PRAŽENÍ PISTÁCIÍ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Věděli jste, že pistácie je zhruba 10 m vysoký a asi 30 m široký keř, který kdysi nejspíše divoce rostl již před 9000 lety v suchých oblastech střední a západní Asie. Udává se, že čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno odlupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má typickou vůni. Zmínka o pistáciích se objevuje již v Bibli. Jákob je přinesl svým synům jako jednu z potravin na cestu do Egypta, kde měli nakoupit obilí pro hladovějící Palestinu.
Pěstování pistácií
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Pražení kávových zrn je jedna z nejdůležitějších částí, která určuje kvalitu kávy. Kávová zrna se ve většině případech praží v pražírnách přímo na místě kde se káva pěstuje. Pražením káva získává správnou barvu, aroma a chuť. Káva se praží při velmi vysokých teplotách. Po celou dobu pražení je nutné hlídat správné „praskání“, vůni, zabarvení – přesně dle požadavků zákazníka. Dalším opravdovým uměním je míchání jednotlivých kávových zrn a tím vytvoření kvalitní kávové směsi, která pak vytvoří dokonalou souhru chuti, vůně a barvy.
Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečni
Loupaná slunečnicová semínka se hodí jak k přímé konzumaci, tak do různých sladkých (obilninové kaše, nákypy...) či slaných jídel (zeleninové pokrmy, zpestření rýže či kuskusu).
Postup: Všechny ingredience mixujeme 10 minut. Vzniklý hladký krém můžeme ochutit pažitkou, paprikou a podobně. Působením citrónu pak zůstane majonéza bílá, jinak ztmavne.
Slunečnicová paštika
Ingredience: 100 g slunečnicových semínek, 20 g sušených rajčat (ne v oleji), 2 polévkové lžíce lahůdkového droždí, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 polévková lžíce kvalitního oleje, špetka sušené červené řepy (nemusí být, dává se pro lepší barvu), šťáva z jednoho menšího citrónu (nebo z půlky většího), 100 + 300 ml vody, 5 g práškového agaru (polovina pytlíčku), 3 polévkové lžíce sójové omáčky Shoyu, 1 čajová lžička soli, 2 čajové lžičky červené papriky, 2 čajové lžičky provensálského koření.
Postup: Slunečnicová semínka namočíme (nejlépe přes noc). Stejně tak zalijeme sušená rajčata 100 ml vody a necháme je nabobtnat. Druhý den v menším hrnci rozpálíme olej a zpěníme najemno nakrájenou cibulku. Chvilku restujeme, pak přidáme červenou papriku a provensálské koření a promícháme. Přilijeme asi 100 ml vody a minutku dusíme. Mezitím si v 200 ml vody rozmícháme agar, který poté přilijeme do hrnce, přivedeme k varu a necháme minutku provařit. Odstavíme. Slunečnicová semínka slijeme, opláchneme a nasypeme do mixéru, přidáme lahůdkové droždí, česnek, citrónovou šťávu, sójovou omáčku, červenou řepu, rajčata (i s vodou) a mixujeme. Ještě horkou vodu s agarem a kořením nalijeme do mixéru k rozmixované slunečnicové směsi. Mixujeme 2 minuty na vysoké otáčky, dokud není směs dokonale hladká. Nádobu na srnčí hřbet nebo jinou vhodnou formu vypláchneme studenou vodou a směs do ní nalijeme. Necháme vychladnout (nejprve venku, pak dáme tuhnout do lednice). Ztuhlou a vychlazenou paštiku vyndáme z lednice a nožem opatrně po stranách odlepíme. Můžeme vyklopit na tácek nebo krájet přímo ve formě.
