TEPNA je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Nedostatek pohybu, stres a nevyvážený jídelníček lidskému srdci a cévám, tedy krevnímu oběhu, moc nepomáhají. Prvními projevy, které poukazují na ucpání cév, jsou studené končetiny (hlavně studené nohy), křečové žíly, oteklé nohy či hemoroidy. Naštěstí je zde celá řada přípravků (masti, gely i doplňky stravy), které tyto příznaky dokážou zmírnit.
Cévy nohy
Artérie dolní končetiny jsou:
Stehenní tepna (a. femoralis)
větve:
a. epigastrica spfc. – ↑ do podkoží břicha k pupku
a. circumflexa ilium spfc. – ← souběžně s lig. inguinale k spina iliaca ant. sup.
a. profunda femoris – ↓ za a. femoralis, pro svaly stehna
a. circumflexa femoris med. – → mezi m. ilipsoas a m. pectineus, po m. obturatorius ext. k fossa trochanterica – r. asc. (anast. s a. obturatoria), r. prof. – přes add. magnus ke svalům sedacího hrbolu (anast. s a. glutea inf.), r. transv. – ke svalům sedacího hrbolu, r. acetabularis – do lig. capitis fem., (anast. s a. obturatoria)
a. circumflexa femoris lat. – ← pod m. rectus fem., dělí se v r. asc. – k m. sartorius a tensor fasciae latae (anast. s a. circumflexa med. a aa. glutaea sup.), r. transv. – do m. vastus lat., r. desc. – pod m. rectus k patelle
aa.perforantes (3) – ↓ kolem femuru, přes adduktory k zadním svalům stehna
a. genus desc. – ↓ v canalis adductorius, ↑ přes membrana vastoadductoria, r. saphenus souběžně s n. saphenus na bérec, rr. articulares do rete genu
Zákolenní tepna (a. poplitea)
větve kloubní do rete articulare genus a větve svalové:
a. genus sup. lat. – nad lat. kondylem femuru do rete genus
a. genus sup. med. – nad med. kondylem do rete genus
a. genus media – do fossa intercondylaris k ligg. cruciata a plicae alares
a. genus inf. lat. – pod m. gastrocnemius lat. a lig. collat. lat. do rete genus
a. genus inf. med. – pod m. gastrocnemius med. a lig. collat. med. do rete genus
rr. musculares – k úponům zadních svalů stehna
aa. surales – k m. triceps surae a šlaše bicepsu
Přední holenní tepna (a. tibialis ant.)
větve:
a. recurrens tibialis post. – za mezikostní blánou do rete genus
a. recurrens tibialis ant. – před mezikostní blánou do rete genus
rr. musculares – k extenzorům nohy
a. malleolaris ant. lat. – ← pod šlachami extenzorů palce a prstů do rete malleolare lat.
a. malleolaris ant. med. – → pod šlachou m. tibialis ant. do rete malleolare med.
Hřbetní tepna nohy (a. dorsalis pedis)
větve:
aa. tarseae med. – k mediálnímu okraji nohy
a. tarsea lat. – pod krátkými ext. k laterálnímu okraji nohy, dovytváří arcus dorsalis pedis
a. arcuata – ← obloukem laterálně pod krátkým ext. prstů přes baze mtt., spojí se s a. tarsea lat. za vzniku arcus dorsalis pedis; z něho 3 aa. metatarsae dors. pro 2.–4. intermtt. štěrbinu a z nich a. digitales
Ateroskleróze se také někdy říká nemoc 20. století nebo se řadí mezi civilizační choroby. I když tato označení nejsou zcela přesná, neboť ateroskleróza byla popsána již v 18. století a naši předci se s ní potýkali ještě dříve. Bohužel v moderní době je její masivní nárůst opravdu nepopiratelný. Mohlo by se zdát paradoxní, že je toto onemocnění zvláště ve vyspělých zemích jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Česká republika bohužel není výjimkou. Tato choroba představuje dlouhodobě probíhající degenerativní proces, jehož podstatou je ukládání takzvaných aterogenních látek, zejména lipidů (tuků), ve stěně tepny. Postižená tepna je za normálních okolností hladká, ale při počínající ateroskleróze je poškozena a povrch její vnitřní stěny je zdrsněn. Na této tepně se pak snadno mohou zachytávat aterogenní látky přinášené krví. Látky, které se zachytí, se postupně hromadí a začínají způsobovat zúžení průsvitu tepny, nebo dokonce její uzavření. Krev tedy nemůže dostatečně proudit do další části těla, kterou má postižená tepna za úkol zásobovat.
