Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špat
V naší poradně s názvem PRIZNAKY UNIKU MOCI DO POCHVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobry den,chtela byvh se informovat jake priznaky jsou uniku moci do pochvy tak zvana pistel,..jsem.po operaci gynekologicke vajecniku a vygynalni pistele slepe,pred 10letma my byla odoperovana deloha,operace dalsi byla letos v lednu,...mam stale mokro v pochve a pozoruji malinko unik moci s mocove trubyce,jinak zadne problemy nemam ani bolesti ,jen mokrko v pochve hned po operaci,byl mi delan rentgen ve vagine pred op jodem,je mi 50let,dekuji za informaci s pozdeavem Pfaflova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bude potřeba provést vyšetření u gynekologa, aby zjistil případné propojení vaginy s močovou trubicí. Bez tohoto vyšetření není možné určit další postup. Nebojte se a běžte co nejdříve na tuto prohlídku.
Mirena je plastová trubička ve tvaru písmene T, která se zavádí do dělohy. Jedná se tedy o takzvané nitroděložní tělísko. Tento nitroděložní hormonální systém obsahuje účinnou látku levonorgestrel. Mirena má vysokou antikoncepční spolehlivost a je vhodná také pro kojící ženy. Maximální doba použití je pět let, může se ale odstranit i dříve. Mirenu vkládá do dělohy lékař. Před vložením je nutné absolvovat interní vyšetření ke zjištění polohy a velikosti dělohy. Je potřeba vyloučit těhotenství, pohlavní choroby či infekci. Pokud žena trpí akutní nemocí jater, nádorem jater nebo je přecitlivělá na levonorgestrel nebo jinou složku Mireny, má rakovinu děložního krčku nebo dělohy, není možné Mirenu zavést. Mirena může být zavedena v průběhu 7 dní od začátku menstruace. Po porodu se může zavést, až když se děloha zmenší do své původní velikosti.
Akné, jeho zhoršení či zlepšení, je jednou z otázek, která zajímá pacientky před zavedením Mireny. Na rozdíl od příznivého vlivu na pleť vlivem antikoncepčních pilulek může dojít po zavedení Mireny spíše ke zhoršení stavu pleti. Je to ale velmi individuální a předem vám to s jistotou neřekne nikdo. Některá žena zhoršení nezaznamená, jiná ano.
Většinou se ženy obávají bolesti při zavádění či odstranění Mireny. Jde však o relativně krátký výkon, v řádu několika minut. Vnímání bolesti je velmi individuální záležitost. Samotné zavedení může žena pociťovat spíš jako krátké štípnutí, jako velmi nepříjemná bývá spíš popisována předcházející dezinfekce. O něco bolestivější může být zavádění u žen starších, které jsou navíc už mnoho let po porodu posledního dítěte. Ve výjimečných případech je nutno zavádění či vyjmutí provádět v celkové anestézii. Mírná bolest v podbřišku se může objevit v prvních dnech po zavedení a také ve dnech, kdy by žena za normálních okolností menstruovala. Při nečekaně krutých bolestech však okamžitě vyhledejte lékaře!
Cena Mireny se liší podle toho, zda si ji necháte předepsat a vyzvednete v lékárně, anebo chcete zůstat bez starosti a využijete nabídku gynekologa.
Bolestivá menstruace, kterou žena trpěla před porodem, se může touto formou antikoncepce zcela odstranit. Díky hormonu obsaženému v Mireně dojde u většiny žen ke zmírnění či úplnému vymizení menstruačního krvácení. Přesto v prvním a posledním roce v době obvyklé pro menstruaci může žena pociťovat mírné pobolívání v podbřišku, zdaleka se to ale nedá srovnávat s jejími původními menstruačními bolestmi.
