Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Předpěstování celeru je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Semena česneku medvědího se vysévají brzy zjara. Doporučuje se první rok pěstovat sazenice v květináči a doma zazimovat, na finální stanoviště přesazujte následující rok.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Hrachová.
Kde lze koupit sazenice nebo semena bobkového listu-vavřínu. Děkuji za informaci.
A. Hrachová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Rostlinky vavřínu vznešeného alias bobkový list se dají běžně koupit v zahradnictví. Některá zahradnictví ho posílají i poštou. Jejich nabídky na internetu můžete vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledej…
Na přelomu února a března se réva řeže a tvaruje, odřezané révy můžete použít jako řízky k množení. Množení formou řízkování je u révy velmi jednoduché, jako řízky se používají výhony vyrůstající z jednoletého dřeva. Má to ovšem jedno ale. Množení řízky, tedy pravokořenné pěstování, lze doporučit jen v případě, že nežijete ve vinařské oblasti, kde se réva pěstuje velkovýrobně. Samozřejmě je možné zakoupit sazenice vinné révy v zahradnictví.
Sazenice minikiwi si můžete koupit buď v zahradnictví, nebo na internetových stránkách. Předtím než si sazenici koupíte, je potřeba se rozhodnout, jakou odrůdu chcete, a podle toho také nakupovat. Jde-li o odrůdu samosprašnou, můžete zakoupit jen jeden kus rostliny, v opačném případě si musíte být jisti, že skutečně máte sazenici samčí a samičí, abyste se někdy úrody dočkali. Nejlepší je vždy nakupovat z ověřených zdrojů. Sazenice musí mít hlavně zdravé kořeny, jak košatá je nadzemní část, na tom na počátku vůbec nezáleží.
Živý plot z habru obecného sázíme většinou tak, že vzdálenost sazenic zvolíme zhruba 30 cm od sebe. Takže nám vyjdou asi 3 sazenice do 1 m. Pokud chceme živý plot širší, hustší nebo masivnější, můžeme ho sázet ve dvou, třech a více řadách. Řady od sebe budou vzdáleny 30–40 cm. První řadu budeme sázet tak, že sazenice dáme od sebe asi 50 cm, druhá řada bude sázena mezi první a druhou sazenici a pokračujeme takto dále (vždy to bude takzvaně „mezi“).
Hloh se roubuje na hloh, což by neměl být problém. Je možné roubovat hloh na mišpule a vždy se to povede. Roubuje se začátkem dubna na kozí nožku, rouby se nařežou v zimě kolem Vánoc a uloží se do lednice zabalené do igelitu. Hloh bývá často a tradičně využíván do živých plotů.
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Sklizeň: Zrající trsy se postupně odřezávají, plody suší a vylušťují. Nejlépe je skladovat je i se skořápkou, která se při pražení sama otevře.
Použití: Pistácie se mohou jíst syrové, nejčastěji se ale praží a solí. Prodávají se nevyloupané. Používají se k obarvení a dochucení řady pokrmů, především pikantních a sladkých, včetně nugátů a zmrzliny.
Pistacia terebinthus se pěstuje pro terebint, mízu tekoucí z kmene, ze které se vyrábí terpentýn. Tvrdé tmavočervené dřevo se užívá k výrobě cenných předmětů.
Množení: I když byly vyšlechtěny kvalitnější odrůdy, vypadá to, že se pistácie příliš nevyvíjejí. Neustálé křížení s druhem P. terebinthus brání jejich prošlechtění, semenáčky ale pravděpodobně zachovávají rodičovské vlastnosti. Kvalitní odrůdy se množí roubováním nebo očkováním.
Choroby, škůdci: Při pěstování v zahradě netrpí pistácie žádnými běžnými chorobami ani škůdci, ve skleníku nebo u ochranné zdi je ale mohou napadat svilušky.
V České republice existuje několik bylinkářů, kteří rostlinu pěstují. Běžně na internetu jsou dostupná semena k pěstování, ze kterých vzejdou sazenice.
Moringa preferuje spíše slabě kyselé půdy v rozmezí pH od 6,3 do 7. Má ráda vlhko, ale po zakořenění je vhodné méně vlhčit, jinak mají kořeny tendenci hnít nebo trouchnivět. Moringa upřednostňuje teplo nebo horko a není schopna tolerovat mráz. Může se množit buď přímým rozséváním semínek, nebo přípravou řízků. Semínka moringy se mohou vysévat po celý rok. Když jsou semena zralá, mohou se vnitřně užívat s patřičným zdravotním efektem. Pokud se pořídí semínka kvůli setbě, měla by se nejlépe zasadit co nejdříve, protože časem ztrácí schopnost klíčivosti. Nejprve se namočí na 2 dny do vody a poté se sází do půdy do hloubky 1–2 cm.
