OBSTRUKCE a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Lymfedém se týká otoku tkáně způsobeného nahromaděním tekutiny bohaté na bílkoviny, která je obvykle odváděna lymfatickým systémem těla. Nejčastěji postihuje paže nebo nohy, ale může se vyskytnout i v hrudní stěně, břiše, krku a genitáliích.
Lymfedém může být způsoben léčbou rakoviny, při které se odstraní nebo poškodí lymfatické uzliny. Jakýkoli typ problému, který blokuje odtok lymfatické tekutiny, může způsobit lymfedém.
Závažné případy lymfedému mohou ovlivnit schopnost pohybovat postiženou končetinou, zvýšit riziko kožních infekcí a sepse a mohou vést ke kožním změnám. Léčba může zahrnovat kompresní obvazy, masáže, kompresivní punčochy, sekvenční pneumatické pumpování, pečlivou péči o pokožku a vzácně i chirurgický zákrok k odstranění oteklé tkáně nebo k vytvoření nových drenážních cest.
Lymfatická obstrukce
Lymfatická obstrukce známá také jako sloní nemoc nebo lidové označována jako sloní noha, je ucpání lymfatických cév, které odvádějí tekutinu z tkání v celém těle a umožňují imunitním buňkám cestovat tam, kde jsou potřeba. Lymfatická obstrukce může způsobit lymfedém, což znamená otok v důsledku zablokování lymfatických cest.
Lymfatický systém je síť cév, které rozvádějí lymfatické tekutiny bohaté na bílkoviny po celém těle. Je to součást imunitního systému. Lymfatické uzliny fungují jako filtry a obsahují buňky, které bojují s infekcí a rakovinou.
Lymfatická tekutina je tlačena přes lymfatické cévy svalovými kontrakcemi, které vznikají při pohybu, při vykonávání běžných denních úkonů a také pomocí malých pump ve stěně lymfatických cév. Lymfedém nastává, když lymfatické cévy nejsou schopny adekvátně odvádět lymfatickou tekutinu, obvykle z paže nebo nohy.
Když lymfatická tekutina dlouho neodtéká, vzniká elefantiáza, což je nemoc, která je charakterizována ztluštěním kůže a podkoží jako následek ucpání lymfatických cév a uzlin. Toto ucpání může být způsobeno několika faktory mezi které patří infekce vlasovcem mízním (filariáza). Další příčinou elefantiázy může být podokonióza nebo odstranění či ucpání mízních uzlin. Při ucpání dojde ke zvětšení té části těla, kde je mízní céva ucpána. Typickým příkladem je např. sloní noha, nebo obří paže.
Mezi faktory, které mohou zvýšit riziko rozvoje lymfedému, patří:
Bílé krvinky v moči nejsou normální. Proto je-li pozorován takový stav, je velmi důležité zjistit příčinu výskytu. Při normálním procesu močového ústrojí ledviny filtrují krev a zabrání bílým krvinkám, aby pronikly do moči. Vysoký obsah bílých krvinek v moči se nazývá pyurie, což doslova znamená „hnis v moči“.
Zde jsou uvedeny některé z příčin výskytu leukocytů v moči:
Infekce močových cest. Močový měchýř je důležitou součástí močového ústrojí. Takže každá anomálie močového měchýře, tedy i infekce (která je také známá jako zánět močového měchýře), může způsobit výskyt bílých krvinek shromažďujících se v moči. Tyto pak následně působí pálení, bolestivé pocity při močení a nutkání na močení.
Dalším významným důvodem pro abnormální hladiny bílých krvinek v moči může být infekce ledvin, která je známá jako pyelopnephritis. Infekce začíná v močových cestách a poté se šíří do ledvin. Jak již bylo zmíněno, ledviny jsou zodpovědné za filtrování krve a neumožňují bílým krvinkám vstoupit do moči. Jestliže ledviny nefungují správně a jsou ovlivněny infekcí, uvolní se bílým krvinkám průchod do moči. Pyelonephritis je častější u žen než u mužů.
