Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
Málokdo ví, že ve skutečnosti lze manganistan draselný použít také k prevenci a kontrole škůdců a chorob plodin. V 80. letech minulého století se v některých regionech používalo namáčení semen rýže manganistanem draselným, který byl velmi účinný při prevenci plísně na rýži. Později popularita chemických hnojiv a pesticidů postupně hypermangan téměř vytlačila ze zemědělského využití.
V posledních letech začali zemědělci opět vracet k použití manganistanu draselného k prevenci škůdců a chorob, zejména proto, že ošetření hypermanganem je vnímáno jako organic friendly, tedy v souladu s organickým zemědělstvím.
Co je velmi podstatné na účincích hypermanganu, že může zabránit onemocnění náhlého vadnutí a onemocnění Verticillium wilt na lilku a ovoci. Nejčastěji se vyskytuje na plodinách, jako je lilek, paprika a rajčata.
Vezměme si jako příklad rajčata, semena rajčat lze před výsevem namočit na 3-4 hodiny do teplé vody a poté vložit na 15 minut do roztoku manganistanu draselného a vody v poměru 1:500, opláchnout vodou, umístit do stínu, aby přirozeně oschla a poté zasít. Po zasetí se substrát ošetřuje roztokem 1:800 hypermanganu a vody. Zálivka se provádí 3krát každých 7 až 10 dní po vzejití semenáčků. Výskyt onemocnění lze tímto omezit až na pouhá 2 %.
Kromě toho může roztok manganistanu draselného také zabránit padlí melounu a plísni melounu, preventivní účinek je také velmi dobrý. Například plíseň vodního melounu, což je ničivé houbové onemocnění přenášené půdou. Mnoho melounářů mu říká „rakovina“ melounu. Příznaky plísně vodního melounu spočívají v tom, že jsou postižena mladé pupeny melounu, která můžou hnít a odumírat již v půdě a nemůžou vylézt ze sazenic. Poté, co se vyvinou i sazenice, listy se objeví zvadlé, stonková pokožka má podélné praskliny, často doprovázené přetečením pryskyřice, které po zaschnutí na vzduchu se jeví červenočerně. Když je vlhké počasí, je na nemocných částech běžně vidět červená plíseň.
Podle testu na pozemcích s náhlým vadnutím, respektive ve třech fázích setí melounu, semenáčků a vinné révy, s postřikem roztokem manganistanu draselného a zavlažováním kořenů hypermanganem, lze obecně omezit výskyt náhlého vadnutí vodního melounu na méně než 0,5 %. Když rostlina vadne na začátku období růstu, můžete také použít manganistan draselný 1:500 k zavlažování kořenů, rychlost vyléčení může dosáhnout 80% až 90%.
Při prevenci škůdců a chorob může manganistan draselný také doplnit zeleninu o dvě živiny potřebné pro její růst, a to mangan a draslík, čímž účinně zlepšuje výnosy zeleniny s dvojí rolí hnojiva a pesticidu. Kromě těchto zeleninových plodin může manganistan draselný také pomoci odstranit škůdce v květinách, které se běžně pěstují v domácnostech.
Ingredience: 10 g másla, 30 g cibule, 2 vejce, sůl, pepř
Postup: Na 3mm plátku másla osmažíme jemně nakrájenou cibulku a vmícháme vejce. Osolíme, opepříme.
Hrachová polévka
Ingredience: 130 g zeleného nebo žlutého půleného hrachu, 1 velký pórek, 2–3 stroužky česneku, mořská řasa kombu nebo nori, rostlinný olej, sůl nebo solčanka
Postup: Hrách je vhodné namáčet 1–2 dny. V průběhu namáčení ho alespoň 2x denně, ideálně vždy ráno a večer, propláchneme a namočíme do čisté vody. Nádobu není třeba uchovávat v lednici. Před vařením znovu naposledy propláchneme a nalijeme čistou vodu (množství volíme podle toho, kolik porcí polévky a jak moc hustou ji budeme chtít; ideální je kolem 1,5 l). Přidáme malé množství mořské řasy kombu nebo nori (není podmínkou, ale je vhodná pro dobré trávení luštěnin a doplnění minerálních látek) a dobře propláchnutý a na kolečka pokrájený pórek. Přivedeme k varu, na mírném ohni vaříme 40 minut. Přidáme česnek – když ho vložíme do polévky před koncem, bude jeho chuť intenzivnější, než když se bude vařit od začátku. Dochutíme solí nebo solčankou a necháme ještě provařit, dokud nebude hrách zcela měkký. Poté rozmixujeme tyčovým mixérem a polévka je hotová.
