OBSTRUKCE EUSTACHOVY TTRUBICE, nejen o tom se dočtete v tomto článku. První popis Eustachovy trubice spojující nosohltan a středoušní dutinu se objevuje již ve starověkém Řecku kolem roku 400 před naším letopočtem. Roku 1562 poprvé detailně popsal průběh tuby, její strukturu a význam Bartolomeus Eustachius, profesor anatomie v Římě, a tak právě jeho jméno použil pro pojmenování tohoto útvaru v 18. století další významný anatom – Antonio Valsalva.
Zánět
V důsledku dlouhodobé obstrukce trubice (kterýmkoli procesem) vzniká trvalý vysoký tlakový gradient s negativitou ve středouší. V závislosti na jeho stupni a délce trvání a v závislosti na poruše výměny plynů ve středouší (hypoxie a hyperkapnie) může dojít k rozvoji sterilního chronického sekretorického zánětu středouší. Jestliže je vysoký negativní tlak spojen s velkým vpáčením bubínku, mluvíme o atelektáze bubínku. Obě tyto choroby se projeví nedoslýchavostí a často si vyžádají chirurgickou léčbu k úpravě ventilačních poměrů ve středouší a rekonstrukci převodního mechanismu středního ucha. Jestliže se tlakový gradient ještě více prohlubuje, může dojít až k nasávání sekretu z nosohltanu, a tím ke vzniku epizod akutního středoušního zánětu.
Tyto choroby jsou častější u dětí, kdy je tuba kratší, širší a horizontálněji uložena. Často se také na obstrukci spolupodílí obstrukce faryngeálního ústí hypertrofickou adenoidní tkání. U dospělých pak tato choroba může být jedním z prvních projevů nazofaryngeálního karcinomu nebo po radioterapii pro tuto malignitu, kdy vznikají edémy, vazodilatace a slizniční léze v tubě vedoucí k permanentní obstrukci.
Zánět Eustachovy trubice se projevuje pocitem tlumeného poslechu okolních zvuků, pocitem praskání v uchu, zalehlého ucha, klikání nebo šumění v uchu. Dále bolestí v uších a točení hlavy.
Zánět Eustachovy trubice se léčí podle toho, co zánět vyvolalo. V případě bakteriálního zánětu se používají antibiotika. Dále lze použít manévry ke zprůchodnění Eustachovy trubice (pokud není přítomna infekce), nosní kapky ke zklidnění sliznic nebo léky proti alergii. V případě zánětu Eustachovy trubice, který se již rozšířil i do středního ucha, bývá nutné „píchnout bubínek“ a zavést do něj ventilační trubičku. Pokud se zánět Eustachovy trubice neléčí, hrozí přetrvávání potíží a šíření zánětu i do středního ucha.
V naší poradně s názvem UREA HODNOTY13MMOL/L se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janetschek Bedřich.
Dobrý den,
je mi 84 let a naměřili mi zvýšenoíu hodnotu 13,8mmol/l. Nevím, do jaké míry je tato hodnota špatná.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Urea neboli močovina v krvi je konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji aminodusíku aminokyselin. Je syntetizována v játrech a vylučována močí. Koncentraci urey v séru zvyšuje:
- množství bílkovin přijímaných potravou,
- míra katabolismu exogenních i endogenních proteinů,
- ureosyntetická schopnost hepatocytů,
- stav hydratace a míra vylučování ledvinami.
Stanovení koncentrace urey se používá hlavně pro posouzení funkce ledvin a úrovně katabolismu proteinů.
Zvýšená hodnota kolem 13 mmol/l říká, že jíte hodně masa nebo, že naopak hladovíte, málo pijete a nebo se změnila funkčnost vašich ledvin.
Nejčastější důvody zvýšené urey:
- zvýšené odbourávání proteinů (exogenních nebo endogenních) - hladovění, infekce, horečka, krvácení do trávicího ústrojí, rozsáhlé pohmožděniny, transfúzní příhody, sepse, pooperační stavy, generalizované zhoubné novotvary, užívání kortikoidů; (hodnoty bývají v rozmezí 16 - 20 mmol/l);
- akutní ledvinová nedostatečnost různé etiologie (více než 10 mmol/l, většinou 20 - 50 mmol/l);
- chronická glomerulonefritida, pyelonefritida aj. chronické renální onemocnění;
- obstrukce močových cest, např. nádorem;
- snížení prokrvení ledvin pro hypovolemii například při dehydrataci a srdeční nedostatečnosti.
