VĚTVE, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Nedostatek pohybu, stres a nevyvážený jídelníček lidskému srdci a cévám, tedy krevnímu oběhu, moc nepomáhají. Prvními projevy, které poukazují na ucpání cév, jsou studené končetiny (hlavně studené nohy), křečové žíly, oteklé nohy či hemoroidy. Naštěstí je zde celá řada přípravků (masti, gely i doplňky stravy), které tyto příznaky dokážou zmírnit.
Cévy nohy
Artérie dolní končetiny jsou:
Stehenní tepna (a. femoralis)
větve:
a. epigastrica spfc. – ↑ do podkoží břicha k pupku
a. circumflexa ilium spfc. – ← souběžně s lig. inguinale k spina iliaca ant. sup.
a. profunda femoris – ↓ za a. femoralis, pro svaly stehna
a. circumflexa femoris med. – → mezi m. ilipsoas a m. pectineus, po m. obturatorius ext. k fossa trochanterica – r. asc. (anast. s a. obturatoria), r. prof. – přes add. magnus ke svalům sedacího hrbolu (anast. s a. glutea inf.), r. transv. – ke svalům sedacího hrbolu, r. acetabularis – do lig. capitis fem., (anast. s a. obturatoria)
a. circumflexa femoris lat. – ← pod m. rectus fem., dělí se v r. asc. – k m. sartorius a tensor fasciae latae (anast. s a. circumflexa med. a aa. glutaea sup.), r. transv. – do m. vastus lat., r. desc. – pod m. rectus k patelle
aa.perforantes (3) – ↓ kolem femuru, přes adduktory k zadním svalům stehna
a. genus desc. – ↓ v canalis adductorius, ↑ přes membrana vastoadductoria, r. saphenus souběžně s n. saphenus na bérec, rr. articulares do rete genu
Zákolenní tepna (a. poplitea)
větve kloubní do rete articulare genus a větve svalové:
a. genus sup. lat. – nad lat. kondylem femuru do rete genus
a. genus sup. med. – nad med. kondylem do rete genus
a. genus media – do fossa intercondylaris k ligg. cruciata a plicae alares
a. genus inf. lat. – pod m. gastrocnemius lat. a lig. collat. lat. do rete genus
a. genus inf. med. – pod m. gastrocnemius med. a lig. collat. med. do rete genus
rr. musculares – k úponům zadních svalů stehna
aa. surales – k m. triceps surae a šlaše bicepsu
Přední holenní tepna (a. tibialis ant.)
větve:
a. recurrens tibialis post. – za mezikostní blánou do rete genus
a. recurrens tibialis ant. – před mezikostní blánou do rete genus
rr. musculares – k extenzorům nohy
a. malleolaris ant. lat. – ← pod šlachami extenzorů palce a prstů do rete malleolare lat.
a. malleolaris ant. med. – → pod šlachou m. tibialis ant. do rete malleolare med.
Hřbetní tepna nohy (a. dorsalis pedis)
větve:
aa. tarseae med. – k mediálnímu okraji nohy
a. tarsea lat. – pod krátkými ext. k laterálnímu okraji nohy, dovytváří arcus dorsalis pedis
a. arcuata – ← obloukem laterálně pod krátkým ext. prstů přes baze mtt., spojí se s a. tarsea lat. za vzniku arcus dorsalis pedis; z něho 3 aa. metatarsae dors. pro 2.–4. intermtt. štěrbinu a z nich a. digitales
V naší poradně s názvem MOTÝLÍ KEŘ - ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Povolná.
Prosím o radu,u keře mi začaly černat listy. Motýlovník jsem postříkala proti
mšicím,ale nepomohlo to.Kvete,ale zdá se mi,že za celé léto(zatím)
vůbec nevyrostl.Prosím, čím mám keř postříkat. Děkuji EP
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Proč černají listy na motýlím keři?
Plísňové choroby a padlí způsobují mnoho skvrn na listech, které mají barvu od žluté po hnědou a dokonce i černou nebo tmavě hnědou. Tyto skvrny mohou být kruhové nebo nepravidelné, ale obvykle se z nich krátce po jejich objevení vyvinou plodnice. Plísňovým onemocněním prospívají vlhké podmínky.
Co dalšího způsobuje tmavé listy na motýlích keřích?
Pokud jsou vadnoucí listy scvrklé a hnědé, motýlí keř trpí nedostatkem vody. Motýlí keř potřebuje vodu během růstového období na začátku jara a během období sucha po celou sezónu.
Pokud jde o plíseň, odstraňte zcela napadené rostliny nebo ostříhejte větve a zbytek živé rostliny postříkejte fungicidem, typicky OTRIVA. Seznam všech fungicidů, které jsou nyní v nabídce pro ochranu okrasných rostlin proti plísním a padlí je vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledej…
Babská rada jak se zbavit černé plísně na listech motýlího keře je postříkat postižené rostliny směsí vody a saponátu. Rozmíchejte 1 polévkovou lžíci domácího tekutého pracího prostředku v 3,5 litru vody a nastříkejte jej na rostliny.
