Syndrom suchého oka může způsobovat potíže s udržením konstantního jasného vidění, protože slzný film zvlhčuje rohovku na přední straně oka. Pokud nemá oko dostatečné množství slz nebo má špatnou kvalitu slzného filmu, začne rohovka vysychat, což způsobí rozmazané vidění. U většiny lidí mohou tyto příznaky zlepšit umělé slzy. Pokud se vám rozostří vidění během čtení nebo při dlouhodobějším používání počítače, doporučuje se zvýšit frekvenci mrkání, aby byla rohovka dostatečně zvlhčována. Umělé slzy takovýmto změnám vidění předcházejí a pomáhají tak při déletrvající práci.
Léčebná metoda Collagen Corneal Cross Linking (zkratka CXL) představuje ambulantní výkon. Probíhá při místním znecitlivění. Při této metodě se rohovka napustí riboflavinem, což je vitamin B2, a ozáří se UV zářením. Díky tomu se v rohovce obnoví chemické vazby a rohovka se zpevní. V pooperačním období se aplikují oční kapky a pacient absolvuje pravidelné kontroly. Vidění se může v prvních měsících přechodně zhoršit. Pevnost rohovky při této léčbě stoupne až o 300 %.
Sítnice je vrstva tkáně, která se nachází v zadní části oka. Tato část oka snímá světlo a posílá obraz do mozku. V centru této nervové tkáně je skvrna. Sítnice poskytuje ostré centrální vidění, potřebné pro čtení, řízení a vidění jemných detailů. Poškození sítnice může mít vliv na zrak, a některá poškození mohou být tak závažná, že způsobí slepotu. Příklady poruch sítnice jsou následující:
Číňané reishi považují za cennější než ženšen. Nejvíce účinných látek má červená reishi, která se pěstuje 12 měsíců na dlouhých dubových kmenech. V Číně a Japonsku je schválena nejen pro podpůrnou léčbu rakoviny. Pomocí reishi lze zvýšit vitalitu, posílit srdce proti vlivům stresu, povzbudit imunitní systém, zvýšit výkonnost, do krve přivést více kyslíku, a to všechno bez vedlejších účinků. Reishi má vysoký obsah léčivých látek. Všechny účinné látky nebyly ještě zcela analyzovány. U většiny z nich však už byly provedeny klinické zkoušky, které potvrdily jejich účinnost. Nejdůležitější roli vzhledem k farmakologickým vlastnostem sehrávají betaglukany a triterpény. K tomu, aby byl lék z reishi účinný, je zapotřebí splnit dva základní předpoklady. Tím prvním je správné pěstování, tím druhým pak způsob zpracování houby.
Reishi se začala pěstovat teprve od sedmdesátých let minulého století. Až do roku 1960 nebyla prakticky vůbec předmětem vědeckých studií. Hlavním problémem byl právě nedostatek standardizované houby nutné k seriózním vědeckým pokusům. Existuje totiž velké množství druhů těchto hub a každý má jiné množství účinných látek. Nejkvalitnější je asi red reishi – červená reishi. Obsah účinných látek se navíc mění podle věku houby. Krátkodobé (několikaměsíční) pěstování určitě potřebnou kvalitu nezaručí. Tu ovlivňuje i čistota prostředí a na čem se houba pěstuje. Není tedy reishi jako reishi. Pěstitelů kvalitních a na účinné látky bohatých hub tedy není mnoho.
Kvalitu reishi dokazuje například i množství polysacharidů ve výrobku. Pokud množství polysacharidů není uvedeno, není o co stát. Špičkové výrobky mají 40 % polysacharidů, převážně glukanů. Dalším důležitým krokem je zpracování, které zaručí, že budou účinné látky využitelné pro organismus. Jednoznačně je nejúčinnější dvojitá extrakce jak v alkoholu (látky rozpustné v tucích dostaneme z houby jen alkoholem), tak i ve vodě a bez přidání dalších látek.