Intersticiální nefritida je jedna z poruch ledvin. Toto onemocnění omezuje schopnost ledvin filtrovat odpad, což může být dalším důvodem výskytu bílých krvinek v moči. Často se vyskytují i další příznaky: zvracení, nevolnost, pokles tvorby moči, zadržování tekutin (obstrukce v močovém systému).
Jakákoli obstrukce v močovém systému může narušit jeho fungování, což může vést k pyurii. Nejběžnější obstrukce je tvorba kamene v některých částech močového systému – močový měchýř, močové trubice a ledviny.
Někdy přítomnost bílých krvinek může znamenat vážnější příznaky, jako je nádor močového měchýře nebo systémový lupus erythematodes. Tato onemocnění ovlivňují celý organismus.
Mimo uvedené příčiny existuje mnoho dalších. Například lidé trpící pohlavně přenosnými chorobami, jako je kapavka, chlamydie a podobně, mohou získat infekci močových cest, která pak dále vede k výskytu vysokého počtu leukocytů v moči.
I těhotenství může vést ke kontaminaci, která zvýší počet leukocytů.
Nejčastějším důvodem lymfatické obstrukce je odstranění nebo zvětšení lymfatických uzlin.
Mezi další příčiny lymfatické obstrukce patří:
Infekce parazity: V tropech je nejčastější příčinou lymfedému infekce červem vlasovcem mízním, který ucpává lymfatické uzliny. Nemoc se nazývá filariáza.
Zranění: Léčba nebo i samotné zranění někdy mohou poškodit drenážní systém do té míry, že se zablokuje tok lymfy a vznikne lymfedém.
Radiační terapie: Záření může způsobit zjizvení a zánět lymfatických uzlin nebo lymfatických cév.
Kožní infekce: Například kožní infekce celulitida, která je častější u obézních lidí. Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Chirurgická operace: Při rakovinové chirurgii se často odstraňují lymfatické uzliny, aby se zjistilo, zda se nemoc rozšířila. To však ne vždy vede k lymfedému.
Nádory: Pokud rakovinné buňky zablokují lymfatické cévy, může dojít k lymfedému. Například nádor rostoucí v blízkosti lymfatické uzliny nebo lymfatické cévy by se mohl tak zvětšit, až by začal blokovat tok lymfatické tekutiny.
Častou příčinou lymfedému je odstranění prsu (mastektomie) a lymfatické tkáně v podpaží pro léčbu rakoviny prsu. To u některých lidí způsobuje lymfedém paže, protože lymfatická drenáž paže prochází podpaží (axilou). Většina chirurgů nyní používá techniku zvanou odběr vzorků sentinelových lymfatických uzlin ke snížení rizika lymfedému po operaci rakoviny prsu. Tato technika však není vždy vhodná a účinná.
Vzácné formy lymfedému, které jsou přítomné od narození (vrozené), mohou být důsledkem problémů ve vývoji lymfatických cév.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podán pacientům s pozitivní anamnézou přecitlivělosti na léčivou nebo pomocnou látku obsaženou v přípravku, nebo na ostatní analogy LHRH. Léčivou látkou Zoladexu je goserelini acetas a pomocnou látkou je polyglaktin.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg je zapotřebí při použití přípravku u pacientů s rizikem obstrukce močovodů nebo komprese míchy. V takovém případě je třeba podání léku pečlivě zvážit a pacient musí být pod pravidelnou kontrolou v průběhu prvního měsíce léčby. V případě, že se komprese míchy nebo poškození ledvin v důsledku obstrukce močovodů objeví, je třeba okamžitě přistoupit k obvyklé léčbě těchto komplikací.
Dlouhodobé podávání LHRH agonistů může snižovat minerální kostní denzitu. Současné údaje o přípravku Zoladex depot 3,6 mg dokumentují 4,6% průměrnou demineralizaci osového skeletu po 6 měsících léčby, která je reverzibilní (návratná). Za 6 měsíců po přerušení léčby bylo zaznamenáno progresivní zlepšení demineralizace o 2,6% ve srovnání s původním stavem. Bylo prokázáno, že u pacientek, které dostávaly Zoladex depot 3,6 mg k léčbě endometriózy, se zmenšil úbytek kostní hmoty a vazomotorické syndromy při současné aplikaci hormonální substituční léčby (jednou denně estrogen a progestogen).
