Léčebná metoda Collagen Corneal Cross Linking (zkratka CXL) představuje ambulantní výkon. Probíhá při místním znecitlivění. Při této metodě se rohovka napustí riboflavinem, což je vitamin B2, a ozáří se UV zářením. Díky tomu se v rohovce obnoví chemické vazby a rohovka se zpevní. V pooperačním období se aplikují oční kapky a pacient absolvuje pravidelné kontroly. Vidění se může v prvních měsících přechodně zhoršit. Pevnost rohovky při této léčbě stoupne až o 300 %.
Syndrom suchého oka může způsobovat potíže s udržením konstantního jasného vidění, protože slzný film zvlhčuje rohovku na přední straně oka. Pokud nemá oko dostatečné množství slz nebo má špatnou kvalitu slzného filmu, začne rohovka vysychat, což způsobí rozmazané vidění. U většiny lidí mohou tyto příznaky zlepšit umělé slzy. Pokud se vám rozostří vidění během čtení nebo při dlouhodobějším používání počítače, doporučuje se zvýšit frekvenci mrkání, aby byla rohovka dostatečně zvlhčována. Umělé slzy takovýmto změnám vidění předcházejí a pomáhají tak při déletrvající práci.
V přední části zevního očního obalu se nachází transparentní rohovka. Rohovka (latinsky cornea) je velmi pevná, opticky refrakterní vrstva oka, což je dáno její anatomickou a buněčnou strukturou. Rohovka je složena ze čtyř vrstev: epitel rohovky a jeho bazální membrána, stroma, Desce mentova membrána a endotel. Vrstvy obsahují tibrocyty, keratocyty a kolagenní vlákna. Rohovka je schopná regenerace, ale tato schopnost klesá se stářím pacienta, při traumatu či chirurgii rohovky nebo při jiných onemocněních.
Korneální transparence je dána absencí cév, pigmentu, obsahem vody, prekorneálním slzným filmem a pravidelnými, vysoce organizovanými fibrilami kolagenu. Významnou roli v transparenci hrají endoteliální a epiteliální buňky, tvořící takzvanou vodní pumpu. Jejím prostřednictvím je regulována hydratace rohovky tekutinou přední komory oční. Rohovka přebírá tekutinu jak z vnějšího prostředí (slzy), tak z přední oční komory. Porušením funkce této pumpy dochází k nadměrnému hromadění tekutiny ve stromatu rohovky a k narušení uspořádání kolagenních vláken. Výsledkem je změna průhlednosti rohovky.
S vývojem onemocnění se zeslabuje a vyklenuje rohovka, což způsobí nepravidelný astigmatismus. Ten již nelze korigovat brýlemi, proto se porucha zakřivení rohovky upravuje nasazením pro vzduch propustných kontaktních čoček.
Sítnice je vrstva tkáně, která se nachází v zadní části oka. Tato část oka snímá světlo a posílá obraz do mozku. V centru této nervové tkáně je skvrna. Sítnice poskytuje ostré centrální vidění, potřebné pro čtení, řízení a vidění jemných detailů. Poškození sítnice může mít vliv na zrak, a některá poškození mohou být tak závažná, že způsobí slepotu. Příklady poruch sítnice jsou následující:
Bělavá skvrnka na rohovce je vlastně jizva po vředu. Vřed je díra do hladkého povrchu rohovky, jakýsi důlek. Pokud se neléčí, může se prohlubovat, až nakonec rohovku proděraví.
Zánět rohovky může vzniknout z mechanických příčin (poranění, stálé mechanické dráždění) nebo z infekčních příčin (hlavně herpes virus a chlamydie). Rohovka je zakalená, bělavá a je v ní jakési očko, průhledný oválek, časem už jen viditelný důlek. Stav je doprovázen většinou i silným zánětem spojivek, které mnohdy otečou tak, že oko není několik dnů ani vidět. Při léčení je podstatné vědět, jestli se rohovka už zacelila, nebo je v ní stále důlek.
Léky se do oka musí aplikovat poměrně často. S ohledem na stav zvířete to mohou (ale nemusí) být antibiotika celkově, určitě budou nutná antibiotika lokálně, v kapkách nebo masti, lékař může přidat i gel urychlující hojení rohovky.