Reishi pomáhá při revmatoidní artritidě a revmatismu, rakovině tlustého střeva, prostaty, prsu, plic, vaječníků, děložního čípku, leukémii, astmatu, cukrovce, malárii, stařecké osteoporóze, při mentálních poruchách, depresi, schizofrenii, při poruchách zažívání, gastritidy, žaludečních vředech, při chřipce, u kardiovaskulární nemoci jako angina pectoris, při vysokém tlaku, arterioskleróze, mozkové mrtvici, infarktu myokardu, u nemoci dýchacích orgánů (Raynauadova nemoc), Parkinsonově chorobě, při skleróze mozku, u kožních nemocí jako ekzém, opary, bradavice, popáleniny, u epilepsie, stařecké neduživosti, u amyloidózy, u očních nemocí jako glaukom, zánět sítnic, odchlípnutá sítnice, zánět očního nervu.
Reishi pomáhá organismu napadnutému nádorovým bujením, a to
Mžitky v těhotenství mohou znamenat jak úplnou banalitu, tak i velmi vážnou nemoc. Stačí si oči silněji promnout, čímž nechtěně zatlačíme na oční nerv. Jakmile oči uvolníme, máme chvíli pocit, jako by nám před nimi poletovaly malé černé tečky, které pak samovolně postupně vymizí. Úplně stejně se nám to může přihodit, pokud se na chvíli zadíváme do slunce nebo do jiného silného zdroje světla – když se pak podíváme jinam, vidíme opět mžitky, případně máme pocit, jako bychom viděli jeden či více dalších světelných bodů, které se různě pohybují a vzdalují až zmizí. Ale to jsou jen banality, které nikoho nevyděsí a neznamenají vůbec nic. Jsou ovšem případy, kdy jsou mžitky před očima jedním z příznaků závažných chorob, a to nejen těch týkajících se očí.
Otřes mozku: Následkem rány vidíme mžitky, vnímáme různé tmavé pohybující se body. Tento stav po nějaké době spolu s vyléčením odezní.
Nízký tlak: Mžitky před očima má většina lidí spojených se stavem, který se objevuje těsně před omdlením. Pakliže je nám mdlo, zatmívá se nám před očima a máme pocit, jako bychom přestávali vidět, případně máme mžitky. Poté obvykle přicházejí samotné mdloby. To se může stát po úrazu či úderu, ale často to trápí i jedince, kteří mají nízký tlak a jsou tak k omdlévání náchylnější. Podobné stavy se mohou dostavit, i pokud máme kolísavý tlak, a někdy i u toho vysokého.
Migréna: Jedním z příznaků migrény jsou kromě silných bolestí hlavy i mžitky před očima. Pakliže nás ale trápí tyto obtíže, jsou mžitky tím posledním, co nás zajímá, protože se navíc obvykle objevují jen před záchvatem migrény.
Roztroušená skleróza: Velmi závažnou nemocí, při níž se mohou objevovat mžitky před očima, je roztroušená skleróza. Ta přitom nemá nic společného se stařeckou demencí a sklerózou, jedná se o neléčitelné degenerativní onemocnění, které svého nositele postupně ničí víc a víc, až ho zabije.
Nemoci očí: Důvodem, proč můžeme mít pocit mžitek před očima, může být i nějaká nemoc očí. Těch je celá řada, a co nás přesně trápí, může určit jen oční lékař. Ten provede vyšetření očního pozadí, změří oční tlak a zjistí, o co jde. Může jít o banalitu, stejně jako o nádor tlačící na oční ústrojí. Mžitky může způsobit i odchlípnutá sítnice či glaukom.
