ESPUMISAN: 40 mg, měkké tobolky, patří do skupiny Simethiconum.
Tento přípravek je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto však přípravek Espumisan musíte užívat pečlivě podle návodu, aby vám co nejvíce prospěl.
Co je přípravek Espumisan a k čemu se používá
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Espumisan užívat
Jak se přípravek Espumisan užívá
Možné nežádoucí účinky
Jak přípravek Espumisan uchovávat
Další informace
CO JE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Látka nebo indikační skupina nebo mechanismus účinku
Espumisan je lék působící v trávicím traktu jako protipěnivý prostředek a používaný také jako diagnostická pomůcka.
Použití:
•k léčbě příznaků zažívacích obtíží způsobených plyny, například plynatosti (meteorismus) a pocitu plnosti;
•na doporučení lékaře k přípravě na vyšetření v oblasti dutiny břišní, například rentgenologickému a sonografickému vyšetření.
Obtíže způsobené plyny by mohly být také známkami funkčních poruch zažívacího traktu a projevovat se jako pocit tlaku a plnosti, předčasný pocit sytosti, říhání, hlasité pohyby střev a plynatost.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVAT
Neužívejte přípravek Espumisan, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na simetikon, oranžovou žluť (E110), methylparaben nebo na kteroukoli další složku přípravku Espumisan.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Espumisan je zapotřebí při nově vzniklých a/nebo přetrvávajících žaludečních obtížích. Musíte navštívit lékaře, aby mohla být zjištěna příčina obtíží a možné základní onemocnění, které vyžaduje léčbu.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky: Interakce s jinými léky nejsou známy.
Těhotenství a kojení: Nejsou žádné důvody pro omezení užívání přípravku Espumisan v těhotenství a po dobu kojení.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů: Žádná zvláštní upozornění nejsou třeba.
JAK SE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVÁ
Vždy užívejte přípravek Espumisan přesně podle pokynů uvedených v této příbalové informaci. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Dávkování: Obvyklá dávka je:
Při zažívacích obtížích způsobených plyny
Dospělí a mladiství: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.
Děti ve věku 6–14 let: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.
Pro mladší děti a kojence jsou k dispozici jiné lékové formy.
Při přípravě na zobrazovací vyšetření
Doporučené dávkování je 2 tobolky přípravku Espumisan třikrát denně (což odpovídá 240 mg simetikonu) v den před vyšetřením a 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) ráno v den vyšetření.
Jestliže máte pocit, že účinek přípravku Espumisan je příliš silný, nebo naopak slabý, poraďte se, prosím, se svým lékařem nebo lékárníkem.
Způsob podání: Espumisan se užívá během jídla nebo po jídle, podle potřeby také před spaním.
Délka léčby: Délka léčby se řídí průběhem obtíží.
Espumisan může být v případě potřeby na doporučení lékaře užíván také dlouhodobě.
Jestliže jste užil(a) více přípravku Espumisan, než jste měl(a): Předávkování po užití přípravku Espumisan není známo.
Léčivá látka přípravku Espumisan vytváří v zažívacím traktu pěnu, rozpadá se čistě fyzikálně a je biologicky a chemicky zcela neaktivní. Předávkování je proto v podstatě vyloučeno. I velká množství přípravku Espumisan jsou snášena bez obtíží.
Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Espumisan: V takovém případě můžete vynechanou dávku kdykoli nahradit.
Jestliže jste přestal(a) užívat přípravek Espumisan: V takovém případě by mohlo dojít k návratu obtíží. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.
MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Nežádoucí účinky spojené s užíváním přípravku Espumisan nebyly dosud pozorovány. Barvivo oranžová žluť (E110) by mohlo vyvolat alergické reakce. Methylparaben by mohl způsobit reakce z přecitlivělosti, a to i opožděné. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
JAK PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UCHOVÁVAT
Uchovávejte při teplotě do 30 °C, v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkem. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Přípravek Espumisan nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na blistru, štítku a krabičce za „použitelné do“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
DALŠÍ INFORMACE
Co přípravek Espumisan obsahuje: Léčivou látkou je simethiconum. Jedna tobolka obsahuje 40 mg simethiconum. Pomocnými látkami jsou želatina, glycerol 85%, methylparaben, chinolinová žluť, oranžová žluť.
