SAZENICE LÉKOŘICE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci. Jeho léčebné účinky ale výrazně přesahují tuto tradiční pověst.
Celer – pěstování
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Ve svém příspěvku SAZENICE RYMOVNIKU PURPUROVÉHO KOUPIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Ďurana.
Chtěla bych koupit sazenici rymovniku purpurového, ale nemohu ji někde sehnat poradíte? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlina.
Dobry den, rymovnik sazenice sice nemam, ale mohu Vam nabidnout už zakořeně sazeničky dovezene přímo z Mexica. V připadě zajmu mi napište na email valentovap@seznam.cz.
Lékořice byla využívána již v léčitelství starověkého Egypta. Ve starověké Indii byla lékořice svařená v mléce společně s cukrem, kořenem šáchoru a pepřem používána jako afrodiziakum. Užívala se i ve středověku – Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice. V českých zemích bylo pak nejoblíbenější užívání léčivého odvaru z lékořice ke tlumení dráždivého kašle.
Látky z lékořice podporují tvorbu žaludečních šťáv a naopak působí proti tvorbě žaludečních a dvanáctníkových vředů. Dále vyvolávají naředění hustého hlenu z dýchacích cest. Proto se lékořice využívá jako doplněk ke zmírnění kašle a na podporu vykašlávání při astmatu nebo chronické bronchitidě. V malých dávkách podporuje lékořice častější močení, ve vyšších dávkách močopudné účinky naopak mizí. Z dalších účinků je známo například působení proti zánětu a zvýšenému svalovému napětí. Nadměrné užívání extraktu z lékořice se může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením močení. Při dlouhodobé konzumaci působí látky z lékořice podobně jako kortikosteroidy, proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje.
Lékořice obsahuje asi 20 % škrobu, 6 % hořčin, saponiny – glycyrrhizin (který je 50krát sladší než sacharóza), monosacharidy, oligosacharidy s uronovými kyselinami, glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, cyklitoly (pinitol). V semenech lékořice je ale obsažen i toxický kanavanin.
Lékořice je travní trvalka rostoucí do výšky 1,5 m. Květy jsou velké 0,8 až 1,2 cm, světle fialové ve tvaru hroznů. Plod je lysý lusk 2–3 cm dlouhý a obsahuje vždy několik semen. Rostlina má kulovitý kořen, vytváří výběžky a má tuhou vzpřímenou lodyhu. Listy jsou lichozpeřené a na spodní straně pryskyřičně lepkavé. Rostlina je rozšířená v jižní Evropě a části Asie, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. V českých zemích se začala pěstovat až v 16. století. Později v 19. století se pěstovala hlavně na jižní Moravě v okolí Mikulova a Hustopečí, kde postupně zplaněla a ještě dnes ji můžeme nalézt na jižních a jihovýchodních stepních svazích nebo mezi vinohrady.
Lékořice roste nejlépe v úrodné, hluboké, kypré půdě na slunných místech a sklízí se na podzim (září až prosinec) dva až tři roky po výsadbě. Množení probíhá dělením časně zjara. Výsev se provádí na podzim. Lékořicový extrakt se vyrábí vařením kořene a následným odpařením vody. Ve skutečnosti je název „lékořice“ odvozen ze starořeckého slova „glukurrhiza“, což znamená „sladký kořen“. Výtažky z lékořice se vyrábějí jak v pevné formě, tak ve formě sirupu.
Na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy, se z rostlin sklízí alespoň tříleté tlusté kůlovité kořeny. Nejméně glycyrrhizinu mají v srpnu, rovněž jarní výnos je nižší než podzimní. Kořeny se omyjí, oškrabou a usuší při teplotě kolem 30 °C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40 °C). Kořeny se loupou, aby se odstranily pryskyřičnaté, nepříjemně chutnající látky. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Z kořene lékořice se připravuje extrakt – naseká se na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se dále vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Vyvařením a odpařením vody se získá zahuštěná lékořicová šťáva. Extrakt se poté zpracovává do potřebného tvaru a nechá se ztuhnout. Lékořice (Glycyrrhiza glabra) se dá pěstovat také jako bonsaj.
Ve svém příspěvku LÉKOŘICE NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karpíšek.