Oko reaguje na to, že je rohovka poškozena nebo v mírném zánětu. K zarudnutí kapilár oka může dojít například při jemném poškození (poškrábání). Zarudnutí očí může být rovněž způsobeno potápěním v chlorované vodě s otevřenými očima, klimatizací. U suchých očí se doporučuje užívání zvlhčujících kapek. Pokud užíváte kontaktní čočky, měli byste se zaměřit na jejich čistotu. Zároveň by neměly být užívány v noci, ale jen přes den. Také sluneční záření má neblahý vliv na oči, proto je důležité, abyste nosili sluneční brýle, které vás chrání před UV zářením. Další příčinou mohou být alergie, zejména jarní alergie vyvolané pylem. V tomto případě je dobré užívat léky proti alergiím, jako je Claritine, Zirtec nebo Zodac. Nekorigované refrakční vady (šilhání) bývají automaticky doprovázeny zarudlýma očima. Mezi nejčastější příčiny zarudnutí kapilár patří každodenní konzumace alkoholu, únava a vysoký krevní tlak. Alkohol rozšiřuje cévy a tepny. V nejhorších případech může dojít k prasknutí žil. Cévy v oku jsou velmi citlivé a je pravděpodobné, že může dojít k jejich opětovnému poškození, někdy k tomu postačí i dost silné kýchnutí nebo zakašlání. Tyto skvrny vymizí po několika dnech, ale mohou se často opakovat, v tom případě se může jednat o poruchu krvácivosti nebo o prvotní příznaky vysokého krevního tlaku nebo cukrovky.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (začervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka);
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, vlivem mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu; to vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohodlí).
Oční lékaři tvrdí, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí je nemožné. Ale je jasné, že při každé banalitě či nepříjemném pocitu v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
Počáteční stadia keratokonu lze dobře korigovat brýlemi, když už brýle nestačí, lze použít měkké kontaktní čočky, které velmi mírně srovnávají povrch rohovky. V dalším stadiu je řešením nošení tvrdých kontaktních čoček, které svým tlakem na rohovku rovnají její povrch účinněji než kontaktní čočky měkké. Brýle ani čočky ale nezabraňují dalšímu rozvoji onemocnění. Dále se používá metoda CXL. Pokud se stav stále horší, jde provést další chirurgický zákrok, kdy je přímo do rohovky implantován kroužek, po němž dojde k oploštění rohovky. Tato léčba je známá jako Intrastromal Corneal Ring Segments. Pokud dojde k opětovnému zhoršení stavu, přichází konečné řešení, které se nazývá keratoplastika. Jedná se o transplantaci rohovky, kdy je buď transplantována celá rohovka, nebo jen některé vrstvy.
S vývojem onemocnění se zeslabuje a vyklenuje rohovka, což způsobí nepravidelný astigmatismus. Ten již nelze korigovat brýlemi, proto se porucha zakřivení rohovky upravuje nasazením pro vzduch propustných kontaktních čoček.
Laserové operace očí: Principem všech laserových metod na odstranění dioptrií je změna zakřivení oční rohovky. Tímto typem operace je možné odstranit krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus (cylindry).
Nitrooční operace dioptrických vad: Některé z dioptrických vad není možné úspěšně korigovat laserovou operací. V těchto případech se většinou jedná o pacienty s vyššími dioptrickými vadami, nebo o pacienty starší 45 let. Může se to týkat i varianty, kdy nastal souběh více očních vad. Pro tyto případy je vhodnou metodou implantace nitrooční čočky, pomocí které se dosáhne optimálních výsledků.
Operace šedého zákalu: Jako první v ČR zavedla oční klinika DuoVize operaci šedého zákalu femtosekundovým laserem LenSx. K operaci není potřeba doporučení od lékaře. Na klinice se zákroky provádějí bez čekání a všechny probíhají v krátkých termínech.
Léčba presbyopie (rozmazané vidění) – PRELEX a Raindrop: Jde o zákrok, při jehož výkonu není potřeba laseru. Spočívá ve výměně původní lidské čočky za umělou, tzv. multifokální nitrooční čočku.
Léčba onemocnění keratokonus: Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém se rohovka pomalu ztenčuje a vyklenuje. Hlavním cílem léčby je toto onemocnění pozastavit, a oddálit tak transplantaci rohovky. Pro léčbu se používají nejmodernější osvědčené metody: Collagen Cross Linking (CXL, CCL, C3-R) a Intrastromální prstence Keraring.
Léčba onemocnění sítnice a sklivce: Řadu chorob sítnice a sklivce lze řešit chirurgickým zákrokem. Všechny operace probíhají ambulantně. Při diagnostikované makulární degeneraci se s úspěchem využívá biologické léčby bevacizumabem. Při léčbě onemocnění sítnice se také používají sítnicové lasery.
Dětská oční péče: Specializovaná vyšetření jsou u dětí prováděna přístrojem PlusOptix S09, a to špičkovým ortoptistou – včetně vyhodnocení výsledku.