Jak přípravek Espumisan vypadá a co obsahuje toto balení: Téměř kulaté, žluté, měkké želatinové tobolky, obsah tobolky je bezbarvý, nepatrně zakalený.
Velikost balení: 25, 50, 100 měkkých tobolek. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce: Berlin-Chemie AG (Menarini Group), 12489 Berlín, Německo
Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 19. 1. 2011.
Převážná část plynů se vstřebává, zbytek pak odchází konečníkem z těla ven. V tlustém střevě lidí přežívají stovky různých bakterií (probiotika), které působí pozitivně na náš organismus. Potravou pro tyto bakterie jsou prebiotika (nestravitelné jídlo). Konzumace některých potravin prospívá určitým bakteriím, které následně vytvářejí plyny, jako je vodík a metan. Rektální plyn je tvořen z 80 až 90 % těmito střevními bakteriemi. Ve střevě se tyto bakterie živí polysacharidy a cukry ze stravy. Takže, pokud tyto sacharidy v jídelníčku chybí, produkce rektálního plynu je snížena.
Důležitým faktorem při tvorbě plynu je také individuální snášenlivost potravin, která se projeví jako bolest v podbřišku nebo jako nadýmání po jídle. Jak již bylo napsáno, vše je individuální, dvě osoby sní stejné množství sacharidů, ovšem jedna vyprodukuje velké množství plynů, zatímco druhá žádné. Ve společnosti je plynatost velmi nepříjemná a obtěžuje nás zejména psychicky. Mnoho lidí však zapomíná na to, že vždy je lepší plynatost než její opak. Zástava odchodu plynů je varujícím příznakem, že je něco v nepořádku.
Kde se plyny berou:
ze spolykaného vzduchu (dusík) ;
z krevních plynů vylučovaných střevní stěnou;
z plynů vznikajících při trávení;
z plynů vznikajících při kvašení sacharidů;
z plynů vznikajících hnitím bílkovin a sekretů.
Z čeho se plyny skládají:
dusík;
kyslík;
oxid uhličitý;
vodík;
metan.
K odstranění plynu z trávicího traktu dochází nejen plynatostí, ale i říháním, vstřebáním do krve nebo spotřebováním bakteriemi.
Espumisan kapky 100 mg/ml léčí příznaky plynatosti (nadýmání a zvýšený odchod plynů konečníkem) a jsou vhodné pro všechny věkové skupiny pacientů. Způsobují rozpad bublinek plynu nacházejících se v potravě a na sliznici zažívacího traktu. Plyny uvolněné tímto způsobem mohou být následně vstřebány střevní stěnou nebo odstraněny z těla činností střev. Espumisan kapky 100 mg/ml se používají: k léčbě příznaků zažívacích obtíží způsobených plyny, například hromadění plynů ve střevech (meteorismus), při plynatosti nebo při zvýšené tvorbě střevních plynů po operacích. Dále se používají k přípravě na zobrazovací vyšetření v oblasti břicha (například rentgenologické a sonografické vyšetření, endoskopická vyšetření, jako doplněk suspenzí kontrastních látek).
