ŠTÍPANEC PO KLÍŠTĚTI

Klíště obecné

Klíště patří do druhově nejpočetnějšího živočišného kmene – členovci. Spolu zákožkou svrabovou, roztočíkem včelím nebo čmelíkem kuřím ho dále řadíme do řádu roztočů. Klíště obecné má ploché tělo s tvrdým povrchem a osm nohou (larva má šest nohou). Dospělé klíště měří 2–10 mm. Na hlavičce má klepítka (chelicery), kterými vytvoří otvor na kůži, do ní pak vsune bodavý orgán, hypostom. Sliny, které klíště vylučuje, obsahují něco jako anestetikum, které dokonale znecitliví místo, na které se klíště přisaje, proto si toho často ani nevšimneme. Zároveň se ve slinách nachází takzvaný cement, který slouží klíštěti na to, aby co nejlépe zafixovalo svůj hypostom v naší kůži. Sáním krve savců, plazů a ptáků se živí samičky. Do rány svého hostitele vylučují enzym ixodin, bránící srážení krve (odtud rodový latinský název ixodes). Zajímavým útvarem tvořícím část těla samice je tzv. alloscutulum, což je varhánkovitě složený kožovitý útvar, který po nasátí krve dokáže zvětšit objem až na třistanásobek své původní velikosti.

Přirozeným prostředím pro klíště jsou lesní a luční porosty, ale najít ho můžeme i v parcích. Klíště si libuje ve vlhčím prostředí, proto se vyskytuje i při vodních tocích. Během vlhkých dní šplhá po vegetaci až do výšky 1 metru nad zemí a tam čeká na svou kořist na konečcích trávy či keřů. V suchu se schovává do povrchových vrstev půdy nebo spadaného listí. Aktivita klíšťat začíná, když teplota okolního prostředí dosáhne 7 stupňů Celsia. Je tedy aktivní od března do časného listopadu. K vyššímu počtu klíšťat přispívají i mírné zimy a vlhčí rok s větším množstvím srážek.

Zdroj: článek Klíště

Jak vyndat klíště

Klíště je třeba odstranit co nejdříve. Včasné a správné odstranění klíštěte je velice důležité pro snížení rizika přenosu infekce. Zde je návod jak tedy na to: Na přisáté klíště v žádném případě nepoužívejte oleje či masti, které ho přidusí. Může pak totiž vyvrhnout obsah střev do rány, čímž se zvyšuje pravděpodobnost přenosu nákazy. Ani klíště nemačkejte rukou nebo pinzetou. Nejbezpečnější způsob odstranění klíštěte je za pomoci speciální karty se zářezy, která klíště pevně podebere a vytáhne bez rizika rozmáčknutí a vytlačení obsahu střev do rány. V případě velmi malého klíštěte (larvy) použijte navlhčenou vatovou štětičku nebo sirku a klíště vyviklejte. Místo zákusu poté vydezinfikujte běžným dezinfekčním prostředkem. Použití gumových rukavic není nutné, pokud nemáme čerstvé oděrky či odřeniny, ale ruce bychom si měli řádně umýt. Jestliže se nepodaří klíště vyndat i s kusadly, která zůstanou v kůži, není třeba propadat panice. Ze samotných kusadel již přenos infekce nehrozí. Tělo si s nimi poradí jako se zadřenou třískou, takže se vydrolí nebo vyhnisají. Ranku je třeba vydezinfikovat a sledovat, aby nedošlo k zanícení. Někdy se může v místě přisátí objevit zarudlá boulička, což je jenom lokální reakce, která časem zmizí. Zarudnutí, zduření a svědivost ranky po přisátém klíštěti tedy nemusí znamenat nákazu. Odstraněné klíště nevyhazujeme, neboť se tím zbavujeme možnosti zjistit, zda je přenašečem infekčních onemocnění, a předejít tak zdravotním komplikacím. Pokud chcete zjistit, jestli bylo klíště infikováno, vložte ho do igelitového sáčku a odešlete do laboratoře na vyšetření. Použití dezinfekce, mýdel či mastí nemá vliv na analýzu klíštěte. Jestliže chcete klíště bezpečně zlikvidovat, spláchněte ho do toalety.

Jak nejlépe a jednoduše vyndat klíště

Zdroj: článek Klíště

Příklady kousnutí hmyzem

Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.

U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.

Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.

Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.

Jak na štípance od roztočů:

• Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
• Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
• Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
• Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
• Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
• Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.