Měl byste zůstat v kontaktu se svým ošetřujícím lékařem a absolvovat častější odběry krve, aby lékař mohl zhodnotit vývoj koncentrace močoviny během delší doby.
Někdy může být bolest ucha způsobena zablokováním Eustachovy trubice. V tomto případě stačí zkusit zívat nebo polykat, abyste trubici odblokovali (otevřením průchodu mezi uchem a trubicemi) a zmírnili bolest. Když váš potomek trpí bolestí ucha, nechte ho vypít několik doušků vody, tímto jednoduchým způsobem mu pomůžete od případného zablokování Eustachovy trubice. Stejně může fungovat vzpřímený postoj, takže pokud vás zastihne bolest ucha během spánku, zkuste v posteli sedět zpříma po dobu několika minut. Někdy stačí zhluboka se nadechnout, udržet vzduch v ústech a pak s ucpaným nosem a zavřenými ústy vydechnout.
Na postižené ucho lze přikládat teplé zábaly (vlhký teplý hadřík nebo vyhřívaná podložka), které pomohou zmírnit bolest a zlepší krevní oběh, rovněž jsou vhodné k odstranění nahromaděného mazu.
V naší poradně s názvem PROC SVEDI USI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobry Vecer...chci se zeptat co mam delat...trva to neskutecne dlouho...strasne me svedi usi a hlavne uplne dole vede to az k mandlim ja uz nevim co mam delat...usi si cistim kazdy den...a jak me svedi tak si do.nich delam klidne i hodiny...do te doby nez me prestanou svedit ale to uz mi pak z nich tece takova voda nebo co to je :/...sem hotova z toho..byla sem i u usniho doktora. a pani doktorka mi nato.rekla ze si vymislim ze me svedi az dole usi..a ze mam usi uplne v poradku..taak.ja uz nevim...prosim poradte mii :/ Dekuji Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takovéto svědění uší vypadá, že souvisí s chronickým zánětem Eustachovy trubice. Je potřeba okamžitě omezit drbání v uchu a jeho časté čištění. Každodenní čištění uší není správné. Každopádně by vaši situaci měl zhodnotit lékař foniatr (ORL). Pokud neuspějete u jednoho, tak běžte k jinému.
Jako nouzovou domácí léčbu vám mohu doporučit výtěr ucha višněvského balzámem 2 krát denně a k tomu klokaní 3 denně lékem Stopangin.
Lymfatická obstrukce známá také jako sloní nemoc nebo lidové označována jako sloní noha, je ucpání lymfatických cév, které odvádějí tekutinu z tkání v celém těle a umožňují imunitním buňkám cestovat tam, kde jsou potřeba. Lymfatická obstrukce může způsobit lymfedém, což znamená otok v důsledku zablokování lymfatických cest.
Lymfatický systém je síť cév, které rozvádějí lymfatické tekutiny bohaté na bílkoviny po celém těle. Je to součást imunitního systému. Lymfatické uzliny fungují jako filtry a obsahují buňky, které bojují s infekcí a rakovinou.
Lymfatická tekutina je tlačena přes lymfatické cévy svalovými kontrakcemi, které vznikají při pohybu, při vykonávání běžných denních úkonů a také pomocí malých pump ve stěně lymfatických cév. Lymfedém nastává, když lymfatické cévy nejsou schopny adekvátně odvádět lymfatickou tekutinu, obvykle z paže nebo nohy.
Když lymfatická tekutina dlouho neodtéká, vzniká elefantiáza, což je nemoc, která je charakterizována ztluštěním kůže a podkoží jako následek ucpání lymfatických cév a uzlin. Toto ucpání může být způsobeno několika faktory mezi které patří infekce vlasovcem mízním (filariáza). Další příčinou elefantiázy může být podokonióza nebo odstranění či ucpání mízních uzlin. Při ucpání dojde ke zvětšení té části těla, kde je mízní céva ucpána. Typickým příkladem je např. sloní noha, nebo obří paže.