Oko musí být průběžně kontrolováno, zda se vřed zmenšuje a léčba zabírá. Až po zacelení rohovky je možné změnit kapky či mast za jinou, obsahující i kortikoidy.
Počáteční stadia keratokonu lze dobře korigovat brýlemi, když už brýle nestačí, lze použít měkké kontaktní čočky, které velmi mírně srovnávají povrch rohovky. V dalším stadiu je řešením nošení tvrdých kontaktních čoček, které svým tlakem na rohovku rovnají její povrch účinněji než kontaktní čočky měkké. Brýle ani čočky ale nezabraňují dalšímu rozvoji onemocnění. Dále se používá metoda CXL. Pokud se stav stále horší, jde provést další chirurgický zákrok, kdy je přímo do rohovky implantován kroužek, po němž dojde k oploštění rohovky. Tato léčba je známá jako Intrastromal Corneal Ring Segments. Pokud dojde k opětovnému zhoršení stavu, přichází konečné řešení, které se nazývá keratoplastika. Jedná se o transplantaci rohovky, kdy je buď transplantována celá rohovka, nebo jen některé vrstvy.
Ten, kdo se nechce zabývat čištěním kontaktních čoček má možnost vybrat si ze dvou možností. První z nich je koupit si kontaktní čočky s prodlouženým nošením na několik dní. Taková čočka se nasadí na oko a nechá se tam celý den i přes noc. Po uplynutí uvedené doby nošení, obvykle týden, se kontaktní čočky bez čištění rovnou vyhodí, když se vytahují z oka. Toto řešení má bohužel svou nevýhodu, protože noční nošení čoček není moc dobrý nápad. Ponechání čoček trvale na oku i během spánku znemožní oční rohovce dýchat a ta se začne bránit prorůstáním cévek, které ji pak nahradí potřebný kyslík. Při nočním nošení čoček rohovka začne být hůře průhledná a stává se také neoperabilní. Tyto změny na rohovce jsou nevratné. Nočním nošením čoček se rovněž může zvýšit riziko vzniku i jiných problémů s očima. Druhou možností a také nejzdravější jsou denní čočky, nazývané také jednodenní čočky, které se každou noc před spaním vyndají a ráno se nahradí novými.
Obrna lícního nervu se projeví velmi rychle. Jedinec je večer naprosto zdráv a ráno se probudí s plně rozvinutými příznaky. Diagnostika není vzhledem k typickým příznakům nijak složitá a spadá do kompetence neurologa. Včasné určení diagnózy je velmi důležité pro další vývoj nemoci. Velkou pozornost je třeba věnovat postiženému oku. Jeho rohovka je náchylná k vysychání, což může vést až ke ztrátě zraku.
Podle příznaků rozlišujeme dva typy Bellovy obrny:
Centrální forma obrny lícního nervu je charakteristická neschopností dovřít pusu na jedné straně. Postižený koutek je pokleslý a z úst vytékají volně sliny. K projevům dochází na jiné straně, než na které byl postižen lícní nerv.
Periferní forma obrny je kromě pokleslého koutku typická také nemožností zavřít oko. To zpočátku silně slzí a nemocný není schopen ani mrknout. V tomto případě je postižena celkově veškerá mimika na dané půlce obličeje.
Bellova obrna postihuje zpravidla pouze jednu půlku obličeje, pokud se příznaky projeví na obou částech, je nutné uvažovat o jiném neurologickém onemocnění.
je nápadně malá rohovka, často unilaterální, spojená jinak s normálně vyvinutým okem. Často je diagnostikována společně s dalšími abnormalitami. Zejména s mikroftalmií. Plemenná predispozice je uváděna u plemen trpasličí pudl, knírač, bobtail, bernardýn, kolie, kokršpaněl a australský ovčák. Terapie neexistuje.
Dermoid
je okrsek kompletně vybavené tkáně, lokalizovaný mezi rohovkou a sklérou. Dermoid bývá klinicky diagnostikován několik týdnů po narození, odstranit jej lze superficiální keratotomií. Jezevčík, dalmatin, dobrman, německý ovčák, bernardýn a anglický buldok jsou predisponovaná plemena právě pro výskyt dermoidu.