Zdroj: článek Jak se pozná kousnutí od blechy

Příznaky kousnutí od štěnice

Štěnice domácí způsobuje štípnutí v řadách a po dvou a více štípancích. To bývá způsobeno přesunem štěnice z důvodu vyrušení ze sání.

Jak vypadá štípanec od štěnice:

• kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed
• štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině
• kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku
• u některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky

Zdroj: článek Jak se pozná kousnutí od štěnice

Foto

Níže na odkazech je možné vidět štípance od hmyzu a štípance na těle.

Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od blechy.

Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od štěnice.

Zde můžete vidět, jak vypadá štípanec od komára.

Zde můžete vidět, jak vypadá štípnutí od mravence.

Zde můžete vidět štípance od roztočů.

Zde můžete vidět štípance od sametky.

Zdroj: článek Kousnutí od blechy

Svědí kousnutí od štěnice?

Pokud člověk není alergický na kousnutí štěnice, většinou štípnutí ani nepostřehne nebo je štípanec téměř nerozeznatelný od komářího štípnutí. Při bodnutí štěnice uvolňují do rány anestetika. Kvůli tomu se zarudnutí okolo rány a typické svědění objevují později. Při alergii kousnuté osoby dochází k otoku v místě sání a k bolesti postiženého místa. Také se objevuje svědění, kožní podráždění, zduřeniny a podobně. Štípance od štěnice nevypadají hezky, a navíc přispívají k únavě a celkovému vyčerpání organismu. Štěnice způsobují i jiné zdravotní komplikace, které jsou spojené s nespavostí, poruchami spánku či únavou. Nebylo jednoznačně prokázáno, že by byly štěnice přenašeči chorobotvorných zárodků z člověka na člověka. Bylo zjištěno, že ve štěnicích žijí bakterie, které jsou odolné proti antibiotikům, ale nebylo zjištěno, že by těmito bakteriemi nakazily svého hostitele.

Zde můžete vidět obrázek s kousnutím od štěnice.

Zdroj: článek Jak se pozná kousnutí od štěnice

Babské rady na kousance od blech

Z babských rad prý zabírá, když postižené místo potřete nasliněným prstem. Dočasně může svědění zmírnit i potření zubní pastou, dětským pudrem nebo přikládání ledového obkladu.

Nebo zkuste štípanec omývat čajem (zeleným i černým, čajem z kostivalu nebo levandule), případně položit vyluhovaný čajový sáček přímo na místo kousnutí.

Potírejte místo kousnutí drcenou čerstvou bazalkou, případně bazalkovým olejem.

Potírejte místo tinkturou z echinacey nebo si připravte koupel z této bylinky a teplé vody.

Vyrobte si kokosovou dřeň – rozmixovanou kokosovou dužinou potřete postižená místa a zabalte cca na hodinu do ručníku. Poté opláchněte.

Zdroj: článek Kousnutí od blechy

Rozdíly kousnutí od štěnice a od roztoče

Rozlišení mezi projevy způsobenými roztoči a skutečnými štípanci od štěnic je zásadní.

Štěnice

• skutečně koušou a sají krev
• štípance se objevují často v řadách nebo shlucích
• typické jsou odkryté části těla – ruce, krk, obličej
• štípanec má často tmavší tečku uprostřed

Ilustrační fotografie: štípance od štěnic foto

Roztoči

• nekoušou ani neštípou
• vyvolávají alergické kožní reakce
• projevy bývají plošné, svědivé, bez centrální tečky
• často souvisejí s pobytem v posteli

Zdroj: článek Kousnutí od roztoče

Kdy mi vyprší nárok na lázně?

Jak již bylo řečeno, nárok na lázně je u některých stavů podmíněn dobou nástupu do lázní. Výčet těchto zdravotních stavů je uveden v Příloze č. 5 zákona č. 48/1997 Sb., Zákon o veřejném zdravotním pojištění. Znění tohoto zákona je často aktualizováno, proto využijte tento odkaz, abyste se podívali na aktuální podmínky pro jednotlivá onemocnění: Indikační seznam příloha číslo 5.

Například nárok na lázně po artroskopii kolene zanikne již po šesti měsících po úrazu nebo operaci. Do lázní je třeba nastoupit neprodleně, jakmile stav umožní zatížení léčebnou rehabilitací, nejpozději však do 6 měsíců po úrazu nebo operaci. V případě pooperačních komplikací se lhůta prodlužuje na 12 měsíců po operaci. Pokud pojišťovna návrh schválí, tak lázeňská léčba trvá 28 dní a je komplexní (pojišťovna hradí procedury, ubytování i stravu). V případě opakované lázeňské léčby je již na rozhodnutí pojišťovny zdali umožní komplexní nebo příspěvkovou péči, kdy uhradí pouze léčebné procedury po dobu 28 dní a pacient si hradí ubytování a stravu. Lázeňskou péči je v tomto případě možné prodloužit.

