Svrab je onemocnění způsobené zákožkou svrabovou, která patří mezi roztoče. Nemoc se projevuje nepříjemným a silným svěděním kůže. Svrabem se může nakazit každý. Vysokému riziku jsou vystaveni zdravotníci, často se objevuje ve formě menších epidemií, například v různých lůžkových zařízeních.
Svrab na Wiki
Wikipedie uvádí, že svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.
U člověka je původcem zákožka Sarcoptesscabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptesscabiei). To, že je příčinou svrabu parazit, objevil vídeňský lékař moravského původu (rodák z Brna) Ferdinand von Hebra (1816–1880).
Přítomnost parazita se projevuje nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak přehnaná hygiena může způsobit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab. V České republice je onemocnění v současné době (po roce 2000, statistika ÚZIS) dost rozšířené. Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.
Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samička klade denně jedno až tři 0,3–0,4 mm dlouhá vajíčka ve slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, a poté při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.
Jsou to velmi neobvyklé a vzácné případy, a dermatologové jsou schopni je rozpoznat. Správná diagnostika je zde velmi důležitá. Může být zaměněna se stavy, jako je ekzém, svrab nebo alergická reakce na léky. Jakmile je známa správná diagnóza, pak se lépe volí vhodná léčebná strategie.
Lidé se mohou nakazit psím svrabem u psů z přímého kontaktu se zvířaty, jako jsou kočky, psi, lišky, krávy, prasata a další savci.
U zvířat je tento stav známý jako sarkoptický svrab. Původcem je roztoč, zvaný Sarcoptesscabiei var canis, což v překladu znamená sarcoptes = rod bělavých roztočů, scabiei = svrab, var = druh, canis = psí.
Lidé nejsou pro tyto roztoče přirozeným hostitelem a po přenosu roztoči mohou přežít maximálně 21 dní. Naštěstí se psí svrab mezi lidmi nepřenáší a organismus se na člověku nemnoží.
Příznaky u psů
Vývoj zákožky od vajíčka až po pohlavně zralého jedince trvá u samečků dva týdny a u samiček tři týdny. K přenosu dochází většinou tělesným kontaktem, při němž se přenášejí larvy pohybující se po pokožce napadeného jedince. Zákožky přednostně osídlují řídce ochlupená místa na spodní straně těla, ale také ušní boltce, okolí loketního a hlezenního kloubu a oháňku. Při generalizovaném průběhu onemocnění se zákožkami vyvolané změny mohou vyskytovat po celém povrchu těla nemocného zvířete. V pokročilém stadiu dochází k plošnému prořídnutí až vypadávání srsti. Objevují se oděrky a dochází k povrchovému krvácení. Postupně dochází ke ztluštění kůže, zvýšení sekrece lymfy, vznikají zánětlivá ložiska (papuly) s následnou tvorbou strupů. Průvodním znakem onemocnění je vysoká svědivost, zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. Nemocní psi hubnou a po několika měsících hynou. Často bývá vidět, jak si pes vykusuje srst. Zde jsou vidět psi postižení psím svrabem.
Svrab je infekční kožní onemocnění způsobené roztočem Sarcoptesscabiei, známým jako zákožka svrabová. Tento mikroskopický parazit se zavrtává do svrchních vrstev kůže, kde vytváří typické chodbičky a klade vajíčka. Organismus na jeho přítomnost reaguje silnou imunitní odpovědí.
Mezi nejčastější příznaky patří nesnesitelné svědění, které se výrazně zhoršuje v noci, dále pupínky, puchýřky, stroupky a zarudnutí kůže. Typická místa výskytu jsou meziprstí rukou, zápěstí, lokty, podpaží, třísla, genitálie a oblast kolem pupku.
Svrab je vysoce nakažlivý. Přenáší se především dlouhodobým kontaktem kůže na kůži, ale také prostřednictvím kontaminovaných textilií, jako je ložní prádlo, ručníky, oblečení nebo čalouněný nábytek.
Svrab je vysoce nakažlivé kožní onemocnění způsobené roztočem Sarcoptesscabiei, známým jako zákožka svrabová. Samice roztoče se zavrtává do horních vrstev kůže, kde vytváří chodbičky a klade vajíčka, což vyvolává výraznou imunitní reakci organismu.
Hlavním příznakem je intenzivní svědění, které se typicky zhoršuje v noci a po zahřátí těla. Onemocnění se snadno šíří přímým kontaktem kůže na kůži i prostřednictvím textilií.
