Refluxní choroba jícnu je nejčastěji způsobena oslabením dolního jícnového svěrače. Za normálních okolností se tento svěrač rozevře pouze tehdy, když přijímáme potravu a je potřeba, aby se dostala do žaludku. Jinak zůstává sevřený a brání tak tomu, aby žaludeční kyselina pronikla zpátky do jícnu.
Refluxní choroba jícnu se projevuje příznaky, jako jsou pálení žáhy a nepříjemná „hořká“ pachuť v krku. Zatímco u některých lidí se pálení žáhy vyskytuje jenom občas, existují i lidé, kteří příznaky refluxní choroby jícnu trpí celoživotně, přičemž jim velmi negativně ovlivňují celkovou kvalitu života. Projevy refluxní choroby jícnu lze často zmírnit přijetím vhodných opatření (zejména změna stravovacích návyků), případně lze toto onemocnění léčit pomocí léků nebo – v závažných případech – operací.
Základní příznaky refluxní choroby jícnu:
pálení žáhy – jde o nepříjemné pálení, které nejčastěji pociťujeme v oblasti těsně nad žaludkem, ale může se šířit i do celého hrudníku nebo dokonce až do krku; pálení žáhy se obvykle zhoršuje po jídle, při předklonu nebo vleže;
regurgitace žaludečního obsahu – stav, kdy se žaludeční obsah (včetně žaludeční kyseliny) vrací zpět do jícnu, krku a úst, což vyvolává nepříjemnou, hořkou pachuť v ústech.
Ostatní příznaky refluxní choroby jícnu:
zánět jícnu (ezofagitida);
zápach z úst (odborně halitóza);
nadýmání, plynatost a říhání;
nevolnost
problémy při polykání (můžete mít pocit, jako když sousta zůstávají „zaseknutá“ v hrdle) nebo bolest při polykání;
bolest v krku a chrapot;
přetrvávající kašel nebo sípání, které se zhoršují v noci;
zvýšená kazivost zubů a onemocnění dásní.
Pokud trpíte astmatem, mohou se u vás jeho projevy zhoršit v důsledku podráždění dýchacích cest žaludeční kyselinou.
V naší poradně s názvem REFLUXNÍ CHOROBA JÍCNU A KAŠEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svobodova.
Dobrý den,při gastroskopii mi byl zjištěn reflux a nasazené léky. Po roční kontrole nebyl prokázán. Mám nadále léky užívat?S pozdravem Svobodová,děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Neprokázání refluxu po roční léčbě dokazuje úspěšnost této léčby. To ovšem neznamená, že by se to nemohlo znovu vrátit po přerušení léčby. Můžete zkusit vysadit tuto léčbu, ale musíte se hlídat a po případných prvních projevech pálení žáhy znovu léky na reflux začít užívat.
Při refluxní chorobě neplní správně svoji funkci jícnové svěrače. Obsah žaludku se přes oslabený dolní jícnový svěrač dostává zpět do jícnu a v některých případech i nad úroveň horního svěrače. Pepsin, kyselina chlorovodíková a další žaludeční obsah poškozují sliznici jícnu a citlivé sliznice hltanu, hrtanu, plic, nosu, nosních dutin a úst.
Projevy refluxního onemocnění mohou být velmi obšírné a obvykle jsou kombinované, objevuje se podrážděný jícen, potíže s hlasivkami nebo chrapot, odkašlávání, nadměrné zahlenění, obtížné polykání, potíže s dechem, pocit cizího tělesa v krku, namáhavý kašel a zejména pálení žáhy, bolest na hrudi, zápach z úst a kyselost v krku.
Nedá se přitom říci, že by existovala vyhraněná skupina lidí, která by gastroezofageálním refluxem trpěla více než jiná. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje už i u některých dětí, nabízí se jako příčina i genetický vliv. V případě rodin a domácností, kde refluxem trpí více osob, je možné uvažovat i o vlivu životního stylu a životosprávy. Reflux si totiž příliš nerozumí se sladkými a dráždivými jídly, s alkoholem, přílišnou fyzickou námahou, ale také s nadváhou, která působí zvýšené tlaky v břiše.
