PTAČÍ ZOB NEOPADAVÝ JAK HNOJIT

Pěstování majoránky

Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.

Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.

Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.

Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.

Zdroj: článek Majoránkový čaj

Melaleuca alternifolia

Melaleuca alternifolia / čajovníkový strom / tea tree pochází z australských močálů a jde o neopadavý, pomalu rostoucí nenáročný aromatický strom, jehož silice odpařované z listů působí jako silné přírodní antiseptikum. Kromě toho, že ničí bakterie, zanechává charakteristickou příjemnou vůni. Přítomnost čajovníkového stromu v interiéru tak má příznivý vliv na dýchací ústrojí a navíc odpuzuje některé druhy hmyzu, jako jsou klíšťata, vši a podobně. Listy stromu jsou drobné a křehké, obsahují kolem 100 druhů aromatických olejů. Další raritou je zvláštní zbarvení kůry – je bílá a zakrývá černý kmen. Malaleuca alternifolia je velice významnou rostlinou z hlediska medicíny. Tea tree olej je velmi rozšířený. Silice z listů jsou používány v mnoha léčebných přípravcích. Antiseptické účinky se využívají k léčbě různých druhů kožních onemocnění. Antimykotické a protiplísňové účinky léčí plísně nehtů, nohou a kůže.

Rostlina má ráda plné slunce nebo polostín a kyselé přemokřené půdy, lze ji však pěstovat i v běžné rašelině. Důležitá je vydatná zálivka, kterou je vhodné v zimě omezit v závislosti na teplotě. Ta může být dlouhodobě až kolem 0 °C. V našich klimatických podmínkách je pěstována jako přenosná rostlina nebo pouze v interiérech.

Zdroj: článek Tea tree oil

Pěstování

Mahonie je neopadavý, nízký až středně vysoký keř (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mahonií jsou lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř dohněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté.

Vzhledem k poléhavému keřovitému růstu jsou mahony velmi vhodné jako podrostové keře v rozsáhlejších výsadbách vyšších stromů nebo na stinnějších místech zahrad, kde je můžeme využít i jako půdopokryvné rostliny.

Mahony rostou v přírodě převážně na pohostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování. Svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají. Nároky mají velmi podobné jako cesmíny.

Zdroj: článek Keř mahonie