Kustovnice čínská je bujně rostoucí, opadavý, trnitý keř, který dorůstá výšky 1 – 3 metrů. Jeho převislé větve zabírají dost místa do šířky, proto s tím již při vysazování počítejte. Ač se to na první pohled nezdá, jedná se o rostlinu z čeledi lilkovitých. Je tedy příbuzná s rajčetem, bramborem nebo lilkem. Její nafialovělé květy jsou velmi podobné právě lilku. Kustovnice jsou oboupohlavné rostliny, tj. mají jak samčí, tak samičí květy a opylují je především včely. Kustovnice sice pochází z Asie, ale v našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. Vzhledem k tomu, že kvete v pozdějším období – červen až srpen – vybírejte pro ni chráněné slunné stanoviště. Půda je pro ni nejvhodnější lehká, písčitá. Těžké, přemokřené půdy nesnáší. Červené bobulky plodů se nejčastěji objevují druhým až třetím rokem po výsadbě. Jsou měkké, proto je nutná opatrnost při sklizni, aby nedošlo k jejich stlačení a poškození. Sklízejí se postupnou probírkou (na plantážích ve své domovině každý týden), a to po dobu jednoho až dvou měsíců. Zrání probíhá od srpna do října a jen plně vyzrálé plody obsahují léčivé a zdraví prospěšné látky. Právě při dozrávání se doporučuje chránit plody sítí proti ptákům. Následně se plody goji suší, a to buď přirozeně na vzduchu, nebo mechanicky horkým vzduchem v sušárnách. Aby se vám rostlina odvděčila hojností plodů, je nutné její pravidelné prořezávání. V průběhu dubna odstraňujeme suché větve, v létě překřížené a přestárlé, společně s kořenovými výmladky. Po sklizni pak odstraňte nemocné a slabé větve, dále výhony z vrchu kmene pro udržení optimální výšky rostliny.
Pěstování je snadné, jinan totiž prospívá ve většině druhů půd, ačkoli nejraději má propustnou, sušší jílovitou hlínu a pozici chráněnou před větrem. Dobře zakořeněné rostliny jsou odolné proti suchu a zvládají i městský znečištěný vzduch. Snášejí také půdu upěchovanou a chudou na živiny – další důvod k jejich výsadbě v ulicích. Tyto stromy jsou buď samčí, nebo samičí, ale jen samčí rostliny jsou vhodné do ulic a blízkosti domů, protože plody samičích stromů mohou nepříjemně zapáchat. Dalo by se říct, že za miliony let existence tento strom získal jistý nadhled, proto se nenechá obtěžovat žádnými škůdci ani chorobami – má naprostou imunitu. Ginkgo biloba roste většinou pomalu, průměrně méně než 30 cm za rok, a to v období od konce května do konce srpna. Strom začíná plodit ve věku 35 let, jeden samčí strom stačí pro opylování pěti samičích. Plody nejsou tak důležité jako listy. Pohlaví stromu lze někdy ještě před dospělostí určit, protože samičí mají téměř horizontální větve a hluboce vykrajované listy, zatímco samčí větve svírají s kmenem ostřejší úhel a listy jsou vykrajované méně. Větve samčích mohou být naroubovány na samičí strom a obráceně, čímž lze zajistit oplodnění. Tyto stromy se mohou dožít až dvou tisíc let. Semena jsou zralá na podzim. Výsev je nejlepší do studeného pařeniště nebo skleníku hned po dozrání, nebo i v zimě, ale nesmí se do té doby nechat vyschnout. Jinan dvoulaločný se profesionálně množí řízky.
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postupuje zpět k hlavnímu kmeni. Většina nádorů příušní žlázy je umístěna v její zevní části, tedy zevně od lícního nervu. V tom případě se odstraňuje jen zevní část žlázy s nádorem zevně od nervu a její vnitřní část se ponechá. Vždy se lékař snaží odstranit spolu s nádorem co největší část okolní
Habrový krém si můžete připravit doma. Zde pro vás máme recept, podle kterého habrový krém připravíte a nemusíte hledat jeho prodej.
Nejprve je třeba zhotovit tinkturu z habru obecného. Ta se připravuje v březnu, kdy strom ještě spí. Uřízněte několik větví o průměru 5 cm. Vyberte si takové větve, aby se vám z toho dobře ořezávala kůra, takže ne moc chlupaté, špinavé nebo nemocné.
Větve omyjte houbičkou na nádobí, abyste z kůry očistili všechny nečistoty, hmyz, houby a plísně. Nechte povrch několik hodin uschnout a pak nožem ořezávejte kůru po malých šupinkách půl milimetru silných. Jde to pomalu a ztěžka. Při ořezávání kůry zpozorujete, že kmínek má v řezu tři barvy. První z vrchu je tmavá, pak následuje zelená potom světlá vrstva. Při řezání se ujistěte, že máte odřezky ze všech těchto vrstev, ale neřežte samotné dřevo. Tyto odřezky jsou naplněné účinnými látkami, které když zalijete čistým lihem, získáte perfektní habrovou tinkturu.
Nasypte odřezky do vhodně velké sterilní zavařovací sklenice tak, aby sklenice byla naplněna tak ze 3/4. Celou sklenici pak až po okraj naplňte 80% konzumním lihem. Uzavřete důkladně promíchejte, ale netřepejte. Dbejte, aby nevznikaly na kůře vzduchové bublinky a ty stávající mohly z kůry při míchání uniknout. Sklenici uložte na tmavé chladné místo. V březnu nebude problém takové místo najít. Každé dva dny obsah znovu opatrně, ale důkladně, promíchejte otáčením sklenice.
Tinktura bude hotová nejdříve za 8 týdnů, proto si na sklenici nalepte samolepku, na kterou napište datum přípravy, a že ve sklenici je tinktura z habru. Po uplynutí osmi týdnů můžete použít potřebné množství tinktury a zbytek nechte dále zrát. Nejlepší vlastnosti bude tinktura mít po půl roce klem srpna, kdy je nejlepší čas na přípravu masti z habru.