Pacient trpící refluxní chorobou jícnu potvrdí rovněž to, že mu obvykle moc dobře nedělají pozdní večeře. Ani v tomto případě ale nemůžeme příliš zobecňovat – nelze říci, že nadměrná konzumace alkoholu má vliv na rozvoj refluxní choroby a rovněž že ne všichni obézní, těžce pracující a sportující mají refluxní obtíže. Takže lze připustit určitou genetickou vlohu k oslabení mechanismů, které mají bránit v úrovni bránice refluxu. A tak se dostáváme k brániční kýle, která tyto mechanismy dokáže porušit nebo zcela rozbít. Nejspíše je brániční kýla hlavní příčinou refluxní nemoci.
Nepříjemné pocity na hrudi a v krku zná zřejmě každý z nás. Na vině může být infekce, kouření, alkohol, suchý vzduch nebo reflux jícnu.
Nejčastěji jde o pocity škrábání a bolesti, které jsou vyvolány prostupem nějakého mikroba do sliznice a skrz ni i do krve, hlavně viry či bakterie, ty vyvolávají spíše hnisavé záněty s velkým otokem „krčních mandlí“, na něž tělo reaguje zánětlivou reakcí, během které se do dané oblasti přesouvají bílé krvinky. Následně dochází k otoku a k dráždění nervových zakončení, což pociťujeme právě jako škrábání, bolest a pálení v krku a přidružené pálení na hrudi.
Po příčinách můžeme však pátrat i jinde. Dráždivý je tabákový kouř, ať už během kouření aktivního či pasivního (pobyt v zakouřených místnostech). Podobně působí alkohol – dlouhodobým užíváním (u alkoholiků) dochází postupně ke vzniku chronického dlouhodobého zánětu jícnu, který vyvolává právě dané pocity pálení.
Dlouhodobé vystavení suchému vzduchu, především v přetopených místnostech v zimě, které nejsou větrané, dochází k vysychání sliznic, což se může projevovat jako pálení očí, nosu, ale i v krku. Je třeba pamatovat také na to, že kouř, alkohol a suchý vzduch zvyšují vysušováním a drážděním sliznic jejich prostupnost pro různé mikroorganismy, takže se výrazně snižuje obranyschopnost našeho organismu.
Velmi častou a vcelku závažnou příčinou pálení v krku a na hrudi je takzvaná refluxníezofagitida. Tento termín vyjadřuje stav, kdy se kvůli nedokonalému svěrači mezi jícnem a žaludkem dostávají žaludeční kyseliny do jícnu, kde způsobují zánět. Lidově se tomuto stavu říká pálení žáhy. Jde o vcelku běžný problém vyskytující se spíše u žen, ojediněle se projeví asi u každého člověka. Problémem začíná být, pokud se kyselý žaludeční obsah do jícnu dostává často. Sliznice jícnu totiž na silnou kyselost není připravená a s každým dalším kontaktem se zvyšuje šance vzniku rakoviny jícnu. Je proto potřeba tento stav řešit. K léčbě refluxní choroby jícnu se využívají látky neutralizující kyselost žaludku a velké spektrum látek snižujících tvorbu žaludečních kyselin.
V naší poradně s názvem VŘEDY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.
Dobrý den,
Pane Cempírku mohla bych Vás, prosím ještě obtěžovat? O překlad zprávy z gastra..
Přikládám v příloze.
Mockrát Vám děkuji.
Přeji krásný den Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je dobře, že se na nás obracíte, když nerozumíte doktorské řeči a chcete lidštější výklad svého zdravotního stavu. Na fotografii jste poslala zprávu z gastroskopie, která vám byla provedena, aby se zjistil stav žaludku po dříve prodělaných žaludečních vředech a také příčina klidně probíhajícího zánětu dvanáctníku. Epizoda se žaludečními vředy pro vás skončila dobře - žádné aktivní vředy na stěně žaludku nemáte. Zbyly vám tam pouze jizvy, které se za ten čas již překryly zdravým povrchem - epitelem. To znamená, že žaludek po vředech funguje správně.
Ze zprávy také vyplývá, že máte již delší dobu zánět na dvanáctníku, který se nedaří zcela vyléčit. Pro volbu další léčby byly odebrány dva vzorky sliznice žaludku a čeká se, až co řekne laboratoř.
Další věc, která u vás nefunguje, je vstupní svěrač na žaludku, tak zvaná inkompetence kardie. Je to vstupní svěrač v místě, kde do žaludku ústí jícen. Problém je, že svěrač není schopen se zcela pevně uzavřít a dochází tak k vytékání kyselého obsahu žaludku do jícnu, kde se tím leptá jeho sliznice. Díky tomu máte na jícnu tak zvané refluxní změny, ale vše je zhojené a v klidu. Aktuálně tedy nemáte bolesti, ale může vás občas pálit žáha. Právě na pálení žáhy byste se měla soustředit. Aby k němu nedocházelo, můžete do značné míry ovlivnit stravou a některými dalšími opatřeními:
- Udržujte si zdravou váhu.