Semínka moringy se rovněž doporučuje zasadit do Jiffy tablety nebo do substrátu s kokosovými vlákny. Substrát by se měl udržovat vlhký při pokojové teplotě. Poté by se měl květináč nebo nádoba, ve kterém se moringa olejodárná nechává naklíčit, postavit na slunné místo v místnosti, kde by měla být pokojová teplota kolem 22 stupňů Celsia. První výhonky se objeví zhruba po uplynutí 4 týdnů. Pokud zvolíte metodu řízkování, je nejvhodnější vybrat optimálně v červnu až srpnu alespoň 1 m dlouhou část s průměrem nejlépe 4 cm.
Kvůli komfortnějšímu pěstování moringy je možné strom seřezávat do výšky 1 metru. Sklízí se plody, které mají také uplatnění. Plodem je lusk, který je podobný středoevropské fazoli a je jedlý. Největším producentem moringy je Indie s roční produkcí 1,1 až 1,3 milionu tun plodů z oblasti, která má rozlohu celkem 380 km2. Dnes se moringa olejodárná pěstuje v jihovýchodní Indii, na Srí Lance, v Thajsku a na Filipínách. Poslední dobou se rozmáhá pěstování moringy na Tchaj-wanu. Dnes se pěstuje také v centrální Americe, na severu Jižní Ameriky a jsou záznamy o plantážích v Africe.
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav naset jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat a rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém.
Dlouhou vegetační dobu, která je cca 140 dnů, zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů.
Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy, projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina, která kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu, se v tomto případě chová jako jednoletá a kvete v roce výsevu. Tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte sklizně.
Celer na venkovní záhony nevysazujte dříve než po polovině května. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sazenice celeru sázejte pečlivě, tak aby srdéčko nebylo v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší.
U bulvového celeru je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Celer je náročný na živiny a obsah vápna v půdě. Během vegetace je potřeba ho přihnojovat vícesložkovým hnojivem. Například hnojivo na kořenovou zeleninu je vyhovující. Bulvový celer vyžaduje dostatek vláhy a prospívá v hlinitých, humózních půdách. Listový a řapíkatý potřebují spíš hlinitopísčitou půdu. Vhodnou předplodinou pro celery jsou luskoviny, po kořenových zeleninách se mu nedaří.
Trpí-li na zahrádce celer septoriózou, nepěstujte ho na stejném místě alespoň tři roky. Preventivní postřik proti tomuto je přípravek Kuprikol 50, případně Champion WP. Proti septorióze, což je septoriová skvrnitost listů, postačí přípravek aplikovat dvakrát v intervalu dvou týdnů.
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Celerová nať se dá dobře sušit, ale počítejte s tím, že časem ztrácí aroma, po zmrazení si svou výraznou vůni uchová. Pozdní bulvový celer se sklízí před příchodem mrazů. Sklizené a očištěné bulvy se zkrácenými kořeny uchováte buď v písku ve sklepě, nebo je můžete založit do země ve skleníku, kde nemrzne. Ponechte jen listové srdíčko, ostatní listy odstraňte, postupně tak bude přirůstat nová nať.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Zdravé, silné a dobře otužené sazenice jsou předpokladem vysoké a kvalitní úrody. Vhodným termínem výsevu je proto konec února až polovina března, mezi zahrádkáři je vžitý termín „na Josefa“. Osivo vysévejte nejlépe do sadbovačů o velikosti buněk 5 x 5 cm. Možný je i plošný výsev do okenních skleníčků, ale po vytvoření třetího listu je nutné rostlinky po jedné rozsázet. Optimální teploty pro vývoj sazenic jsou ve dne 18–24 °C a v noci 14–16 °C. A aby se rostliny nevytahovaly, potřebují přes den dostatek světla. Ideální je, pokud máme možnost pěstovat sadbu ve vytápěném skleníku. Asi deset dní před výsadbou ven snižujeme teplotu v noci až k 10 °C i méně, aby se rostliny otužily. Dobře vyvinutá sadba by měla mít výšku 20–25 cm a měl by už být viditelný základ květenství na prvním vijanu. Na výsadbu do volné půdy je čas, když odezní jarní mrazíky (zhruba ve druhé polovině května). Rostliny není nutné sázet příliš hluboko, kořenový bal by se neměl při výsadbě dostat hlouběji než 10 cm, protože v době výsadby je ještě zem nevyhřátá a studená. Rostlinu vysazujeme šikmo tak, že zeminou zahrneme ještě asi 10–15 cm lodyhy. Rostlina na této části vytvoří další kořenový systém, který později umožní lepší příjem živin a vody. V průběhu vegetace rostlinám pravidelně vyštipujeme boční výhony a jediný hlavní výhon vyvazujeme k opěrné konstrukci.
Dobry den, rymovnik sazenice sice nemam, ale mohu Vam nabidnout už zakořeně sazeničky dovezene přímo z Mexica. V připadě zajmu mi napište na email valentovap@seznam.cz.
Dobrý den. Rád bych začal pěstovat medvědí česnek. Nemohu najít informaci o tom, kde mohu nakoupit sazenice.
Za všechny rady předem děkuji. S pozdravem Moldřík