Svrab se šíří především přímým tělesným kontaktem s nakaženou osobou. Nejrizikovější je dlouhodobý kontakt kůže na kůži, typicky v rodinách, partnerských vztazích, kolektivech dětí nebo v zařízeních sociální péče.
Jak probíhá přenos zákožky
Samička Sarcoptesscabiei se po přenosu na nového hostitele během několika minut zavrtá do svrchních vrstev kůže. Zde si vytváří chodbičky, ve kterých denně klade 1–2 vajíčka. Z nich se líhnou larvy, které dále dozrávají a celý cyklus se opakuje.
životní cyklus roztoče trvá přibližně 18–23 dní
jedna samička může během života naklást až 40–50 vajíček
bez léčby svrab nikdy sám nezmizí
Nepřímý přenos v domácnosti
Kromě přímého kontaktu může dojít k nákaze také přes ložní prádlo, ručníky, oblečení nebo matrace. Riziko je vyšší při dlouhodobém sdílení těchto předmětů, zejména v teplém a vlhkém prostředí.
Původcem svrabu je samička zákožky svrabové (Sarcoptesscabiei), což je roztoč řádu Acarina, podřádu Astigmata a čeledi Sarcoptidae. Zákožka, která má velikost asi 300–500 mikrometrů, je obligátním lidským parazitem (obligátní parazit znamená, že je schopna napadnout pouze člověka). Zákožka pak v pokožce člověka vytváří chodbičky (přesně řečeno tvoří je v poslední vrstvě kůže, která se označuje jako vrstva rohová – stratum corneum). V těchto chodbičkách samička kálí a klade vajíčka. Na člověku samička přežívá asi 4–6 týdnů a v průměru naklade 40–50 vajíček, jen z desetiny se ale za dalších 14 dní vyvinou dospělí jedinci. Pro zákožku je charakteristické to, že je mimo organismus člověka velice citlivá na vyschnutí a vlhko. Při pokojové teplotě není schopna pohybu a umírá do tří dnů. Pokud vystavíme zákožku teplotám okolo 50 °C, zahyne do 10 minut.
Infectoscab 5% krém je indikován pro léčbu svrabu (vyvolaného Sarcoptesscabiei) u dospělých a dětí starších 2 měsíců.
Dávkování a způsob podání
Dávkování
Není-li lékařem nařízeno jinak, doporučené dávkování je následující:
Dospělí a dospívající starší 12 let: aplikovat až 30 g krému (což odpovídá jedné 30g tubě nebo ½ 60g tuby).
Pediatrická populace
Děti ve věku 6 až 12 let: aplikovat až 15 g krému (což odpovídá ½ 30g tuby nebo ¼ 60g tuby).
Děti ve věku 2 měsíce až 5 let: aplikovat až 7,5 g krému (což odpovídá ¼ 30g tuby nebo ⅛ 60g tuby).
Bezpečnost a účinnost přípravku Infectoscab u dětí mladších dvou měsíců nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. Výše uvedené dávkování je pouze orientační. Skutečné dávky mohou být upraveny podle potřeb jednotlivých pacientů a podle individuální plochy povrchu těla. Například někteří dospělí vyžadují větší množství krému.
Způsob podání
Pouze kožní podání. Tento léčivý přípravek se nesmí polykat. Na kůži je třeba pečlivě nanést tenkou vrstvu krému (kožní podání). Dospělí musí nanést krém souvisle na celé tělo včetně krku, dlaní a plosek nohou. Hlavu a obličej je možno vynechat, pokud zde nejsou přítomny skabietické eflorescence. Při nanášení je třeba zvláště pečlivě ošetřit meziprstní prostory na rukou a nohou (také pod nehty na rukou a nohou), zápěstí, lokty, podpažní jamky, zevní genitál a hýždě.
Pediatrická populace
Dětem je třeba nanést krém souvisle na celé tělo včetně dlaní a plosek nohou, krku, obličeje, uší a pokožky hlavy. Kůži okolo úst (jelikož by mohlo dojít k olíznutí krému) a očí je třeba vynechat. Dětem je třeba zabránit v olizování krému z rukou. Je-li to nezbytné, musí mít děti rukavice. U dětí ve věku 2 měsíců až 23 měsíců jsou pouze omezené zkušenosti s léčbou přípravkem Infectoscab. Proto je v této věkové skupině nutné aplikovat léčbu pouze pod pečlivým lékařským dohledem.