Příčiny vzniku
Na vzniku a dalším rozvoji tohoto onemocnění se podílí více faktorů, které lze rozdělit do tří hlavních skupin, ve velké většině úzce souvisí se špatným životním stylem a zlozvyky mnohých lidí v dnešní době. V prvé řadě to je nadbytek aterogenních (aterosklerózu tvořících) látek v krvi. Za tyto látky považujeme především lipidy (cholesterol, fosfolipidy, triglyceridy). Nadbytek těchto látek je způsoben poruchou jejich metabolismu v organismu, nebo je ve vysoké míře přijímáme potravou. Druhým činitelem způsobujícím tuto chorobu je porucha endotelu (výstelky) uvnitř tepny. Tato porucha může způsobit místní tvorbu krevních sraženin, které zúží, či úplně ucpou tepnu. Pod poslední příčinou nalezneme řadu činitelů, které vzniku aterosklerózy napomáhají, jsou to například vysoký krevní tlak, obezita, kouření, genetické faktory, stres, hyperlipoproteinémie, cukrovka a podobné poruchy metabolismu cukrů. Aterosklerotická choroba má několik stupňů vývoje. První stupeň se nazývá lipoidní (tukové) skvrny. Jsou to žlutavě zbarvená ložiska ve stěně tepny, složená především z cholesterolu. Další fází jsou fibrózní a ateromové pláty, což jsou opět žlutavá ložiska, která již ale nejsou hladká, vystupují nad povrch stěny a obsahují řídký mastný obsah. Jestliže se krycí vrstva ateromového plátu rozpadne, jeho obsah se vyplaví krví a v tepenné stěně vznikne „ateromový“ vřed, který tuto cévu poškozuje. V místě poškozeném tímto aterosklerotickým procesem se druhotně začne tvořit trombus neboli krevní sraženina, která výrazně zužuje průsvit tepny. Poslední fází je zvápenatění, kdy se v postiženém úseku cévy ukládají vápenaté soli a ložisko tvrdne.
Ve svém příspěvku KOLÍSANÍ KREVNÍHO TLAKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Solař.
V říjnu jsem absolvoval katetrizaci zjištěna zúžená tepna zaveden sten nasazeny léky trombex,bisoprolol citalec a anopirin ráno tkak 128/72 tep 65 dopoledne klesne na 103/68tep 50 a odpoledne a večer zase v normě Večer beru rusocard,finpros a urorec na prostatu Mám potíže zadýchávám se někdy méně a někdy přes den více hlavně při námaze.Začalo to v dubnu nesnesl jsem přímé slunce nyní je to trochu lepší ale necítím se jako před tím.Je mi 72 let Deěkuji předem za odpověd.Solař Pavel
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Oldřich šubrt.
jestli pomůže paprička při kolísání krevního tlaku 176 horní a 140poklesu dolní stále okolo7O
Kapilární hemangiom se vyskytuje nejčastěji v kůži, kde vytváří červené skvrny. Lidově se mu také říká „jahodové znaménko“. Často nepředstavuje vážnější problém a lze jej léčit steroidy, kryoterapií, nebo odstranit laserem či chirurgicky.
2. Kavernózní hemangiom
Kavernózní hemangiom můžeme najít v kůži, pod kůží nebo i na vnitřních orgánech. Makroskopicky vypadá jako modravý či nafialovělý uzel. Menší uzlíky mohou spontánně vymizet během školního věku. Větší hemangiomy se mohou vyskytnout např. v hrtanu, kde ztěžují dýchání, nebo na očním víčku, kde omezují vidění. Dále je nutná léčba, buď injekčním podáváním steroidů, laserovou terapií či chirurgickým vynětím.
3. Arteriovenózní hemangiom
Arteriovenózní (racemózní) hemangiom lze vidět v kůži, ale i jinde. Je charakterizován velice krátkým úsekem, kde se přívodná tepna rozdělí na kapiláry a opět spojuje do značně rozšířených žil.