- Přestaňte kouřit.
- Přizvedněte si matraci tak, abyste spala v mírném polosedu.
- Začněte spánek na levé straně.
- Po jídle si nelehejte.
- Jídlo jezte pomalu a důkladně žvýkejte.
- Objevte potraviny a nápoje, které u vás vyvolávají pálení žáhy a vyřaďte je.
- Nenoste příliš upnuté nebo těsné oblečení v oblasti trupu.
Současná medicína má velmi účinné řešení, o kterém byste měla vážně uvažovat. Nazývá se fundoplikace žaludku a jde o chirurgický zákrok, při kterém se z kousíčku žaludku vytvoří manžeta kolem dolní části jícnu, a ta pak zastoupí funkci svěrače. Když po operaci nebudete polykat velké kusy nebo velké množství potravy najednou, tak vám to může po dlouhou dobu vyřešit problém s pálením žáhy.
Podle zprávy vám byl předepsán lék Controloc, který redukuje epizody pálení žáhy, ale nelze ho takto používat dlouhodobě po zbytek života.
Proč je pro vás důležité omezit pálení žáhy?
Ze zprávy je zřejmé, že problémový svěrač, kvůli kterému vás pálí žáha, je u vás natolik oslaben, že vám nemohlo být ani zcela uděláno vyšetření řasení vnitřní stěny žaludku. K tomuto vyšetření je totiž potřeba žaludek nafouknout přes tu černou hadici, co jste měla v ústech. Ale to u vás nešlo, protože během nafukování všechen vzduch unikal kolem volného svěrače do jícnu a ven krkáním. Jícen máte jen jeden a když si ho necháte propálit žaludeční kyselinou, tak nebudete moci normálně jíst ústy. Pálení žáhy sice samo o sobě rakovinu nezpůsobuje, ale pokud se objevuje po dlouhou dobu, může to vést k dalším změnám ve výstelce jícnu a to zvyšuje riziko rakoviny, jako je Barrettův jícen.
To je vše, co se dá s
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i vyšší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde k většímu snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékařem.
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Dentální příčiny: Nedostatečná ústní hygiena, přemnožení ústních bakterií a záněty dásní se mohou projevovat hořkostí v ústech. Dostatečný pitný režim a zlepšení ústní hygieny pak vedou obvykle k rychlému vymizení obtíží.
Refluxní choroba jícnu: Tento poměrně častý problém je způsoben návratem žaludečních šťáv do jícnu a obvykle se projevuje pálením žáhy. Dostanou-li se zbytky kyselé žaludeční tekutiny až do dutiny ústní, může to vzbouzet nepříjemnou hořkokyselou chuť. Vyšší riziko je vleže, kdy horizontální poloha návratu šťáv napomáhá.
Léky: Nepříjemné pocity hořkosti v ústech jsou spojené i s užíváním celé řady léků. Poměrně často reagují lidé pocitem hořkosti na nově nasazená antidepresiva a některá antibiotika. Nepříjemné pocity hořkosti v ústech a nechutenství se objevují také u pacientů, kteří užívají velké množství různých léků.
Otrava olovem: Kovová nahořklá chuť v ústech se spolu s bolestmi břicha, zvracením a křečemi objevuje u akutní otravy tímto kovem.
Hormonální změny: Nepříjemné pocity v ústech se mohou objevovat také v průběhu menstruačního cyklu, kdy dochází ke změnám hladin ženských pohlavních hormonů. Podobné obtíže se objevují i u žen v přechodu.
Psychické příčiny: Pocit hořkosti v ústech může být pochopitelně i ryze psychiatrickým problémem.
Aby bylo možné zjistit příčinu hořkosti v ústech, je nezbytný rozhovor s pacientem, rozebrání jeho obtíží a zjištění, jaké léky užívá. Z dalších možných vyšetření lze provést například gastroskopii k vyloučení nebo potvrzení refluxní choroby.
Při konkrétní léčbě hořkosti v ústech záleží na vyvolávající příčině. Obecně je vhodné zvýšit příjem tekutin, žvýkat žvýkačky, vynechat dráždivou stravu a zlepšit zubní hygienu. U pacientů s příliš velkým počtem léků je vhodné vysadit nadbytečné léky. Užívá-li člověk antidepresiva, je prospěšné je po konzultaci s psychiatrem změnit za jiná. Je-li příčinou refluxní choroba, jsou vhodným lékem přípravky na překyselení žaludku.