Podle předběžných údajů lze předpokládat, že podávání bifosfonátů v kombinaci s LHRH agonisty, jako je i Zoladex, může u mužů snížit kostní demineralizaci. U mužů léčených LHRH agonisty bylo pozorováno snížení glukózové tolerance, které se může projevovat jako diabetes, popř. ztráta glykemické kontroly u pacientů s předchozím diabetes mellitus. U této léčby je třeba monitorovat glukózu v krvi.
Je třeba zvážit použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg u žen s metabolickým onemocněním kostí. V současné době nejsou k dispozici klinické údaje popisující léčení endometriózy přípravkem Zoladex depot 3,6 mg v období delším než šest měsíců. Při takto dlouhé léčbě je třeba pacienta preventivně kontrolovat na všechny zde uvedené symptomy.
Po dvouleté léčbě časného karcinomu prsu bylo prokázáno průměrné snížení minerální kostní denzity (BMD) o 6,2 % v krčku stehenní kosti a o 11,5 % v bederní páteři. Tato demineralizace je částečně reverzibilní, a to o 3,4 % v krčku stehenní kosti a o 6,4 % v bederní páteři po roce sledování po ukončení léčby.
Zoladex depot 3,6 mg může zvýšit rezistenci děložního hrdla, a tím působit obtíže při jeho dilataci.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podáván dětem a v době těhotenství a během kojení. Proto nepoužívejte Zoladex depot 3,6 mg, jste-li těhotná nebo pokud kojíte.
Včasná diagnóza a léčba by měly zabránit vzniku komplikací. Jednou z komplikací je krvácení následkem poranění sliznice močových cest průchodem konkrementu a vznik infekce. Když kámen ucpe močové cesty a zabrání tak odtoku moči (obstrukce), zvyšuje se náchylnost organismu k infekci. Může vzniknout zánět močového měchýře, močovodů, ale hlavním rizikem je postup infekce dále k ledvinám se vznikem zánětu ledvin (pyelonefritida) až celotělové sepse (urosepse). Při postižení urolitiázou na obou stranách se vznikem oboustranné obstrukce hrozí riziko selhání ledvin. Sice vzácná, ale také nebezpečná je možnost protrhnutí stěny močovodu a vypadnutí kamene do břišní dutiny se vznikem zánětu pobřišnice.
V dospělosti může být patologie v oblasti sluchové trubice jedním z prvních symptomů maligní expanze v nosohltanu. Poruchy funkce trubice jsou buď obstrukční, nebo jde naopak o poruchy z nadměrné „otevřenosti“. Obstrukční poruchy mohou být mechanické a funkční. Mechanické obstrukce bývají způsobeny faktory vnitřními, intraluminárními (zánět v důsledku infekce, alergie), nebo zevními, vedoucími k zevnímu útlaku lumen (adenoidní vegetace, nádor nosohltanu, ale i poloha vleže na zádech se zatékáním a stagnací sekretu v nosohltanu). Funkční obstrukce vzniká následkem trvalého kolapsu stěn tuby v důsledku jejich zvýšené poddajnosti nebo patologického mechanismu otvírání, případně obou faktorů.
V důsledku dlouhodobé obstrukce trubice (kterýmkoli procesem) vzniká trvalý vysoký tlakový gradient s negativitou ve středouší. V závislosti na jeho stupni a délce trvání a v závislosti na poruše výměny plynů ve středouší (hypoxie a hyperkapnie) může dojít k rozvoji sterilního chronického sekretorického zánětu středouší. Jestliže je vysoký negativní tlak spojen s velkým vpáčením bubínku, mluvíme o atelektáze bubínku. Obě tyto choroby se projeví nedoslýchavostí a často si vyžádají chirurgickou léčbu k úpravě ventilačních poměrů ve středouší a rekonstrukci převodního mechanismu středního ucha. Jestliže se tlakový gradient ještě více prohlubuje, může dojít až k nasávání sekretu z nosohltanu, a tím ke vzniku epizod akutního středoušního zánětu.
