Pojem "cukrovka", vycházející z překladu latinského názvu diabetes melittus neboli úplavice cukrová, je v dnešní době bohužel velmi frekventované slovo. Jedná se o nemoc, která představuje jeden z největších zdravotních problémů nejen v České republice, ale i všude ve světě. Cukrovce II. typu bychom měli předcházet, a to především zdravým životním stylem.
Toustová roláda
Ingredience: 1 kus toustového chleba (nejlépe celozrnného s minimem 6 g vlákniny na 100 g), 100 g pomazánkového másla (nebo light cheese cream s 5 % tuku na 100 g), 125 g odtučněného tvarohu (polovina vaničky), 200 g zakysané smetany (pokud možno s 8 % tuku), 1 dl mléka, 150 g šunky (s minimem 80 % masa), 100 g eidamu (30 % tuku v sušině)
Ingredience k dozdobení a dochucení, nemusí být a lze libovolně zaměnit: kečup na potření, pažitka, sekané mandle nebo jiné oříšky, 1 kaki, několik cherry rajčátek na ozdobení
Pomůcky na přípravu: pečicí papír, alobal
Postup: Z toustového chleba odkrojíme okraje (okraje můžeme využít jako tyčinky na stůl, a to tak, že je pokapeme olejem, počesnekujeme, posypeme sýrem a ogrilujeme). Na stůl si rozprostřeme pečicí papír. Každý plátek toustu pokapeme z jedné strany mlékem a touto mokrou stranou položíme na pečicí papír. Tousty pokládáme do čtverce 4 tousty vedle sebe a 4 tousty pod sebe. Horní část toustů potřeme zakysanou smetanou. Nyní si vytvoříme pomazánku z tvarohu, pomazánkového másla, pažitky a lehce osolíme. Pomazánku rozdělíme na třetiny a 1/3 natřeme na tousty. Na pomazánku rozložíme vedle sebe kolečka šunky a opět natřeme druhou třetinku pomazánky. Další vrstva může a nemusí být kečup, následně posypeme nastrouhaným sýrem a plátky kaki. Nyní roládu necháme 10 minut navlhnout, lépe se roluje. Poté srolujeme, utáhneme a zabalíme do alobalu, vložíme do lednice a necháme cca 3 hodiny uležet. Po třech hodinách roládu rozbalíme, potřeme poslední částí pomazánky a můžeme libovolně nazdobit: pažitkou, rozemletými oříšky, různě barevnou zeleninou. Na chvilku ještě vložíme do lednice a můžeme podávat.
V naší poradně s názvem NARKOZA ANARKOZA JEJI VLASNOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina.
Dobry den muj dotaz je 29.6 jdu na zvetseni porsi zniceho nemam stach jen s narkozy vubec nevim jak to bude mam 6 deti a mam strach jsem zdrava nemoce nemam ale co kdyz se neco obeví aniž bych vedela ?Na co se pan doktor pta nez mu podepisu papír ze souhlasem?Děkuji Katerina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když už jste se k zákroku zvětšení prsou rozhodla, tak se toho nebojte. Narkóza, neboli celková anestezie, se dnes aplikuje tak, aby nepoškodila žádné funkce mozku ani jiných důležitých orgánů. Před zákrokem vám bude provedeno vyšetření krve, ze kterého lékař pozná, zdali jste zdravá a zeptá se vás na prodělané nemoci, na alergie a na to jestli užíváte nějaké léky. Operace zvětšení poprsí nepatří mezi příliš rizikové zákroky. Proto není třeba se obávat.
Zvláštní opatření pro uchovávání: Tablety: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Granule pro přípravu perorálního roztoku: Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Druh obalu a velikost balení: Tablety: blistr Al/PVC bílý, neprůhledný, krabička. Velikost balení: 3, 6, 10, 15, 20, 30 tablet.
Granule pro přípravu perorálního roztoku: papír/PE/Al/Surlyn sáček nebo papír/Al/PE sáček, krabička. Velikost balení: 3, 6, 15, 30 sáčků.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci): Tablety: Žádné zvláštní požadavky. Granule pro přípravu perorálního roztoku: Před užitím rozpustit ve sklenici vody.
V naší poradně s názvem KREV V KONEČNÍKU PŘI ZÁCPĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Walther.