V naší poradně s názvem POOPERAČNÍ STAV PO OPERACI KRKAVICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
V brzké době jdu na operaci pravé krkavice, zajímá mě průběh operace, bolest a pooperační stav, děkuji za každé info
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Operace krkavice není náročná díky tomu, že tato tepna je mělko pod kůží a je dobře dostupná. Abyste necítil žádnou bolest, tak se před operací aplikuje buď celková anestezie, kdy během operace spíte a nic nevíte a nebo šetrnější lokální anestezie, kdy je znecitlivněn jen krk, ale zůstáváte při vědomí a vnímáte průběh operace. Abyste se cítil bezpečně, tak dostanete léky na uklidnění. Bolest můžete pociťovat po operaci při rotaci hlavy, ale to se řeší léky na bolest po dobu několika dní. Jak probíhá samotný operační výkon odstranění plaku z krkavice, můžete vidět tady: https://youtu.be/isFeXO8JXe8
Tkáň jater je červenohnědé barvy a poddajné konzistence vyznačující se relativní křehkostí. Anatomicky jsou játra členěna na čtyři laloky. Při pohledu zepředu je dělíme na pravý a levý lalok, přičemž ten pravý je citelně větší. Funkci dělicí čáry zde plní jaterní brána, jíž do jater vstupuje vrátnicová žíla a jaterní tepna. Na viscerální ploše dále rozlišujeme ocasatý lalok a čtyřhranný lalok. Vnitřní uspořádání neodpovídá tomu povrchovému, je děleno do segmentů podle větvení jaterní tepny, vrátnicové žíly a žlučovodů. Každý z těchto segmentů je tvořen nesčetným množstvím jaterních lalůčků, které jsou propleteny drobnými cévkami a navzájem odděleny žlučovým kanálkem. Uspořádání segmentů je tvořeno navzájem nezávislými větvemi, takže může dojít k jejich vyjmutí bez toho, aby byla narušena funkčnost celých jater. Játra mají své nezastupitelné místo, jsou centrem metabolické výměny, působí jako filtr i úložiště řady důležitých látek. O jejich důležitosti sice nikdo nepochybuje, ale přesto jsou podceňovaná. Játra sehrávají důležitou úlohu již během těhotenství. V této době však neprovádí filtraci, ani se nepodílí na trávení, nýbrž uvolňují krevní kmenové buňky. Tuto funkci zastávají přibližně do 32. týdne těhotenství, než se o krvetvorbu začne plnohodnotně starat kostní dřeň. O tuto schopnost po porodu nepřijdou a v případě poškození kostní dřeně jsou schopny částečně zaujmout její místo i v dospělosti. Přesto je jejich hlavním cílem zajišťování metabolismu sacharidů, lipidů a aminokyselin.
Další podstatnou roli sehrávají v detoxikaci organismu. Některé nebezpečné látky nejsou rozpustné ve vodě a nemohou být vyloučeny z těla močí. Játra je tedy vychytávají a konjugují na látky, které jsou vyloučeny do žluče nebo zpět do krevního řečiště, kde je následně odstraní ledviny. Obdobný mechanismus je uplatňován i na přebytečný cholesterol a odpadní barvivo bilirubin, jenž vzniká rozpadem červených krvinek. Játra se také podílí na tvorbě proteinů krevní plazmy, jež jsou zodpovědné za srážlivost krve a osmotický tlak v cévách. Tvorbou hormonů ovlivňují produkci krevních destiček v kostní dřeni, metabolismus vody a solí a funkci růstového hormonu. Kromě tvorby hormonů některé další, například inzulin, steroidní hormon, vychytává a neutralizuje. Játra zastávají v našem organismu více než 20 životně důležitých úkonů a zároveň ve velkém ukládají zásoby důležitých látek. Ve formě glykogenu jsou zde uloženy rezervy glukózy, jež jsou uvolňovány do krevního oběhu po vyčerpání zásob energie během zvýšeného fyzického nároku, například při posilování. Dále ukládají měď, železo, vitamíny A (rezervy na 1–2 roky), D (rezerva na 1–4&n
V naší poradně s názvem UCPÁVÁNÍ KRČNÍCH TEPEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
dobrý den,lze u krčni tepny ucpane na 85% použit tu angioplastiku nebo se tepna musi rozřiznout a vyčistit děkuji moc za zpravu spozdravem strnádek josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle může rozhodnout jen kardiochirurg. Vždy se volí varianta nejlepší pro pacienta v danou chvíli. Promluvte si o stavu svých krčních tepen se svým lékařem, který doporučí možnosti nejlepšího řešení.