Snědl jsem 3 kila lékořice a zkolaboval jsem, byl jsem na IP 6 měsíců, dne jsem napojen na umělé srdce a mám vývod, kůže mi zčernala a stále voním.Nejhorší na tom je ,že stále můžu a při tom nemůžu. Vypadám jak rom. Prosím nejezte větší množství !
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Je známé, že nadměrná konzumace lékořice nebo lékořicových cukrovinek je toxická pro játra, kardiovaskulární systém a může vyvolat hypertenzi a otoky. V ojedinělých případech se krevní tlak zvyšuje nadměrnou konzumací lékořicového čaje, ale příznaky vždy brzy odezní, pokud se s konzumací přestane. Většina případů hypertenze z lékořice byla způsobena tím, že člověk pozřel příliš velké množství lékořice. Již konzumace pouhých 50 g cukrovinek z lékořice denně za dva týdny může způsobit významné zvýšení krevního tlaku.
Hlavní složka lékořice – glycyrin – zvyšuje krevní tlak. Neužívejte proto lékořici v těhotenství, máte-li srdeční, ledvinové nebo jaterní onemocnění, zvýšený krevní tlak a užíváte-li diuretika či digitalis. Lékořice jako potravinový doplněk by měla být neškodná. Máte-li zdravotní problémy, poraďte se o užívání potravinových doplňku se svým lékařem. Potravinové doplňky z lékořice jsou vyráběny jako krémy, pastilky, sušený kořen/čaj, tablety, tinktura, tobolky a žvýkací plátky.
Zajímavé zjištění o oparech z poslední doby je, že opary podporuje jedna z hlavních amynokyselin - L-arginin. U lidí, kteří mají větší příjem této amynokyseliny bývá výskyt oparů také větší. Při oparech způsobených L-argininem je možné zavést léčbu zvýšeným přísunem amynokyseliny L-lysin, která arginin utlumí. Potraviny, které nejvíce obsahují lysin jsou: libové hovězí maso, kuřecí maso, ryby, krevety, sýr čedar, sýr cottage,bílý jogurt, nízkotučné mléko.
Lékořice na opary
Na opar je také dobrá lékořice díky glycyrrhizinové kyselině (GLA), kterou v sobě právě lékořice velmi hojně obsahuje. Z lékořice se ukrojí plátek, který se přiloží přímo na opar a nechá se zde 10 minut působit. Lékořice na oparu mírní bolest a urychluje jeho hojení. Lékořice se na opar přikládá několikrát denně.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Zesvětlovače kůže mají v posledních několika letech za sebou dlouhou vývojovou cestu. Spotřebitelé se totiž dnes díky snadno dostupným informacím na internetu mohou mnohem lépe vzdělávat a zjišťovat od ostatních nežádoucí účinky pleť bělících produktů, které chtějí koupit. Tato článek je proto navržen tak, aby se spotřebitel s jeho pomocí mohl seznámit s mnoha různými složkami zesvětlovačů kůže dostupných na dnešním trhu. A nakonec si pak mohl vybrat nejlepší produkt pro svou kůži.
Proces zesvětlení kůže probíhá v několika etapách. Jednotlivé složky přípravků na zesvětlení kůže působí v různých fázích procesu a obvykle poskytují nejlepší výsledky, když se spojí dohromady do jednoho ověřeného produktu. Zde jsou uvedeny některé z nejoblíbenějších surovin používaných při výrobě produktů na bělení kůže.
Alfa Arbutin:
Alfa-Arbutin je biosyntetická aktivní složka, která je čistá a dobře rozpustná ve vodě. Alfa-Arbutin je vyráběn ve formě prášku. Alfa-Arbutin je jeden z nejpokročilejších účinných látek v moderním zesvětlování kůže. U Alfa-Arbutinu bylo prokázáno, že při bělení účinně fungoval na všechny typy pleti. Ukázalo se, že i velmi nízké koncentrace Alfa-Arbutinu blokují činnost tyrozinázy, čímž vzniká tak zvaný albinismus. Výzkumy prokázaly, že epimer z arbutinu má asi 10 krát silnější inhibiční účinek, než je u beta-arbutinu. Alfa-Arbutin je velmi drahá ingredience, štěstí, že funguje i při velmi nízkých koncentracích. Alfa arbutin je nejrychlejší a nejefektivnější bělící prostředek při bělení kůže.
