SAZENICE MALINY je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci. Jeho léčebné účinky ale výrazně přesahují tuto tradiční pověst.
Celer – pěstování
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Pokud se při menzes neodloučí zbytnělá část sliznice a přežívá, tak pod ní narůstá s dalším cyklem nová vrstva. Když se to stane jednou, tak příští měsíc odcházejí nepříjemné velké „cucky“. Když se sliznice neodloučí po několik měsíců, může nastat situace, kdy se už sama odloučit nedokáže, nebo jen za cenu značného krvácení (hrozícího i vykrvácením), protože cévy, které sliznici vyživují, se musely zvětšit do velikého průměru a nedokážou se již působením hormonů dostatečně zatáhnout. Navíc je neodloučená stará sliznice smetištěm a časovanou bombou, počínaje patogenními mikroby, plísněmi, kvasinkami a rozkladnými produkty bílkovin až po mutageny.
Většinou za neodloučení děložní sliznice (endometria) může nedostatek ženských hormonů, který nastává u starších žen v důsledku menší produkce nebo jejich větší potřeby v chemicky znečištěném organismu, například slabší funkce jater (mnoho příčin). Tím nedochází k dostatečnému uzávěru cév vyživujících sliznici, která má odumřít a odloučit se. Na zlepšení stavu lze vyzkoušet bylinnou terapii, která se užívá po týdny i měsíce, až do regenerace.
Mimo jídla (30 minut před jídlem, nebo 2 hodiny po jídle):
Bylinný extrakt z maliny cca 1 lžička do 1–2 dl teplé vody; pít obvykle mimo jídlo 3–4x denně.
Bylinný extrakt z hrušky GH cca 1 lžíce do 4–5 dl vody, v níž může být rozpuštěna špetka práškového vitaminu C; pít podle chuti mimo jídlo 1–3x denně (lze případně přidat bylinný extrakt z maliny 1–3 lžičky).
Užívat produkt Yacca 3–4x denně, a to dlouhodobě; zvyšovat dávku postupně: začít 2 týdny 1x denně 1 večer, pak 2 týdny 2x denně, 2 týdny 3x denně atd.
Užívat komplexy vitaminů a minerálních látek 1–2x denně.
S jídlem:
Bylinný extrakt z ostropestřce cca 1 lžička do 1–2 dl teplé vody; pít po jídlech 3x denně.
Bylinný extrakt z chmele cca 1 lžička do 1–2 dl teplé vody; pít obvykle před jídly 5–15 minut, a to 2–3x denně.
Užívat pupalkový olej 3x denně 1 lžičku.
Užívat koenzym Q10 s rutinem po 30 mg 2–3x denně (jen u starších přes třicet).
Zevně:
Bylinný olej z měsíčku aplikovat pomocí gumového násadce na injekční stříkačce do pochvy 1–2 ml na noc 1x denně nebo obden.
Masírovat páteř, zvláště bederní úsek, nejprve 5 minut bylinným extraktem z kostivalu, potom alespoň 15 minut bylinným olejem z měsíčku. Nakonec vše utřít hadříkem a nasucho zateplit starým trikem.
Mazat břicho ve směru hodinových ručiček( vleže na zádech s pokrčenýma nohama) jemně a pomalu bylinným olejem z měsíčku 1–2x denně. Také mazat vnitřní strany stehen směrem nahoru.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Kotlář.
Dobrý den, otče,
rád bych se prosím zeptal, zda jsou nějaké bylinky na léčbu mastocytózy u miminek (4 měsíce). Jde o autoimunní reakci - kožní projevy po celém těle. Pupínky se rozšiřují. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mastocytóza znamená abnormální hromadění žírných buněk (mastocytů) v kůži. Žírné buňky mají významnou úlohu při alergické reakci - způsobují ono typické zčervenání pokožky. Nejčastější projev
mastocytárního onemocnění u dětí je urticaria pigmentosa. Ve většině případů je omezená pouze na kůži. Tvoří až 75 % všech mastocytóz. Začíná mezi 3.–9. měsícem věku dítěte. Klinický obraz je charakterizován světle hnědými plošnými papulami až makulami v průměru 1–5 mm. Jak vypadá urticaria pigmentosa je možné vidět tady: https://www.google.cz/image…
Obvykle toto onemocnění samo vymizí, než dítě dospěje do puberty. Zatím nemáme konkrétní lék na mastocytózu - neumíme ji doposud léčit. Ani pradávné báby bylinkářky nenašly vhodnou bylinky k léčbě. Z tohoto důvodu se léčí pouze projevy, které se tlumí pomocí antihistaminik a lokální léčby kortikoidy. Ovšem nejlepší léčba je žádná léčba a proto je nejvíce užitečné omezit iritující faktory, podněcující žírné buňky k aktivitě. Mezi iritující faktory u malých dětí patří především stres, náhlé rychlé změny v teplotě okolí a určité potraviny.