Postup: V hrnku vody rozmícháme sůl a do této osolené vody namočíme semínka (alespoň na půl hodiny, ale můžeme i na delší dobu). Troubu předehřejeme na 200 °C a na plech rozprostřeme pečicí papír. Semínka slijeme a rozložíme důkladně po celém plechu. Dáme do trouby. Během pražení semínka mícháme a převracíme. Můžeme jem
Konzumace zelené kávy je doporučována všem, kdo trpí na problémy s trávicím ústrojím (nepravidelné pohyby střev, zpomalený metabolismus), ale i těm, kteří se nemohou vyrovnat s nadměrnou chutí k jídlu (nahrazuje dobře i svačinky mezi jídly). Zelená káva snižuje pocit hladu, snižuje množství usazování tuku a kofein, který obsahuje, zabraňuje úbytku energie, což bývá častou příčinou potřeby konzumace zbytečných kalorií. To vše díky jediné složce, která již není obsažena v tradiční kávě vzhledem k transformačnímu procesu pražení. Máme tím na mysli kyselinu chlorogenovou (CGA), která reaguje na kofein a snižuje vstřebávání cukrů, které se pak neukládají ve formě tuku. Toto vede nejen ke snížení hmotnosti, ale také pomáhá v boji proti tak problematické celulitidě. Studie účinků zelené kávy také prokázaly, že v některých případech její pravidelné užívání může zmenšit riziko cukrovky, a u mužů pak i žlučových kamenů. Stejně jako zelený čaj čistí organismus od škodlivých toxinů a prokazuje silné antibakteriální vlastnosti. Ačkoli výzkum zelené kávy přinesl optimistické výsledky, mělo by se k užívání přistupovat se zdravým rozumem. Neznamená, že pouhá konzumace zelené kávy vyřeší vaše problémy s nadváhou. Nemůže být brána jako lék proti nadváze, ale pouze jako dietní doplněk stravy, který může urychlit boj se zbytečnými kilogramy. Pro efektivní výsledky musíte trochu změnit svůj životní styl, tedy především snížit příjem kalorií a mít více pohybu. Kombinací nového, zdravějšího životního stylu a zelené kávy můžete pak docílit viditelných a uspokojivých výsledků.
Zelená káva je káva vyráběná ze zrn, respektive semen kávovníků, která se suší a posléze praží a melou. V případě zelené kávy je proces pražení vynechán. Nejedná se tedy o speciální druh kávy, ale zelená káva vzniká speciálním způsobem přípravy. Zelená káva je zdravější a také obsahuje kyselinu chlorogenovou, takže pokud se člověk hýbe, tak zelená káva podpoří spalování tuků. Samotné pití této kávy vám však s úbytkem kil nepomůže, vždy musíte upravit jídelníček a zařadit do svého režimu pravidelný pohyb.
Za zelenou kávu jsou často označována nezralá zrna kávovníku, to je samozřejmě omyl. Zelená káva se od klasické černé kávy liší ve zpracování, není totiž pražená. Právě díky pražení se součástí kávových zrn stávají i látky, které mají na organismus negativní vliv. Zelená káva nic takového neobsahuje. Výtažek ze semen zelené kávy potlačuje chuť k jídlu, což vede k omezení příjmu kalorií. Obsahuje aktivní látku – kyselinu chlorogenovou, která eliminuje záchvaty hladu. Navíc zrychluje metabolismus a spalování tuků v játrech a odstraňovaní toxinů uložených v těle. Kofein zabraňuje poklesu energie a vitality. Zelená káva se tedy může uplatnit nejen jako pomoc při snaze zhubnout, ale i jako antioxidant.
Zelená káva není zázračný přípravek, pouze jde o doplněk stravy, který pomáhá zrychlit metabolismus a odvést škodlivé látky z těla. Dokáže i snížit hladinu cukru v těle. Používejte ji tedy jako doplněk při hubnutí. Ale současně musíte změnit i svůj jídelníček – jíst pravidelně pětkrát denně, zařadit hodně ovoce a zeleniny, omezit tuky a cukry. Když se začnete hýbat a toto vše dodržíte, zelená káva vám při pravidelném užívání pomůže omezit pocit hladu a chuť na nějaké zobání. Pamatujte však na to, že při hubnutí nemůžete nikdy spoléhat na nějakou zázračnou potravinu, tabletky ani jiné přípravky a myslet si, že budou pracovat za vás. Jakýkoli prostředek na hubnutí je vždy pouze prostředkem podpůrným
Pražení a další tepelné úpravy mohou snižovat účinnost aktivních složek, slané ořechy mohou být konzumovány jen v mírném množství, zvláště osobami, které musí omezovat příjem soli. Navíc u některých osob existuje alergie na různé typy ořechů (para, mandle, lískové ořechy a další) nebo arašídové oříšky (arašídy nejsou ve skutečnosti ořechy, ale luštěniny, podobně jako fazole nebo hrách, z nutričního hlediska jsou však srovnatelné s ořechy a pro zdraví jsou stejně dobré). Alergie na ořechy může způsobit anafylaktický šok, proto ořechy i jejich pouhé stopy v potravinových výrobcích musí být ze stravy alergických osob úplně vyloučeny.