Kongenitální zákal rohovky
je porucha transparence rohovky vzniklá během embryogeneze nebo z důvodu intrauterinní infekce. Setkáme se s ní u štěňat při prvním otevření víčkové štěrbiny. Tato zakalení se mohou samovolně projasnit do stáří několika měsíců (3-5) po narození. Léčba není nutná. Nejčastěji tento problém postihuje kolii, bišonka, pudla, yorkshirského teriéra, anglického špringršpaněla.
Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.
Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.
Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.
Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.
Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.
Rohovka tvoří 20–25 % povrchu oční koule. Je zvlhčována slzným filmem a je složena z několika vrstev. Zdravá rohovka je průhledná, bez přítomnosti cévního zásobení. Nejčastějším onemocněním je keratoconjunctivitis sicca – suché oko (KCS).
Keratoconjunctivitis sicca neboli suché oko je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu. Rohovka a spojivka ztrácejí svou normální lesklost a stávají se matnými. Spojivka je nateklá a překrvená, rozvíjí se hlenohnisavý výtok. Na rohovce se objevují cévy a dochází k ukládání pigmentu. KCS se diagnostikuje pomocí testu měření slz, který je v pozitivním případě buď velmi nízký, nebo nulový.
Terapie je zpočátku konzervativní, kdy se do spojivkového vaku aplikují dvakrát denně cyklosporinové kapky, které aktivují činnost slzných žláz. Pokud je tato terapie neúčinná, je možné přistoupit k terapii chirurgické, kdy se do spojivkového vaku zavede vývod slinné žlázy.
Panus (chronický povrchový zánět rohovky) je onemocnění, které se vyskytuje převážně u německých a belgických ovčáků a jejich kříženců. Další plemena s dispozicí k tomuto onemocnění jsou jezevčík, pudl, greyhound a sibiřský husky. Příčina onemocnění není zatím zcela objasněna, předpokládá se rodinná a plemenná predispozice. Dědičnost onemocnění se však jeví jako velmi nízká. Mezi další faktory onemocnění patří i autoimunitní reakce, kdy vzniká přecitlivělost na bílkoviny rohovky. Mezi nespecifické faktory, které podporují vznik onemocnění, se řadí i UV záření a nadmořská výška.
Onemocnění se většinou projevuje u psů v rozmezí 3–5 let, občas i později. Ve většině případů jsou postiženy obě oči. Rozlišují se dvě formy onemocnění – u mladších psů je panus charakterizován výskytem velkého množství cév a granulační tkáně s velmi rychlým rozvojem. U starších psů se většinou diagnostikuje hlavně velké množství pigmentu v rohovce. Nástup i průběh jsou pomalejší. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A (opět ve formě kapek nebo masti). Pokud majitel ošetřuje oči pravidelně, nedochází obvykle k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud pejsek nereaguje na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky (lamelární keratektomie).
Povrchová pigmentózní keratitida neboli zánět rohovky je onemocnění, které se vyskytuje zejména u pekinézů, shi-tzu, bostonských teriérů, francouzských buldočků a ostatních brachycefalických plemen. Při onemocnění dochází k ukládání pigmentu v epitelu rohovky. Okrsky pigmentu se nalézají v centru rohovky. Ukládání pigmentu obvykle začíná ve vnitřním koutku a postupuje směrem centrálně, v některých případech může být pigment přítomen v epitelu celé plochy rohovky. Mezi vyvolávající faktory patří distichiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), velké nosní záhyby, velká víčková štěrbina. Velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztíženým mrkáním vyúsťuje v nedostatečnou distribuci slzného filmu po povrchu rohovky, kde se tak vytvářejí suchá místa, a to zejména v centrální části rohovky. Tato místa jsou pak predispozicí pro ukládání pigmentu.
Terapeuticky je nutné odstranit vyvolávající příčinu. Pigmentaci je možné zredukovat cyklosporinovými kapkami a podáváním umělých slz.