Beta-Arbutin (extrakt z medvědice lékařské):
Beta-Arbutin je často zmiňován jen jako arbutin. Beta-Arbutin je přírodní extrakt nalezený v rostlinách medvědice lékařské. Arbutin také poskytuje kůži zesvětlující účinek na kůži tím, že zabrání tyrozináze v její činnosti. Ačkoli je arbutin přírodní derivát hydrochinonu, tak nemá stejná rizika nebo vedlejší účinky. Arbutin, jak bylo prokázáno, je velmi bezpečná látka. Beta-arbutin je levnější na výrobu než alfa-arbutin, ale také i jeho bělící efekt je desetkrát slabší. Z těchto důvodu je v mnoha nových kůži bělících přípravcích nyní použitý Alfa Arbutin na rozdíl od dříve používaného beta-arbutinu.
Kyselina kojic:
Kyselina kojová (Kojic Acid; C6H6O4; 5-hydroxy-2-(hydroxymethyl)-4-pyrone) je produktem plísně, především druhem Aspergillus oryzae, vyskytující se v Japonsku, odkud má také kyselina název – Kojic. Kyselina kojová se často používá jako přísada do asijské stravy a podle posledních poznatků se začala také používat v kosmetice, jako přírodní prostředek k bělení kůže a při léčbě pigmentových problémů a stařeckých skvrn. Kyselina kojová byla poprvé objevena v roce 1989 a nyní je používána j
Lékořice se používá jako příchuť do cukrovinek, dezertů, koláčů a nápojů pro svoji hořkosladkou chuť. Kromě toho se používala v domácím léčitelství a dodnes se používá ve farmacii.
Lékořicový pendrek
Většina lékořicových cukrovinek je ochucena anýzem, nikoli lékořicí. Jestli si libujete v nadbytku pravých lékořicových sladkostí, riskujete zvýšení krevního tlaku – tudíž lze tyto cukrovinky doporučit pouze lidem s nízkým krevním tlakem. Z kořene lékořice se připravuje extrakt, viz výše v článku, vzniklá hmota má potom podobu takzvaného pendreku.
Kdysi se lékořice lisovala do tuhých destiček nebo měkkých tyčinek a později do bonbonů. V Kalábrii blízko městečka Rosanno (Itálie) je ojedinělé muzeem s historií výroby pendreku. Milovníci pendrekových tyčinek mají i možnost ochutnat tuto pochoutku v několika různých podobách a dokonce i v té nejpůvodnější – lékořicové dřevo.
Samotná lékořice miluje teplé prostředí a proto není divu, že se ji dobře dařilo na jihu Itálie v oblasti Kalábrie. Lékořicovou šťávu začali obyvatelé extrahovat již kolem roku 1500. První továrna na zpracování této pochutiny vznikla v roce 1731. Postupně se tomuto byznysu věnovali celé italské rodiny a vzniklo několik úspěšných rodinných podniků. Průlom na trhu představoval rozmach námořní dopravy, jenž ještě více podpořil beztak kvetoucí lékořicový obchod. Lékořice se lisovala do tuhých destiček nebo měkkých tyčinek a později také do bonbónů. Italská Kalábrie je dnes kromě jiného i místem jedinečného muzea, které se opravdu oplatí navštívit. Blízko městečka Rossano naleznete jeden z tradičních rodinných podniků. Milovníci pendrekových tyčinek mají možnost ochutnat tuto pochoutku v několika různých podobách a dokonce i v té nejpůvodnější – lékořicové dřevo.
Ingredience: 2 čajové lžičky kvalitně usušené drogy lékořice lysé, lesní nebo včelí med, 0,3 litru převařené vody pokojové teploty
Postup: Přelijte dvě vrchovaté čajové lžičky asi třemi decilitry vařící vody a tuto směs nechte přibližně půl hodiny ustát. Doslaďte dle chuti lesním nebo včelím medem a popíjejte po malých doušcích v průběhu dne.
Čaj na astma
Ingredience: 1 lžička (14 gramů) sušené lékořice na 0,5 l vody
Postup: Lžičku nebo lžíci sušené, jemně nasekané lékořice na šálek horké vody vařit 15 minut. Užívají se 2–3 šálky denně (u astmatu). Pozor! Neužívat v těhotenství a při jaterní či ledvinové nemoci.