Barrettův jícen je stav, při němž dochází ve sliznici jícnu k intestinální metaplazii z důvodu refluxní ezofagitidy. Normální sliznice jícnu (dlaždicobuněčný epitel) není odolná vůči kyselým šťávám žaludku, vzniká zde zánět a při dlouhodobém dráždění (kvůli nedostatečné funkci dolního jícnového svěrače či jiné anomálii) dochází k přestavbě v cylindrický epitel s pohárkovými buňkami (podobný střevnímu), který je vůči agresivnímu prostředí odolnější. Obvykle bývá v dolní části jícnu na přechodu do žaludku. Tato intestinální metaplazie patří mezi prekancerózy a zvyšuje tedy riziko vzniku adenokarcinomu jícnu. Barrettův jícen se kromě potíží spojených s refluxní chorobou, jako je pálení žáhy, nemusí nijak projevovat. Diagnostikuje se při endoskopii − je patrný jako výrazně červený úsek sliznice, definitivně však až po histologickém vyšetření sliznice. Pacienti s Barretovým jícnem by měli být pravidelně sledováni.
Barrettův jícen vzniká drážděním sliznice jícnu při návratu žaludečních šťáv do jícnu. Tento stav je subjektivně popisován jako pálení za hrudní kostí neboli pálení žáhy (odborně pyróza, viz výše). Vedle toho se reflux žaludku může projevit i zápachem z úst. Barrettův jícen však často probíhá zcela bezpříznakově a odhalí jej proto až náhodné gastroskopické vyšetření.
Základem terapie Barrettova jícnu je takzvaná antirefluxní léčba, tedy podávání léků tlumících tvorbu žaludeční kyseliny a tím snížení kyselosti vracejícího se obsahu. Avšak je třeba zdůraznit, že jakékoli již proběhlé změny na sliznici jícnu jsou nevratné, a proto by měl každý pacient s Barrettovým jícnem pravidelně docházet na kontrolní gastroskopická vyšetření. V případě enormního nálezu (velké dysplazie) je totiž indikován operační zásah na sliznici jícnu.
Prevence Barrettova jícnu spočívá ve snaze zamezit žaludečním refluxům zpět do prostoru jícnu. Trpíme-li na pálení žáhy, měli bychom se vyvarovat tučným a příliš kořeněným jídlům a dále potravinám obsahujícím čokoládu, peprmint, kofein, nikotin a také alkoholu. Jedná se totiž o látky, které snižují napětí dolního jícnového svěrače a tím zvyšují riziko zpětného návratu žaludečního obsahu. Dále je třeba uvědomit si, že i některé léky způsobují reflux (viz výše v článku). Proto pokud se objeví jakékoli příznaky refluxní choroby jícnu, je nutné se informovat o tom, zda léky, které jsou užívány, nemohou mít právě tyto nežádoucí účinky. Důležité je také upravit stravovací režim – pacientům se doporučuje jíst během dne častěji, ale po menších dávkách.
Základem medikamentózní léčby v dětském i dospělém věku jsou léky ze skupiny inhibitorů protonové pumpy, například Helicid, Apo-ome, Lanzul a podobně. Doporučuje se léky podávat po dobu nejméně 3 měsíců a pak zhodnotit jejich účinnost. Refluxní choroba je v současné době považována za chronické onemocnění, které ve více než 50 % případů vyžaduje dlouhodobou léčbu. Při antirefluxní terapii je u řady astmatiků popisován výrazný ústup příznaků.
Přírodní léčba refluxní choroby jícnu
Na reflux jícnu jsou kromě výše uvedené léčby vhodné například i bylinky.
Surový, nefiltrovaný jablečný ocet: Reflux jícnu je podmíněn výskytem malého množství kyseliny v žaludku. Obsah žaludeční kyseliny můžete snadno upravit tak, že vypijete jednu polévkovou lžíci surového, nefiltrovaného jablečného octa rozmixovaného ve velké sklenici čisté vody.
Betain: Další možností je užití doplňku Betain HCL, který lze koupit v obchodech se zdravou výživou a někdy i v lékárnách bez lékařského předpisu. Potřebujete užít takové množství, které vám vyvolá slabý pálivý pocit v žaludku, a pak dávku snížit o jednu kapsli. Zlepší to vaše trávení a také napomůže k zabití bakterie Helicobacter pylori.