Starší pacienti
Starší pacienti (nad 65 let) aplikují krém stejně jako dospělí, ale navíc je třeba ošetřit obličej, uši a pokožku hlavy. Je třeba vyvarovat se aplikace krému na kůži kolem očí.
Návod k použití
Krém se musí nechat na kůži po dobu minimálně osmi hodin, například přes noc. Aby nebyl ohrožen úspěch léčby, je třeba se v této době vyvarovat koupání, sprchování nebo mytí. Při nutném umytí rukou a ostatních částí ošetřené kůže (hýždě, zevní genitál) v průběhu této doby by se krém měl znovu aplikovat na omytou oblast. Nejméně po osmi hodinách by se měly zbytky krému odstranit osprchováním nebo omytím vodou a mýdlem. Za předpokladu, že léčba probíhá podle těchto pokynů, je jednoráz
Svrab u psa způsobuje varianta roztoče Sarcoptesscabiei var. canis. Jedná se o velmi svědivé onemocnění, které se projevuje zarudnutím, strupy a vypadáváním srsti.
Přenos na člověka je možný, ale psí svrab se na lidské kůži trvale neusazuje. Projevy u lidí bývají přechodné a mírnější.
Léčba u zvířat probíhá výhradně pod vedením veterináře a zahrnuje celková antiparazitika i lokální ošetření. Důležitá je také dezinfekce prostředí, pelíšků a textilií.
Svrab způsobuje samička roztoče Sarcoptesscabiei, která se zavrtává do svrchní vrstvy kůže, kde vytváří typické chodbičky, klade vajíčka a produkuje metabolity vyvolávající silnou imunitní reakci.
První projevy se objevují po inkubační době 4–6 týdnů. Nejčastějším příznakem je intenzivní svědění, které se zhoršuje v teple a v noci.
Na kůži se objevují pupínky připomínající štípance, drobné stroupky a někdy i tenké šedavé chodbičky. Typické lokality jsou:
mezi prsty rukou a nohou,
zápěstí, lokty a podpaží,
hýždě, břicho a oblast pasu,
genitálie a okolí prsních dvorců.
Pro lepší představu doporučujeme prohlédnout fotografie svrabu u lidí, které ukazují rozdíly mezi počátečním a pokročilým stádiem.
Svrab mytých je varianta, která postihuje osoby s důkladnou péčí o tělo. Svrab lze v jejich případě diagnostikovat až v momentě, kdy je onemocnění v pokročilém stadiu. U této varianty, která se označuje jako skabies mytých, není natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny. Za všechno může malinký, stěží půlmilimetrový roztoč, zvaný zákožka svrabová (Sarcoptesscabiei). Samičky tohoto parazita se zavrtávají do svrchní zrohovatělé vrstvy kůže a v ní si vytvářejí chodbičky, do kterých ukládají svá vajíčka a výkaly. Jedna zákožka je schopna za svůj měsíc a půl dlouhý život naklást až 50 vajíček. Z nich se líhnou larvy, které žijí na povrchu kůže, a během 18 až 23 dnů je na světě nová zákožka, která se okamžitě opět zavrtá do kůže. Celý cyklus tak pokračuje dál. Z popsaného je zřejmé, že při kontaktu s nakaženou osobou je velmi pravděpodobné, že se onemocnění přenese na dalšího jedince. Lékaři mají povinnost každý nový případ nahlásit. Někteří lidé však své potíže tají, stydí se za ně. Léčí se podomácku a nevědomky tak nemoc šíří dál.
První zmínky o svrabu pocházejí již z Egypta a Blízkého východu 494 let před naším letopočtem. Odkazy na něj najdeme i v bibli a dost zmatený popis vyslovil i řecký filozof Aristoteles, který s odkazem na veš utíkající z malého pupínku nevědomky určil příčinu onemocnění. Přesnou charakteristiku a pojmenování Scabies, tedy svrab či prašivina, vyřkl římský lékař Celsus. S hypotézou, že je příčinou parazit, přišel sice již italský lékař Giovanni Cosimo Bonomo v roce 1687, avšak popis roztoče pojmenovaného Sarcoptesscabiei (zákožka svrabová) přinesl o několik let později italský biolog Diacinto Cestoni.