Ve svém příspěvku NEPRŮCHODNOST STŘEVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
můj syn byl loni v dubnu hospitalizován s urputnými bolestmi břicha. Diagnóza -divertikulóza sigmatu. Byl převeden do gastroenterologické poradny, kde mu dělali kolonoskopii, vyšetření žaludku- bez nálezu.V listopadu byl přeléčen antibiotiky a po požití většího množství burských oříšků-znovu velké bolesti břicha-břicho nafouklé, neodcházely větry, nemohl se vyprázdnit.Obvodní lékařka ho odeslala na chirurgii- tam mu lékař doporučil bezlepkovou dietu s tím, že divertikly nemá.( po třech týdnech z něj vycházely oříšky). Následovalo vyšetření na alergii na lepek a jiné potraviny- vše v pořádku. Bolestmi od prosince trpí doposud, má řetízkující stolici, větry odcházejí málo, neustále se cítí nafouklý, plný. Jelikož byl i na vyšetření s ledvinami( v jiné nemocnici) a současně s nimi mu udělali CT břicha, znovu mu diagnostikovali teď už těžkou divertikulózu sigmatu, s tím, že to má ihned konzultovat s gastroenterologem.Ten mu řekl, že je zdráv, že divertikly nemá. Tak už nevíme , co dělat. Syn se cítí velice špatně, jeho stav ho omezuje v pracovním i osobním životě. Děkuji Novoseljuková
zkoušel espumisan, probiotika,vlákninu,kompoty, algiphenové kapky,a různé léky na zánět střev....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
děkuji za odpověď, jen bych chtěla upřesnit,synovi je 42 roků. Z vaší odpovědi vyplývá, že se jedná oneprůchodnost tlustého střeva-zvětšené břicho, neodchází plyny, stolice- ale kam se ještě obrátit, když mu v nemocnici v Boskovicích loni v dubnu, kde byl hospitalizován, diagnostikovali divertikulózu,v Brně letos v lednu těžkou divertikulózu a gastroenterolog , který mezi oběma vyšetřeními provedl kolonoskopii ,gastroskopii, tvrdí, že je zdráv?? J á jsem přesvědčená, že při vyprázdnění a vyčištění střeva a úplném splasknutí ty divertikly mohl přehlédnout? Mám o něj strach, vždyť v prosinci to vypadalo, že ty bolesti už nevydrží a nikdo nepomohl- doporučili mu bezlepkovou dietu alergii na lepek nemá!
Jako střevní neprůchodnost u dětí označujeme částečné nebo úplné zablokování tenkého nebo tlustého střeva. Tento stav brání průchodu potravy a stolice a může ohrozit i život dítěte. Patří sem pylorostenóza, atrézie střeva, stenóza střev, střevní srůsty, nádory či zauzlení střev neboli volvulus. Střevní neprůchodnost se projeví křečemi, bolestmi břicha, nevolností a zvracením, průjmy, nechutí k jídlu a horečkou. Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (což je zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici.
Dítě může mít i horečku.
Bolest a zvětšení břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ubývá na váze. Je nutné okamžitě zahájit léčbu. Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst: proto musí zůstat v nemocnici a dostávat nitrožilní výživu. Nejprve zavede lékař dítěti nosem do žaludku hadičku, kterou se mechanicky odstraní plyny a obsah žaludku a střev. K odstranění neprůchodnosti je nutná operace. Po operaci lze očekávat, že se dítě úplně uzdraví. Do týdne je zpravidla z nemocnice propuštěno.
Hlavním zástupcem sacharidů v mléce je disacharid laktóza, nazývaný též mléčný cukr. Normálně se laktóza díky enzymu beta-galaktozidáza (tedy laktáza) produkovanému v tenkém střevě rozštěpí na dvě složky – glukózu a galaktózu – a ty mohou být absorbovány střevem. Pokud se tento enzym netvoří (nebo jen nedostatečně), dostává se nerozložená nebo jen částečně rozložená laktóza do tlustého střeva, kde slouží jako potrava baktériím a způsobuje obtíže. Při menší produkci laktázy se dostane nerozštěpená laktóza do hlubších záhybů střeva, které jsou osídleny bakteriemi. Zde probíhá bakteriální rozklad na mléčnou kyselinu, octovou kyselinu, oxid uhličitý, metan a vodík. Schopností laktózy vázat vodu stoupá osmotický tlak a voda teče do střeva. Současné tvoření kyselin podporuje pohyb střeva, následkem je nadýmání a průjem. Vzniklé plyny nadýmají břišní prostor a způsobují vedle nadýmání také tlakové bolesti. Tyto plyny mohou proniknout stěnou střeva a dostat se do krve. Nadto způsobuje velké množství laktózy nárůst kolibakterií v tlustém střevě. Zatěžováním střeva se však z intolerance může vyvinout alergie. Jako následek narušené střevní flóry se mohou střevní sliznice stát propustnými a nemohou již plnit funkci bariéry. Nestrávené zbytky jídel, například molekuly bílkovin, mohou proniknout střevní stěnou a dostat se tak do krve a do orgánů. Tam působí toxicky a jsou příčinou četných obtíží a nemocí. Vysoká konzumace mléčného cukru zvyšuje možnost vzniku obezity a nadváhy. Mléčný cukr může působit projímavě, nadýmat a způsobovat křeče v žaludku.