Extrakt z lékořice je aktivní látka rostlinného původu, která podporuje funkci ochranné bariéry pleti před poškozením a redukuje nadměrnou citlivost pleti a její začervenání. Kořen lékořice je jedním z nejdéle používaných léčiv. Obsahuje lihochalcone A, který je antioxidantem a má zklidňující a protizánětlivé účinky. Pomáhá chránit pleťové buňky tím, že bojuje proti volným radikálům. Při vystavení vnějším vlivům, jako je vysoká úroveň UV záření nebo déšť, vítr, mráz a podobně, může množství volných radikálů v pleti dramaticky poklesnout. To pak následně vede k významným zásahům do buněčné struktury pleti. Díky svým antioxidačním vlastnostem pomáhá licochalcone A posilovat ochrannou bariéru pleti a tak redukovat nadměrnou citlivost pleti a její začervenání.
Kořeny této rostliny patří k důležitým přírodním drogám užívaným hojně jak v lidovém léčitelství, tak i v praktickém lékařství. Kořeny lékořice lysé se sbírají na podzim. Sušení probíhá při teplotě kolem 30 °C. Bylina má výraznou vůni a lehce štiplavou chuť. Z kořene lékořice se připravuje extrakt, a to tak že se kořen naseká na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Extrakt má potom podobu takzvaného pendreku.
Zázvor: Zázvor je základní bylina tradiční čínské a ájurvédské medicíny. Zázvor obsahuje celkem 640 různých chemických látek, díky nimž pozitivně působí na ředění krve a zdravé prokrvení organismu. Zázvor kromě jiného podporuje i tvorbu slin, což usnadňuje konzumaci potravin ochucených právě zázvorem. Zázvor se může konzumovat v mnoha různých podobách: zázvorový čaj, zázvorový drink, kandovaný zázvor, nakládaný zázvor jako příloha k sushi, nastrouhaný syrový zázvor nebo sušený a drcený zázvor jako koření například v indické kuchyni. Nejlepší zázvor obvykle seženete u vietnamských obchodníků, kteří mají zázvor vždy čerstvý a neseschlý. Na takových oddencích si nejlépe pochutnáte.
Kari: Kari obsahuje látku kurkumin, jež se nachází v i kurkumě (právě proto jsou si tato dvě koření velmi podobná jak složením a barvou, tak i pozitivními účinky na organismus). Kari obsahuje salicyláty, které jsou užitečné při výskytu sraženiny a podporují produkci vitamínu K.
Skořice: Konzumace skořice je považována za nejuniverzálnější metodu, jak zabránit vzniku krevních sraženin pomocí bylinných přípravků. Skořice je silné koření, jež se celá tisíciletí používá jako lék i jako přísada do jídla. Podle vědců patří k nejlepším antioxidantům na světě. Skořice se může přidat do nápojů (například do čaje) nebo v sypké podobě do nejrůznějších pokrmů. Označuje se jako zahřívací koření. Skořice má spoustu dalších výhod: již půlka čajové lžičky skořice může mít pozitivní vliv na hladinu cukru v krvi, zažívání či imunitu. Skořice má schopnost omezit oxid dusnatý, který se hromadí v krvi, a hladinu lipidů, jež mohou způsobit poruchy mozku, rakovinu, srdeční choroby a podobně. Proto prospívá srdci (ve větších dávkách) a důležitou roli hraje i při léčbě cukrovky, rakoviny či neurodegenerativních onemocnění.
Kurkuma: Kurkuma je známá jako protizánětlivá bylina s pozitivním účinkem na ředění krve díky obsahu kurkuminu. Používá se v kulinářství a má rovněž léčivé účinky (kurkuma se využívala již ve starověké medicíně).
Máta peprná: Máta peprná má široké spektrum použití v lékařství. Obecně se ví, že zklidňuje gastrointestinální trakt. Avšak máta peprná pomáhá i při zabraňování abnormálnímu shlukování krevních destiček, a to prostřednictvím produkce salicylátů, které mají vliv na srážlivost krve.
Oregano: Používá se jako koření v gastronomii, nicméně pro své léčivé účinky se může využívat také jako léčivý prostředek. K důležitým schopnostem oregana se řadí mimo jiné i schopnost ovlivňovat hustotu krve.
Paprika: Paprika je takzvané zahřívací koření, které podporuje a zrychluje metabolismus. V tradiční medicíně se používá už
V naší poradně s názvem BYLINKY A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeńka Soldátová.