Mezi faktory, které mohou zvýšit riziko rozvoje lymfedému, patří:
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra.
Dobrý den , přibližně od poloviny července mám zalehlé ucho a při smrkání cítím jak vzduch proudí z ucha. Může se jednat o prasklý bubínek?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle není prasklý bubínek. Vaše příznaky ukazují spíše na vleklý zánět eustachovy trubice, v níž se tvoří tekutina, která trubici roztahuje a potom, právě při zvětšení tlaku při smrkání, je tekutina rozpohybována, což tvoří pocit průchozího bubínku. Nejrychlejší léčbu dostanete v ambulanci ORL, kde prohlédnou ucho i krk a doporučí vhodnou léčbu. Samoléčba nabízí klokaní odvaru ze šalvěje a užívání lichořeřišnice na všechny možné způsoby, ovšem s nejistým účinkem.
Bílé krvinky v moči nejsou normální. Proto je-li pozorován takový stav, je velmi důležité zjistit příčinu výskytu. Při normálním procesu močového ústrojí ledviny filtrují krev a zabrání bílým krvinkám, aby pronikly do moči. Vysoký obsah bílých krvinek v moči se nazývá pyurie, což doslova znamená „hnis v moči“.
Zde jsou uvedeny některé z příčin výskytu leukocytů v moči:
Infekce močových cest. Močový měchýř je důležitou součástí močového ústrojí. Takže každá anomálie močového měchýře, tedy i infekce (která je také známá jako zánět močového měchýře), může způsobit výskyt bílých krvinek shromažďujících se v moči. Tyto pak následně působí pálení, bolestivé pocity při močení a nutkání na močení.
Dalším významným důvodem pro abnormální hladiny bílých krvinek v moči může být infekce ledvin, která je známá jako pyelopnephritis. Infekce začíná v močových cestách a poté se šíří do ledvin. Jak již bylo zmíněno, ledviny jsou zodpovědné za filtrování krve a neumožňují bílým krvinkám vstoupit do moči. Jestliže ledviny nefungují správně a jsou ovlivněny infekcí, uvolní se bílým krvinkám průchod do moči. Pyelonephritis je častější u žen než u mužů.
Intersticiální nefritida je jedna z poruch ledvin. Toto onemocnění omezuje schopnost ledvin filtrovat odpad, což může být dalším důvodem výskytu bílých krvinek v moči. Často se vyskytují i další příznaky: zvracení, nevolnost, pokles tvorby moči, zadržování tekutin (obstrukce v močovém systému).
Jakákoli obstrukce v močovém systému může narušit jeho fungování, což může vést k pyurii. Nejběžnější obstrukce je tvorba kamene v některých částech močového systému – močový měchýř, močové trubice a ledviny.
Někdy přítomnost bílých krvinek může znamenat vážnější příznaky, jako je nádor močového měchýře nebo systémový lupus erythematodes. Tato onemocnění ovlivňují celý organismus.
Mimo uvedené příčiny existuje mnoho dalších. Například lidé trpící pohlavně přenosnými chorobami, jako je kapavka, chlamydie a podobně, mohou získat infekci močových cest, která pak dále vede k výskytu vysokého počtu leukocytů v moči.
I těhotenství může vést ke kontaminaci, která zvýší počet leukocytů.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Janečková.
Dobry den,
stále se trápím s tím uchem a po dnešní kontrole mi byl zjištěn vpáčený bubínek..co s tím?.myslíte že se srovná sám?bojím se dělat ty profuky abych si s nima bubínek nějak nepoškodila..