Při léčbě či regulaci (eliminaci) plynatosti se ovlivňuje vyvolávající mechanismus. Pokud nadýmání není stavem trvalým či nijak výrazným a omezujícím, můžeme jej řešit sami. Co dělat? Jako pomoc se osvědčily: eliminační diety; plynopudné čaje; léky upravující střevní mikroflóru (eubiotika, například Lactobacillus acidophilus), volně prodejná deflatulencia (SAB, Espumisan, Ceolat), což jsou přípravky snižující povrchové napětí tekutin v trávicí trubici; spasmolytika; přírodní adsorbující silikáty (Smecta).
V případě vážnějších a přetrvávajících obtíží je vhodné konzultovat s gastroenterologem, zda za nadýmáním nestojí nějaké onemocnění zažívacího traktu, například chronické záněty střev nebo divertikulóza. Rovněž v případě akutních bolestí spojených s nadmutím a neodcházejícími plyny bychom měli vyhledat lékaře, protože se může jednat o akutní stav, a sice o náhlou příhodu břišní (ať už zánětlivou, či ileus, tedy střevní neprůchodnost).
Moderní medicína nabízí jako řešení problémů se střevy probiotika a prebiotika, prokinetika, deflatulencia, amara či digestiva. Ale každý člověk si je určitě vědom toho, že správnou skladbou stravy (tedy zdravou stravou) můžeme významně ovlivnit zažívací potíže. Z konkrétních potravin se pak doporučují celé obiloviny (konzumace například kukuřice) a mléčné výrobky (jogurty, jogurtové nápoje, kefíry, zákysy).
Mějte na paměti, že zdravé nadýmání je součástí života. Většinou se objeví, když do jídelníčku náhle zařadíte luštěniny a vlastně všechny zdravé potraviny. Po čase si však organismus na tyto potraviny zvykne a nadýmání poleví. „Bez prdů to nejde, prdíme všichni, dokonce i zvířata.‟
Při nadměrné plynatosti použijte Espumisan, ten opravdu po pár tobolkách střevům uleví, jelikož lehce odvádí plyny ze střev.
Příčinou zauzlení střev u dětí může být řada poruch trávicího ústrojí.
Pylorostenóza: Tato vrozená porucha způsobuje blokádu vrátníku (trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva). Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev: Částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Pooperační střevní srůsty: Po operaci břicha dochází někdy v břiše ke srůstům zjizvených tkání, které způsobí neprůchodnost střev.
Paralytický ileus: Střevo dítěte může být paralyzováno po infekci nebo po operaci a ztratí schopnost posunovat potravu a stolici do konečníku. Paralyzované střevo se zvětšuje, neboť se plní tekutinou, potravou a vzduchem.
Volvulus („zauzlení střev“): Střevo dítěte se otočí kolem své osy a stane se neprůchodným. Příčinou může být vrozená malformace střev, zánět Meckelova divertiklu nebo střevní srůsty.
Nádory: Střevní neprůchodnost může vyvolat rakovinný nebo nerakovinný nádor, který roste ve střevní stěně nebo na ní.
Jiné poruchy: Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť nebo kýly (kýla brániční a kýla tříselná).
Příznaky: Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou, nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici. Dítě může mít horečku. Bolest a zvětšení (otok) břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ztrácí na váze. Má-li dítě některý z uvedených příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře. Lékař určí diagnózu na základě informací, které mu dáte, a na základě fyzického vyšetření. K potvrzení diagnózy a k lokalizování místa neprůchodnosti je obvykle nutný rentgen břicha a krevní testy.
Léčba: Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst, proto musí zůstat v nemocnici a dostávat nitrožilní výživu. Nejprve zavede lékař dítěti nosem do žaludku hadičku, kterou se mechanicky odstraní plyny a obsah žaludku a střev. K odstranění neprůchodnosti je nutná operace. Po operaci lze očekávat, že se dítě úplně uzdraví. Do týdne je zpravidla z nemocnice propuštěno.
