VENOZNI ANGIOM a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Ránu lze definovat jako porušení souvislosti kůže, sliznice nebo povrchu orgánu. Jedině zdravá kůže může plnit všechny své funkce, a to ochrannou, termoregulační, zásobní, smyslovou, exkreční a resorpční. Kůže (cutis, derma) jakožto největší orgán lidského těla plní tedy svou nezastupitelnou úlohu.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chir
Poruchy barvy kůže s projevem nachové nebo červené barvy jsou nejčastěji Névus flammeus nebo angiom. Někdy nazývané jako oheň v tváři, červerné fleky v obličeji nebo červené tváře.
HIV test (insti hiv-1/hiv-2 antibody test kit) je jednorázová rychlá analýza pro zjištění protilátek viru HIV-1. Test je určen pro jednorázové a rychlé použití pro detekci protilátek proti viru HIV-1 a HIV-2 (Human Immunodeficiency Virus Type 1 a Type 2) v lidské plné krvi (EDTA), v krvi z prstu, v séru nebo v plazmě (EDTA). Test je vhodný pro testování přímo u pacienta nebo ve zdravotnickém zařízení. Při testování musí být dodrženy všechny pokyny před provedením testování i po jeho ukončení. Testovací sada obsahuje membránovou jednotku INSTl, rozpouštědlo vzorku, barevné činidlo, čeřicí činidlo, eventuálně s pomocným materiálem (skalpel, pipeta a tyčinka s lihem) nebo bez něj.
Citlivost testu závisí kromě jiných faktorů na těchto ukazatelích:
výběr antigenů HIV použitých na detekci protilátky,
třída protilátek rozpoznaných detekčním konjugátem,
náročnost protokolu použitého k provedení testu.
U některých jedinců lze pozorovat nespecifické reakce. Reaktivní výsledek testu INSTl by měl být považován za předběžný, mělo by následovat vhodné poradenství ve zdravotnickém zařízení. Po reaktivním výsledku rychlého testu musí být vzorek venózní krve odebrán do zkumavky EDTA (plná krev nebo plazma) nebo do zkumavky neobsahující antikoagulant (sérum) a odeslán do laboratoře na konfirmační (potvrzující) test na virus HIV. Sada je pouze pro jednorázové použití, přičemž výslovně nesmí být používána opakovaně. Není určena pro screening dárců. Pacienti, kteří byli dlouhodobě léčení antiretroviry, mohou v testu INSTl HIV-1/HIV-2 vykazovat falešně negativní výsledky. Vzorky pacientů s vážnou hypogamaglobulinemií, například s mnohočetným myelomem, mohou při testech INSTl vykazovat falešně negativní nebo neplatné výsledky.
Cena testu
Zde můžete vidět aktuální cenu testu na HIV a místa, kde ho lze koupit: test na HIV cena.
Odpověď na tuto otázku bude bohužel kladná, protože podle posledních výzkumů se prokázal souběh onemocnění cukrovkou (diabetes mellitus) a plísně nehtů nebo kůže. Pokud to vezmeme z obecného hlediska, tak jsou skupiny lidí, které jsou rizikovější pro vznik té či oné nákazy plísní. Významným charakteristickým znakem těchto lidí, které trápí plíseň kůže nebo nehtů, je výskyt interních chorob, ať už je to právě zmíněná cukrovka nebo také chronická venózní insuficience. Plíseň nehtů a kůže mívá často i jiného kolegu, kterým je například ischemická choroba dolních končetin. Dnes již můžeme říct, že toto všechno jsou faktory, které mohou zvýšit možnost nákazy plísní nehtů a kůže. Tito lidé by tedy měli dbát zde uvedených preventivních opatření, aby předešli stavu, kdy plíseň nehtů se stane jejich nerozlučným přítelem.
Určitě každý zná slovní obrat „pouštět žilou“. V odborné terminologii se tomu říká venepunkce a spočívá to v tom, že se pacientovi, který trpí nadměrnou koncentrací železa v krvi, odebírá žilní (venózní) krev. Podstatou tohoto procesu je kvantitativní odběr hemoglobinu, krevních bílkovin, na které se váže nadměrné železo, a přímo i sérové železo. Další možností, jak léčit nadměrnou koncentraci železa v krvi, je použití chalátů, jak bylo zmíněno výše, jsou to sloučeniny, které mají schopnost volné železo „vychytávat“, pevně na sebe navázat a vyloučit ho mimo tělo buď močí, nebo stolicí.
Ať už je zvýšená hladina železa způsobena jakoukoliv výše uvedenou chorobou, nebo nefunkčností tělesného systému, je nadbytek železa pro organismus velmi škodlivý. Železo se totiž ukládá do tkání, zejména do slinivky břišní, do jater, do srdce, kde působí nemalé problémy. Další možnost ukládání železa je i do kůže, které pak dává typické bronzové zabarvení, a proto se hovoří v takovém případě o bronzovém diabetu. Je opravdu důležité, aby tato porucha byla léčena, protože nejtěžší případy často končí smrtí.