Dobrý den . beru Calcichew D3 proti měknutí kostí ,špatně se vypráznuji velmi málo jen tak na papír a nakonec se mi po tom slabém vyprázdnění objeví krev na papíře asi doufám že z konečníku je červená . Glukosol na vyprázdnění nezabírá. děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro kvalifikované zjištění příčin vašich nesnází bude potřeba důkladnější vyšetření, které přinese více ukazatelů, než uvádíte ve svém dotazu. Doporučuji navštívit ordinaci lékaře gastroenterologa a s jeho pomocí zkusit zjistit možnou nápravu.
Jak přípravek Aulin vypadá a co obsahuje toto balení
Aulin, tablety: bílé či světle žluté kulaté tablety v PVC blistrech tepelně uzavřených hliníkovou fólií. Krabičky obsahují 6, 9, 10, 15, 20 nebo 30 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Aulin, granule pro perorální suspenzi: žlutý granulovaný prášek v sáčcích po 2 g. Vrstvy sáčku jsou papír/Al/PE nebo papír/PE/Al/Surlyn. Krabičky obsahují 6, 9, 14, 15, 18 nebo 30 sáčků. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce
Pro jakékoliv informace o přípravku kontaktujte místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci.
Držitel rozhodnutí o registraci
Angelini Pharma Česká republika s.r.o., Brno, Česká republika
Výrobce
Aulin, 100 mg, tablety:
Helsinn Birex Pharmaceuticals Ltd., Damastown, Mulhuddart, Dublin 15, Irsko Boehringer Ingelheim Ellas A.E., 5th km Paiania - Markopoulo, Koropi, Attiki 19400, Řecko Mipharm S.p.A., Via Bernardo Quaranta, 12, 20141 - Miláno, Itálie Patheon Italia S.p.A., Viale G.B. Stucchi 110, 20900 Monza (MB), Itálie Angelini Pharma Česká republika s.r.o., Páteřní 7, 635 00 Brno, Česká republika Pharmasearch Ltd., Dublin Road, Loughrea, Co, Galway, Irsko
Aulin, 100 mg, granule pro perorální suspenzi:
Helsinn Birex Pharmaceuticals Ltd., Damastown, Mulhuddart, Dublin 15, Irsko Mipharm S.p.A., Via Bernardo Quaranta, 12, 20141 - Miláno, Itálie Patheon Italia S.p.A., Viale G.B. Stucchi 110, 20900 Monza (MB), Itálie Angelini Pharma Česká republika s.r.o., Páteřní 7, 635 00 Brno, Česká republika
V naší poradně s názvem ČÁSTEČNÁ HORNÍ PROTÉZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Nevrlková.
Kdy si požádat o příspěvek, hned nebo až po zhotovení protézy, a jakou formou se to dělá,děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Normálně to hoďte na papír jako žádost. Napište tam přesně co od nich chcete a proč. Vše doložte kopiemi účtenek. Pošlete to doporučenou poštou na adresu své pobočky, kterou najdete tady: https://www.zpmvcr.cz/konta…
Postup: Zeleninu nakrájejte pomocí škrabky nebo ostrého nože na tenké proužky, žampiony na plátky a avokádo na měsíčky. Do většího plochého talíře nalejte trochu studené vody, namáčejte do ní po jednom rýžové papíry, stačí chvilka, neměly by být úplně měkké, protože se snadno trhají. Namočený rýžový papír položte na utěrku, ve spodní třetině navrstvěte listy salátu, avokádo, nakládaný zázvor, plátky žampionů. Spodní část papíru přetáhněte přes náplň, potom levou a pravou stranu, čímž vám vzniknou rolky. Servírujte s mističkou naředěné shoyu omáčky a s wasabi. Chuť tohoto pokrmu bude podobná sushi.
