PLYNY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Espumisan je protipěnivý přípravek, zajišťuje tedy rozpad pěny, která brání vstřebávání plynů v žaludku a ve střevech. Tím umožňuje odchod plynů přirozenou cestou nebo jejich vstřebání stěnou střeva. Užívá se při obtížích spojených s nadměrným hromaděním plynů v zažívacím traktu, jako je zvýšený odchod střevních plynů konečníkem, nadýmání, pocit tlaku a plnosti v nadbřišku.
Espumisan příbalový leták
ESPUMISAN: 40 mg, měkké tobolky, patří do skupiny Simethiconum.
Tento přípravek je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto však přípravek Espumisan musíte užívat pečlivě podle návodu, aby vám co nejvíce prospěl.
Co je přípravek Espumisan a k čemu se používá
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Espumisan užívat
Jak se přípravek Espumisan užívá
Možné nežádoucí účinky
Jak přípravek Espumisan uchovávat
Další informace
CO JE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Látka nebo indikační skupina nebo mechanismus účinku
Espumisan je lék působící v trávicím traktu jako protipěnivý prostředek a používaný také jako diagnostická pomůcka.
Použití:
•k léčbě příznaků zažívacích obtíží způsobených plyny, například plynatosti (meteorismus) a pocitu plnosti;
•na doporučení lékaře k přípravě na vyšetření v oblasti dutiny břišní, například rentgenologickému a sonografickému vyšetření.
Obtíže způsobené plyny by mohly být také známkami funkčních poruch zažívacího traktu a projevovat se jako pocit tlaku a plnosti, předčasný pocit sytosti, říhání, hlasité pohyby střev a plynatost.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVAT
Neužívejte přípravek Espumisan, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na simetikon, oranžovou žluť (E110), methylparaben nebo na kteroukoli další složku přípravku Espumisan.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Espumisan je zapotřebí při nově vzniklých a/nebo přetrvávajících žaludečních obtížích. Musíte navštívit lékaře, aby mohla být zjištěna příčina obtíží a možné základní onemocnění, které vyžaduje léčbu.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky: Interakce s jinými léky nejsou známy.
Těhotenství a kojení: Nejsou žádné důvody pro omezení užívání přípravku Espumisan v těhotenství a po dobu kojení.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů: Žádná zvláštní upozornění nejsou třeba.
JAK SE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVÁ
Vždy užívejte přípravek Espumisan přesně podle pokynů uvedených v této příbalové informaci. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Dávkování: Obvyklá dávka je:
Při zažívacích obtížích způsobených plyny
Dospělí a mladiství: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.
Děti ve věku 6–14 let: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.
Pro mladší děti a kojence jsou k dispozici jiné lékové formy.
Při přípravě na zobrazovací vyšetření
Doporučené dávkování je 2 tobolky přípravku Espumisan třikrát denně (což odpovídá 240 mg simetikonu) v den před vyšetřením a 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80&n
Převážná část plynů se vstřebává, zbytek pak odchází konečníkem z těla ven. V tlustém střevě lidí přežívají stovky různých bakterií (probiotika), které působí pozitivně na náš organismus. Potravou pro tyto bakterie jsou prebiotika (nestravitelné jídlo). Konzumace některých potravin prospívá určitým bakteriím, které následně vytvářejí plyny, jako je vodík a metan. Rektální plyn je tvořen z 80 až 90 % těmito střevními bakteriemi. Ve střevě se tyto bakterie živí polysacharidy a cukry ze stravy. Takže, pokud tyto sacharidy v jídelníčku chybí, produkce rektálního plynu je snížena.
Důležitým faktorem při tvorbě plynu je také individuální snášenlivost potravin, která se projeví jako bolest v podbřišku nebo jako nadýmání po jídle. Jak již bylo napsáno, vše je individuální, dvě osoby sní stejné množství sacharidů, ovšem jedna vyprodukuje velké množství plynů, zatímco druhá žádné. Ve společnosti je plynatost velmi nepříjemná a obtěžuje nás zejména psychicky. Mnoho lidí však zapomíná na to, že vždy je lepší plynatost než její opak. Zástava odchodu plynů je varujícím příznakem, že je něco v nepořádku.