Stavy s krátkou lhůtou nástupu do lázní

• Stavy po perkutánní transluminární koronární angioplastice (PTCA). Příspěvková péče na 21 dnů s nástupem nejdéle do 3 měsíců po perkutánní transluminární koronární angioplastice (PTCA).
• Stavy po rekonstrukčních a revaskularizačních operacích na cévním systému mimo srdce a hrudní aorty a stavy po perkutánní transluminární angioplastice. Komplexní péče na 21 dnů s nástupem nejdéle do 4 měsíců po operaci. Pro příspěvkovou léčbu 21 dní je nástup možný v rozmezí 4 až 12 měsíců po perkutánní transluminární angioplastice.
• Stavy po komplikovaném zánětu plic. Komplexní péče na 21 dnů s nástupem nejpozději do 4 měsíců po ukončení hospitalizace.
  
• Chronický vertebrogenní algický syndrom funkčního původu v soustavné ambulantní rehabilitační péči. Komplexní péče na 21 dnů s nástupem do lázní do 3 měsíců po ukončení hospitalizace nebo případy nejevící známky zlepšení po 6 týdnech soustavné ambulantní rehabilitační péče. Po uplynutí této lhůty je pak k dispozici pouze příspěvková péče na 21 dní s možností prodloužení.
• Stavy po ortopedických operacích s použitím kloubní náhrady. Komplexní léčba na 28 dnů s nástupem neprodleně, jakmile stav umožní zatížení léčebnou rehabilitací, nejpozději do 3 měsíců po úrazu nebo operaci; v případě pooperačních komplikací do 6 měsíců po operaci.
• Stavy po popáleninách a po rekonstrukčních výkonech,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nárok na lázně

Obecné rozdělení komerční antikoncepce

Tablety/pilulky

Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.

Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:

• jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
• dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
• třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace

Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.

Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.

Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.

Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.

Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.

Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.

Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.

Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.

Nežádoucí účinky

Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.

Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.

Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, an

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Druhy antikoncepce

FAQ – Často kladené otázky

Jaká glykémie 1 hodinu po jídle je považována za normální?

Glykémie 1h po jídle by u zdravého člověka měla zůstat v rozmezí, které organismus dokáže rychle kompenzovat.

Krátkodobý vzestup hladiny cukru po jídle je fyziologický, protože tělo reaguje na přijaté sacharidy. Pokud však hodnoty opakovaně výrazně stoupají a neklesají v následujících hodinách, může to znamenat poruchu inzulinové odpovědi. Prakticky z toho plyne nutnost sledovat trend, nikoli jediné měření.

Proč je glykémie po jídle důležitější než glykémie nalačno?

Glykémie po jídle odhaluje metabolický problém dříve než glykémie nalačno.

Mnoho lidí má ranní hodnoty cukru v normě, ale po jídle dochází k výrazným špičkám. Tyto výkyvy nejsou na první pohled vidět v běžných preventivních odběrech, ale dlouhodobě zatěžují cévy a zvyšují riziko diabetu i komplikací. Praktický dopad spočívá v tom, že samotná ranní glykémie nestačí k posouzení zdravotního stavu.

Jak souvisí glykémie po jídle a dlouhodobý cukr (HbA1c)?

Dlouhodobý cukr je výrazně ovlivněn opakovanými špičkami glykémie po jídle.

HbA1c představuje průměrnou hladinu cukru za několik měsíců, ale není tvořen jen hodnotami nalačno. Časté vysoké hodnoty po jídle se do něj významně promítají. V praxi se proto stává, že pacient má „dobré ranní cukry“, ale přesto zvýšený dlouhodobý cukr. Řešení spočívá právě v kontrole postprandiální glykémie.

Co nejvíce zvyšuje glykémii 1 hodinu po jídle?

Největší vliv mají rychlé a tekuté sacharidy.

Slazené nápoje, bílé pečivo, sladkosti nebo velké porce příloh vedou k prudkému vzestupu cukru v krvi. Naopak kombinace sacharidů s vlákninou, bílkovinami a tuky tento vzestup zpomaluje. Praktický závěr je zaměřit se nejen na množství sacharidů, ale i na jejich formu.

Může být glykémie po jídle vysoká i bez diagnostikované cukrovky?