Zvápenatělé koronární tepny označují hromadění vápenatých usazenin ve stěnách tepen, které zásobují srdce krví, což je stav známý také jako kalcifikace koronárních tepen (CAC). Tato kalcifikace je často spojena s aterosklerózou, onemocněním, při kterém se v tepnách hromadí tukové plaky, díky kterým časem ztvrdnou a zúží se. I když CAC sama o sobě nemusí vždy způsobovat příznaky, je silným indikátorem základní ischemické choroby srdeční (ICHS) a může předpovídat budoucí kardiovaskulární příhody.
Usazeniny vápníku
CAC zahrnuje hromadění usazenin fosforečnanu vápenatého v koronárních tepnách.
Souvislost s aterosklerózou
Úzce souvisí s aterosklerózou, kde hromadění plaků vede ke ztvrdnutí a zúžení tepen.
Není vždy symptomatická
Mnoho jedinců s CAC nemusí pociťovat žádné znatelné příznaky, zejména v raných stádiích.
CAC jako indikátor jiného onemocnění
Přítomnost a rozsah CAC může naznačovat přítomnost a závažnost ischemické choroby srdeční.
Prediktor srdečních onemocnění
CAC je významným prediktorem budoucích kardiovaskulárních příhod, jako jsou infarkty.
Posouzení rizika
Skenování koronárního vápníku (CAC), typ CT vyšetření, může pomoci posoudit riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních problémů u jednotlivce.
Progrese
I když CAC nelze zcela zvrátit, změny životního stylu a lékařská péče mohou pomoci zpomalit nebo dokonce zastavit jeho progresi.
Co lze dělat?
Změna životního stylu
Pravidelná fyzická aktivita, zdravá strava pro srdce, odvykání kouření a zvládání stresu mohou být prospěšné.
Léky
Lékaři mohou předepsat léky na zvládání CAC a souvisejících stavů, jako je vysoký cholesterol nebo vysoký krevní tlak.
Zákroky
V závažných případech lze k rozbití nebo odstranění kalcifikovaného plaku použít zákroky, jako je intravaskulární litotripsie nebo aterektomie.
Konstrukce stavěná z mnoha kostí a spojená mnoha šlachami a vazy zajišťuje nohám jednak flexibilitu, jednak utváří charakteristickou klenbu, která slouží k nošení váhy těla a k rozložení a odchýlení silového pole.
Svaly
Svaly nohou zařazujeme do dvou hlavních skupin. Vlastní svaly jsou svaly silné, které v několika vrstvách obalují kosti nohou. Jejich funkce spočívá vedle zajištění pohybu nohou také v udržení kleneb, napínání kůže a v podpírání chodidla. Jedna část silných svalů plní funkci napínačů nohy, to znamená, že nohu a prsty napínají směrem vzhůru. Ohýbače pak ohýbají nohu směrem k chodidlu a v pozici stojné zdvíhají tělo. Některé ze svalů zajišťují pouze pohyb prstů, jiné zase hýbou celou nohou.
Žíly a nervy
Tibiální nerv je hlavní nerv zabezpečující pohyb a cit. Vstupuje do chodidla nohy shora tak, že vede vzadu za vnitřním hrbolem kotníku, tedy přes střední kotník. Hlavní zásobení krví zabezpečuje arterie (zadní holenní tepna). Probíhá těsně za nervem. Velký tibiální nerv napíná nohu a zvedá ji ze země. Achillova šlacha je společnou šlachou pro zadní ohýbače nohou. Tím, že ohýbá nohu, nadzvedá patu. Je nejdůležitějším prvkem chůze.
Ledviny jsou součástí vylučovacího systému, jde o párový orgán. Jsou uloženy ve výši dvanáctého hrudního obratle až po druhý obratel bederní, leží po stranách páteře. Jejich délka je asi 12 cm, šířka 5–6 cm, výška 4 cm. Ledviny mají charakteristický fazolovitý tvar. Jejich povrch je hladký, barva červenohnědá. Na jejich vnitřní straně je prohlubeň, kudy do ledviny vstupuje ledvinová tepna a vystupuje ledvinová žíla a močovod. Na řezu ledvinou je kůra, která je tvořena převážně nefrony, a dřeň, která obsahuje vývodné kanálky a takzvané Henleovy kličky nefronu. Nefron je základní stavební i funkční jednotka ledviny. Každá ledvina obsahuje asi jeden milion nefronů. Nefron má dvě základní části: glomerulus a systém tubulů. Glomerulus obsahuje asi 30 kapilárních kliček, v nichž přes speciálně upravenou třívrstevnou stěnu kapilár (vlásečnic) dochází k filtraci krevní plazmy a vzniká takzvaná primární moč.