Soda (jedlá soda bikarbona): Půl až jedna celá čajová lžička jedlé sody rozmíchaná v 2,5 dl vody sníží pálivý pocit při kyselinovém refluxu, protože neutralizuje kyselinu v žaludku. Nedoporučuje se jako pravidelné řešení, ale v urgentních případech při silné bolesti dokáže spolehlivě pomoci.
Džus z aloe vera: Šťáva z aloe má přírodní protizánětlivé účinky a dokáže pomoci i při refluxu. Vypijte před jídlem přibližně polovinu sklenice šťávy z aloe vera. Chcete-li předejít jejím laxativním účinkům, sežeňte si značku, ze které byla laxativní složka odstraněna.
Kořen zázvoru: U zázvoru byla zjištěna jeho schopnost chránit žaludek a trávicí trakt tím, že blokuje žaludeční kyselinu a potlačuje bakterie Helicobacter pylori.
Lékořice: 2 lžičky drcené lékořice spařte šálkem horké vody a nechte louhovat 10 minut. Pijte šálek podle potřeby.
Další bylinky, které pomáhají na pálení žáhy a můžeme je pít ve formě čaje: jitrocel, máta, zeměžluč, řebříček.
Homeopatika
Robinia 5 C: přípravek se doporučuje v případě kyselého říhání, bolesti žaludku a pálení žáhy; často bývá přítomno kyselé a hojné zvracení, které dráždí zuby. Homeopatikum je účinné v případě vředovitých bolestí žaludku nebo v případě migrén doprovázených překyseleností žaludku.
Gastrocynesine: užívá se při bolesti, pálení a pocitu tíhy v oblasti žaludku, pálení žáhy, spavosti po jídle, regurgitaci, gastroesophageálním refluxu.
Chirurgický zákrok může být vhodným způsobem léčby.
Reflux jícnu – operace jícnu se indikuje v případě, že:
klasická léčba nepomáhá, není pro vás vhodná nebo je její užívání spojeno se závažnými nežádoucími účinky;
nechcete dlouhodobě užívat léky.
Nejčastější chirurgickou metodou používanou k léčbě refluxního onemocnění jícnu je Nissenova fundoplikace (někdy také prováděná v modifikaci nazývané Nissenova-Rosettiho fundoplikace). Existují i alternativní metody, které byly vyvinuty teprve nedávno a zatím nejsou široce dostupné ani není dostatečně ověřena jejich dlouhodobá účinnost. Podle dosavadních studií jsou tyto metody bezpečné, ale z hlediska jejich dlouhodobé účinnosti zatím nemáme dostatek informací.
Mezi nové metody patří:
endoskopická aplikace cizích materiálů do oblasti přechodu jícnu v žaludek (odborně do oblasti junkce) – smyslem tohoto zákroku je injekční vpravení speciálního plnidla do místa, kde jícen přechází v žaludek, což způsobí zúžení této oblasti a zmírní zpětný tok žaludečních šťáv do jícnu. Díky tomu se pacientovi uleví od pálení žáhy a dalších příznaků refluxní choroby jícnu;
endoluminální gastroplikace – při tomto zákroku se kousek žaludku „složí“ a našije na prstenec svalů v dolní části jícnu (jícnový svěrač). Smyslem je omezit maximální otevření jícnového svěrače a zabránit tak nadměrnému zpětnému toku žaludečních šťáv a kyseliny do jícnu;
endoskopická augmentace jícnového svěrače s pomocí hydrogelových implantátů – při této metodě se do oblasti přechodu jícnu v žaludek vstříkne speciální gel, který toto místo zúží. Účinek je stejný jako při ostatních endoskopických zákrocích, tedy zmírnění regurgitace žaludečních šťáv a kyseliny do oblasti jícnu;
endoskopická radiofrekvenční ablace – používá se v řadě lékařských oborů (například také v kardiologii pro léčbu některých arytmií), lze ji tedy s úspěchem použít i k léčbě refluxní choroby jícnu. Metoda je založena na zúžení dolní části jícnu tepelným zářením. Pacientovi se do jícnu prostrčí hadička s malým balónkem a elektrodami. Pod kontrolou zobrazovacích metod se pak v místě přechodu jícnu v žaludek tkáň zahřeje, čímž dojde k jejímu zničení a zjizvení, což vede ke zúžení celého prostoru se stejnými důsledky jako při ostatních endoskopických zákrocích;
laparoskopická operace metodou LINX – při této operaci se do spodní části jícnu zavádí speciální kroužky, které stěnu jícnu vyztužují a udržují jícnovou trubici zavřenou. Otevírají se pouze při polykání. Stahování a roztahování kroužků funguje na magnetickém principu.