Mohu bylinky ,když užívám warfarin? Mohu produkty - které obsahují bylinky ? Děkuji Soldátová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak byste neměla vnitřně užívat žádné bylinky ani bylinkové čaje a ani potravinové doplňky s bylinkami. Některé bylinky mohou opravdu výrazně změnit účinky Warfarinu a přivodit tak život ohrožující situaci. Warfarin komplikuje stravování, jak již jistě víte, a u bylinek je to ještě více složitější a laik prostě nedokáže rozhodnout, která bylinka je s Warfarinem bezpečná. Pro váš přehled uvádím seznam nejvíce nebezpečných bylinek.
- Bylinky zvyšující účinky Warfarinu a mohou tak způsobit krvácení:
Děhel
Bedrník anýz
Prha (Arnica)
Ločidlo čertovo lejno
Vachta trojlistá
Brutnák lékařský
Bromelain, nebo také bromelin, je enzym, který najdeme v čerstvém ananasu.
Konopí
Paprika
Miřík celer
Heřmánek pravý
Hřebíček
Dymnivka (Corydalis yanhusuo)
Klikva (brusinky)
Harpagofyt
Pískavice řecké seno
Řimbaba obecná
Česnek
Geum japonicum
Zázvor
Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
Jírovec maďal (kaštan koňský) Lékořice lysá
Libeček lékařský - kořen
Tužebník jilmový
Cibule
Petržel
Mučenka modrá
Topol
Hořkoň obecná
Jetel luční
Routa vonná
Serenoa plazivá
Komonice lékařská
Kurkuma
Vrba
- Bylinky, které snižují účinky Warfarinu a mohou tak způsobit vznik krevní sraženiny:
Koenzym Q10
Šalvěj červenokořenná
Andělika čínská
Zelený čaj
Papája
Jmelí
Řepík
Pampeliška
Třezalka tečkovaná
Vitamin E
Řebříček obecný
Přírodní strava pomůže zregenerovat nadledvinky. Zpracované potraviny by měly být vyloučeny společně s cukrem, včetně medu, melasy a ovocných šťáv, což pomůže stabilizovat cukr v krvi. Celozrnné potraviny a zelenina dodají tělu vlákninu, živiny a vitalitu, která nemůže být dodána suplementy. Voda pomáhá zachovat hydrataci organismu.
Přírodní léčba pomáhá i při řešení hypoadrenalismu. Mezi doporučované bylinky patří například adaptogeny, což jsou rostliny známé svou schopností zmírnit reakci nadledvinek, jako například lékořice. Dále je to rhodiola, která je jedním z adaptogenů užívaných k léčbě stresu, přičemž její účinnost byla vědecky potvrzena. Taktéž vitamín C a B-komplex pomáhají obnovit nadledvinky. Každý minerál i vitamín působí zároveň jako antioxidant. Používají se i suplementy se syrovými zvířecími nadledvinkami.
Postup očisty
Na dospělého jedince dvakrát až třikrát denně kávová lžička lékořice a k tomu za den 1 000 mg B5 a 100 mg B1. Užívá se maximálně 8 týdnů a pak musí následovat pauza, protože lékořice při dlouhodobé konzumaci škodí ledvinám.
Základem pro fungovaní nadledvinek je vitamín C, dále B5, E, B6 a prvky jako hořčík či vápník. Dále jsou vhodné byliny: lékořice, vitánie, korejsky ženšen (Panax Ginseng), indický ženšen, zázvor, jinan, rozchodnice.
Velmi důležitá je změna životního stylu!
Zjistěte, co vám nejvíce bere energii, je nutné se vyvarovat stresu. Jezte pravidelně a vyváženou stravu. Je důležité dostatečně solit zdravou solí (Himalájská, Celtic). Je nutné vyvarovat se alergií na jídlo – eliminovat především cukr, bílou mouku (hlavně pšeničná).
Je nutné pravidelně cvičit – doporučuje se jóga. Existuje cvičení jógy zaměřené přímo na posílení nadledvinek.
V naší poradně s názvem PŘIBRÁNÍ NA VÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Škrabalová.
Dobrý den Otče Pleskači,
prosím o radu v případě podvyživenosti, moje kamarádka je moc hubená a chtěla by přibrat, bohužel se jí to nedaří. Můžete poradit nějaké bylinky?