Obrna lícního nervu se projeví velmi rychle. Jedinec je večer naprosto zdráv a ráno se probudí s plně rozvinutými příznaky. Diagnostika není vzhledem k typickým příznakům nijak složitá a spadá do kompetence neurologa. Včasné určení diagnózy je velmi důležité pro další vývoj nemoci. Velkou pozornost je třeba věnovat postiženému oku. Jeho rohovka je náchylná k vysychání, což může vést až ke ztrátě zraku.
Podle příznaků rozlišujeme dva typy Bellovy obrny:
Centrální forma obrny lícního nervu je charakteristická neschopností dovřít pusu na jedné straně. Postižený koutek je pokleslý a z úst vytékají volně sliny. K projevům dochází na jiné straně, než na které byl postižen lícní nerv.
Periferní forma obrny je kromě pokleslého koutku typická také nemožností zavřít oko. To zpočátku silně slzí a nemocný není schopen ani mrknout. V tomto případě je postižena celkově veškerá mimika na dané půlce obličeje.
Bellova obrna postihuje zpravidla pouze jednu půlku obličeje, pokud se příznaky projeví na obou částech, je nutné uvažovat o jiném neurologickém onemocnění.
Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.
Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.
Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.
Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.
Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv onemocnění této části oka může mít velký vliv na jeho fungování. Při návštěvě očního lékaře tedy l
Jde o parazity, kteří se řadí do říše hub. Existuje obrovské množství druhů mikrosporidií. Infekčním stadiem je spora. Uvnitř spory se nachází vystřelovací aparát, který obsahuje dlouhou injekční trubici. Touto trubicí je zárodek mikrosporidie injikován do hostitelské buňky. Následně se buňky parazita množí. Po vyplnění hostitelské buňky se jednotlivé buňky parazita osamostatní a z každé vzniká další spora schopná infikovat další buňky téhož hostitele nebo hostitele nového. Mikrosporidie parazitují na úrovni všech živočišných kmenů. Napadají například ryby, ptáky, ale také savce včetně člověka. Bylo identifikováno 15 lidských patogenů: Anncaliia (brachiola) algerae, A. connori, A. vesicularum, Encephalitozoon hellem, E. cuniculi, E. intestinalis, Enterocytozoon bieneusi, Microsporidium ceylonensis, M. africanum, Nosema ocularum, Pleistophora sp., Trachipleistophora hominis, T. antropophthera, vittaform a corneae a Tubulinosema acridophagus. K přenosu může docházet vzdušnou cestou vdechnutím spor, přenosem spor na rohovku, pozřením kontaminované potravy nebo vody a fekálně-orální cestou. U většiny lidí se po nákaze mikrosporidiemi neobjeví žádné příznaky. Potíže však mají lidé s poruchou imunity, pacienti s HIV a lidé po transplantaci. Onemocnění se následně může projevovat chronickými závažnými průjmy. Postiženy mohou být různé části těla: mozek, ledviny, plíce, svaly, rohovka, epitel duodenum a jejunum a další.
Ten, kdo se nechce zabývat čištěním kontaktních čoček má možnost vybrat si ze dvou možností. První z nich je koupit si kontaktní čočky s prodlouženým nošením na několik dní. Taková čočka se nasadí na oko a nechá se tam celý den i přes noc. Po uplynutí uvedené doby nošení, obvykle týden, se kontaktní čočky bez čištění rovnou vyhodí, když se vytahují z oka. Toto řešení má bohužel svou nevýhodu, protože noční nošení čoček není moc dobrý nápad. Ponechání čoček trvale na oku i během spánku znemožní oční rohovce dýchat a ta se začne bránit prorůstáním cévek, které ji pak nahradí potřebný kyslík. Při nočním nošení čoček rohovka začne být hůře průhledná a stává se také neoperabilní. Tyto změny na rohovce jsou nevratné. Nočním nošením čoček se rovněž může zvýšit riziko vzniku i jiných problémů s očima. Druhou možností a také nejzdravější jsou denní čočky, nazývané také jednodenní čočky, které se každou noc před spaním vyndají a ráno se nahradí novými.