Tyto choroby jsou častější u dětí, kdy je tuba kratší, širší a horizontálněji uložena. Často se také na obstrukci spolupodílí obstrukce faryngeálního ústí hypertrofickou adenoidní tkání. U dospělých pak tato choroba může být jedním z prvních projevů nazofaryngeálního karcinomu nebo po radioterapii pro tuto malignitu, kdy vznikají edémy, vazodilatace a slizniční léze v tubě vedoucí k permanentní obstrukci.
Zánět Eustachovy trubice se projevuje pocitem tlumeného poslechu okolních zvuků, pocitem praskání v uchu, zalehlého ucha, klikání nebo šumění v uchu. Dále bolestí v uších a točení hlavy.
Zánět Eustachovy trubice se léčí podle toho, co zánět vyvolalo. V případě bakteriálního zánětu se používají antibiotika. Dále lze použít manévry ke zprůchodnění Eustachovy trubice (pokud není přítomna infekce), nosní kapky ke zklidnění sliznic nebo léky proti alergii. V případě zánětu Eustachovy trubice, který se již rozšířil i do středního ucha, bývá nutné „píchnout bubínek“ a zavést do něj ventilační trubičku. Pokud se zánět Eustachovy trubice neléčí, hrozí přetrvávání potíží a šíření zánětu i do středního ucha.
Globální iniciativa pro CHOPN dělí pacienty podle stupně obstrukce (= postbronchodilatačních hodnot) do čtyř stadií, a to na nemocné s obstrukcí lehkou (1. stupeň post-BDT FEV1 > 80 % náležitých hodnot), střední (2. stupeň dle post‑BDT FEV1 50–80 % náležitých hodnot), těžkou (3. stupeň dle post‑BDT FEV1 30–50 % náležitých hodnot), respektive s velmi těžkou (4. stupeň dle post‑BDT FEV1 < 30 % náležitých hodnot). Vždy je nutné naplnit kritérium FEV1/VCmax < 0,7 (lépe méně než dolní limit normálních hodnot). Dokumentace pak uvádí CHOPN I–IV (tíže obstrukce dle GOLD).
Léčba je zaměřena na odstranění základní příčiny a primárním cílem lékařské nebo chirurgické léčby je zmírnit blokádu. Jedna z možností léčby biliární obstrukce je odstranění žlučníku.
ERCP
Pod zkratkou ERCP se skrývá endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie. Jde primárně o vyšetřovací metodu k zobrazení žlučových cest a pankreatických vývodů. Pokud je to nutné a možné, tak se dá použít i k terapeutické intervenci například k zavedení stentu ke zprůchodnění žlučových cest, nebo k odstranění žlučových kamenů.
Pokud byly diagnostikovány žlučové kameny, ERCP může stačit k odstranění malých kamenů ze společného žlučovodu nebo k umístění stentu do žlučovodu k obnovení toku žluči. Tato metoda se často používá v případech, kdy je obstrukce způsobena nádorem.
Další velmi účinnou léčbou žlučových kamenů je cholecystektomie, což je kompletné odstranění žlučníku.
Mezi další terapie patří odstranění nebo léčba nádorů a léky k vymýcení parazitů.
Nejběžnější vedlejší účinky přípravku Ozempic související se žaludkem jsou obvykle mírné a u většiny lidí mají tendenci vymizet během několika týdnů. Tyto nežádoucí účinky související se žaludkem mohou být častější s vyššími dávkami nebo při zvýšení dávky.
Nevolnost je nejběžnějším vedlejším účinkem Ozempic souvisejícím se žaludkem, který postihuje asi 15 % až 20 % lidí.
Mezi další patří zvracení (5 % až 9 %), průjem (8 %), bolest v oblasti žaludku (6 % až 7 %) a zácpa (3 % až 7 %).
Tyto vedlejší účinky se vyskytovaly ve vyšší míře než u skupin léčených placebem (které dostávaly neaktivní léčbu).
Obecně mohou pacienti hlásit vyšší míru gastrointestinálních nežádoucích účinků.