Dávka rabeprazolu (Zulbex) se bude u různých pacientů lišit. Dodržujte pokyny svého lékaře nebo pokyny na obalu. Následující informace zahrnují pouze průměrné dávky tohoto léku. Pokud se vaše dávka liší, neměňte ji, pokud vám to neřekne lékař.
Množství léku, které užíváte, závisí na síle léku. Také počet dávek, které denně užíváte, doba mezi dávkami a doba, po kterou lék užíváte, závisí na zdravotním problému, na který lék užíváte.
K léčbě gastroezofageální refluxní choroby (GERD): Děti ve věku 1 až 11 let a vážící 15 kilogramů (kg) nebo více – 10 miligramů (mg) jednou denně. Děti ve věku 1 až 11 let a vážící méně než 15 kg – 5 mg jednou denně. Váš lékař může upravit dávku podle potřeby. Děti mladší než 1 rok – použití se nedoporučuje.
K léčbě duodenálních vředů: Dospělí – 20 miligramů (mg) jednou denně po ranním jídle po dobu až 4 týdnů. Váš lékař může upravit dávku podle potřeby. Děti – Použití a dávkování musí určit lékař.
K léčbě duodenálních vředů s infekcí H. pylori: Dospělí – 20 miligramů (mg) užívaných s jídlem 2krát denně po dobu 7 dnů. Dávka se obvykle užívá spolu s amoxicilinem a klarithromycinem. Děti – Použití a dávkování musí určit lékař.
K léčbě gastroezofageální refluxní choroby (GERD): Dospělí – 20 miligramů (mg) jednou denně po dobu až 4 týdnů. Váš lékař může upravit dávku podle potřeby. Děti ve věku 12 let a starší – 20 mg jednou denně po dobu až 8 týdnů. Lékař vašeho dítěte může upravit dávku podle potřeby. Děti mladší 12 let – použití se nedoporučuje.
K prevenci gastroezofageální refluxní choroby (GERD): Dospělí – 20 miligramů (mg) jednou denně. Váš lékař může upravit dávku podle potřeby. Děti – Použití a dávkování musí určit váš lékař.
K léčbě Zollinger-Ellisonova syndromu: Dospělí – nejprve 60 miligramů (mg) jednou denně. Váš lékař může v případě potřeby upravit dávku. Děti – Použití a dávkování musí určit lékař.
Zmeškaná dávka
Pokud vynecháte dávku tohoto léku, vezměte si ji co nejdříve. Pokud je však téměř čas na další dávku, vynechejte zapomenutou dávku a vraťte se ke svému pravidelnému dávkovacímu schématu. Nezdvojujte dávky.
Jedna potahovaná tableta obsahuje rivaroxabanum 20 mg nebo 15 mg.
Indikace:
Prevence cévní mozkové příhody (CMP) a systémové embolizace u dospělých pacientů s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více rizikovými faktory, jako jsou městnavé srdeční selhání, hypertenze, věk ≥ 75 let, diabetes mellitus, anamnéza CMP nebo tranzitorní ischemická ataka. Léčba hluboké žilní trombózy (HŽT) a plicní embolie (PE) a prevence recidivující hluboké žilní trombózy a plicní embolie u dospělých.
Dávkování a způsob podání:
Tablety se mají užívat s jídlem. Pacientům, kteří nejsou schopni polykat celé tablety, může být tableta přípravku Xarelto těsně před užitím rozdrcena a smíchána s vodou nebo s jablečným pyré a poté podána perorálně. Po podání rozdrcené potahované tablety Xarelto 15 mg nebo 20 mg musí být dávka okamžitě následována jídlem. Rozdrcená tableta přípravku Xarelto může být také podána gastrickou sondou poté, co je potvrzeno správné umístění sondy v žaludku. Rozdrcená tableta by měla být podána žaludeční sondou v malém množství vody a sonda by poté měla být propláchnuta vodou. Po podání rozdrcené potahované tablety Xarelto 15 mg nebo 20 mg musí být dávka okamžitě následována enterální výživou.
Prevence cévní mozkové příhody a systémové embolizace (SPAF):
Doporučuje se 20 mg jednou denně.