Mžitky v těhotenství mohou znamenat jak úplnou banalitu, tak i velmi vážnou nemoc. Stačí si oči silněji promnout, čímž nechtěně zatlačíme na oční nerv. Jakmile oči uvolníme, máme chvíli pocit, jako by nám před nimi poletovaly malé černé tečky, které pak samovolně postupně vymizí. Úplně stejně se nám to může přihodit, pokud se na chvíli zadíváme do slunce nebo do jiného silného zdroje světla – když se pak podíváme jinam, vidíme opět mžitky, případně máme pocit, jako bychom viděli jeden či více dalších světelných bodů, které se různě pohybují a vzdalují až zmizí. Ale to jsou jen banality, které nikoho nevyděsí a neznamenají vůbec nic. Jsou ovšem případy, kdy jsou mžitky před očima jedním z příznaků závažných chorob, a to nejen těch týkajících se očí.
Otřes mozku: Následkem rány vidíme mžitky, vnímáme různé tmavé pohybující se body. Tento stav po nějaké době spolu s vyléčením odezní.
Nízký tlak: Mžitky před očima má většina lidí spojených se stavem, který se objevuje těsně před omdlením. Pakliže je nám mdlo, zatmívá se nám před očima a máme pocit, jako bychom přestávali vidět, případně máme mžitky. Poté obvykle přicházejí samotné mdloby. To se může stát po úrazu či úderu, ale často to trápí i jedince, kteří mají nízký tlak a jsou tak k omdlévání náchylnější. Podobné stavy se mohou dostavit, i pokud máme kolísavý tlak, a někdy i u toho vysokého.
Migréna: Jedním z příznaků migrény jsou kromě silných bolestí hlavy i mžitky před očima. Pakliže nás ale trápí tyto obtíže, jsou mžitky tím posledním, co nás zajímá, protože se navíc obvykle objevují jen před záchvatem migrény.
Roztroušená skleróza: Velmi závažnou nemocí, při níž se mohou objevovat mžitky před očima, je roztroušená skleróza. Ta přitom nemá nic společného se stařeckou demencí a sklerózou, jedná se o neléčitelné degenerativní onemocnění, které svého nositele postupně ničí víc a víc, až ho zabije.
Nemoci očí: Důvodem, proč můžeme mít pocit mžitek před očima, může být i nějaká nemoc očí. Těch je celá řada, a co nás přesně trápí, může určit jen oční lékař. Ten provede vyšetření očního pozadí, změří oční tlak a zjistí, o co jde. Může jít o banalitu, stejně jako o nádor tlačící na oční ústrojí. Mžitky může způsobit i odchlípnutá sítnice či glaukom.
Laserové operace očí: Principem všech laserových metod na odstranění dioptrií je změna zakřivení oční rohovky. Tímto typem operace je možné odstranit krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus (cylindry).
Nitrooční operace dioptrických vad: Některé z dioptrických vad není možné úspěšně korigovat laserovou operací. V těchto případech se většinou jedná o pacienty s vyššími dioptrickými vadami, nebo o pacienty starší 45 let. Může se to týkat i varianty, kdy nastal souběh více očních vad. Pro tyto případy je vhodnou metodou implantace nitrooční čočky, pomocí které se dosáhne optimálních výsledků.
Operace šedého zákalu: Jako první v ČR zavedla oční klinika DuoVize operaci šedého zákalu femtosekundovým laserem LenSx. K operaci není potřeba doporučení od lékaře. Na klinice se zákroky provádějí bez čekání a všechny probíhají v krátkých termínech.
Léčba presbyopie (rozmazané vidění) – PRELEX a Raindrop: Jde o zákrok, při jehož výkonu není potřeba laseru. Spočívá ve výměně původní lidské čočky za umělou, tzv. multifokální nitrooční čočku.
Léčba onemocnění keratokonus: Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém se rohovka pomalu ztenčuje a vyklenuje. Hlavním cílem léčby je toto onemocnění pozastavit, a oddálit tak transplantaci rohovky. Pro léčbu se používají nejmodernější osvědčené metody: Collagen Cross Linking (CXL, CCL, C3-R) a Intrastromální prstence Keraring.
Léčba onemocnění sítnice a sklivce: Řadu chorob sítnice a sklivce lze řešit chirurgickým zákrokem. Všechny operace probíhají ambulantně. Při diagnostikované makulární degeneraci se s úspěchem využívá biologické léčby bevacizumabem. Při léčbě onemocnění sítnice se také používají sítnicové lasery.