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je dobře, že chodíte na kontrolu se svým uchem. Už cítíte, jak vás to vysiluje. Nejdříve rýma a pak ty problémy se sluchem. Nebojte, přejde to. Vpáčený bubínek není onemocnění bubínku, je to jeho změněný stav oproti normálu. Všechno to souvisí s tou vaší infekcí doprovázenou rýmou. To, co se vám dělo při rýmě v dutinách, způsobilo ucpání eustachovy trubice hlenem, který nyní, jak píšete, taháte do krku. Díky tomu eustachova trubice, ani po 4 týdnech, neplní svou funkci a nevyrovnává tlaky ve středním uchu jako dřív. Tím vzniká ve středouší podtlak, který vyvolává každé polknutí, a tento podtlak způsobuje s ušním bubínkem něco, co se podobá, jako když chcete udělat bublinu ze žvýkačky, ale neuděláte ji ven, ale dovnitř úst. Takový stav bubínku se označuje jako vpáčený bubínek. Profukem si můžete tento podtlak snadno vyrovnat. Prsty si sevřete nos, pevně zavřete ústa a zadní částí jazyka zatlačte nahoru na měkké patro. Uslyšíte mlasknutí, což znamená vyrovnání bubínku. Aby profuky byly bezpečné, musíte to chvíli zkoušet a najít správnou intenzitu tlaku vyvolaného jazykem. Pokud to nejde jazykem, můžete zkusit zatlačit lehkým výdechem proti zacpanému nosu. Důležité je zůstat trpělivá, i když už toho máte plné zuby, tak vydržte a tešte se na chvíle, až to všechno pomine. Brzy se tak stane.
Z mnoha zkušeností je potvrzeno, že na podobné stavy pomáhá sauna. Klasická suchá sauna 90 °C, vydržet co nejdéle a pak statečně pod studenou sprchu, ochladit hlavně hlavu ze všech stran (samozřejmě, že i celé tělo), pak se napít, chvíli si lehnout a za půl hodiny to celé dvakrát opakovat.
Nejčastějším důvodem lymfatické obstrukce je odstranění nebo zvětšení lymfatických uzlin.
Mezi další příčiny lymfatické obstrukce patří:
Infekce parazity: V tropech je nejčastější příčinou lymfedému infekce červem vlasovcem mízním, který ucpává lymfatické uzliny. Nemoc se nazývá filariáza.
Zranění: Léčba nebo i samotné zranění někdy mohou poškodit drenážní systém do té míry, že se zablokuje tok lymfy a vznikne lymfedém.
Radiační terapie: Záření může způsobit zjizvení a zánět lymfatických uzlin nebo lymfatických cév.
Kožní infekce: Například kožní infekce celulitida, která je častější u obézních lidí. Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Chirurgická operace: Při rakovinové chirurgii se často odstraňují lymfatické uzliny, aby se zjistilo, zda se nemoc rozšířila. To však ne vždy vede k lymfedému.
Nádory: Pokud rakovinné buňky zablokují lymfatické cévy, může dojít k lymfedému. Například nádor rostoucí v blízkosti lymfatické uzliny nebo lymfatické cévy by se mohl tak zvětšit, až by začal blokovat tok lymfatické tekutiny.
Častou příčinou lymfedému je odstranění prsu (mastektomie) a lymfatické tkáně v podpaží pro léčbu rakoviny prsu. To u některých lidí způsobuje lymfedém paže, protože lymfatická drenáž paže prochází podpaží (axilou). Většina chirurgů nyní používá techniku zvanou odběr vzorků sentinelových lymfatických uzlin ke snížení rizika lymfedému po operaci rakoviny prsu. Tato technika však není vždy vhodná a účinná.
Vzácné formy lymfedému, které jsou přítomné od narození (vrozené), mohou být důsledkem problémů ve vývoji lymfatických cév.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Děkuji za vaší opět uklidňující a pozitivni zpravu.
Na netu jsem pročítala spoustu informací o otitidách a jeji léčbě a jedna z nich je i propíchnutí bubínku a odsátí té tekutiny za bubínkem a popř.vložení vent.trubičky pokud je nefunkční Eust.trubice což je i můj případ.
Jelikož to za 2tydny budu mít již 3měsíce a přechází to chronické fáze tak si myslím jestli by to muj problem nevyřešilo..z chronckych otitid jsou pak mozne komplikace ktere bych opravdu nechtela..
Vy jste se při vašich epizodách takè trápil s tekutinou a vpáčeným bubínkem?