Mrkvové rizoto
Ingredience: 400 g mrkve, 140 g celozrnné rýže, 2 šalotky, 250 g Ricotty, 2 vejce, strouhaný parmazán, 1 česnek, 1 snítka rozmarýnu, několik lístků šalvěje, olivový olej
Postup: Rýži vložíme do většího množství osolené vroucí vody a vaříme téměř doměkka. Mrkev očistíme a nastrouháme na hrubším struhadle (jako okurku na salát). Když je rýže téměř uvařená, přidáme nastrouhanou mrkev a vše vaříme ještě pár minut (mrkev nesmí být úplně měkká). Slijeme a necháme vychladnout. Šalotku a česnek nakrájíme nadrobno a osmažíme na troše oleje. Ricottu smícháme s vejci, mlékem, 3 lžícemi parmazánu, osolíme a promícháme. Zhruba 3/4 směsi přimícháme k mrkvi s rýží, přidáme osmaženou šalotku s česnekem, přilejeme 3 lžíce oleje, přisypeme nadrobno nakrájené jehličky rozmarýnu, nadrobno natrhanou šalvěj, případně ještě osolíme a promícháme. Pekáček vymažeme olejem, poklademe mrkvovou směsí, naneseme zbylou Ricottu, zasypeme 2 lžícemi parmazánu, pokapeme olejem a dáme zapéct do trouby předehřáté na 200 °C cca po dobu 20 minut. Podáváme jako samostatný chod.
Zeleninové brambory
Ingredience: 1 kg brambor, špetka soli, 2 pórky, 4 mrkve, 1 lžíce olivového oleje, 160 g Eidamu, 1 zakysaná smetana
Postup: Brambory ve slupce dáme vařit do velkého hrnce s kmínem a solí. Pórky očistíme a nakrájíme na menší válečky. Brambory necháme zchladnout a oloupeme je. Uvařené a oloupané brambory nakrájíme na kolečka. Mrkev oloupeme a nastrouháme na hrubém struhadle. Mrkev a pórek blanšírujeme ve vroucí osolené vodě asi 2–3 minuty. Vyjmeme, necháme okapat. Troubu předehřejeme na 200 °C. Do vymazané zapékací misky narovnáme brambory, mrkev a pórek. Připravíme směs na zalití. Smícháme kysanou smetanu, mléko a sůl. Pokrm zalijeme a necháme zapéct do zlatova asi 20 minut. Hotové podáváme se zeleninovým salátem z míchané zeleniny, z krouhaného zelí či hlávkového salátu.
V naší poradně s názvem JAK NA OPRUZENINY KŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobrý večer moc bych vás chtěla poprosit o radu, už víc jak měsíc mám opruzeninu v trisle a rostahuje se mi to na pipku moc se omlouvám jak jsem to napsala,koupila jsem si v lékárně sudokrem a nic teď si to mažu framykoinem a také nic, nevím co mám dělat je mi to nepříjemné měla jsem to i pod prsem tam mi to pomohlo moc děkuji za odpověď Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To je normální a potká to každého. Pro odstranění je důležitá každodenní hygiena a jemné ale důkladné vysušení ručníkem nebo lépe fénem. Pokožku vysoušejte jemným přikládáním vždy čistého ručníku, který byl vyvařen během praní alespoň na 60°C. Pokožku ručníkem nedrhněte, ale ručník jen přikládejte. Drhnutí může navodit libý pocit při svědění, ale jinak kůži naruší a umožní prostoupit tomu opruzeneckému neřádu hlouběji do kůže. Za opruzeninu může nejčastěji nějaká mykóza. Mykózy milují vlhko, takže abyste zabránila vzniku vlhkého prostředí při pocení, tak ihned po vysušení aplikujte dětský zásyp. Máte-li trochu nadváhu, tak klidně můžete použít k zásypu i toaletní papír, který složíte a umístíte ho mezi nohy. Jakmile nebude vznikat vlhko, tak opruzenina samovolně zmizí. Dbejte na to, abyste zásyp obnovila vždy, když ucítíte, že již zvlhnul.
Druhá možnost je místo zásypu použít mast Clotrimazol, kterou volně koupíte v lékárně. Použijte ji vždy po umytí dvakrát denně. Do několika dní se to zahojí.
Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.
Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.
Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.
K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.
Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.
Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí k tomu, abychom palec drželi nahoře a&nb
Postup: Ovesné vločky vložíme do sítka, propláchneme vodou a vložíme do studené osolené vody, přivedeme k varu a vaříme doměkka. Po uvaření ovesné vločky přecedíme. Podáváme pouze odvar, který se popíjí teplý.