Bolest v podbřišku je častým příznakem nadýmání. Jde o nepříjemné pocity plnosti břicha, zvenčí se projevující nafouknutím. Někdy se mohou dostavit i kruté křeče, zvláště když plyny neodcházejí přirozenou cestou ven. Někdy se bolesti břicha prolínají a lze jen těžko rozpoznat, o jakou bolest vlastně jde. Pro určení nemoci je však důležitý co nepodrobnější popis bolesti. Pokud se dlouho zadržují střevní plyny ve střevech, dochází k velmi nepříjemným bolestem v podbřišku, které mohou mít i kolikózní charakter a mohou vést až k hospitalizaci.
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
hypnotickou složku (ztrátu vědomí): umožní nevnímat bolest a k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika;
analgezii: odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat;
svalovou relaxaci: potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace;
vegetativní stabilizaci: zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku.
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné nitrožilně dochází k rychlejšímu uspání pacienta.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné nitrožilně dochází k rychlejšímu uspání pacienta.
Většina lidí usne do deseti vteřin a jejich organismus přestává vnímat všechny podněty. Anesteziolog pacienta prostřednictvím přístrojů po celou dobu zákroku hlídá a po probuzení se postará, aby dostal správnou dávku léků proti bolesti. V dnešní době jsou lékaři schopni připravit každému pacientovi anestezii přesně podle jeho diagnózy, věku a případných zdravotních rizik. Není tedy důvod k jakýmkoliv obavám. Lidé mívají strach, že se z narkózy už neprobudí nebo že jim anestezie způsobí nevratné poškození mozku. Lékaři sice připouštějí, že se mozek z narkózy určitou dobu vzpamatovává, a s přibývajícím věkem na to potřebuje více času, ve většině případů ale není důvod k obavám. K úmrtí v narkóze či po narkóze sice občas dochází, se samotnou anestezií to však v drtivé většině případů nesouvisí. Příčinou bývá pacientova diagnóza. Lidé se také často mylně domnívají, že brnění, snížená citlivost v končetinách či omezení pohybu jsou následkem celkové anestezie, ty však bývají mnohem častěji důsledkem polohy při operaci.
U dětí
Děti podléhají dehydrataci rychleji než dospělí, proto jim smí být podávány čiré tekutiny ještě dvě hodiny před operací, u kojení 4 hodiny, poslední tuhá strava večer před plánovaným výkonem. Hrozí zde aspirace tekutin. Závažné komplikace v souvislosti s anestezií jsou u dětí naprosto ojedinělé, stejně tak poškození mozku. 3-4 hodiny po nekomplikované anestezii se může přistoupit k opatrnému podání tekutin s ohledem na typ výkonu a doporučení ošetřujícího personálu.
U dospělých
U dospělých se večer před operací doporučuje nejíst a šest hodin předem nepít. Dochází totiž k vyřazení obranných reflexů a hrozí riziko vdechnutí žaludečního obsahu. Ženy jsou povinny informovat lékaře o možném těhotenství, měly by mít odlakované nehty, jinak by mohlo dojít ke zkreslení či znemožnění monitorování okysličení krve, které se měří právě na lůžkách pod nehty.
U starých lidí
Starší lidé mohou trpět ztrátou paměti nebo mohou být zmatení. Tyto účinky jsou obvykle přechodné, někdy však mohou trvat déle, a to několik dní nebo týdnů, záleží na metabolismu pacienta.
Chronická bronchitida probíhá dlouhodobě, nebo se často vrací. Nejčastějším důvodem bývá kouření, prach a znečištěné ovzduší. Bronchitida patří k nejčastějším onemocněním dýchací soustavy, chronickým typem bronchitidy totiž trpí až každý pátý obyvatel České republiky.
Chronická bronchitida vzniká dlouhodobým drážděním dýchacích cest. Nejčastěji ji zaviní kouření cigaret. Její vznik může také podpořit prašné prostředí v práci nebo nezdravé ovzduší ve velkoměstech.
Projevy: Jsou podobné jako u akutního typu bronchitidy. Jde hlavně o suchý, dráždivý kašel, zvláště po ránu. Občas se objeví vykašlávání hlenu zbarveného do hněda, neboť může obsahovat částečky prachu, kouřových zplodin a dehtu (u kuřáků). Kašel trvá po dobu několika týdnů až měsíců a může se opakovat několikrát do roka. Nemocný je unavený a schvácený, z nedostatku okysličení může mít bledou až namodralou kůži. Kašel se zhoršuje s námahou.