Léčba hluboké žilní trombózy a plicní embolie:
První tři týdny se podává 15 mg dvakrát denně a dále 20 mg jednou denně. Krátkodobá léčba (nejméně 3 měsíce) je indikována při přechodných rizikových faktorech a dlouhodobá léčba při trvalých rizikových faktorech nebo idiopatické HŽT nebo PE. Délka léčby je individuální po zvážení přínosu léčby a rizika krvácení. S podáváním nad 12 měsíců jsou zkušenosti omezené. Podávání přípravku Xarelto dětem do 18 let se nedoporučuje.
Vynechání dávky:
Při vynechání dávky při podávání 15 mg dvakrát denně by měl pacient užít dávku co nejdříve, aby byla zajištěna denní dávka 30 mg denně. Při vynechání dávky při podávání jednou denně by dávka neměla být tentýž den zdvojnásobena, vynechaná dávka by měla být užita co nejdříve a dále se pokračuje jednou denně.
Převod z VKA na přípravek Xarelto:
Léčba VKA má být ukončena. Xarelto má být podáno, pokud je INR ≤ 3,0 (SPAF), nebo INR ≤ 2,5 (léčba HŽT, PE a pro prevenci recidivy HŽT a PE). INR nelze použít na monitoraci léčby přípravkem Xarelto.
Převod z přípravku Xarelto na VKA:
Xarelto zvyšuje INR. Existuje možnost neadekvátní antikoagulace. Xarelto i VKA se podávají současně až do hladiny INR ≥ 2,0, odběr INR se ale musí provádě
Účinnost a bezpečnost přípravku Xarelto byla hodnocena v kombinaci s protidestičkovými látkami aspirinem a klopidogrelem/tiklopidinem. Léčba v kombinaci s jinými protidestičkovými látkami, například prasugrelem nebo tikagrelorem, nebyla studována a nedoporučuje se.
V průběhu léčby se doporučuje pacienta klinicky sledovat v souladu s praxí běžnou při podávání antikoagulační léčby.
Riziko krvácení
Jako v případě jiných antikoagulancií, u pacientů užívajících přípravek Xarelto mají být pečlivě sledovány známky krvácení. Doporučuje se opatrnost při použití přípravku v případě zvýšeného rizika krvácení. Pokud se objeví závažné krvácení, podávání přípravku Xarelto je třeba přerušit.
V klinických studiích bylo během dlouhodobé léčby rivaroxabanem podávaným spolu s monoterapií nebo duální protidestičkovou léčbou častěji pozorováno slizniční krvácení (to je epistaxe, gingivální, gastrointestinální, genitourinární krvácení) a anémie. Proto kromě adekvátního klinického sledování, pokud je to vhodné, může být laboratorní vyšetření hemoglobinu/hematokritu přínosem pro detekci okultního krvácení.
U několika podskupin pacientů (podrobně uvedených dále) hrozí zvýšené riziko krvácení. Proto při použití přípravku Xarelto spolu s dvojkombinační léčbou antiagregancii u pacientů se známým zvýšeným rizikem krvácení je třeba zvažovat zvýšené riziko krvácení oproti přínosům léčby v prevenci aterotrombotických příhod. Tyto pacienty je navíc třeba pečlivě sledovat, zda se po zahájení léčby neobjeví známky a příznaky krvácivých komplikací a anémie.
Při jakémkoli nevysvětlitelném poklesu hladin hemoglobinu nebo krevního tlaku je třeba hledat místo krvácení.
Přestože léčba rivaroxabanem nevyžaduje rutinní monitorování expozice, hladiny rivaroxabanu měřené kalibrovanou kvantitativní analýzou anti-faktoru Xa mohou být užitečné ve výjimečných situacích, kdy znalost expozice rivaroxabanu může pomoci při klinickém rozhodování, například při předávkování nebo při urgentních chirurgických zákrocích.
Ledvinová nedostatečnost
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) mohou být plazmatické hladiny rivaroxabanu významně zvýšeny (v průměru 1,6násobně), což může vést ke zvýšenému riziku krvácení. Přípravek Xarelto musí být u pacientů s clearancí kreatininu 15–29 ml/min užíván s opatrností. Použití se nedoporučuje u pacientů s clearancí kreatininu < 15 ml/. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30–49 ml/min), kteří současně užívají jiné léčivé přípravky zvyšující koncentraci rivaroxabanu v plazmě, musí být přípravek Xarelto používán s opatrností.