Ano, vysoká glykémie po jídle se často objevuje už u prediabetu.

V této fázi bývá glykémie nalačno ještě normální, ale organismus nezvládá zátěž po jídle. Jde o varovný signál inzulinové rezistence. Praktickým dopadem je možnost zasáhnout včas úpravou stravy a pohybu a zabránit rozvoji cukrovky.

Jak správně měřit glykémii 1 hodinu po jídle?

Měření glykémie 1h po jídle by mělo probíhat přibližně 60 minut od prvního sousta.

Důležité je měřit se po běžných jídlech, nikoli jen po „ukázkově zdravém“ obědě. Jednorázové měření má omezenou výpovědní hodnotu, rozhodující je opakovaný vzorec. Praktický přínos spočívá v odhalení konkrétních potravin, které glykémii zvyšují nejvíce.

Pomůže pohyb snížit glykémii po jídle?

Krátký pohyb po jídle může výrazně snížit glykémii.

Například 10–20&n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Glykémie 1h po jídle: kdy je ještě normální a kdy varuje?

Otrava paracetamolem

Paracetamol patří k nejpoužívanějším lékům proti bolesti. Známý je pod komerčními názvy Paralen, Panadol, Coldrex. Předávkování Paralenem či Panadolem může mít za následek akutní selhání jater a někdy i ledvin. Je jednou z nejčastějších příčin akutního jaterního selhání v předávkování léky.

POZOR! K akutnímu selhání může postačit dávka 7,5 mg u dospělých, což je 15 tablet Paralenu (1 tableta obsahuje 500 mg paracetamolu), u disponovaných jedinců (alkoholici či lidé s cirhózou jater) postačí i nižší dávky!

Denní dávka paracetamolu by neměla překročit 4 g (to je 8 tablet Paralenu).

Určité nebezpečí mohou představovat volně prodejné léky. Často dochází k situaci, kdy pacient užije několik podobných přípravků najednou (Paralen s Panadolem), aniž by si uvědomil riziko předávkování léky a neplánovanou sebevraždu. Obzvláště hrozí nebezpečí u dětí. V odborné veřejnosti je rozšířen názor o bezpečnosti a efektivnosti podávání paracetamolu u dětí, zejména ve srovnání s kyselinou acetylsalicylovou. Uvádí se také nižší riziko vedlejších účinků při léčbě paracetamolem u dětí ve srovnání s dospělými. Jeho podávání je však natolik rozšířené, že se poměrně často popisují u dětí po jeho podání toxické reakce.

Příznaky předávkování paracetamolem u dospělých

První fáze:

• nechutenství
• pocení
• ospalost
• nauzea (nevolnost) a zvracení

Druhá fáze:

• typicky dochází k přechodnému subjektivnímu zlepšení
• v biochemických hodnotách vzestup aminotransferáz a prodloužení protrombinového času
• tato fáze obvykle končí 24–48 hodin od požití

Třetí fáze:

• pět zhoršení celkového klinického stavu
• nechutenství
• nauzea (nevolnost) a zvracení
• bolesti břicha v pravém podžebří
• někdy i bolesti v bedrech a snížení produkce moči (oligurie)

Čtvrtá fáze:

• nastává 5–10 dní po požití
• stupňují se projevy selhání jater, eventuálně i selhání ledvin
• ikterus (žluté zabarvení kůže)
• encefalopatie – kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí – zmatenost, spavost, letargie, kóma
• krvácivé projevy – především krvácení do zažívacího traktu
• ke smrti dochází asi 7.–10. den po předávkování

Příznaky otravy paracetamolem u dětí

První fáze:

U dětí je zvracení častější, někdy jsou bolesti břicha, pocení většinou chybí. Jen někdy je přítomna ospalost, špatný pulz, bradypnoe. U extrémních dávek, 75–100 g, může výjimečně dojít ke kómatu a metabolické acidóze již za 3 až 4 hodiny po požití léků.

Druhá fáze:

Následuje období latence klinických příznaků, které obvykle končí po 24–48 hodinách od p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nemoci jater a jejich příznaky

Aulin příbalový leták

AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.

LÉKOVÁ FORMA

Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.

KLINICKÉ ÚDAJE

Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.

Dávkování a způsob podání

Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.

Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.

Kontraindikace

Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.

Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.

Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.

Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.

Alkoholismus, toxikomanie.

Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.

Těžké poruchy krevní srážlivosti.

Těžké srdeční selhání.

Těžká porucha renálních funkcí.

Porucha jaterních funkcí.

Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.

Děti do 12 let.

Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek AULIN by neměl

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Aulin