Spousta lidí si ani neuvědomuje důležitost některých orgánů, obvykle se na ně zaměří, až když s nimi onemocní. Ledviny mezi takové orgány určitě patří. Ledviny jsou párovým orgánem, který se nachází v břišní dutině přibližně v úrovni bederní páteře v místě čtrnáctého obratle. Ledviny svým tvarem připomínají fazole o velikosti 10-12 cm. Ledvina má tkáň prorostlou žlutým tukem, jehož úkolem je chránit ji před nárazy. Velmi významnou částí ledvin jsou glumeruly, neboli ledvinná klubíčka, což jsou shluky malinkých cév, které přes svou stěnu neustále filtrují tekutiny. Tato filtrovaná tekutina se nazývá primární moč a skládá se z vody, minerálů, aminokyselin, cukrů a dalších látek. Této primární moči vznikne každý den asi kolem 200 litrů. Primární moč pak prochází ledvinnými kanálky, v nichž se pak vstřebává zpět do těla. Při průchodu se moč zahušťuje, a tak vznikne definitivní moč (asi 2 litry). Z ledvinných kanálků moč steče přes sběrné kanálky, kalichy a ledvinné pánvičky, močovodem až do močového měchýře. Právě při průchodu kanálky se mohou vytvořit ledvinné kamínky, protože moč může být více zahuštěná.
Ledvina je v lidském těle důležitá proto, že filtruje z krve škodlivé látky, které jsou následně močí odváděny z těla. Tuto krev do ledviny přivádí ledvinová tepna. Přestože ledviny nejsou příliš velkým orgánem, tak se do nich přivádí celá čtvrtina krve, která proudí lidským tělem. Pro očištění krve je totiž důležité mít dostatečný krevní průtok, který zajišťuje funkce srdce. Celkově je vztah mezi ledvinami a srdcem velmi důležitý, pokud člověk trpí onemocněním cév a srdce, zvyšuje se u něj riziko onemocnění ledvin, zároveň to platí i obráceně, při onemocnění ledvin hrozí onemocnění i cév a srdce. Úlohou ledviny je také regulovat množství vody, sodíku, draslíku, vápníku, fosforu a hořčíku v těle, reguluje též krevní tlak, vylučuje z těla močovinu, kreatinin, kyselinu močovou, cizorodé a jedovaté látky (i léky), vytváří hormon erytropoetin, který se podílí na tvorbě červených krvinek, aktivuje vitamín D (získaný ze slunečního záření), odbourává hormony a jiné látky (např. inzulín). Ledvina se tak řadí do vylučovací soustavy. Mezi častá onemocnění ledvin se řadí ledvinové kameny, písek a záněty.
U ledvin je potřeba si uvědomit, že mohou způsobit i jiná onemocnění, která s nimi zdánlivě nesouvisí, patří sem například různá onemocnění kloubů a ekzémů.
Přestože spousta lidí význam ledvin podceňuje, čínská medicína považuje ledvinu za jeden z nejdůležitějších orgánů. Tento význam ji přikládají proto, že věří, že ledviny uchovávají životní sílu člověka. Tato medicína věří, že ledviny nejen ukrývají životní energii, ale že jsou i ukazateli dél
Jak se pozná ucpaná krkavice? Ucpaná krční tepna se projevuje ochrnutím či brněním poloviny těla, poruchami řeči či náhle vzniklou poruchou zraku (dočasná slepota). Navíc zúžení krční tepny nemocného ohrožuje oddrolením části plátu (který zúžení způsobuje) a jeho „vmetením“ (embolií) do mozku, čímž může vzniknout rovněž mozková mrtvice.
Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
Krkavice (karotida) je největší krční tepna. Levá společná karotida (carotis communis sinistra) vychází přímo z oblouku aorty, pravá společná karotida (carotis communis dextra) vyúsťuje z hlavopažního kmen. Proto je pravá karotida kratší, a to právě o délku hlavopažního kmene. Krkavice zásobuje krví velkou část mozku, hlavy a krku. Velmi často slouží k měření pulzu, který lze nahmatat po stranách na krku.