Máslové brambory – 3. stadium
Ingredience: 500 g brambor, 10 g másla, 0,5 g sušené petrželky, sůl
Postup: Brambory oloupeme, omyjeme, nakrájíme na menší kousky a uvaříme v osolené vodě. Po uvaření slijeme, přidáme máslo a posypeme sušenou petrželovou natí.
Krůtí prsa s broskvemi a vodovou bramborovou kaší – 4. stadium při obtížích
Ingredience: 500 g krůtích prsních řízků, 1 plechovka broskví nebo 2 čerstvé broskve, brambory, sůl, mletý kmín
Postup: Krůtí prsa omyjeme, vysušíme, naklepeme a lehce osolíme. Pánvičku lehce vytřeme olivovým olejem, rozpálíme a maso prudce orestujeme. Pak dáme spolu s broskvemi do hrnce, podlijeme vodou a dusíme na mírném plameni doměkka (cca 30 minut). Brambory oloupeme, dáme do hrnce s vodou, osolíme, přidáme kmín a vaříme cca 20 minut. Pak pomačkáme s trochou vody, ve které jsme vařili brambory. Na maso položíme broskve a přidáme kaši.
Kuřecí polévka – 4. stadium klidová fáze
Ingredience: 500 g kuřecích prsních řízků, 1 mrkev, 1 petržel, 1/4 celeru, 1,5 litru vody, 4 kuličky nového koření, 1 zarovnaná lžička soli, 1/2 lžičky Solčanky
Postup: Maso omyjeme a dáme do hrnce s vodou, osolíme a přidáme nové koření, vše dáme vařit. Jakmile začne polévka vařit, posbíráme a odstraníme lžící pěnu. Po hodině vaření na mírném plameni přidáme kořenovou zeleninu a Solčanku a vaříme další hodinu. Přidáme uvařené bezvaječné nudle.
Vepřová kýta – 4. stadium klidová fáze
Ingredience: 300 g vepřové kýty, mozzarella Italat nebo Zottarella light, 1–2 rajčata, brambory, bílý jogurt, olivový olej vhodný na smažení, panenský olivový olej, citron, bazalka, sůl, ledový salát, pečicí papír
Postup: Brambory oškrábeme a nakrájíme na centimetrové plátky, na plech dáme pečicí papír a plech zaplníme plátky brambor, posypeme bazalkou a osolíme. Dáme do trouby rozpečené na 230 stupňů, pečeme 20 minut z jedné strany, obrátíme a 20 minut pečeme z druhé strany. Plátky vepřové kýty omyjeme a osušíme, pak naklepeme, osolíme, posypeme bazalkou a chvíli smažíme na pánvi lehce vytřené olivovým olejem. Pak podlijeme vodou a dusíme 20–30 minut na mírném plameni. Rajčata spaříme vařící vodou, oloupeme a vybereme zrníčka. Rajčata i mozzarellu nakrájíme na plátky a položíme na hotové maso, přidáme brambory,
Hlen je produkován v období ovulace, na začátku a na konci cyklu by měla být pochva suchá a v období ovulace vlhká. Není však důležitá kvantita hlenu, ale jeho kvalita. Ta má vliv na životnost spermií.
Rozeznáváme čtyři typy hlenu:
žádný
lepkavý
krémový
konzistence vaječného bílku (nejplodnější)
Plodný hlen: spermie mohou žít až 5 dnů.
Žádný hlen: spermie nepřežijí několik hodin.
Znalost kvality hlenu zaručí určení neplodných dnů před ovulací a také nejplodnější den cyklu, kdy je maximální šance početí.
No a jak poznat kvalitu hlenu? Prozradí vám to níže popsané příznaky.
Kvalita hlenu se zjišťuje několikrát (minimálně třikrát) denně, kdykoliv jdete na záchod. Začíná se první den po skončení menstruace. Dobré je před zjišťováním provést několik stahů poševních svalů, čímž hlen snáz steče k poševnímu vchodu.
Nejdřív se zaměřte na pocity při poševním vchodu: nic (sucho), lepkavost, vlhko nebo slizko, jako kdybyste seděly v kaluži vaječného bílku?
Pak se zaměřte na zjištění kvality hlenu pomocí prstů: Rozevřete stydké pysky a setřete hlen z poševního vchodu. Promněte ho mezi prsty. Máte prsty suché? Lepí se? Je to krémové? Slizké, až lubrikační? Pak pomalu prsty rozevřete, jestli se hlen bude natahovat.