Finanční stránka je při volbě antikoncepce pro mnohé ženy otázkou číslo jedna. Záleží na každé ženě, jaké formě antikoncepce dává přednost a jaká cena je pro ni akcepto
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster
Zvláštním případem jsou těhotné ženy nebo maminky krátce po porodu. Udává se, že 80% žen v šestinedělí, těhotenství a těsně po porodu nebo během porodu má hemoroidální krizi, která se začíná projevovat většinou v posledním trimestru gravidity, v poslední třetině těhotenství. Tyto těhotenské hemoroidy jsou způsobeny tím, že rostoucí děloha s plodem při chůzi tlačí směrem dolů na pánevní žilní pleteň. Když je pak po porodu a děloha se zmenší na normální velikost, tak naprostá většina těchto hemoroidálních obtíží s dokončením šestinedělí ustoupí. Ovšem s hemoroidy lze i v tomto rizikovém období pomoci, protože existují a jsou dostupné léky, které se mohou tabletově podat v období těhotenství, kojení a šestinedělí, které jsou bezrizikové pro kojící ženu i plod.
Na infekci močových cest jsou náchylnější těhotné ženy. V průběhu těhotenství mají problémy s infekcí močových cest téměř 4 % žen. Zvětšující se děloha během těhotenství tlačí na močovody a tím v nich zpomaluje průtok moči. Děloha tlačí také na močový měchýř, což způsobuje jeho nedostatečné vyprázdnění. Bakterie, které by jinak byly odplaveny, se tak množí a způsobují infekci. Ta se může rozšířit v močové trubici, močovém měchýři, močovodech i ledvinách. Bakterie se do močových cest mohou dostat i z oblasti konečníku.
Infekce může zpočátku probíhat bez příznaků, v nejhorším případě může dojít k hnisání, které ohrožuje ledviny. Projevy infekce močového měchýře jsou časté nucení na močení doprovázené pálením a řezáním a bolesti břicha v jeho spodní části. Může se objevit i krev v moči. Infekce ledvin se projevuje horečkou (teplota nad 38 °C), třesavkou, bolestmi břicha a zad v oblasti žeber, pocitem na zvracení a zvracením. V těhotenství se infekce močových cest může podílet na předčasném porodu a nízké porodní hmotnosti plodu. Akutní zánět ledvin může ve spojitosti s vysokým krevním tlakem (hlavně před 28. týdnem těhotenství) způsobit až odumření plodu. Pokud v těhotenství infekce vystoupá až k ledvinám, jedná se o zánět ledvin, při kterém těhotné ženě hrozí zvýšené riziko poškození a oslabení postižené ledviny.
Vzhledem k léčbě pomocí léků je infekce nejnebezpečnější v 2. a 3. trimestru, nejvíce pak asi 3 až 4 týdny před porodem. Placenta v tuto dobu totiž může antibiotika propustit až k plodu. Infekce močových cest se u těhotných musí léčit vždy, aby se předešlo možným komplikacím, které jsou spojené s plodem. Infekci ledvin je nutné léčit v nemocnici.
Infekci v těhotenství lze zabránit zvýšeným příjmem tekutin. Zajistí se tak dostatečné odplavování bakterií. Důležité je močení každé 3 až 4 hodiny. Doporučuje se nosit spodní prádlo z přírodních materiálů. Důležitá je osobní hygiena a hygiena před a po pohlavním styku. Infekce může být přenosná při nechráněném pohlavním styku nebo análním sexu s více partnery.
Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.
Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Dolními končetinami probíhají dva systémy žil – hluboký a povrchový, které jsou propojeny spojkami. Krev z hlubokých žil je pumpována k srdci za pomoci chlopní bránících zpětnému toku krve; pokud nefungují správně, krev je vtlačována do sítě tenkých cév (kapilár), jejichž propustnost se tlakem zvyšuje a v jejich okolí vzniká otok. Krev se tlačí do povrchových žil, ty se roztahují a vznikají křečové žíly (varixy). Může dojít i k zánětu žil a okolní tkáně, ucpávání žil krevní sraženinou, poruše výživy tkáně. Ke vzniku onemocnění mohou přispívat vrozené dispozice, ale často jde o působení rizikových faktorů, jako je nadváha, špatné složení stravy, dlouhodobé stání či těhotenství (zvětšená děloha ztěžuje odtok krve z nohou).
Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována častěji. Projevy, u kterých bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy často zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.
Na kůži se projevy kandidózy objevují především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorby puchýřků.
Nehty postižené kandidózou jsou typické pro cukrářky. Nehty získávají takovou barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.