Děkuji a omlouvam se za moje neustálé dotazy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vpáčený bubínek a přebytek tekutiny ve středním uchu se objevuje při každé obstrukci Eustachovy trubice. Když je trubice jen přiškrcená, jako ve vašem případě, tak skrze ní tekutina stále odtéká, ale nevyrovnávají se tlaky, tím vzniká zastřený sluch, ale vše se vyvíjí bez bolesti. Když je trubice zcela nefunkční, tak se tekutina hromadí ve středním uchu, což způsobuje silnou bolest. A právě v takových případech se přistoupí k propíchnutí bubínku a zavedení drenu. Vás nic nebolí, jen máte utlumený sluch a proto není třeba dělat žádná taková invazivní opatření. Stačí jen vydržet až to přejde a soustředit se na jiné věci, než neustálé sledování své přechodně zhoršené kvality sluchu. Důležité je, abyste uvěřila, že to bez následků jednoho dne přejde.
Nejčastěji komplikace doprovázejí pacienty, kteří mají rozštěpem zasaženo patro. Jedná se o záněty středouší. Je to důsledek špatné funkce Eustachovy trubice (Eustachova trubice spojuje nosohltan a střední ucho a slouží k vyrovnávání tlaku vzduchu za bubínkem), která má v dětství nepříznivé postavení, které se ale růstem zlepšuje. Právě u dětí s rozštěpem patra jsou svaly patra zodpovědné za otevírání Eustachovy trubice jen částečně funkční a společně se zmnoženou mandlí tak způsobují její špatnou funkci. Postupně vzniká podtlak a středouší vyplní rosolovitá až hlenovitá tekutina, která způsobuje přechodnou převodní nedoslýchavost. Bez vhodné léčby na specializovaném pracovišti by mohlo dojít k oslabení až ke ztrátě sluchu. Další komplikací při rozštěpu patra je vývoj řeči. Děti jsou vždy sledovány logopedem rozštěpového centra a v místě bydliště dochází na logopedickou terapii dle potřeby. Pokud však patro není plně funkční ani po první operaci mají děti problém s artikulací, kdy je jejich řeč nosová nebo až samohlásková, těžko srozumitelná. V těchto případech je nutné přistoupit k reoperaci patra (zpravidla okolo 3let). Touto se již problém v naprosté většině případů napraví a logopedickou terapií se dosáhne dobrých výsledků. U dětí, které mají rozštěpem zasaženu čelist, je vždy nutná ortodontická léčba. Pacienti mohou mít v místě rozštěpu zuby nadpočetné, stejně jako chybějící, různě rotované nebo deformované. Vše je však dobře léčitelné ortodontickými aparátky, implantáty nebo zubními můstky. Některé děti trpí zvýšenou kazivostí mléčného chrupu, který je nutné vždy včas ošetřit u stomatologa.
Zánět nosohltanu je onemocnění, které začíná typicky bolestí v krku, ta se dále přesouvá do nosu, kde se mění v rýmu – sliznice zánětem zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice. Další možností je zánět středního ucha, který je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej protrhnout, v tomto případě je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL. Tubulární katar představuje specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost a pocit zalehlého ucha.
Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).
Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:
Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
Tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
Se zalehlým uchem se často setkávají lidé například při potápění, je možné ho mít ale i z letadla, v obou případech dochází ke změně tlaku. Vždy je důležité se snažit tento problém vyřešit, aby si člověk nezpůsobil ušní barotrauma, které v případě neřešení může vést až k úplné hluchotě. Potápěči, letci i parašutisti se učí několik technik zvládání zalehlého ucha, aby se tomuto barotraumatu vyvarovali. Patří sem například Valsalvův manévr, Edmonds manévr, Toynbee malvo, Frenzelův manévr a další.
Valsalva manévr
Při tomto manévru je třeba si ucpat nos a zároveň do něj fouknout, tak vznikne přetlak, který vtlačí vzduch do Eustachovy trubice. Tento manévr ale nemusí vždy fungovat, protože při něm nejsou aktivovány svaly. Rizikem při tomto manévru je i to, že při fouknutí do nosu si člověk může nedopatřením prasknout vnitřní kanálky, pokud je fouknutí příliš velké, anebo trvá dlouho (déle než pět vteřin). Prasknutí totiž způsobuje to, že se zvedl nejen tlak vzduchu v uchu, ale i tlak tekutiny ve středním uchu. Tento manévr je dobré dělat nejlépe preventivně předtím, než dojde ke zvýšení tlaku. V případě že už k tomu došlo, je lepší zvolit metodu, která tlak v uchu nemění tak náhle, ale spíše plynule a přirozeně hladinu tlaku v uchu vyrovnává.