Diagnostika: Je stejná jako u akutního zánětu, spočívá v poslechu dýchacích cest, vyšetření krve a sputa (hlenu). Navíc se provádí rentgen a funkční vyšetření plic a test na krevní plyny.
Chronický zánět může způsobit trvalé poškození průdušek a chronickou obstrukci plic (CHOPN). Toto onemocnění je nebezpečné, provází ho trvalá dušnost, přičemž celý organismus trpí nedostatkem kyslíku. Na tuto chorobu se i umírá.
Sanogel je prostředek, který nám pomáhá odstranit z těla jedy neboli toxiny, je to tedy přípravek určený k detoxikaci organismu. Žijeme v době znečištěného životního prostředí, chemicky upravovaných potravin, v době permanentního stresu. To vše je příčinou hromadění toxinů v našem organismu, které ho oslabují a vyvolávají řadu nemocí, jako například trávicí potíže, poruchy vyprazdňování, nespavost, únava, vyčerpanost, deprese, porušená imunita, celulitida, rakovina, různá kožní onemocnění, bolesti hlavy, revma a tak dále.
Sanogel má schopnost absorbovat toxické látky, odpadní produkty metabolismu a radionuklidy z tlustého střeva a krve.
Vstřebává bilirubin, cholesterol, močovinu, triglyceridy, těžké kovy, fosfáty a hnilobné plyny.
Zlepšuje funkci jater, slinivky břišní a ledvin.
Normalizuje složení krve a moči.
Neutralizuje pH žaludku, tenkého a tlustého střeva.
Odstraňuje následky potravinové, alkoholické a nikotinové intoxikace.
Upravuje stolici.
Má protialergický účinek.
Výrazně posiluje imunitní systém člověka.
Sanogel – složení
Sanogel se skládá z hydrogelu kyseliny metylkřemičité.
Sanogel a Enterosgel pracují na identickém principu. Sanogel je chemická sloučenina – křemičitý sorbent (pro přirovnání – jedním z přírodních sorbentů je například živočišné uhlí), který má houbovitou strukturu, díky níž na sebe dokáže navázat pouze určité látky v těle (těžké kovy, plyny a podobně). Používá se pro detoxikaci organismu a je často srovnáván se zeleným jílem. U Sanogelu se uvádí celá řada léčivých účinků, které jsou ale pouze následkem odlehčení těla po detoxikaci. Sanogel se nevstřebává do krve, proto jsou jeho účinky omezeny pouze na trávicí trakt. To samé platí i o Enterosgelu.
Detoxikační účinky v těle nejsou měřitelné, proto nelze určit, který z výrobků může mít lepší dopad. Zelený jíl je přírodní, levnější a čistí střevo i mechanicky při přirozené peristaltice. Sanogel může mít unikátní vlastnosti díky své struktuře. Zajímavou myšlenkou je zkombinovat tyto dva výrobky dohromady, mohly by se navzájem velmi dobře podporovat.
Zánět dýchacích cest: Nejméně závažnou příčinou vykašlávání krve je probíhající zánět, většinou dlouhodobý zánět v dolních dýchacích cestách (například zánět průdušek nebo chronická bronchitida). Kašlem, který onemocnění provází, mohou popraskat cévky postižených tkání. Krev je potom příměsí vykašlávaného hlenu.
Tuberkulóza: Vykašlávání krve může způsobit i rozvinutá tuberkulóza (TBC) – jedno z nejčastějších a nejvážnějších infekčních onemocnění. Postihuje více orgánů – ledviny, močový měchýř, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby, ale daleko nejčastěji plíce, což vede vesměs k jejich postupnému rozpadu, spojenému právě s krvácením a vykašláváním krve. Průběh nemoci je ovlivněn obranyschopností organismu. Pokud člověka trápí déle než čtrnáct dnů kašel neznámého původu, jestliže chraptí déle než dva týdny a přitom značně a rychle ubývá na váze, měl by lékař vyloučit podezření na tuberkulózu. K dramatičtějším příznakům TBC patří vykašlávání krve, bolesti na hrudi a dušnost.