Z trávicí soustavy bývají nejčastěji postiženy:
Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk má bílý povlak, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
Pohlavní orgány (pochva, děloha) – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté především u žen. Typické je svědění, tvarohovité výtoky, opakované záněty pochvy či dělohy jako následek kandidózy. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
Močové cesty – obzvlášť u žen jsou časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá, či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vlasů.
Dýchací soustava – kandidózou mohou být postiženy všechny její části.
Lymfatická soustava – kandida může v horších případech vycestovat ze střev pomocí GALT (se střevem sdruženou lymfatickou tkání) do lymfatického systému; může tedy zasáhnout i lymfatické uzliny, což se projeví jejich zduřením.
Psychika – kandida může proniknout i k nervové soustavě; následkem bývají deprese, únava, poruchy koncentrace, zmatenost, nespavost.
Menstruace je součástí zcela přirozeného cyklického procesu vyskytujícího se u zdravých žen mezi počátkem dospělosti a koncem reprodukčních let. Počátek menstruace nazývaný menarche se vyskytuje průměrně ve věku 12 let. Poslední perioda, menopauza, se vyskytuje obvykle ve věku 45–55 let. V průběhu menstruačního cyklu se v sexuálně zralém samičím těle vyvine 1 vajíčko, které se uvolní v době ovulace. Výstelka dělohy (endometrium) roste synchronně. Po ovulaci se výstelka změní a je připravena na potenciální uhnízdění oplodněného vajíčka a vznik těhotenství. Pokud nenásleduje oplodnění a těhotenství, děloha se zbaví výstelky a začne nový menstruační cyklus. Proces zbavování se výstelky se nazývá menstruace. Menstruace se navenek projevuje formou menses: základní část endometria (výstelky) a krevní produkty vycházejí z těla vagínou. Třebaže se tento krevní výtok obvykle označuje jako krev, složením se od žilní krve liší. Toto krvácení znamená, že nezačalo těhotenství, třebaže ne jednoznačně, neboť někdy se může v raném stupni těhotenství krvácení vyskytnout. V zásadě však lze říci, že v plodném věku ženy vynechání menstruace indikuje těhotenství.
Kontryhelový čaj zmírňuje křeče během menstruace. Čaj je vhodné pít během menstruace, která je doprovázena bolestivými křečemi v oblasti podbřišku. Čaj je vhodný také pro ženy těsně před porodem, kdy se děloha připravuje na porod, napomáhá také ke zmírnění krvácení během porodu.
Postup: Bylinky se vloží do jedné nádoby, která se uzavře víčkem a dobře protřepe, aby se bylinky pěkně promísily. Bylinky nechte v horké vodě louhovat zhruba 5 minut. Čaj je vhodné pít týden před začátkem menstruace (začátkem křečí) nebo pár dní před termínem porodu. Má-li žena problémy s velkými křečemi během menstruace, je vhodné pít čaj teplý nebo studený, a to každý den během menstruace.
Amenoreu způsobuje řada skutečností. Primární (primaria) amenorea je stav, kdy nedojde k nástupu menstruace do 16. roku života. Většina dívek dostane první menstruaci kolem 12. roku. Pacientky s primární amenoreou mohou mít i poruchu sexuálního zrání. To znamená, že vnitřní genitál a prsy se nevyvíjejí.
Příčiny „primaria“ amenorea:
anomálie nebo nevyvinutí pohlavních orgánů – zúžení děložního čípku, chybějící pochva nebo děloha, chybějící otvor v hymeně (panenské bláně);
nádory hypofýzy a centrální nervové soustavy před nástupem puberty;
podvýživa, anorexie;
chronická onemocnění – cukrovka, anémie, vrozené vady srdce, onemocnění štítné žlázy;
hormonální poruchy;
špatná funkce vaječníků;
selhání vaječníků;
poruchy nervového systému nebo hypofýzy, která je důležitou součástí systému endokrinního a ovlivňuje dospívání během puberty.
Někdy se příčina primární amenorey nikdy nezjistí.
Sekundární „supira“ amenorea je stav, kdy přestane žena menstruovat po období spontánních menstruačních cyklů.