Místo prstu lze taky použít toaletní papír nebo kapesníček. Při stírání se zaměřte, jak papír klouže po stydkých pyscích: špatně klouže (sucho), hladce (jako namazaný krémem), nebo velmi lehce s lubrikačními pocity?
V době nejplodnějších dnů je třeba se při usednutí na záchod dívat pod sebe, protože hlen konzistence vaječného bílku často sám od sebe steče do vody. Při dopadu na hladinu vytvoří kuličku, která se pak jako zakalený žmolek potopí ke dnu. Takový hlen je značně vodnatý, po stečení se poševní vchod může jevit překvapivě suchý.
Pokud se nedaří získat žádný hlen při poševním vchodu, můžete ho zkusit stáhnout přímo z čípku pomocí ukazováčku a prostředníčku. Pokud se rozhodnete zjišťovat kvalitu přímo na čípku, musíte to tak provádět po celý cyklus. Nelze střídat zjišťování na poševním vchodu se zjišťováním na čípku.
Všímejte si taky, jak se během dne hlen jeví na spodním prádle. Nejplodnější hlen je vodnatý a tvoří vlhký kroužek, sušší hlen tvoří spíš protáhlou či hranatější skvrnu.
Na konci dne si do tabulky zaznamenejte pocity, kvantitu a kvalitu (včetně barvy a konzistence) nejplodnějšího hlenu toho dne. Například jste třikrát zjistila spíš krémový a jen jednou vodnatý jako bílek – zaznamenejte bílek.
Je důležité se naučit rozlišovat cervikální hlen od ostatních tekutin, které by mohly hodnocení mást. Jedná se o poševní zvlhčení, tekutina pohlavního vzrušení, sperma, lubrikační gely a spermicidy. V zásadě se hodnocení hlenu neprovádí při sexuálním vzrušení a bezprostředně po pohlavním styku.
Vyrobený dárek pro kamarádku by měl být cílený a originální. Vlastními silami vyrobené dárky určitě potěší každého obdarovaného. Nepotřebujete žádné extra zvláštní schopnosti, některé dárky vyrobíte velmi snadno a za krátký čas. Stačí mít chuť, vůli, potřebný materiál, znát postup výroby a můžete se pustit do vytváření krásných věcí pro potěšení i užitek.
Jehelníček
Obstarejte si kousek kanavy a bavlnky na vyšívání. Z kanavy vystřihněte obdélník nebo jiný motiv a počítejte s tím, že budete látku překládat na půl. Jednu půlku vyšijte křížkovým stehem podle vybraného motivu, kanavu přeložte, sešijte k sobě rubem až na malou dírku. Tou jehelníček otočte ven vyšitou stranou, do dírky nacpěte vatu nebo kousky nastříhaného molitanu a do dírky všijte uháčkované poutko nebo kousek stužky či provázku.
Ubrousková technika
Pořiďte si ubrousek s hezkými motivy. Pak si sežeňte květináč, prkýnko, nádobku z umělé hmoty, skla nebo kameny. Vybranou věc natřete základovou barvou, z ubrousku vystřihněte vybraný obrázek a odtrhněte vrchní vrstvu s potiskem. Jakmile bude základová barva úplně suchá, nalakujte místo na nalepení obrázku lakem a na vlhký lak přiložte motiv. Nakonec přelakujte, opatrně uhlaďte obrázek od středu k okrajům, nechte uschnout a dárek je na světě.
Malované kameny
K výrobě potřebujete ploché oblázky a motiv, který nejprve překreslíte na průsvitný papír a potom znovu překreslíte na oblázek přes kopírovací papír. Pokud umíte dobře malovat, nepotřebujete žádné předlohy. Obrázek vymalujte barvami, jakmile barva zaschne, přetřete vše bezbarvým lakem.
Sušený dárek
Nakrájejte menší jablíčka na kolečka i s jádřincem a usušte je. Potom je navlékněte na režnou nit, spojte do věnečku a ten ještě ozdobte nápaditou mašlí a ovažte papírovým provázkem. Chutné a voňavé dárky máte hotové.