Kde se plyny berou:
ze spolykaného vzduchu (dusík) ;
z krevních plynů vylučovaných střevní stěnou;
z plynů vznikajících při trávení;
z plynů vznikajících při kvašení sacharidů;
z plynů vznikajících hnitím bílkovin a sekretů.
Z čeho se plyny skládají:
dusík;
kyslík;
oxid uhličitý;
vodík;
metan.
K odstranění plynu z trávicího traktu dochází nejen plynatostí, ale i říháním, vstřebáním do krve nebo spotřebováním bakteriemi.
Espumisan kapky 100 mg/ml léčí příznaky plynatosti (nadýmání a zvýšený odchod plynů konečníkem) a jsou vhodné pro všechny věkové skupiny pacientů. Způsobují rozpad bublinek plynu nacházejících se v potravě a na sliznici zažívacího traktu. Plyny uvolněné tímto způsobem mohou být následně vstřebány střevní stěnou nebo odstraněny z těla činností střev. Espumisan kapky 100 mg/ml se používají: k léčbě příznaků zažívacích obtíží způsobených plyny, například hromadění plynů ve střevech (meteorismus), při plynatosti nebo při zvýšené tvorbě střevních plynů po operacích. Dále se používají k přípravě na zobrazovací vyšetření v oblasti břicha (například rentgenologické a sonografické vyšetření, endoskopická vyšetření, jako doplněk suspenzí kontrastních látek).
Ve svém příspěvku NEPRŮCHODNOST STŘEVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
můj syn byl loni v dubnu hospitalizován s urputnými bolestmi břicha. Diagnóza -divertikulóza sigmatu. Byl převeden do gastroenterologické poradny, kde mu dělali kolonoskopii, vyšetření žaludku- bez nálezu.V listopadu byl přeléčen antibiotiky a po požití většího množství burských oříšků-znovu velké bolesti břicha-břicho nafouklé, neodcházely větry, nemohl se vyprázdnit.Obvodní lékařka ho odeslala na chirurgii- tam mu lékař doporučil bezlepkovou dietu s tím, že divertikly nemá.( po třech týdnech z něj vycházely oříšky). Následovalo vyšetření na alergii na lepek a jiné potraviny- vše v pořádku. Bolestmi od prosince trpí doposud, má řetízkující stolici, větry odcházejí málo, neustále se cítí nafouklý, plný. Jelikož byl i na vyšetření s ledvinami( v jiné nemocnici) a současně s nimi mu udělali CT břicha, znovu mu diagnostikovali teď už těžkou divertikulózu sigmatu, s tím, že to má ihned konzultovat s gastroenterologem.Ten mu řekl, že je zdráv, že divertikly nemá. Tak už nevíme , co dělat. Syn se cítí velice špatně, jeho stav ho omezuje v pracovním i osobním životě. Děkuji Novoseljuková
zkoušel espumisan, probiotika,vlákninu,kompoty, algiphenové kapky,a různé léky na zánět střev....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
děkuji za odpověď, jen bych chtěla upřesnit,synovi je 42 roků. Z vaší odpovědi vyplývá, že se jedná oneprůchodnost tlustého střeva-zvětšené břicho, neodchází plyny, stolice- ale kam se ještě obrátit, když mu v nemocnici v Boskovicích loni v dubnu, kde byl hospitalizován, diagnostikovali divertikulózu,v Brně letos v lednu těžkou divertikulózu a gastroenterolog , který mezi oběma vyšetřeními provedl kolonoskopii ,gastroskopii, tvrdí, že je zdráv?? J á jsem přesvědčená, že při vyprázdnění a vyčištění střeva a úplném splasknutí ty divertikly mohl přehlédnout? Mám o něj strach, vždyť v prosinci to vypadalo, že ty bolesti už nevydrží a nikdo nepomohl- doporučili mu bezlepkovou dietu alergii na lepek nemá!
Jako střevní neprůchodnost u dětí označujeme částečné nebo úplné zablokování tenkého nebo tlustého střeva. Tento stav brání průchodu potravy a stolice a může ohrozit i život dítěte. Patří sem pylorostenóza, atrézie střeva, stenóza střev, střevní srůsty, nádory či zauzlení střev neboli volvulus. Střevní neprůchodnost se projeví křečemi, bolestmi břicha, nevolností a zvracením, průjmy, nechutí k jídlu a horečkou. Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (což je zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici.