Edmonds manévr
Část tohoto manévru je stejná jako u Valsavova. Jde o to, že člověk má zatlačit čelist dolů a dopředu, protože toto stažení čelisti otevře Eustachovu trubici a následné fouknutí do nosu upraví tlak ve středním uchu.
Tubal opening
Při tomto manévru si člověk musí zívnout, protože zatlačení čelisti dopředu a dolů způsobí napjetí svalů krku, které pak vytáhnout polštářky z Eustachovy trubice. Tuto metodu je ale nutné si pořádně natrénovat.
Toynbee manévr
Při tomto manévru jde o to, aby si člověk ucpal nos a zároveň polykal, protože polykání Eustachovu trubici otevře a jazyk při polykání natlačí vzduch proti ucpanému nosu do této trubice.
Frenzelův manévr
I u tohoto manévru je důležité si ucpat nos, místo polykání ale člověk vyslovuje hlásku „K“, což působí stejně jako polykání.
Otovent manévr
V dnešní době jsou na trhu k dispozici i speciální Otovent balónky, které slouží k vyrovnání tlaku ve středním uchu a snížení právě zalehnutí ucha. Speciální trubice u tohoto balonku se zavede do nosu a člověk sám balónek profoukává, a tak snižuje tlak ve středním uchu.
Akutní a chronická sinusitida způsobují podobné příznaky a symptomy, včetně hnisavého výtoku z nosu, tlaku a bolesti v obličeji, ucpaného nosu a obstrukce, ztrátu čichu, zápachu z úst a produktivního kašle (zejména v noci). Bolest je obvykle intenzivnější u akutní sinusitidy. Oblast nad postiženou dutinou může být citlivá, oteklá a začervenalá.
Maxilární sinusitida způsobuje bolest dutin v okolí horní čelisti (zánět čelistní dutiny), bolest zubů a čelní bolest hlavy.
Frontální sinusitida způsobuje čelní bolest dutin a bolest hlavy celkově.
Etmoidální sinusitida je charakteristická bolestí za očima a mezi nimi, také čelní bolestí hlavy. Jde o stav který se obvykle popisuje jako zánět dutiny v čichové kosti v blízkosti očnice doprovázený slzením.
Sfénoidní sinusitida způsobuje méně lokalizovanou bolest, která vyzařuje do čelních nebo týlních oblastí.
Společné příznaky
Celková nevolnost, horečka a zimnice naznačují rozšíření infekce i mimo dutiny.
Nosní sliznice se jeví zarudlá a nafouklá, s přítomností hnisavé zelené nebo nažloutlé rýmy.
Mezi projevy komplikací patří zčervenání pokožky nad postiženou dutinou a otok, vyboulení oka, ochrnutí očních svalů, zmatenost nebo snížená úroveň vědomí a silná bolest hlavy.
Chronický zánět vedlejších dutin (ucpané nosní dutiny) může být bez rýmy, bez bolestí a doprovázen může být jen dlouhodobě zalehlým uchem vlivem ucpaného ústí eustachovy trubice.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podán pacientům s pozitivní anamnézou přecitlivělosti na léčivou nebo pomocnou látku obsaženou v přípravku, nebo na ostatní analogy LHRH. Léčivou látkou Zoladexu je goserelini acetas a pomocnou látkou je polyglaktin.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg je zapotřebí při použití přípravku u pacientů s rizikem obstrukce močovodů nebo komprese míchy. V takovém případě je třeba podání léku pečlivě zvážit a pacient musí být pod pravidelnou kontrolou v průběhu prvního měsíce léčby. V případě, že se komprese míchy nebo poškození ledvin v důsledku obstrukce močovodů objeví, je třeba okamžitě přistoupit k obvyklé léčbě těchto komplikací.
Dlouhodobé podávání LHRH agonistů může snižovat minerální kostní denzitu. Současné údaje o přípravku Zoladex depot 3,6 mg dokumentují 4,6% průměrnou demineralizaci osového skeletu po 6 měsících léčby, která je reverzibilní (návratná). Za 6 měsíců po přerušení léčby bylo zaznamenáno progresivní zlepšení demineralizace o 2,6% ve srovnání s původním stavem. Bylo prokázáno, že u pacientek, které dostávaly Zoladex depot 3,6 mg k léčbě endometriózy, se zmenšil úbytek kostní hmoty a vazomotorické syndromy při současné aplikaci hormonální substituční léčby (jednou denně estrogen a progestogen).