U vybraných nemocných operace stenózy krkavice, takzvaná karotická endarterektomie, výrazně snižuje riziko cévní mozkové příhody (CMP). U symptomatických nemocných (tedy těch, u nichž proběhla nějaká příhoda) je doporučeno operovat zúžení krkavice větší než 50 %. U těch nemocných, u nichž je zúžení 50–70 %, snižuje operace riziko recidivy CMP o 4–6 % v průběhu 5 let. Při stupni zúžení 70–99 % je riziko recidivy během 5 let sníženo o 16 %. U pacientů, u nichž byla stenóza krkavice nalezena náhodně (například při ultrazvukovém vyšetření), se doporučuje operovat při zúžení nad 60 %. Operace je výkon preventivní a má zabránit vzniku nové CMP u pacientů asymptomatických a předejít jejímu opakování u těch, kteří již mrtvici prodělali.
Den před operací navštíví pacienta anesteziolog a operatér, který celý postup podrobně vysvětlí a odpoví na všechny případné otázky. Večer před operací se pacient připraví na operaci, od půlnoci pak nesmí jíst a pít. Kuřákům se doporučuje nekouřit alespoň 2 týdny před operací. Operace probíhá v celkové anestezii, řezem na krku operatér uvolní krkavici a z podélného řezu ji otevře v délce asi 6–8 cm. Poté odstraní aterosklerotický plát a cévu zašije pokračujícím stehem velmi jemným vláknem. Po probuzení na operačním sále je pacient převezen na pooperační oddělení, druhý den již může opět vstávat a chodit. V závislosti na dalším průběhu se propouští 3. až 5. den po operaci.
Rizikem operace je cévní mozková příhoda. I když toto riziko není zanedbatelné, je jistě menší, než kdyby se krkavice neoperovala. Dalšími riziky jsou infekční komplikace, výkyvy krevního tlaku, lokální komplikace rány. I po operaci je pacient pravidelně sledován, zúžením by mohla být postižena i druhostranná céva, operované místo by se zase mohlo zúžit jizvením, takzvanou myointimální hyperplazií. Proto je nutné provádět pravidelné ultrazvukové kontroly, nejprve častěji, tedy za 3 a 6 měsíců, později jednou ročně. Po operaci je vhodné upravit životosprávu tak, aby odpovídala zásadám zdravé výživy. Ošetřující lékař by měl u pacienta pravidelně kontrolovat hladinu krevních tuků a případně i předepsat léky na jejich snížení. Jedním z hlavních faktorů vzniku aterosklerózy je kouření. Proto se všem kuřákům důrazně doporučuje přestat kouřit.
Jako méně invazivní řešení se někdy využívá zavedení stentu do krkavice. Při něm se provede vpich některé ze vzdálenějších tepen (obvykle tříselná tepna). Vzniklým přístupem se tělními tepnami až k cílovému zúžení krkavice zasune balonek, který se nafoukne a zúžené místo rozšíří – tato část zákroku se nazývá angioplastika. Následuje samotný stenting, při němž se do rozšířeného úseku stejným způsobem zasune trubicovitý stent, který udrží tepnu rozšířenou.
Zúžení krční tepny je postižení cévy odpovědné za zásobování mozku krví. K zúžení dochází nejčastěji v důsledku aterosklerózy, typicky je céva postižena v krčním úseku. Ucpaná krční tepna a nerovný povrch aterosklerotického plátu vedou k nepravidelnostem proudu krve a k tvorbě drobných sraženin (trombů) a embolů (vmetků). Pokud se tyto dostanou dále do mozkového řečiště, mohou uzavřít některou menší cévu a mozková tkáň trpí nedokrvením (ischemií).
Infarkt myokardu je projev ischemické choroby srdeční a ta je projevem aterosklerózy.
Charakteristickým příznakem je bolest na hrudi, která je u infarktu poměrně specifická: Bývá lokalizovaná za celou hrudní kostí, je svíravá až pálivá a často doprovázená pocitem tísně. Bolest nezávisí na poloze těla ani na dýchání, může se podobat bolesti u anginy pectoris, ale liší se větší intenzitou a délkou trvání. Může vyzařovat do dolní čelisti nebo do horních končetin, zejména do levé paže, projevuje se jako bolest levé ruky, někdy se objeví atypicky mezi lopatkami nebo v nadbřišku. Podezření na probíhající infarkt vyvolává přetrvávání bolesti déle než 10 minut.