Dítě může mít i horečku.
Bolest a zvětšení břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ubývá na váze. Je nutné okamžitě zahájit léčbu. Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst: proto musí zůstat v nemocnici a dostávat nitrožilní výživu. Nejprve zavede lékař dítěti nosem do žaludku hadičku, kterou se mechanicky odstraní plyny a obsah žaludku a střev. K odstranění neprůchodnosti je nutná operace. Po operaci lze očekávat, že se dítě úplně uzdraví. Do týdne je zpravidla z nemocnice propuštěno.
Hlavním zástupcem sacharidů v mléce je disacharid laktóza, nazývaný též mléčný cukr. Normálně se laktóza díky enzymu beta-galaktozidáza (tedy laktáza) produkovanému v tenkém střevě rozštěpí na dvě složky – glukózu a galaktózu – a ty mohou být absorbovány střevem. Pokud se tento enzym netvoří (nebo jen nedostatečně), dostává se nerozložená nebo jen částečně rozložená laktóza do tlustého střeva, kde slouží jako potrava baktériím a způsobuje obtíže. Při menší produkci laktázy se dostane nerozštěpená laktóza do hlubších záhybů střeva, které jsou osídleny bakteriemi. Zde probíhá bakteriální rozklad na mléčnou kyselinu, octovou kyselinu, oxid uhličitý, metan a vodík. Schopností laktózy vázat vodu stoupá osmotický tlak a voda teče do střeva. Současné tvoření kyselin podporuje pohyb střeva, následkem je nadýmání a průjem. Vzniklé plyny nadýmají břišní prostor a způsobují vedle nadýmání také tlakové bolesti. Tyto plyny mohou proniknout stěnou střeva a dostat se do krve. Nadto způsobuje velké množství laktózy nárůst kolibakterií v tlustém střevě. Zatěžováním střeva se však z intolerance může vyvinout alergie. Jako následek narušené střevní flóry se mohou střevní sliznice stát propustnými a nemohou již plnit funkci bariéry. Nestrávené zbytky jídel, například molekuly bílkovin, mohou proniknout střevní stěnou a dostat se tak do krve a do orgánů. Tam působí toxicky a jsou příčinou četných obtíží a nemocí. Vysoká konzumace mléčného cukru zvyšuje možnost vzniku obezity a nadváhy. Mléčný cukr může působit projímavě, nadýmat a způsobovat křeče v žaludku.
Při léčbě či regulaci (eliminaci) plynatosti se ovlivňuje vyvolávající mechanismus. Pokud nadýmání není stavem trvalým či nijak výrazným a omezujícím, můžeme jej řešit sami. Co dělat? Jako pomoc se osvědčily: eliminační diety; plynopudné čaje; léky upravující střevní mikroflóru (eubiotika, například Lactobacillus acidophilus), volně prodejná deflatulencia (SAB, Espumisan, Ceolat), což jsou přípravky snižující povrchové napětí tekutin v trávicí trubici; spasmolytika; přírodní adsorbující silikáty (Smecta).
V případě vážnějších a přetrvávajících obtíží je vhodné konzultovat s gastroenterologem, zda za nadýmáním nestojí nějaké onemocnění zažívacího traktu, například chronické záněty střev nebo divertikulóza. Rovněž v případě akutních bolestí spojených s nadmutím a neodcházejícími plyny bychom měli vyhledat lékaře, protože se může jednat o akutní stav, a sice o náhlou příhodu břišní (ať už zánětlivou, či ileus, tedy střevní neprůchodnost).
Moderní medicína nabízí jako řešení problémů se střevy probiotika a prebiotika, prokinetika, deflatulencia, amara či digestiva. Ale každý člověk si je určitě vědom toho, že správnou skladbou stravy (tedy zdravou stravou) můžeme významně ovlivnit zažívací potíže. Z konkrétních potravin se pak doporučují celé obiloviny (konzumace například kukuřice) a mléčné výrobky (jogurty, jogurtové nápoje, kefíry, zákysy).
Mějte na paměti, že zdravé nadýmání je součástí života. Většinou se objeví, když do jídelníčku náhle zařadíte luštěniny a vlastně všechny zdravé potraviny. Po čase si však organismus na tyto potraviny zvykne a nadýmání poleví. „Bez prdů to nejde, prdíme všichni, dokonce i zvířata.‟
Při nadměrné plynatosti použijte Espumisan, ten opravdu po pár tobolkách střevům uleví, jelikož lehce odvádí plyny ze střev.
Příčinou zauzlení střev u dětí může být řada poruch trávicího ústrojí.
Pylorostenóza: Tato vrozená porucha způsobuje blokádu vrátníku (trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva). Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev: Částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Pooperační střevní srůsty: Po operaci břicha dochází někdy v břiše ke srůstům zjizvených tkání, které způsobí neprůchodnost střev.
Paralytický ileus: Střevo dítěte může být paralyzováno po infekci nebo po operaci a ztratí schopnost posunovat potravu a stolici do konečníku. Paralyzované střevo se zvětšuje, neboť se plní tekutinou, potravou a vzduchem.
Volvulus („zauzlení střev“): Střevo dítěte se otočí kolem své osy a stane se neprůchodným. Příčinou může být vrozená malformace střev, zánět Meckelova divertiklu nebo střevní srůsty.
Nádory: Střevní neprůchodnost může vyvolat rakovinný nebo nerakovinný nádor, který roste ve střevní stěně nebo na ní.
Jiné poruchy: Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť nebo kýly (kýla brániční a kýla tříselná).
Příznaky: Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou, nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici. Dítě může mít horečku. Bolest a zvětšení (otok) břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ztrácí na váze. Má-li dítě některý z uvedených příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře. Lékař určí diagnózu na základě informací, které mu dáte, a na základě fyzického vyšetření. K potvrzení diagnózy a k lokalizování místa neprůchodnosti je obvykle nutný rentgen břicha a krevní testy.
Léčba: Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst, proto musí zůstat
Bolest v podbřišku je častým příznakem nadýmání. Jde o nepříjemné pocity plnosti břicha, zvenčí se projevující nafouknutím. Někdy se mohou dostavit i kruté křeče, zvláště když plyny neodcházejí přirozenou cestou ven. Někdy se bolesti břicha prolínají a lze jen těžko rozpoznat, o jakou bolest vlastně jde. Pro určení nemoci je však důležitý co nepodrobnější popis bolesti. Pokud se dlouho zadržují střevní plyny ve střevech, dochází k velmi nepříjemným bolestem v podbřišku, které mohou mít i kolikózní charakter a mohou vést až k hospitalizaci.
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
hypnotickou složku (ztrátu vědomí): umožní nevnímat bolest a k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika;
analgezii: odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat;
svalovou relaxaci: potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace;
vegetativní stabilizaci: zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku.
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné ni
Extrakt z horského jalovce (20 %) má silně močopudné účinky, dezinfikuje močové cesty a uvolňuje plyny. Má příznivý účinek na žaludek a střeva. Podporuje činnost ledvin, odvodňuje organismus a prokrvuje všechny měkké sliznice. Proto se doporučuje při špatné funkci ledvin, při léčbě dny, revmatismu, kašle, bronchitidy, nachlazení a také pro vyšší potenci. Čistí krev a celkově posiluje, zlepšuje imunitní systém celého těla.
Co dělat, když stolice neplave? Je normální, že stolice neplave a potopí se?
Ano, je normální, že stolice klesá ke dnu. Může to být známka zdravé stolice. Stolice plave na hladině, pokud obsahuje přebytečné plyny, k čemuž může dojít při dietě s vysokým obsahem vlákniny, nebo pokud stolice obsahuje vyšší hladiny tuku.
Konzistence, tvar stolice a to, zda klesá nebo plave, mohou být užitečnými signály zdravotního stavu zažívacího traktu.
Hnědá, dobře tvarovaná, měkká stolice, která neplave a klesá na dno záchodové mísy, svědčí o zdravém vyprazdňování.
Stolice, která plave, může signalizovat nadbytek plynu nebo tuku v hovínku. Může to být také známka infekce nebo jiného zdravotního stavu.
Mnoho volných radikálů nepochází z vnějšího prostředí organismu, ale spíše z metabolických procesů probíhajících v lidském těle. Při tomto procesu se využívá kyslík, který může být volným radikálem. V těle se tvoří velké množství volných radikálů, které způsobují biochemickou řetězovou reakci, při níž je tělo zásobováno energií.
Člověk je vystaven mnohem většímu množství volných radikálů, než je schopen zvládat. Kromě oxidačního stresu způsobeného metabolickými procesy dochází k vnějšímu působení volných radikálů. Výfukové plyny a další emise obsahují oxid uhelnatý a jiné škodlivé sloučeniny, které pronikají plícemi do krevního řečiště, kde mohou vyvolat ničivou řetězovou reakci. Další agresivní molekulou, která způsobuje v těle stejně velké škody jako volné radikály, je ozón.
Extrémně nebezpečné je kouření. Inhalovaný cigaretový kouř obsahuje velké množství toxinů. Kuřáci, ale také lidé, kteří jsou často vystaveni kouři z jiných příčin, jsou ohroženi předčasným stárnutím a trpí vážným poškozením buněk, které může vyústit v rakovinu.
Alkohol poškozuje játra a při velké konzumaci dochází k tvorbě agresivního oxidu (volných radikálů), který zpomaluje obnovu buněk, čímž vede k viditelnému fyzickému rozkladu.
Pesticidy (jedy), které mohou být obsaženy v ovoce a zelenině, jsou také pro lidské tělo škodlivé. Jejich součástí jsou také volné radikály, které vedou k oxidačnímu stresu ničícímu buněčné membrány.
Vystavením pokožky UVA a UVB záření dochází k oddělení molekul z jejich pevného spojení, čímž dochází k tvorbě a výskytu volných radikálů. Nezdravé opalování nebo spálení způsobuje stárnutí kůže. V extrémních případech dochází k poškození genetického materiálu buněk na kůži, které je spouštěcím faktorem rakoviny kůže.
Suchý kašel může být kromě virových infekcí také příznakem závažnějších chorob – rakoviny plic, sarkoidózy, srdečního selhávání, nebo je vyvolán vedlejším účinkem léků (zvláště takzvaných ACE inhibitorů, které se předepisují na chronické srdeční selhávání nebo na snížení vysokého krevního tlaku). Pokud je suchý kašel v takovém případě hodně obtěžující, potom je nutné poradit se o podávání léku s lékařem, který vám ho předepsal. Lékař by měl zvolit jinou alternativu. Kašel může být i psychického původu – při hysterii a nervové labilitě.
Dávivý kašel
Černý kašel nebo dávivý kašel je infekční bakteriální onemocnění, které způsobuje bakterie Bordetella pertussis. Nemoc se přenáší kapénkovou infekcí a projevuje se jako velmi silný, dráždivý kašel, který může být až dávivý a při nadechování může znít jako kokrhání kohouta. U některých typů onemocnění je typické vykašlávání hlenu. Tělesná teplota bývá značně vysoká, někdy až kolem 40 °C.
Vlhký kašel
Vlhký kašel je kašel se současným vykašláváním hlenu, který může mít různou konzistenci a barvu (bílá, šedá, hnisavě nažloutlá či nazelenalá, nebo s příměsí krve – načervenalá). Pokud vykašláváte takto podezřele zbarvený hlen, raději zajděte k lékaři, aby vám nasadil antibiotika, případně odeslal vzorek vykašlaného hlenu do laboratoře k určení původce nemoci a podle toho pak léčbu upravil. Tento kašel provází nejčastěji chronickou bronchitidu, ale i jiné chorobné procesy dýchacího ústrojí, jako jsou zápaly plic, bronchiektázie (rozšíření průdušek na podkladě vrozené anomálie nebo nemocí průdušek) a pleuritidy (záněty pohrudnice). Hnisavý hlen s příměsí krve je příznakem tuberkulózy. Hlen může být také původně z nosu (při zadní rýmě), kdy stéká do nosohltanu a pak dráždí sliznici k vykašlávání. Jindy může být vlhký kašel důsledkem odeznívajícího zánětu, který začínal suchým kašlem a na který zabrala léčba.
Akutní kašel
Je vyvolán přímým podrážděním dýchacích cest. Akutní kašel je mnohdy velmi pocitově nepříjemný, protože zde u mnohých dochází ke strachu o život. Nejčastější příčinou tohoto kašle je vdechnutí cizího tělesa nebo slin. Forma akutního kašlavého reflexu může být vyprovokována také dráždivými plyny, při alergiích nebo při akutních bakteriálních či virových onemocněních. Akutní kašel může mít svou příčinu i v srdečním selhání.
Chronický kašel
Habituální kašel se vyskytuje u chronických forem různých onemocnění dýchacích cest. Mezi tato onemocnění patří zejména CHOPN – chronická obstrukční plicní nemoc, dále pak astma, černý kašel, kuřácký kašel nebo rakovina plic. Za chronický kašel se považuje kašel trvající déle než 4–6 týdnů. Další základní dělení kašle je podle toho, zda se př
Nerozštěpená laktóza je ve střevě nadbytečná. Střevo se snaží svůj obsah naředit, proto dovnitř jeho průsvitu začne pronikat velké množství vody, která způsobí zvětšení objemu střevního obsahu, což se projeví urychlením peristaltiky a vzniká průjem. Laktóza navíc v tlustém střevě představuje potravu pro bakterie, které ji začnou kvasit. Tím vzniká mnoho produktů – vodík, plyny jako metan a oxid uhličitý, a také organické kyseliny, které dráždí střevní stěnu a vyvolávají křeče a bolesti břicha. Vodík se vstřebává a bývá vydechován plícemi, čehož se využívá při diagnostice onemocnění. Důsledkem nedostatečného zpracování laktózy pak bývá kysele zapáchající průjem objevující se v návaznosti na konzumaci mléka (30 minut až 12 hodin), dále roztažení střev, kručení v břiše a přelévání obsahu střev. Průjem bývá doprovázen zvýšeným odchodem plynů. U některých pacientů, zejména kojenců, nebývá typickým příznakem průjem, ale bolesti břicha, následné odmítání potravy a nedostatečné přibývání dítěte na váze.
Chronická bronchitida probíhá dlouhodobě, nebo se často vrací. Nejčastějším důvodem bývá kouření, prach a znečištěné ovzduší. Bronchitida patří k nejčastějším onemocněním dýchací soustavy, chronickým typem bronchitidy totiž trpí až každý pátý obyvatel České republiky.
Chronická bronchitida vzniká dlouhodobým drážděním dýchacích cest. Nejčastěji ji zaviní kouření cigaret. Její vznik může také podpořit prašné prostředí v práci nebo nezdravé ovzduší ve velkoměstech.
Projevy: Jsou podobné jako u akutního typu bronchitidy. Jde hlavně o suchý, dráždivý kašel, zvláště po ránu. Občas se objeví vykašlávání hlenu zbarveného do hněda, neboť může obsahovat částečky prachu, kouřových zplodin a dehtu (u kuřáků). Kašel trvá po dobu několika týdnů až měsíců a může se opakovat několikrát do roka. Nemocný je unavený a schvácený, z nedostatku okysličení může mít bledou až namodralou kůži. Kašel se zhoršuje s námahou.
Diagnostika: Je stejná jako u akutního zánětu, spočívá v poslechu dýchacích cest, vyšetření krve a sputa (hlenu). Navíc se provádí rentgen a funkční vyšetření plic a test na krevní plyny.
Chronický zánět může způsobit trvalé poškození průdušek a chronickou obstrukci plic (CHOPN). Toto onemocnění je nebezpečné, provází ho trvalá dušnost, přičemž celý organismus trpí nedostatkem kyslíku. Na tuto chorobu se i umírá.
Odborníci ve zdravotnictví tvrdí, že plynatost a nadýmání jsou obvykle výsledkem nesprávného trávení, přítomnosti parazitů anebo vnitřní poruchy, jakou je například syndrom dráždivého tračníku (IBS). U některých lidí se objevují bolesti v oblasti břicha (často silné), když jsou střeva naplněny plyny. Nadměrné množství plynů může být velice zneklidňujícím a nepříjemným stavem.