Příčiny „supira“ amenorea:
stres;
redukční dieta;
zvýšená fyzická námaha;
nadbytek mužských pohlavních hormonů (androgenů);
onemocnění hypofýzy – nádory, Sheehanův syndrom;
menopauza nebo předčasná menopauza – období menopauzy obvykle nastává kolem 50. roku života, je to fyziologický proces, někdy však může nastat u žen ve věku 40 let, což je považováno za patologii;
selhání funkce vaječníků – chemoterapie, radioterapie;
nádory vaječníků;
Ashermanův syndrom;
poruchy štítné žlázy – zvýšená, ale i snížená činnost štítné žlázy vede k poruše menstruačního cyklu;
Cushingův syndrom;
gravidita;
antikoncepce – ženy, které ukončily antikoncepční léčbu, nemusí mít menstruaci ihned po dobrání léků, trvá určitou dobu, než bude menstruační cyklus a ovulace pravidelná;
syndrom polycystických ovarií – tento syndrom způsobuje zvýšenou hladinu všech ženských pohlavních hormonů, což negativně ovlivňuje menstruační cyklus
léky – antipsychotika, chemoterapie, antidepresiva, léky na krevní tlak, léky na alergii.
Samotná absence menstruace (amenorea) není škodlivá, pokud se za ní neskrývá nějaká odchylka. Organismus tak může reagovat na změněné životní podmínky, stres, nedostatek jídla, spánku, změnu klimatu – a po návratu se vše obnoví. Samotná absence menstruace neznamená neplodnost, zvláště ta přechodná. Vždy se doporučuje podrobnější gynekologické a hormonální vyšetření.
Bolest ledvin v těhotenství může mít více příčin. Nejčastěji se vyskytuje bakteriurie. U těhotných s významnou bakteriurií se později může vyvinout zánět ledvinné pánvičky, v polovině případů bez zjevných příznaků. Ty ohrožují těhotnou vznikem pozdní gestózy, předčasnými porody, plod je hypotrofický z placentární nedostatečnosti.
Akutní zánět ledvin je v těhotenství vzácný, častěji bývá diagnostikována chronická forma. Ta má v těhotenství dobrou prognózu, pokud se projevuje jen jedním symptomem – bílkovinou v moči. Kombinuje-li se však s hypertenzí, a to zejména před 28. týdnem gravidity, je prognóza pro plod nepříznivá: značná část plodů odumře v děloze (25 %), přežívající se rodí předčasně a jsou hypotrofické. U 70 % těhotných s chronickým zánětem ledvin se vyvíjí pozdní gestóza. Pokud má těhotná na začátku gravidity snížené ledvinové funkce, je další prognóza závažná nejen pro matku, ale i pro plod, a proto se těhotenství obvykle uměle ukončuje.
Pyelonefritida (zánět ledvinných pánviček) je u těhotných poměrně častým onemocněním; zjevně probíhající zánět je diagnostikován u 2 % gravidních, další probíhají bezpříznakově. Častěji bývají pravostranné, neboť těhotná děloha tlakem na pravý močovod ztěžuje odtok moče, častější jsou u těhotných s významnou bakteriurií a s vývojovými odchylkami odvodných močových cest. Akutní onemocnění začíná vysokými teplotami, někdy s třesavkami, bolestmi v krajině ledviny vystřelujícími do tříselné krajiny. Je-li zároveň zánětem postižen i močový měchýř, bývá časté nucení k močení a pálení při močení. Krajina postižené ledviny je velmi bolestivá na poklep a otřesy. Chronicky probíhající forma onemocnění se projevuje mírnějšími teplotami nebo zvýšení teploty chybí, bolest v krajině ledviny je občasná, zvětšuje se při pohybech. Krajina ledvin reaguje bolestí na hlubokou palpaci a na otřesy (poklep). Léčení se provádí na lůžkových odděleních, jednak klidem, dietou, ale také léky, které je nutno vybírat podle pokročilosti gravidity. Po odeznění choroby je nezbytná pravidelná kontrola, poněvadž je možná recidiva – nové vzplanutí choroby.
Záněty močového měchýře a močové trubice jsou v těhotenství časté. Probíhají obvykle společně. Projevují se častým nucením k močení, pálením a řezáním při močení (takzvanou řezavkou). Vždy se musí vyloučit kapavčité onemocnění. Při zánětu močového měchýře existuje reálné riziko vzestupu infekce močovodem k ledvinné pánvičce a ledvinám, proto je třeba ho léčit. Druh léčby s ohledem na pokročilost těhotenství ordinuje vždy lékař.