Podle předběžných údajů lze předpokládat, že podávání bifosfonátů v kombinaci s LHRH agonisty, jako je i Zoladex, může u mužů snížit kostní demineralizaci. U mužů léčených LHRH agonisty bylo pozorováno snížení glukózové tolerance, které se může projevovat jako diabetes, popř. ztráta glykemické kontroly u pacientů s předchozím diabetes mellitus. U této léčby je třeba monitorovat glukózu v krvi.
Je třeba zvážit použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg u žen s metabolickým onemocněním kostí. V současné době nejsou k dispozici klinické údaje popisující léčení endometriózy přípravkem Zoladex depot 3,6 mg v období delším než šest měsíců. Při takto dlouhé léčbě je třeba pacienta preventivně kontrolovat na všechny zde uvedené symptomy.
Po dvouleté léčbě časného karcinomu prsu bylo prokázáno průměrné snížení minerální kostní denzity (BMD) o 6,2 % v krčku stehenní kosti a o 11,5 % v bederní páteři. Tato demineralizace je částečně reverzibilní, a to o 3,4 % v krčku stehenní kosti a o 6,4 % v bederní páteři po roce sledování po ukončení léčby.
Zoladex depot 3,6 mg může zvýšit rezistenci děložního hrdla, a tím působit obtíže při jeho dilataci.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podáván dětem a v době těhotenství a během kojení. Proto nepoužívejte Zoladex depot 3,6 mg, jste-li těhotná nebo pokud kojíte.
Včasná diagnóza a léčba by měly zabránit vzniku komplikací. Jednou z komplikací je krvácení následkem poranění sliznice močových cest průchodem konkrementu a vznik infekce. Když kámen ucpe močové cesty a zabrání tak odtoku moči (obstrukce), zvyšuje se náchylnost organismu k infekci. Může vzniknout zánět močového měchýře, močovodů, ale hlavním rizikem je postup infekce dále k ledvinám se vznikem zánětu ledvin (pyelonefritida) až celotělové sepse (urosepse). Při postižení urolitiázou na obou stranách se vznikem oboustranné obstrukce hrozí riziko selhání ledvin. Sice vzácná, ale také nebezpečná je možnost protrhnutí stěny močovodu a vypadnutí kamene do břišní dutiny se vznikem zánětu pobřišnice.
V dospělosti může být patologie v oblasti sluchové trubice jedním z prvních symptomů maligní expanze v nosohltanu. Poruchy funkce trubice jsou buď obstrukční, nebo jde naopak o poruchy z nadměrné „otevřenosti“. Obstrukční poruchy mohou být mechanické a funkční. Mechanické obstrukce bývají způsobeny faktory vnitřními, intraluminárními (zánět v důsledku infekce, alergie), nebo zevními, vedoucími k zevnímu útlaku lumen (adenoidní vegetace, nádor nosohltanu, ale i poloha vleže na zádech se zatékáním a stagnací sekretu v nosohltanu). Funkční obstrukce vzniká následkem trvalého kolapsu stěn tuby v důsledku jejich zvýšené poddajnosti nebo patologického mechanismu otvírání, případně obou faktorů.
Globální iniciativa pro CHOPN dělí pacienty podle stupně obstrukce (= postbronchodilatačních hodnot) do čtyř stadií, a to na nemocné s obstrukcí lehkou (1. stupeň post-BDT FEV1 > 80 % náležitých hodnot), střední (2. stupeň dle post‑BDT FEV1 50–80 % náležitých hodnot), těžkou (3. stupeň dle post‑BDT FEV1 30–50 % náležitých hodnot), respektive s velmi těžkou (4. stupeň dle post‑BDT FEV1 < 30 % náležitých hodnot). Vždy je nutné naplnit kritérium FEV1/VCmax < 0,7 (lépe méně než dolní limit normálních hodnot). Dokumentace pak uvádí CHOPN I–IV (tíže obstrukce dle GOLD).