Černá barva je výsledkem chemické reakce zvané Maillardův proces. To je to, co způsobuje hnědnutí v mnoha potravinách, jako je dušená cibule, sežehnutý steak, toast, preclík či u pražení kávových zrn.
Reakce produkuje stovky chutí a dodává černému česnek jedinečnou chuť. Jen mírné teplo a čas přemění čerstvé hlavičky česneku do charakteristické černé barvy.
Tato dieta je určena lidem, kteří již mají problémy s krevním tlakem a nebo je u nich hypertenze v anamnéze. U této diety jsou co nejvíce vyloučeny rafinované cukry. Omezením těchto cukrů se dietou omezuje přísun rychlých energetických sacharidů. Dieta proti vysokému tlaku dává přednost bílkovinám a dobrým tukům, čímž si zachová zdravou výživovou energetickou bilanci. Při této dietě platí pravidlo, že jídlo ranní a polední by mělo být bohaté na pomalé sacharidy. Jídlo odpolední a především večerní by mělo být naopak chudé na sacharidy a bohaté na bílkoviny. Tuky se v této dietě spotřebovávají rovnoměrně během celého dne. Tato dieta na vysoký tlak neuvádí taxativně konkrétní potraviny, ale přináší obecný návod na sestavení jídelníčku s možností volit si vhodné potraviny, jak je komu libo. Ovšem jisté chuťové omezení zde je, a to nízká slanost pokrmů, protože nezbytnou součástí této diety je omezení solení.
Hlavním zdrojem sacharidů v této dietě jsou cereálie bez tuku, cukru a soli (zejména sůl na povrchu pečiva). Tyto cereálie slouží jako zdroj pomalých sacharidů – škrobů, které pak tělo může lépe a pomaleji vstřebat. Mezi cereálie patří vše, co je vyrobeno z neoloupaného obilného zrna. Toto neoloupané zrní může být buď jen rozdrcené, jako obilné vločky, anebo rozemleté jako celozrnná mouka. Hmotnostní podíl těchto cereálií v celodenní stravě činí 11%.
Dalším významným prvkem diety je zelenina všeho druhu. Zelenina by měla být v této dietě hlavním plnidlem žaludku. Díky jejímu obsahu vlákniny toho lze dobře dosáhnout. Ze zeleniny je třeba zmínit kupříkladu brambory, které patří mezi druhy zeleniny s vyšším obsahem bílkovin rostlinného původu. Brambory mimo to obsahují škroby, přibližně 17% z váhy syrového bramboru jsou škroby. Tyto bramborové škroby se v lidském těle přemění v pomalé cukry – sacharidy. Zbylých 83% brambory představuje voda, stopové prvky a zdravá vláknina. Brambora se díky svému nízkému obsahu sacharidů hodí jako večerní příloha v množství do 200 g. Brambora může být buď vařená anebo syrová, kde je navíc i výborným zdrojem vitamínu C, který se vařením zničí. Hmotnostní podíl zeleniny na celodenním příjmu je 26%.
Nedílnou součástí diety proti vysokému krevnímu tlaku je ovoce. Ovoce je v dietě proti vysokému krevnímu tlaku hlavní náhradou za omezené rafinované cukry, takže cukromilní lidé při této dietě chuťově neutrpí. Ovoce obsahuje důležité bio-flavonoidy, které podporují obranyschopnost a regeneraci organizmu. Z dietologického hlediska ovoce obsahuje rychlé cukry – glukózu, která se prakticky okamžitě po snědení dostává do krevního řečiště. Ovoce je proto nutné dobře naplánovat do jídelního rytmu. Velmi sladké ovoce, jako jsou n
FODMAP je zkratka pro skupinu fermentovatelných sacharidů s krátkým řetězcem. FODMAP jsou skupinou cukrů, které mohou být pro některé lidi obtížně stravitelné, zejména pro ty, kteří mají syndrom dráždivého tračníku. Dýně obsahuje některé FODMAP, včetně oligosacharidů a fruktózy. Zatímco někteří jedinci mohou po konzumaci dýně pociťovat plynatost a nadýmání, jiní nemusí mít žádné problémy.
Je důležité si uvědomit, že množství zkonzumované dýně může také hrát roli v tom, jak silné bude následné nadýmání. Malá porce dýně nemusí způsobit žádné příznaky, zatímco větší porce může vést k nepohodlí. Kromě toho mohou způsoby vaření také ovlivnit obsah FODMAP v dýni. Pražení nebo pečení dýně může snížit FODMAP, což usnadňuje trávení pro osoby se syndromem dráždivého tračníku.