Podle příčin vzniku můžeme koxartrózu rozdělit na primární, kdy není známá příčina vzniku a uvažuje se o genetických (vrozených) příčinách, a na sekundární, kdy se artrózy kyčelního kloubu rozvíjejí v důsledku jiného onemocnění. Z nemocí dětského věku (preartrotické stavy) mají na rozvoj koxartrózy vliv vývojová dysplazie kyčelního kloubu, morbus Perthes či coxa vara adolescentium, kdy může dojít ke vzniku deformity hlavice, což vede k rozvoji degenerativních změn. V dospělém věku může mít na rozvoj artrózy vliv prodělaný infekční zánět kyčelního kloubu nebo stav po zlomenině v oblasti hlavice kosti stehenní či acetabula (jamky kyčelního kloubu). Na rozvoj koxartrózy má vliv přetěžování v důsledku nadváhy.
Rozdělení koxartrózy stojí na základě radiologického vyšetření, podle něhož rozdělujeme artrózu do 4 stupňů, přičemž 1. stupeň je nejmírnější a 4. nejrozvinutější.
Stupeň 1.: zúžení kloubní štěrbiny (v důsledku ztenčování chrupavky).
Stupeň 3: progrese zúžení kloubní štěrbiny, tvorba marginálních osteofytů, osteoporóza, pseudocysty, osteoskleróza.
Stupeň 4.: vymizení kloubní štěrbiny, deformace kloubních konců kostí, splývání pseudocyst, osteonekrotické změny, patologické postavení kloubní (takzvaná těžká artróza). Právě při tomto stupni onemocnění je již indikována kloubní náhrada (endoprotéza).
IIA znamená druhý stupeň degenerativních změn. Při artróze dochází k postupnému zužování, zmenšování kloubní štěrbiny, vznikají nejrůznější výrůstky na přilehlých kostech – to vše vede k bolestem při pohybu a ke zhoršené funkci kloubu. Subchondrální osteoskleróza znamená degenerativní postižení kosti, která těsně přiléhá ke kloubu.
III. stupeň: progrese zúžení kloubní štěrbiny, tvorba marginálních osteofytů, osteoporóza, pseudocysty, osteoskleróza.
IV. stupeň: vymizení kloubní štěrbiny, deformace kloubních konců kostí, splývání pseudocyst, osteonekrotické změny, patologické postavení kloubní (takzvaná těžká artróza). Právě při tomto stupni onemocnění je již indikována kloubní náhrada (endoprotéza).
Při léčbě I.–II. stupně artrózy se používá konzervativní terapie a pro stupně III.–V. už je určena výhradně operační léčba.
Ze začátku se nemusí artróza kolene projevovat vůbec nijak. Čas od času pacient registruje bolest kloubů, ale nevěnuje tomu žádnou pozornost. To je ale obrovská chyba. Pamatujte si, že pokud se bolesti vrací, je dobré navštívit lékaře. Postupem času dochází k výskytu bolesti kloubů často – až při každém pohybu. Snižuje se také pohyblivost kloubů, lidé mají pocit, jako by byl kloub vysušený, objevit se může zarudlá kůže nad kloubem či otok kloubů. Tyto příznaky se postupem času zhoršují, nakonec může dojít k tomu, že osoba není schopná pohybu.
Stadií vývoje artrózy je několik a záleží na tom, v jakém systému je hodnotíme. Nejčastější rozdělení je na základě radiologického vyšetření, kdy se artróza dělí na 4 stupně, přičemž 1. stupeň je nejmírnější, artróza kolene 3. stupně a 4. stupně je nejrozvinutější.
Stadium I: zúžení kloubní štěrbiny (v důsledku ztenčování chrupavky).
Stadium IV: vymizení kloubní štěrbiny, deformace kloubních konců kostí, splývání pseudocyst, osteonekrotické změny, patologické postavení kloubní (takzvaná těžká artróza). Právě při tomto stupni onemocnění je již indikována kloubní náhrada (endoprotéza).
Příčiny vzniku hyperurikémie jsou značně různorodé, v 90 % případů je způsobena nadměrným příjmem purinů v potravě, sníženým vylučováním kyseliny močové ledvinami nebo kombinací těchto faktorů. Ve zbylých případech se jedná o endogenní nadprodukci kyseliny močové. Pokud dosáhne zvýšení hladiny v tělních tekutinách nasycení nad určitý limit, může docházet k formování krystalů natriumurátu, které se převážně ukládají v periferních kloubech. Během asymptomatického období se krystaly formují především ve vnějších vrstvách kloubní chrupavky, v subchondrální kosti a fibrózní periartikulární tkáni, mohou být ale také klinicky detekovatelné jako subkutánní tofy, které se nalézají nejčastěji v oblasti drobných ručních kloubů, olekranu, ušních boltců nebo Achillovy šlachy.
Mezi rizikové faktory vedoucí k formování krystalů patří: mužské pohlaví, věk nad 40 let, zvýšený příjem potravy bohaté na puriny, obezita, genetické faktory, metabolický syndrom, hypertenze, poškození ledvin nebo léky snižující funkci ledvin. Za určité situace pak dojde u některých pacientů k uvolnění krystalů do kloubního prostoru s následným rozvojem zánětlivé odpovědi, klinicky se manifestující jako akutní dnavá artritida.
Onemocnění dna má několik klinických obrazů a s tím jsou spojeny i různé projevy.
Dělení:
asymptomatická hyperurikemie
akutní dnavý záchvat
období interkritické dny
chronická tofózní dna
Asymptomatická hyperurikemie: Riziko vzniku dnavé artritidy se zvyšuje s hladinou urikemie, při vysoké urikosurii roste riziko litiázy (tvorby kamenů).
Zvláště vysoké riziko záchvatu je při urikemii nad 540 µmol/l.
Akutní dnavý záchvat: Objeví se prudká, nesnesitelná, narůstající bolest v kloubu, vzniklá nejčastěji v noci. Kůže nad kloubem je horká, lividní, napjatá a lesklá. Po odeznění záchvatu se často olupuje. Nejčastěji je postižen kořenový kloub palce nohy, dále je častý výskyt dnavé artritidy v TC kloubu a v kolenním kloubu. Obvykle se jedná o postižení monoartrikulární. Akutní záchvat trvá několik dní až 6 týdnů.
Období interkritické dny: Jedná se o období mezi záchvaty. Zpravidla platí, že čím mladší je pacient při první atace, tím těžší je průběh onemocnění (vyšší frekvence záchvatů, polyartrikulární postižení). Frekvence záchvatů je u jednotlivců velmi rozdílná.
Chronická tofózní dna: Je charakterizována přítomností tofů obsahujících depozita natrium urátu. Tofy mohou být lokalizovány v měkkých tkáních (ušní boltec, kořenový kloub palce nohy, ulnární okraj předloktí, lokty, v okolí drobných ručních kloubů, Achillovy šlachy). V kostech jsou lokalizovány v subchondrální kosti a jsou průkazné na rentgenovém snímku (vytvářejí typická cystická projasnění). Tofy mohou být přítomny i v kloubní chrupavce a synoviálním pouzdře, poté dochází ke chronické synovitidě a destruktivní artropatii. Sekundárně vzniká osteoartróza. Tyto změny mohou vést k rozvoji těžkých deformit. Někdy se tofy mohou provalit ven a vyprazdňují se křídovité hmoty, sekundárně se tofy mohou infikovat.