Postup: Avokádu odřízneme obě stopky, nožem odkrojíme slupku, rozkrojíme na půl a vyjmeme pecku. Poté ho nastrouháme na jemném struhadle do menší misky, přidáme, utřený česnek, jogurt, citronovou šťávu podle chuti, osolíme, opepříme. Vše důkladně promícháme. Můžeme ihned konzumovat, i když lepší je nechat pomazánku alespoň chvilku uležet.
Křupavá restovaná zelenina
Ingredience: 1/2 žluté, zelené a červené papriky, hrst krouhaného červeného zelí, hrst krájeného pórku, hrst pokrájené mrkve, 1 cibule, 2 PL rostlinného oleje vhodného pro tepelnou úpravu, koření na grilovanou zeleninu se solí
Postup: Zeleninu libovolně pokrájíme na menší a tenčí kousky. Vložíme do pánve, zalijeme olejem a posypeme kořením. Smažíme cca 3–5 minut do křupava. Pokud se vám zelenina nezdá dost provařená, lehce podlijte vodou, přikryjte pokličkou a ještě chvilku poduste.
Kokosovo-jáhlové kuličky
Ingredience: 60 g jahel (váha před uvařením), 25 g Zajíce (sušený sójový nápoj), 35 g sladovitu (podle potřeby i více), 5 g karobu, 25 g mandlí, 12 g kokosu (+ na obalení)
Postup: Jáhly důkladně několikrát spaříme. Dáme vařit vodu (cca 250 ml). Až bude voda horká, nabereme půl hrnku, ve kterém rozmícháme Zajíce, sladovit a karob. Poté vlijeme zpět do h
Pohanka je často užívanou surovinou ve zdravé výživě. Neobsahuje lepek, takže je na rozdíl od obilovin vhodná pro osoby trpící celiakií. Je významným zdrojem rutinu, který léčí problémy s cévami, hemoroidy i křečovými žilami. Vhodná je také pro psychicky a fyzicky namáhané osoby. Posiluje imunitu a využívá se při detoxikaci. Z pohledu makrobiotiky stahuje a vysušuje, proto se doporučuje konzumovat hlavně v zimě, kdy prohřívá organismus.
Jáhly jsou v podstatě proso, tedy historicky naše domácí obilovina, bezlepková, vhodná již od začátku příkrmů. Hodnoty na 100 g jsou následující: 1 514 kJ, 11 g bílkovin, 73 g sacharidů, 4 g tuku, 8,5 g vlákniny. Z minerálních látek je obsažen hořčík, draslík, fosfor, křemík, měď, železo a zinek, z vitamínů pak B1 a B2. Jáhly obsahují vyšší množství sacharidů, přítomná vláknina však snižuje výsledný glykemický index, jehož hodnota je v rozmezí 55–60. Křemík obsažený v jáhlách podporuje růst a zachování zdravých zubů, nehtů a vlasů, ovlivňuje vzhled a pružnost kůže, svalovou tkáň, vyznačuje se protizánětlivými účinky, urychluje hojení ran, podílí se na syntéze vitamínu B1 a působí blahodárně při osteoporóze. Jáhly jsou lehce stravitelné zásadité potraviny. Díky vyššímu obsahu železa je lze doporučit i anemickým pacientům. Konzumace jáhel má blahodárný vliv na celý gastrointestinální trakt, zejména na žaludek, dále na slinivku břišní a slezinu, ale protože obsahují vlákninu, nejsou vhodné pro kojence, jimž mohou zatěžovat trávicí trakt. Působí rovněž jako jemné diuretikum.
