Hnědé pigmentové skvrny na obličeji, jsou s největší pravděpodobností lentigo. Tyto různě velké hnědé flíčky jsou označovány také jako stařecké skvrny a ve skutečnosti jde o kožní léze vzniklé působením slunce. S přibývajícím věkem a opakovanou expozici ultrafialovému záření se může začít přehnaně tvořit melanin. Když je pak v kůži melaninu hodně, tak vzniká pigmentace, která pak chrání kůži před dalším zářením. Melanin se může shlukovat do clusteru nebo může tvořit i oblasti s hyperpigmentací o velikosti mezi 0,2 a 2 cm. Za normálních okolností nejsou tyto hnědé pigmentové skvrny důvodem k obavám. Jak se zbavit těchto pigmentových skvrn napoví šest našich rad, které minimalizují jejich viditelnost na kůži.
2. Na zesvětlení kůže zkuste retinoidy
Pokud se nepodaří pomocí hydrochinonu ani Alfa-Arbutinu stáhnout hnědou barvu stařeckých pigmentových skvrn, tak může pomoci látka retinoid. Je třeba zde poznamenat, že retinoidy kůži nebělí, ale opravují její poškození sluncem pomocí lepšího prokrvení. Retinoidy se takto úspěšně léčí melasma, akné a jizvy po akné. Retinoidy pomáhají snižovat množství nadměrného melaninu a pomáhají k rovnoměrné distribuci melaninu v kůži. Takže zajděte za svým praktickým lékařem nebo dermatologem a požádejte ho o recept na lokální retinoly. Retinolů je mnoho, ale tohle jsou dvě nejoblíbenější masti: Retin-A a Differin. Retin-A je krém, který k bělení kůže využívá tretinoin, což je čistá kyselina retinová. Lék Retin-A je velmi efektivní při léčbě akné, zmenšení vrásek a na snižování pigmentu. Retin-A má také hodně vedlejších účinků, například loupání kůže a vysušená pokožka jsou nejčastějšími nežádoucími účinky léku Retin-A. Při zesvětlování kůže těmito léky vždy postupujte podle pokynů svého dermatologa.
Zde jsou příbalové informace pro pacienty k těmto lékům:
Akné je zánětlivé onemocnění mazových žláz, které postihuje nejen dospívající, ale i dospělé. Projevuje se pupínky, zanícenými ložisky a někdy i jizvami.
Na rozdíl od vyrážky je akné vždy spojeno se zánětem v ucpaném mazovém kanálku. Velkou roli hrají hormony, stres, strava i genetické predispozice.
Léčba akné
Léčba zahrnuje lokální přípravky s kyselinou salicylovou, retinoidy, antibakteriální látky, u těžších forem i celková antibiotika nebo retinoidy. Vždy je nutná trpělivost a dlouhodobá spolupráce s dermatologem.
Účinná léčba onemocnění lichen, která by působila cíleně přímo proti němu, v současné době bohužel neexistuje. Přesto se pomocí některých protizánětlivých přípravků daří projevy onemocnění tlumit, a někdy dokonce dosáhnout tzv. spícího stavu, ve kterém onemocnění setrvává ve stejném stadiu po určitou dobu a dále se nezhoršuje. Bez léčby je průběh onemocnění těžce odhadnutelný. V některých případech zcela odezní a už se znovu neobjeví, jindy se v různě dlouhých intervalech navrací v průběhu celého života pacienta. Obvykle přetrvává i několik let bez větších následků, ale může také způsobit rozsáhlé zjizvení sliznic i kůže, ztrátu vlasů a deformace nehtů, což pacientovi působí velké nepříjemnosti i po psychické stránce.
Ve většině případů se jedná o léčbu symptomatickou. Není pochyb o tom, že u závažných forem lichenu jsou indikovány kortikosteroidy. Týká se to generalizovaných forem, těžkého postižení sliznic vedoucího k ulceracím. Po vysazení hormonů často dochází k relapsům. Denní dávka prednisolonu nebo ekvivalentů prednisolonu se pohybuje kolem 20 mg/denně i více v počátečním stadiu léčby. Při zlepšení se dávka snižuje. Délka léčby je přibližně 6 týdnů. Místní léčba spočívá v aplikaci kortikosteroidů v krémech nebo mastech. Doporučují se spíše silnější varianty lokálních kortikosteroidů (clobetasol propionat 0,05%). Antihistaminika mírně tlumí svědění (promethazine hydrochloride). Hypertrofické projevy lze odstraňovat kortikosteroidy v okluzích (aplikace pod polythenovou okluzí). Slizniční projevy lze ovlivnit také lokálními kortikosteroidy. V některých případech byly s úspěchem aplikovány retinoidy (etretinát p.o.). Doporučuje se také PUVA terapie (psoraleny a UVA). Mezi moderní léky patří cyclosporin.
Aplikaci i indikaci těchto léků, jako jsou retinoidy a cyklosporin, provádí dermatologové. Generalizované formy onemocnění vyžadují většinou hospitalizaci. Mechanická práce u forem lokalizovaných na dlaních je nevhodná. Psychologicky nepříznivě působí svědění, které někdy zabraňuje ve výkonu povolání (učitelé, psychologové a podobně).