Marie Škrabalová, Uh.Hradiště
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obecně platí, že hořká nejedovatá bylina bude podporovat chuť k jídlu a tím pomůže ke zvýšení tělesné hmotnosti.
Přibírání na váze - byliny podporující chuť k jídlu:
1. Konopí - výtažky z listů nebo jeho kouření.
2. Heřmánek - výtažky z rostliny nebo odvar.
3. Benedikt lékařský nebo benedikt čubet - odvar.
4. Kořen pampelišky - odvar.
5. Chen pi - tinktura 1 až 4 ml.
6. Zázvor - čaj, odvar, kousky zázvoru.
7. Cukrové jablko - plod.
8. Lékořice - čaj, odvar.
9. Vitánie snodárná - extrakt z kořene.
10. Hořec - odvar, čaj.
Nejlepší léky na astma? Astma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění průdušek, pro něž je typické, že po různých vyvolávajících podnětech dochází k záchvatům dušnosti nebo kašle na podkladě zúžení dýchacích cest. Jedná se o nejčastější chronické onemocnění dětského věku (10–15 %). Závažná je skutečnost, že i přes pokroky v léčbě výskyt astmatu v populaci stoupá.
Na vzniku astmatu se podílí několik faktorů. Jednak jsou to alergie na různé látky; hlavně na pyly, plísně, zvířata, roztoče nebo na chemické látky. Podpůrnými vlivy rozvoje tohoto onemocnění jsou znečištěné ovzduší, časté infekce dýchacích cest, teplota, námaha, stres nebo kouření. Velkou roli hraje i vrozená dispozice – dědičnost.
Léčba je založena na několika principech. Nejdříve je třeba odstranit vyvolávající faktory, což není vždy zcela jednoduché. Podávané léky a jejich kombinace se volí podle závažnosti obtíží; většina užívaných léků se podává ve formě sprejů na vdechování. Pomoc v akutním stavu poskytují takzvané úlevové léky, které mají schopnost roztáhnout průdušky a odstranit dušnost. Pro každého jsou optimální jiné léky na astma či léky na zlepšení dýchání.
„Udržovací léky“ přicházejí na řadu po ústupu nejzávažnějších obtíží a jejich úkolem je co nejdéle tlumit zánět průdušek a maximálně prodloužit klidové období. Patří mezi ně kortikoidy, léky proti alergii a také další látky, které roztahují průdušky. Při prokázané alergii je vhodné podávání vakcín.
Významný léčebný přínos mívá psychoterapie, včetně hypnózy, v některých případech pomáhá akupunktura, jóga nebo takzvaná speleoterapie – rehabilitace v jeskyních, kde je příznivé vlhko a teplota.
Na astma není v naší republice volně prodejný žádný úlevový ani jiný lék.
Jako podpůrnou léčbu můžete vyzkoušet bylinky. Zde je 10 bylinek, které vám mohou pomoci jak při léčbě astmatu, tak při prevenci astmatických záchvatů.
Oregano: Oregano je velmi silná bylina pro léčbu astmatu. Má protizánětlivé účinky, obsahuje karvakrol, flavonoidy a terpeny, které čistí plíce. Tato rostlina může snížit zánět dýchacích cest a průdušek, čímž zajišťuje úlevu od příznaků astmatu. Pokud trpíte astmatem, pijte 2 až 3 šálky čaje s oreganem denně. Čaj připravíte svařením 3 lžiček oregana v šálku horké vody po dobu 5 až 10 minut. Čaj na astma z oregana můžete osladit medem. Používat můžete i šťávu získanou z čerstvého oregana. Jedna polévková lžíce šťávy denně vám uleví od příznaků astmatu a chronického kašle.
Ginkgo biloba: Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný) obsahuje antihistaminika a má protizánětlivé vlastnosti, které pomáhají při léčbě astmatu. Studie z roku 2007 zveřejněná v&nb
Vzhledem k současné velké oblibě kustovnice se dají sazenice jednoduše objednat přes internet. Je dobré pořídit si již pro naše podmínky vyšlechtěnou odrůdu. Rostlinu si můžete vypěstovat i sami ze semen, ale tento proces je poněkud zdlouhavější a nezaručuje 100% úspěšnost.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.