Cizrna je druh hrachu, takže luštěnina, a z luštěnin jedna z výživově nejzajímavějších, obsahuje totiž největší množství minerálů. Cizrna je oblíbená v národních kuchyních arabského světa. Pod názvem římský hrách se v minulosti dostávala i na náš stůl. Je zdrojem nejdůležitějších živin. Lidskému tělu dodá také spoustu energie, jelikož ve 100 gramech je přibližně 360 kcal. V cizrně najdeme sacharidy, železo, proteiny, zinek, vlákninu, draslík, niacin, sodík, kyselinu listovou, vitamín A, vápník, vitamíny B1, B2 a B6, fosfor, vitamín E, hořčík a vitamín C. Díky svému jedinečnému složení podporuje cizrna odolnost vůči stárnutí. Pomáhá totiž s obnovou buněk i regenerací obecně. Také posiluje imunitní systém, který zvláště v dnešní uspěchané době bývá ohrožován mnoha negativními vlivy. Cizrna napomáhá v boji proti vysokému cholesterolu (díky kvalitním tukům a vláknině), čímž pomáhá předcházet arterioskleróze a infarktu myokardu, a v neposlední řadě zvyšuje obranu nervové soustavy před působením stresu (díky vitamínu B), který sužuje téměř každého z nás. Vzhledem k tomu, že cizrna obsahuje velké množství vlákniny, je výrazným činitelem při podpoře správné činnosti trávicího traktu. Opomenout se nesmí ani její vhodnost pro těhotné ženy, a to vzhledem k obsahu kyseliny listové, která uchrání plod před případnými vrozenými vadami nervové soustavy. Cizrna je rovněž výbornou potravinou pro osoby, které nemohou konzumovat potraviny s lepkem. Kromě toho, že je cizrna bezlepková, má velkou výživovou hodnotu a může tak nahradit klasické obiloviny.
Normální lymfatické uzliny jsou drobné a nejsou ani hmatné, ani bolestivé, ani viditelné. Mění se v případě výskytu nějakého problému ve spádové oblasti (oblast, odkud přitéká lymfa). Uzliny se mohou zvětšit do velikosti hrachu až fazole, mohou být hmatné, bolestivé, viditelné.
Důvodem zvětšení uzlin bývá zánět, pohmoždění nebo nádor oblasti, odkud lymfa přitéká. Podle stadia zánětu jsou uzliny bolestivé, nebo nebolestivé:
Čerstvě vzniklý zánět vede k bolestivému zvětšení uzliny – akutní zánět.
Dlouhodobý zánět působí dlouhodobé nebolestivé zvětšení uzlin – chronický zánět.
U některých onemocnění jsou uzliny zduřelé v typických oblastech na těle. Například u zarděnek jsou zduřelé bolestivé uzliny za ušním boltcem a v týlní krajině. Proti zarděnkám se u nás děti očkují, proto se vyskytuje průměrně 8 případů ročně. Zarděnky jsou typické především svou červenou vyrážkou po celém těle.
U zánětu hrdla, angíny, jsou typicky zduřelé a bolestivé uzliny za čelistním úhlem. Uzliny v oblasti ucha se zvětšují při zánětech zvukovodu, například při zánětech středního ucha u dětí.
Podčelistní uzliny a uzliny na krku nalézáme zduřelé u záškrtu – difterie. Ke zduření mízních uzlin se zde přidává silný otok okolních měkkých tkání až do toho stupně, že krk má obvod stejný jako hlava. Proti záškrtu se v ČR také povinně očkuje, proto se onemocnění téměř nevyskytuje.
V oblasti klíční kosti můžeme nalézt zvětšené a bolestivé uzliny při zánětech v hrudníku a mezihrudí.
Dobře hmatatelné jsou ještě uzliny v podpaží, které mohou být bolestivě zvětšené při zánětech prsní žlázy. Při nádoru prsní žlázy jsou v podpaží zvětšené, ale nemusí být bolestivé.
Dobře hmatatelné jsou uzliny v tříslech, do kterých míří míza z dolních končetin a také některých pánevních oblastí, tudíž záněty z těchto míst mohou způsobit zvětšení i zánět tříselných mízních uzlin (například pohlavně přenosné choroby a podobně).
Naproti tomu existují i onemocnění, u kterých jsou uzliny zvětšené povšechně. Je tomu tak například u infekční mononukleózy, HIV infekce, u toxoplazmózy a dalších.
Nebolestivé zvětšení více uzlin budí podezření z rakoviny imunitních buněk – leukémie a lymfomy.