Pocit zalehlého ucha, tlak, praskání nebo zhoršený sluch dokážou člověka potrápit víc, než se na první pohled zdá. Mnoho pacientů má obavy ze zánětu středního ucha, ale často se ukáže, že příčina je jinde – v oblasti nosohltanu a Eustachovy trubice.
Tubární katar patří mezi časté, ale málo pochopené diagnózy. Přestože obvykle nejde o nebezpečné onemocnění, neléčený stav může výrazně zhoršit kvalitu života. V článku najdete srozumitelné vysvětlení, možnosti léčby, zkušenosti pacientů i praktické rady lékařů.
Co znamená tubární (tubulární) katar
Pojmy tubární katar a tubulárníkatar označují totéž onemocnění. Správnější odborný termín je tubární, protože vychází z latinského slova tuba – trubice.
Jedná se o zánětlivý nebo funkční stav Eustachovy trubice, která spojuje střední ucho s nosohltanem a zajišťuje vyrovnávání tlaku.
Diferenciální diagnostika zalehlého ucha (co vše může tubární katar napodobovat)
Zalehlé ucho je velmi častý příznak a neznamená automaticky tubární (tubulární) katar. Právě naopak – existuje celá řada stavů, které mohou vyvolávat velmi podobné obtíže. Správná diferenciální diagnostika je proto klíčová, zejména pokud potíže trvají déle než 2–3 týdny, zhoršují se nebo se opakují.
Lékaři (ORL specialisté) při vyšetření vždy hodnotí:
délku trvání obtíží,
jednostrannost nebo oboustrannost potíží,
přítomnost bolesti, horečky nebo výtoku,
vliv polykání, zívání či změn tlaku,
nález na bubínku a funkci Eustachovy trubice.
Pacienti často popisují stav slovy „mám zalehlé ucho“, „špatně slyším“, „tlak v uchu“, „pocit vody v uchu“, ale příčina může být zcela odlišná.
Podle zkušeností ORL lékařů by měl pacient vyhledat odborné vyšetření bez odkladu, pokud:
zalehnutí trvá déle než 3 týdny,
je jednostranné a nelepší se,
přidá se výrazná bolest nebo závratě,
dojde k náhlému zhoršení sluchu,
má pacient v anamnéze nádorové onemocnění hlavy a krku.
Lékař obvykle doplní otoskopii, tympanometrii, audiometrii a dle nálezu i zobrazovací metody. Cílem je odlišit funkční poruchu Eustachovy trubice od závažnějších stavů, které vyžadují cílenou léčbu.
Zánět nosohltanu je onemocnění, které začíná typicky bolestí v krku, ta se dále přesouvá do nosu, kde se mění v rýmu – sliznice zánětem zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice. Další možností je zánět středního ucha, který je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej protrhnout, v tomto případě je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL. Tubulárníkatar představuje specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost a pocit zalehlého ucha.
Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).
Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:
Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
Tubulárníkatar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
Eustachova trubice se běžně otevírá při polykání, zívání nebo mluvení. Pokud je ale oteklá, zahleněná nebo zablokovaná, vzduch se do středního ucha nedostane.
Moč je čirý vodný roztok, jehož barva se pohybuje od světle žluté po jantarovou. Základ tvoří voda (cca 95 %), zbytek připadá na rozpuštěné látky. Klíčovou složkou je močovina, která představuje konečný produkt metabolismu dusíkatých látek.
Složení moči je výsledkem tří procesů: filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece. Díky hormonální regulaci (zejména antidiuretickým hormonem a aldosteronem) se do krve vracejí pro tělo důležité látky, zatímco odpad je vyloučen.
Zdravá moč neobsahuje glukózu ani významné množství bílkovin a má slabě kyselé pH.