Léčba je zaměřena na odstranění základní příčiny a primárním cílem lékařské nebo chirurgické léčby je zmírnit blokádu. Jedna z možností léčby biliární obstrukce je odstranění žlučníku.
ERCP
Pod zkratkou ERCP se skrývá endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie. Jde primárně o vyšetřovací metodu k zobrazení žlučových cest a pankreatických vývodů. Pokud je to nutné a možné, tak se dá použít i k terapeutické intervenci například k zavedení stentu ke zprůchodnění žlučových cest, nebo k odstranění žlučových kamenů.
Pokud byly diagnostikovány žlučové kameny, ERCP může stačit k odstranění malých kamenů ze společného žlučovodu nebo k umístění stentu do žlučovodu k obnovení toku žluči. Tato metoda se často používá v případech, kdy je obstrukce způsobena nádorem.
Další velmi účinnou léčbou žlučových kamenů je cholecystektomie, což je kompletné odstranění žlučníku.
Mezi další terapie patří odstranění nebo léčba nádorů a léky k vymýcení parazitů.
Nejběžnější vedlejší účinky přípravku Ozempic související se žaludkem jsou obvykle mírné a u většiny lidí mají tendenci vymizet během několika týdnů. Tyto nežádoucí účinky související se žaludkem mohou být častější s vyššími dávkami nebo při zvýšení dávky.
Nevolnost je nejběžnějším vedlejším účinkem Ozempic souvisejícím se žaludkem, který postihuje asi 15 % až 20 % lidí.
Mezi další patří zvracení (5 % až 9 %), průjem (8 %), bolest v oblasti žaludku (6 % až 7 %) a zácpa (3 % až 7 %).
Tyto vedlejší účinky se vyskytovaly ve vyšší míře než u skupin léčených placebem (které dostávaly neaktivní léčbu).
Obecně mohou pacienti hlásit vyšší míru gastrointestinálních nežádoucích účinků.
Více pacientů užívajících Ozempic v dávce 0,5 mg a 1 mg přerušilo léčbu kvůli žaludečním nežádoucím účinkům než pacienti užívající dávku 0,25 mg.
Dobrou zprávou je, že pro většinu lidí jsou tyto nežádoucí účinky mírné, dočasné a nebudou narušovat dlouhodobou léčbu. Obvykle odezní po několika týdnech od zahájení léčby.
Žaludeční nežádoucí účinky se obvykle objevují na začátku léčby a při příliš rychlém zvýšení dávky. Z tohoto důvodu bude váš lékař pomalu zvyšovat vaši dávku každé 4 týdny podle potřeby, dokud nedosáhnete cílové dávky. Ozempic můžete užívat s jídlem nebo bez jídla.
Tipy na zvládnutí nežádoucích účinků Ozempic na žaludek
Abyste mohli lépe zvládnout nežádoucí účinky Ozempicu na žaludek dodržujte následující doporučení:
jezte pomaleji;
konzumujte menší jídla;
vyberte si více nevýrazných potravin s nízkým obsahem tuku (jako jsou sušenky, toasty a rýže);
vyhýbejte se mastným, smaženým jídlům nebo sladkým pamlskům;
jezte potraviny, které obsahují vodu (jako polévka nebo želatina);
nelehejte si hned po jídle;
pijte čistou ledově vychlazenou vodu;
pokud je to možné, jděte ven na čerstvý vzduch, pokud je vám špatně od žaludku
Způsobuje Ozempic střevní obstrukci?
V září 2023 FDA aktualizoval vedlejší účinky Ozempicu tak, aby zahrnovaly i ileus (obstrukce střev).
Vedlejší účinek v podobě obstrukce střev byl dobrovolně hlášen pacienty v postmarketingové zkušenosti poté, co byl schválen, takže nelze spolehlivě určit, jak často se tento vedlejší účinek vyskytuje nebo zda lék skutečně způsobil tento vedlejší účinek.
Ileus je střevní blokáda, která vede k tomu, že střevní obsah neprojde střevem, ale nezahrnuje fyzickou blokádu. Ileus může vést k problémům se svalem nebo nervy ve střevě, které narušují normální svalové kontrakce.
Příznaky ileu mohou zahrnovat:
pnutí v oblasti žaludku (břicha) otok (roztažení);