Stres se u takto malých dětí jednou za čas objeví, ať děláme, co děláme. Když už k tomu dojde a následkem bude vzplanutí mastocytózy, tak je zde připravena pomoc ve formě antihistaminik a kortikoidů, které rychle zahladí následky a dítě pak zase může rychle fungovat jako dříve.
Změna teploty okolního prostředí nastává například při plavání dětí ve studené vodě. Nebo při saunování a následném ochlazení. Nebo při vypití velkého množství ledového nápoje naráz.
Potraviny, které dráždí žírné buňky jsou: arašídy, vlašské ořechy, lískové ořechy, čokoláda, jahody, maliny, banány, ananas, exotické ovoce, korýši, alkohol, rajčata, ostrá koření a vaječný bílek. Dále sem také patří ryby v konzervách, plody moře, víno, fermentované sýry, uzeniny a nakládané kysané zelí.
Omezením těchto spouštěčů se uklidní i mastocytóza a nebude vidět. Nakonec pak úplně vymizí nástupem dospělosti.
Vzhledem k současné velké oblibě kustovnice se dají sazenice jednoduše objednat přes internet. Je dobré pořídit si již pro naše podmínky vyšlechtěnou odrůdu. Rostlinu si můžete vypěstovat i sami ze semen, ale tento proces je poněkud zdlouhavější a nezaručuje 100% úspěšnost.
V naší poradně s názvem ARÓNIE A OBSAH OXALÁTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
PĚSTUJI ARONII, LISUJI Z TOHO ŠTÁVU A POPÍJÍM TAK JEDNO DECI DENNĚ, KDYŽ JE SEZONA.
TRPÍM LEDVINOVÝMI KAMENY OXALÁT. TAK SE PTÁM ZDALI MOHU KONZUMOVAT UVEDENOU ŠTÁVU, PAČ V TABULKÁCH O PURINECH JSEM TO NENAŠEL.
DĚKUJI VÁM ZA ODPOVĚD A PŘEJI HEZKÝ DEN. ZDENĚK
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bobule arónie obsahují kyselinu šťavelovou (oxalát), přirozeně se vyskytující látku nacházející se v některých druzích ovoce a zeleniny, která může u některých lidí krystalizovat jako šťavelanové kameny v močových cestách.
Pokud jste náchylný k ledvinovým kamenům nebo máte onemocnění ledvin, může vám lékař doporučit dodržování diety s nízkým obsahem oxalátu. Ale pro většinu lidí mohou výhody potravin bohatých na živiny a s vysokým obsahem oxalátů převážit jejich rizika.
Za bezpečné množství pro lidi se sklonem k tvorbě ledvinových kamenů se považuje 100 gramů bobulí arónie denně. Uvádíte, že pijete denně 100 ml šťávy z arónie, což odpovídá limitu 100 gramů plodů. Váše dávka je tedy optimální pro využití nutričních výhod arónie a zároveň minimalizuje riziko krystalizace ledvinových kamenů.
V sezóně, kdy denně konzumujete arónii, byste se měl vyvarovat většímu množství ostatních potravin, které také obsahují vyšší množství oxalátů, jako je špenát, červená řepa, produkty ze sóji, mandle, brambory, maliny a datle.
Existují určité postupy, které můžete udělat, abyste pomohl udržet nízké hladiny oxalátu a zmírnil tak problémy, které mohou způsobit:
- Pijte dostatek vody, abyste pomohl tělu vyplavit přebytečné oxaláty.
- Získejte doporučené množství vápníku, který se při trávení váže na oxaláty.
- Omezte příjem sodíku a cukru, které mohou přispívat k tvorbě ledvinových kamenů.
- Získejte pouze doporučené množství vitamínu C. Příliš mnoho vitamínu C může zvýšit produkci kyseliny šťavelové ve vašem těle.
- Vařte zeleninu s vysokým obsahem oxalátu, abyste snížili jeho obsah.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