Léčba příznaků refluxní choroby jícnu, například pálení žáhy a kyselé regurgitace
Pokud lékař zjistil, že máte mírně poškozený jícen, je obvyklá dávka 20 mg jednou denně po dobu 4–8 týdnů. Pokud se jícen nezhojí, může vám lékař doporučit užívání dávky 40 mg po dobu dalších 8 týdnů. Pokud se jícen již zhojil, je obvyklá pokračovací dávka 10 mg jednou denně. Pokud jícen není poškozen, je obvyklá dávka 10 mg jednou denně.
Léčba vředů v horní části tenkého střeva (dvanáctníkový vřed)
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 2 týdnů. Pokud se vřed nezhojí, může vám lékař doporučit užívání stejné dávky po dobu dalších 2 týdnů. Pokud se vřed zcela nezhojí, dávku lze zvýšit na 40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů.
Léčba žaludečních vředů
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4 týdnů. Pokud nedojde ke zhojení, lékař vám může doporučit užívání stejné dávky po dobu dalších 4 týdnů. Pokud se vřed zcela nezhojil, lze dávku zvýšit na 40 mg jednou denně po dobu 8 týdnů.
Prevence návratu dvanáctníkových a žaludečních vředů
Obvyklá dávka je 10 mg nebo 20 mg jednou denně. Lékař může dávku zvýšit na 40 mg jednou denně.
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4 až 8týdnů.
Prevence vzniku dvanáctníkových a žaludečních vředů, pokud užíváte NSAIDs
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně.
Léčba vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori a prevence jejich návratu
Obvyklá dávka je 20 mg dvakrát denně po dobu 1 týdne. Lékař vám rovněž předepíše dvě z následujících antibiotik: amoxicilin, klarithromycin nebo metronidazol.
Léčba nadměrné tvorby kyseliny v žaludku způsobené růstem slinivky břišní (syndron Zollinger-Ellison)
Obvyklá dávka je 60 mg denně. Lékař vám může dávku podle potřeby zvýšit a rozhodne o tom, jak dlouho budete přípravek užívat.
Děti
Léčba příznaků refluxní choroby jícnu, například pálení žáhy a kyselé regurgitace
Děti starší než 2 roky a s tělesnou hmotností větší než 20 kg mohou užívat Omeprazol 20 mg. Dávka pro děti se určí na základě tělesné hmotnosti a lékař rozhodne o správné dávce.
Léčba vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori a prevence jejich návratu
Děti starší než 4 roky mohou užívat Omeprazol 20 mg. Dávka pro děti se určí na základě tělesné hmotnosti a lékař rozhodne o správné dávce. Lékař vašemu dítěti předepíše také dvě antibiotika nazývaná amoxicilin a klarithromycin.
Způsob užívání tohoto přípravku
Doporučuje se užívat tobolky ráno. Tobolky můžete u
Refluxní choroba jícnu - důležité je dodržovat úpravu stravy a dietu. Co jíst? Strava by se měla především zaměřit na vynechání sladkého pečiva, bílého pečiva a alkoholu. Jídlo je nutné rozdělit na menší a častější porce. Při diagnóze refluxní choroby jícnu se do denního programu zařazuje vhodné posilování hlubokých břišních svalů například cvičením pilates. Uvolňovací techniky na psychiku bývají také dobrým pomocníkem.
Platí obecné zásady a doporučení, ale rozhodně neplatí pro jednotlivého pacienta. Každý si musí vysledovat svojí individuální dietu. V akutní fázi nemoci bude dieta jistě přísnější. Obecně je třeba se vyvarovat jídel tučných, sladkých a kynutých, zvláště jejich kombinace (čokoláda, buchty, koblihy).
Z příloh jsou nevhodné knedlíky, z masa a ryb ty tučné, ze zeleniny syrový česnek a syrová cibule, někomu vadí paprika, z nápojů je třeba vynechat nebo alespoň omezit kávu (i bez kofeinu), alkohol, kolu, mátový čaj, džusy a sycené nápoje (studené nápoje přinášejí většinou úlevu), z ovoce vadí hlavně citrusové. Jsou pacienti, kterým vadí různá koření, mák, jogurty, vývarové polévky, marmelády.
K dalším zásadám, které se týkají jídla, patří:
U pacientů s nadváhou nebo obezitou je nutné zavést redukční dietu.
Ulehnout je možné až 3–4 hodiny po jídle.
Dodržovat zásadu pěti, tedy denní dávku jídla rozdělit na pět částí a v zájmu pestrosti mít v každé z pěti porcí i pět druhů potravin s důrazem na zeleninu.