Dětská oční péče: Specializovaná vyšetření jsou u dětí prováděna přístrojem PlusOptix S09, a to špičkovým ortoptistou – včetně vyhodnocení výsledku.
Krátkolebost francouzského buldočka s sebou nese hned několik zdravotních rizik. Jedním z nich je možnost výskytu dědičného rozštěpu patra u narozených štěňat, stálé potencionální nebezpečí v životě francouzského buldočka představuje náchylnost k snadnému přehřátí organismu. Relativně často se zástupci tohoto plemene potýkají s kožními problémy, k nimž inklinují v důsledku četných kožních záhybů na těle. Mezi další zaznamenané potíže podmíněné fyziologickou stavbou těla patří oční onemocnění a choroby kloubů a páteře. U některých zástupců plemene byla diagnostikována von Willebrandova nemoc (dědičné onemocnění podobné lidské hemofilii), psi s prokázanou dispozicí k tomuto onemocnění jsou vyloučeni z chovné linie.
Také větší velikost hlavy ve spojení s nepříliš širokou pánví u francouzského buldočka představuje významnou komplikaci při porodu. Velkohlavá štěňata přicházejí na svět poměrně hojně císařským řezem, který je jinak u psů prováděn spíše vzácně.
Časté jsou i oční potíže (rohovkový vřed, zánět rohovky, zelený zákal a jiné), protože oční bulvy jsou méně zanořené do očnic než při klasickém tvaru lebky a oční rohovka je tedy značně vystavená vnějšímu prostředí. Nezřídka je přitom neustále drážděna chlupy z obličejových kožních záhybů, což je vážným důvodem pro chirurgickou nápravu.
Pro francouzského buldočka je rovněž příznačný dwarfismus (trpasličí vzrůst) či chondrodysplazie. Tato genetická porucha metabolismu a růstu chrupavek a následná charakteristická deformace kostí se projevuje mimo jiné vznikem patologických prohnutí a deformací páteře a s tím souvisejícím sklonem k pohybovým potížím. Krátký stočený ocásek buldočků je projevem, který je vidět pouhým okem. Je však jen špičkou ledovce, protože na jiném místě páteře pouhým okem nezjistitelná deformace pacientovi vadí mnohem více, a aby byla odhalena, je nutný rentgen.
Oko reaguje na to, že je rohovka poškozena nebo v mírném zánětu. K zarudnutí kapilár oka může dojít například při jemném poškození (poškrábání). Zarudnutí očí může být rovněž způsobeno potápěním v chlorované vodě s otevřenými očima, klimatizací. U suchých očí se doporučuje užívání zvlhčujících kapek. Pokud užíváte kontaktní čočky, měli byste se zaměřit na jejich čistotu. Zároveň by neměly být užívány v noci, ale jen přes den. Také sluneční záření má neblahý vliv na oči, proto je důležité, abyste nosili sluneční brýle, které vás chrání před UV zářením. Další příčinou mohou být alergie, zejména jarní alergie vyvolané pylem. V tomto případě je dobré užívat léky proti alergiím, jako je Claritine, Zirtec nebo Zodac. Nekorigované refrakční vady (šilhání) bývají automaticky doprovázeny zarudlýma očima. Mezi nejčastější příčiny zarudnutí kapilár patří každodenní konzumace alkoholu, únava a vysoký krevní tlak. Alkohol rozšiřuje cévy a tepny. V nejhorších případech může dojít k prasknutí žil. Cévy v oku jsou velmi citlivé a je pravděpodobné, že může dojít k jejich opětovnému poškození, někdy k tomu postačí i dost silné kýchnutí nebo zakašlání. Tyto skvrny vymizí po několika dnech, ale mohou se často opakovat, v tom případě se může jednat o poruchu krvácivosti nebo o prvotní příznaky vysokého krevního tlaku nebo cukrovky.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (začervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka);
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, vlivem mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu; to vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohodlí).
Oční lékaři tvrdí, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí je nemožné. Ale je jasné, že při každé banalitě či nepříjemném pocitu v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