Rakev je nezbytnou součástí každého pohřbu, je tedy potřebná při kremaci i při pohřbívání do země. Na trhu existuje mnoho typů rakví, některé z nich byly vyrobené v Čechách a jiné v zahraničí. Největší výrobna rakví v Čechách je v obci Počátky na Jindřichohradecku, kde ročně vyrobí zhruba 50 000 rakví. Což je obrovské množství, když uvážíme, že ročně v Čechách zemře asi 100 000 lidí. V této továrně na rakve se prkna nechávají schnout 6 měsíců a pak se rozřežou na jednotlivé lamely a roztřídí se podle kvality. Méně kvalitní dřevo se použije na ty části rakve, které nejsou vidět, jako je například dno rakve. Viditelné části rakve jsou z kvalitního dřeva. Protože 90 % zdejších rakví zamíří se zemřelým na kremaci, jsou často rakve vyráběné z topolového dřeva, které na kremaci stačí. Dubová rakev je předepsaná při pohřbu do země. Rakve jsou vyráběny hromadně, nejedná se o ruční práci, ornamenty vytváří válce se vzorem. Sestavení rakve trvá asi 10 minut. Ručně od začátku do konce se vyrábí minimum rakví, samozřejmě se to odrazí na ceně. Pozůstalí si mohou vybrat ze široké nabídky barev. V Čechách jsou nejprodávanější rakve v odstínu jaspisu a ořechu, tedy rakve v hnědých odstínech. Postupně se zase vrací do módy černé rakve. Nalakovat rakev požadovanou barvou trvá zhruba hodinu. Existují i levné verze rakví, které jsou určené jen na pohřeb bez obřadu, které se příliš nelakují, nalakovat je trvá asi 10 vteřin. Na dně každé rakve je voskovaný papír, pak papírová drť, vnitřek rakve bývá obvykle ze saténu. Levnější typy rakve stojí několik tisíc, nejdražší jsou k prodeji v řádu desítek tisíc.
Roztřepené konečky nelze zacelit a je potřeba je prostě ustřihnout. I když se ustřižení vlasů zdá jako banální záležitost, je lepší navštívit kadeřnický salon. Nůžky na papír rozhodně nejsou tím pravým, co vaše vlasy ocení. Pro stříhání vlasů jsou určeny speciální (ostré) nůžky, které používají v kadeřnických salonech.
Nejlepší radou jak předcházet viditelným poškozeným konečkům je pravidelné stříhání – zhruba jednou za šest týdnů.
Další z možností je použití přípravků, které dočasně „slepí“ konečky vlasů, avšak efekt vydrží jen pár hodin, nebo do dalšího umytí. (Péče pro poškozené vlasy)
Pokud však máte sklony k třepení konečků, doporučuje se používat tyto speciální séra i preventivně. Aplikovat přípravky na již roztřepené konečky vlasů je již jen opožděnou snahou o nápravu. Pamatujte že snadnější je problému předcházet než jej řešit.
Kvalitní šampony, balzámy a masky jsou naprosto nevyhnutelné. Pokud vaše vlasy trpí častým lámáním a třepením, je lepší volit i kvalitnější vlasovou kosmetiku, která je k dostání v kadeřnických salonech.
Říznutí o papír nebo pořezání při loupání jablka, popřípadě na potníky nebo menší podráždění pokožky, na všechny tyto maličkostech vám může pomoci čaj. Namočíte vatový polštářek do čaje (černý nebo zelený) a přiložíte to na postižené místo s vyrážkou. Následně po několika minutách to opláchnete a opakujte podle potřeby.
Odumřelé buňky kůže způsobují matnou a bezbarvou pleť. Peeling je určen pro všechny typy pleti. Chemický peeling odstraňuje odumřelé kožní buňky bez podráždění pokožky a stimuluje krevní oběh. Drobné syntetické kuličky nebo granule z přírodně drcených meruňkových pecek, otrub nebo mořského písku působí jako velmi jemný smirkový papír. Jako mechanický peeling se používají například solné krystaly, krystaly cukru, drátěnky a tuhé kartáče či abrazivní částice všeho druhu (jíl, písek, plastové částice).
Dermatitida je zánětlivý stav kůže, který se obvykle znovu vrací. Je to vlastně alergie, která může být zapříčiněna parfémy, kosmetikou, gumou, léky, mastmi nebo kontaktem s kovovými slitinami (včetně niklu, stříbra a zlata). Problémem mohou být některé druhy jídla. Jestliže je dráždidlo v neustálém styku s kůží, dermatitida se rozšíří a zhorší. Pokud chcete tyto problémy řešit, vyvarujte se prachu, průmyslových chemikálií, dýmu, sprejů, laků, motorových olejů, fermeží a rozpouštědel.