Infectoscab bohužel volně prodejný není a jeho výdej je vázán na lékařský předpis. Je to proto, že Infectoscab obsahuje velmi účinný jed Permethrin, který je při nesprávném použití velmi nebezpečný.
Infectoscab 5% krém je indikován pro léčbu svrabu (vyvolaného Sarcoptesscabiei) u dospělých a dětí starších 2 měsíců.
Nepoužívejte přípravek Infectoscab 5 % krém:
jestliže jste alergický(á) na permethrin, jiné pyrethriny nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku.
Upozornění a opatření
Před použitím přípravku Infectoscab se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.
Pokud léčíte kojence, viz bod „Děti ve věku do 23 měsíců“.
Pokud máte alergii na chryzantémy nebo jinou složku přípravku – tento přípravek máte používat pouze po konzultaci se svým lékařem.
Dbejte, aby se krém nedostal do očí nebo do kontaktu se sliznicemi (nosní sliznice, krční sliznice, oblast genitálu – pohlavní ústrojí) nebo do otevřených ran.
Infectoscab je škodlivý pro všechny druhy hmyzu a také pro vodní živočichy, například ryby. Zajistěte, aby se Infectoscab 5% krém nedostal do akvárií a terárií.
Infectoscab obsahuje parafíny. Tyto pomocné látky v krému mohou snížit funkčnost, a tím i spolehlivost výrobků z latexu (například kondomy, pesary) používaných ve stejné době jako léčba krémem.
Infectoscab může zhoršit příznaky astmatu nebo ekzému.
Děti ve věku do 23 měsíců
Nepodávejte přípravek novorozencům a kojencům mladším 2 měsíců, pokud vám to nenařídil ošetřující lékař. U kojenců a batolat nejsou s použitím přípravku dostatečné zkušenosti. Léčba dětí ve věku do 23 měsíců se smí provádět pouze pod pečlivým lékařským dohledem.
Další léčivé přípravky a přípravek Infectoscab
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které budete používat.
Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete tento přípravek používat. Údaje získané ze středně velkého souboru těhotných žen používajících permethrin nenaznačují žádné škodlivé účinky. Nicméně z preventivních důvodů nemáte během těhotenství přípravek Infectoscab používat, pokud vám to lékař nedoporučí.
Permethrin, léčivá látka přípravku Infectoscab, se může vylučovat do lidského mateřského mléka. Z bezpečnostních důvodů nemají kojící ženy kojit pět dní po použití přípravku Infectoscab.
Infectoscab obsahuje cetylstearylalkohol a kyselinu sorbovou, které mohou způsobit lokální místní podráždění kůže (například kontaktní dermatitidu).
Vysoká teplota je pro zákožku svrabovou (Sarcoptesscabiei) skutečně smrtící, ale pouze za určitých podmínek. Laboratorní i klinické poznatky potvrzují, že k usmrcení roztočů je potřeba teplota přibližně nad 60–75 °C působící dostatečně dlouhou dobu.
Tohoto principu se úspěšně využívá především při:
praní ložního prádla a oblečení na minimálně 60 °C, ideálně 90 °C,
sušení v sušičce s vysokou teplotou,
vyvařování nebo parním čištěním textilií, které nelze běžně prát.
Na lidské kůži je však situace zcela jiná. Zákožky jsou zavrtané hluboko ve stratum corneum a teplo ze sauny k nim nepronikne v intenzitě, která by je spolehlivě usmrtila. Navíc lidský organismus takovou teplotu dlouhodobě nevydrží.
Svrab u psů patří mezi vysoce svědivá parazitární onemocnění. Nejčastějším původcem je zákožka svrabová u psů (Sarcoptesscabiei var. canis), která se zavrtává do kůže a vyvolává silnou zánětlivou a alergickou reakci.
Typickým prvním příznakem je úporné svědění, které psa nutí k neustálému škrábání, okusování kůže a tření o předměty. Svědění často zesiluje v teple nebo v klidu.
Nejčastější postižená místa:
slabiny a spodní část hrudníku,
lokty a hlezna,
ušní boltce,
tlapky a meziprstí.
Postupně se objevují zarudnutí, pupínky, strupy, mokvání kůže a vypadávání srsti. U chronických případů dochází ke ztluštění a ztmavnutí kůže.
Důležitým znakem je, že i dobře udržovaní psi mohou mít tzv. atypický nebo nenápadný průběh, kdy dominují jen lupy a svědění.
Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Jsou velmi malí. Zatímco všechny ostatní řády pavoukovců se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy nebo parazity. Roztoči bytového prachu jsou považováni za jednu z nejčastějších příčin astmatu a alergií. Zdravotní komplikace způsobují roztočové alergeny, které jsou obsaženy hlavně ve výkalech roztočů. A za svůj život vyprodukují tito tvorové množství exkrementů odpovídající 200násobku jejich váhy. Mají rádi teplo, vlhko a tmu. Jejich oblíbeným stanovištěm jsou proto naše ložnice, zvláště lůžka. Živí se lidskými lupy (roztoči ve vlasech), kožním odpadem, textilními vlákny, plísněmi, bakteriemi a drobečky potravin.
Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené, nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou, například vlnovníkovci).
Jeden gram prachu obsahuje 1 500–5 000 roztočů, na jedno lůžko pak tedy připadají až 2 miliony roztočů. Množí se zejména v dubnu a od srpna do září, kdy se také zhoršují alergické projevy. Alergie na roztoče se projevuje po celý rok, potíže vznikají v noci, mohou kulminovat v teplém a vlhkém počasí. Postižený kýchá, má pocit ucpaného nosu, rýmu, pálení a otoky očí, kašel, který může přecházet v astma.
Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletielóza, demodikóza. Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat, jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorné – jedná se o půdotvorce nebo dravce – přirozené bioregulátory. Roztoči vyskytující se v obytných prostorách a jejich výkaly jsou častým původcem alergií (alergenem).
Na našem území se vyskytují čtyři podřády:
Čmelíkovci (Mesostigmata): Mají stigmata při kyčlích druhého páru nohou, nebo při předním okraji druhého páru nohou. Většinou jsou vybaveni klepítkovitými chelicerami a mají pohyblivé kyčle nohou.
Klíšťatovci (Metastigmata): Stigmata jsou za čtvrtým párem nohou, kyčle jsou nepohyblivé. Ústní ústrojí je přizpůsobeno parazitickému způsobu života – sestává z hypostomu se zpětně postavenými zoubky a z chelicer, jež jsou rovněž v koncové části ozubené.
Svrab je kožní onemocnění způsobené roztočem zákožky svrabové (Sarcoptesscabiei), který žije v kůži člověka. Hlavními příznaky této nemoci jsou zarudlé nebo bělošedé linky na kůži a svědění, především pak v noci. K přenosu dochází blízkým kontaktem s nakaženou osobou, ne však běžným denním stykem, jako je podání ruky či obyčejný dotyk.
Charakteristickým projevem svrabu je intenzivní svědění celého těla, a to zejména v noci, kdy je člověk přikrytý peřinou a je více zahřátý, což umožňuje zákožce lepší vitalitu. Na pokožce se objevují chodbičky esovitého tvaru o délce 0,5–1 cm, které jsou zakončené drobným puchýřem nebo pupínkem. Nejčastěji se vyskytují na místech s jemnou kůží, jako jsou:
meziprstní prostory rukou
zápěstí
lokty
podpaží
kůže kolem pupíku
kůže kolem prsních bradavek
genitálie
hýždě
klenba nohou
Svědění bývá obvykle zcela nesnesitelné a dochází ke škrábání, čímž si pacient stav ještě zhorší. Někdy dochází ke změně pigmentace kůže a objevují se také sekundární příznaky svrabu, které zahrnují různé oděrky a zhrubění kůže.
Opruzenina (intertrigo) je onemocnění, které vzniká většinou v místech, kde se dotýkají nebo třou o sebe dvě plochy pokožky. Na tomto místě se pak zadržuje teplo a vlhko, a jestliže je navíc chráněné těsným oblečením, které brání přísunu vzduchu, dochází k hromadění kožního potu a mazu, což způsobuje podráždění pokožky, která reaguje svěděním, zarudnutím či pálením. Opruzeniny také velmi často vznikají díky bakteriím a kvasinkám Candida albicans (plísňové infekce), které se na lidském těle zcela běžně vyskytují. Také vláknité houby, které vyvolávají plísně na ploskách nebo nehtech nohou, mohou být původcem opruzenin. K přenesení kamkoliv po těle postačí běžné otírání ručníkem nebo oblékání spodního prádla. Živnou půdou pro bakterie a kvasinky je zejména vlhké a teplé prostředí.