Včely jsou snad jako jediný bodavý hmyz považovány za užitečné. Pro včely je typický velmi silný obranný pud. Včely si svůj úl velmi chrání, pokud se k jejich úlu přiblížíme zhruba na pět metrů, hrozí, že včely zaútočí. Pokud bychom manipulovali s jejich úlem bez ochranných pomůcek, musíme se připravit na obrovské množství útoků. Útok má jasně daná pravidla. Včely nejprve začnou nalétávat, výstražně bzučet a nakonec bodají. Agresivitu včel může ale vyprovokovat více věcí, třeba i těžba dřeva a sečení trávy.
Nebezpečí jejího bodnutí
Pokud nás včela opravdu bodne, problémem se stává její žihadlo. Neboť to ve většině případů zůstává v ráně a bodla žihadla se přibližně ještě minutu zavrtávají stále více do místa vbodnutí. Zároveň se jed z jedového váčku přenáší do rány. Čím déle je žihadlo v ráně, tím mohou být následky větší. Vždy se doporučuje okamžitě žihadlo z rány odstranit (například nehtem nebo pinzetou) a dát u toho pozor, abychom nezmáčkli jedový váček na konci žihadla.
Průběh a léčba
V okamžiku, kdy jsme z rány dostali žihadlo, je vhodné ránu chladit studenou vodou, případně použít některý z přípravků k tomu určených. Z volně dostupných léků se osvědčil přípravek Fenistil gel, který zmírňuje svědění i tvorbu otoku. Po vpichu včelího žihadla je také třeba vypít dostatek tekutin a zůstávat pro jistotu ve stínu. Je důležité zároveň místo vpichu kontrolovat, jestli nedochází k otoku, který by ohrozil dýchání. Pokud by k něčemu takovému došlo, je nutné zavolat rychlou lékařskou pomoc. U většiny lidí ale dojde jen k zarudnutí kůže, svědění a otoku místa bodnutí. Neměli bychom se děsit, pokud by se otok zvětšoval, všeobecně se tvrdí, že otok může dosáhnout rozměrů až dvou mužských dlaní. Ve výjimečných případech může dojít ke zhoršenému zdravotnímu stavu i u lidí, kteří nejsou alergici. Většinou se taková situace projevuje například kopřivkou, závratěmi, nevolností. V takovém případě bychom měli navštívit lékárnu, kde nám poradí, která antihistaminika pomohou. Pokud by se ale stav výrazně zhoršoval, vždy je lepší navštívit lékaře, nebo zavolat rychlou lékařkou pomoc.
Ve svém příspěvku ČERVENA SKVRNA NA NOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga.
Dobrý den chtěla bych se zeptat co to může bejt?před třemi měsíci se mi udělal cervenej flíček kterej vypadal jako štípanec od komára ale nic mě nestiplo.Nesvedilo to nebolelo.Pred třemi týdny jsem zpozorovala že se to v průměru zvětšilo o tak dva milimetry.Pristi týden jdu stim k lékaři ale chtěla bych vědět na co se tak můžu pripravit.Bojim se aby to nebyl naky mianom.Dekuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jak vypadá bleší kousnutí? Příznaky blešího štípnutí jsou charakteristické tím, že zanechávají na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí. Takto vypadá štípanec od blechy.
V naší poradně s názvem SKVRNA OD PROPOLISU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolínka.
Nevíte někdo čím bych mohla vyčistit potřísněnou látku od propolisu? Zkoušela jsem to prát v pračce s normálním práškem a nepodařilo se mi to odstranit. Budu ráda za každou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včely sbírají propolis z pupenů stromů a rostlin a používají ho jako těsnění malých mezer ve včelím úlu. Propolis je tmavě hnědá pryskyřice, která je velmi lepkavá a má tendenci znečistit oblečení a další materiály, se kterými přichází do styku. Propolis je rozpustný v alkoholu a také právě pomocí něj lze skvrny z textílií dostat. Nejdříve je potřeba z látky mechanicky odstranit co nejvíce propolisu, co to jde. Použít je k tomu možné lžíci nebo příborový nůž. Pak látku ponořte na 20 minut do technického lihu s obsahem alkoholu okolo 90% nebo více. Pak tkaninu vyndejte a znovu seškrábněte rozředěný propolis. Namočení do lihu a seškrábnutí opakujte ještě jednou. Pak si připravte dokončovací pastu ze sypkého prášku na praní a tekutého čističe na skvrny v poměru 3:1. Tuto pastu naneste na skvrnu od propolisu a důkladně ji vetřete do tkaniny, kterou pak namočte na půl hodky do vařící vody. Po této době tkaninu vyndejte a vymáchejte ji ve vařící vodě. Znovu naneste dokončovací pastu a nechte ji na prádle působit jdenu hodinu bez namáčení. Pak tkaninu vymáchejte v horké vodě a vyperte běžným způsobem v pračce na vysokou teplotu.
Propolis je pryskyřičná směs, kterou včely sbírají z pupenů stromů nebo jiných rostlinných zdrojů. Surovina k tvorbě propolisu je sbírána včelami na rostlinách produkující pryskyřičné látky. Při zpracování se mísí nasbíraná hmota s výměškem hlavových žláz. Včely propolis používají jako stavební a ochranný materiál. Pro včely má velký vliv, jelikož posiluje strukturální stabilitu úlu, snižuje vibrace, udržuje utěsnění úlu, je prevencí proti nemocem a parazitům a zároveň inhibuje růst bakterií a zabraňuje hnilobě v úlu. Propolis má mnoho různých barevných odstínů od zelenožluté až k temně hnědé, což je odvislé od jeho stáří a původu.
Ve svém příspěvku ŽELATINA AGAR AGAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kecka.
Nevíte náhodou někdo, kolik jsou tři sáčky želatiny agar gramů? A taky by mě zajímalo, jestli je tato želatina vhodná také pro přípravu pleťových krémů? Co to dělá s pletí? Bylo by možné tím nahradit včelý vosk?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.
U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.
Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.
Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.
Jak na štípance od roztočů:
Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.
Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.
Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Zde si můžete prohlédnout fotografie, na kterých je vidět kousnutí od štěnice: fotografie s kousnutím od štěnice.
Kousnutí od roztoče není možné porovnat, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy ale vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Zde se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy: roztoči na lidském těle.
Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.
Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.
Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.
Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.
minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.
Pokud člověk není alergický na kousnutí štěnice, většinou štípnutí ani nepostřehne nebo je štípanec téměř nerozeznatelný od komářího štípnutí. Při bodnutí štěnice uvolňují do rány anestetika. Kvůli tomu se zarudnutí okolo rány a typické svědění objevují později. Při alergii kousnuté osoby dochází k otoku v místě sání a k bolesti postiženého místa. Také se objevuje svědění, kožní podráždění, zduřeniny a podobně. Štípance od štěnice nevypadají hezky, a navíc přispívají k únavě a celkovému vyčerpání organismu. Štěnice způsobují i jiné zdravotní komplikace, které jsou spojené s nespavostí, poruchami spánku či únavou. Nebylo jednoznačně prokázáno, že by byly štěnice přenašeči chorobotvorných zárodků z člověka na člověka. Bylo zjištěno, že ve štěnicích žijí bakterie, které jsou odolné proti antibiotikům, ale nebylo zjištěno, že by těmito bakteriemi nakazily svého hostitele.