Vyhýbejte se čisticím prostředkům, kosmetice, tělovým olejům a mlékům, které obsahují lanolin, antihistaminy, benzoany, které zapříčiňují alergie, ucpávají tukové žlázy a způsobují dermatitidu a akné. Nenoste na práci v domácnosti gumové rukavice, kůže totiž vstřebává některé chemikálie v nich obsažené.
Nepoužívejte vazelínu či jiné tučné masti, protože zabraňují pocení a zvyšují svědění. Neškrábejte se, to jenom problém zhoršuje.
Stav se může zhoršit i emocionálním stresem a vyčerpáním. Vyvarujte se nachlazení a respiračním infekcím, neboť snižují odolnost těla a zhoršují váš ekzém. Vyhýbejte se lidem s opary, protože virus v nich může zapříčinit vážné kožní vyrážky, jestliže trpíte dermatitidou.
Dejte si pozor na alergeny, o nichž odborníci říkají, že jsou převážnou příčinou dermatitidy: 1) kravské mléko – buď nepijte mléko vůbec, nebo se snažte přejít na kozí; 2) pšeničný lepek – jsou i jiné obiloviny, které lze jíst místo pšenice; 3) nikl – odborníci tento problém nazývají „niklová vyrážka“; ženy, které mají propíchnuté uši a nosí náušnice, mohou jimi tělu způsobovat různé vyrážky, zvláště v místech, kde se těla dotýká další kov. Kromě toho jakýkoliv šperk, který má méně než 24 karátů, má v sobě aspoň trochu niklu.
Vyhýbejte se pěnovým koupelím a podobným mýdlovým koupelím. Nikdy se nekoupejte v horké vodě. Po vykoupání se jemně osušte. Netřete se.
Dětské vyrážky: Vyrážka u dětí může být zapříčiněna jedením vajec, arašídů, mléka, pšenice, ryb, kuřat, vepřového nebo hovězího masa. Vajíčka, arašídy a mléko jsou ze 75 procent příčinou dětských vyrážek.
Bez ohledu na to, co může být příčinou vyrážky, vynechejte pšenici, žito, oves a ječmen na šest týdnů. Potom pomalu přidávejte jedno po druhém, čímž zjistíte, jaký to má účinek na vaši dermatitidu.
Jestliže to umíte, změřte si po každém jídle puls, abyste zjistili, která jídla vám zvyšují tep – to jsou ta problematická.
Vyvarujte se mléčných produktů, bílé mouky, smažených jídel, dalších zpracovaných tuků a cukru. Nepoužívejte antiperspiranty, protože obsahují kov. Noste jen bavlněné spodní prádlo. Také levné prstýnky zapříčiňuj
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností: První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty.
V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme).
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu. Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, škodili byste nemocnému, ne vším. K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.
Chlorofyl (chlorophyllum) je přírodní látka způsobující zelené zbarvení rostlin. Molekula chlorofylu má jedinečnou schopnost přeměňovat sluneční energii na energii chemické vazby prostřednictvím fotosyntézy. Takto zelené rostliny vyrábějí sacharidy, základní zdroj energie pro další biochemické a biologické procesy na Zemi.
Již dávno před objevem chlorofylu a fotosyntézy byly zelené části rostlin ceněny jako přírodní léčiva. Jedinečné vlastnosti chlorofylu způsobily, že byl jednou z nejdříve vědecky zkoumaných přírodních látek za účelem terapeutického využití. Moderní medicína „objevila“ tento prostředek v první polovině 20. století, dnes se v medicínské praxi využívá především jako prostředek pro podporu hojení ran a v oblasti ústní hygieny.
Hojení ran bez ohledu na jejich původ a druh probíhá ve třech fázích, které se navzájem časově překrývají a prolínají. Každá fáze se vyznačuje specifickými buněčnými procesy, kterých se účastní různé enzymy, cytokiny a další látky.