Principem radioterapie je cílené ozařování nádorů v opakovaných cyklech, které způsobí ve všech ozářených buňkách nevratné změny. Tyto změny vedou ke zničení nádoru, ale i k poškození všech tkání ozářených zároveň s ním. Proto se ozařování důkladně plánuje, aby nádorové buňky dostaly co největší dávku záření a zdravá tkáň byla co nejvíce ušetřena.
V léčebných aplikacích se nejčastěji používá gama záření a urychlené elektrony. Ve specializovaných centrech se ozařují nemocní také protonovými svazky, neutrony a těžkými ionty.
Rozhodne-li se tým lékařů použít záření, provede se nejprve plánování léčby na přístroji zvaném simulátor. Ten se velmi podobá běžným rentgenovým přístrojům a věrně napodobuje budoucí ozařovací podmínky. Následuje zobrazení nádorového ložiska pomocí běžného počítačového tomografu a zakreslení značek na tělo nemocného, které slouží k zaměření nádoru laserovými svazky. V průběhu několika dnů pak lékaři s laboranty a fyziky připraví s pomocí počítačů nejvhodnější ozařovací program. Vybírají z různých možností směrů záření, vyberou optimální typ záření a jeho energii, stanoví celkový počet dávek záření i jejich velikost. K dodržení správné polohy nemocného vůči zdroji záření se vytvářejí speciální fixační pomůcky, například maska na obličej, speciální lůžka a podobně. Tvar ozařované oblasti je upraven s ohledem na vztah nádoru k okolním zdravým orgánům zvláštními pomůckami.
V současné době se používají dvě základní techniky radiační léčby.
Při teleradioterapii se nachází zdroj záření mimo pacienta, a to obvykle ve vzdálenosti několika desítek centimetrů. Běžné ozařování trvá 4–7 týdnů. Nemocný dochází každý pracovní den na ozáření, které trvá několik minut. Samotné záření není doprovázeno žádnými nepříjemnými pocity. U některých diagnóz je vhodné, aby se podaly dvě dávky denně. Tento způsob ozáření s sebou přináší více nežádoucích účinků. Jindy, zvláště je-li nemocný v horším celkovém stavu, se lékaři rozhodnou podat méně dávek, které jsou však silnější. Kúra záření pak netrvá déle než dva týdny a skládá se z jedné až deseti dávek.
Brachyterapie je metoda, při níž dochází k těsnému naléhání zdroje záření na nádorové ložisko. Obvykle se podává v jedné až třech dávkách jednou za týden. Každá dávka trvá několik desítek minut. Tato metoda nachází své uplatnění při léčbě nádorů dutých orgánů (děloha, plíce), nádorů děložního čípku, při léčbě neoperovatelných kožních nádorů, méně často pak v léčbě dalších nádorů (prsu, prostaty).
Radioterapie probíhá stejně jako chemoterapie v cyklech. Pro určitý typ nádoru na konkrétním místě je vypočtena minimální souhrnná dávka ozáření, kterou by měl dost
Jedlá soda rozpuštěná ve vodě se dokáže postarat o okamžitou úlevu při potížích s pálením žáhy. Účinek je však pouze krátkodobý a odborníci varují před dlouhodobým užíváním jedlé sody. Rizikem častého užívání může podle jejich názoru být narušení rovnováhy vnitřního prostředí organismu.
Pyróza – pálení žáhy patří mezi typické těhotenské neduhy trápící budoucí maminky nejvíce v posledním trimestru těhotenství. Zde je příčinou zvětšující se děloha, která vyvolává zvýšený tlak na okolní orgány včetně žaludku a hormonální změny. Léky na pálení žáhy bohužel nejsou pro těhotné ženy vhodné, doporučuje se proto jedlá soda, případně cucavé tablety a spánek s vysoko podloženou hlavou. Naštěstí po porodu problémy zpravidla odezní.
Doporučuje se rozmíchat jednu lžičku sody v troše vody a vzniklou směs vypít.