Více pacientů užívajících Ozempic v dávce 0,5 mg a 1 mg přerušilo léčbu kvůli žaludečním nežádoucím účinkům než pacienti užívající dávku 0,25 mg.
Dobrou zprávou je, že pro většinu lidí jsou tyto nežádoucí účinky mírné, dočasné a nebudou narušovat dlouhodobou léčbu. Obvykle odezní po několika týdnech od zahájení léčby.
Žaludeční nežádoucí účinky se obvykle objevují na začátku léčby a při příliš rychlém zvýšení dávky. Z tohoto důvodu bude váš lékař pomalu zvyšovat vaši dávku každé 4 týdny podle potřeby, dokud nedosáhnete cílové dávky. Ozempic můžete užívat s jídlem nebo bez jídla.
Tipy na zvládnutí nežádoucích účinků Ozempic na žaludek
Abyste mohli lépe zvládnout nežádoucí účinky Ozempicu na žaludek dodržujte následující doporučení:
jezte pomaleji;
konzumujte menší jídla;
vyberte si více nevýrazných potravin s nízkým obsahem tuku (jako jsou sušenky, toasty a rýže);
vyhýbejte se mastným, smaženým jídlům nebo sladkým pamlskům;
jezte potraviny, které obsahují vodu (jako polévka nebo želatina);
nelehejte si hned po jídle;
pijte čistou ledově vychlazenou vodu;
pokud je to možné, jděte ven na čerstvý vzduch, pokud je vám špatně od žaludku
Způsobuje Ozempic střevní obstrukci?
V září 2023 FDA aktualizoval vedlejší účinky Ozempicu tak, aby zahrnovaly i ileus (obstrukce střev).
Vedlejší účinek v podobě obstrukce střev byl dobrovolně hlášen pacienty v postmarketingové zkušenosti poté, co byl schválen, takže nelze spolehlivě určit, jak často se tento vedlejší účinek vyskytuje nebo zda lék skutečně způsobil tento vedlejší účinek.
Ileus je střevní blokáda, která vede k tomu, že střevní obsah neprojde střevem, ale nezahrnuje fyzickou blokádu. Ileus může vést k problémům se svalem nebo nervy ve střevě, které narušují normální svalové kontrakce.
Příznaky ileu mohou zahrnovat:
pnutí v oblasti žaludku (břicha) otok (roztažení);
Tři hlavní viníci. Výfuky aut na rušných tepnách, komíny průmyslových podniků a pak obyvatelé sami, když v kotlích nebo kamnech topí nevhodnými palivy. Z této rovnice následně vychází jasný výsledek: těžko se dýchá v Praze a okolí, v severních Čechách a hlavně v Moravskoslezském kraji v čele s Ostravou. Nepříznivá imisní situace pokrývá asi tři čtvrtě obyvatel moravskoslezského kraje. Bohužel i tam, kde jsme si mysleli, že je situace příznivá, tak v současné době tento rok velice nepříznivě vychází imisní obstrukce třeba na Opavsku nebo u Studénky, takže se toto nepříznivé území dále rozšiřuje. A podobné je to i v jiných regionech. Místa, která dříve platila za relativně čistá, se v těchto týdnech barví do červena.
Dalo by se říci, že hydrolyzovaný kolagen je bílkovina krásy, protože tělu v tomto směru poskytuje velké výhody. Obvzláště při společném působení kolagenu, elastinu, keratinu a vitamínu C, poskytuje základní výživu vlasům, řasám, nehtům a kůži. Kolagen je významným pomocníkem v anti-agingu, tedy v oboru zabývajícím se oddálením stáří.
Hlavní účinky kolagenu
Kolagen vrátí mládí.
Jedním z hlavních pilířů mládí a mladého vzhledu je právě kolagen. Ten ovšem postupem času prohrává boj s věkem a naše atraktivita je tatam. Tělo ztrácí sílu, krásu, jas i tón. Do několika měsíců při pravidelném a dlouhodobém doplňování nového kolagenu tyto příznaky zmizí.
Hydrolyzovaný syrovátkový protein je hlavní živinou pro pěknou kůži!