Hojivé účinky chlorofylu byly pozorovány nejen v chirurgii, ale i v dermatologii. Nejlepších léčebných úspěchů s přípravky obsahujícími chlorofyl bylo dosaženo u pacientů s chronickými kožními vředy. Dále byly zkoumány jeho účinky při léčbě nosních, krčních a ušních chorob.
Chlorofyl má také dezinfekční vlastnosti, které se úspěšně využívali u pacientů s kolostomií, kostními infekcemi, infekcemi v dutině ústní a popáleninami.
Chlorofyl je velmi účinný i při gastrointestinálních problémech, podporuje tvorbu hemoglobinu a červených krvinek, léčí špatný dech, odstraňuje toxiny způsobující rakovinu, je účinný v absorpci vápníku a jiných těžkých minerálů, pomáhá v boji proti infekcím.
Biologické účinky chlorofylu
Za prokázané lze považovat:
deodorační účinky, a to jak po místním, tak i celkovém podání;
antibakteriální (bakteriostatické) účinky;
podpora granulace a epitelizace tkáně při hojení ran;
protiradiační a chemoprotektivní účinky.
Jednotlivé účinky chlorofylu se vzájemně doplňují a kombinují.
Deodorační účinky chlorofylu
Deodorační účinky chlorofylu byly vědecky potvrzeny ve 40. letech minulého století. V následujícím desetiletí následoval obrovský boom v oblasti výroby hygienických prostředků s obsahem chlorofylu. Objevil se toaletní papír, dětské pleny, prostěradla, žvýkačky, zubní pasty a mnoho dalších produktů s obsahem chlorofylu. V období této „chlorofylové hysterie“ byla ale také provedena řada seriózních výzkumů, které potvrdily pozitivní význam obsahu chlorofylu jako lokálního deodorantu.
Antibakteriální účinky chlorofylu
Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím.
Vši (Anoplura) jsou podřád bezkřídlého hemitabolicky parazitického řádu hmyzu Phthiraptera. Vši parazitují na těle savců a živí se krví svého hostitele. Vši jsou celosvětově rozšířené, je známo asi pět set druhů, v České republice se vyskytuje dvacet šest druhů. Velikost všech zástupců se pohybuje mezi 0,4–6,5 milimetry.
Vši mají v poměru k ostatnímu tělu velký zadeček, který je roztažitelný a složený z devíti zřetelných kroužků, které jsou pokryty různě tvarovanými a uspořádanými štětinami. Na zadeček navazuje hruď, která je malá s nezřetelným dělením. Křídla v důsledku parazitismu zcela zmizela. Tři páry nohou mají dvoučlánková chodidla, ukončená jedním drápkem, který slouží k držení vlasů či chlupů, a proto má schopnost ohnout se proti chodidlovému článku. Proto tento typ nohou označujeme jako přichycovací. Hlava má ústní ústrojí směřující dopředu, je podlouhlá a oproti hrudi užší. Vši mají složené oči, výjimku tvoří pouze vši parazitující na člověku. Většina druhů má i zakrnělá jednoduchá očka, která pro ně však nemají velký význam, a proto mohou u některých druhů i zcela chybět. Ústní ústrojí je bodavě sací a sosák je zakončen speciálními háčky. Samotné sací ústrojí se vysouvá ze sosáku až po proražení kůže na dobu sání. Tykadla jsou krátká s třemi až pěti články.
Poznat zavšivení je celkem snadné, upozorní nás na ně mnohdy nesnesitelné svědění kůže, které nutí ke škrábání. Dospělé vši můžeme vyčesat hustým hřebenem, nejlépe na bílý papír. Prohlídkou hlavy můžeme pouhým okem nalézt stříbřitě bílá vajíčka – hnidy, kterých je nejvíce za ušima a v zátylku. Podle výšky hnid na vlasu můžeme odhadnout délku trvání infekce. Jsou-li hnidy těsně u hlavy, je napadení vší čerstvé.
Veš se šíří hlavně přímým stykem, zejména v kolektivech, jako je rodina, předškolní a školní kolektivy, ubytovny a podobně. V menší míře pak prostřednictvím různých předmětů (hřebenů, kartáčů na vlasy, pokrývek hlavy, ložního prádla a dalších). Nejčastěji postiženy bývají osoby s nízkou hygienickou úrovní, napadeni však mohou být i osoby přísně dodržující osobní hygienu.