Bércový vřed (Ulcus cruris) je častá komplikace venózní insuficience dolních končetin s varixy (křečové žíly) a opakovanými tromboflebitidami. Někdy je vyvolávajícím faktorem i drobné poranění, které má v oblasti s narušeným oběhem a odtokem krve malou tendenci k hojení. Vředy v této oblasti vznikají i při poruše tepenného prokrvení, jako je ischemická choroba dolních končetin a Buergerova nemoc či lymfatické drenáže, nebo při diabetu. Příčiny se někdy kombinují.
Mast z heřmánku s epitelizačními účinky se využívá při léčbě bércových vředů. Kontraindikace jsou při přecitlivělosti na účinnou látku nebo na olej z heřmánku. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace v těhotenství je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem. Nežádoucí účinky jsou ojedinělé, může se vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Pokud jde o dávkování u léčby bércových vředů, aplikuje se dospělým ve formě masti 1–2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Délka terapie bez porady s lékařem je daná tím, že pokud se neobjeví během léčby žádné komplikace a nedochází ke zhoršování příznaků onemocnění, lze doporučit pacientovi, aby informoval lékaře při nejbližší návštěvě.
Odběr venózní krve u kojenců se provádí z přístupných periferních žil. Možná místa vpichu: v. mediana, v. basilica, v. cephalica v loketní jamce, vény na předloktí, hřbetu ruky, nohy, v temenní a temporální oblasti. Důvodem odebírání krve pro sedimentaci jsou streptokokové infekce, které mohou v malých procentech způsobit tzv. sterilní následky infekce – revmatickou horečku, jež je v našich podmínkách spíše vzácná, nebo zánětlivé onemocnění ledvin projevující se kromě jiného i častou přítomností krve v moči. Při angíně je sedimentace zvýšena ve většině případů, s ústupem nemoci pak klesá, ne však tak rychle. Její kontrola má proto smysl minimálně v rozmezí jednoho týdne.
Lék Utrogestan může vyvolat ospalost, může nepříznivě ovlivnit činnost vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování (například řízení motorových vozidel, obsluha strojů a podobně.). Tuto činnost byste tedy měla vykonávat pouze na základě výslovného souhlasu lékaře!
U některých pacientů se za 1 až 3 hodiny po užití Utrogestanu občas může vyskytnout somnolence, přechodné závratě nebo nevolnost. V takovém případě se má snížit nebo přizpůsobit dávka: 2 tobolky na noc, po dobu 12–14 dnů cyklu, nebo se má přejít na vaginální aplikaci. V takovém případě se poraďte s lékařem.
Venózní tromboembolie, plicní embolie – tyto nežádoucí účinky mohou nastat při kombinování s dalšími léky, které obsahují estrogeny v hormonální substituční terapii. V případě současného užívání Utrogestanu s dalšími léky je třeba přečíst si příslušnou příbalovou informaci dalšího předepsaného léčivého přípravku.
Chirurgické řešení lymfedému je indikováno pouze u omezeného množství pacientů a má přesně stanovené indikace. Vyhrazeno je pacientům s pokročilou elefantiázou, kdy se provádí snesení zbytnělého podkoží a následně se transplantuje kůže zbavená podkožní vrstvy. Jedná se o náročný chirurgický zákrok, který neřeší podstatu onemocnění, ale jeho následky. Navíc kosmetický efekt zákroku není příliš uspokojivý. Mikrochirurgické výkony spočívají v rekonstrukci stávajících lymfatických cév nebo se zbývající lymfatický systém napojí na venózní řečiště. Jedná se o náročný chirurgický výkon vyžadující erudovaného specialistu, cévního chirurga. Nezbytnou podmínkou je částečně vyvinutý lymfatický systém.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Krev je biologický materiál, který se odebírá na vyšetření nejčastěji. Způsob odběru je dán metodikou vyšetření v laboratoři, jejím technickým vybavením. Při vyšetření krve se vyšetřuje plná krev, plazma nebo sérum. Při vyšetření plazmy je nutno k odebranému vzorku krve přidat protisrážlivý roztok. Pro vyšetření krevního séra se odebírá srážlivá krev a sérum se získá stočením. Sérum neobsahuje koagulační faktory. Antikoagulační prostředky mají formu tekutou (mísí se v určitém poměru s krví nemocného v odběrové zkumavce) nebo formu krystalickou (krystalický odparek na stěnách odběrových nádobek). Nejčastějšími protisrážlivými prostředky jsou heparin, citronan sodný 3,8%, K2 EDTA (etylendiamin, tetracelová sůl). Po odběru je nutno krev s protisrážlivým prostředkem promíchat rotací, ne převrácením! S odebranou krví se nesmí třepat! Pro usnadnění stáčení krevního séra v laboratoři se odebírá srážlivá krev do zkumavky s krastenem, což jsou plastová zrníčka, která způsobí, že nedojde k uvolňování fibrinu a tím se zabrání vzniku hemolýzy. Většina analýz se provádí z venózní krve. Z kapilární krve se nejčastěji vyšetřuje glykemie, acidobazická rovnováha, bilirubin, screeningové vyšetření fenylketonurie a hypotyreózy u novorozenců, hematologická vyšetření u dětí.