Pokud bychom omezili zcela nebo z části příjem kolagenu ve stravě, tak by se časem naše pokožka úplně rozpadla. Kolagen je bílkovina, která pokožce zajišťuje hladkost a pevnost. Kolagen na sebe také váže vodu, čímž se pokožka hydratuje a pleť pak vypadá hladká a sametová. Kolagen v pokožce pomáhá obnovovat buňky a regenerovat tkáň. Kolagen tak rozjasňuje pleť a zajišťuje jí novou nezbytnou výživu.
Kolagen zpomaluje stárnutí tím, že omezuje vrásky.
První příznakem nedostatku kolagenu v kůži jsou vrásky. Nejdříve se vrásky objeví kolem očí, pak na krku a také na dekoltu. Vrásky jsou způsobeny fyzikálně-chemickými změnami spojenými se stárnutím kůže. Tím jak plyne čas, pokožka postupně přichází o tři důležité stavební prvky:
Kolagen je vlákno z bílkoviny, které dává kůži pevnost.
Elastin je zodpovědný za pružnost pokožky.
Glykosaminoglykan, který v pokožce zadržuje vodu a udržuje ji vláčnou.
Tyto ztráty v pokožce významně podpoří přímé slunce, kouř a znečištěné ovzduší, ale také i šňupací tabák může tento proces urychlit. Hydrolyzovaný kolagen dává pokožce možnost vybudovat si s jeho pomocí novou pletivovou strukturu a tím pomáhá kůži, aby byla odolnější, čímž mizí tyto otravné vrásky.
Kolagen dokáže odstranit kožní skvrny!
Pigmentové skvrny, jako jsou pihy, melasma, stařecké skvrny a hnědé skvrny po slunění, jsou častými kožními problémy, které jsou podpořeny intenzivní expozicí UV záření. Melanin pod slunečním zářením výrazně hnědne. Hnědý melanin je nerovnoměrně rozložen v buňkách epidermis, což má za následek vznik nepravidelných tmavých skvrn, kterým říkáme obecně pigmentové skvrny. Kolagen společně s vitamínem C se doporučuje díky jeho schopnosti stimulovat aktivitu melanocytů. To znamená, že takto kolagen pomůže melaninu se v kůži lépe a vyváženě rozprostřít, čímž se sníží rozvoj nových pigmentových skvrn. Doplnění kolagenu má v tomto případě přínos v čerstvějším vzhledu pleti a dokonce ovlivní i její celistvý barevný t
Během normálního dýchání jsou svaly obklopující dýchací cesty uvolněny a vzduch se pohybuje volně. U lidí s astmatem nebo alergiemi jsou svaly dýchacích cest staženy a vzduch nemůže volně proudit. Tyto problémy vyvolají alergické podněty nebo nevhodné životní prostředí. Méně vzduchu vede ke ztrátě dechu. Vzduch pohybující se přes napnuté dýchací cesty způsobuje pískání (sípání). Zúžení dýchacích cest je reverzibilní rys odlišující astma od jiných plicních onemocnění, zejména od bronchitidy nebo rozedmy plic.
Zánět
Lidé s astmatem mají červené a oteklé průdušky. K dlouhodobému poškození přispívá zánět, právě jeho léčba je klíčem k řízení astmatu v dlouhodobém horizontu.
Podrážděnost dýchacích cest
Dýchací cesty jsou u astmatu velmi citlivé a mají tendenci reagovat zúžením na sebemenší spouštěcí podněty jako pyl, zvířecí srst, prach nebo výpary.
Přestože se často na vředy aplikuje domácí léčba, neměly by se trvalejší příznaky zanedbávat. Vředy mohou vést k vážným zdravotním problémům, pokud nejsou správně léčeny:
krvácení;
perforace (otvor ve stěně žaludku);
žaludeční obstrukce výtoku z otvoru nebo zjizvení, které blokuje průchody vedoucí ze žaludku do tenkého střeva.
Jak jsme již zmiňovali, také užívání nesteroidních protizánětlivých léků může tyto příznaky vyvolat. Riziko je zejména u seniorů a pacientů s anamnézou peptické vředové choroby.