Pro lokální terapii jsou vhodné gely nebo krémy s lokálními antibiotiky, zejména metronidazolem (přípravek Rosalox a Rozex) a makrolidy erytromycinem a clindamycinem. Účinná jsou i lokální antimykotika (ketokonazol) a kyselina azelaiová. Antibiotika a antimykotika ničí nebo potlačují množení mikrobiálního osídlení kůže. Současně mají protizánětlivý účinek.
U mírnějších forem a pro udržovací léčbu se volí pasta s 1–2% sírou a ichtyolem, který má protizánětlivý účinek a potlačuje množení osídlení kůže. Stejným způsobem funguje i Lindan, který se používá při průkazu Demodex folliculorum.
Zevní aplikace kortikoidových přípravků se nedoporučuje kvůli podpoře začervenání a zmnožení kožních cév. Po vysazení kortikoidů navíc následuje silné a terapeuticky těžce ovlivnitelné zhoršení projevů růžovky. Dalším nežádoucím účinkem je zeslabení kůže.
V místní léčbě je nutné vyloučit působení všech lokálních dráždivých látek, jako jsou mýdla a kosmetika obsahující alkohol, protože mohou provokovat nebo zhoršovat zarudnutí. Ochranu před UV zářením zajistí krémy s UVA a UVB filtrem.
U těžších případů se musí přistoupit k celkové léčbě antibiotiky. Opět se volí metronidazol (Entizol) nebo tetracyklin (Doxybene, Deoxymykoin, Doxyhexal). Podobně jako při akné se po dobu několika týdnů podávají nízké dávky antibiotik a podle odezvy lze postupně snižovat jejich dávku. Mechanismus účinku antibiotik není zcela jasný, nejspíše jde o protizánětlivý účinek.
Terapie celkovými retinoidy (deriváty vitaminu A) se volí u nejzávažnějších případů či neúčinnosti celkové léčby. Po dobu 3–4 měsíců se podává izotretinoin (Roaccutane). Retinoidy mají protizánětlivé účinky, pomáhají k normální obnově kůže.
U květákovitého zduření nosu připadá v úvahu chirurgická terapie. Při dermabrazi se pomocí vysokoobrátkové frézy vyhladí kožní povrch zbroušením. Povrchové kožní výrůstky se dají odstranit i pomocí CO2 laseru nebo běžným skalpelem. Před operačním zásahem a po něm se doporučuje podávání celkových retinoidů.
Různých typů laseru se využívá i při odstraňování rozšířených kožních cévek (teleangiektázií). Tyto kosmetické projevy je možné také odstranit elektrokoagulací pomocí tepelné elektřiny produkované platinovou kličkou.
Před začátkem vlastní terapie je nutné pokožku nejprve připravit. Přes silné nánosy šupin by totiž účinné látky nepronikly. Jak na to?
Pomůže kyselina acetylsalicylová, urea (močovina v některých přípravcích z lékárny) nebo fenol.
Pokud i po umytí šupiny přetrvávají, aplikujte mastné krémy, ty kůži zvlhčí a s dalším umytím půjdou šupinky lépe odstranit.
Zbylé šupiny jemně vykartáčujte z vlasů.
Lokální léčba
Pokud jsou vaše potíže jen mírné, může vám pomoci některý z lokálních prostředků proti psoriáze:
Dehtové produkty – šampony, krémy, gely a mýdla působí i proti nepříjemnému svědění. Šampon jemně vmasírujte do vlasů a před opláchnutím počkejte 5 minut. Nevýhodou dehtu je jeho odér, který ale můžete zamaskovat některým z volně prodejných kondicionérů.
Kyselina salicylová – pomáhá nejen s počátečním odstraněním šupin, ale i při boji proti zánětu.
Kortikosteroidy – u malých ložisek psoriázy je možné injekčně aplikovat menší množství steroidů do postiženého místa.
Fotoléčba
V případě závažnějších projevů vlasové psoriázy přichází na řadu UV paprsky a systémová léčba:
Metotrexát – zabraňuje tvorbě enzymu, který je zodpovědný za zrychlený růst kožních buněk.
Retinoidy – kontrolují rychlost množení buněk.
Cyclosporine – působí proti hlavním imunitním mechanismům.
Biologická léčba – zaměřuje se na specifické části imunitního systému.
Může trvat i několik měsíců, než dostanete vlasovou psoriázu pod kontrolu. Jakmile se vám to ale jednou podaří, stačí udržovací léčba speciálními šampony a nikdo se o vašem problému nedozví.
Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.
Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.
Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.
Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je
Jarischova voda patří mezi dlouhodobě používané prostředky na akutní zánětlivé akné. Funguje jako tonikum, které čistí póry, zklidňuje zanícené pupínky a mírní začervenání. Dermatologové upozorňují, že samotná Jarischova voda akné nevyléčí, ale je výborným doplňkem léčby — zejména v kombinaci s retinoidy, benzoylperoxidem nebo antibiotickou mastí.
Zkušenosti pacientů uvádějí zejména:
rychlé zklidnění podrážděných míst,
mírné vysušení a dezinfekci pleti,
snížení zarudnutí u hlubokých zanícených pupínků.
Použití je jednoduché: nanést na tamponek a jemně otřít postiženou oblast 1–3× denně.
Existují určité typy léků, které mohou způsobit citlivost na slunce. Ne všichni lidé, kteří užívají uvedené léky, budou mít reakci. Také, pokud zaznamenáte reakci při jedné příležitosti, neznamená to, že je zaručeno, že budete mít reakci, pokud produkt použijete znovu.