Pacienti dva či tři týdny před infarktem pociťují při zátěži bolest nebo tlak na hrudníku, někdy mají pocit brnění v levé ruce, které je většinou vázané na zátěž a v klidu ustupuje.
Akutní infarkt myokardu začíná v okamžiku, kdy se věnčitá tepna krevní sraženinou úplně uzavře a příslušná část srdečního svalu přestane dostávat okysličenou krev. Nedokrvená část myokardu začne odumírat již po 20 minutách. Nekróza pak postupuje v ohrožené oblasti od vrstev pod srdeční nitroblánou na povrch srdce – k vrstvám ležícím pod osrdečníkem.
V akutní fázi onemocnění je zásadním faktorem čas! Proto je nutné při vzniku výše uvedených symptomů vždy co nejdříve kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu na telefonu 155 (nebo 112), kde je operátorem školený zdravotník. Během 15 minut by měl k pacientovi dorazit vůz rychlé lékařské pomoci, vybavený EKG pro správné stanovení diagnózy a přístroji pro zajištění základní resuscitační péče, včetně zevní kardiostimulace. I když jde o minuty, rozhodně by postižený člověk neměl sednout do auta a jet pro pomoc sám! V akutní fázi infarktu totiž kdykoliv hrozí život ohrožující arytmie nebo jiná komplikace. Čím déle postižený člověk vyčkává, tím více se zbavuje možnosti zachránit většinu srdečního svalu a tím horší má prognózu.
Co dělat, jak si pomoci:
Při jakémkoliv podezření na akutní infarkt myokardu volejte rychlou záchrannou službu 155 (nebo 112).
Během čekání na sanitku se snažte být v klidu — fyzickém i psychickém!
Nechoďte, posaďte se nebo si lehněte a podložte si záda, aby se vám lépe dýchalo.
Vezměte si tabletu anopyrinu, případně léky (nitráty), které užíváte.
Ledviny jsou významnou součástí vylučovacího systému našeho těla.
Umístění
Ledviny jsou párový orgán. Jsou uloženy ve výši dvanáctého hrudního obratle až po druhý obratel bederní, leží po stranách páteře. Jejich délka je asi 12 cm, šířka 5–6 cm, výška 4 cm.
Funkce
Ledviny mají fazolovitý tvar. Jejich povrch je hladký, barvu mají červenohnědou. Na vnitřní straně je prohlubeň, kudy do ledviny vstupuje ledvinová tepna a vystupuje ledvinová žíla a močovod. Na řezu ledvinou je kůra, která je tvořena z větší části nefrony, dále dřeň, která obsahuje vývodné kanálky a tzv. Henleho kličky nefronu. Nefron je základní stavební i funkční jednotka ledviny. Každá ledvina obsahuje asi jeden milion nefronů.
Nefron má dvě základní části:
glomerulus – ten obsahuje asi 30 kapilárních kliček; přes speciálně upravenou třívrstevnou stěnu kapilár (vlásečnic) dochází k filtraci krevní plazmy a vzniká takzvaná primární moč; denně vznikne asi 170–200 litrů primární moči, která pak vstupuje do systému tubulů;
systém tubulů – v tomto systému je naprostá většina primární moči zpět vstřebána prostřednictvím specifických kanálů; objem, který nebyl zpět vstřebán, tvoří moč definitivní, která je odváděna přes vývodné kanálky do kalichů, ledvinné pánvičky a odtud ústí do močovodů; denně vznikají asi dva litry definitivní moči. Její složení je upravováno dle potřeb organismu, jde o velice složitý proces.
Ledviny jsou bohatě zásobeny krví. Dvacet procent srdečního minutového výdeje směřuje právě do ledvin. Tento objem zdaleka neodpovídá velikosti ledvin. Hlavní funkcí ledvin je očišťovat krev od zplodin metabolismu, škodlivých látek a léků. Tyto látky jsou močí odváděny z organismu. Není to ale funkce jediná. Ledviny reagují na celkový objem vody v organismu a dle potřeby vylučují více či méně definitivní moče. Dále se podílejí na regulaci krevního tlaku. Kromě plic ledviny zásadním způsobem ovlivňují acidobazickou rovnováhu. Ledviny jsou také místem tvorby hormonů. Tvoří se zde renin, také se zde produkuje erytropoetin, který podněcuje v kostní dřeni tvorbu červených krvinek. Dochází i k úpravě vitamínu D, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu, prvků důležitých pro stavbu kostí.
Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.
Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.
Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.
Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.
Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.
Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní b