Zánět nosohltanu je onemocnění, které začíná typicky bolestí v krku, ta se dále přesouvá do nosu, kde se mění v rýmu – sliznice zánětem zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice. Další možností je zánět středního ucha, který je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej protrhnout, v tomto případě je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL. Tubulárníkatar představuje specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost a pocit zalehlého ucha.
Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).
Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:
Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
Tubulárníkatar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
Starobylé civilizace znali rýmu jako katarrhein, podle řeckého slova stékat. V současnosti katar znamená zánět sliznice. Rýma se projeví zánětem sliznice nosu, hrdla a nejbližších dýchacích cest. Původcem rýmy jsou viry, a ne podchlazení nebo nachlazení organismu, jak si mnozí z nás představují. Viry, které rýmu vyvolávají, identifikovali vědci až v roce 1954. Na rýmu nemáme lék. Víme, že můžeme pouze zredukovat útrapy, které způsobuje, pokud na to máme správný recept a několik základních znalostí o tom, co vlastně viry jsou.
Většina zvířat má vylučovací systém, který slouží k odstranění rozpustných toxických odpadů. U lidí jsou rozpustné odpady vylučovány primárně močovým ústrojím a v menší míře potem. Močový systém se skládá z ledvin, močovodů, močového měchýře a močové trubice. Systém vytváří moč procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece. Ledviny extrahují rozpustné odpady z krevního oběhu, stejně jako přebytečnou vodu, cukry a řadu dalších látek. Výsledná moč obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných látek, včetně toxinů. Moč teče z ledvin do močovodu, močového měchýře, močové trubice, pomocí níž opouští tělo.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Polyp v tlustém střevě je vyvýšenina-výrůstek nad úrovní střevní sliznice.
Rozeznáváme dva druhy střevních polypů:
Nádorové – nazývané adenomy – tvoří asi 60–70 % všech polypů. Jsou to precancerozy v nejužším slova smyslu. Pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru je u adenomu do průměru 1 cm asi 1 %, do průměru 2 cm asi 10 % a při průměru více než 2 cm 30–40 %. Asi 75 % adenomů se vyskytuje v levé polovině tlustého střeva. Dle mikroskopického složení rozeznáváme tzv. tubulární adenom, vilozní adenom a kombinace obou, tzv. tubulovilozní. Nejvíce nebezpečný je vilozní adenom, z něj vzniká zhoubný nádor asi ve 30 %.
Nenádorové, tzv. hyperplastické, zánětlivé tvoří asi 11 % všech polypů. Z nich zhoubné nádory nevznikají. Zvláštní forma je tzv. familiární polyposa, což je dědičná choroba mladých lidí. V jejich tlustém střevě je kolem 1 000 i více adenomů, pravděpodobnost přeměny na zhoubný nádor je 100 %.
Výskyt polypů se s věkem výrazně zvyšuje. Do 30 let se objevuje vzácně, nikoliv však vůbec. Je zaznamenán výskyt ve věku kolem 20 let. Ve věku 50 let se objevují polypy asi v 25 % a kolem 60 let asi v 30–40 %. S věkem se nezvyšuje pouze výskyt, ale i jejich velikost a počet. Čím více polypů a větší průměr, tím větší pravděpodobnost přeměny polypu na zhoubný nádor. Doba trvání přeměny polypu na zhoubný nádor není přesně známá, odhadem mezi 5–10 lety, ale vzhledem k tomu, že při primárním nálezu polypu nevíme přesně, jak dlouho ve střevě roste, je důležité jeho pečlivé odstranění co nejdříve, další sledování a prevence vzniku dalších.
Jediným způsobem, kterým se dají polypy zjistit a zároveň odstranit, je koloskopie. Je to vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem, jenž se zavede konečníkem do tlustého střeva po nezbytné předchozí přípravě střeva projímadlem – to střevo dokonale vyčistí kvůli dobré přehlednosti. Koloskop je hadice síly asi jako prst, na konci je kamera vedoucí obraz přes světelná vlákna na monitor, kde vidíme asi 40x zvětšený obraz vnitřku tlustého střeva. Vidíme zánětlivé změny, polypy, divertikly, nádory. Speciálními nástroji jsme schopni odstranit polyp již při prvním vyšetření, eventuálně dle velikosti nebo počtu polypů i v několika sezeních. V případě nutnosti odebere lékař jeden nebo několik malých vzorků na mikroskopické vyšetření. Podle jejich výsledku se pak určuje další postup. Z uvedeného vyplývá, že koloskopie je v případě výskytu polypů zároveň vyšetření i léčení. Vyšetření trvá asi 15–20 minut, v převážné většině případů je nebolestivé, pouze pacient občas pociťuje tlak v břiše, způsobený napnutím st
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
Antimikrobiální a antimykotický účinek česneku hraje pozitivní roli při chřipkových onemocněních, u kterých zvyšuje pocení a zlepšuje odkašlávání. Proto je doporučován i jako doplněk léčby při onemocněních horních cest dýchacích, jako je chronický zánět průdušek či katar horních cest dýchacích. Takzvaná česneková mixáž by měla chřipku spolehlivě zahnat. Připravíte ji tak, že 2 až 3 stroužky česneku rozmixujete v 50 ml vody. Vypijete, zapijete 200 až 300 ml červeného vína ohřátého zhruba na 40 °C, okamžitě ulehnete do postele, zabalíte se a potíte. Zpravidla během jediného dne chřipka odezní. Toto však nelze aplikovat při citlivém žlučníku či nesnášenlivosti na česnek.
Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
Polypy se dle histologické struktury dělí na nenádorové a nádorové. Podstatou nenádorových polypů ve střevě může být nadměrně vzrostlá sliznice, někdy může jít o důsledek chronických zánětů. Nádorové polypy vznikají v důsledku buněčných mutací. Zásadní je, že většina nádorových polypů v tlustém střevě představuje nádory nezhoubné, u nichž ovšem po dlouhé době (roky) hrozí riziko zvratu ve zhoubné onemocnění (rakovina tlustého střeva). Výskyt stovek až tisíců polypů označujeme jako takzvanou polypózu a najdeme ji u některých geneticky podmíněných chorob. Příkladem je například familiární adenomatózní polypóza, Peutz-Jeghersův syndrom, Turcotův syndrom, Cowdenův syndrom a Gardnerův syndrom.
Laktátdehydrogenáza (LD) je cytoplazmatický enzym, který se vyskytuje ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není proto příliš specifické pro určité onemocnění. Rozlišuje se 5 variant tohoto enzymu, které mají stejnou funkci, jen se nacházejí v různých tkáních organismu. LD1 se vyskytuje v červených krvinkách, srdci a ledvinách, nejvíce LD5 je v játrech a některých vláknech kosterní svaloviny. Izoenzymy LD3 a LD4 se vyskytují v bílých krvinkách. Na základě těchto pěti typů lze posoudit, která tkáň je poškozená.
Normální hodnota
0 až 2 měsíce: do 21,0 kat/l
2 měsíce až 1 rok: do 11,8 kat/l
1 rok až 15 let: do 8,4 kat/l
nad 15 let: do 7,5 kat/l
Co znamená vysoká hodnota
Vysoká hodnota signalizuje:
onemocnění myokardu (charakteristické izoenzymy: LD1 a LD2) – akutní infarkt myokardu
intoxikaci organickými rozpouštědly – aktivita může být zvýšena až 100krát
akutní selhání jater – aktivita 10–20krát vyšší
metastáze do jater – 5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu zvýšení nebývá
hepatitidu při infekční mononukleóze – přibližně 5krát zvýšená aktivita
akutní virovou hepatitidu – hodnoty 2–3krát zvýšené
cirhózu, obstrukční ikterus – hodnoty normální až 2krát zvýšené
Heřmánek pravý roste na polích, v hlinité půdě, na lesních lukách a na rolích mezi obilím, kukuřicí, jetelinou, brambory a řepou. Stále více se jeho výskyt potlačuje přehnaným umělým hnojením a chemickým ničením plevele. Najdeme ho ve velkém množství po zimě, když bylo hodně sněhu, a po vlhkém jaru. Na rozdíl od heřmánku římského, má květní lůžko duté, vůni kořenitou a příjemnou (rmen téměř nevoní).
Heřmánek napomáhá pocení, mírní křeče a kromě toho působí protizánětlivě a dezinfikuje, především sliznici.
Zevně se heřmánek používá na obklady a oplachy při zanícených očích při zánětu spojivek, při svrbění a mokvavých kožních vyrážkách, na kloktání při bolesti zubů a na umývání ran.
Rychle se zlepší i rýma a katar vedlejších dutin, budete-li vdechovat heřmánkové páry. Přirozeně, že po takové proceduře musíte setrvat v teplé místnosti.
Jste-li bez nálady a rozmrzelí, měli byste vždy vypít šálek heřmánkového čaje. Také se doporučuje polštářek ze suchých rostlinek heřmánku jako teplý obklad na bolavá místa.
Tišivě působí i koupele a umývání, neboť heřmánek má dobrý vliv na celý nervový systém. Při těžkých chorobách a stavech vyčerpanosti se budete velmi rychle cítit zdraví a vnitřně klidní.
Rovněž při pěstění krásy by se nemělo zapomínat na heřmánek. Když si jednou týdně umyjete tvář heřmánkovým nálevem, uvidíte, jak vám kůže doslova pokvete a tvář dostane zdravou barvu. Heřmánkový nálev by měl být používán i při umývání vlasů, zvláště máte-li je světlé. Takovým mytím se stanou vlasy vzdušnými a získají pěkný lesk.
V neposlední řadě působí tato bylina na trávení – ulehčuje stolici, přičemž nemá projímavé účinky. Proto je vhodná na vnitřní léčení hemoroidů, zevně je pak můžete potírat heřmánkovou mastí. Mast je vhodná i při léčení ran.
A jaké zkušenosti s heřmánkovým výluhem máte vy? Podělte se o své zkušenosti.
Zalehlé uši vznikají na základě ucpání zevního zvukovodu mazovou (cerumenovou) zátkou, což je nejčastější příčina tohoto stavu. Ucho přitom nebolí. Potíže se řeší buď návštěvou ORL, kde zátku šetrně odstraní (propláchnutí uší), anebo ji můžete rozpustit sami pomocí kapek. Nejčastěji se pro tento účel používá ředěný peroxid vodíku z lékárny.
Další příčinou by mohl být tubární katar. To znamená slepení stěn trubice, která spojuje nosohltan se středním uchem ( Eustachova trubice). Tím se přestane při polykání vyrovnávat tlak středouší a okolí a uši jsou pak zalehlé. V tom případě by mohlo pomoci běžné dekongescens, které je obsaženo například v Paralenu plus, Coldrexu, Nurofenu a dalších produktech.
Méně pravděpodobná je příčina cévní nebo neurologická. Tu by odhalili specializovaní lékaři na ORL nebo v neurologické ambulanci. Tento stav se projevuje jako dlouhodobě zalehlé ucho. Zalehlé ucho od krční páteře je ojedinělým případem, ale může se vyskytnout.
Celá doba léčby vyžaduje sledování funkce ledvin, zejména u pacientů užívajících vysoké dávky Zinnatu.
Pokud nastane závažný průjem během léčby antibiotiky nebo po léčbě, měla by být provedena diferenciální diagnostika pseudomembranózní kolitidy.
Pacienti s lymskou boreliózou by měli být informováni o tom, že u nich může nastat Yarisch-Gerxheimerova reakce, která se projevuje zimnicí, horečkou, snížením krevního tlaku, bolestí svalů, nauzeou, tachykardií, bolestmi hlavy, vznikem nových nebo zhoršujících se příznaků základní nemoci. Tyto klinické příznaky jsou typickým důsledkem použití antibiotik na takové onemocnění.
Vzhledem k tomu, že jedním z častých vedlejších účinků přípravku Zinnat jsou závratě, doporučuje se na začátku léčby zdržet se řízení vozidel a provádění potenciálně nebezpečných pracovních úkonů. A to do té doby, dokud pacient nedokáže posoudit stupeň nežádoucího účinku léčiva na rychlost svých reakcí.
Biologické účinky cefuroximu mohou snížit léky, které snižují kyselost žaludeční šťávy.
Všechny antibakteriální léky, včetně Zinnatu, ovlivňují střevní mikroflóru, což může vést ke snížení reabsorpce estrogenů a následně ke snížení účinnosti hormonálních kombinovaných antikonceptiv určených pro orální podávání.
Při současném podávání přípravku Zinnat se smyčkovými diuretiky se tubulární sekrece zpomaluje, clearance ledvin se snižuje, plazmatická koncentrace se zvyšuje a poločas cefuroximu se zvyšuje.
Při kombinovaném užívání přípravku Zinnat s diuretiky a aminoglykosidy se zvyšuje riziko nefrotoxických účinků.
Wikiskripta mimo jiné uvádí, že při zvýšené tvorbě kyseliny močové nebo při jejím sníženém vylučování vzniká hyperurikémie, která je vlastní příčinou dny. Rozlišuje se zde hyperurikémie metabolická a renální.
Hyperurikémie metabolická – je způsobená zvýšenou produkcí kyseliny močové a její příčinou může být:
zvýšený rozpad buněk, který vede ke zvýšenému obratu nukleových kyselin; například při leukémii zaniká mnohem více buněk než normálně, a tudíž se degraduje více purinů, ze kterých se jako konečný produkt tvoří kyselina močová;
Kreatinin se tvoří ve svalech jako odpadní látka, která vzniká po odbourání kreatinfosfátu, který je energetickou zásobárnou pro svalový stah. Denní tvorba a následné vylučování jsou konstantní, vše se řídí množstvím svalové hmoty a schopností ledvin kreatinin vyloučit. Situaci ovlivňuje rovněž i strava, protože vedle vlastní tvorby kreatinin přijímáme v potravě. Zvýšenou produkcí trpí lidé s gigantismem a polytraumaty. Za normálních okolností bychom v krvi neměli žádný kreatinin najít. Jde totiž o odpadní látku metabolismu svalových buněk, která je za běžných okolností vyloučená ledvinami do moči. Zvýšená hladina kreatininu v moči vždy věstí něco nedobrého, přesněji, že se s ledvinami děje něco špatného.
Hladina kreatininu v krvi
Hladina kreatininu v krvi v průběhu dne kolísá. Nejnižší je ráno, nejvyšší pro změnu večer. Ženy mají v krvi kreatininu zhruba o 15 % méně, protože o tolik méně obvykle mají i svalové hmoty. Děti mají hladinu nižší oproti dospělým až o 80 %.
Zvýšená hladina kreatininu v krvi může být známkou toho, že přespříliš holdujete masitým pokrmům, máte problém se svou váhou (nadváha nebo obezita) anebo vám vaše ledviny nefungují tak, jak by měly. Může to být z důvodu zánětu, ale i z důvodu selhání, ať už akutního nebo chronického. K nejčastějším diagnózám u zvýšeného kreatinu patří glomerulonefritida, pyelonefritida, akutní tubulární nekróza, obstrukce v močovém traktu, onemocnění prostaty a ledvinové kameny. Objevit se může i při autonehodách, rozpadu svalových vláken a po operacích, u nichž došlo k poškození svalů. Hladina se zvyšuje i po nadměrné fyzické námaze a při dehydrataci.
Snížená hladina kreatininu naopak svědčí o úbytku svalové hmoty (například kvůli dlouhodobému znehybnění), o těhotenství, preeklampsii, aktuální léčbě glukokortikoidy. Vyskytuje se i ve stáří.
Jak snížit hladinu kreatininu v krvi:
Změnit způsob stravování, životní styl, užívání léků.
Vyřadit z jídelníčku potraviny s příliš velkým obsahem sodíku. Čím méně soli v jídle, tím lépe. Vyhýbejte se i slaným nápojům. Pozor si dejte na polotovary. Ideálně byste měli za den sníst maximálně 2–3 gramy soli (i méně).
Hlídat si bílkoviny. Ty nejvíc nebezpečné jsou ty živočišné. Vyhýbejte se proto především masu a mléčným produktům.
Vyhýbat se potravinám s vysokým obsahem fosforu. Takové potraviny ledviny jen zatěžují. Jde o dýně, tavené sýry, ořechy, vepřové maso, nízkotučné produkty, ryby a mořské plody.
Nejíst ve velké míře potraviny s vysokým obsahem draslíku, který se takto může v těle hromadit a způsobovat obtíže. Jde hlavně o banány, špenát, brambory a luštěniny.
Popíjet čaj zhotovený z kopřivy, šalvěje nebo kořene pampelišky.
Nepřehánět to s fyzickým cvičením.
Dávat si pozor na užívání ibuprofenu, ACE inhibitorů, cyklosporinu a vanadia.