Rakovina plic: Lidé s rakovinou plic často trpí přetrvávajícími nebo nově vzniklými dýchacími obtížemi. K nejběžnějším příznakům patří kašel, dušnost, bolesti na prsou a vykašlávání krve. Téměř 50 procent pacientů má kromě vykašlávání krve další příznaky, které postihují celý organismus, jako je anorexie, úbytek tělesné hmotnosti a ztráta životní energie. Typickým příkladem pacientů s karcinomem plic jsou současní nebo bývalí kuřáci přes 50 let věku.
Rakovina hrtanu: Nejběžnější forma zasahující oblast hlasivek se projevuje chrapotem, později dušností, bolestmi v krku a vykašláváním krve. Každý chraptící by měl být do tří týdnů vyšetřen odborným lékařem. Ve všech lokalizacích nádoru se často objevuje vykašlávání krve a zápach z úst.
Otrava plyny: Vykašlávání krve může být způsobeno i otravou, při níž se člověk nadýchal jedovatých plynů.
Poruchy srážlivosti krve: Masivní vykašlávání krve způsobují krvácející sliznice dýchacího ústrojí. Příčiny krvácení mohou být různé a zjistí je pouze odborné vyšetření. Těžké krvácivé stavy, ať už je jejich příčina jakákoliv, mohou způsobit krvácení ze sliznic dýchacího systému stejně jako ze sliznic systému trávicího.
Krvácení z nosu: Krátkodobé vykašlávání krve může být způsobeno i předchozím krvácením z nosu.
Krvácení do trávicího traktu: Při některých krvácivých stavech (vřed na dvanáctníku, žaludeční vředy) do zažívacího ústrojí může část krve proniknout i do dýchacího ústrojí. Tato krev je pak vykašlávána.
Jestliže pacient vykašlává krev, může lékař přistoupit k vyšetření fibrobronchoskopem. Výsledek slouží také k posouzení stavu průdušnice a průdušek, ke zjištění příčiny vykašlávání krve. Pomocí této metody lze provést i odběr tkáně (biopsii) podezřelé z nějakého onemocnění či pořídit fotografie nebo i orgány zachytit na film.
Kuperóza je hypersenzitivní stav pleti, který doprovází nepříjemné pocity, jako je štípání a pálení, spolu s dalšími příznaky. Kuperózu charakterizuje zarudnutí, suchost a citlivost. Zarudnutí vzniká důsledkem rozšířených žilek, které se díky oslabené elasticitě pleti rozšiřují, když se pleť rychle prokrví, následně se ale nestáhnou, jako by tomu bylo u normální pleti. Pleť se sklony ke kuperóze se ve svých raných stadiích může objevovat a opět mizet, v pokročilejších stadiích však zarudnutí může být na pleti viditelné nepřetržitě. Zarudlá hypersenzitivní pleť se odlišuje od běžného zčervenání tím, že trvá podstatně déle (hodiny, dny nebo dokonce měsíce) a zarudnutí se nemusí zlepšit, dokud jej nezačnete léčit.
Rosacea je chronické, epizodické zánětlivé onemocnění, které postihuje až 10 % dospělé populace. Patří do skupiny hypersenzitivní pleti, a proto postižení popisují nepříjemné pocity, jako je štípání a pálení, tedy subjektivní pocity, které jsou spojeny s hypersenzitivitou. Kromě těchto příznaků se u nich typicky projevuje zčervenání a vykazují známky difuzního zarudnutí tváří, brady, nosu a čela, kuperózu, pupínky a puchýřky. Někdy rosacea postihuje i oční oblast, což může vést k tvorbě ječných zrn a zánětu spojivek. V nejzávažnějších případech rosacey se může pleť zesilovat a vytvářet nadbytečnou tkáň. To se často děje v oblasti nosu a tento stav je označován jako rhinophyma, kdy nos vypadá větší a baňatější a může u ostatních vyvolávat mylný dojem, že postižení jsou alkoholici. To pak pacienty ovlivňuje fyzicky i psychicky.
