symptomů. Časté jsou ale také kožní, urologické, gynekologické nebo jinak specializované příznaky. Na jejich vzniku se podílejí všechny tělesné regulační systémy. Lékař může rozpoznat rozkolísanou rovnováhu vegetativní nervové soustavy, imunitního systému, hormonální soustavy, napětí v pohybovém aparátu, nejčastěji pak ztuhlý krk. Každý totiž reagujeme na nadměrnou zátěž jinak.
Na rozdíl od běžných nemocí v případě psychosomatických onemocnění tyto charakteristické příznaky nelze lépe vysvětlit jinou fyzickou nebo duševní chorobou. Příznaky ovlivňují fungování pacienta a jeho pohodu. Pro úspěšnou léčbu je zásadní vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem a také upřímný zájem lékaře o pacienta v jeho celistvosti. Vztah mezi lékařem a pacientem je pro terapii klíčový. Jeho účinnost je srovnatelná s podáním léku. Pacienti s psychosomatickými poruchami a lékařsky nevysvětlitelnými příznaky tvoří významnou část klientely praktických lékařů. Přístup k těmto pacientům ve všeobecných praxích často není optimální, nevede ke zlepšení a nepřináší pacientům potřebnou podporu. To vyvolává nejen zbytečně vynaložené náklady na diagnostiku a léčbu, ale i zklamání lékařů a pacientů. V praxi se často nebere dostatečný zřetel na komplexní bio-psycho-sociální přístup k nemoci.
Cukrovka u dětí je komplikované onemocnění, proto se využívá CGM. CGM je kontinuální monitorování glukózy, přičemž tato technologie zlepšuje možnosti léčby i kvalitu života diabetiků 1. typu, je-li správně využívána. V posledních letech dochází k jejímu rychlému rozvoji spolu se zlepšováním přesnosti a zmenšováním zásahu do organismu. Kontinuální monitorování glukózy poskytuje kompletní obraz o skrytých nízkých a vysokých koncentracích glukózy, které nemusí být vždy odhaleny vyšetřením hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) ani měřením glykemie glukometrem. Proto má i senzor z hlediska aktuálního stavu glykemie zpoždění (anglicky „lagtime“) za glukometrem až o 20 minut (dle použitého typu senzoru) a v interpretaci jeho hodnot s tím musíme počítat.
V České republice jsou v současné době používány dva systémy CGM: Enlite firmy Minimed/Medtronic a Dexcom G4 Platinum. Oba systémy jsou srovnatelné v účinnosti i bezpečnosti. Jsou schopné zobrazovat koncentraci glukózy a trendy vzestupu a poklesu, a to po dobu sedmi až deseti dnů.
Pomocí kontinuálního monitoru se hodnotí buď dlouhodobé trendy glykemie, kdy se senzor hodnotí zpětně po několikadenním používání, většinou v rámci kontroly u ošetřujícího diabetologa. Trend glykemie vyjadřuje pravidelně se opakující událost (například hypoglykemie v určitou denní dobu), na kterou se může reagovat buď změnou nastavení dávky inzulinu, nebo režimovými opatřeními.
Kontinuální monitor glukózy se využívá k hodnocení v reálném čase. V tomto případě dítě s diabetem, nebo jeho rodič, či jiný blízký reagují na pohyby glykemie a nastavené alarmy v průběhu dne aktuální změnou dávky inzulinu nebo bezprostřední úpravou stravy.
Pokud kontinuální senzor upozorňuje na nízkou glykemii, doporučuje se vždy ověřit tuto informaci glukometrem. Při ověřené hypoglykemii na glukometru (hodnota glykemie < 4 mmol/l) je nutné podat čistou glukózu (rychlý cukr) v dávce 5 až 20 g – dle tělesné hmotnosti dítěte. Při těžší hypoglykemii se doporučuje cca po 30 minutách provést nové testování glykemie z prstu a v případě přetrvávání hypoglykemie opakovat podání glukózy.
Rozhodně se však nedoporučuje zvláště při lehčí hypoglykemii zcela přerušit přísun bazálního inzulinu z inzulinové pumpy. To by vedlo k následnému opožděnému vzestupu glykemie a ke zhoršení výkyvů (variabilitě) glykemií.
Naše životní energie proudí po přesně vymezených drahách – meridiánech. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla a tvoří logicky propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu. Hlavních meridiánů je v těle 12 a energie jimi projde za 24 hodin po 2 hodinách. Rozlišujeme 6 párů orgánů, vždy tvořených jedním jinovým (plným): srdce, slezina, plíce, ledviny, játra; a jedním jangovým (dutým): tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník. Ke každé dvouhodině se přiřazuje jeden orgán.
Mezi 23. až 1. hodinou začíná pracovat žlučník. Nastává orgánová dvouhodina žlučníku, která má značný vliv na psychiku, ovlivnění smyslu, což se projeví tím, že v této době jsou většinou nejintenzivnější sny, které souvisejí značně se smyslovou fází. Naše tělo se už připravuje k odpočinku a pokračuje v práci na obnově buněk. Organismus odpočívá, tělesné pochody se zpomalují a také se střídají různé fáze spánku. Jestliže jsme šli spát ve 22 hodin, začínají se nám zdát sny. Nejen tělo, ale i mozek bilancuje svou celodenní činnost a odvrhuje všechno nepotřebné. Den skončil. Objevuje se intenzivnější zpracování lipidů (přírodní látky živočišného i rostlinného původu). Žlučníkáři obvykle v tuto dobu nemohou usnout a také žlučníkové záchvaty bývají hlavně uprostřed noci. Po půlnoci již slinné žlázy neprodukují látku, která ničí bakterie a chrání zuby před vznikem zubního kazu. Také z toho důvodu je nutné si čistit ráno zuby. Kolem jedné hodiny většina lidí už asi 3 hodiny spí a prošla už všemi fázemi spánku. Dostavuje se lehký spánek, člověk se může snadno probudit. Právě v této době jsme zvláště citliví na bolest. Bolestivost je mimořádně intenzivní, například bolesti zubů mohou úplně narušit spánek. I chlad pociťujeme v noci více než přes den.
Mezi 1. až 3. hodinou se aktivují játra. Vrcholí činnost jater, tedy meridián jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuce tekutin. V tomto čase je fyziologický děj asi takový, že většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Kolem třetí hodiny tělo ještě odpočívá a je fyzicky značně vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak vyžaduje soustředěnost daleko větší úsilí. V tomto čase se lidé pracující v nočních směnách nejčastěji dopouštějí chyb. Musíte-li
Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).
Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.
Také je účinná fytobalneoterapie.
Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.
Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému pů
Doporučuje se pravidelná konzumace čerstvé ovocné šťávy s obsahem vitamínu C (pomeranče, citrony a grapefruity), který pomáhá obnovit přirozenou odolnost organismu. Osvědčilo se tento druh výživy oživit potravinovými doplňky, jako jsou melasa (třtinový sirup), pšeničné klíčky, kvasnice, mořské řasy a jiné potraviny na této bázi.
Při pobytu v sauně se vyplavuje endorfin, hormon štěstí, který podporuje dobrou náladu. I proto má saunování výrazný vliv na takzvaný neurovegetativní systém. Sauna se tak zaslouží například o to, že se vám následně dobře spí. Saunování také odstraňuje migrénové bolesti, vede k osvěžení a uklidnění, k ústupu tísnivých pocitů, nervozity, neklidu a nechutenství. Pravidelné saunování rovněž podporuje schopnost k výkonu, a to zejména následující den po saunování. Proto je velmi oblíbené u sportovců. Navíc hormony štěstí, endorfiny, vedou k ústupu některých bolestí kloubů a svalstva nebo dýchacích obtíží.
Účinky sauny působí na celé tělo a všechny orgány. Můžete tak pozorovat pozitivní vliv finské sauny třeba na astma, lupénku či bolavé klouby. Kromě toho má saunování výborný preventivní účinek. Napomáhá klidnější činnosti srdce, prohlubuje a uvolňuje dýchací cesty. Vylaďuje hormonální funkce.
Při saunování dojde k rozšíření kožních pórů a cév, takže se tělo začne silně okysličovat. Zlepší se tak dýchání celé kůže. Pokožka je vláčnější a krásně svěží. A lépe se prokrví i končetiny. To uvítáte především v případě, že vás trápí studené nohy. Prokysličení pak v neposlední řadě napomáhá i regeneraci svalstva. Pobyt v sauně může přispět i ke zlepšení chronického zánětu žlučníku, slinivky břišní, tenkého i tlustého střeva a do jisté míry pozitivně ovlivní i průběh vředové nemoci, zejména v její počáteční fázi.
Mezi další výčet přínosů pravidelného saunování se řadí rehabilitace po úrazech, při doléčování obrn končetinových nervů, rehabilitace plotýnkových syndromů, zánětů šlach a svalů z přetížení. Také dochází ke zmenšení obtíží u artróz a revmatismu. Zejména ženy si oblíbily parní lázně pro jemnost a pozitivní účinky na pokožku. Vlhké teplo rozšiřuje cévy, póry a zvyšuje absorpci kyslíku. Veškeré nečistoty a toxiny jsou odbourávány ven z těla, proto kůže a pleť získávají jemný a hebký vzhled. Pobytem v parní lázni tak lze oddalovat stárnutí kůže. Díky lepšímu krevnímu oběhu totiž dochází k jejímu zpevňování.
Dalším pozitivním projevem je vybuzení obrany těla a pokles krvinek, které jsou průvodním jevem zánětu a alergie. Přirozeně posílený organismus je odolnější vůči běžným infekcím. V období chřipkové epidemie takový člověk buď vůbec neonemocní, nebo je průběh nemoci podsta