Obě poruchy se mohou zhoršovat některými spouštěči, které se sice individuálně liší, ale mezi nejběžnější patří:
faktory vnějšího prostředí, jako je pobyt v horku a chladu, vítr, slunce, vlhkost a znečištění (včetně cigaretového kouře) a také pyl a výfukové plyny;
psychologické faktory, jako je hněv nebo stres, neboť stresové hormony jako adrenalin vyvolávají v pleti zánětlivé procesy;
vnější faktory, jako jsou některé vůně, saponáty a lokální léky (včetně kortizonových mastí), nebo horké koupele, namáhavé cvičení, alkohol a kořeněná jídla, také oblečení může mít škodlivý účinek; kromě barev a chemických látek dráždících pokožku, kterými jsou textilie napuštěné, obsahují zejména syntetické a nežehlivé materiály řadu chemických látek, například formaldehyd, které mohou vyvolávat podráždění pokožky a alergie;
mechanické faktory, jako je tlak na kůži.
Nejlepší způsob, jak minimalizovat příznaky pleti se sklony ke kuperóze i rosacee, je vyhýbat se známým spouštěčům. Odhalení konkrétních nejproblematičtějších faktorů může trvat déle, proto se doporučuje vést si deník, do nějž si zaznamenáte působení veškerých vnitřních a vnějších faktorů a následné reakce kůže. Psychický důsledek takového viditelného kožního onemocnění může u postižených způsobovat červenání z rozpaků, úzkosti nebo deprese. To problém jen dále zhoršuje. Proto pokud chcete zmírnit další psychické problémy, doporučuje se použít korekční krém, který zarudnutí zakryje. Neexistuje žádný druh léčby, který může zaručit úplné vyléčení pleti se sklony ke kuperóze nebo rosacee, lze však zklidnit hypersenzitivitu pleti a zlepšit kožní bariéru díky speciální a aktivní kosmetické péči.
Nadýmání je stav, kdy se ve střevě zvýšeně tvoří plyny. Nadýmání může mít lehkou formu, může být ale i závažnější a vyvolat křeče v břiše. Příčin nadýmání existuje hned několik: zvýšené polykání vzduchu, činnost střevních bakterií, složení potravy, trávicí obtíže různého původu, neprůchodnost střeva a podobně. V důsledku nerovnováhy střevní mikroflóry či vinou některých potravin může ve střevě docházet ke kvasným nebo hnilobným procesům. Na složení plynu se nejvíce podílí dusík, vodík, oxid uhličitý, ale i metan, sirovodík a kyslík. Náhlá a velká plynatost může vznikat zvýšeným průnikem krevních plynů do střeva nebo omezeným vstřebáváním plynů ze střeva do krevního řečiště. Meteorismus může být rovněž jediným projevem funkční poruchy tlustého střeva (funkční kolopatie) nebo vážného organického onemocnění trávicí trubice (zánětlivé nebo nádorové stenózy, tedy abnormální zúžení). Břicho může být až nezvykle vzedmuté, lehce citlivé. Větry buď neodcházejí (závažnější varianta), nebo odcházejí nadměrně. Při zástavě uvolňování plynů (a stolice) je nutné vyhledat lékaře. Zvýšenou tvorbu plynů doprovází nadmutí, napětí a vyklenutí břicha.
Jen pro zajímavost: větry jsou většinou tvořeny 59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku. Uvedené složení plynů je orientační a platí pro zdravého člověka s vyváženým složením potravy. Individuální odchylky závisejí na převažujícím typu bakterií, jež žijí ve střevě, a na konkrétním složení potravy. V případě nevhodného bakteriálního osídlení tlustého střeva dochází ke zvýšené tvorbě střevních plynů, tento stav se nazývá dolní dyspeptický syndrom. Směs plynů je kvůli obsahu metanu a vodíku hořlavá. Pach větrů je dán sulfanem, který obsahuje síru. Teplota plynů až do jejich úniku odpovídá tělesné teplotě, tedy asi 36,5 °C. Stav, kdy před sebou střevní plyn tlačí i střevní obsah, jenž pak nekontrolovaně opouští střevní trakt, se nazývá průjem. Zvuk při větrech vyvolává především vibrace análního svěrače či okolí vaginy.
Nadýmání občas potká každého, hlavně po nevhodných jídlech. Problém nastává až ve chvíli, kdy se časté nadýmání objevuje téměř po každém jídle. To se pak může jednat o nějaký závažnější zdravotní problém a je nutné tento stav řešit s lékařem. Při častém nadýmání odcházejí ze střev plyny, které se tam nahromadily. Je to velmi nepříjemný problém, který má i své sociální aspekty.
